Call of Duty: Modern Warfare

Návrat k novodobým kořenům? Och, jaký to krásný oxymoron! Call of Duty 4: Modern Warfare z roku 2007 byl důležitým titulem v oblasti zběsilých first-person akcí, a proto není divu, že po několika sequellech a remasteru, nás čeká další podojení značky v podobě rebootu. Nedávná výprodej na Steamu za lidových 7 zlatáků zapříčinila, že jsem se rozhodl to s Call of Duty po několika vynechaných a údajně méně povedených dílech zase zkusit...

A světe div se, ono to fungovalo! Ihned se mi vybavily vzpomínky zejména na první dva díly Modern Warfare - hra mě hodila do víru svižné akce a zase po mě chce, abych pro jednou zachránil svět! Zápletka je vedlejší a připomíná tucty viděných béčkových špiónských a akčních filmů. Ale faktem je, že svému účelu poslouží dobře. Místy jsem se opravdu cítil jako hrdina a zejména mise jako je obrana napadené ambasády mě vyloženě nabíjely energií a pocitem nezničitelnosti. Málokterá hra je schopna tyto pocity vyvolat.

Jiné mise byly zase tuctovější. Nějaké rádoby těsné úniky z hořících budov, či zavalených tunelů jsme viděli už milionkrát a musím říct, že určité skripty jsem viděl na míle daleko. Přesto musím pochválit několik velmi dobrých zvratů a možná i politicky ne úplně korektních překvapení (např. mučení, ohrožování dítěte zbraní apod.). Jedná se o drobné momenty, kdy například jdete s týmem ve vláčku po schodišti a parták nezkontroluje jedny dveře, přes které na vás začne pálit islámský bratr. Chyby působí lidsky a mají na hráče imerzivní efekt.

Ačkoli některé mise byly poměrně krátké, ale musím říct, že tvůrci si velmi dobře vyhráli s designem a vizuálem. Např. přestřelka v chodbách nemocnice je mistrovsky promyšlená. Z protějších chodeb vás oslňuje výrazné světlo a do předpokládaného palebného prostoru jsou nastrkány různé drobné předměty, které se efektně rozlétají vzduchem, když to do nich (omylem) napálíte. Chodby jsou taky výborně členité a jakmile najdete jednu bezpečnou pozici, zjistíte, že jste v zorném poli určité výlohy nebo okna, z kterého se na vás posléze sesype palba. Je to úplně jiný přístup k tvorbě levelů, než když vám někdo jen zákeřně naspawnuje příšery do zad. Tady jste napadeni z nečekaných úhlů, ale máte pocit, že jste si to zasloužili za svoji neopatrnost. Tzn. že to bylo přirozené a to je pro tento typ her strašně důležité.

Bohužel singleplayerová kampaň nemá takových momentů mnoho, resp. je samozřejmě krátká, protože Call of Duty je spíše sezónní záležitost primárně zaměřená na multiplayer. Za cca 7-8 hodinovou jednohubku jsem ale rád a třeba se za dalších deset let u nějakého dílu opět shledáme. :-)