Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Mad Max

  • PC 70
Herní Max nejvíce trpí tím, že je prachsprostá licence, zadaná autorům na zakázku, aby uživili rodinu. Naprosto postrádá jakoukoliv autorskou osobitost a veškerá kreativa pochází jen z Millerovi skvělé předlohy. Vše, co není z příručky "How to be Mad Max", je mdlé a bez nápadu.

Autoři se nijak nesnaží představit zdejší svět a postupně vás do něj vtáhnout. Raději hráče v prvních dvou hodinách zavalí kvantou pop-up nápověd a nelámou si hlavu s intuitivním game-designem. Přiznám se však, že i přes takto mizerný úvod a líné designéry mě hra vcelku rychle "zpracovala". Jako každý slušný open-world si ze mě udělala lacinou děvku, která musí vysbírat všechno, co svítí na mapě. Na mapě, která vyděsí svojí velikostí a která je jedna z nejkrásnějších pustin, co jsem ve hrách viděl. Zde se Bethesdí Fallouti mohou jít zahrabat do nejbližší Duny. A co teprve když přijde písečná bouře s blesky!

Po čase velikost a copy/paste obsah vede k nemilému vystřízlivění. Nadšení vyprchá a v rámci úspory času se vrátíte ke slepému následování vykřičníku hlavní mise. Velká škoda, že se do hry nepodařilo dostat nějaký pořádný obsah, alespoň nějaký příběh nebo případně zredukovat mapu na polovic. Jednotlivé dílčí prvky jsou povedené, ať už jde o jednoduché rvačky, souboje kolo na kolo, nádherná panoramata nebo vylepšování Magnum Opus. Jen těm honičkám trochu chyběla filmová hudba. Herní ji v lecčems napodobuje, ale její intenzivnosti zdaleka nedosahuje.

Dle očekávání tak nejde o žádné herní veledílo, ale na druhou stranu ani o filmový zmetek. Je to prostě jen kvalitně splněná zakázka.
+15

Red Faction II

  • PC 50
Red Faction 2 jsem si chtěl zahrát už od přečtení recenze v dobovém Levelu skoro před 14 lety, ale nějak to nevyšlo. Už před tak drahnou dobou hra ukázala, jak vypadá původně slušná konzolová střílečka na PC. Blbě. Průměrnou akci s tupou AI a hloupě podaným příběhem zachránil pouze solidní Geo Mod a to, že za 4 hoďky skončila a nestihla tak unudit líným game designem.

Dnes je tak z Red Faction 2 spíše jen artefakt, který můžete ukázat komukoliv, kdo stále trvá na tom, jak jsou dnešní střílečky hloupé. Omyl. Byly hloupé vždy. Jen se na to snadno zapomene.

PS: Až v titulcích jsem si všiml fun factu, že mezi dabéry byl Lance Henriksen a Jason Statham :)
+11

Oxenfree

  • PC 70
Oxenfree u mě bohužel selhává tam, kde by měl být nejlepší - ve vyprávění a postavách. Duchařské storky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ty povedené rozhodně ocením. Zde se však ztrácí pod nánosem překombinovanosti, věčného pochodování a tím souvisejícího nudného pindání běžných filmových středoškoláků. Inspirace nejen osmdesátkovými horory je samozřejmě zjevná na každém rohu.

Potěší, že se zde nehraje na žádné gore radovánky, ale jde čistě o hardcore duchařinu. Nijak originální dějově ani hratelností (až na fajn zakomponování radia), ale za to se sympatickou možností tvořit si vlastní příběh a vztahy přes dialogy. Škoda, že je v nich nutné tak nesmyslně rychle odpovídat, že odpověď občas prostě propásnete.

