Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Tomáš • 27 let • Lékař • Kroměříž (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

Max Payne 3

  • PC 80
Max Payne 3 je řemeslně skvěle zvládnutá 3rd person shooter akce, kterých je obecně jako šafránu a už jen to z něj činí vzácný počin. Povedlo se ale navázat na legendární první dva díly série? Částečně ano, v mnoha ohledech však ale trojka za svými dvěma předchůdci výrazně pokulhává.

Max byl vždycky mašina na zabíjení. K tomu však vedla poměrně jasná a pochopitelná motivace - smrt jeho nejbližších, přes kterou se Max ani po mnoha letech ani trochu nepřenesl a stala se z něj troska utápějící své deprese v alkoholu a lécích proti bolesti - dosud zcela pochopitelné. Ve trojce však Max zabíjí úplně na jiném kontinentu nepřátele po stovkách, aniž by k tomu měl nějaký zásadní důvod. Práce sekuriťáka pro zkaženou rodinu zbohatlíků to jaksi nevysvětluje a po celou dobu hry jsem si tak říkal, co Maxe vede k tak zvláštním rozhodnutím, které v průběhu hry přicházejí. Odpověď na tuto otázku jsem nedostal.

Hratelnost je díky Euphoria enginu skvělá. Nepřátele věrohodně reagují na postřelení. Střílení a skákání v bullet timu je lepší než kdy dřív. Především pak možnost zůstat po dopadu ležet a pokračovat ve střelbě posílá hratelnost na úplně jiný level. Likvidace tuny nepřátel je tak díky tomu skvělá zábava, která i přes svou jasnou repetitivnost jen tak rychle neomrzí.

Hraní však dokonale kazí nepříliš pochopitelné schizofrenní až epileptické problikávání obrazu během snad všech cutscén, kterých je ve hře požehnaně. Ano, vím, že je Max depresivní závislák na alkoholu a lécích proti bolesti (kdo by po všech těch kulkách nebyl?), ale nepotřebuji, aby mě z toho bolela hlava i v realném životě. K tomu všemu ještě hra z nějakého důvodu obsahuje cutscénu snad při každém otevírání dveří nebo vstupu do nové místnosti, kdy mi pořád nutila do rukou pistoli a to i klidně pistoli zcela bez nábojů.

Líbí se mi, že se hra věrně drží svých předchůdců co se obtížnosti týče - není zde žádný autoheal, na těžší obtížnosti je průchod docela výzva a některé pasáže jsem musel i několikrát opakovat. Celková délka hry je pak na tento žánr a i vzhledem ke krátkosti prvních dvou dílů až překvapivě dlouhá.

Jak už zmiňuji v úvodu komentáře, MP3 je ukázkou kvality na poli technických možností tehdejší doby. Selhává však v docela zásadní oblasti, kterou je příběh/scénař a pak v některých ne zcela pochopitelných designerských rozhodnutích. Přesto se však jedná o špičku ve svém žánru nabízející spoustu hodin kvalitní zábavy. I přes vzaté velké sousto si tímto Rockstar ostudu neudělal.

Pro: audivizuální zpracování, gameplay, dabing, pocit ze střelby, obtížnost

Proti: schizofrenní/epileptické problikávání v cutscénách, repetitivní, scénář, přepínání zbraní, počet nepřátel

+24

Need for Speed: Undercover

  • PC 30
Tak to se nepovedlo.

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl rozehrát celou sérii Need for Speed od úplného začátku, byla možnost takto návazně v přímém přenosu vidět a prožít si ten technologický pokrok na straně audiovizuálu za ta léta, kdy jednotlivé díly série vycházely, přičemž do tohoto dílu se jednotlivé kousky série mohly pyšnit ve své době vydání nadčasovým vizuálem. Když jsem ale zapl Undercover, jako bych se vrátil minimálně o 3 roky zpět k vizuálu někdě mezi Underground 2 a Most Wanted. To ale nebylo to úplně nejhorší.

Jizdní model je jedním slovem katastrofa. A zvlášť když se jedná o primárně závodní hru. Auta neskutečně rychle zatáčejí, brzdu prakticky nepotřebujete. Připomínalo mi to jízdní model ve Sleeping Dogs, ale ještě tak o 2 stupně horší. To vše v kombinaci s hodně nízkou obtížnosti vede velmi rychle k tomu, že už vůbec nemáte chuť hru zapnout, natož dohrát. Mimo mou obecnou posedlost dohráváním již rozehraných her mi tak zbyla ve hře jediná motivace k postupu - a to docela dobře zahrané a povedené cutscény doprovázející na závodní hru ucházející příběh.

Celkovému zastaralému audiovizuálu navíc výrazně škodí všudypřítomný těžký stutttering, kdy ani po hodinách strávených na netu hledáním nějakého řešení se mi nepodařilo najít něco, co by to aspoň trochu opravilo. Hra si zkrátka nerozumí s vícejadernými procesory. Přitom u rok staršího ProStreet audiovizuál naprostá pecka a vše jelo krásně plynule. Nechápu.

Undercover zatím hodnotím zdaleka nejhůře ze všech odehraných dílů. Ten propad kvality oproti předchozím hrám ze série je neuvěřitelný a těžko pochopitelný, vzhledem k výborným prodejům, které série v té době měla. Pokud mátě chuť zahrát si závodní hru, téhle se vyhněte obloukem.

 Herní výzva 2022 - kategorie. č. 5 - Na vážkách - Hardcore

Pro: soundtrack, cutscény, licencovaná auta

Proti: jízdní model, technický stav, stuttering, příliš jednoduché. některé úkoly, policie, AI

+15

Dishonored

  • PC 90
Když jsem tehdy v době vydání Dishonored hrál poprvé, nebyl jsem ze hry nijak závratně uchvácený a rozhodně jsem nesdílel to všeobecné nadšení, které hned po vydání hru doprovázelo. Z velké části za to mohlo ono komiksové grafické zpracování, které se tou dobou stávalo poměrně dost populární, a ve mně tak v té době vyvolávalo vzpomínky na dle mě nudné a špatné offline MMORPG Borderlands. Zčásti to bylo i proto, že jsem nedokázal využít všechny možnosti hraní, které hra nabízí.

Nyní po druhém dohrání ale musím uznat, že ono umělecké zpracování atmosferickému světu Dishonored sedne. Hra samotná má však mnohem silnější zbraně než svůj vizuál. Tou nejsilnější je pak volnost v podobě možnosti, jak hrou procházet - ať už jako duch, který neviděn neublíží a i své nejzarytější nepřátele likviduje pomocí důvtipu nenásilně - v tom případě moc schopností nevyužijete a vystačíte si prakticky jen s teleportem. Popřípadě můžete hru projít jako vraždící stroj, k čemuž už dostanete širokou nabídku schopností a nástrojů. Volba je jen na Vás, ale vězte, že ať už to či ono rozhodnutí bude mít zásadní dopad na závěr hry.

Hratelnostně je Dishonored vybroušeným klenotem a pro hráče hračičky představuje dokonalé hrací hřiště s mnoha možnostmi zahrání nejrůznějších situací, což dokazuje i široká škála videí nejrůznějších skilled průchodů, kdy člověk až žasne, jak dokážou být někteří hráči šikovní. Popravdě hlavně díky těmto videím jsem dal Dishonored druhou šanci a opravdu jsem si teď druhý průchod hrou inspirován nejrůznějšími triky ostatních hráčů užil více než ten první.

Příběh hry má dostatečnou motivační funkci. To hlavní, co ho však sráží, je nesmyslnost Corvovy němoty. Němotu hlavního protagonisty ve hrách obecně nemám rád, ale snesu ji ještě tam, kde si člověk vytváří vlastní postavu, která většinou nemá dané jméno ani minulost. Corvo Attano, bývalý pobočník císařovny, je však ve světě Dishonored jasně definovanou postavou a nikde není ani zmínka, že by snad měl být němý. Navíc působí opravdu hloupě, jak na Vás celou hru mluví nejrůznější postavy a vy jim nijak neodpovídáte. Tato chyba byla naštěstí opravena v DLC s Daudem, která jsou velmi povedená.

S druhým dohráním jsem poměrně výrazně přehodnotil svůj názor na hru a nemůžu tedy nijak jinak, než o dost zvýšit své hodnocení. Dishonored je i po 10 letech od vydání hratelnostně dokonale vyladěná pochoutka se skvělou atmosférou neotřelého světa, v definitivní edici navíc s perfektní nadstavbou v podobě 2 DLC rozkrývající příběh a cestu jedné ze zásadních postav z původní hry.

Odehraný čas včetně všech DLC: 19h

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 8 - Rodina nadevše - Hardcore

Pro: svět, atmosféra, hudba, postavy, zábavný gameplay, možnosti volby, DLC s Daudem

Proti: AI nepřátel, němý Corvo, kolísající tempo, některé nelogičnosti

+28

Sleeping Dogs

  • PC 90
Asijské GTAčko, jak se Sleeping Dogs velmi často přezdívá, je na poli městských akcí vskutku originálním počinem. Ačkoliv mnoho prvků čerpá ze slavnější již zmíněné série, jde si svou vlastní, originální a neméně zábavnou cestou. V některých ohledech svého populárnějšího soka dokonce i s přehledem překonává.

V roli sympatického tajného policisty Wei Shena, za jehož bojové schopnosti by se nemusel stydět ani samotný Bruce Lee křížený s Arnoldem Schwarzeneggerem, je vašim úkolem infiltrovat místní triádu a co nejvíce ji zevnitř poškodit. Wei má však navíc svou osobní motivaci a rozhodně si při plnění tohoto úkolu nebere žádných servítek, takže to, že jste polda, vás rozhodně v ničem neomezí. Brutalitou se v této hře rozhodně nešetří a to je jenom dobře.

Hong Kong, ve kterém se hra odehrává, je zpracován nádherně a především atmosféra jeho nočního života je tu vystižena dokonale. Tomu napomáhá i na svou dobu velice zdařilé audiovizuální zpracování. Vzpomínám si, že tenkrát v době vydání jsem byl nadšený z odlesků na silnicích během deště. Pak se to stalo takovým zvrhlým standardem - snad všechny mody do GTA V se rády prezentují právě tímto, co už Sleeping Dogs zvládalo bravurně.

V Hong Kongu je dostatek prostoru se vyřádit - mimo hlavní mise je zde spousta aktivit, které ač se často opakují, jsou díky skvělé hratelnosti zábavné a jako zpestření fungují skvěle. Jsou to pouliční závody, zatýkání drogových dealerů, kšefty po telefonu nebo jen  „náhodné“ události ve městě.

Mimo povedené postavy a hlavní příběh však na hře musím vyzdvihnout to, co ji odlišuje od ostatních městských akcí snad nejvíce - a to je zaměření na souboje ve stylu kung fu, které jsou zpracovány výborně. Postupem hrou získáváte nové chvaty a likvidace nepřátel tímto stylem alespoň pro mě přinášela daleko větší satisfakci než jen obyčejným střílením - i když i na to v pozdější fázi hry dojde.

