Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jirka • 40 let • archivář • Hradec Králové (ČR - kraj Královéhradecký)

Komentáře

Alexis Almighty: Daughter of Hercules

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 60
Byl jsem zvědavý jak tenhle spin-off mojí oblíbené série vypadá, protože ho nedělali Zoom Out Games. No trochu to bylo znát. Hra má sice takřka totožný vizuál, ale všechno je takové kostrbatější.

Ty komiksové předěly na konci kapitol nejsou veršované a celkově jsou takové rozplizlé. Vlastní hraní celkem odsýpá, levely jsou obecně kratší místo 8 minut tak na 3-5 minut. Ono celé rozlišení je takové jakoby zastaralejší a proto se toho vejde na obrazovku méně. Alexis je bohužel spíš bezduchá, ale narozdíl od svého táty není líná pomoci svým dělníkům a třeba stavění budov dělá kompletně ona.

Největší slabina je asi fakt, že nelze činnost zakliknout/naplánovat předtím, než je cesta k ní zcela volná. Zdržuje to plynulost a zbytečně to vyžaduje více ježdění myší a klikání.

Celkově je to pořád relativně dobrá hra v žánru, ale je horší než hlavní série.

Pro: Herkulova dcera, malinko jiné

Proti: nelze klikat než je cesta volná, rozlišení a vzhled hry jsou slabší

+7

Alicia Quatermain 4: Da Vinci and the Time Machine

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 65
A zase tenhle žánr, nějak se mi teď v létě z něj nedaří vymanit :)

Už je to víc jak 5 let, co jsem hrál předchozí díl, naštěstí je nějaká kontinuita, nebo nutnost si pamatovat předchozí děj úplně jedno. Prostě je nastoleno nějaké dobrodružství a na ploše 50+5 levelů se vše odehraje. Nápad s Leonardem da Vinci, který přicestuje strojem času do současnosti, ten se mu rozbije a on tak musí skládat jednotlivé kousky zpátky, protože různé zmínky o stroji času umístil do svých děl, ten je fajn. Ale jak je u podobných her zvykem, je to ve vlastním hraní skoro jedno. Stejně jde o to, vyčistit plochu od surovin a překážek a opravit, nebo postavit pár staveb, plus teda ke konci levelu získat nějaký ten Leonardův artefakt, nebo něco, co o kousíček ten děj posune.

Na téhle sérii mě trochu štve, že jde až o moc zběsilé klikání, protože je nutné na každé dosud nevyužité políčko kliknout až tehdy, kdy se surovina doplní, nebo je políčko už dostupné. Přicházel jsem tak o občas drahocenné vteřiny, kdy jsem si nevšiml, že už to jde, bylo by fajn takovou akci připravit trochu dopředu, aby vše pěkně navazovalo.

Alicia je taková Lara Croft sestříhaná a zjednodušená až na dřeň. Cestuje po světě a hledá artefakty, nebo někomu pomáhá. Podmořská Atlantida, arktida, starověký Egypt a Louvre se ale celkem povedly, takže to nakonec bylo příjemné hraní.

Už skoro 7 let v této sérii nic nevyšlo, takže je to asi konec, tak snad někdy jindy a jinde v podobném duchu.

Pro: Leonardo da Vinci, dobře zvolené lokace, občas je to koncert hraní

Proti: často nejde akci vykonat hned a nebo se ten pravý moment lehce prošvihne, asi konec série

+8

12 Labours of Hercules XV: Little Big Adventure

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Třetí díl v rychlém sledu. Už se na mně trochu podepisovala jednotvárnost, nebo spíš mírné vyhoření, víc jak 150 levelů za měsíc dá zabrat prostě :)

Původní nápad ve stylu Gulliverových cest byl osvěžující, ale po první desítce levelů už to sklouzlo do rutiny a levely už nebyly tak nápadité, ani často moc nekorespondovaly s načtrlým příběhem, tj. mohly by se objevit v libovolném dílu série. Ale jo, pár se mi líbilo dost, když jsem měl vyčistit mapu od všeho možného, postavit všechna zlepšení a boosty a pak jen sledovat ty rychlé "mravenečky" jak nosí suroviny na hromadu. To bylo fajn.

Aktuálně mi zbývá ještě 5 dílů, ale ty si nechám asi až na příští rok(y). Stejně si lámu hlavu, která témata autoři ještě do hry vymysleli/vymyslí, už tam bylo snad všechno od řeckých, římských i severských bájí, podmořských dobrodružství až po výpravu na Měsíc. No, zas někdy příště se na to s chutí vrhnu.

Pro: nádech Gulliverových cest, pár ultra zrychlených levelů se surovinami

Proti: mnoho levelů spíše generických bez návaznosti na příběh, už snad ani nejsou žádné novinky

+9

12 Labours of Hercules XIV: Message in a Bottle

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Když jsem se po letech vrátil k sérii, tak mi samozřejmě nestačilo odehrát jen jeden díl :) Herkules se zase pustil do záchrany antického světa a já musel být u toho. Takřka vše je stejné, ale mě to pořád baví, zvlášť v okamžiku, kdy nemám moc myšlenky a čas hrát něco sofistikovanějšího.

Levely tentokrát celkem dobře ubíhaly a jen asi dvakrát jsem napoprvé nesplnil požadovaný časový limit, takže ta mírná frustrace v předchozím díle se teď nedostavila. Přesto mě trochu štve, že na 100% achievementů bych potřeboval překonat 20 vývojářských časových rekordů a já se dostal jen na 3 :) Kluci to asi mají dobře nahráno, když to sami naprogramovali. Ale sorry, věnovat tomu dalších cca 5 hodin a nervů v boji o vteřiny, to mi za to nestojí. Nevadí.

Odsýpalo to dobře, některé levely dokonce korespondovaly s tématem tohoto dílu, takže spokojenost. Možná si dám ještě jeden díl a pak zas bude následovat nějaká delší přestávka, mohlo by se to přejíst :)

Pro: Herkules zachraňuje antické bohy, odsýpá to

Proti: žádné změny, vývojářské rekordy jsou moc těžké k překonání

+7

12 Labours of Hercules XIII: Wonder-ful Builder

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Dal jsem si pár let od série pauzu, protože už se mi nechtělo dávat za to skoro samé 7€ ve slevách, vývojáři drželi tuto cenovou politiku opravdu snad 5 let někdy od 10. dílu, ale teď najednou ve slevách jsou jednotlivé díly těsně přes 1€, takže to byla jasná koupě a po letech zase vplutí do Herkulových dobrodružství.

Hra je takřka úplně stejná jako posledních pár dílů. Autoři už asi rezignovali na nějaké inovace a dělají hry, které mají své zvyklé publikum. Ale projet několik dílů (ty novější už mají přes 10 hodin) za sebou už by mohlo mít psychické následky, takže opatrně :)

Herkules se připletl ke stavbě Rhodského kolosu, shodou okolností je to můj nejoblíbenější div světa. Práce jde od ruky, ale pak se to začně komplikovat, ostatně jako vždy. Je zajímavé, že některé levely s daným tématem nemají nic společného, autoři je zřejmě dělají do zásoby a pak umisťují, kam se jim zlíbí, třeba o 2 hry dále :) Ale neopakují se, každý level v dosavadních hrách byl originál.

Dost přibylo podzemních levelů na nahromadění zásob, na to moc názor nemám, ale nevadí mi. Co mi však vadí, když jsem hrál prakticky bez chyb, ale nakonec po třeba 10 minutách se mi nepovedl splnit tříhvězdičkový čas. Asi už se přitvrdilo, no dobrou hodinu hraní jsem musel věnovat opravám, ale nevadí. Hraje se to pořád pěkně, a na takovéto oddechnutí v aktuálních horkých dnech je to naprostý ideál.