Oxenfree má skvělou atmosféru, zajímavou stylizaci, krásně zasněnou hudbu a v neposlední řadě výborný voice-acting. Bohužel to celé ale nějak nefunguje. Už před půlkou hry mi bylo vlastně úplně jedno jak dopadne a dohrával ji vcelku otrocky. Je to velká škoda. Hra měla našlápnuto na mnohem větší zážitek.
+17

Firewatch

  • PS4 90
Firewatch mě od začátku dostal nádherným úvodem, který i přes pár krátkých vět a decentní hudbu dokáže být strhující a dojemný, jako jediná vynikající scéna v Up. Hlavní hrdina, stejně jako všechny ostatní postavy, následně utíká do lesů a téma útěku před vlastními chybami se nese celou hrou. Od té chvíle mě nepřestávali překvapovat nečekaně lidsky a nesmírně detailně napsané postavy, jejichž příběhy, chování a osobnosti dávají smysl. Z na první pohled povrchního příběhu se tak při bližším zkoumání prostředí, textů a rozhovorů stává fascinující studie osobnosti, kterou bych ještě před pár lety od hry opravdu nečekal. Klobouk dolů.

Z herního hlediska je na Firewatchy nejvíce zajímavá jeho obyčejnost a jak s ní pracuje. Podobně jako Gone Home před hráče klade kulisy, ve kterých očekáváme jisté situace a hratelnost. Tím nás hra nechává v neustálém napětí, kdy už to konečně přijde. Stejně jako hlavní hrdina tak začneme (opět) utíkat a vymýšlet si vlastní konspirace a neuvěřitelné příběhy. Nic z toho se ovšem nestane. Možnost volby odpovědí potěší větvením dialogů a jejich následky. Nope, snažit se ale vždy můžeme. Nádherný vizuál následně přímo svádí ke kochání a zasněným procházkám. Ani to dost dobře nejde.

Na konci tak můžeme být zklamaní. Zklamaní stejně jako v životě. Realita nás dohnala a mimozemšťani zase za nic nemohou. Žádné strhující finále. Žádné velké odhalení a dramatická hudba. Jen lidské chyby a jejich následky. A také to, že útěk nikdy nikam nevede. Ani ten do herních světů.

Jsem opravdu rád, že dnes mohou vznikat hry jako Firewatch a těším se, s čím přijde Campo Santo příště. Spolu s Everybody's Gone to the Rapture jde pro mě o nejhodnotnější příklady dospělosti herního média.
+21

INSIDE

  • PC 90
Nádherně smutná cesta temným světem strachu a beznaděje. Fascinující audiovizuální stránka zde na sebe, stejně jako u Limba, strhává veškerou a zaslouženou pozornost. Práce s kamerou, sound design, hra stínů, barev a hudby. Krása. Oceňuji také přístupnější hádanky, které udržují plynulou hru a současně v hráči zanechávají pocit dobře odvedené práce.

Zprvu zamrzí dějová linka, příliš symbolická a otevřená i na severské artové poměry. Nádherně zde však funguje druhé zahrání a když si hru necháte v hlavě chvilku uležet. Tohle umí opravdu jen ti nejlepší mistři vyprávění. Samozřejmě je tu stále nekonečné množství možných interpretací a pravděpodobně nikdy se od Arnta Jensena nedozvíme jeho verzi. Věřím však, že pro vychutnání hry není nutné rozpitvávat každý náznak a hloubat nad jeho smyslem. To je zde takový malý bonus, který Inside děla jedinečným. Hlavní je nechat se unášet famózní atmosférou, kdy chce být každý alespoň jednou svobodný.
+32

Call of Duty: Infinite Warfare

  • PC 70
Tak konečně se jim to povedlo. Konečně je Call of Duty ten akční filmový blockbuster, o který se už devět let neúspěšně snaží. Hloupoučká, nenáročná, ale nesmírně efektní letní ptákovina jak má být.

Máme tu parádní (a neodfláknutý!) vizuál. Žánrově nesmírně přesnou režii. Jednoduchou gumáckou story, nesnažící se o šokantní zvraty. Nechybí ani příjemně klišoidní postavy jako z příručky. A dokonce tu funguje i taková prkotina, jako elegantně schované loadingy, které udržují tempo a hráče v pozoru.

Jinak je to stále ta stejná, skripty a pitomou AI prohnilá hra. Nyní však konečně zabalená do adekvátně draze vypadajícího balíčku a se zlatou stužkou navrch. Kvalitní povrchní zábava, která se nesnaží prvoplánově vzdělávat jako jedničková konkurence, ale jednoduše bavit.