Když pominu nepříliš povedený jízdní model, je na Sleeping Dogs úplně to nejhorší to, že nikdy nevyšla dvojka, i když plány byly velké, ale vydavatel bohužel projekt zavrhl ve prospěch značek jako Hitman nebo Tomb Raider. Dosud jsem nehrál lepší klon GTA a rozhodně bych tak pokračování uvítal s otevřenou náručí a jsem si jistý, že v tom nejsem sám. Tím, jak se mi hra trefila do noty, je pro mě Sleeping Dogs překvapením a zárověň hrou roku 2012.

Odehraný čas: 22,5 hodin

Pro: audiovizuální zpracování, originální, příběh a postavy, gameplay, soubojový systém, akce, humor, brutalita, Hong Kong

Proti: jízdní model, technické detaily, nic moc DLCčka, nikdy nevyšla dvojka (a bohužel asi nikdy nevyjde)

+31

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 85
Deus Ex považuji za jednu z nejlepších her všech dob, z čehož vyplývá, že laťka pro Human Revolution byla u mě nastavena hodně vysoko. Ačkoliv HR nepřináší žádnou revoluci a v mnoha ohledech za svým předchůdcem značně pokulhává, jedná se o kvalitní prequel, který nabízí desítky hodin zábavy a rozhodně bych ho zařadil k tomu nejlepšímu, co v roce 2011 vyšlo.

Máme rok 2027 a ve světě roste napětí mezi augmentovanými a obyčejnými lidmi, přičemž oba tábory jsou přesvědčeny o své pravdě. V pozadí za nitky tahají korporáty a nadnárodní organizace, to vše až děsivě připomíná dnešní dobu, snad s tím rozdílem, že augmentace ještě nedorazily a troufám si tvrdit, že už to do 5 let ani nestihnou. Do toho všeho se dostávate po přepadení společnosti na výrobu augmentací, ve které pracujete jako sekuriťák s neobyčejnou DNA, která dovoluje masivní augmentace bez závislosti na látce, která brání tělu v rejekci těchto implantátů.

V augmentované kůži chladného a odměřeného Adama Jensena postupně rozkrýváte motivy a cíle těchto skrytých organizací a hra Vás nechá rozhodnout, jakým způsobem se k tomu dopracujete. Zda budete vraždící stroj nebo naopak tichošlápek, který bez povšimnutí prozkoumá všechny šachty komplexu. Hra je samozřejmě dělaná mnohem více pro stealth způsob, ale pokud dojde na přestřelku, tak to na poměry stealth akce není špatná podívaná a i když jsem se sám snažil být neviditelný, občas nastaly situace, kdy jsem se střelbě neubránil.

Hra vyniká skvělým soundtrackem, který skvěle dokresluje atmosféru tolik obávaného budoucna. Budoucna, které je ale značně nadsazené a snad více futuristické než první Deus Ex, který se přitom odehrává ještě o 25 let později, což mě při hraní docela rušilo. Pokud bych pak měl srovnávat s jedničkou, tak bohužel HR nerozvíjí tolik konspirační teorie a není tu moc šokujících zvratů jako právě v geniální jedničce, veškerá pozornost je zde upřena na augmentace.

Human Revolution je velmi povedená hra, která snad v žádném svém prvku nijak nezaostává a jde vidět, že tu někdo při jejím tvoření přemýšlel. Nejvíce jsem si užíval dialogy, které jsou napsány velmi kvalitně. Nelze však nezmínit jistou repetitivnost, přišlo mi, že pořád dělám to samé a pořád narážím na ty stejné objekty a místa - šachty vypadají všude stejně, krabice jsou všude úplně stejné, takže jsem si připadal, že se pořád pohybuji na tom samém místě, což mě po nějaké době začalo trochu nudit, naštěstí ale příběh ke konci začíná nabírat na obrátkách.

I když tedy v mých očích HR statu legendy narozdíl od jedničky nedosahuje, přesto se jedná o hru, u které jsem se většinu času velmi dobře bavil a kterou bych doporučil minimálně všem fanouškům stealth žánru, který je zde zpracován nadmíru dobře.

Pro: příběh, hudba, dialogy, volnost, gameplay

Proti: repetitivní, stále stejné prostředí, ne tak strhující jako první díl, nelogicky futurističtější než jednička, boss fighty

+30

Need for Speed: ProStreet

  • PC 80
Zde budu plavat proti značně silnému proudu, ale nyní po kompletním dohrání kariéry ProStreet hodnotím velice kladně. Pro příjemný herní zážitek je však nutno udělat pár drobností, které jsou zmíněny v tomto reddit postu. Především jde o úpravy jinak zdařilého jízdního modelu, bez kterých dnes nemá cenu hru hrát - jde hlavně o smazání tzv. input lagu, který z nepochopitelných důvodů do hry aplikovali samotní vývojáři - hra tak ve výchozím stavu reaguje na vaše pokyny se zpožděním 1 sekundy, což je ve vypjatých silničních závodech dost poznat.

Po těchto drobných úpravách se z ProStreet stává velmi kvalitní příspěvek do legendární série. Oproti Carbonu, který vyšel o rok dříve, přichází s markantním grafickým posunem - především auta jsou zpracována skvěle, opět tu máme dostatek licencovaných modelů (bohužel ale chybí mé oblíbené - Ferrari a Mercedes). Oku však lahodí i ostatní části hry, samozřejmostí je v sérii poprvé nativní podpora vyšších rozlišení, z tohoto pohledu by se tak dal tento díl označit za první „next-gen“ přírůstek v sérii.

Po 3 dílech zaměřujících se na městské pouliční závodění zde přichází vítaná změna v podobě závodění na okruzích - mnohými kritizovaná změna, která dle mě ale logicky po nepříliš úspěšných Carbon musela přijít. Okruhů je dost a jsou rozmanité. To, že jsou některé kratší, vůbec není na škodu. Hra nabídne vedle starých známých modů i dost novinek - Wheelie mod, kde je vašim úkolem odjet co největší vzdálenost na zadních kolech není pro zpestření špatný, nejvíc se mi ale líbily vysokorychlostní mody, kde člověk opravdu cítí, že se řití po silnici pořádnou rychlostí.

Kariéra v ProStreet je značně bohatá a rozvětvená, pokud chcete splnit všechno a navíc ještě s hodnocením dominated, hra vám zabere mnohem více času než třeba výše zmíněný Carbon. Vzhledem k množství nejrůznějších závodních modů a dostatku rozmanitých okruhů jsem rád vše dokončil na 100%.

Zkritizovat tak musím především některé technické neduhy, mezi které i přes nainstalované mody patřilo hlavně to, že jsem při každém spuštění hry musel nastavovat nově veškeré grafické nastavení, protože se mi hra vždy spouštěla s tím nejnižším možným. Dalším bodem, který úplně nevyniká, je dost nevyvážená obtížnost hry. Zezačátku budete vyhrávat bez sebemenší snahy, po chvilce však značně přituhne a situace se obrátí, protože soupeři mají daleko lepší auta, než které si v dané chvíli můžete dovolit vy. To jde nejvíce poznat v modu drag, kdy jde hlavně o to mít patřičně vytuněné a silné auto. Ke konci hry, když už máte vytuněná dobrá auta se pak obtížnost opět značně snižuje, závody se závěrečnými bossy jsou pak oproti závodům s jejich crew (zdravím Rudy Chena, který mi nejvíc zatápěl) opět dost jednoduché a ne jinak je tomu i při závodech s hlavním bossem hry, který se představí hned na začátku.

Dle zdejšího hodnocení jsem čekal velký propadák, ale oproti tomu se mi dostalo příjemného překvapení. Snad bez výše zmíněných modů bych si utvořil jiný názor a třeba hru ani nedohrál, stačilo ale pár úprav a dostalo se mi velmi kvalitní závodní akce, na kterou se navíc i přes své stáří velmi hezky koukalo.
 
Herní výzva 2022 - kategorie č. 3 - Ticho jako v hrobě - Normal 

Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta, kariéra, model poškození je zpět

Proti: technické obtíže, výchozí jízdní model, nevyvážená obtížnost

+19

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 90
První Witcher mě naprosto uhranul svou geniální slovanskou atmosférou a nefalšovaným dospělým pojetím světa a proto ho i přes své nepochybné technické nedostatky řadím mezi absolutní špičku her, které jsem kdy hrál. Očekávání před vydáním jeho pokračování pak pochopitelně byla obrovská. Kromě Mafie II jsem se snad na žádnou jinou hru tolik netěšil. Dokonce jsem se zúčastnil na spoustě webů nejrůznějších soutěží o jednu z fyzických kopií a v jedné se mi tenkrát podařilo vyhrát (to bylo poprvé a naposled). Natěšenost byla ale tak obrovská, že jsem tenkrát nevydržel čekat na poštu a hru si v den vydání upirátil.

Tehdy v mých 16 letech tak vysoká očekávání v podstatě neměla reálnou šanci k naplnění a já byl tak po prvním dohrání dvojky spíše zklamán. V podstatě jsem očekával spoustu věcí, které přinesla později trojka. Nedokázal jsem v tom věku patřičně ocenit to, v čem je dvojka geniální - ve spletitém příběhu plným politických intrik (kde dost pomůže znalost knižních předloh), kdy každá z postav má svou vlastní motivaci v cestě na vrchol a své vidění světa, které z jejich pohledu je to jediné správné a v tom všem v podstatě náhodou zapletený dokonalý Geralt, za kterého hrát je jednoduše parádní a vůbec bych se ho nebál označit za nejlepší hlavní hratelnou postavu všech dob.

Nyní po 11 letech a druhém dohrání už hru vnímám střízlivěji a jsem lépe schopen ocenit její kvality. Hned na úvod mě tak mimo výše zmíněné uchvátilo skvělé audiovizuální zpracování, které je i po těch neuvěřitelných 11 letech opravdu úctyhodné a v daném roce (a snad i několik let poté) v tomto ohledu neměla hra minimálně na poli RPG žádnou konkurenci. Dalším prvkem, z kterého doslova padá huba, je pak skutečné rozhodování - jedním rozhodnutím zásadně ovlivníte děj celé druhé kapitoly (tj. cca 1/3 hry), pak je tu spousta menších rozhodnutí, které ale též mají velký význam. Rozhodnutí tu zkrátka nejsou jen kosmetická a na oko.

Co však trochu pokulhává jsou některá zvláštní designerská rozhodnutí - nemožnost pít lektvary, kdy já chci. Proč? Koho napadla taková blbost, že Geralt může pít jen, když medituje? Hráč je tak nucen metodou pokus omyl loadovat, aby mohl před souboji užít alchymie, protože při prvním hraní neví, kdy co nastane. Ve výsledku to pak vede k ignoraci celé alchymie. Dalším neduhem je pak zasekávání o sebemenší překážky, což mě v soubojích často stálo život. Občas jsem měl pocit, že Geralt vůbec nereaguje na moje pokyny - to přisuzuju špatné odezvě ovládání, kdy je nutné si na některé pokyny počkat, protože pokud je provedete o setinu dříve, hra na to nezareaguje a opět končíte smrtí (na těžkou obtížnost určitě).

