Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Medium

Bloober Team •  Mataboo (PC, PS5, XboxX/S)
28.01.2021
03.09.2021
72
45 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

The Medium je psychologická hororová adventura od tvůrců série Layers of Fear. Hráč se ujímá média Marianne, kterou pronásledují děsivé vize zavražděného dítěte. Aby záhadě přišla na kloub, vydává se do opuštěného hotelového resortu Niwa, kde na ní čeká spletitá síť tajemství a dávno zapomenutých zločinů, kde nic není takové, jaké se na první pohled zdá.

Marianne jakožto médium dokáže cestovat mezi naším a duchovním světem, temným odrazem naší reality, a dostat se tak na místa, kam se její reálné já nedostane a vidět věci, které jsou pro obyčejné smrtelníky skryty, a používat schopnosti jako energetické štíty a duchovní výboje. To najde využití jak při vyšetřování zmíněné záhady, tak při řešení různých hádanek a otevírání nových cest v reálném světě.

Grafické ztvárnění duchovního světa se inspiruje tvorbou známého polského surrealistického malíře Zdzisława Beksińského. Na soundtracku se podíleli dva skladatelé, přičemž Arkadiusz Reikowski (Layers of Fear, >observer_, Blair Witch) vytvořil soundtrack pro pasáže v reálném světě a o pasáže v duchovním světě se postaral známý Akira Yamaoka (série Silent Hill).


Poslední diskuzní příspěvek

@Vashek (08.01.2023 21:15): Mně to taky vtáhlo do děje, a pak mi to do ksichtu plivlo cutscénu. Pak mě to zas trochu vtáhlo, dalo indicie, dovolilo vytvořit v hlavě teorie, další cutscéna, ve které mi vše vysvětlili jak prvokovi a vzali svobodu vlastní imaginace. Cutscéna, nevyužitá gameplay, cutscéna, cutscéna. A na závěr - custscéna, nekonečně dlouhá chůze, cutscéna, credits.

Mně to jednoduše nestačilo. Když hraju hru, chci hrát, aktivně uvažovat, imaginovat. Ne dívat se na filmečky.

To tak abych vysvětlil co na tom asi někomu vadí (víc, jsem to rozepsal v komentáři http://dbher.cz/k29997).

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
The Medium, další hororový počin od tvůrců Layers of Fear, mého milovaného Observera či Blair Witche, který se může chlubit zajímavým prvkem - možností přechodu do potemnělejšího světa plného zoufalství, který existuje vedle toho našeho, ale málo-kdo o jeho existenci ví s takovou jistotou, jako naše hlavní hrdinka. Obdařeným médiem je od mala, a ač to občas vnímá jako strašlivé prokletí, snaží se z něj vymáčknout to nejlepší.

Umíte si vůbec představit, jaký život to musí být? Od malička je nakukování do světa mrtvých vaší součástí, je to pro vás nová norma, zvykáte si a zároveň se smiřujete s nepochopením vašeho okolí. Ze začátku to může vypadat, že jste si v předškolním věku našli třeba imaginárního kamaráda. Jenže takové hrůzy, které reálně vnímáte kolem sebe, si všichni obyčejní lidé kolem vás neumí představit ani v té nejhorší noční můře. A přestože je to s vámi takovou dobu, nikdy si plně nezvyknete na chvíle, kdy vnímáte oba světy najednou. A nejhorší na tom všem je, že jste na to sami. Tohle není věc, se kterou by se člověk mohl jen tak svěřit. A zajisté to ze začátku mnohokrát zkoušel. Jenže tam se setkal nejspíš akorát tak s nepochopením, odsouzením, výsměchem a odloučením.

Hra stojí na fixních kamerách. Těch je podle slov vývojářů 473. Nepočítejte tak s klasickou akční adventurou nebo snad survival hororem ze třetí osoby. Další věcí je rozdělení obrazovky na dva světy. O tom, že se renderují zároveň jste určitě slyšeli, ale možná vám stejně jako mně hned nedošlo, že to není myšleno jako možnost přepínat mezi nimi zcela svobodně, kdykoliv se vám zamane. To nejspíš zatím není ani technicky možné. A pokud ano, určitě ne v tak krásné detailní grafice jako má The Medium. Po většinu času světy vidíte vedle sebe. Sem tam mají rozdílný úhel kamery, nabízí se tak možnost vnímat větší kontrast a rozdíl mezi nimi. A ono to na těch prvních screenech takhle prezentováno bylo, ale i přes to jsem se tak nějak vnitřně domnívala, že se jedná spíš o srování. Zkrátka mi to vůbec nedošlo. Osobně se mi však tento prvek velmi líbí. Hráč si o to více uvědomí, jak absurdně komunikace s druhým světem může vypadat v tom našem. Že v davu lidí, by si asi odpovědět nebo snad i navázat fyzický kontakt s bytostí na druhé straně, jen tak netroufnul.

