Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Spider-Man

  • PS4 70
Spider-Man je příkladné převedení termínu "letní blockbuster" do herního světa. Řemeslně dokonale zpracovaný produkt, který nabídne nenáročnou zábavu na jedno použití. A to rozhodně není myšleno pejorativně, právě naopak. Takhle perfektně zacílená hra, která splňuje požadavky občasného hráče i hardcore gamera tady už dlouho nebyla. Insomniac splnil zakázku nad očekávání dobře a zřejmě si zajistil obživu na spoustu let.

Šablonovitý scénář se hned ze začátku snaží vyjet ze zajetých kolejí sympatickým pomrkáváním, že i Spider-Manův outfit potřebuje občas vyprat. Vtipné polidštění superhrdiny, se kterým člověk stráví desítky hodin, je jednou z hlavních devíz scénáře. Očividně jej psali nadšenci, bohužel však svázání korporátním dohledem Marvelu. Spidey je tak zbytečně často otravný Mirek Dušín starající se o bezdomovce a zachraňující newyorčany před smogem.

Famózní průlety městem nadchnou malého caparta, i dospělého nerda. Swingovat s lehkostí městem je nádhera i po 30 hodinách. Spolu s hodně kinetickým soubojovým systémem si člověk rychle začne připadat jako zkušený bojovník se zločinem. Dokonce i ty proklínané věže a otrocké collectibly zde působí nakonec vcelku příjemně. Zvláště oproti neustále se opakujícím "pevnostem" a dalším copypaste vedlejšákům.

Samotné příběhové mise jsou úplně stejně zapomenutí hodné, jako zbytek gameplay designu. Technicky perfektní filmečky, ovšem s tuctovou story, jsou přesně ten blockbuster, který Spider-Mana dělá Spider-Manem. Pobavit se a zahodit. Prostě Marvelovka jak má být.
+19

Vampyr

  • PS4 80
Vampyr je hodně divnej pavouk. Hra, která se moc nezajímá o to, co zrovna frčí nebo co si o ní lidi budou myslet. Hra, která si jde tvrdošíjně za svým a je jí jedno, jestli hráče trápí nebo ne. Hra, která mě strašně štvala, ale přesto je pro mě zatím nejsilnějším letošním herním zážitkem.

Všechno samozřejmě stojí a padá na pohlcující atmosféře temných gotických uliček. Nebýt místy rozházených automobilů, tak zdě těžko budete hádat meziválečné období. Tohle je starý dobrý viktoriánský Londýn. Londýn v těžké době španělské chřipky, plný krys, mrtvol a špíny. A tak to má být.

Po prapodivném úvodu se rozehraje výborná konverzační adventura s old-school rozhovory a se všemi s tím souvisejícími plusy a mínusy. Naneštěstí záhy začne být zbytečně často přerušována hloupými souboji. Bylo velmi zvláštní rozhodnutí dát do hry, kde o vaší lidskosti rozhoduje zabíjení občanů, nekonečné vraždění zástupů enémáků. Ale to koresponduje s celkově zvláštním designem hry, který osciluje mezi genialitou a diletanstvím

Ústřední téma chirurga proměněného ve vampýra je výborný námět, jenž by před 15 lety vyústil ve skvělou 2D adventuru klasického střihu. Základ v podobě obyvatel jednotlivých distriktů, jejich léčení, minipříběhy a systém levelování spánkem je moc povedený. Dokonce i příběhová rozhodnutí mě po opravdu dlouhé době donutila zastavit se a chvíli přemýšlet o možných následcích. Konečně dialogy, kde kladná, záporná a neutrální odpověď nemají své pevné místo a výsledek vašich rozhodnutí málokdy odhadnete. Už už se těšíte, jak budete odebírat vzorky, analyzovat krev, pátrat po svém stvořiteli, léčit pacienty i sebe... když v tom nic z toho nepřijde.

Místo toho se designéři rozhodli, že budou děj hry posouvat souboji. Ať už nesmyslně na každém kroku v ulicích Londýna nebo s nevýraznými bossy. Tady jsem si asi poprvé říkal, že by byl Vampyr perfektní hra být to raději... já nevím... walking simulator. Souboje nejsou frustrující jen pro svoji neohrabanost, ale hlavně pro svoji naprostou zbytečnost. Vůbec nezapadají do zbytku hry, ruší její atmosféru a jakoukoliv serióznost děje. Ta se tedy v závěru naruší sama omšelým prime evil motivem, ale typická žánrová finální romance to docela vynahradila <3

Originálním designérským prvkem je obtížnost hry, kterou si hráč sám určí dle toho, kolik občanů bude ochotný zabít. Z nich totiž získá nejen zkušenosti, ale často i unikátní zbraně. V těžkých soubojích to funguje jako dokonalý psychologický test. Jste ochotni zabít člověka, abyste snadněji dosáhli svého cíle? Tedy fungovalo by to, kdyby mezitím hráč nepovraždil v ulicích půlku Londýna.

Fascinující je na hře také hutný cellový soundtrack. Po většinu času poklidně dokresluje uličky ponořené v mlze, aby ve vypjatých momentech dokázal geniálně strhnout. Oko potěší i vkusné použití filmového zrna ve hře i ve filmečcích.

Vampyr je pro mě hra obrovských protikladů. Hra protkaná nekonečnou řadou zbytečných chyb, které jsem jí ale ochotně neustále odpouštěl. Má jednoduše své unikátní kouzlo, které když vás dostane, tak se z něj těžko uniká.
+16

Detroit: Become Human

  • PS4 60
Detroit přišel se skvělým námětem a velkolepou produkcí, aby opět dojel na ego svého hlavního tvůrce. Udělat z upadajícího průmyslového města rodiště androidů je totiž zajímavý nápad. Stejně jako další příběhy a texty rozeseté v in-game časopisech, které si berou inspiraci v reálných vizích budoucnosti. Originalitou sice nehýří, ale utváří solidně uvěřitelný svět.

Originalitou bohužel v Detroitu nehýří vůbec nic. Úvodní vyjednávání je takřka jediný efektní moment, i když do strhující atmosféry "záchodové" scény Fahrenheita má daleko. Už úvod totiž předesílá, že tady se pojede na jistotu. Klišoidní situace a scény, doplňují klišoidní postavy a je až s podivem, jak takhle béčkový scénář mohl Cageovi projít už od začátku. Přeci jen má ve zvyku zkazit to až za půlkou hry.

Mrzí mě, že Cage po Fahrenheitu (a Omikronu) tak rychle rezignoval na jakoukoliv filmařskou nápaditost. Zuby nehty se drží klasické hollywoodské estetiky, i když mu herní médium nabízí nekonečno dalších možností. V některých scénách hra zase připomíná divadelní představení v mo-cap studiu. A rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Je to škoda, protože jinak hra rozhodně vypadá úžasně a podařilo se jim zbavit i "gumáckých" tváří z Heavy Rain.