Už na úvod jsem zmínil geniální slovanskou atmosféru prvního dílu. Dvojka na mě z více důvodů takto nepůsobí, hra je celkově mnohem víc západ-friendly. I dvojka má skvělou atmosféru, už bych ji ale neoznačil za temně slovanskou jako v jedničce, dvojka je přeci jen mnohem barevnější a víc laděná do západního fantasy, Při prvním hrání toto bylo pro mě asi největším zklamáním, nyní po druhém dohrání už to tak razantně nevnímám.

Druhý zaklínač je hra, která předběhla svou dobu nejen svým audiovizuálním zpracováním. Poskytuje dokonalý narativní zážitek, který je však občas rušen malichernostmi, které však bohužel mohou být místy značně frustrující. I přes to se ale bezpochyby jedná o úžasnou hru s vskutku originální re-playabilitou (nenacházím vhodný český ekvivalent). Abyste hru totiž poznali celou, musíte ji dohrát minimálně dvakrát.

V trilogii jsou Vrahové králů mnohými (včetně mě) považováni za její nejslabší článek. I když je to možná pravda, článek je to pořád setsakramentsky pevný a rozhodně by jím neopovrhlo žádné herní studio, u většiny z nich by pak určitě patřil k článkům nejsilnějším. Pokud tedy CD projekt do vydání Cyberpunku (zatím jsem nehrál, soudím dle okolních reakcí) mohl o druhém Zaklínači prohlašovat, že tohle je jejich nejslabší hra, neznělo by to jako skromná sebekritika, ale jako zasloužené chlubení.

Pro: audiovizuální zpracování, Geralt, příběh, volby, postavy, dialogy, atmosféra, smysl pro detail, brutalita, erotika

Proti: spousta frustrujících prkotin, které dohromady kazí dojem (zasekávání se o drobné překážky, nemožnost pít lektvary mimo meditaci, nereagující ovládání), nepřehledný inventář, odklon od slovanské atmosféry z prvního dílu

+37

Dead Space 2

  • PC 80
Druhý Dead Space se od svého předchůdce nijak zásadně neliší. Proč taky něco výrazně měnit, když to tak dobře funguje. Přesto se pár velice užitečných novinek najde. Především pak náš hlavní hrdina Isaac Clarke konečně dostává hlas a už tak pouze tupě nenásleduje pokyny z vysílačky, ale sám má k probíhajícímu ději co říct a mnohem víc do něho zasáhnout, nepřipadáte si tak pouze jako loutka chodící sem a tam, jak tomu často bylo v prvním díle.

Opět nám zde autoři servírují audiovizuální pastvu pro oči se skvělou atmosférou, přesto tak trochu řidší než u prvního dílu, kdy jsme teprve poznávali okolnosti trágedie na lodi Ishimura a nejrůznější druhy nepřátel, bylo zde to tajemno, co se vlastně přihodilo, kdežto tady už hned víme, co se stalo, protože lidi na zdejší stanici potkal stejný osud jako na lodi Ishimura. Hlavní příběh ale vcelku příjemně motivuje hráče v pohybu dopředu.

Dead Space u mě vyniká svým zpracováním hratelnosti, je zde pestrá paleta zbraní a způsobů, jak likvidovat rozmanité nepřátele a to vše tak dokonale brutálně, kdy končetiny létají sem a tam. Hra dokonce zachází i tak daleko, že i váš hrdina může zemřít opravdu různorodým ale vždy brutálním způsobem.

Tato akční stránka hry dokonale funguje ve své komorné podobě, tedy především asi prvních 11 kapitol hry, kdy nepřátele vyskakují a objevují se v menším množství, můžete si tak jejich likvidaci opatrným postupem skvěle vychutnat. Bohužel poslední 4 kapitoly se exponenciálně znásobí počet nepřátel na scéně a ve 14. kapitole přichází na scénu nesmrtelné monstrum, před kterým se dá pouze utíkat s tím, že vám do cesty skáčou kvanta obyčejných nepřátel. V této chvíli se stává Dead Space spíše frustrujícím zážitkem a požitek ze skvělé akce je pryč.

Korunu tomu pak dává úplný závěr hry, kdy se objevují hordy duchů (nesnáším je v každé hře, jejich likvidace je tak fádní a nezábavná), kdy jen zběsile pobíháte a střílíte všude kolem a modlíte se, aby vám nedošly náboje, protože jste nečekali takovou hovadinu a málo jste nakoupili.



I přes výrazně slabší poslední 1/4 hry je pak ale pro mě druhý Dead Space důstojným nástupcem svého skvělého předchůdce a nebýt výše zmíněného zkratu autorů s hordami nepřátel, pak by u mě jedničku snad i překonal, takto ale u mě zůstává o chlup za svým starším sourozencem, který byl přeci jen trochu komornější a to mu více slušelo.

Pro: audiovizuální zpracování, hratelnost, brutalita, bojový systém, postavy

Proti: poslední 1/4 hry

+18

Need for Speed: Carbon

  • PC 75
Série Need for Speed dosáhla svého vrcholu mezi lety 2000-2005, což se projevilo nejen na vysokém hodnocení v tomto rozmezí vydaných her, ale i na prodejích, kdy vůbec nejprodávanější hrou z této série je právě Most Wanted z roku 2005. Vydáním Carbonu v roce 2006 pak nastává poměrně značný úpadek nejen na celkové kvalitě produkce, ale i v prodejních číslech. Samotného mě tehdy krátce po vydání Carbon rychle přestal bavit a hru jsem po pár závodech s nechutí odložil na neurčito a vrátil se k oblíbenému Most Wanted.

To neurčito nastalo teď a musím se přiznat, že jsem čekal, že to bude mnohem horší. Carbon ale určitě špatnou hrou není, jako závodní arkáda funguje velice dobře. Spoustu věcí si bere z Most Wanted (např. soundtrack při honičkách, hrané cutscény), ale vrací se i k Undergroundům a to především závoděním pouze v nočním městě prošpikovaném neony, které však ale narozdíl od Undergroundů už nenajdeme pod auty.

Carbon přichází s několika veskrze pozitivními novinkami, mezi kterými bych vyzdvihl parťáky, zábavné závody v kaňonech a autosculpt, který umožňuje precizní tunění aut. Na jízdní model jsem si ale musel chvilku zvykat, především v autech třídy Muscle tu sebemenší změna směru znamená smyk a pískání pneumatik. Celkově pak jízda působí pomaleji, takže jsem nezažíval u Carbonu takový adrenalin z rychlosti jako u předchozích dílů. Věřím však, že to je prvek, který ale může spoustě hráčům vyhovovat.

I když Carbon nabízí i další mody, hlavním lákadlem je kariéra, jejíž příběh navazuje přímo na Most Wanted a na závodní hru dokonce nabídne alespoň náznak příjemné zápletky s několika výraznými postavami. Hlavním cílem hry je pak postupné zabrání celkem 4 čtvrtí města, což se časem opět stává dost repetitivním, naštěstí je ale kariéra v Carbonu oproti předchůdcům výrazně kratší.

Ve výsledku by si tak Carbon dle mě zasloužil lepší hodnocení, i když kvalit svých předchůdců nedosahuje, určitě se nejedná o propadák. Jako oddychovou arkádovou závodní hru ho tak můžu vřele doporučit, i po letech se na hru krásně kouká, je však přeci jen potřeba nainstalovat alespoň widescreen fix, který přináší lepší podporu k Windows 10.

Pro: audiovizuální zpracování, cutscény, hratelnost, licencovaná auta

Proti: AI protivníků, repetitivní

+27

Fallout: New Vegas

  • PC 95
I když považuji Fallout 3 od Bethesdy za kvalitní a velmi zábavnou hru, která byť nedosahuje kvalit prvních dvou dílů, přesto se podle mě jedná o jejich důstojného a zmodernizovaného nástupce. Nyní však, po více než 100 hodinách strávených v Mojave, musím uznat, že Obsidian je (pořád) ještě o parník dále a tak zejména potom co Bethesda provedla s Fallout 4 a následně s Fallout 76 vítám s otevřenou náručí drby o chystaném novém Falloutu opět z pera Obsidianu, protože je potřeba této legendární značce vrátit tvář. Zaslouží si to jak značka, tak i my, hráči.

Na první pohled se New Vegas od trojky moc neliší. Zelený podtón střídá hnědožlutý a místo na východě se nyní ocitáme na divokém západě (a to doslova). Co je však v tomto srovnání hlavní předností New Vegas, je zpracování světa, uvěřitelnost!, postavy, dialogy, humor a v neposlední řadě provázanost jednotlivých questů. Všechny tyto prvky jsou na diametrálně vyšší úrovni, než to s čím přišla Bethesda. New Vegas v tomto ohledu dělá čest legendární dvojce, na kterou i často v dialozích odkazuje.

Dneska už hru nemá cenu hrát jinak, než upravenou dle tohoto podrobného návodu. Díky tomu se zbavíte mnoha otravných bugů, technických nedodělků, pádů a stutteringu. Není třeba přidávat nic dalšího, já si však doplnil ještě tento mod umožňující zvýšit počet najatých parťáků dle výše charismy, stejně jako ve Fallout 2. Poté už jen stačí spustit hru v hardcore modu a královská zábava na mnoho desítek hodin může začít.

Stejně jako v mnoha jiných RPG pro mě byly i zde nejkouzelnější ty začátky, kdy jsem byl slaboch, co nic neměl, nic neuměl a kapsy měl děravý. Musel jsem se rozmýšlet nad využitím každého náboje, nad utracením každé jednotlivé zátky, nesměl jsem zapomínat ani na své biologické potřeby. Postupně i tady se nakonec stanete neporazitelným boháčem se super výbavou, díky výše zmíněným modum to však naštěstí není hned. Ani pak ale hra neztrácí své kouzlo a skvělou atmosféru, jediné malinko slabší chvilky pak pro mě přicházely během hraní jednotlivých DLC, vždy jsem byl po jejich dohrání rád, že jsem zpátky v Mojave.

Jelikož jsem během posledních 2 let dohrál postupně Fallout 1, 2, 3 a teď NV, mám všechny tyto kousky poměrně v živé paměti a můžu tedy z mého pohledu dobře hodnotit a srovnávat. Po dohrání upraveného NV nemám problém zařadit ho svým hodnocením po bok legendárního druhého dílu, kterému se dle mě v mnoha herních prvcích minimálně vyrovnává. Samozřejmě ve vanilla verzi bych dost možná takto vysoko nehodnotil, ale kdo by dnes hrál vanilla verzi, když tu máme skvělé Viva New Vegas, které sice možná na první pohled hru zásadně nemění, na celkovém zážitku však přidává ohromně. Takto upravený New Vegas se zařadil mezi nejlepší hry, které jsem kdy hrál.