Na druhou stranu, multiplayer se zaseknul v čase a je naprosto zapomenutí hodný. Zombie kampaň mi přijde už z principu dementní a pro mě absolutně nezajímavá. Každopádně jde pro mě po letech o první Call of Duty, u kterého se nemusím stydět za to, že jsem ho hrál.

PS: Výborná hlavní parťačka a ženský na každým rohu pobavily. Anitka vážně funguje!
+24 +26 −2

Call of Duty: Modern Warfare Remastered

  • PC 80
Modern Warfare mě v době vydání zrovna neuchvátil. Snaha o filmovost a wow efekt byla místy strhující, ale ničily ji hloupé skripty, neviditelné přechodové čáry a nulová AI. Přesto musím říct, že je nečekaně příjemné vrátit se po takřka deseti letech blbých kopii ke hře, která to všechno začala.

Až po tak dlouhé době a dodnes nekončící vlně "filmových" stříleček totiž vynikne, jak přelomoví tehdy v Infinity Ward byli. Koncepce a design Modern Warfare stále skvěle funguje jako interaktivní akční thriller. A co hlavně, netrpí příběhovou ani vizuální přeplácaností jeho následníků. Oproti nim působí skoro až komorně. V roce 2007 se brečelo, jak jde o naprosté zprimitivnění FPS žánru a dnes přitom působí téměř jako hardcore záležitost. Bez tagování nepřátel, průsvitných obrysů a vyskakujících XPček je to nefalšovaný retro zážitek.

Dementní skripty a enémáci bez AI, za to ale s dokonalou muškou, tady bohužel i tentokrát hází klacky pod nohy plynulému zážitku. Vše však zachraňuje svižně odsýpající dějová linka bez výplňové vaty, neustálá změna prostředí a pěkné lokace v nové grafice. Kupodivu jde proto i dnes o skvělou akční jízdu, která s přehledem strká do kapsy všechny filmové válečné akce z posledních let. A proto musím nějaké to procento oproti originálu přihodit.
+15

Battlefield 1

  • PC 70
Battlefield 1 splnil přesně to, co jsem od něj čekal. Nenadchnul, nezklamal. Poctivá sériová výroba od zkušených rutinérů. Téma první světové je fajn premisa, ale na hratelnost a design hry nemá takřka žádný vliv. Nepoznáte rozdíl od her z druhé světové.

Povídkové zpracování singlu je sympatická změna a v úvodu zaujme působivým přelétáním z jednoho padlého vojáka do druhého. Lehce otravné texty o WW1 vás ale rychle vrátí do reality patetických filmečků, klišoidních scén a velenudných scénářů. Vrací se také staří dobří gumáci místo herců. DICE by se opravdu hodili profesionální scénáristi a filmaři. Důraz na stealth nechápu a do Battlefieldu mi ani trochu nesedí. Zvláště bez propracovaných úrovní a fungující AI. Že o mě, po výkřiku jednoho vojáka, ví celá mapa patří do 10 let starých her. A to, že mě ani přesto nejdou hledat a stojí na místě možná tak do 20 let. Pouze finální povídka z pouště potěší lehce otevřeným prostředím, ve kterém ale nakonec není co dělat, protože ve hře jednoduše nic není.

Multiplayer celou hru tradičně táhne a po dlouhé době (=Bad Company 2) je radost si zase zastřílet. Nové Operace jsou jen lehké splynutí Conquestu a Rushe, takže mírný pokrok v mezích zákona. Jinak se DICE s multiplayerem nijak experimentovat nechtělo a je to prostě jen další Battlefield. Nic proti ničemu. Bambitky samozřejmě nemají nic společného s realitou WW1 a upřímně mě všechny přijdou na jedno brdo. Nedovedu si představit strávit v mulťáku desítky hodin. Na to je tu málo map (Premium pass v ceně druhé hry, haha, víšžejo) a mizerná variabilita. Na občasné casual zastřílení ale naprostá ideálka. Bitvy mají parádní atmosféru, všechno zvučí, bouchá, duní a krásně se na to kouká.

Zklamáním je pro mě destrukční model, který se od prvního Bad Company nikam pořádně neposouvá a spíš dost upadá. Po těch deseti letech bych čekal krapet jinou ligu. Ale v dnešní době totální ignorance fyziky ve hrách je i slepý mezi jednookými králem. Jinak hra samozřejmě šajní na všechny strany, jak je u DICE zvykem.