Třeba si dám brzo i čtrtnáctku :)

Pro: Herkules jak ho známe, Rhodský kolos, odsýpá to

Proti: několik levelů je dost těžkých a pár jich nekoresponduje s příběhem hry

+12

The Talos Principle: Road to Gehenna

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Už to je 10 let, co jsem dohrál základní hru a letos jsem si jí dal znovu. A k tomu tenhle nášup, pěkně vydatný. Hra to není dlouhá, pokud by vše odsýpalo, tak si myslím, že za 2 hodiny by mohlo být hotovo, ale ono všechno neodsýpá :)

Hra je to těžká, na první pokus jsem pokořil asi jenom 2 úrovně, na ty ostatní je potřeba jít s jasnou myslí a špekulovat několik kroků dopředu. Ale nejtěžší je vymyslet, co je vlastně ten hlavní heuréka moment, který otevře cestu až k osvobození dané androidí AI z vězení. Takto těžké hádanky by se daly v základní hře spočítat na prstech jedné ruky, tady je to vlastně standard. Nutno ale dodat, že většina hádanek mi po jejich vyřešení přišla chytrá a zpětně dávala smysl. Zároveň oceňuji, že ve hře takřka není manipulace s časem, respektive se svou kopií, to jsem neměl rád už v původní hře, protože myslet ve 4 rozměrech je fakt očistec.

Co se týče příběhu, tak je tu mírně zmenšena ta filozofická stránka, ale větší důraz je kladen na komunikaci s dalšími AI, které pracují se vzpomínkami na lidstvo a jeho odkaz. Dokonce došlo i na pár textových miniadventur, to bylo velmi osvěžující. Líbila se mi i prostředí od antiky a Egypta až po středověk, vlastně podobně jako dřív.

Jestli se tvrdí, že toto DLC je těžké, tak je tu ještě sběr hvězdiček, a to je často už úplně mimo chápání. Ano, jednu jsem mimoděk našel, ale to bylo jen náhodným skákáním po lokaci, když jsem nevěděl kudy kam, ty ostatní už ale do klína nespadnou ani tou náhodou. Zbylé hvězdy jsem už prošel jen s Youtube návodem, tam musela jakákoliv čest stranou :)

Celkově hodnotím DLC jako super přídavek, ale pocitově bych na té obtížnosti malinko ubral, frustrace by měla mít nějakou hladinu a není dobré, když přetéká. No a hurá na The Talos Principle II, prý to má být vrchol všech logických her.

Pro: pokračování hádanek, krásné prostředí a scenérie, interakce s AI, pár textových miniadventur

Proti: obtížnost je o trochu vyšší, než by bylo záhodno, hvězdy jsou mimo mé chápání

+19

Forza Horizon 4: Fortune Island

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Když jsem se v původní hře začínal po cca 80 hodinách mírně nudit, tak jsem se vydal na tento mysteriózní ostrov a zase se zábava pěkně nakopla. Ostrov je opravdu členitý a nabízí, mimo jiné, močály, útesy, a monstrózní kopec a serpentiny. Jen ta rozloha není snad ani čtvrtinová, co základní mapa hry, ale aktivit je všude dostatek, to zase jo.

Přiznám se, že nová auta mi v těch stovkách ostatních splynula a doteď nevím, která patří k tomuto DLC, ale to není tak podstatné. Na Drift Clubu 2.0 jsem se konečně naučil pořádně driftovat a plnit ty požadavky na statisíce bodů takřka napoprvé ve svém malém neklidném Abarthu 595 z roku 1968 :) Výborné byly i Rychlonožky, kdy jsem se musel dostat do nějakého bodu mapy úplně bez ohledu na silnice a vegetaci, občas to byly souboje o desetiny vteřin v neprostupném lese, nebo kopcovitém terénu. No ale víc budu vzpomínat na terénní závody kolem hory prašnou cestou na příkrých útesech. Každá chyba byla krutě potrestána, ale na druhou stranu bylo hodně výživné shodit do moře svého největšího konkurenta, všeho jsem si užil dosyta. No a dlouhý závod jménem Kraken byl jedním z vrcholů celé hry, tolik změň povrchů, taktiky a rychlosti snad žádný jiný nikde nenabídl.

Ale víte co byl největší a nejtěžší zážitek s tímhle DLC? Byla to Rychlonožka s vozítkem Peel P50. To je snad ten nejhorší stroj, který jsem kdy ve videohrách ovládal. On jde snad do smyku i v okamžiku kdy stojí. Je skoro dílem náhody vychytat moment, aby se tento vehykl pohyboval přibližně tím směrem, kam jsem chtěl. No ale ta zmíněná Rychlonožka byla nutná pro zisk achievementu, takže nešlo jinak. Ideální trasa vedla přes hustý les a zároveň časový limit nabízel v ideálním případě tak maximálně něco přes vteřinu navíc. Padly na to desítky pokusů a nadávek, ale nakonec se to povedlo. Doufám, že už se s tímhle samohybem nikdy nesetkám :)

Tento přídavek hodnotím zhruba stejně jako ten Forza Horizon 4: LEGO Speed Champions, oba dokáží zabavit na dlouhé hodiny a až do konce to není nuda, ba naopak.

Pro: mnoho terénů, serpentin a útesů, Kraken, Rychlonožky

Proti: menší rozloha, Peel P50

+11

Forza Horizon 4: LEGO Speed Champions

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Po letech jsem se vrátil k FH4 a konečně spustil i tento Lego přídavek, kterého jsem se trochu bál, protože jsem myslel, že bude celý z lega a ač tu stavebnici mám rád, tak jsem si neuměl moc představit, že to bude fungovat. No a zvolený vizuál i stylizace, kdy základ je normální svět a všude jsou rozházeny lego kostičky, stavby a scenérie je za mě ideální zpracování tématu.

Je prostě skvělé, když jedete po louce a všude lítají ty různě barevné lego kytky, lego kravky a prasátka utíkají před koly Lego Ferrari F40, nebo Lego McLaren Senna a všude čeká plno výzev, závodů a drobných tajemství. Jasně, ty klasické "cool kecy" okolo, jak musím ten svět rozproudit a dokázat, že lego auta se naprosto vyrovnají těm skutečným, jsou prostě pořád mírně otravné a na sílu, ale není jich zas tolik.

Čeho ale hodně je, to jsou stovky různých výzev, od výher v jednotlivých závodech, přes konkrétní požadavky na čas jízdy, styl a triky, použití přesné značky auta v konkrétní situaci, nebo sbírání radioaktivního mimozemského bordelu, jsou většinou zábavné. Jasně je to grind, protože samotné závody zaberou tak maximálně třetinu času a pak už jsou to ty různé větší či menší aktivity. Posledních cca 10% už asi nejde udělat jen tak mimoděk a člověk se na ně musí zaměřit a postupně je zdolávat. Zbylo mi asi 5, které mi přišly opravdu těžké a takových 5 hodin na ně padlo, ale nakonec se vše podařilo i se splněním všech achievementů a já cítil hodně pěkné zadostiučinění a pocit dobře odvedené práce, kdy jsem se bavil skoro týden podvečerního hraní. Není od věci si čas od času takovou hru, kdy nejde o záchranu světa, nebo usilovné přemýšlení jak se dostat dál, zahrát a prostě se jen bavit.

Nakonec tedy přídavek hodnotím kladně, určitě nijak nekazí celou hru a je moc příjemným doplňkem, protože Všechno je tu boží, jak ostatně hraje místní rádio pořád dokola :D

Pro: Lego svět je dobře vymyšlen, plno zajímavých aktivit, závody lego bouráků s jejich reálnými předlohami, Všechno je tu boží

Proti: aktivity jsou hlavně ke konci občas grind, cool hlášky v "příběhu"

+12

BioShock 2

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Po necelých 3 letech od prvního dílu jsem se pustil do dvojky, hraní za Velkého taťku slibovalo takřka splněný sen a... popravdě, herně to není úplně znát, přišlo mi, že zas hraju za nějakého chlápka, který se postupně zlepšuje. Ale to nevadí, to přece bylo fajn už v jedničce. Dvojka je na první pohled takřka stejná, podobný vizuál a Rapture, které je ještě rozpadlejší než minule. Trochu mě překvapilo, že tam pořád bylo tolik živých bytostí, měl jsem za to, že jsem ho v jedničce vybil skoro kompletně :)

Hraní za Big Daddyho nese nezpochybnitelný bonus, kontakt s Malými sestřičkami, jimž je tedy nutno nejdřív oddělat toho původního taťku, ale to je detail. Ten vztah je kouzelný a snad nikdo nemůže mít to srdce ty malé nevinné bytosti vytěžit až na dřeň a nechat zahynout. Já tedy ne. Zvlášť, když je otcovsky chráníte proti těm zdegenerovaným osobám, které se neštítí na ně útočit, když ony těží ADAMa. To je zvlášť silný prvek dvojky. No a pak se na scéně ještě objeví Big sister a to je to pravé rodeo.