Nečekal jsem až tak okatou a lacinou ideologickou agitku. Cage ani nedokáže své myšlenky zakrýt za promyšlenou symboliku a náznaky. Místo toho vše na hráče hrne jako žák prvního ročníku filmové školy. I když i ten by zřejmě předvedl více invence. Samozřejmě od AAA hry nikdo nečeká francouzskou novou vlnu, ale přeci jen postavit celou hru na vršících se klišé o útlaku menšin je velmi smutné. Když už chci rozebírat takové náročné téma, tak by to jistě šlo subtilněji. Máme tu správňácké androidy, tyranské lidi, Spartaka, poldu s traumatem, malou holčičku, damsel in distress, hodného obra, robotí lásku, armádu klonů, masakrování v ulicích, androidí povstání...
Nečekal jsem mnoho, ale překvapilo mě kolikrát zas a znovu dramatické scény působí jako nechtěná parodie. Ten dojem umocňuje i umělá vyhrocenost scén pro herní potřeby. Na realisticky prezentovanou "vizi budoucnosti" je zde také až moc scenáristických zkratek a berliček pro jednodušší vyprávění.

Po dohrání každé kapitoly působí osa všech možností úctyhodně. K čemu to vše ale je? Z takového maglajzu možností chtě nechtě v mnoha případech vypadne nesmyslný zmetek. Věřím, že v jednom z konců hra může přijít se zajímavým finále. To bych ale musel mít chuť projít si tím vším brakem znovu a znovu. Ne, děkuji.

PS: První věta komentáře je sice negativní, ale současně i pozitivní. Jsem totiž strašně rád, že už i v AAA světě můžeme mít takhle autorské hry, které jsou od začátku do konce spojené s jedním tvůrcem. Je to jako nemluvit o novém filmu od Marvelu, ale od Josse Whedona.
+13(14-1)

Quantum Break

  • PC 60
Remedy jsou moji oblíbenci a velcí sympaťáci. Jejich styl vývoje se mi hrozně líbí, stejně jako jejich předchozí hry. Tady si ale zřejmě Sam Lake ukousl příliš velké sousto.

Quantum Break má všechno. Obrovský rozpočet, který z technické stránky srší v každém záběru. Odvážný koncept s propojením hry a seriálu. Příběh s nadějným potenciálem a vcelku chytrým cestováním v čase. Nic z toho ale nefunguje. Celou hru mě týrala představa přepracovaných lidí v Remedy, kteří se tak dřeli, aby všechno vypadalo úžasně a ve výsledku je celé jejich dílo naprosto nijaké.

Snažit se o filmovou hru a nakonec skoro celý narativ nacpat do textů je šílená kombinace lenosti a zoufalosti. Zcela podstatné části příběhu jsou vyprávěny pouze přes sáhodlouhé deníkové zápisky a emaily, jejichž čtení přerušuje tempo hry a neustále mě vytrhávalo z jakéhokoliv napětí. Tohle je hodně zpátečnický přístup.
Hratelnost se nesmyslně vrací k akčnímu spektáklu Max Paynea, místo aby rozšiřovala klidnější a taktičtější tempo Alana. Design postavený na příběhově bezdůvodném střílení lidí, mi přijde v dnešní době u "seriózně" laděných her jako přežitek. Do hry s příběhem, který se bere tak vážně, by se hodil úplně jiný přístup. Samotná cover based akce ale byla svojí plynulostí osvěžující, i přes krapet těžkopádné provedení speciálních schopností. A vidět ve hře po čase funkční fyziku předmětů bylo krásné.

Epizodické rozkouskování, které efektně fungovalo u Alana zde postrádá na údernosti a spíše mě rušilo. Předěly do seriálu by mohly fungovat lépe. A k seriálu asi nemá cenu se moc vyjadřovat. Produkce byla rozhodně štědrá, ale herecké výkony jsou očividně na první dobrou. Ono se ale není ani čemu divit, když nikdo neměl co hrát. Tam kde brakovost u Alana (opět) fungovala, tady neměla co dělat.
Jediné, co mě při hraní těšilo byly všudypřítomné Remedy detaily a easter eggy. Narážek na Alana bylo možná až moc, ale přesto tyhle prvky dokázaly perfektně osvěžit zbytečně vážnou dějovou linku.

Škoda, že takto průměrná hra bude zřejmě labutí písní šikovných Finů. Rád bych viděl Remedy pod vydavatelskou hlavičkou Bethesdy :)
+12

What Remains of Edith Finch

  • PS4 100
Giant Sparrow od své prvotiny neuvěřitelně dospěli. Ve What Remains of Edith Finch potvrzují, že hry dokáží být vrcholem audiovizuální tvorby, do které se slévají všechny tradiční formy umění. Z vcelku jednoduše vystavěného příběhu se díky originální interaktivitě stal zážitek, jenž jiné médium nemůže nabídnout. Takříkajíc next-gen vyprávění. Edith se těžko popisuje bez spoilerů a je lepší si ji zahrát bez jakýchkoliv informací. Proto doporučují nečíst dál a nečíst vůbec nic. Prostě si to celé užít s čistou hlavou.

Spousta her se snaží vyprávět, ale málokterá to opravdu dokáže. Edith mě proto nadchla od prvních krůčků nekompromisním vedením hráče pomocí slov. Slov, které jsou smysluplně součástí prostředí a často také hratelnosti. Design bez nápověd a šipek jsme tu měli mnohokrát, avšak málokdy v tak estetické a přirozené formě.

Jak Edith postupně prochází fantaskním domem své rodiny, který rostl spolu se svými majiteli tak, jak to jen magický realismus dokáže, objevuje jednotlivé příběhy svých předků. Každý příběh je vyprávěn nejen slovy, ale i svým zpracováním a vlastní unikátní hratelností. Máme tu plazení s lidožroutským červem, dechberoucí moment na houpačce, strašení v komiksu, nostalgické fotografování a mnoho dalších různě interaktivních pasáží. Každou s vlastní sadou ovládání, což v závěru dělá vcelku neuvěřitelný počet různých ovládacích schémat (bez nápovědy!) a přitom vše působí naprosto přirozeně.

Každý z příběhů by si zasloužil dlouhý rozbor u piva, ale nejvíce uhrančivé (= do očí bijící) jsou zřejmě dva. Malý Gregory hráče kouzelně přenese do mysli ročního dítěte, hrajícího si ve vaně. A dokonce ho přiměje hrát si s žabičkou do rytmu Čajkovského, aby s nim nakonec doplaval za světlem na konci tunelu. Neuvěřitelné. Videogames, right? Stejně silně zapůsobí Lewis a jeho ubíjející práce v konzervárně. Tohle je tak geniální ukázka skloubení hratelnosti, myšlenky a pocitů, že jsem jen nevěřícně zíral, jak plynulým a strhujícím způsobem hra dokáže navodit pocit monotónní činnosti a únik do vlastního světa.
A pak vlastně i příběh poslední. To když se pomalu dostáváme s prabábi Edie k jádru pudla, když v tom jsme doslova vytržení z děje a ten je navždy ztracen. Smutné, tajuplné, krásné. Jako celá hra.

Edith Finch se bezesporu jednou zapíše do gamedesignérských učebnic. Než se toho ale dočká, musí jí stačit, že v mých očích je zapsána jako jeden z nejkrásnějších herních zážitků a nejlepší příklad toho, že hry by neměly spoléhat jen na přebírání tradičních forem. Měly by si vytvářet vlastní.