Jednička je každopádně povedený Battlefield, který i přes "netradiční" téma nepřináší nic nového a místy působí až moc na jistotu. Ostatně jako všechno, co v posledních letech DICE dělá. Tak snad klukům do budoucna povolí obojky...
+18

Mafia III

  • PC 50
Mafia 3 je smutný příklad toho, jak udělat všechno špatně. A dokonce i to povedené úplně zazdít. Asi až časem se dozvíme, zda za výsledkem stojí protažený vývoj a přehazování studii nebo pouhá lenost a ignorance šéfů projektu. Momentálně tu máme jen hru, která si lže do kapsy a kde nic nefunguje jak má.

Příběh zpočátku upoutá, na herní poměry, netradičním zarámováním do fiktivního restrospektivního dokumentu. Osvěžující formát slibuje neotřelou dobovou jízdu, která z Lincolna dělá takřka urban legend New Bordeaux, přesně jak autoři zamýšleli. Záhy se ale z děje stane tuctová braková story o kráčející skále, ve které se nestane nic, co byste už jinde neviděli. Lincolna si navíc na ulici nikdo nevšímá, žádné vaše činy nemají následky a vy jen strojově následujete ikonku na mapě.

Snaha o zachycení doby a rasové nesnášenlivosti se cení a často atmosféra vše zachraňuje. Samotný formát dokumentu ovšem vyústí do ztracena a nedočká se žádného smysluplného zakončení. Ve výsledku tak působí jen jako náhodný nápad scénáristy, kterému to prostě přišlo cool. Podobně dopadli i tři kumpáni, kteří z počátku vypadají zajímavě, ale po čase už si ani nevzpomenete, že ve hře jsou. Kromě upgradů jejich přítomnost nemá žádný přínos a jejich příběhový potenciál je kompletně nevyužit.

K designu hry už se toho napsali tuny, tak jen krátce. Defakto tu vlastně ani žádný level design není. Nějakých 20 hodin hrajete jednu misi a když už se dostanete k jiné, tak jde o tradiční průměrnou pouťovou střelnici. Herní prvky jsou nedotažené a jen svádí k exploitům. Nejsmutnější ale je, že autoři se ani nesnaží pracovat s tak vděčným prostředím, jako je New Orleans. Prakticky nic, z poctivě vymodelovaného města, není využito a jen se v něm plácáte v nekonečných jízdách autem z jednoho konce na druhý. Kdyby to ježdění alespoň stálo za to. Americké osmiválce tu zní jako něco mezi sekačkou a Fabii HTP, až se z toho člověku chce plakat. Jízdní model neurazí, ale do zábavného má v obou módech daleko.

Kdyby alespoň takhle slabá záležitost dobře vypadala a byla plná pěkných detailů, které by daly najevo, že si s ní autoři vyhráli. Mno. Jak to dopadlo všichni víme. Takhle lajdácká AAA hra už tu dlouho nebyla. Tuny nedodělků, bugů, nesmyslů a omezení mě nejednou přenesli do éry PS2. Dokonce i předělové filmečky se pomíchají, když neplníte příběhové mise ve správném pořadí...

Nakonec i soundtrack působí stejně odflákle, jako zbytek hry. Prostě si někdo stáhl "60's Greatest Hits" playlist na Spotify a náladoval ho do hry. Žádná snaha o vlastní mix korespondující s náladou hry. Nefunguje ani snaha o hudební podkres několika herních momentů. A už vůbec ne Hendrix v hlavním menu. Prostě nic.

Téma, období a prostředí třetí Mafie mělo obrovský potenciál, který naprosto ztroskotal na zpracování a jeho autorech. Nic jsem nečekal, takže nemůžu mluvit o zklamání. Jen je to prostě velká škoda. Stejně jako to, že jsem k tomu napsal takhle dlouhý komentář.
+39 +40 −1

Doom

  • PC 90
Tak tohle jsem nečekal. Doom je opravdu ten čistokrevný nářez, jaký měl být. Od přímočarého začátku, přes vypilované úrovně, až po náležitě tuhý závěr. Za zvuků neuvěřitelně agresivního soundtracku se přede mnou zjevila akční hra s jasnou "režisérskou" stopou a čiročirým vizuálem, dotaženým do posledního písmenka v závěrečných titulcích.