Příběh je fajn, trochu mě zklamalo, že se sice na začátku objevila moje oblíbenkyně Brigid Tenenbaum, ale pak mě předala na starosti takovému nicmoc chlápkovi a ze hry zmizela :( Ovšem záporáci jsou dobře ztvárnění a opět tak sympaticky vyšinutí. Příběh doplňují pásky nahrávek od nejrůznějších obyvatel města z dob, kdy byli ještě příčetní a občas je tam i přesah do součastnosti a může se vyplatit dobře poslouchat a zjistit třeba kód k tajné místnosti.

Boj odsýpá líp než v jedničce, protože plazmidy se dají už ovládat zároveň se zbraněmi a nemusí se chaoticky přepínat (i když občas je v bojích chaos i tak). Hackování jsem měl radši to z jedničky, ale ve dvojce dává větší smysl a ne vždy se zadaří, což je uvěřitelné. Ke konci už je zásob a munice až zbytečně moc, bylo mi líto tam tuny těch fajn věcí nechávat bez využití, ale bohužel.

Nejpamětihodnější moment je hraní za Malou sestřičku v závěru hry, člověk konečně ví, jak vidí svět a že je pro ně všechno krásné. Hodně vtahující moment.

No nezbývá, než se pustit do DLC a pak někdy v budoucnu i do té "trojky", která všechno zakončí.

Pro: Sestřičky, prostředí, záporáci, vtahující hratelnost

Proti: méně změn oproti jedničce, hraní za Big Daddyho není tak cool, jak to zní

+20

Still There

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Pořád jsem uvažoval, čím letos zakončit Herní výzvu, protože nepiju kafe a jako naschvál přípravu kávy, nebo čaje asi neobsahuje žádná hra, co mám v plánu hrát. Proto mě zaujala tahle na pohled sympatická sci-fi hra, kde jsem si každý herní den dopřál teplou kávu před nebo po rutinních úkolech na vesmírné stanici.

Začátek hry je tedy opravdu velká srážka s realitou. Všude plno čudlíků, páček, displejů a dalších technických udělátek a hned se po mě chtělo, abych se v tom orientoval a dělal různá měření. Jo, čudlík, který mě informoval o stavu kyslíku, nebo oxidu uhličitého jsem zvládnul zmáčknout, ale když jsem pak měl zjistit technické údaje nejjasnější hvězdy v konkrétní části galaxie, tak jsem vykuleně koukal, cože to. Kde mám najít teleskop, jak s ním pracovat, jaké informace zjistit a kam je poslat. Hra opravdu nevodí hráče za ručičku a je nutné si vše osahat a zorientovat se. Pracovní manuál je sice obsáhlý a v zásadě je to vše, co je potřeba vědět a jak v jakém schématu postupovat, ale i tak to pro netechnicky zaměřeného člověka může být velká překážka v hraní. No cca půlhodiny jsem opravdu tápal, ale pak se postupně dostane ovládání pod kůži a hra celkem dobře odsýpá.

Hodně mě překvapil příběh. Zpočátku rutinní úkoly se překlopí do relativně velkého dramatu, kde jde o život Karla i mnoha lidí v těch vesmírných dálavách. Jak se postupně vše rozplétá a komplikuje, tak nabývá na kvalitě i napětí. V tom je samozřejmě i nepěkná Karlova minulost, která se mu stále ozývá.

Prostředí stanice je neutěšené. Karl není moc pořádkumilovný, takže některé důležité předměty jsou jinde, než by měly být. Prostředí je po herní stránce dostačující, ale žít na tak malém prostoru musí být pořádný očistec. Naštěstí jsem tam měl leguána Anthonyho, který mi tu samotu trochu kompenzoval. I AI Gorky byl fajn kamarád.

Od hry jsem toho nečekal mnoho, ale zdání klame. Zpracování je hodně pěkné, příběh takřka áčkový a opravdu se dostavuje pocit, že jsem na té stanici byl sám a furt něco opravoval.

Pro: obsluha vesmírné stanice, rozhovory a příběh, leguán Anthony, vtahující hratelnost

Proti: na začátku je to chaos a nejistota, ve stanici je svinčík

+13

Bad Mojo

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Ta polovina devadesátek byla ještě divočejší než si pamatuju z dětství :) V minulých letech jsem si projel I Have No Mouth, and I Must Scream a Sanitarium a Bad Mojo se k nim může svou zvráceností a naturalismem směle připojit. Fakt to byl opět ojedinělý zážitek, který už dnes není v nové tvorbě k sehnání.

Grafika hry je pořád moc fajn, taková zastřená a malinko pixelová, tak jak by to mělo vypadat. A to množství detailních obrazovek je dechberoucí, jasně půlka z nich je spíše jen průchozí a na hodně ani není skoro "nic" k vidění, ale právě to dělá ten pocit prostoru, kde se hráč pohybuje. Občas není jasné, kam jít lze a kam ne a s čím lze interagovat a co je jen kulisa. V tom je hra obtížná a místy frustrující, ale frustrace je vlastně i nosné téma celé hry, takže je to tak správně :) Prostředí jsou plné různých odporností od nepořádku, přes tlející cosi, až po mrtvolky všemožných domácích škůdců.

Moc se mi líbily FMV vsuvky, je jich opravdu mnoho a ač jsou herecké výkony hodně amatérské, tak i to dokresluje hru jako takovou, bláznivou a dělající si srandu sama ze sebe. Nejlepší jsou pohledy na ty různé živočichy pěkně z očí do očí a jejich krátký filmeček. To je slast.

Hra má 4 konce a ten můj dopadl tak nějak neutrálně. Přežil jen Roger, ale šel do vězení na 20 let za vraždu Eddieho. Ale znovu to hrát už nebudu, ostatní konce jsem si dokoukal na Youtube :) Každopadně byl to opravdu zážitek a jsem zvědav, co takhle divného ještě někdy objevím ;)

Pro: Hnus, detailní obrazovky, filmečky, příběh

Proti: moc velký prostor a nejasný dílčí cíl, krátké

+23

Beyond: Two Souls

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Přiznám se, že jsem doteď s Quantic Dream neměl žádnou zkušenost, i když si už pár let chci ty jejich 4 nejdůležitější kousky zahrát. Teď se naskytla příležitost a chuť k BTS, tak jsem se do toho před Vánoci pustil.

Ellen/Elliot Page je velmi zajímavá postava amerických filmů, pár jsem jich viděl a vždycky se mi její/jeho výkon líbil. Willem Dafoe je jasně zapamatovatelná tvář, v tomhle případě se nebojím použít slovo ksift (snad se nebude zlobit). Nejradši ho mám v propadáku Nebezpečná rychlost 2, je to taková guilty pleasure :) No a ti dva tu hrají hlavní role a opravdu to často vypadá jak nějaký výpravný seriál s vysokým rozpočtem někde z Netflixu. Po herecké stránce jsou oni dva jasní tahouni a jeden z hlavních kladů hry. Hrát prostě umí a příběh jim sednul. To se nedá říct o tom frajírkovi z CIA (už pár hodin po dohrání jsem zapomněl, jak se jmenoval), který je úplně prkenný a ani scénář mu úplně nepřál.

Jako PCčkář jsem hru samozřejmě hrál na klávesnici a myši a už dlouho jsem neměl takové problémy s hraním. Milion kláves, ideálně v QTE a na každou "blbost". No moje chyba, na gamepadu to je asi víc v pohodě. U původních PS exkluzivit se s tím asi musí počítat. Výcvik u CIA byl opravdu těžký a až do konce hry jsem dělal dost chyb a schytával hodně ran, občas nebylo jasné na kterou stranu se uhnout, nebo uhodit, protože kamera byla až moc akční. Ale naštěstí se nedá až do konce umřít, tak to moc nevadí.