Odehraný čas: 108h

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 7 - Hippokratova přísaha - Normal 

Pro: dialogy, humor, postavy, RPG systém, svět, questy, provázanost, uvěřitelnost, atmosféra, obsah, hudba

Proti: technický stav, vyšinutá legie, DLC jsou kvalitou horší než základní hra

+32

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 90
Most Wanted bylo první NFS, které jsem v dětství dohrál do konce, a z kterého mám tedy i nejvíce veskrze pozitivních vzpomínek. Již tehdy mě učarovalo na svou dobu bezkonkurenční grafické zpracování v čele s netradičními reálnými hranými cutscénami zapracovanými do herního enginu. Vzpomínky na tento povedený díl byly jedním z hnacích motorů, který mě zhruba před rokem motivoval k rozehrání série úplně od prvního dílu.

Nyní po znovudohrání a předchozím dohrání starších kousků série, mezi nimiž nejvíce vynikají Porsche a Underground 2, musím konstatovat, že Most Wanted je minimálně stejně skvělé, jak jsem si ho pamatoval z dětství a zatím se u mě tedy dělí v rámci série o první příčku s Porsche, i když jsou obě hry naprosto odlišné.

Hrané cutscény jsou zábavné i s tím, jak neuvěřitelně přehrávané jsou, sedí do hry podle mě velice dobře a největší škoda tak je, že se objevují jen na začátku a pak až na úplném konci. Jinak je příběh hry zprostředkován pouze telefonáty a SMS zprávami. I když v závodní hře příběh nehraje hlavní roli, jsem rád, že tu aspoň tyto náznaky jsou. Skvělý nápad s blacklistem, který výborně motivuje v postupu hrou, je jednou z největších předností tohoto dílu.

Hry ze série NFS vždy vynikaly skvělým audiovizuálním zpracováním a Most Wanted rozhodně nezaostává. Především práce se světlem, změny počasí a modely aut vypadají na rok 2005 opravdu luxusně. Opět nechybí ani povedený soundtrack, i když pro mě ne tak výrazný jako v obou Undergroundech.

Nemám hře moc co vytknout, opět tu samozřejmě není ideální AI protivníků, často se mi stávalo, že se především hlavní soupeři z blacklistu někde opakovaně vysekali a já pak měl velice jednoduchý průběh závodu. Hra je svým způsobem značně repetitivní ale pokud máte čas jen na pár závodů denně a někdy ani to ne, není to zas tak podstatné negativum.

Jak jsem zmínil výše, Most Wanted považuji spolu s Porsche za nejlepší díly série a i když mám v plánu v sérii pokračovat dál, tak nějak tuším (nejen dle zdejšího hodnocení), že následující díly už asi tyto dva legendární kousky nepřekonají a spousta z nich bude v porovnání se staršími kousky možná spíše utrpením. Třeba ale budu příjemně překvapen, kdo ví.

Pro: audiovizuální zpracování, cutscény, hratelnost, blacklist, hudba, auta

Proti: AI protivníků, repetitivní, cutscény jen na začátku a na konci

+20

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 80
Úvodní intro, kdy vypravěč něco mluví a do toho běží odlišné titulky, moc nenadchne, stejně tak jako počáteční lokace a vůbec první minuty, než se člověk dostane na loď Skadovsk, jsou ze slabšího soudku. Oba předchozí díly mají mnohem nápaditější a lepší úvod. Ve všem ostatním je ale CoP značně lepší (snad až na méně temnou atmosféru v SoC, ale to je dost subjektivní).

Konečně má smysl plnit vedlejší questy, které jsou mnohem lépe napsané, některé mají dokonce i rozdílné větvění v závislosti na volbách hráče, na rok 2009 se myslím jedná o nadstandard, především tedy v porovnání s předchozími díly. Pěkným doplňkem jsou pak achievementy za nejrůznější skutky v zóně jejichž prostřednictvím na Vás reagují ostatní stalkeři.

Příběh sice nenadchne, nicméně v součinnosti s ostatními prvky hry, kde opět vévodí skvělá atmosféra, funguje dobře. Oceňuji mnohem větší interakci s ostatními obvyvateli zóny, pryč jsou časy kdy Vám každý stalker řekl to stejné. Závěrečná cutscéna, která vychází z hráčových (ne)úspěchů a shrnuje osudy jednotlivých postav je skvělá a konečně tu díky ní máme uspokující závěr stalkera, kdy předchozí díly svým závěrem vždy spíše zklamaly.

Call of Pripyat je důstojné a velmi povedené zakončení trilogie, které vychází z prvků a mechanismů z předchozích dílu, přičemž je vkusně dolaďuje a značně vylepšuje. Jde vidět, že vývojáři naslouchali komunitě a z mnoha předchozích chyb se poučili a své dílo patřičně doleštili.

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 2 - Cesta do středu země - Normal

Pro: atmosféra, hudba, gameplay, vedlejší úkoly, postavy

Proti: úvod, stuttering, AI, cringe in-game cutscény

+24

S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky

  • PC 60
Tak krásně to začalo a tak strašně to skončilo.

Clear Sky jako prequel k S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl začíná působivě. Skvělý audiovizuál a atmosféra prvního tábora v bažinách mě ihned připoutaly k obrazovce. Potěšila také mnohem větší interakce s okolními postavami než v SoC, člověk se tak toho dozví o pozadí příběhu, pohnutkách frakcí a o jednotlivých lokacích daleko více. Vedlejší questy jsou trochu propracovanější a mají za sebou na rozdíl od SoC aspoň nějaký náznak příběhu. Navíc se je docela vyplatí plnit, protože hromady peněz se tu neválí na každém rohu a je tu i mnohem více možností za co je utratit (upgrady zbraní, lékarničky).

Tím však asi výčet pozitivních změn oproti prvnímu dílu končí. Příběh není tak zajímavý a tajemný, celý je postaven v podstatě jen na tom dopadnout hlavního protagonistu ze SoC. Postupně tak náš nový hrdina Scar navštíví jak staré známé lokace, tak i některé nové, které jsou vesměs povedené a opět skvěle stalkerovsky atmosferické. Ubylo však těch strašidelnějších pasáží v různých podzemních objektech, což může pro někoho znamenat řidší atmosféru, mě však zrovna tato změna nevadila.

Clear Sky je mnohem akčnější než její předchůdce, zabíjíte tu neskutečné množství protivníků v obrovských přesilách, ať už v rámci války frakcí či v rámci hlavního příběhu. Počet nepřátel postupem hrou roste a hra se stává koridorovější a lineárnější. Po překročení mostu do Limansku, ač lokace jinak hezká, mě hra pomalu přestávala bavit, protože již nešlo o nic jiného než o zabíjení nekonečných hord nepřátel v koridoru. Vrcholem pak byl otřesný závěr opět u černobylské elektrárny, kde se spawnují protivníci ze všech stran opět ve více než hojném počtu. Neměl jsem tady už žádnou lékarničku ani obvaz, moje vybavení bylo zničené, takže k tomu všemu se přidalo spousta frustrujících loadingů. Po překonání toho všeho se ale odměna v podobě uspokojujícího závěru nedostavila.

Nelze nezmínit otřesný technický stav hry. I když jsem hrál steam verzi na posledním patchi spolu s aktuálním modem SRP, narazil jsem na mnoho bugů, z nichž některé by se daly označit za game-breaking. Naštěstí se daly vyřešit nekonvenční cestou, např. dav zaseklých spřátelených vojaků blokujících dveře se dá rozehnat granátem, musíte ale vyskočit na plot s ostnatým drátem vně základny, abyste mohli granát vytáhnout. Hra mi taky často padala, naštěstí je tu quick save.

Clear Sky mě tedy hlavně po překročení mostu do Limansku zklamal, i když o vyloženou tragédii se nejedná, hra má pořád plno nesporných kvalit, především první polovinu hry jsem si náležitě užil. Nezbývá teď než vyrazit do Pripjati, kde si snad spravím chuť.

 Herní výzva 2022 - kategorie. č. 5 - Na vážkách - Normal

Pro: audiovizuální zpracování, atmosféra, hudba, zóna

Proti: závěr, technický stav - bugy, časté pády, kousavé loadingy, respawn nepřátel

+25

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 75
Prvního stalkera vnímám jako velmi rozporuplnou hru, která v určitých ohledech naprosto vyniká, bohužel ji však trápí i spousta neduhů. Střízlivým pohledem lze vidět, že autoři měli velké plány, které však naplnili jen částečně. Co se jim však podařilo naprosto dokonale je zpracování pocitu tajemna, osamocení a nebezpečí a vůbec celková atmosféra v okolí nejslavnější jaderné elektrárny všech dob doslova dýchá životem.

Pokud se budeme držet pouze hlavní linky, hra skvěle odsýpá a zajímavý příběh plný otázek skvěle motivuje hráče k hledání odpovědí. Pokud však trošku odbočíme, dostaneme kvalitativně o několik řádů horší obsah. Vedlejší questy jsou nezáživné a slouží jen k získání vybavení a peněz, ani tato motivace ale není funkční, protože veškeré nutné vybavení i přebytek peněz se dá získat sledováním hlavní linky. Hra navíc obsahuje spoustu nevyužitelných prvků (např. statistika stalkerů) a sráží ji minimum interakce s okolím.

Průzkum míst mimo hlavní linku je pak zbytečný, nic zajímavého se nedá najít, nikoho zajímavého potkat. Hráče kompletisty hra nepotěší, neustálé objevování značek na mapě s lokacemi skrýší nebo jednoduchých úkolů typu přines, nebo zabij je tu plno a nepřinášejí žádné reálné herní obohacení. Opravdu zde nemá cenu se snažit plnit všechno a tedy to nedoporučuji, vede to jen ke zhoršení celkového dojmu ze hry.

Shadow of Chernobyl rozhodně můžu zařadit mezi vůbec ty nejatmosferičtějští kousky, které jsem dohrál a i když vím, že hra v mnoha jiných herních prvcích kulhá, už jen za ten atmosferický imerzní zážitek navíc s reálnými podklady u mě musí skončit alespoň ve žlutých číslech.

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 6 - Svaz spokojeného hraní - Hardcore 

Pro: atmosféra, zpracování, realistické prvky, hudba

Proti: vedlejší úkoly a činnosti, ekonomika, minimum interakce s ostatními, spousta běhání, uspěchaný závěr

+25

Okami

  • PC 85
Okami aspoň zde na databázi vzhledem k počtu hodnocení a komentářů moc populární není. Já sám jsem na hru narazil tak, že jsem si srovnal hodnocení her vydaných v roce 2006, což je z pohledu zdejšího hodnocení rok docela slabý a s výjimkou strategií a závodních her v tomto roce moc zeleně ohodnocených her nevyšlo. Nyní po dohrání vylepšené HD verze jsem si musel upravit svůj seznam her roku - Okami u mě zaslouženě vytlačila Gothic 3 v pozici hra roku 2006.