PS: Propojení s The Unfinished Swan zahřálo u srdíčka. Krásný detail.
+16

Dear Esteban

  • PC 10
Herních parodii je jako šafránu, takže Dear Esteban jako rychlovka pro Herní výzvu vypadal slibně. Bohužel i přesto, že jsou hráči schopni dělat miliardy trefných herních meme, tak u samotných her je to stále ubohé. Dear Esteban je nevtipný pokus o parodii, kterému chybí scénář a tím pádem i pointa. Alespoň se na to pěkně kouká.
+12

Kotlebstein 3D

  • PC 50
Primitivní předělávka klasického Wolfa 3D do satirické proti Kotlebovské grafiky. Je fajn, že se mladá generace může vyjadřovat i takhle pošahanými nápady. Škoda, že modifikace grafiky nešla víc do hloubky a tak potěší jen nový dabing.
Samozřejmě ale není vůbec žádný důvod, proč se do hry pouštět, kromě splnění Herní výzvy 2017. Bratia odpustí, ale jinou slovenskou hrou prostě nemá cenu ztrácet čas :)
+10

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 60
Druhá sezóna se hernímu South Parku moc nevydařila. U seriálu se autorskému duu daří každou sezónu něčím osvěžit, ale tady očividně zapnuli volnoběh. Líný scénář, v kombinaci s línými vývojáři, tvoří neuvěřitelně utahanou hru, které chybí potřebný drive a bohužel i vtip.

Většinu času jsem měl pocit, že autoři narychlo vymýšlí vtipy mezitím, co mě nechávají nekonečně pobíhat tam a zpátky po městečku. Obzvlášť ke konci hry je tato vlastnost neuvěřitelně iritující, když vaše skupinka přeruší filmeček a odběhne do jiné lokace. Vy se samozřejmě musíte plahočit za nimi, protože okamžitý teleport by přece nebyl hra, ale seriál! K tomu si přičtěte zdlouhavé vyvolávání přátel pro řešení "puzzlů" a rychle vám dojde, že polovina "hratelnosti" je pouze umělé natahování herní doby.

Kdyby herní nedostatky nahrazoval tak krásně pošahaný scénář a svět nabitý hláškami a vtipy, jako tomu bylo u South Park: The Stick of Truth, tak by bylo vše odpuštěno. Ve Fractured Butthole se najde pár trefných narážek, poznámek a vtipných situací. Všechno jsou to ale jen útržky, které dohromady nedávají celistvý příběh a absolutně hráče netáhnou dál. Naopak hra často upadne do pár minutového deliria, kdy nemáte žádný další úkol, nemáte co dělat a defakto pouze čekáte až automaticky vyskočí další příběhový quest. A tak se za ním otrocky vydáte.

V prvním díle se našlo hned několik památných scén, které byly buď vtipné, nechutné nebo jednoduše WTF (nejlépe vše dohromady). Tady jsem stále beznadějně čekal na něco podobného. Místo toho jsem se ale dočkal jen prdění do obličeje na milion způsobů. K popukání.
+6

Horizon Zero Dawn

  • PS4 80
Z Horizon se vyklubalo velmi příjemné překvapení, které jsem upřímně nečekal. Po nezáživném a velmi standardním úvodu se najednou zjeví krásná hra, kterou je radost prozkoumávat. Skoro jako za mlada!

Zdejší prehistorický svět budoucnosti je úžasně fotogenické místo, které působí obrovsky, ale přitom zůstává příjemně kompaktní. Skvělý cit pro vyvážení (a zřejmě výborně odvedený playtesting) autoři předvádí prakticky ve všech částech hry. Souboje s nádherně provedenými roboty jsou perfektní. Jednoduché rozhovory většinou neruší, když zrovna někdo už po páté dramaticky neumírá. Crafting je natolik primitivní, že sbírání kytiček ani po 50 hodinách nestihne zprotivnět. Jen souboje s lidmi jsou zde tak nějak dopočtu a začnou rychle nudit.

Co ale nenudí je Aloyino postupné objevování minulosti. Z obávané slátaniny se stalo vcelku pěkné scifíčko, které má po většinu času hlavu a patu. Velká škoda, že se jim to nechtělo rozvést v nápaditější finále, které je v rámci originální zápletky dost tuctové. Po celou hru mě taky iritovala přehnaně čistá stylizace, díky které zdejší kmeny a města působí až moc uměle a panenkově. I to ale může být jistá reakce Guerrilly na "temné a drsné" světy jiných dnešních her. Co mi přišlo velmi mdlé jsou postavy a questy. Svým způsobem se jim nedá nic moc vytknout, vše funguje. Rozhovory jsou standardní, náplň questů je standardní, postavy dělají to, co byste očekávali - jsou standardní.

Možná i díky tomu ve mě nakonec Horizon nezanechal tak silný dojem, jak by se z chvály dalo čekat. Je to perfektně udělaná hra a zřejmě výborný start nové série. To je ale tak nějak všechno. Mám pocit, že za půl roku už si na nic z toho nevzpomenu. Jednoduše tam není nic, co by nějak chytlo za srdce a vrylo se do paměti. Pobavit se a zahodit. Trochu smutné.
+16

Wolfenstein II: The New Colossus

  • PS4 70
Nemůžu zapřít mírné zklamání. MachineGames se ani nepokusili druhého Wolfa posunout nějakým způsobem dopředu a zvolili jen přešlapování na svém vyhřátém písečku. Je zpátky nevýrazný level-design, chabá odezva zbraní a naneštěstí i podivná schizofrenost vyprávění. Na druhou stranu. Vše dobré zůstalo dobré i tentokrát a akce je nebetyčně skvělá. Stejně jako perfektní vizuál. Stejně jako Mick Gordon!

Z příběhového hlediska pro mě ale byla polovina hry utrpení. Místo béčkového nářezu, který mi slíbili trailery, mi tu předhodili Blazkovo emo drama. Výborný Tarantinovský monolog, s pár useknutými končetinami, střída po pár minutách uplakaný BJ a je to věru podivná kombinace. Zřejmě budu v menšině, ale opravdu od Wolfa nečekám chabé pokusy o charakterizaci Blazkovi osobnosti. Já chci kosit nácky za zvuku drsňáckých kytar, vybuchujících Panzerhoundů a ďábělského smíchu Frau Engel.

A po mnoha hodinách jsem se nakonec dočkal. Po přesně takovém fucked up zvratu, jaký si u takové hry představuji, se z The New Colossus opravdu stane TA over-the-top akce, na kterou jsem se těšil. A objeví se i famózní cut-sceny jako tahle. Jenže je tu zase ten problém s vyprávěním. Přechod mezi charakterem Blazka předtím a potom je odfáknutý a nepochopitelný. A přesně takové problémy vznikají, když se do akční ptákoviny snažíte dát srdceryvný příběh. Jinak by to nikdo neřešil. A co to podivné zosobňování nácků přes rozházené dopisy? Jaký to má smysl, když každý nácek ve hře slouží jen k rozprsknutí lejzrem (doslova)? Zbytečně to svět hry rozmělňuje.

Nadšení ze změny stylu nakonec vychladlo rychleji, než bych čekal. Najednou je totiž konec, ende, šlus, titulky. Kde je zbytek hry? Proč měl úvod 7 hodin a opravdová akce sotva polovinu? Tak ve trojce, no!
+17

Wolfenstein: The New Order

  • PS4 70
Musím pochválit snahu MachineGames o zase trošku jiný přístup k prehistorické značce. Padnoucí macho nadsázka a maximální karikaturizace je přesně to, co Wolf potřebuje. Pokus o svižné filmové vyprávění a netradičně pojaté filmečky, zůstal bohužel opravdu jen ve fázi pokusu. Zajímavá práce s kamerou a efektní střihy se perou se zbytečně dlouhým okecávaním nebo naopak ukvapeným utnutím. Vyprávění tím hodně ztrácí na potřebné údernosti béčkového braku. Celkový dojem je tak dost nevyvážený a chtělo by to pevnější ruku.