Co jsem si to tu tak pročítal, tak nelineární vyprávění se půlce hráčů líbí a půlce ne. Já ho ale opravdu oceňuju. Přišlo mi hrozně osvěžující mít nějakou akčnější dospěláckou misi a pak se přenést zpátky do dětství, kde bylo vše takové klidnější. Časová osa mezi kapitolami pro orientaci stačí bohatě.

Z kapitol se mi asi nejvíc líbily - dětská koulovačka, Párty, Bezdomovci a Navahové, ta Afrika a Čínostán moc ne, i když ale všude bylo pár fajn momentů, třeba Salim, nebo výslech.

Trochu mě zklamal ten uspěchaný konec, čekal bych ten twist trochu pozvolnější a uvěřitelnější, ale nakonec mi to nevadilo. Bylo to uzavřeno celkem solidně a to jsem viděl jen jeden konec, budu si muset nějak doplnit aspoň několik dalších.

Sice to nebyla čistokrevná hra, ale něco mezi hrou a filmem, ale bylo to dobré, někdy bych měl od autorů zkusit i nějaký další kousek.

Pro: Page a Dafoe, vypadá to pořád nádherně, nelineární vyprávění

Proti: ovládání na PC, frajírek z CIA

+25

A Plague Tale: Requiem

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Po letech jsem se opět vydal na pouť těch 2 nerozlučných sourozenců. I tentokrát to byla emocionální jízda a nádherně strávené večery.

Hned na úvod musím sdělit, že tohle byla ta nejlíp vypadající hra, co jsem dosud hrál. Ty nádherně vykreslené scenérie měst, krajiny, pobřeží, staveb, jeskyní... jsou dechberoucí. Když se k tomu navíc přidají snad všechny myslitelné barvy v těch nejkrásnějších lokacích, tak je to opravdu na minuty kochání. Ale přirozeně jsou tu i ošklivé a pochmurné lokace, ale i v nich je co objevovat a pozorovat ty krásné detaily. Udělal jsem si během hraní o parník více screenshotů, než v kterékoliv jiné hře, a to už něco znamená, protože mě většinou moc nebaví na to tlačítko sahat :) Proto je trochu škoda, že se ve velké většině jedná o věci s kterými se nedá nijak interagovat, sáhnout si na ně, ale jsou spíše jen kulisou. Hra je prostě koridorovka, i když se, díkybohu, už ty koridory místy rozšiřují a někdy je možné se proběhnout i po ploše velikosti několika fotbalových hřišť, v tom se od jedničky hra posunula.

Hra začíná prakticky hned po konci předchozího dílu a stále tak je potřeba vyřešit Hugovu nemoc, která má následky pro vše živé v okruhu kdovíkolik kilometrů. Putování je poutavé a postupem hrou se objeví plno myslitelných lokalit. Asi nejvíc se mi líbilo na rozkvetlém ostrově u větrných mlýnů, tam byl svět ještě v pořádku (na chvíli). Amicia se zlepšila ve svých schopnostech a byla radost je všechny využívat, i když tedy zběsilé přepínání a přemýšlění, co teď zrovna použít šlo určitě vyřešit líp. Hrou jsem procházel spíš tím drsnějším způsobem, protože jsem často zkoušel stealth, ale když se něco zvrtlo a zrovna mi Amicia neumřela pod rukama, tak jsem se snažil přes stráže a zlé chlápky dostat i tou hrubou silou. Bylo by fajn, kdyby takový průchod hra reflektovala a na konci by mi dala nějaké rozhřešení jako třeba v Dishonored, ale to je jen takový nevýznamný nápad.

Po dohrání jedničky jsem si dal Huga jako svého avatara na Steamu a nechávám si ho tam stále. Je to hrozný sympaťák a v jádru úplně normální asi šestiletý kluk se svými sny, naivitou a pohledem na svět. Proto je občas těžké pozorovat, co se mu děje. Jsem ale rád, že se to na konci "povedlo" vyřešit. Ale až takhle jsem to nečekal, jeden kámen a bylo. Příběh je tedy uzavřený, ale stejně by mě zajímalo, co dělala Amicia třeba za 10 let potom. Každopádně se jedná o jednu z nejlepších her se sourozeneckým vztahem.

Největší zápor hry vidím v přežití Lucase, už dřív jsem čekal, kdy mě opustí, ale ne, musí tam být furt. Takhle plochou a nezáživnou postavu jsem snad ještě nepotkal, takže je dobře, že pokračování není a asi nebude :)

Ale na ten spin-off Resonance: A Plague Tale Legacy se těším moc. Protože Sophie je naopak ta nejlepší postava v celé dvojce.

Pro: nejkrásnější vizuál, Hugo, cestování po lokacích, příběh, sourozenecký vztah

Proti: Lucas, combat je občas nemotorný

+17

Svoboda 1945: Liberation

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
V době vydání jsem si říkal, jak moc se hra dostane do povědomí společnosti a to i těch lidí, kteří se o hry vůbec nezajímají. Přeci jen československé pohraničí po válce nebylo zrovna nejlaskavější místo na zemi a dodnes jsou témata českých Němců, (divokých) odsunů a postupného zakořeňování komunismu v druhé půlce 40. let dost třaskavá a ti špatní často nemuseli být po zásluze potrestáni, ba právě naopak. Ke hraní jsem se dostal až teď, ale o nic jsem nepřišel.

To nejlepší ze hry Československo 38–89: Atentát je i tady, je to nepřímé pokračování se vším všudy. Výpovědi "pamětníků" už byly na mnohem lepší úrovni, bylo znát, že jde o větší profesionály, kteří dokáží zahrát emoce, nebo klidně nepřítomný výraz. Samotný příběh byl zajímavý, i když byl na konci zbytečně rychle zpečetěn. Určitě by se vyplatilo přidat třeba další 2 postavy a nějakou hlubší zápletku. Protože i délka hry, něco kolem 2 hodin, není úplně největší, ale jako interaktivní film je to super.

Těch pár miniher je pěkných. Karty jsou fajn, ale hlavně "simulátor" kolektivizace je opravdu silný a to i přesto, že jde v podstatě jen o správné klikání. Je to fakt chytře zpracované a úplně si umím představit nějaký indie manager ve stylu Sim City, ale na kolektivizaci v 50. letech. Myslím, že by to byla pecka.

Encyklopedie je podrobná tak akorát, že by jí měl každý, kdo se dostal k maturitě zvládnout zpracovat a zároveň se i dozvědět něco hlubšího. Je vidět, že to tvoří lidé z univerzity a dalších vědeckých institucí, takže to umí podat.

Doufám, že s tím Charles Games ještě neskončili a dočkáme se dalších dílů. Ještě nám pár dějinných okamžiků 20. století zůstává, ale třeba zpracovat "jen" období 50. let, nebo normalizace 70. a 80. let by taky mohlo být skvělé. Uvidíme, co se na nás chystá ;)

Pro: Méně známé téma českých dějin, uvěřitelné příběhy, pěkné minihry, encyklopedie

Proti: Délka asi 2 hodiny, příběh mohl být hlubší a lépe ukončený, zatím nevznikl žádný další díl

+15

Red Dead Redemption: Undead Nightmare

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Tenhle přídavek určitě nebyl od věci. Tehdy byl zombie trend na vzestupu a svým způsobem, kdyby se to dobře uchopilo, tak to mohlo být opravdu skvělé. ...Je to jen dobré.

Hned od začátku mi vadily nesrovnalosti, jelikož se děj přídavku odehrává nedlouho před samotným koncem základní hry, tak člověk nějak ví, jak postavy ve hře dopadly. Tady některé umřou, aby pak po odvrácení konce zombie apokalypsy zase žily apod. Dějově to tedy není stoprocentní. Ale nevadí, dalo by se to brát jako jakási noční můra Johna Marstona a to se vším všudy.