Hra Vás uvítá poměrně dlouhým intrem, které zasvěcuje do příběhu, který na první dobrou příliš nenadchne. Celkově je úvod dost pomalý a dle různých komentářů na zahraničních webech dokázal odradit mnoho hráčů. To je však velká škoda. Pokud člověk překoná prvních pár hodin, dostane se mu úžasného příběhu, kterému nechybí kreativita, radost, zvraty, emoce. Nechybí zde ani humor, který zprostředkovává především perfektně perverzní společník Issun (jeho hudební motiv si pouštím i po dohrání, je dokonalý).

To vše se odehrává v originálně zpracovaném světě jako namalovaném vodovými barvami. Vyzdvihnout musím hudbu, která je úžasně východní a spousta melodií Vám jednoduše přiroste k srdci. Hudba zde hraje velkou roli a skvěle dokresluje atmosféru hry. K hraní doporučuji gamepad, přece jen byla původně hra vydaná pouze pro konzole a v některých pasážích by kombinace klávesnice s myší nemusela být ideální.

Asi po 15 hodinách hraní si pravděpodobně stejně jako já budete myslet, že už jste na konci, a že toho hra vlastně ani moc nenabídla. Omyl, hra právě zde začíná a teprve tady se otevírají všechny její možnosti a krásy. Na závěr mi to nedá a musím ještě ocenit jeden z nejlepších a nejoriginálnějších způsobů, jak ušetřit na dabingu.

Odehraný čas: 34h 32m

Herní výzva 2022 - kategorie. č. 4 - Zvířecí instinkt - Hardcore

Pro: originální, inovativní, postavy, vtipný Issun, příběh, hudba, svět

Proti: pomalejší úvod, neduhy z konzolí

+18

Need for Speed: Underground 2

  • PC 85
Druhý Underground je v jádru téměř stejnou hrou jako jeho předchůdce. Kromě mnoha drobných vylepšení tu ale najdeme i podstatné novinky, pro sérii do té doby značně revolučních. Tou největší novinkou je pak otevřený svět, který sice pochopitelně mimo závody mnoho nenabízí, přesto se pro mě jednalo o příjemnou změnu a možnost prohánět se ve svém vytuněném žihadle v krásně zpracovaném městě i mimo závodní okruhy musím ocenit.

Nechybí zde všechny povedené závodní mody z předchozího dílu, novinkou je pak mod Street X, často připomínající více demoliční derby než pouliční závod - tady je škoda opětovné absence modelu poškození, zrovna do tohoto modu by se perfektně hodil. Další novinkou jsou URL závody, které ve hře představují asi největší výzvu, ačkoliv se závodí mimo veřejnou dopravu, soupeři jsou zde velmi kvalitní a výhra nad nimi vyžaduje pořádnou soustředěnost a snahu.

Vyzdvihnout musím vyváženou obtížnost hry. Hrál jsem celou dobu na těžkou a konečně jsem měl pocit pořádné výzvy, nikoliv však frustrace z nemožných řidičských schopností soupeřů. Výjimkou byl snad jen poslední závod, který je oproti zbytku hry až směšně jednoduchý.

Arkádový jízdní model je zde velmi zábavný, z aut jde cítit jejich váha a neřídí se tak všechny stejně. Pocit z rychlosti a zrychlení je skvělý, na rozdíl od jedničky už se tolik nevyplatí odrážet se od bočnic, úspěchu lze dosáhnout i čistou jízdou.

Závěrem se tak dá shrnout, že Underground 2 je v maličkostech lepší ve všem než jednička a novinky, které přináší, jsou zde k užitku a ne ke škodě, jak to někdy bývá. Hra má dnes již status legendy a mnohými je řazena mezi nejlepší díly série. Nyní po dohrání musím uznat, že už rozumím, proč tomu tak je. V mém žebříčku NFS her bude taky vysoko.

Pro: audiovizuální zpracování, soundtrack, závody, pocit z rychlosti, obtížnost, komiksové vsuvky, tuning

Proti: jen noční závodění, catchup AI, absence modelu poškození, absence cockpit view

+25

Baldur's Gate II: Throne of Bhaal

  • PC 85
Throne of Bhaal přichází s vyvrcholením a zakončením epického příběhu, který se pomaličku rozvíjí již v prvním díle, na obrátkách však nabírá především v díle druhém. V obou dílech je však spousta odboček a nejrůznějších vedlejších příběhů, hlavně ve dvojce pak také spousta míst k prozkoumání. To v tomto datadisku takřka zcela odpadá a sledujeme tu zde striktně lineární završení děje. A nutno uznat, že dějově je i datadisk opět na špici, ani zde nechybí nejrůznější zvraty a překvapení.

Vzhledem k tomu, že moje družina získala až na pár drobností to nejlepší dostupné vybavení již v druhém díle a Watcher´s keep, neměl jsem zde žádnou motivaci něco sbírat, jenom minimum předmětů bylo lepších než těch, které už jsem měl.

S dobře připravenou družinou je v této fázi už většina soubojů hračkou, najdou se tu však i velmi nepříjemné potyčky. Pro mě osobně byl prvním oříškem Draconis, na kterém jsem zakysnul na pár hodin. Přesto se mi ho podařilo zdolat, řekl bych férově, i bez pastí a nejrůznějších exploitů, kterými hráči radí na různých forech.

Jenže pak přišel závěrečný souboj, který mi přišel dost nefér v tom, že je rozdělen do několika fází, ve kterých se hlavní nepřítel postupně vždy zregeneruje a bojuje od znova, to ale hráči není umožněno a musí tak v podstatě ten stejný souboj opakovat 4x s jednou sadou kouzel a schopností, bez možnosti odpočinku. Zde jsem musel snížit obtížnost a pak už se po několika pokusech zadařilo.

Datadisk sice pochopitelně není tak úžasně rozsáhlým a propracovaným dílem, jako je Shadows of Amn. Přesto právě na SoA skvěle navazuje a zakončuje legendární příběh Bhaalova zplozence a už jen z toho důvodu si zaslouží pozornost.

Herní výzva 2022 - kategorie č. 9 - Vzkaz ze záhrobí - Normal

Pro: epické vyvrcholení příběhu, hudba, společníci, svět

Proti: striktně lineární, minimum vedlejších odboček, zbytečný loot, závěrečný souboj

+29

F.E.A.R.: Perseus Mandate

  • PC 70
Druhý přídavek pro hru F.E.A.R. sází na pořádnou akci, kterou tu servíruje v mnohem větších dávkách a kvantech nepřátel než původní hra a její první přídavek. Vzhledem k tomu, že akční stránka původní hry byla obecně velice zdařilá, je to logickým a fungujícím krokem.

Tentokráte v kůži jiného hlavního hrdiny, opět němého a nezajímavého, sledujeme události z původní hry z jiné perspektivy. Dějově toho ani tento datadisk příliš nového nepřináší a v podstatě jen doplňuje malé bezvýznamné střípky. Graficky hra vypadá stejně jako původní hra z roku 2005, což už na rok 2007 není žádný zázrak.

Nevím koho napadlo vymyslet ty otřesné super pohyblivé nepřátele, kteří jsou očividně schopni také využívat bullet time, jdou tedy strašně špatně zasáhnout. Z těchto nepřátel jsem rostl a dost mi kazili požitek ze hry, naštěstí se tu neobjevují zase tak často. Zbytek akční stránky je opět velice povedený.

Perseus Mandate zabaví každého, koho bavila původní hra, už by to ale chtělo i nějaký dějový posun, snad se dočkám v druhém díle.

Pro: akce, přestřelky, zvuk, hratelnost, více přestřelek s parťáky

Proti: nezranitelní nepřátelé využívající bullet time, dějově chudé, graficky bez vylepšení

+24

Need for Speed: Underground

  • PC 80
Po slabším Hot Pursuit 2 přichází oživení série v podobě prvního Undergroundu, který se vydává naprosto jiným směrem než skvělé Porsche, přesto se jedná celkově o velmi povedený a zábavný díl, který přináší svěží vítr do zajeté série.

Hned po spuštění za zvuků Ron Don Don hra uvádí nové prostředí a zaměření výhradně na vytuněná auta prohánějící se nočním městem, kde se v rámci kariérního modu odehrává všech 112 závodů. Za světla si zde bohužel ani jednou nezajezdíme, stejně tak se ani jednou nepodíváme do přírody. Závodění v nočním městě je však dostatečně zábavné, takže v tomto směru jistou repetitivnost jsem ochoten prominout.

V kariéře samozřejmě nechybí okruhové závody, stejně jako závody z bodu A do bodu B. Novinkou je zde drift - tedy smykování a drag, kde je nutné co nejlepší načasování řazení. Oba tyto nové herní režimy jsou zábavné a mezi klasickými závody se jedná o skvělé zpestření. Zvlášť u dragu musím ocenit výborně zpracovaný pocit ze zrychlení.

U každého závodu je možné zvolit si mezi 3 stupni obtížnosti s tím, že ke konci hry se obtížnost poměrně značně zvyšuje a i na lehkou není úplně jednoduché zvítězit. Nejtěžší byl pro mě 7-okruhový závod, kdy jsem nezaznamenal rozdíl mezi zvolenou obtížností a jediným způsobem, jak po několika pokusech zvítězit, bylo dostat se co nejdříve do čela a dorážející soupeře navádět do svodidel a využívat jakýchkoliv jiných nečistých praktik.

Jízdní model je vcelku zábavný, přesto mi úplně nesedělo, že čistá jízda je zde často spíše na škodu a více než brzdit a čistě projet zatáčku se zde spíše vyplatí v plné rychlosti narazit do bočnic, odrazit se a vesele pokračovat dál. Díky opětovné absenci modelu poškození je pak toto možno opakovat donekonečna.

První Underground díky vydanému widescreen fixu vypadá velice světu i dnes, proto bych se rozhodně nenechal odradit jeho stářím, pokud máte chuť na dobrou arkádovou závodní hru. Adrenalinové závodění za příjemného soundtracku v neony podsvícených autech má své kouzlo, kterému se dá lehce podlehnout.

Pro: audiovizuální zpracování, soundtrack, závody, drag a drift, tuning

Proti: jen městské a noční závodění, catchup AI, absence modelu poškození, absence cockpit view

+21

F.E.A.R.: Extraction Point

  • PC 70
První datadisk dějově navazuje přímo na původní hru, která skončila cliffhangerem. Už to tak dává dobrou motivaci ho spustit. Autoři se zjevně poučili a jednotlivá prostředí při průchodu hrou jsou značně rozmanitější. Z nějakého důvodu mi však celkově výborná a hutná atmosféra původní hry v datadisku přišla mnohem řidší.

Může to být způsobeno snad tím, že už jsem věděl, co čekat, a že datadisk se zásadními novinkami či zvraty nepřichází. Snad za to může i level design, který v mnoha částech připomínal čtverečkové multiplayerové mapy, kde je vždy hráčovým úkolem zlikvidovat velkou přesilu nepřátel před postupem zase do dalšího čtverečku, kde se to samé opakuje. Menší koridorovost je tu z tohoto pohledu tedy spíše na škodu.