Stealth prvky mi ve hře Wolfova formátu přišly vcelku nadbytečné a zbytečně zpomalující tempo. Pocit ze střelby tu není vůbec tak uspokojující, jak bych čekal. Zvuk a odezva zbraní by měla mít víc bad-ass charakter, jak si likvidování nácků po stovkách zaslouží (bouchačka v každé ruce samozřejmě rulez). Škoda taky několika vyloženě nadbytečných úrovni a celkově ne moc nápaditého akčního gamedesignu. Není to ale nic proti ničemu. Hraje se to velmi slušně a potřeba lékárniček je osvěžující.

Novodobý Wolf měl před třemi lety perfektně nakročeno stát se znovu stejným kultem jako kdysi. Svoji práci u mě ale odvedl jen tak napůl. Loňská reinkarnace Dooma se id podařila o dost lépe. Věřím, že v MachineGames dali všechen testosteron dohromady a z dvojky vymáčknou přesně ten nekompromisní béčkový nářez, jakým měla být už jednička.
+5(9-4)

DiRT 4

  • PC 70
Jako fanoušek původních Colin McRae Rally jsem dlouho čekal, až se Codies vybabrají z bahna a vrátí se ke klasické (arkádové) rallye. Název sice zůstal, ale Dirt 4 na mě od začátku působil jako první opravdový nástupce CMR2005. A on vskutku je!

Tedy částečně. Jsou tu všechny produkční hodnoty Codies, je tu pěkně zpracovaná kariéra a i nějaké to on-line hraní, když si chcete zrovna snížit sebevědomí. Potěší spousta závodních tříd a relativně dostatek aut. Pak se ale vyskytne problém. Jako nenáročný jezdec, hledající v rallye hrách hlavně odpočinkovou zábavu a atmosféru, jsem ve čtvrtém Dirtu nakonec skončil krapet rozpolcen.

Codies se rozhodli, že traťovým designerům prodlouží dovolenou a všechny své tratě svěří generátoru. Skvělý nápad pro nekonečné závodění v single rallye. A dokonalý zabiják kampaně. Propracované tratě, kterými všechny CMR vyčnívaly nad béčkovou konkurencí, jsou tak jedním pitomým mávnutím pryč. Místo toho tu máme nekonečně se opakující úseky, scenérie a traťové propriety ze zacyklených algoritmů. Bez nápadu, bez špetky chuti, bez atmosféry. Člověku pak snadno docvakne, jak přichystali nový díl tak rychle.

Obrovská škoda. Zbytek hry takřka do puntíku splňuje moje představy o dokonalé rallye hře. Jezdí se nádherně, všechno krásně vrže a bouchá, tým menežment baví... jen ty tratě byly takový divný.
+10

Prey

  • PC 90
Prey je hra, kterou už jsme v různých variacích hráli mnohokrát. Přesto v dnešní době působí svěže, i když nic nového nepřináší. Ba právě naopak.

Arkane jako vždy předvádí fantastickou práci svých designérů a výtvarníků. Talos 1 je nádherné místo, které má svůj nezaměnitelný genius loci. Už takřka trademarková volnost, v přístupu k hraní, tu číhá na každém rohu. Je to až docela vtipné. Člověk, rozmazlený lineární a šablonovitou strukturou běžných her, se zde snaží problémy řešit přímočaře. Přitom však přehlíží všechny ostatní (logické) možnosti, co mu Prey nabízí. Sám jsem se několikrát zastyděl. Na běžnou obtížnost je to krásná "zážitková" hra, kde je radost prozkoumávat každý kout.

Od příběhu jsem naivně očekával mnohem více. Má skvělé nápady a rozhodně se dá rozvíjet do mnoha teorii, o tom žádná. Doufal jsem však v zásadnější hloubku, myšlenku a vyvrcholení. Bez výsledku. Ostatně, příběhy Arkane nikdy moc nešly. Ve finální třetině se z parádního immersive simu stává, herně i dějově, na sílu protlačená akční hra. Od této chvíle pro mě Prey vcelku zásadně ztratilo kouzlo. Zakončení a ten nejprofláknutější scenáristický twist už byly jen hořkou tečkou. Abych vypadal erudovaně, mohl bych říci, že konec je velmi antiklimatický. Ale protože to já nejsem, tak si vystačím se slovíčkem nasírací.

A to mě fakt mrzí. Přes 20 hodin jsem se skvěle bavil a vyloženě si užíval zdejší svět, postavy a nápady. Pak však hra tak zásadně změní tempo, že několik posledních hodin mi skoro zničilo ten zbytek. Naštěstí rychle zapomínám.
+23

Dishonored 2

  • PC 80
První Dishonored to u mě nemělo lehké. Fascinovalo mě stylizací a promyšleností tamního světa, který mě ale na druhou stranu takřka vůbec nebavil. A u dvojky se nic nezměnilo.

Podobně jako minule za to může naprosto plochý a nezajímavý příběh s nudnými postavami. Primárně tedy těmi hlavními. Na Emily mi absolutně nezáleželo a takřka u každého jejího moudra jsem se slzou v oku vzpomínal na tiché herní hrdiny (které nemám rád). A zamrzlý tam byl kdo? Nějaký Corvo? Po deseti minutách jsem na něj zapomněl. Pohádkovou záporačku raději ani neřeším. Tradičně mdlé finále už vůbec.

Všechno to ale znovu vyvažuje fantastický art, který v AAA hrách nemá konkurenci. Exteriéry i interiéry je radost prozkoumávat a hlavně nasávat jejich atmosféru. Parádní design úrovní to jen umocňuje. Perfektní je také zakomponování hádanek, které jsou unikátní pro každého hráče. Mrzí mě však, že hra strašně snadno upadá do vršení omráčených těl na hromadu v temném koutu a strojové odlákávání nepřátel. Už by to chtělo po letech přijít s lepšími stealth mechanikami.

S tím souvisí i trestuhodně málo schopností pro stealth průchod bez zabíjení. V půlce hry už jsem neměl do čeho investovat a jen házel runy všude možně. To samé s bonecharms. Při hraní za masomlejnek to asi bude lepší. Jen mi takový průchod hrou vzhledem k příběhu nedává smysl.

Nakonec tak u mě dvojka dopadla nachlup stejně jako předchůdce. Vylepšuje pár věcí v mezích zákona, nabízí pár krásných úrovní, ale jinak fičí stále podle stejné šablony a už si na ni zřejmě nevzpomenu. Tak snad do třetice!
+14(16-2)

SUPERHOT

  • PC 70
Superhot je typický indie hit o jednom nápadu. Nutno podotknout o vynikajícím nápadu. Bohužel se ale nápad ze sedmi denního game jamu nepodařilo nijak rozvinout ani za dva roky vývoje (alespoň ne ve finální hře, na making of o tom, co vše museli pro nefunkčnost vyškrtnout bych se rád podíval :) Autoři celé dvě hodiny jen přešlapují na místě ve stále stejných úrovních, z nichž si zapamatujete možná jednu dvě.