Graficky je hra moc pěkná. Potěší možnost nastavit velikost titulků, tučnost, přidání jmenovky, barevně rozlišit konverzující a podobně. Jasně, dneska to má spousta her, ale když si vzpomenu na The Order: 1886 a jeho prťavé titulky, každá hra s možností je nastavit, si u mě nepatrně šplhne. Když jsem hru zapla, řekla jsem si, že i přes doporučení na obrazovce - použít ovladač, zkusím klávesnici a myš. To jsem ani ne do pěti minut přehodnotila a zapojila DualShock. Jenže jelikož se jedná o záležitost na Xbox a windows, rozhraní na PlayStationový ovladač nepodporuje. Takže ze začátku hádate, co které tlačítko dělá. Poměrně rychle jsem si však zvykla a do ruky se mi to dostalo samo. Za mě má hra na ovladači velmi intuitivní a logické rozložení. Ovládala se mi dobře. Klávesnici a myš tedy hodnotit nemůžu. Hudební doprovod se povedl, ale asi si nevybavím žádnou ikonickou skladbu. Nestalo se mi, že bych si šla hledat soundtrack a pustila si něco konkrétního. Jeho kvality mu však nelze upřít. Herecké výkony byly podle mě fantastické. Hlasoví herci k postavám seděli. Pana Troye Bakera cpou snad všude. Aby se nám ale neoposlouchal - to asi nejde :)))

Příběh se postupem hry pomalu rozkrývá, zapadá do sebe a nakonec mě překvapilo jak moc nám ho vlastně vysvětlili. Layers of Fear? Vůbec jsem se nechytala. Observer? Tam mám také spoustu mezer. Ale v The Medium to vše do sebe zapadalo a nemám tolik otázek, kolik jsem čekala. Jasně, nad koncem můžeme smýšlet všelijak. A stejně mi vrtá hlavou pár věcí - jako kde skončil Jack a zda byly naše pochybnosti o jeho poslání na druhou stranu na místě. Co se stalo matce a proč nám to dávala Lily za vinu?, ale to nejpodstatnější nám naservírovali na zlatém podnose.

Nakonec jsem si pročítala pár recenzí. A vidím, že ze hry ostatní hráči nejsou ani zdaleka tak nadšení, jako já. Fixní kamera, nemožnost se pořádně bránit a nejspíš i mylná představa toho, co od hry dostanete, udělalo své. Mě dokázala akorát překvapit a nadchnout, a celých těch 9 hodin jsem si ji náramně užívala. Hltala každé písmenko, echo i setkání se záhadnou Sadness. Mám ze hry zkrátka dojem, že je vše tak, jak mělo být. Že to dopadlo, jak mělo a nemůžu si vybavit nic, co by mě na ní štvalo nebo zklamalo. Ve finále, určitě nikdo z nás nedostal přesně to, co čekal. Já jsem si jistá akorát tím, že si tento skvělý herní zážitek velmi ráda zopakuju.

Pro: Atmosféra, audiovizuální zpracování, herecké výkony, nastavení titulek, originální kombinace staronových herních mechanik, pojetí světa "za oponou" a zdejších bytostí, příběh

Proti: Krkolomnější ovládání, optimalizace (občas záškuby RTX 2070 Super na 1440p60fps s medium/hight nastavením při streamu, 1x mi hra spadla a radil se se mnou divák, kterému nešla hra spustit vůbec - nepřišli jsme na příčinu) a rozhraní pouze pro Xbox ovladač

+25
  • PC 70
"Autoři překonávají své předchozí tituly, ve srovnání se špičkou v žánru v podobě Sillent Hill apod však stále značně zaostávají."