V datadisku mi na rozdíl od původní hry nešlo nastavit rozlišení 2560x1440, musel jsem tedy přes ini soubor. Hra mi navíc padala při načítání některých nových levelů s hláškou "disconnected from server" - pomohlo jen snížení grafických detailů před načítáním nového levelu a jejich vrácení zpět po načtení, což jsou neduhy, které původní hra nemá.

To nejlepší na fearu - tedy svižné a nápadité přestřelky v datadisku jako když najdete. Přibylo i pár svěžích novinek v podobě nových zbraní a nepřátel. Škoda jen, že dějově datadisk takřka nikam neposunuje.

Pro: audiovizuální zpracování, rozmanitější lokace, pocit ze střelby, svižnost akce, AI nepřátel

Proti: nelogičnosti v příběhu, technické potíže, slabší atmosféra

+18

F.E.A.R.

  • PC 80
Hororovým hrám příliš neholduji, proto jsem hře F.E.A.R. dlouho nevěnoval pozornost. Pro mě pak spíše milým překvapením bylo po pár hodinách hraní zjištění, že tady se bát opravdu nebudu. Není totiž čeho. Hororové sekvence hráče nijak neohrožují, slouží zde spíše k odkrývání pozadí rádoby tajemného příběhu. Jedinou výjimku z tohoto pravidla pak představují duchové, jejichž existenci jsem nepochopil a ve hře nebyla snad ani nijak vysvětlena, jejich jediný účel byl tedy zjevně zajistit akci i v těchto klidnějších pasážích.

Kromě slabšího příběhu a značně repetitivního prostředí se ale hře nedá moc více vytknout. F.E.A.R. je poctivou FPS se skvělou hratelností. Pocit ze střelby a přestřelky jsou výborné, akční pasáže jsou svižné a rozhodně nenudí. Vyzdvihnout je třeba i povedenou AI nepřátel. Stejně jako třeba v Crysis mě bavilo poslouchat komunikaci nepřátelských vojáků a jednoho po druhém účelně likvidovat, škoda snad jen přítomnosti otravných robotů, se kterými taková sranda jako s lidskými protivníky prostě nikdy není. Samostatnou kapitolou je pak bullet time, který je velmi efektivní a hra je s ním značně jednodušší, jeho používání jsem se proto snažil mírnit, přesto jsem často neodolal, protože poskytuje možnost vychutnat si likvidaci nepřátel ještě intenzivněji.

Těch 8 odehraných hodin mi u F.E.A.R. uteklo velmi rychle a rozhodně si tedy teď zahraju i datadisky.

Pro: audiovizuální zpracování, atmosféra, pocit ze střelby, svižnost akce, AI nepřátel

Proti: příběh, duchové, repetitivní prostředí

+31

Tom Clancy's Splinter Cell: Pandora Tomorrow

  • PC 75
Druhý Splinter Cell je se svou krátkou herní dobou a minimem inovací více datadiskem než plnohodnotným pokračováním, což znamená, že pokud se Vám líbil díl první, dvojkou chybu neuděláte. Na druhou stranu nelze očekávat (až na pár drobností) žádné změny. Opět tu v kůži drsného a vtipem čišícího Sama Fischera cestujete po světě a zachraňujete, co se dá, mezitím co v televizi ještě nevyhodili toho děsného stříhače zpráv, takže z nich opět víte prd a příběh tak znovu stojí spíše v pozadí.

Co funguje stejně dobře jako v původní hře je hratelnost a s tím spojený dobře propracovaný stealth založený především na práci se světly, kde nově díky světelným paprskům už hráč dobře ví, kde ho nepřítel uvidí a kde ne. Navíc se Sam naučil hvízdat, což hru dělá na rozdíl od svého předchůdce přeci jen o něco jednodušší, zábava je to však pořád stejně dobrá.

Jelikož se dnes již hra nedá legálně nijak sehnat, vznikl zde „mod“, který obsahuje celou hru i se všemi opravami nutnými k hladkému hraní na nejnovějších systémech. Přesto mi však i v této verzi hra padala hned v úvodním intru. To má však snadné řešení - intro stačí přeskočit. Samotná hra už mi pak jela bezproblémově, až na pár pádů v cutscénách, které ale jdou přehrát přes videopřehrávač i ve složce s hrou, takže o nic nepřijdete.

Pro: audiovizuální zpracování - především práce se světlem, animace, hratelnost, dabing, stealth

Proti: krátké, minimum inovací, konec hry

+22

Need for Speed: Hot Pursuit 2

  • PC 60
Po skvělém Porsche přichází tohle zklamání. Rozehrál jsem nedávno celou sérii hezky od jejího počátku a prvních 5 dílů jsem postupně zhodnotil vzestupně, protože každý novější díl byl lepší než ten předchozí.

Hot Pursuit 2 však vyniká od svých starších brášků snad jen v audiovizuálním zpracování, ve všem ostatním za nimi značně pokulhává. Nejzásadnější ze všeho je pro mě nemastné neslané zpracování kariéry, kde dostanete na výběr ze dvou módů, které se liší pouze přítomností policie a veřejné dopravy a v těchto modech postupně plníte strom výzev bez jakéhokoliv pozadí či náznaku nějakého příběhu, dostáváte za to body, které jsou úplně k ničemu a když vše splníte, nestane se vůbec nic.

Jako by to nebylo málo, obtížnost hry je extrémně nízká a pokud člověk nejede se zavřenýma očima, nejde snad ani nedojet první, hra tak nepředstavuje žádnou výzvu, snad s jedinou výjimkou - hrou za policajty, tam nabourat patřičný počet aut k získání zlaté medaile se zavřenýma očima nezvládnete. K tomu všemu kromě pohledu z kokpitu úplně zmizel i model poškození.

Hra i přes tyto zásadní výtky plní roli arkádové odreagovačky jakžtakž dobře, na licencované modely aut se dobře dívá a tratě se taky docela povedly. Ve srovnání s Porsche se ale jedná o velký pokles produkční kvality.

Pro: audiovizuální zpracování, licencovaná auta

Proti: příliš jednoduché, nudná kariéra, absence pohledu z kokpitu a modelu poškození

+22

Vietcong: Fist Alpha

  • PC 70
Poměrně viditelné grafické vylepšení přináší zásadní nešvar tohoto datadisku. Nepřátelé na rozdíl od hráče totiž vidí a bez problému střílí přes vylepšené modely keřů a travin, hráč však na to prakticky nemá šanci reagovat, což může vést k frustraci. Je tak potřeba postupovat ještě opatrněji než v původní hře a hustým porostům je nejlépe se vyhýbat.

Nevím, jestli jsem měl jenom smůlu, ale mnou kritizovaná AI v původní hře tady povýšila ještě na úplně jiný level. Na zmateného a zasekávajícího stopaře jsem po chvilce zanevřel, stejně jako na neustále umírající ostatní členy týmu, kterým vedl právě stopař Lim, který se nebojácně vrhal do vřav boje a neustále chcípal, až nakonec naštěstí chcípl úplně a mohl ho tak vystřídat starý známý sympaťák Nhut. V poslední stealth misi jsem musel celý tým nechat na začátku a vše si zařídit sám, protože parťákům byl nějaký alarm u zádele. To v původní hře jsem se k těmto krokům vůbec uchylovat nemusel a povětšinou se na svou jednotku mohl spolehnout.

Doplnění událostí před příběhem původní hry je myšlenka pěkná, nicméně je tím jasné, kdo přežije a kdo ne a pryč je tak strach o sympatického parťáka, který hráč mohl prožívat v původní hře. Osud hlavního hrdiny je tím též dopředu zpečetěn. I když Douglas nebyl úplně bez charismatu, za to, že si nepsal deník, pravděpodobně dostal, co si zasloužil.

Fist Alpha tak jako krátké doplnění původní hry obstojí, sráží ji však na kolena chyby vyskytující se již v původní hře, zde však gradující do mnohem větších rozměrů.

Pro: doplnění příběhu, grafické vylepšení, atmosféra, hudba, dabing

Proti: nepřátelé vidí a střílí přes křoví, krátké, ještě tupější AI než v původní hře, nefungující stealth

+25

Vietcong

  • PC 90
Český herní průmysl prožíval na počátku tohoto tisíciletí svůj dosavadní vrchol a Vietcong bezpochyby patří mezi vůbec ty nejzářivější kousky, co v našich končinách v té době vznikly. Jako malému klukovi se mi líbil hlavně skvělý dabing s nesmrtelnými hlášky, nyní po opětovném dohrání musím konstatovat, že hra má i další nesporné kvality.

Především se mi líbí, že hra má duši a není to jen ledajaká tupá střílečka, kterých je na trhu spousta. Ať už během briefingů nebo v průběhu misí postupně poznáváte své spolubojovníky, z nichž každý představuje jedinečnou osobnost. Je pravda, že jejich nesmyslné poskakování, přelézání překážek tam a zpátky nebo zasekávání se o nejrůznější kořeny občas leze na nervy, přesto jsem si tuhle partu oblíbil a byla radost s nimi vyrážet na mise do skvěle zpracované vietnamské džungle.

Ač i zde nechybí několik rambo misí, kdy sám hlavní hrdina daruje olověnou pochoutku nespočtu nepřátel, celkově se Vietcong tváří poměrně realisticky, především pak na těžších obtížnostech stačí opravdu málo a je tedy potřeba postupovat opatrně a na plno využívat krytí za překážkami. Ve hře pak k dokreslení atmosféry najdeme i deník psaný hlavním hrdinou, ve kterém zmiňuje i mimoherní události.

Přestože se jedná o poměrně jednostranně zaměřenou záležitost, hra díky rozmanitosti jednotlivých misí a změnám prostředí nenudí. Vietcong je zkrátka výjimečnou FPS, která má dnes již právem status legendy a jedinou její vadou na kráse je nepříliš povedená AI, což občas vede k docela kuriózním situacím.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, zasazení, dabing, hlášky, smysl pro detail

Proti: AI spolubojovníků a nepřátel

+33

Enclave

  • PC 60
Enclave představuje přímočarou bojovku, jejíž hlavní devízou je na svou dobu krásné vizuální zpracování a taky hrou tolik proklamovaná zničitelnost prostředí, což vám hra neváhá servírovat v nejrůznějších zákeřných podobách, např. pádem stropu na hlavu nebo rozbořením mostu přímo pod vaší nebohou postavou. Příběh a charaktery zde vystupující jsou spíše směšné a hrají zde druhou notu.

Hlavní náplní hry je postupné prolézání nejrůznějších prostředí, ve kterém se vždy nachází spousta nepřátel a vašim úkolem není nic jiného, než je všechny pobít a posbírat přitom pokud možno co nejvíce zlaťáků ukrytých různě po mapě, abyste si do dalšího levelu mohli koupit lepší vybavení. Hra dle mého názoru dost zvýhodňuje kouzelnická povolání a nesouhlasím zde s komentářem, že na 80% misí je nejlepší válečník, možná tak za světlou stranu má své využití.