Díky originalitě, suverénní stylizaci a pošahanému zasazení do pseudo operačního systému však hra i přesto po celou dobu skvěle funguje. Jen by člověk tak nějak čekal víc. Tak třeba příště.
+10

Mad Max

  • PC 70
Herní Max nejvíce trpí tím, že je prachsprostá licence, zadaná autorům na zakázku, aby uživili rodinu. Naprosto postrádá jakoukoliv autorskou osobitost a veškerá kreativa pochází jen z Millerovi skvělé předlohy. Vše, co není z příručky "How to be Mad Max", je mdlé a bez nápadu.

Autoři se nijak nesnaží představit zdejší svět a postupně vás do něj vtáhnout. Raději hráče v prvních dvou hodinách zavalí kvantou pop-up nápověd a nelámou si hlavu s intuitivním game-designem. Přiznám se však, že i přes takto mizerný úvod a líné designéry mě hra vcelku rychle "zpracovala". Jako každý slušný open-world si ze mě udělala lacinou děvku, která musí vysbírat všechno, co svítí na mapě. Na mapě, která vyděsí svojí velikostí a která je jedna z nejkrásnějších pustin, co jsem ve hrách viděl. Zde se Bethesdí Fallouti mohou jít zahrabat do nejbližší Duny. A co teprve když přijde písečná bouře s blesky!

Po čase velikost a copy/paste obsah vede k nemilému vystřízlivění. Nadšení vyprchá a v rámci úspory času se vrátíte ke slepému následování vykřičníku hlavní mise. Velká škoda, že se do hry nepodařilo dostat nějaký pořádný obsah, alespoň nějaký příběh nebo případně zredukovat mapu na polovic. Jednotlivé dílčí prvky jsou povedené, ať už jde o jednoduché rvačky, souboje kolo na kolo, nádherná panoramata nebo vylepšování Magnum Opus. Jen těm honičkám trochu chyběla filmová hudba. Herní ji v lecčems napodobuje, ale její intenzivnosti zdaleka nedosahuje.

Dle očekávání tak nejde o žádné herní veledílo, ale na druhou stranu ani o filmový zmetek. Je to prostě jen kvalitně splněná zakázka.
+12

Red Faction II

  • PC 50
Red Faction 2 jsem si chtěl zahrát už od přečtení recenze v dobovém Levelu skoro před 14 lety, ale nějak to nevyšlo. Už před tak drahnou dobou hra ukázala, jak vypadá původně slušná konzolová střílečka na PC. Blbě. Průměrnou akci s tupou AI a hloupě podaným příběhem zachránil pouze solidní Geo Mod a to, že za 4 hoďky skončila a nestihla tak unudit líným game designem.

Dnes je tak z Red Faction 2 spíše jen artefakt, který můžete ukázat komukoliv, kdo stále trvá na tom, jak jsou dnešní střílečky hloupé. Omyl. Byly hloupé vždy. Jen se na to snadno zapomene.

PS: Až v titulcích jsem si všiml fun factu, že mezi dabéry byl Lance Henriksen a Jason Statham :)
+9

Oxenfree

  • PC 70
Oxenfree u mě bohužel selhává tam, kde by měl být nejlepší - ve vyprávění a postavách. Duchařské storky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ty povedené rozhodně ocením. Zde se však ztrácí pod nánosem překombinovanosti, věčného pochodování a tím souvisejícího nudného pindání běžných filmových středoškoláků. Inspirace nejen osmdesátkovými horory je samozřejmě zjevná na každém rohu.

Potěší, že se zde nehraje na žádné gore radovánky, ale jde čistě o hardcore duchařinu. Nijak originální dějově ani hratelností (až na fajn zakomponování radia), ale za to se sympatickou možností tvořit si vlastní příběh a vztahy přes dialogy. Škoda, že je v nich nutné tak nesmyslně rychle odpovídat, že odpověď občas prostě propásnete.

Oxenfree má skvělou atmosféru, zajímavou stylizaci, krásně zasněnou hudbu a v neposlední řadě výborný voice-acting. Bohužel to celé ale nějak nefunguje. Už před půlkou hry mi bylo vlastně úplně jedno jak dopadne a dohrával ji vcelku otrocky. Je to velká škoda. Hra měla našlápnuto na mnohem větší zážitek.
+12

Firewatch

  • PS4 90
Firewatch mě od začátku dostal nádherným úvodem, který i přes pár krátkých vět a decentní hudbu dokáže být strhující a dojemný, jako jediná vynikající scéna v Up. Hlavní hrdina, stejně jako všechny ostatní postavy, následně utíká do lesů a téma útěku před vlastními chybami se nese celou hrou. Od té chvíle mě nepřestávali překvapovat nečekaně lidsky a nesmírně detailně napsané postavy, jejichž příběhy, chování a osobnosti dávají smysl. Z na první pohled povrchního příběhu se tak při bližším zkoumání prostředí, textů a rozhovorů stává fascinující studie osobnosti, kterou bych ještě před pár lety od hry opravdu nečekal. Klobouk dolů.

Z herního hlediska je na Firewatchy nejvíce zajímavá jeho obyčejnost a jak s ní pracuje. Podobně jako Gone Home před hráče klade kulisy, ve kterých očekáváme jisté situace a hratelnost. Tím nás hra nechává v neustálém napětí, kdy už to konečně přijde. Stejně jako hlavní hrdina tak začneme (opět) utíkat a vymýšlet si vlastní konspirace a neuvěřitelné příběhy. Nic z toho se ovšem nestane. Možnost volby odpovědí potěší větvením dialogů a jejich následky. Nope, snažit se ale vždy můžeme. Nádherný vizuál následně přímo svádí ke kochání a zasněným procházkám. Ani to dost dobře nejde.

Na konci tak můžeme být zklamaní. Zklamaní stejně jako v životě. Realita nás dohnala a mimozemšťani zase za nic nemohou. Žádné strhující finále. Žádné velké odhalení a dramatická hudba. Jen lidské chyby a jejich následky. A také to, že útěk nikdy nikam nevede. Ani ten do herních světů.

Jsem opravdu rád, že dnes mohou vznikat hry jako Firewatch a těším se, s čím přijde Campo Santo příště. Spolu s Everybody's Gone to the Rapture jde pro mě o nejhodnotnější příklady dospělosti herního média.
+18

Inside

  • PC 90
Nádherně smutná cesta temným světem strachu a beznaděje. Fascinující audiovizuální stránka zde na sebe, stejně jako u Limba, strhává veškerou a zaslouženou pozornost. Práce s kamerou, sound design, hra stínů, barev a hudby. Krása. Oceňuji také přístupnější hádanky, které udržují plynulou hru a současně v hráči zanechávají pocit dobře odvedené práce.

Zprvu zamrzí dějová linka, příliš symbolická a otevřená i na severské artové poměry. Nádherně zde však funguje druhé zahrání a když si hru necháte v hlavě chvilku uležet. Tohle umí opravdu jen ti nejlepší mistři vyprávění. Samozřejmě je tu stále nekonečné množství možných interpretací a pravděpodobně nikdy se od Arnta Jensena nedozvíme jeho verzi. Věřím však, že pro vychutnání hry není nutné rozpitvávat každý náznak a hloubat nad jeho smyslem. To je zde takový malý bonus, který Inside děla jedinečným. Hlavní je nechat se unášet famózní atmosférou, kdy chce být každý alespoň jednou svobodný.
+20

Call of Duty: Infinite Warfare

  • PC 70
Tak konečně se jim to povedlo. Konečně je Call of Duty ten akční filmový blockbuster, o který se už devět let neúspěšně snaží. Hloupoučká, nenáročná, ale nesmírně efektní letní ptákovina jak má být.