Nutno uvést, že cutscény jsou tu to nejlepší, tam kde se tvůrci v hlavní hře drželi ještě jakžtakž v mezích normálu, tak tady už si pohráli opravdu hodně. Každý rozhovor a scénka tak mají mírně přepálenou stylizaci, ale je to pokaždé neuvěřitelně vtipné, nebo tak jakoby správně trapně humorné. Nejvíc budu vzpomínat asi na Setha a jeho "bandu" a na točení filmového trháku o zombie apokalypse. Další plusy jsou např. Chupacabra, sasquatch, nebo jednorožec, nahánět je, je jedním z vrcholů hry. Líbilo se mi i jak byla krajina, počasí a celkově svět pochmurný a zamračený. To je asi tak vše, co bylo dobré.

Bohužel hra trpí tím, že svět, který byl v původní hře plný života a událostí je teď prázdný. Jen sem tam lze narazit na skupinu toulajících se zombií, jinak se ve volné krajině neděje prakticky nic. I těch pár náhodných událostí se neustále opakuje a tak za hodinu hry už není o co stát. Vlastní hlavní úkoly jsou vesměs nudné a spočívají ve vystřílení zombie grupy někde, vypálení hřbitova, nebo shánění nějakých ingrediencí na něco. Závěr je takový dost uspěchaný a moc nedává smysl.

Ale ten úplný konec je moc fajn, krásně odkazuje na původní hru a zároveň je řádně ustřelený, jak už to v Rockstaru umí.

Jako doplněk skvělé hry je to relativně dobré. Za 10 hodin je komplet hotovo i s vedlejšími úkoly. Jako samotná hra by to však neobstálo.

Pro: cutscény a staří známí, Seth, mýtická stvoření, krásné ponuré scenérie

Proti: svět je prázdný, úkoly se opakují, je nutné jezdit tam a zpátky

+15

Red Dead Redemption

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
14 let, 14 let trvalo Rockstaru než vydal tenhle kousek na PC. Celou dobu jsem trpělivě čekal a byla to jedna z mála věcí, co jsem konzolistům záviděl. No ale nakonec to dopadlo. Asi i dobře, že se nepokoušeli o nějaký remaster, protože by hrozilo, že to dopadne jako GTA trilogie, takhle je to pěkně ve verzi, která vyšla původně a nutno uznat, že je to stále fajn a vysoce nad průměrem i současných her.

Ihned po nezbytném úvodu jsem si zastřelil první králíky a hlavně pásovce, kteří jsou krásně roztomilí. Dokonce se po nich jmenuje i městečko, kde člověk stráví začátek a učí se co a jak. Postavy jsou opět na škále od “normálních” přes podivíny až k naprostým magorům. Tak jak je to především v GTA zvykem. Bylo fajn, že hodně věcí už člověk z GTA zná a nemusí se učit vše od začátku a zároveň už tak nějak ví, co od autorů čekat.

Ihned se dá zapojit i do různých miniher, vedlejších misí a různých výzev, takže se nemusí jet jen po příběhu a jde si vše prokládat třeba partičkou pokeru, sbíráním kytek, lovením zvířat, pomáháním potřebným… Je toho tak akorát, aby se člověk nenudil a zároveň aby ho to nezačalo “otravovat”, že se něco musí.

Příběhová linka je plná westernových klišé, ale v dobrém slova smyslu. Zamiloval jsem si postavu Setha Briarse, který je úplně na dně společenského žebříčku, ale je mu to jedno a jde přes mrtvoly a je vtipný :) Dost dalších postav je pamětihodných, každá z jiného důvodu. Po vzoru GTA se postupně otevírají další části mapy a všechny jsou využité na maximum herně i příběhově. Je skvělý pocit, když hráč se cítí, že svět kolem skutečně ovlivňuje, o čemž se může průběžně dočíst i v novinách.

Pár negativ, nebo spíš věcí, které mi úplně neseděly bych našel, ale šlo spíš o drobnosti, které neměly na zážitek velký vliv. Třeba to, že jsem se plahočil pouští a v některých chvílích tam byl provoz jak na Václaváku, všude se předháněli kovbojové, nebo stříleli na zvěř a na sebe navzájem, občas se to do těch odlehlých míst opravdu nehodilo. Stejně tak, že na každých x stovkách metrů se vás pokouší zastavit osoba, které ukradli koně, vůz, manželku… a chce to po vás vyřešit, to na imerzi moc nepřidá. Nelíbilo se mi ani, že jsem byl brzy dost bohatý a moc nebylo za co utrácet, čekal bych, že to po těch čtyřech GTA hrách už autoři nějak vyřešili, ale ne, pořád to byl stejný problém. Podobných kaněk bych ještě pár našel, ale jsou to opravdu malichernosti a lze nad nimi beztrestně mávnout rukou.

Na co naopak budu vzpomínat ještě dlouho jsou pěkné pointy příběhu, jeho skvělý konec a epilog. Nádherné scenérie krajiny zvláště v Mexiku a závěrečné lokaci, vtipné momenty, pamětihodné výhry v pokeru a kostkách a celkový dojem ze hry, která mi vydržela zhruba měsíc a skoro 70 hodin hraní, kdy mě to 98% času opravdu bavilo :)

Ještě si zahraju to zombií DLC, což věřím bude taky moc fajn. No a pak někdy za čas půjdu na dvojku. Která je dle všeho v každém ohledu lepší, což jí dost možná posune do budoucí pozice v mé TOP10 všech dob, uvidíme.

Pro: divoký západ se vším všudy, příběh, Seth, vedlejší aktivity, pásovci, scenérie

Proti: přelidněnost pouští, drobné glitche, 14 let se čekalo na PC verzi

+20

Zombie Solitaire

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 55
Přepadla mě dlouhá chvíle, tak jsem si dal zas dávku solitaire. Ale toho příběhového, jako před lety třeba Regency Solitaire. Nutno říct, že svůj účel to splnilo, ale nic navíc si z toho neodnáším.

Lidstvo pomalu cupují na padrť zombíci, ale náš hrdina má plán jak jim utéct. Po dědovi mu zůstala mapa s cestou z města na bezpečný ostrov. A jak se dostane až tam? No při každé příležitosti bude hrát solitaire. Hra má přes 100 levelů v asi 10 oblastech a v každém je potřeba dostat z obrazovky pokud možno všechny, nebo skoro všechny karty. Hráč tvoří z karet posloupnou řadu nahoru, nebo dolů, ale jeho balíček není bezedný.

Hned v prvních úrovních hra předvede vše co umí. Tedy vlastní průchod levelem, pár bonusů a pár překážek. Bohužel pak se až do konce nic nemění, snad jen titěrně narůstá obtížnost. Ani příběh není nijak závratný a je tvořen jen několika statickými obrázky, kde se jednou za čas dají třeba otevřít dveře, zmáčknout tlačítko na zdi a nebo udělat další podobnou sofistikovanou akci. Regency Solitaire v tom bylo daleko lepší a postavy příběhu spolu vedly dlouhé rozhovory a i ty karty se pořád nějak vyvíjely. Tady bohužel nic. Hra nemá ani achievementy, aby stálo člověku za to nějak sekat komba a propočítávat, kterou kartu si nechat třeba na později.

Hru jsem jen dohrál do konce, herně to šlo, ale nic jsem si z toho neodnesl a do konce prázdnin už si budu pamatovat jenom to, že to mám za sebou. Nic víc.

Pro: solitaire, ze začátku fajn

Proti: bez příběhu, nebo nějaké nadstavby, chybí motivace např. v podobě achievementů, po půlhodině už je to pořád stejné

+10

Hidden Capybaras with Orange and Pumpkins: Spooky Halloween Edition

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Na hru jsem narazil náhodou při brouzdání Steam katalogem. Jelikož byla zadarmo, tak jsem jí hned zkusil.

Hledání kapybar mi trvalo asi půl hodiny. Tedy prvních cca 90 ze 100 jsem měl tak za 5 minut, ale zbytek už byl větší oříšek a protože jsem hrdě nechtěl použít nápovědu, tak jsem si obraz projížděl pěkně pomalu a detailně, nakonec se teda podařilo vše.

Oceňuji líbivou hudbu, ale hlavně složení toho velkého obrazu, kde je tu a tam nějaká ta kapybara více či méně schovaná. Některé z nich jsou navíc vtipně převlečeny za dýni, ducha, strašidlo, nebo podobné halloweenské motivy, což vypadalo moc pěkně.