Za temnou stranu je však rozhodně nejsilnější čarodějka a byť jsem zkoušel hrát některé levely i za válečníka, nebylo to ani zdaleka tak efektivní jako vrhání ohnivých koulí, nemluvě o tom, že samotný soubojový systém v boji zblízka zde není moc dobře vyveden vzhledem k divným hit boxům a bezhlavé klikání myší, které je zde sice často efektivní, nepřináší patřičnou satisfakci.

Asi bych úplně nedoporučoval hrát hru na Hard, což jsem samozřejmě zjistil, až někdy ve třetině hry, kdy jsem se dočetl, že jsou ve hře checkpointy. Na Hard žádné checkpointy nejsou, což představuje výzvu ani ne tak z důvodu složitosti boje, ale spíše vzhledem k občasným pádům hry a výše zmíněným zákeřnostem, kdy někdy nezbývá než využít metodu pokus-omyl, což často vede k opakování celého levelu. Naštěstí levely nejsou nějak dlouhé. Na druhou stranu volba nejtěžší obtížnosti vede nepochybně k umocnění herního zážitku, pozor však na to, že obtížnost již pak nelze změnit.

Při hraní na Win 10 doporučuji nastavit na myši polling rate na 125 Hz (hra se nekamarádí s vyšší frekvencí a při pohybu myší nastavené na vyšší frekvenci se nepřirozeně zrychluje) a nastavení spřažení procesoru přes správce úloh pouze na jedno jádro, což u mě vedlo k větší stabilitě hry.

Dohráno na Hard.
Herní doba: 15 hodin

Pro: vizuální zpracování, změny prostředí

Proti: příběh a jeho podání, generická hudba, špatné hit boxy, technické problémy

+15

Original War

  • PC 80
Světe div se, hra Original War mě úplně minula. A to i navzdory tomu, že se podle mnohých jedná o jednu z nejlepších her z našich končin. Doteď jsem o této hře neslyšel, narazil jsem na ni náhodou až nyní nedávno přes retro gamesplay na youtube. Tam mě hned velmi zaujal úvod do hry v podobě monologu hlavního protagonisty za americkou stranu kreslícího si aktuální události do čtverečkovaného sešitu, takže jsem neváhal s pořízením steam verze, která je komunitou značně modifikovaná a i dnes tak díky ní vypadá velmi dobře (nejen díky podpoře moderních rozlišení).

Original War je v mnoha směrech opravdu originální, ač název odkazuje spíše na období, ve kterém se odehrává hlavní děj a to před 2 miliony let v pravěku, kdy ještě po zemi běhali šavlozubí tygři a lidi vypadali jako opice. Hra spolu kombinuje RTS prvky s RPG prvky. Ač se může zdát, že nejcennější surovinou ve hře je siberit (alaskit), není tomu tak. Nejcennější jsou lidi, kterých je do minulosti posláno málo a proto ztráta každého člověka citelně zabolí a nejednou vede k loadingu.

MEK-MILENE! Samostatnou kapitolou je český dabing, který tak trochu paroduje sebe sama, mně však dokonale sedl a některé hlášky si budu pamatovat ještě dlouho. Co se samotného hraní týče, tento kousek není pro hračičky, kteří dlouze staví své báze a až mají vyzkoumané a postavené úplně vše, pak teprve se vrhají do útoku. Zde hraje ve většině misí každá sekunda roli, takže se vyplatí stavět a zkoumat jen to nejnutnější a příliš neotálet se zahájením ofenzívy, jinak se vám často z nejrůznějších důvodů stane, že mise skončí neúspěchem.

V součtu se dá Original War označit za velmi kvalitní dílo, které ale i přes své nepochybné kvality neproniklo úplně do mainstreamu tehdejší české herní scény. Škoda jen, že zprvu zajímavý a originální námět postupně zdegraduje na dost repetitivní mise s nic moc uspokojujícím závěrem a to za obě hratelné strany.

Pro: originální námět i mechaniky, postavy, podpora komunity, český dabing

Proti: většina misí je závod o čas, občas frustrující chování jednotek, časem repetitivní

+24

Need for Speed: Porsche 2000

  • PC 90
Tak takhle nějak si představuju výbornou závodní hru. Co na tom, že už je stará přes 20 let, pořád se na ni krásně kouká a hlavně se výborně hraje. Díky modu evoluce jsem si postupně zajezdil v historicky reálných modelech značky Porsche, od kolébajících se veteránů po v době vydání nejnovější 911. V modu factory driver jsem pak otestoval své řidičské schopnosti v rozmanitých úkolech. Oba tyto mody jsou výborné a v sérii do té doby nejlepší.

Oproti arkádovému High Stakes představuje Porsche značný posun v audiovizuálním zpracování (v době vydání muselo patřit ke špičce) a přiklání se více na stranu simulace, což v konečném důsledku vytváří velmi zábavný jízdní model, který však dokáže i značně potrápit, především svou přehnanou tendencí ke smykům, což zezačátku může dělat potíže, ale dá se tomu poměrně rychle přizpůsobit a pak si užívat nerušenou jízdu.

Mimo krásná auta musím vyzdvihnout i nádherné tratě a to především ty přírodního rázu, které nabízejí překrásné scenérie. To už ale neplatí o městském Monte Carlu, které je na můj vkus v kariéře příliš často a navíc v 5 takřka identických variantách, Je to však jediná trať, kterou jsem jezdil vyloženě nerad, všechny ostatní jsem si ihned oblíbil.

Oceňuji ten risk EA takto razantně změnit pravidla zaběhnuté série. Nevím, jestli se jim to nakonec vyplatilo a zda prodeje byly dostatečné, nicméně jsem přesvědčen, že dnes už by do takového risku nikdo nešel, což je velká škoda, protože bych si hru podobného ražení v moderní grafice rád zahrál a bylo by mi asi úplně jedno za kterou automobilovou značku by to bylo.

Pro: Porsche, audiovizuální zpracování, tratě, jízda, hratelnost, zábavné herní mody

Proti: Monte Carlo, smyky, chybí split screen

+32

Baldur's Gate II: Shadows of Amn

  • PC 95
Přiznám se, že první Baldur's Gate mě možná přes přílišná očekávání nijak zásadně nenadchl. I když se bezpochyby jedná o kvalitní hru, v porovnání s Planescape: Torment či Fallout 2 na mě (co se možností a obsahu týče) působí tak trochu jako chudý příbuzný. Přesto však svou roli zasvěcení do příběhu Bhaalova zplozence a do světa Forgotten Realms a jeho pravidel zastává dobře a dost možná bych si bez něj pokračování tolik neužil.

Druhý díl je oproti tomu opravdu megalomanské, pompézní a epické dílo doslova natřískané obsahem, což dokazuje i to, že jsem k jeho dohrání potřeboval neuvěřitelných 91 hodin herního času a to jsem toho beztak ještě spoustu minul.

Většinou u takto dlouhých her (jakože jich zase tolik není) u mě po čase nastane touha mít je už za sebou a příliš se nezdržovat vedlejšími odbočkami, málokdy ale tato touha překoná můj komplex kompletisty, což pak vede k jisté frustraci. Zde jsem však naopak hltal každičký detail, bavilo mě po celou dobu objevovat tento nádherný a do detailů propracovaný svět. Snad za to mohly i rozmanité změny tempa děje a lokací, že jsem pořád měl tu radost objevovat něco nového. Pryč jsou naštěstí prázdné plochy bez obsahu z prvního dílu, prozkoumávání je zde konečně odměňující.

Nenapadá mě hra, která by svou rozsáhlostí a obsahem umožňovala tolik možností hraní. Už z počtu možných společníků mi šla hlava kolem. Chtěl bych je mít u sebe všechny a slyšet jejich často vtipné a trefné názory na aktuální dění, členové družiny navíc často interagují i mezi sebou, což skvěle dodává na atmosféře. Ani však nechci počítat, kolikrát bych hru musel dohrát, abych slyšel všechny hlášky a objevil tak všechno, co hra nabízí.

Každé správné RPGčko musí mít dobrou zápletku a to zde již dobře nastavená laťka z prvního dílu ční ještě výše. Na prvním díle jsem kritizoval úroveň vedlejších questů. Dvojka je na tom mnohonásobně lépe, kvalitou a možnostmi volby se mnoho questů minimálně vyrovnává výše zmíněným klenotům herní tvorby. Všechny prvky hry do sebe krásně zapadají a společně tvoří unikátní dílo a nezapomenutelný herní zážitek.

Baldur's Gate si u mě druhým dílem výrazně napravila reputaci a již plně chápu i názory, které tvrdí, že se jedná vůbec nejlepší RPG všech dob. Já sám nedokážu říci, které z her z tzv. svaté trojice nejčastěji skloňovaných jmen na toto téma (BG2, P:T, F2) náleží ta pomyslná koruna. Můžu však s klidným svědomím prohlásit o každé z těchto her, že patří k vůbec těm nejlepším kouskům, které jsem měl možnost hrát, a to i přesto, že nejsem zatížen nostalgií, jelikož v době jejich vydání jsem chodil do školky a vrcholem mého gamingu v té době byl Mario na žlutých disketách od Vietnamců a při mém prvním kontaktu s PC už tyto hry bohužel jaksi nebyly v módě.

Pro: míra detailů, svět, příběh, postavy, dialogy, questy, atmosféra, hudba, možnosti volby, odměňující průzkum

Proti: některé souboje, složitost magie, tuna nepotřebných předmětů

+39

Crysis 3

  • PC 80
Dlouhá léta jsem se sérii Crysis vyhýbal. Snad to bylo z důvodu očekávání pouze tupé střílečky sázející všechny své karty na špičkové audiovizuální zpracování, které u mě nikdy nehrálo prioritu. Nyní po dohrání všech dílů musím konstatovat, že mé obavy byly zbytečné. Crysis totiž nejen skvěle vypadá, ale obsahuje i sympatické postavy, v rámci žánru dobrou zápletku a v neposlední řadě zábavnou hratelnost.

To platí i pro (bohužel) poslední díl této proslulé série. Zde se autoři opravdu vydatně snaží pohltit hráčovy smysly nádhernými scenériemi. Největší důraz je tu však znovu kladen na neutichající všudypřítomnou akci. Všude vše vybuchuje, rozpadá se, bortí se budovy či kolabují jeskyně, hraje akční hudba, stoupá adrenalin. Hráč je tak motivován spíše k přímočaré akci, než k nějakému tichému taktizování. V tom všem pak člověk trochu ztrácí střípky příběhu, tedy proč v danou chvíli dělá zrovna to nebo tamto, v konečném důsledku je to ale úplně jedno, protože cíl je jasně daný.