Máme tu parádní (a neodfláknutý!) vizuál. Žánrově nesmírně přesnou režii. Jednoduchou gumáckou story, nesnažící se o šokantní zvraty. Nechybí ani příjemně klišoidní postavy jako z příručky. A dokonce tu funguje i taková prkotina, jako elegantně schované loadingy, které udržují tempo a hráče v pozoru.

Jinak je to stále ta stejná, skripty a pitomou AI prohnilá hra. Nyní však konečně zabalená do adekvátně draze vypadajícího balíčku a se zlatou stužkou navrch. Kvalitní povrchní zábava, která se nesnaží prvoplánově vzdělávat jako jedničková konkurence, ale jednoduše bavit.

Na druhou stranu, multiplayer se zaseknul v čase a je naprosto zapomenutí hodný. Zombie kampaň mi přijde už z principu dementní a pro mě absolutně nezajímavá. Každopádně jde pro mě po letech o první Call of Duty, u kterého se nemusím stydět za to, že jsem ho hrál.

PS: Výborná hlavní parťačka a ženský na každým rohu pobavily. Anitka vážně funguje!
+19(21-2)

Call of Duty: Modern Warfare Remastered

  • PC 80
Modern Warfare mě v době vydání zrovna neuchvátil. Snaha o filmovost a wow efekt byla místy strhující, ale ničily ji hloupé skripty, neviditelné přechodové čáry a nulová AI. Přesto musím říct, že je nečekaně příjemné vrátit se po takřka deseti letech blbých kopii ke hře, která to všechno začala.

Až po tak dlouhé době a dodnes nekončící vlně "filmových" stříleček totiž vynikne, jak přelomoví tehdy v Infinity Ward byli. Koncepce a design Modern Warfare stále skvěle funguje jako interaktivní akční thriller. A co hlavně, netrpí příběhovou ani vizuální přeplácaností jeho následníků. Oproti nim působí skoro až komorně. V roce 2007 se brečelo, jak jde o naprosté zprimitivnění FPS žánru a dnes přitom působí téměř jako hardcore záležitost. Bez tagování nepřátel, průsvitných obrysů a vyskakujících XPček je to nefalšovaný retro zážitek.

Dementní skripty a enémáci bez AI, za to ale s dokonalou muškou, tady bohužel i tentokrát hází klacky pod nohy plynulému zážitku. Vše však zachraňuje svižně odsýpající dějová linka bez výplňové vaty, neustálá změna prostředí a pěkné lokace v nové grafice. Kupodivu jde proto i dnes o skvělou akční jízdu, která s přehledem strká do kapsy všechny filmové válečné akce z posledních let. A proto musím nějaké to procento oproti originálu přihodit.
+13

Battlefield 1

  • PC 70
Battlefield 1 splnil přesně to, co jsem od něj čekal. Nenadchnul, nezklamal. Poctivá sériová výroba od zkušených rutinérů. Téma první světové je fajn premisa, ale na hratelnost a design hry nemá takřka žádný vliv. Nepoznáte rozdíl od her z druhé světové.

Povídkové zpracování singlu je sympatická změna a v úvodu zaujme působivým přelétáním z jednoho padlého vojáka do druhého. Lehce otravné texty o WW1 vás ale rychle vrátí do reality patetických filmečků, klišoidních scén a velenudných scénářů. Vrací se také staří dobří gumáci místo herců. DICE by se opravdu hodili profesionální scénáristi a filmaři. Důraz na stealth nechápu a do Battlefieldu mi ani trochu nesedí. Zvláště bez propracovaných úrovní a fungující AI. Že o mě, po výkřiku jednoho vojáka, ví celá mapa patří do 10 let starých her. A to, že mě ani přesto nejdou hledat a stojí na místě možná tak do 20 let. Pouze finální povídka z pouště potěší lehce otevřeným prostředím, ve kterém ale nakonec není co dělat, protože ve hře jednoduše nic není.

Multiplayer celou hru tradičně táhne a po dlouhé době (=Bad Company 2) je radost si zase zastřílet. Nové Operace jsou jen lehké splynutí Conquestu a Rushe, takže mírný pokrok v mezích zákona. Jinak se DICE s multiplayerem nijak experimentovat nechtělo a je to prostě jen další Battlefield. Nic proti ničemu. Bambitky samozřejmě nemají nic společného s realitou WW1 a upřímně mě všechny přijdou na jedno brdo. Nedovedu si představit strávit v mulťáku desítky hodin. Na to je tu málo map (Premium pass v ceně druhé hry, haha, víšžejo) a mizerná variabilita. Na občasné casual zastřílení ale naprostá ideálka. Bitvy mají parádní atmosféru, všechno zvučí, bouchá, duní a krásně se na to kouká.

Zklamáním je pro mě destrukční model, který se od prvního Bad Company nikam pořádně neposouvá a spíš dost upadá. Po těch deseti letech bych čekal krapet jinou ligu. Ale v dnešní době totální ignorance fyziky ve hrách je i slepý mezi jednookými králem. Jinak hra samozřejmě šajní na všechny strany, jak je u DICE zvykem.

Jednička je každopádně povedený Battlefield, který i přes "netradiční" téma nepřináší nic nového a místy působí až moc na jistotu. Ostatně jako všechno, co v posledních letech DICE dělá. Tak snad klukům do budoucna povolí obojky...
+16

Mafia III

  • PC 50
Mafia 3 je smutný příklad toho, jak udělat všechno špatně. A dokonce i to povedené úplně zazdít. Asi až časem se dozvíme, zda za výsledkem stojí protažený vývoj a přehazování studii nebo pouhá lenost a ignorance šéfů projektu. Momentálně tu máme jen hru, která si lže do kapsy a kde nic nefunguje jak má.

Příběh zpočátku upoutá, na herní poměry, netradičním zarámováním do fiktivního restrospektivního dokumentu. Osvěžující formát slibuje neotřelou dobovou jízdu, která z Lincolna dělá takřka urban legend New Bordeaux, přesně jak autoři zamýšleli. Záhy se ale z děje stane tuctová braková story o kráčející skále, ve které se nestane nic, co byste už jinde neviděli. Lincolna si navíc na ulici nikdo nevšímá, žádné vaše činy nemají následky a vy jen strojově následujete ikonku na mapě.

Snaha o zachycení doby a rasové nesnášenlivosti se cení a často atmosféra vše zachraňuje. Samotný formát dokumentu ovšem vyústí do ztracena a nedočká se žádného smysluplného zakončení. Ve výsledku tak působí jen jako náhodný nápad scénáristy, kterému to prostě přišlo cool. Podobně dopadli i tři kumpáni, kteří z počátku vypadají zajímavě, ale po čase už si ani nevzpomenete, že ve hře jsou. Kromě upgradů jejich přítomnost nemá žádný přínos a jejich příběhový potenciál je kompletně nevyužit.