Jedná se o jednohubku, ale existuje i pár dalších dílů, které slibují větší a delší hraní. Někdy se na ně taky mrknu.

Pro: kapybary, pohodové hraní, krásné detaily a vtipně schované kapybary

Proti: jen jeden obraz

+11

World of Goo

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 100
Jedna z nejlepších logických her na světě, protože nejde jen o to přemýšlet, ale i riskovat, bavit se a pokračovat dál bláznivým příběhem.

Už jsem svět Goo kuliček navštívil asi počtvrté a i když se ten prvotní pocit, kdy má člověk roztaženou pusu od ucha k uchu a baví se vším co hra nabízí, už malinko vymizel, tak určitě není na škodu si hru po několika letech opět projít znova. Moc se mi líbí jak se postupně odhalují nové a nové druhy a kuličky tak reagují na nové kamarády, jejichž druhy nikdy do té doby nepoznaly.

Jednotlivé levely nemají jen narůstající obtížnost, ale občas dokonce i zacouvají zpět a ukážou nové možnosti a jak je vtipně použít, aby se co nejvíc Goo dostalo do trubky, která je nasaje, což je to oč tu běží. Příběh o postupně probouzející se planetě, doplněný několika cutscénami je prostě boží. Všechno je tu hrozně optimistické a pokud zrovna nějaký level začíná ponuře, tak na jeho konci je zas všude cítit radost.

Hru skvěle doplňuje i soundtrack, který se pořád vyvíjí a jen v menu je stejný. Hratelnostně si dovoluji říct, že je to hra pro všechny věkové skupiny, i když některé pasáže je možná pro děti obtížné hrát a musí pomoci rodiče.

Doslova nedávno vyšel druhý díl World of Goo 2 , to bylo velmi nečekané a už brzy se do toho musím pustit. Počítám, že znovu budu mít několik večerů prozářených dobrou náladou a trochou vynalézavého přemýšlení.

Pro: Goo kuličky, vtipné situace, nasávající trubka, krásný optimistický svět

Proti: Na druhý díl se čekalo extrémně dlouho

+20

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
No, tohle bylo zas to správné LiS, jak má být. Nejprve zhodnotím pátou epizodu a ke konci komentáře se pokusím o hodnocení celé série.

Nová epizoda, nový stát USA. Roadtrip po západní částí Spojených států se tu chýlí ke konci. Cca první dvě třetiny epizody byly možná až moc klidné (ač ten klid je hlavní poznávací znamení celého LiS univerza). Návštěva Grand Canyonu a pouštního městečka ale i tak byly skvělé a zdejší scenérie byly dost možná to nejkrásnější, co bylo v celé sérii k vidění. Líbily se mi i drobnosti jako poznávání nových postav, hledání pokladu, či tvorba nevšedního uměleckého díla. Ale to hlavní se stane až těsně před koncem, kdy dojde na poslední formující moment vztahu obou bratrů a finále v cílové rovince. Hra nabízí celkem 4,5 konců (jeden má 2 kosmetické varianty) a já se dobral toho možná nejlepšího. Kouknul jsem se poté na ty zbylé a proto si to myslím. Protože jsem se snažil být celou hru čestný a spravedlivý, tak byl Daniel ohleduplný a snažil se dodržovat zákony a morálku. Proto mi Sean odjel do Mexika a Daniel se tíhou svědomí nechal chytit na hranici. Seanovi se pak dařilo celkem dobře a Daniel prožil fajn dospívání u prarodičů. Žádný z konců nebyl dobrý, vždy to bylo něco za něco, ale všechny se autorům moc povedly. Smrt Seana a kriminální kariéra Daniela byla jen v jednom z nich, takže dobrý. Přesto jsem u posledního rozhodnutí zase cca minutu přemýšlel. Je to prostě dilema a nikdo nikdy netuší, jestli se rozhodl správně, stejně jako v životě. To je přeci skvělé.

Druhá série Life is Strange je zhruba stejně kvalitní jako ta první. Je tu tedy místo holek duo bratrů, ale když se s nimi člověk po pár desítkách minut sžil, tak to bylo fakt intenzivní. Je skvělé, že hráč ovládá staršího bratra, který nemá žádnou superschopnost, ale zato se o toho mladšího příkladně stará a snaží se ho vychovávat a ochraňovat. Je také skvělé, že rozhodnutí mají důsledky pro oba, ale přesto je třeba ovlivňovat, jak se bude ubírat chování a činy mladšího Daniela, tenhle aspekt se fakt povedl.

Roadtrip samotný byl opravdu pamětihodný a každá epizoda nabídla hodně odlišný příběh a reálie, ale přesto skvěle navazovala na předchozí dění a budování vztahu obou bratrů. Hraní mi opět přineslo plno emocí a dilemat a kvalitou se jedničce hravě vyrovná. Už zde sice chybí ten wow efekt, ale to nikterak nevadí. Pokud i další LiS hry mají podobnou kvalitu, tak už se nemůžu dočkat, až budu pokračovat dál. Život je přece zvláštní a proto je tak super ho žít.

Pro: LiS jak ho známe, scenérie Arizony, minihry, postava z LiS 1, finále a rozhodnutí

Proti: žádná akce ve většině epizody, redneci jsou zlo

+11

Life is Strange 2 - Episode 4: Faith

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Opět odlišné prostředí, děj z úplně jiného soudku a nový druh emocí v dalším státě USA. Po neutěšeném konci předchozí epizody bylo procitnutí celkem drsné. Probudit se bez oka, není zrovna dobré a doposud jsem na něco takového v příběhové hře asi nenarazil. Celá první část je opět spíš poklidnější, ale o to víc depresivní.

Přesun v podobě útěku z nemocnice byl celkem silný zážitek a úplně jsem viděl, že bylo celkem dost způsobů řešení. V tomhle je to opravdu posun od jedničky, kde některé volby byly spíše kosmetické. Putování pouští poté bylo také velmi intenzivní a někde vzadu jsem měl pocit, že se Seanem trpím taky, proto jsem radši k tomu kamioňákovi nenastoupil, protože bych určitě byl ještě znásilněn a o to jsem úplně nestál :)

Poslední část epizody byla spíše takové vztahové klišé a něco, co už zná člověk z různých amerických filmů a seriálů, ale ve skutečnosti se tomu nikdy reálně nepřiblížil. Takové fanatické sekty jsou vždycky pěkně skryté. Povedlo se mi epizodu dokončit bez jediného úmrtí a asi i zranění kohokoliv, to je velký úspěch. Ale jestli to bude mít vliv i na zakončení celé hry příště, to je otázka. Očekávám, že tam happy end určitě nebude, tak snad se aspoň něco dílčího povede. Jsem na to fakt zvědavý.

Pro: nová prostředí a emoce, opět jiné téma, je to dospělejší než na začátku série, putování po USA je fajn

Proti: několik klišé momentů z amerických filmů

+11

Life is Strange 2 - Episode 3: Wastelands

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Tohle byla první epizoda, kterou bráchové strávili na jednom místě bez toho jejich smutného putování. Možná proto mě to ze začátku nebavilo tolik jako předchozí dějství, ale o to zajímavější byla druhá půlka epizody.

Nebudu lhát, setkání s Cassidy a celá interakce s ní mě od prvního okamžiku hrozně bavily. V předchozí epizodě je to jen takové NPC v pozadí, s kterým není nutné vůbec mluvit, ale o to lepší je dopad, když jsem s ní minule vedl ten super rozhovor. Celá banda těch lidí z okraje společnosti a jejich tábora kdesi v kalifornských lesích je nakonec skvělá. Určitě i tím, že v téhle oblasti jsem se nikdy nepohyboval a nikoho takového neznám. Pěstování marihuany taky nerozumím, takže i to bylo velmi osvěžující.