První Crysis vynikal skvěle zpracovanou džunglí, ve které měl hráč dostatek prostoru pro nejrůznější přístupy. Druhý díl byl oproti tomu značně koridorovější. Díl třetí se svým způsobem snaží vrátit ke kořenům, hráč se zde dostává často na rozsáhlá bojiště, jejich využití je však značně diskutabilní. Ano, jsou tu takzvané vedlejší questy, spočívající nejčastěji v získání dat nepřátel či pomoci spřáteleným rebelům, za což hráč dostane dostane odměnu v podobě vylepšení obleku. Konkrétně tohle však bylo dle mého názoru mnohem lépe zpracované v předchozím díle, zde jsem si oblek nějak nastavil na začátku hry a pak už jsem vůbec nic měnit nemusel, klidně to tady tedy nemuselo vůbec být.

Na závěr nezbývá než doufat, že nově vycházející remastery oživí zájem o tuto značku a že se ještě dočkáme plnohodnotného pokračování, v rámci žánru se totiž série řadí nepochybně ke špičce.

Pro: audiovizuální zpracování, atmosféra, adrenalin, prostředí, hudba, hratelnost

Proti: krátká herní doba, nevyužité prostředí, systém vylepšování obleku

+23

Polda 2

  • PC 70
Ačkoliv je dvojka vizuálně značně odlišná od prvního dílu, přesto ponechává a rozšiřuje všechno to, co bylo na jedničce nejlepší. Vynikají zde především skvěle nadabované karikatury reálných osobností. Nejvíc mě pobavil Miloš alias gambler, který se výhrou na automatech snaží zachránit státní rozpočet. Podobných setkání je v tomto díle více a většina se opravdu povedla.

Na jedničce jsem kritizoval nemožnost dohrání bez návodu vzhledem k nelogickým kombinacím předmětů a vůbec celého postupu vyšetřování. Dvojka je v tomto značně lepší, není zde tolik zbytečného harampádí a kombinace předmetů většinou dávají smysl. Přesto jsou ve hře pořád momenty, kdy je náhled do návodu takřka nevyhnutelný. Především se jedná o chvíle, kdy je nutno vrátit do předchozích lokací, aniž by hra alespoň jemně naznačila, že je to potřeba k dalšímu postupu.

I když ani Polda 2 nepředstavuje žánrový klenot, pořád se jedná o vynikající sondu do dob konce devadesátek a už jen z toho důvodu se mu vyplatí ty 2-3 večery obětovat.

Pro: dabing, humor, postavy, doba

Proti: děj, nelogičnosti, záseky

+22

Fallout 3

  • PC 85
Neměla to Bethesda lehké. Zavděčit se fanouškům původních legendárních Falloutů a zároveň hru pojat moderně tak, aby oslovila i mladší hráče. Výsledek nakonec i díky skvělé práci komunity není tak špatný, jak by se dalo očekávat. Kvality a hloubky původních dílů sice díl třetí nedosahuje, napravuje to však vcelku obstojně zase v jiných oblastech. Především stran imerze je pro mě osobně 1st/3rd person pohled daleko cennější, než pohled izometrický.

Fallout 3 má několik zásadních nedostatků, které však naštěstí dnes jdou řešit vynikajícími mody. Především jde o vybalancování obtížnosti a rychlosti, s jakou hráč získává zkušenosti. V původní hře není problém dosáhnout maximálního levelu velmi rychle, což pak řadu hráčů vede k nedostatku motivace prozkoumávat svět a sbírat tak další zkušenosti. A zrovna prozkoumávání světa je jedna z těch nejlepších činností, kterou Fallout 3 nabízí.

Hra zaujme již vynikajícím úvodem, který já osobně považuji za vůbec jeden z nejpovedenějších. Není totiž mnoho her, kde začínáte svým narozením, kde strávíte chvilku v kůži batolete nebo kde na párty oslavíte své desáté narozeniny. Sice jsou tato období velmi krátká, i tak to má ale na celkový herní zážitek pro mě velký vliv.

Původní díly byly známé tím, že hráči dávaly dost svobody v tom, jak se v postapokalyptickém světě realizovat a jak řešit různé situace. O to samé se snaží i díl třetí, někdy však až moc násilně, kdy vznikají nejrůznější nelogičnosti. Přesto jsem se však u většiny questů bavil a užíval si jejich plnění.

Strávil jsem v postapokalyptické pustině lehce přes 79 hodin herní doby, prozkoumal všechny lokace rozsáhlého světa, splnil všechny úkoly, na které jsem narazil. Byly sice chvíle, kdy jsem si říkal, že už bych rád tento svět opustil a vydal se zas někam dál, přesto mi teď potulování se pustinou se svým věrným Dogmeatem bude chybět.

Na závěr přikládám seznam modů, z nichž některé jsou must have (především Fallout 3: Wanderers edition), jiné pouze modernizují vizuální stránku hry.

Pro: svět, atmosféra, dabing, hudba, úvod do hry

Proti: technické problémy, animace, nelogičnosti, nutnost některých modů

+29

Need for Speed: Road Challenge

  • PC 80
Konečně kariéra! První tři díly kariéru neobsahovaly, tudíž mi nedaly motivaci se u nich zdržet déle. Čtvrtý díl však tento neduh napravil a nutno přiznat, že poctivě. Kariéra je zde vskutku dlouhá, skládá se z již známých režimů tournament a knockout, přibyl nový mod high stakes, kde sázkou není nic jiného, než vaše auto. To si můžete nově alespoň zjednodušeně vytunit. Další novinkou je model poškození, který však reálně nic moc nemění. I se značně poškozeným autem totiž jedete prakticky pořád stejně jako s nepoškozeným.

Nevadí mi tratě použité ze třetího dílu, vadí mi však velký pokles obtížnosti. Ve třetím díle jsem měl velký problém udržet se se soupeři na obtížnost expert, zde na nejvyšší obtížnost není problém. Vyhrával jsem prakticky všechno, často i o několik desítek sekund, v delších závodech jsem občas soupeře předjížděl o kolo. Jedinou skutečnou výzvu tak představovalo počasí, kdy pokud pršelo nebo sněžilo, byla manipulace s autem výrazně těžší, což se na soupeřových autech nijak neprojevovalo. To byly jediné závody, které představovaly výzvu.

Jízda je arkádovější než ve třetím díle, naštěstí ne tak extrémně jako v díle druhém. Zejména zezačátku s pomalými auty není nutné brzdit či nějakým způsobem taktizovat, jak vybrat zatáčku. Jde vidět, že tratě jsou uzpůsobené těm nejrychlejším dostupným autům, kdy už je potřeba brzdu používat často.

Celkově bych to tedy shrnul tak, že trojka je lepší závodní hra představující větší výzvu pro hráče. Na druhou stranu ji ale chybí pro mě naprosto podstatná věc a to již zmíněná kariéra. Tou má čtyřka zase navrch, takže ve výsledku hodnotím obě hry stejnou známkou.

Pro: kariéra, akce, rychlost, auta, tratě

Proti: příliš jednoduché, model poškození je zbytečný

+21

Need for Speed III: Hot Pursuit

  • PC 80
Třetí pokračování NFS je z prvních tří dílů rozhodně nejhezčím a nejlépe hratelným přídavkem do série. Značně tomu napomáhá modern patch zajišťující kompatibilitu s Windows 10, což je výhoda, kterou předchozí dva díly nedisponují. Hra je tak konečně perfektně a bez kompromisů hratelná i na moderních sestavách.

Po těžce arkádovém druhém dílu se tvůrci naštěstí vrátili k realističtějšímu pojetí jízdy. Je zde na výběr mezi obtížností začátečník a expert, přičemž je mezi nimi propastný rozdíl. Na začátečníka si člověk může dovolit spoustu chyb a stejně není problém dojet první, na experta stačí malá chybka a máte po závodě, protože už soupeře nedoženete. Chyběla mi tady tedy nějaká zlatá střední cesta, která by představovala výzvu, zároveň by ale byla tolerantnější k občasné chybě.

Zde nový mod Hot Pursuit mě příliš nezaujal a většinu odehraného času jsem strávil s mody známými již z předchozích dvou dílů - tournament a knockout. Ani zde ještě člověk nenajde režim kariéry, ten byl přidán až do následujícího dílu. Nechybí zde licencovaná auta, nově si lze vybrat barvu. Tratě jsou realističtější a povedenější než v druhém dílu.

Třetí díl tak celkově hodnotím jako nejlepší z prvních tří, nenapadá mě totiž jediný prvek hry, který by byl v prvních dvou dílech lepší.

Pro: modern patch, jízdní vlastnosti, tratě, licencovaná auta, split screen

Proti: absence kariéry/kampaně, obtížnost

+22

Need for Speed II

  • PC 75
Druhý díl přináší řadu drobných vylepšení a novinek. Hra je především výrazně hezčí a uživatelsky přívětivější než její předchůdce. Ne všechny novinky jsou zde ale ku prospěchu věci, mnohem arkádovější styl jízdy mi úplně nevyhovoval (a to i po přepnutí do režimu simulace), závody jsou tak mnohem lehčí a pokud člověk neudělá mnoho chyb, není těžké dojet první. Celkový pocit z jízdy a závodění je tu ale díky technologickému pokroku přeci jen lepší. Mezi jednoznačně nejvýznamnější novinky pak patří split-screen, který dává hře úplně nový rozměr.

Co se obsahu týče, o mnoho bohatší než první díl pak ale dvojka není. Znovu tu máme pár licencovaných aut a pár nyní značně od reality odkloněných tratí, na kterých se člověk prohání ve stejných herních modech jako v jedničce. Nový knock-out mod na dlouho nezabaví. Opět mi zde znatelně chybí režim kariéry, který by mě ke hře připoutal na delší dobu.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 1 - Pacifista - Normal

Pro: split screen, licencovaná auta, rychlost

Proti: těžká arkáda, absence kampaně/kariéry

+20

Spear of Destiny

  • PC 70
Hrát Spear of Destiny je prakticky stejné jako hrát původního Wolfa. Novinek je tu poskrovnu a jsou spíše kosmetického rázu. Hra mi však přesto přišla z hlediska designu úrovní zákeřnější - je zde spousta odboček a zákoutí, kde často číhá nepřítel a hráč tak musí být v postupu mnohem opatrnější. Komplikovanější design úrovní pak bohužel vede i k častějšímu bloudění, jelikož i zde chybí mapa či alespoň nějaké významnější orientační body.

Tento výlet do herní historie tak dle mého skromného názoru stejně jako poslední 3 epizody Wolfa nic objevného nepřináší a lze jej tím pádem směle vynechat. Pro zkrácení dlouhé chvíle někde na starším počítači však pořád svůj účel plní dobře a zábavná je úplně stejně jako Wolf i dnes.

Chápu, že zaskočení autoři tehdy nechtěli nic výrazně měnit a hráčům dopřát ještě více toho, co se stalo tak úspěšným a legendárním. Z dnešního pohledu ale dle mě k vytvoření si obrázku o počátku FPS žánru naprosto stačí odehrát první 3 epizody Wolfa a pak pokračovat takovou tou neznámou a dávno zapomenutou hrou z roku 1993, nějakej barák nebo tak nějak, shodou okolností od stejných autorů.

Pro: akce, střelba

Proti: bloudění, minimum novinek

+18