K designu hry už se toho napsali tuny, tak jen krátce. Defakto tu vlastně ani žádný level design není. Nějakých 20 hodin hrajete jednu misi a když už se dostanete k jiné, tak jde o tradiční průměrnou pouťovou střelnici. Herní prvky jsou nedotažené a jen svádí k exploitům. Nejsmutnější ale je, že autoři se ani nesnaží pracovat s tak vděčným prostředím, jako je New Orleans. Prakticky nic, z poctivě vymodelovaného města, není využito a jen se v něm plácáte v nekonečných jízdách autem z jednoho konce na druhý. Kdyby to ježdění alespoň stálo za to. Americké osmiválce tu zní jako něco mezi sekačkou a Fabii HTP, až se z toho člověku chce plakat. Jízdní model neurazí, ale do zábavného má v obou módech daleko.

Kdyby alespoň takhle slabá záležitost dobře vypadala a byla plná pěkných detailů, které by daly najevo, že si s ní autoři vyhráli. Mno. Jak to dopadlo všichni víme. Takhle lajdácká AAA hra už tu dlouho nebyla. Tuny nedodělků, bugů, nesmyslů a omezení mě nejednou přenesli do éry PS2. Dokonce i předělové filmečky se pomíchají, když neplníte příběhové mise ve správném pořadí...

Nakonec i soundtrack působí stejně odflákle, jako zbytek hry. Prostě si někdo stáhl "60's Greatest Hits" playlist na Spotify a náladoval ho do hry. Žádná snaha o vlastní mix korespondující s náladou hry. Nefunguje ani snaha o hudební podkres několika herních momentů. A už vůbec ne Hendrix v hlavním menu. Prostě nic.

Téma, období a prostředí třetí Mafie mělo obrovský potenciál, který naprosto ztroskotal na zpracování a jeho autorech. Nic jsem nečekal, takže nemůžu mluvit o zklamání. Jen je to prostě velká škoda. Stejně jako to, že jsem k tomu napsal takhle dlouhý komentář.
+36

Doom

  • PC 90
Tak tohle jsem nečekal. Doom je opravdu ten čistokrevný nářez, jaký měl být. Od přímočarého začátku, přes vypilované úrovně, až po náležitě tuhý závěr. Za zvuků neuvěřitelně agresivního soundtracku se přede mnou zjevila akční hra s jasnou "režisérskou" stopou a čiročirým vizuálem, dotaženým do posledního písmenka v závěrečných titulcích.

Nový Doom se mi od představení nelíbil náplní. Současně ale fascinoval právě oním nabubřelým uměleckým vedením, které dávalo jasně najevo, že autoři vědí, čeho chtějí dosáhnout. Po pár minutách ve hře jsem jim proto stupidní násilí snadno odpustil. Protože tady prostě PATŘÍ. Bez rozřezaných kusů masa a cákající krve by ta hra jednoduše nefungovala.

Tohle je přebujelý gore nářez, který ale současně není úplně hloupý. Prostinký příběh samozřejmě nestojí za zmínku. Level design ovšem ano. Hlavně z počátku je radost Doom prozkoumávat a puzzle-like úrovně s barevnými kartami, ve kterých se dá vracet na začátek (!), jsou příjemným závanem dávných let. Škoda, že nevydrží ani do půlky, kdy nastupují klasičtější úrovně. Stále však s příjemnou formou prozkoumávání a hopsání. Jediné, co si autoři mohli odpustit je to obrovské množství upgradů, které hru zbytečně rozmělňují a odvádí od prosté zábavy.

Doom je pro mě naprosto dokonalé převedení legendy do nové éry, ze kterého by si ostatní měli vzít příklad. Včetně slušného, pro mě však bohužel dost nezáživného Wolfensteina: New Order. A ten soundtrack...
+19(20-1)

The Technomancer

  • PC 40
Technomancer je ten typ hry, kdy vám stačí první dvě hoďky na to, abyste se hrou dále nemarnili čas. Podobně jako jeho předchůdci jde směle ve stopách béčkové produkce, kdy ze všeho nejvíce připomíná filmy od Cannon Films.

Nezajímavý příběh. Nudné souboje. Nulová hratelnost. Tři N, které Technomancera dokonale vystihují. Ani by tak nevadila do očí bijící lacinost hry, kdyby nebyla neustále podsunována samotnými autory. Jejich lenost, cokoliv od minulých her změnit a udělat lépe, je neuvěřitelná. Stále ty stejné chyby pořád dokola. Stále ta stejně špatná hra pořád dokola.

Pokud máte zbytečné desítky hodin života a rádi byste o ně přišli, tak Technomancer rozhodně stojí za vyzkoušení. Pokud si vážíte vašeho volného času, tak raději běžte válet sudy na nejbližší kopec.
+21

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC --
U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.
+13

Volume

  • PC 60
Volume bohužel selhává přesně tam, kde můj oblíbený Thomas Was Alone exceloval. Vykreslení postav je tu tak tragické, že hru snad musel psát někdo úplně jiný. Na wikipedii zajímavý příběh je tu pohřben neuvěřitelně nezáživným a zmateným podáním, takže ho po pár levelech začnete úspěšně ignorovat. Vcelku pěkná finální pointa vám jen na závěr připomene, že tam vlastně nějaký byl.

Jednoduchá arkádová stealth hratelnost, s pečlivě vysochanými levely, je na svůj žánr takřka až relaxační, stejně jako v Thomasovi. Během stovky levelů a několika hodin se neomrzí, ale současně do dalšího hraní uživatelských úrovní nijak zvlášť nenaláká. Volume díky tomu prošumí a už si na něj pravděpodobně druhý den ani nevzpomenete. Velká škoda. Snad tu nebude platit hudební analogie s druhým albem... Bithell má na víc.

+6

Everybody's Gone to the Rapture

  • PS4 100
Nepamatuji si, kdy naposledy mě něco takovým způsobem uchvátilo. A ještě k tomu hra. Upřímně. Myslel jsem, že takový moment už nenastane. Otupělost a únava herním průmyslem, už mě takřka dostala.

Everybody’s Gone to the Rapture je však hned od svých prvních minut působivě melancholické putování. Pokud mu podlehnete, až do konce se neodtrhnete. Hra je defakto vysokorozpočtově zdramatizovanou povídkou z nějaké dvacet let staré Ikárie či ještě o dvacet let starší rozhlasové hry. Výborně napsanou retro sci-fi povídkou, v retro kulisách 80. let, v zapadlé retro anglické vesničce. Nádhera. Každý pomalý krok stojí za to.

Kromě fascinující audiovizuální prezentace, kdy opravdu důrazně doporučuji sluchátka, hra přináší i několik zajímavých prvků. Třeba takové provedení rozhovorů. Nejednoho z počátku zmate, ale rychle se ukáže, jak poeticky krásné takové zpracování je. V kombinaci s civilními osudy osob a vynikajícím dabingem vytváří na herní poměry unikátní zážitek. A už v závěru první části dokáže naprosto ohromit. K čemuž napomáhá i okouzlující hudba se sborem, navozující přesně ty správné emoce.