O něco lepší hra, než Blair Witch, předchozí titul autorů. Pořád se však jedná o poměrně pomalý walking simulátor, který se sice autoři snaží ozvláštnit novými mechanikami, které sice vypadají zajímavě na papíře, ale jejich exekuce je nedotažená. Samotné "hraní ve dvou světech" není nic jiného, než rozdělená obrazovka, a přestane být zajímavé hned na druhý pokus, k čemuž přispívá mimo jiné také to, že "alternativní" svět je neoriginální a absolutně bez nápadu. Hádanky jsou jednoduché a bez nápadu (hádanka, u které musí člověk aspoň na chvíli zapřemýšlet, je ve hře přesně jedna), a k tomu některé gameplay mechaniky vyloženě otravují a zdržují průchod hrou (například hledání vzpomínek na předmětech jejich natáčením do správné polohy, které je opravdu zbytečné a u některých předmětů vyloženě rozbité).

Atmosféra obecně je ve hře poměrně slabá, jediné zajímavé prostředí socialistického prázdninového centra je ve hře trestuhodně nevyužito, a ostatní lokality jsou nezajímavé, včetně již zmíněného alternativního světa. Neoriginalitu tak nepřebije ani dobrá audiovizuální stránka hry.

Silnou stránkou hry tak zůstává především decentní příběh, který se však na to, jaký má malý rozsah, místy zbytečně vleče. Stejně, jak někdy máte pocit, že by filmu neuškodilo, aby byl o 20 minut kratší, i tady se hlavně závěru hry dostavuje pocit, že je uměle natahovaná hádankami, které jsou založené na chození tam a zpět.

Místy hraní znepříjemňuje nešikovná kamera, která se v některých místech dokáže zaseknout v pozicích, které omezují váš výhled do prostředí, a někdy dokonce i na samotnou hlavní postavu. Zároveň se dá hře vytknout umístění checkpointů ( dle mého názoru by měly být checkpointy přímo před akčními pasážemi, protože opakování již vyřešených hádanek z důvodu smrti do adventury nepatří).

Pro: Příběh; audiovizuální zpracování hry; úvodní prostředí socialistického hotelu.

Proti: Absence atmosféry; neoriginalita většiny herních prostředí; chybějící zajímavější herní mechaniky; oproti tomu přítomnost mechanik nedotažených; v některých místech nešikovná kamera.

+23
  • PC 70
Podobně jako třeba Hellblade není The Medium založeno na požitku z hratelnosti (je to víceméně simulátor chůze s jednoduchými puzzly a průzkumem), ale na celkovém estetickém a emocionálním účinku, který hra na hráče má. O ten se z převážné části stará špičkové výtvarné zpracování podpořené moderními grafickým technologiemi a stejně tak kvalitní sound design. Příběh sám je poměrně zajímavý, nicméně jeho vyprávění trpí na přílišnou doslovnost. Vždycky, když by hráč chtěl mít radost z toho, že si sám doplní vše, co nebylo přímo řečeno, hra mu pro jistotu vše polopaticky zrekapituluje jako malému dítěti...

Říkal jsem, že hratelnost zde nehraje prim, ale je fér zmínit její hlavní nedostatky: Starosvětské ovládání s fixní kamerou je nepříjemně neohrabané, člověk se v prostředí mnohdy motá jak holub na báni, ztrácí prostorovou orientaci a v akčnějších pasážích umírá naprosto zbytečně. Rozdělená realita, která se zdá být nejoriginálnější mechanikou hry, bohužel nepřináší žádné složitější puzzly a tak působí spíše jako gimmick.

Největší slabinou The Medium jsou ovšem občasné stealth pasáže, které jsou triviální... pokud se ovšem hráč chová přesně tak, jak vývojáři očekávali. Pokud ne, čeká ho frustrující kolečko umírání. Kombinace fixní kamery a neohrabaného ovládání je už sama o sobě k stealthu nevstřícná a když to hra ještě korunuje tím, že je třeba vyhýbat se neviditelnému (!) nepříteli, není k rage quitu daleko.

Celkově ale musím The Medium spíše pochválit. Pokud snesete hry s omezenými možnostmi interaktivity, které ale pořád přináší zážitek, který je odlišný od toho, jaký by dovedl poskytnout třeba film, je dobré toto dílo neminout.

Pro: krásné výtvarné zpracování, solidní atmosféra a příběh

Proti: krvavé HW nároky na PC, nejoriginálnější prvek hratelnosti je spíše gimmick, doslovnost vyprávění

+20
  • PC 45
Bloober Team má očividně dobré spisovatele, klidně bych si od nich koupil knihu. Taky umí slušně režírovat hrané scény, rád se podívám na seriál/film z jejich produkce. Ale jestli je tohle jejich dream-project, tak hrám absolutně nerozumí.