Dalo by se říct, že jsem poprvé doplatil na svoje slušňáctví a přišel tak o  líbání a sex s Cassidy, ale i ta noční koupel v jezeře s ní byla moc fajn. Co mě ale malinko naštvalo bylo finální rozhodnutí. Hned od doby prvního návrhu mi bylo jasné, že to tak skončí, ale ač jsem byl od začátku proti tomu a na vše reagoval negativně, tak to tak prostě dopadlo. Je trochu škoda, že to bylo tak jasné, autoři to mohli trochu zaobalit a aspoň se tvářit, že to není nevyhnutelné.

No nevadí, bylo to zase skvělé a opět něco trochu jiného. Konec byl relativně otevřený a neveselý, takže jsem zvědav, co bude příště zase v plánu. Možná už to nebude žádná sranda.

Pro: komunita outsiderů, tábor v lese, Cassidy, jezero

Proti: nevyhnutelný konec, slušnáctví je potrestáno

+10

Life is Strange 2 - Episode 2: Rules

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Po úvodním seznamovacím dílu jsem si už vybudoval nějaký vztah k oboum bratrům a tak tuším, jací jsou a co od nich čekat. Líbí se mi, že opět název epizody dost výstižně pojmenovává o čem to bude tentokrát. Po Cestách jsou tu Pravidla a to dokonce v několika verzích a smyslech toho slova.

Neutěšenou realitu začátku pod sněhovou pokrývkou jsem využil hlavně k tomu, abych si zrekapitoloval, co už kluci prožili a co se stalo v mezičase mezi epizodami. Už jsou otrlejší a život na vlastních nohou mimo lidi tak nějak zvládají. Místo, kde pobývají je skvělý utužující bod jejich vztahu. A ta událost na konci tohoto úvodu, kdy je samozřejmě potřeba trochu procvičit emoce, je silná, i když se s ní dalo tak nějak počítat. No a po přesunu do další lokace opět přichází taková klidnější pasáž, která zase poodkryje původ a pozadí obou bráchů. Moc příjemné momenty.

Musím také velmi ocenit začlenění děje z The Awesome Adventures of Captain Spirit, který hru velmi oživil a hlavně i potěšil tím, že reflektoval ta drobná rozhodnutí, která jsem v něm udělal. Tohle je silná schopnost celé série, která umí propojovat své předchozí díly tu napřímo, tu nějakým drobným odkazem. Ohromně to zvyšuje zážitek ze hry a dodává ještě větší vtažení do příběhu.

Z prvků hratelnosti se mi moc líbilo, jak za sebou postavy nechávají stopy, nebo spíš dráhy, ve sněhu. Škoda, že to nebylo využito i nějak příběhově, protože asi tak na 2 místech by to mohlo mít zajímavé následky, nebo aspoň pokárání.

Těžko teď říct, jak zde učiněná rozhodnutí budou přinášet následky v dalších epizodách. Opět jsem se snažil rozhodovat tak, jak bych se choval já, což ale nemusí být vždycky to nejsprávnější. Nicméně na konci jsem zjistil, že jsem asi nebyl na mladšího bráchu dostatečně přísný, protože i jeho vinou došlo na nemilé, totiž k tomu, že Chris (Captain Spirit), byl sražen policejním autem. No snad to pak rozchodil .

Už teď je jasné, že i tahle série bude podobně kvalitní jako jednička. Příběhové zvraty, rozhodnutí, zvídavé zkoumání prostředí, ale i chvíle, kdy je čas na relax a přemýšlení, jsou tu v plné síle a určitě mají co přinést i příště.

Pro: bratři, úvodní místo, rozhovor úplně s každým, sníh, hudba, zapojení spin-offu do děje

Proti: většinu hry se neděje nic velkého

+11

Life is Strange 2 - Episode 1: Roads

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Je zajímavé, že jednotlivé série LiS hraju se čtyřletými rozestupy (2017, 2021, 2025), asi už to nebude náhoda a znamená to, že mi svět LiS ještě dlouho vydrží :) Tentokrát už to ale nebude holčičí párty, ale zřejmě napínavá bratrská odysea. No uvidíme, jak to celé nakonec dopadne.

Sean je fajn šestnáctiletý kluk a vypadá to, že bude i dobrý průvodce příběhem. Hned od začátku jsem ho však začal krotit a cigaretu, nebo trávu jsem mu vymluvil. Seznamovací pasáž u Diazů doma je moc fajn a už tady se buduje ten správný bratrský vztah. Danielovi je tedy "pouze" 9 let, ale to je to fajn končící dětství, kdy to ještě není otravný puberťák, takže snad bude skvělý parťák.

Spouštěcí událost byla teda hodně silná. To i ta Max v jedničce to měla snažší (navíc si to mohla přetočit zpátky). Tady je nutné s důsledky počítat a žít s nimi a není to nic lehkého. Putování dvou bratrů, kteří mají jen pár desítek dolarů a prakticky žádné zásoby tedy začíná. Nutno dodat, že cíl není jasný a první půlka epizody je tak spíš o přežití v divočině, budování vztahu bratrů a poznávání herních mechanik. Byl jsem moc rád, že i tady se ale pokračuje s těmi občasnými "relaxačními" místy, kde si hlavní postava, nebo oba dva, jen sedne/sednou na lavičku, nebo do trávy, něco si vypráví, nebo jen nasávají sílu místa a doplňují energii za doprovodu tklivých hudebních tónů. Už to byl pro mě jeden z nejsilnějších momentů i u původní hry, ač je to ta nejmíň herní náplň.

No a pak to začne. Trocha akce, zlý člověk, útěk ze zajetí, hodný člověk, road trip, drobná reference na jedničkové reálie a krutý střet se všemi následky té původní události. Rychlé a pomalé tempo je přesně to, co dělá hru skvělou. Ale nejdůležitější jsou jako vždy vztahy hlavních postav a jak je vidět, zase to bude tahák následujících epizod.

Jsem zvědav, kam a jak se dostanou bráchové příště a jak si poradí s nově nabytými vědomostmi. A taky co se stane, když mi skutečně dojdou ty peníze, třeba pak oba umřem hlady :) Hurá na další putování.

Pro: LiS ve své nejlepší podobě, vztah hlavních postav, významné i nevýznamné rozhodnutí s dopady, hra se s hrdiny nepáře

Proti: občas až příliš dlouhé cutscény, herně špatně, ale příběhově skvěle ;)

+12

The Awesome Adventures of Captain Spirit

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Tak zas po letech přišel čas na svět Life is Strange. A vlastně hned ve stylu toho posledního, co jsem zatím vyzkoušel: Life is Strange: Before the Storm - Farewell, tedy dětské dobrodružství v jednom malém domě a kolem něj. A hned to tam bylo, opět ten příjemný pocit pohody a dětské zvídavosti a nevinnosti. A to všechno zadarmo, to je přeci ta nejlepší reklama na další sérii.

Chris je fajn kluk a ty jeho drobná dobrodružství jsem si užíval s ním. Já si tedy na superhrdinu nehrál snad nikdy, ale do různých scifi a fantastických příběhů a světů jsem se pouštěl celkem často, takže i to bylo příjemné. Komentář, nebo interakce s množstvím předmětů, hraček, dokumentů a míst byla moc fajn. Už od začátku tam samozřejmě byl i takový nejasný pocit něčeho v pozadí, něčeho, co nebylo dobré a dost poznamenalo život Chrise i jeho táty. Ale to už od Max s Chloe známe taky.

Den plný dětských her a fantazie pomalu plynul, příběhové pozadí se pomalinku rozplétalo a i přes nedlouhou herní dobu jsem si ke Chrisovi vytvořil celkem velké pouto. Snad bude mít ve vlastní druhé sérii významnou roli a zažije něco velkého (a taky úplně obyčejného).

Jednotlivé dílčí úkoly jsou příjemně zpracovány a relativně se mi je podařilo splnit, některé tedy až po vlastním dokončení příběhu, protože jsem spoušteč konce nečekal. Třeba souboj se sněhulákem, který má místo vlasů vajgly, místo očí pivní víčka a místo ruky stěrač a který to nakonec odnesl petardovým výbuchem, si budu pamatovat i za dlouhý čas. Stejně tak souboj s bojlerem ve stylu filmu Sám doma.

Bylo to moc pěkné a těším se na vlastní Life is Strange 2, bude to jízda.