Nový Doom se mi od představení nelíbil náplní. Současně ale fascinoval právě oním nabubřelým uměleckým vedením, které dávalo jasně najevo, že autoři vědí, čeho chtějí dosáhnout. Po pár minutách ve hře jsem jim proto stupidní násilí snadno odpustil. Protože tady prostě PATŘÍ. Bez rozřezaných kusů masa a cákající krve by ta hra jednoduše nefungovala.

Tohle je přebujelý gore nářez, který ale současně není úplně hloupý. Prostinký příběh samozřejmě nestojí za zmínku. Level design ovšem ano. Hlavně z počátku je radost Doom prozkoumávat a puzzle-like úrovně s barevnými kartami, ve kterých se dá vracet na začátek (!), jsou příjemným závanem dávných let. Škoda, že nevydrží ani do půlky, kdy nastupují klasičtější úrovně. Stále však s příjemnou formou prozkoumávání a hopsání. Jediné, co si autoři mohli odpustit je to obrovské množství upgradů, které hru zbytečně rozmělňují a odvádí od prosté zábavy.

Doom je pro mě naprosto dokonalé převedení legendy do nové éry, ze kterého by si ostatní měli vzít příklad. Včetně slušného, pro mě však bohužel dost nezáživného Wolfensteina: New Order. A ten soundtrack...
+25 +26 −1

The Technomancer

  • PC 40
Technomancer je ten typ hry, kdy vám stačí první dvě hoďky na to, abyste se hrou dále nemarnili čas. Podobně jako jeho předchůdci jde směle ve stopách béčkové produkce, kdy ze všeho nejvíce připomíná filmy od Cannon Films.

Nezajímavý příběh. Nudné souboje. Nulová hratelnost. Tři N, které Technomancera dokonale vystihují. Ani by tak nevadila do očí bijící lacinost hry, kdyby nebyla neustále podsunována samotnými autory. Jejich lenost, cokoliv od minulých her změnit a udělat lépe, je neuvěřitelná. Stále ty stejné chyby pořád dokola. Stále ta stejně špatná hra pořád dokola.

Pokud máte zbytečné desítky hodin života a rádi byste o ně přišli, tak Technomancer rozhodně stojí za vyzkoušení. Pokud si vážíte vašeho volného času, tak raději běžte válet sudy na nejbližší kopec.
+24

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PS4 80
U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.
+16

Volume

  • PC 60
Volume bohužel selhává přesně tam, kde můj oblíbený Thomas Was Alone exceloval. Vykreslení postav je tu tak tragické, že hru snad musel psát někdo úplně jiný. Na wikipedii zajímavý příběh je tu pohřben neuvěřitelně nezáživným a zmateným podáním, takže ho po pár levelech začnete úspěšně ignorovat. Vcelku pěkná finální pointa vám jen na závěr připomene, že tam vlastně nějaký byl.

Jednoduchá arkádová stealth hratelnost, s pečlivě vysochanými levely, je na svůj žánr takřka až relaxační, stejně jako v Thomasovi. Během stovky levelů a několika hodin se neomrzí, ale současně do dalšího hraní uživatelských úrovní nijak zvlášť nenaláká. Volume díky tomu prošumí a už si na něj pravděpodobně druhý den ani nevzpomenete. Velká škoda. Snad tu nebude platit hudební analogie s druhým albem... Bithell má na víc.

+7

Everybody's Gone to the Rapture

  • PS4 100
Nepamatuji si, kdy naposledy mě něco takovým způsobem uchvátilo. A ještě k tomu hra. Upřímně. Myslel jsem, že takový moment už nenastane. Otupělost a únava herním průmyslem, už mě takřka dostala.

Everybody’s Gone to the Rapture je však hned od svých prvních minut působivě melancholické putování. Pokud mu podlehnete, až do konce se neodtrhnete. Hra je defakto vysokorozpočtově zdramatizovanou povídkou z nějaké dvacet let staré Ikárie či ještě o dvacet let starší rozhlasové hry. Výborně napsanou retro sci-fi povídkou, v retro kulisách 80. let, v zapadlé retro anglické vesničce. Nádhera. Každý pomalý krok stojí za to.