Znáte ty otravné reklamy ve free-to-play mobilních hrách? Přesně takový pocit jsem měl z hraní The Medium. Tohle je zhmotnělý cutscénový fetiš, kdy vám tvůrci každou chvíli vytrhnou ovladač z rukou, aby odvyprávěli všechny důležité i naprosto banální kousky příběhu filmečkem.

Ale ani skutečná herní náplň není bohužel kdovíjak slavná. Hra se snaží být logická, stealth a explorativní - nejde jí pořádně ani jedno. Logické puzzly na bázi dvou realit jsou fajn, ale mechanika je zločinně nevyužita. Stealth pasáže jsou nalinkované, mají jedno správné řešení a nenabízí prostor pro vlastní uvažování. O zpitomělých zdrhajících pasážích radši nebudu ani začínat. A explorace, tím je myšleno hledání všemožných deníkových zápisků, je díky fixní kameře přímo bolestná. Bez možnosti byť lehce naklonit pozorovaný úhel neustále jak tupec bouráte do stěn, to jak se snažíte zjistit, zda něco není ještě schované za okrajem obrazovky. U toho permanentně drtíte tlačítko schopnosti Insight, zvýrazňující jinak přehlédnutelné interaktivní předměty (proč se zrovna tady neinspirovali u Silent Hill 2?).

Dějově se přitom jedná o nadprůměrnou duchařinu plnou zajímavých témat (okultismus, tajné služby, pedofilie, druhá světová válka ...). Způsob vyprávění tomu ale podkopává nohy. Autoři nemají absolutně žádnou důvěru v hráčovu imaginaci. Takže pokud zrovna nejste uprostřed sumarizující cutscény, tak stejně ústřední postava vše kolem sebe komentuje a vysvětluje, aby vám náhodou něco neuniklo. Tím je hráči upřena i radost ze skládání příběhových dílků do sebe.

Anti-klimatický závěr je potom zhmotnělá inkompetence. Prakticky jde o dvě dlouhé cutscény, mezi kterými se musíme 5 minut přesouvat s vypnutým během. A ani špatný pokus o otevřený konec á la Inception to nevytrhne. Přitom tu děj přirozeným způsobem gradoval v silnou hratelnou katarzi. Uznejte: dvě super-silná média a půlka jejich otce se konečně schází na jednom místě. Tady mohli svést předem prohranou bitvu proti démonovi. Epický souboj, ve kterém hráč může využít všechny mechaniky, jenž ho hra doteď učila. Zároveň by to byl úžasný způsob jak trochu víc proniknout do jednotlivých postav (hlavně Lily by to potřebovala) a přiblížit je hráči před finální Sophiinou volbou. A i ona volba koho zastřelit by měla být ponechána hráči.  Proč jinak používat interaktivní médium? Doprčic.

Pro: grafika, příběh, rozumná herní doba

Proti: bezduchý gameplay, storytelling nehodný herního média, absence jakékoliv výzvy

+20 +21 −1
  • PS5 60
Na to kolik zajímavých témat The Medium letmo nakousne (ukrývání židů za války, zneužívání a týrání dětí, KGB...) se z ní nakonec vyklube překvapivě prázdná hra, která vše zbytečně obaluje do podivné pseudojaponské duchařiny. Finální scéna jakoby přímo vypadla z nějakého japonského béčka. Zasazení do povědomých socialistických kulis Polské lidové republiky mě potěšilo a místy připomene Someday You'll Return. Na rozdíl od něj ale příběh nedokáže nabídnout hlubší myšlenku. 

Úcta Bloober Teamu ke starým japonským hororovkám je tady samozřejmě vidět na každém rohu. Doslova - díky staromilské pevné kameře. Nikdy jsem nebyl fanoušek tohoto zmatečného motání postavičkou. Rozhodně ale ocením, když si díky tomu autoři s chutí vyhrají se zajímavými kamerovými úhly. Bohužel tohle není ten případ a i jeden šikovný Španěl to zvládne nápaditěji. Jméno Akira Yamaoka taky slibovalo mnohé, jenže z hudební linky si nevybavím ani notu. O split-screen "duální realitě" asi nemá cenu se zmiňovat. Marketingový gimmick je to fajn, smysluplné využití ve hře nemá. Zpracování spirituálního světa je naprosto fádní, hratelnostně nevyužité a dramaturgicky odfláknuté.

I když mi The Medium moc nesedlo, tak mám Bloober Team docela rád. Sice těch projektů dělají zbytečně moc současně, ale oba díly Layers of Fear jsem si užil a s chutí si dám další. Tady jen asi ambice předehnaly schopnosti.
+16