Ano, je to stále walking simulátor v jeho nejkrystaličtější podobě. Ne, neděláte ve hře vůbec nic. A ano, ani trochu to nevadí. Rapture je pomalá a rozvážná hra pro ty, co se rádi kochají a poklidně rozjímají nad nesmrtelností brouka. Jako taková tvoří umělecký zážitek, jaký tu v tak blyštivé podobě ještě nebyl. A také zřejmě nejlidštější hru, jakou jsem kdy hrál.
+23

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC --
Je to jako vrátit se po roce na vaše oblíbené dovolenkové místo. Nasajete atmosféru a rozhlédnete se po okolí. Támhle se určitě něco změnilo, tohle vypadá nově, tady něco chybí! A přesto je vše při starém. Pořád je tam krásně.

Datadisk nepřináší žádné vedlejší questy, co by stály za řeč. Ani výbavu či zbraně, co by jste museli za každou cenu mít. Místo toho je tu pětice výživných hlavních questů, které znovu dokazují, že se Zaklínače ujali ti správní chalani. Scénář se blíží povídkám snad nejblíže z celého Divokého honu a je radost jej posouvat kupředu. Obzvlášť potěšila Iris. I když ty laciné hororové pasáže nebyly potřeba.

Co ale bylo potřeba jsou další fantastické scenérie a západy slunce a lesy a cestičky a jezera a husy. A další datadisk.
+13

The Vanishing of Ethan Carter

  • PC 80
Nejkrásnější virtuální procházka, na které jsem byl. Famózní podzimní atmosféra je jako balzám na duši.

The Astronauts předvádí, jak se modeluje úžasně vypadají svět, ve kterém se jen tak mimochodem nachází také nějaká ta hra. Hra, která se snaží přicházet s netradičním postupy, ale trestuhodně zůstává na půli cesty. Všechny lokace a jejich místa činu mají obrovský adventurní potenciál, který pravidelně zůstává nevyužit. Stejně jako příběhová pointa. Ta by se dala v intelektuálních kruzích považovat za klišé, ale hra k ní po celou dobu tak mile směřuje, že jí ji nemohu vyčítat.

Ethan Carter tvoří nadějnou povídku, ze které by se jednou mohl vyklubat velmi slušný román. Držím polákům palce.
+32

Assassin's Creed: Syndicate

  • PC 70
Syndicate je v prvé řadě krásná návštěva Londýna v jeho nejlepších letech. Londýn je zde hlavním, a po hříchu také jediným, hrdinou s charismatem a osobitostí. Všechny ty potemnělé uličky, prosluněné parčíky, kouřící komíny a rozžhavené slévárny. Všichni ti malý Oliverové vybírající popelnice a lapající peněženky. Tohle je jednoduše hrdina, kterého chcete poznat od hlavy až k patě. A že budete mít příležitostí!

To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.

Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?

No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.

Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.

Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
+17

Fallout 4

  • PC --
Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že strávím ve čtvrtém Falloutu přes 70 hodin, tak bych se mu zřejmě vysmál. Ejhle, dnes save hovoří jasně.

Fallout 4 je v mnoha případech hra tak blbá, až je nakonec dobrá. Na každém rohu na vás přímo křičí staletí staré problémy Bethesda her. Nesčetněkrát si budete klepat na čelo proč je tohle v roce 2015 vyřešeno takhle. Budete pohoršeně ofrňovat nos nad prehistorickou grafikou a designem. Budete skřípat zuby u směšných rozhovorů na hranici trapnosti a nechtěné parodie. Přesto ale budete hrát dál. A dál. Pořád.

I přes všechny problémy totiž Fallout 4 funguje jako nečekaně zábavná hra. Proč tomu tak je po mě ale nechtějte vědět. Nemám ani páru. Zřejmě na tom má podíl ono profláknuté "i cesta může být cíl". Cestování pustinou a dokonce i atmosféra je tu v mnoha zamlžených momentech pohlcující. Je pro mě až nepochopitelné, jak moc mě hra táhla dál a zuby nehty nechtěla pustit spát, i přes všechny výtky a problémy.

To nejhorší na Falloutu 4 je tak nakonec ten neustálý červík v hlavě, hlodající jak dobrá hra to mohla být, nebýt jejích vývojářů. Tak snad někdy příště.
+36(38-3)

Grand Theft Auto V

  • PC --
Stará GTA jsem měl rád pro jejich šílenost, vykrádání všeho možného a samozřejmě volnost. Čtvrtý díl ubral na zběsilosti a přibral na sociální sondě. Nejspíš proto mě neudržel ani do půlky. Pětka je však jiná liga. Jiný hřiště. Ale pořád stejnej sport.

Výborně napsaný příběh se třemi výtečně propojenými hrdiny je sice plný klišé, ale také témat a humoru, který ve hrách jen tak neuvidíte. Stejně tak hlavní i vedlejší postavy. Často až křečovitě karikaturní a proto často dost protivné. Jenže jsou to postavy, na které jinde prostě nenarazíte. Tohle je satira každým coulem. Někdy velmi trefná, někdy už přitažená za vlasy trapnosti, pořád však v herním světě nesmírně osvěžující.

Maniakální důraz na detail je u Rockstaru rozebírán vždy a všude. Tady však dosahuje současného extrému. GTA V je tak neuvěřitelně prošpikované nečekanými detaily, efekty a nekonečnými dialogy, že je lidé objevují i dva roky po vydání. A je to také první věc, které si všimnete. Tohle není žádnej každoroční Le Big Mac. Tohle je pomalu a s láskou pečená kachnička s křupavou kůžičkou, která se vám rozpadá na jazyku.

I ta se ale občas připálí. Nápadité mise jsou střídaný těmi výplňovými a otravnými. Zhruba od půlky se začínají až otravně často objevovat nekonečné střílecí pasáže. Tohle beru jako největší problém hry a hlavně autorů. I přes úžasné prostředí L.A., dospělá témata a parádní detaily, nedokázali nakonec přijít s ničím jiným než "postřílej x nekonečných vln nepřátel". Smutná výpověď o AAA hrách.

Na druhou stranu. Je to zřejmě to jediné, v čem je GTA V vyloženě špatné. Zbytek je epesní jízda, která většinu času neztrácí dech. A musím to říct znova. Jízda, kterou v jiné hře prostě nezažijete.

Pak je tu samozřejmě GTA Online. Hra ve hře, která když vás chytne, tak se připravíte o pěkných pár měsíců života. Nedělejte to. Fakt ne. Ne.
+47(52-5)

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 80
Příjemně pohádková záležitost, která ve mě ale kupodivu nezanechala žádný větší dojem.

Brothers mají krásnou stylizaci a sympaticky zpracované vyprávění, ale po celou dobu tomu něco chybí. V dnešní době jedné indie hry za druhou, snažící se přijít s něčím "navíc", už se bohužel stává docela předvidatelný jejich směr vyprávění. A Brothers tímhle trpí opravdu znatelně. Neustálé "už zase?" mi tak vcelku brání opravdu se vžít do hry.

Co už, celkový děj vynahrazují kouzelné herní momenty a postavy, které na své cestě bratři potkají. Netradiční co-op ovládání se mi nepodařilo po celou hru plně dostat do ruky, ale samotný závěr s hraním pouze za jednoho bratra je však naprosto dokonalý. Viz poslední odstavec komentáře LuccinyHry, ať to zbytečně neopakuji.

Brothers jsou skvělá jednohubka, jak už je u těchto her zvykem. Žádný opravdový majstrštyk se bohužel opět nekoná.
+13(14-1)