Kromě fascinující audiovizuální prezentace, kdy opravdu důrazně doporučuji sluchátka, hra přináší i několik zajímavých prvků. Třeba takové provedení rozhovorů. Nejednoho z počátku zmate, ale rychle se ukáže, jak poeticky krásné takové zpracování je. V kombinaci s civilními osudy osob a vynikajícím dabingem vytváří na herní poměry unikátní zážitek. A už v závěru první části dokáže naprosto ohromit. K čemuž napomáhá i okouzlující hudba se sborem, navozující přesně ty správné emoce.

Ano, je to stále walking simulátor v jeho nejkrystaličtější podobě. Ne, neděláte ve hře vůbec nic. A ano, ani trochu to nevadí. Rapture je pomalá a rozvážná hra pro ty, co se rádi kochají a poklidně rozjímají nad nesmrtelností brouka. Jako taková tvoří umělecký zážitek, jaký tu v tak blyštivé podobě ještě nebyl. A také zřejmě nejlidštější hru, jakou jsem kdy hrál.
+29

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PS4 80
Je to jako vrátit se po roce na vaše oblíbené dovolenkové místo. Nasajete atmosféru a rozhlédnete se po okolí. Támhle se určitě něco změnilo, tohle vypadá nově, tady něco chybí! A přesto je vše při starém. Pořád je tam krásně.

Datadisk nepřináší žádné vedlejší questy, co by stály za řeč. Ani výbavu či zbraně, co byste museli za každou cenu mít. Místo toho je tu pětice výživných hlavních questů, které znovu dokazují, že se Zaklínače ujali ti správní chalani. Scénář se blíží povídkám snad nejblíže z celého Divokého honu a je radost jej posouvat kupředu. Obzvlášť potěšila Iris. I když ty laciné hororové pasáže nebyly potřeba.

Co ale bylo potřeba jsou další fantastické scenérie a západy slunce a lesy a cestičky a jezera a husy. A další datadisk.
+17

The Vanishing of Ethan Carter

  • PC 80
Nejkrásnější virtuální procházka, na které jsem byl. Famózní podzimní atmosféra je jako balzám na duši.

The Astronauts předvádí, jak se modeluje úžasně vypadají svět, ve kterém se jen tak mimochodem nachází také nějaká ta hra. Hra, která se snaží přicházet s netradičním postupy, ale trestuhodně zůstává na půli cesty. Všechny lokace a jejich místa činu mají obrovský adventurní potenciál, který pravidelně zůstává nevyužit. Stejně jako příběhová pointa. Ta by se dala v intelektuálních kruzích považovat za klišé, ale hra k ní po celou dobu tak mile směřuje, že jí ji nemohu vyčítat.

Ethan Carter tvoří nadějnou povídku, ze které by se jednou mohl vyklubat velmi slušný román. Držím polákům palce.
+35

Assassin's Creed: Syndicate

  • PC 70
Syndicate je v prvé řadě krásná návštěva Londýna v jeho nejlepších letech. Londýn je zde hlavním, a po hříchu také jediným, hrdinou s charismatem a osobitostí. Všechny ty potemnělé uličky, prosluněné parčíky, kouřící komíny a rozžhavené slévárny. Všichni ti malý Oliverové vybírající popelnice a lapající peněženky. Tohle je jednoduše hrdina, kterého chcete poznat od hlavy až k patě. A že budete mít příležitostí!

To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.

Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?

No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.

Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.

Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
+19

Fallout 4

  • PS4 70
Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že strávím ve čtvrtém Falloutu přes 70 hodin, tak bych se mu zřejmě vysmál. Ejhle, dnes save hovoří jasně.

Fallout 4 je v mnoha případech hra tak blbá, až je nakonec dobrá. Na každém rohu na vás přímo křičí staletí staré problémy Bethesda her. Nesčetněkrát si budete klepat na čelo proč je tohle v roce 2015 vyřešeno takhle. Budete pohoršeně ofrňovat nos nad prehistorickou grafikou a designem. Budete skřípat zuby u směšných rozhovorů na hranici trapnosti a nechtěné parodie. Přesto ale budete hrát dál. A dál. Pořád.

I přes všechny problémy totiž Fallout 4 funguje jako nečekaně zábavná hra. Proč tomu tak je po mě ale nechtějte vědět. Nemám ani páru. Zřejmě na tom má podíl ono profláknuté "i cesta může být cíl". Cestování pustinou a dokonce i atmosféra je tu v mnoha zamlžených momentech pohlcující. Je pro mě až nepochopitelné, jak moc mě hra táhla dál a zuby nehty nechtěla pustit spát, i přes všechny výtky a problémy.

To nejhorší na Falloutu 4 je tak nakonec ten neustálý červík v hlavě, hlodající jak dobrá hra to mohla být, nebýt jejích vývojářů. Tak snad někdy příště.
+39 +42 −3

Grand Theft Auto V

  • PC --
Stará GTA jsem měl rád pro jejich šílenost, vykrádání všeho možného a samozřejmě volnost. Čtvrtý díl ubral na zběsilosti a přibral na sociální sondě. Nejspíš proto mě neudržel ani do půlky. Pětka je však jiná liga. Jiný hřiště. Ale pořád stejnej sport.

Výborně napsaný příběh se třemi výtečně propojenými hrdiny je sice plný klišé, ale také témat a humoru, který ve hrách jen tak neuvidíte. Stejně tak hlavní i vedlejší postavy. Často až křečovitě karikaturní a proto často dost protivné. Jenže jsou to postavy, na které jinde prostě nenarazíte. Tohle je satira každým coulem. Někdy velmi trefná, někdy už přitažená za vlasy trapnosti, pořád však v herním světě nesmírně osvěžující.

Maniakální důraz na detail je u Rockstaru rozebírán vždy a všude. Tady však dosahuje současného extrému. GTA V je tak neuvěřitelně prošpikované nečekanými detaily, efekty a nekonečnými dialogy, že je lidé objevují i dva roky po vydání. A je to také první věc, které si všimnete. Tohle není žádnej každoroční Le Big Mac. Tohle je pomalu a s láskou pečená kachnička s křupavou kůžičkou, která se vám rozpadá na jazyku.

I ta se ale občas připálí. Nápadité mise jsou střídaný těmi výplňovými a otravnými. Zhruba od půlky se začínají až otravně často objevovat nekonečné střílecí pasáže. Tohle beru jako největší problém hry a hlavně autorů. I přes úžasné prostředí L.A., dospělá témata a parádní detaily, nedokázali nakonec přijít s ničím jiným než "postřílej x nekonečných vln nepřátel". Smutná výpověď o AAA hrách.

Na druhou stranu. Je to zřejmě to jediné, v čem je GTA V vyloženě špatné. Zbytek je epesní jízda, která většinu času neztrácí dech. A musím to říct znova. Jízda, kterou v jiné hře prostě nezažijete.

Pak je tu samozřejmě GTA Online. Hra ve hře, která když vás chytne, tak se připravíte o pěkných pár měsíců života. Nedělejte to. Fakt ne. Ne.
+56 +61 −5

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 80
Příjemně pohádková záležitost, která ve mě ale kupodivu nezanechala žádný větší dojem.

Brothers mají krásnou stylizaci a sympaticky zpracované vyprávění, ale po celou dobu tomu něco chybí. V dnešní době jedné indie hry za druhou, snažící se přijít s něčím "navíc", už se bohužel stává docela předvidatelný jejich směr vyprávění. A Brothers tímhle trpí opravdu znatelně. Neustálé "už zase?" mi tak vcelku brání opravdu se vžít do hry.

Co už, celkový děj vynahrazují kouzelné herní momenty a postavy, které na své cestě bratři potkají. Netradiční co-op ovládání se mi nepodařilo po celou hru plně dostat do ruky, ale samotný závěr s hraním pouze za jednoho bratra je však naprosto dokonalý. Viz poslední odstavec komentáře LuccinyHry, ať to zbytečně neopakuji.

Brothers jsou skvělá jednohubka, jak už je u těchto her zvykem. Žádný opravdový majstrštyk se bohužel opět nekoná.
+15 +16 −1