Pro: ten LiS feeling je tam, dětský svět a fantazie, sněhulák

Proti: spouštěč konce není zřetelný

+17

Shadow Warrior

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Původní Shadow Warrior jsem shodou okolností hrál někdy v době, kdy vyšel tenhle reboot a i z toho důvodu na něj nemám takové nostalgické vzpomínky jako na Duke Nukem 3D a Blood. I proto jsem toto nové zpracování nechával ležet ladem s tím, že až budu mít náladu a čas, tak to třeba zapnu. No chvíli to trvalo, ale nakonec na to došlo.

Už po pár prvních minutách se mi začaly vracet vzpomínky a poznával jsem různé reálie. Japonské prostředí a mytologie mě taky potěšily, ač to normálně vůbec nevyhledávám. Zběsilá akce byla hodně svěží, tak jako to v devadesátkách bylo zvykem. Katana, střelné zbraně, lékarničky, bouchací sudy, auta a automaty, prostě staré dobré časy. Stejně tak hratelnost s oldschool prvky. Lo Wang zase hláškuje ostošest, eastereggy a secrety každých pár minut. Je to jízda a nutno dodat, že to není žádná krátká záležitost, hrál jsem přes 13 hodin a to u stříleček není úplně málo.

Líbilo se mi plno odkazů na původní hru jako třeba pár eastereggů v původní grafice, kdy jednou Lo Wang prohlásil, že nechápe tu módu pixelartů :). Sem tam člověk narazil na ikonické králíčky, kteří se potulovali po okolí, nebo sami po sobě. RPG prvky mi v první chvíli přišly zbytečné a zmatečné, ale nakonec to byla příjemná a užitečná součást hry. Celkově je to skvěle odvedená práce s úctou k předloze a slušnou tvůrčí invencí a nadšením. Kdyby takhle vypadal Duke Nukem Forever, tak by bylo na světě líp.

Až nadejde čas, tak se pustím i do dalších dílů, věřím, že tam prodleva už znova nebude víc jak desetiletí.

Pro: pocta předloze, katana, prostředí, RPG prvky, hlášky, eastereggy, secrety

Proti: několik levelů je překombinovaných, bossové si jsou dost podobní

+20

Sniper Elite III

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Hru jsem vyměnil s @Vivaldi: za odměnu z Herní výzvy 2024, tímto mu ještě jednou děkuju a snad vidí, že jsem jí opravdu chtěl a hned si jí zahrál. Ono to je vůbec vtipný. Dvojka byla při vydání trojky na Steamu zdarma (tehdy v roce 2014 jsem si jí hned zahrál) a jednička byla zdarma už nevím kde a kdy. Jaké bylo ale moje překvapení, když mi po zapnutí trojky naskočil hned v menu achievement za vlastnictví všech 3 dílů :) To jsem ještě nikdy neviděl. Až se trochu stydím, že jsem Rebellionu nedal ani halíř, ale jsem v tom nevinně :)

No ale ke hře. Pamatuju se, že jsem před těmi víc jak deseti lety koukal na pár videí a vypadala úžasně. To už dneska neplatí, čas je na ní znát, ale i tak to bylo po estetické stránce fajn. Trochu jsem se bál zasazení do Afriky a pouště, ale i to bylo nakonec relativně dobře zvládnuto. I když Evropa a Německo jsou prostě atraktivnější. Čekal jsem, že to bude arkáda jako řemen, a vlastně jsem právě na to měl chuť. Příběh je absolutně tuctové béčko a ten drsňácký přednes hlavního protagonisty to povyšuje skoro do zlatého fondu akčních děl v čele s Rambem, Komandem a podobnými "oscarovými" kousky.

Celkem 8 misí probíhá takřka totožně. Udělat si prostor (zabít nácky), zničit nějaký objekt, nebo něco najít, pak se na scéně objeví skupina nových vojáků a k nim nějaké obrněné vozidlo, nebo tank a pak je konec. No, scénář hry asi moc práce nedal :) Nicméně je fajn se občas plížit, pak si najít místo a pěkně si zaodstřelovat. Animace zásahů a destrukce očí, mozků, orgánů a kostí mě pořád bavila a i když se od dvojky asi moc neposunula, tak přináší jakýsi zvrácený pocit uspokojení. I ten achievement za trefení výbavičky nepřítele z více jak 100 metrové vzdálenosti se mi moc líbil, ale nebyl zadarmo a povedl se mi až v poslední třetině hry.

Umělá inteligence nepřátel však je pořád na velmi dětské, nebo retardované úrovni. Vojáci sebevražedně nabíhají do prostorů, kde se krásně vystaví kulce a to i když vidí svého druha, který to schytal do hlavy pár metrů od nich. Když nenajdou toho, co tam tu spoušť působí, tak si prostě jdou po svých a ty mrtvoly kolem už jsou jim fuk. Nevím, možná bych byl od té chvíle víc obezřetnější být jimi, ale kdo ví.

Zkrátka, hra splnila účel, dodala slušnou dobu dost nekomplikované "zábavy" a jakožto sniperská pohádka o dobru a zlu funguje celkem dobře. Ale jak se asi dá tušit, je to dílo, které se do paměti nějak zásadně nezapíše.

Pro: animace zásahů, pocit dobře odvedené práce, pěkné scenérie

Proti: umělá "inteligence" nepřátel, veškeré mluvené slovo je úplně idiotské

+11

Desperados III: Money for the Vultures - Part 3: Once More With Feeling

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Pokud dobře počítám, tak je to počtvrté v rámci série, co nás autoři zavedli do Eagle Nest (2x v jedničce, jednou ve dvojce a nakonec teď ve trojce). Ale nakonec proč ne. Je to ikonická lokace a nostalgie pracuje na plné obrátky. Bylo moc pěkné, že tým bylo nutné sbírat pěkně postupně cestou, to mělo určitě velký vliv na hratelnost, protože si dovedu představit, jak by se průchod vyvíjel, kdybych si vybral tu druhou ženskou postavu jako první.

Oblast podhradí (nebo spíš podpevností) byla nakonec slušný oříšek a dost možná nejtěžší pasáž celé hry (kdy nebudu počítat tu opileckou misi v půlce původní hry). Ale vše se podařilo a vstoupil jsem tam, co už tolikrát předtím (to ostatně nesvědčí o dobré obraně tohoto kolosu, když se tam chodí tak často jako do zoo) :) Na místě to byla ta správná nostalgie, bylo skvělé, že to autoři vytvořili pěkně 1:1, bez jakýkoliv změn. Nicméně mi přišlo, že v jedničce to uvnitř bylo několikrát těžší, ale za to mohla asi tak dvojnásobná posádka. Závěr mise byl skoro jako v té jedničce i s tím drobným zvratem. Prostě nádhera.

Koncová scéna celé hry byla tak nějak jasná od začátku hraní celého DLC nášupu. Ale bylo to uděláno celkem chytře a souhlasím s tím. No a po 3 hodinách je konec, po krachu Mimimi je to dost možná konec celé série, ale to už jsme si mysleli někdy před 18 lety taky, takže kdo ví ;) Třeba se za 15-20 let dozvíme, jak se John potkal se Samem a s tím zálesákem, který ho hned v první misi zradil. Tak snad někdy příště.

Pro: ikonická lokace, sběr týmu cestou, dobrá těžší místa

Proti: konec celé hry a možná Desperados celkově

+14

Desperados III: Money for the Vultures - Part 2: Five Steps Ahead

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Druhé DLC a zbrusu nová mapa, pořádný jižanský ranč plný polí s bavlnou. Vše při starém a čtyřka postav tentokrát bez McCoye si to tam pěkně užila. Možná půjdu proti proudu, ale přišlo mi, že byla obtížnost dost ponížena. Mezi nepřáteli jsou dost velké mezery a tak kombo Isabelliných šipek, Cooperova vrhacího nože a Hectorovy pasti na medvědy si s tím poradilo možná až moc lehce. Možná bych čekal více strážnických budov a více početných hlídek, více strategicky rozložených Dlouhých kabátů a nějaké ty úzké uličky, kde je problém něco vymyslet. Shadow mód (je to vůbec shadow mód, nebo se v Desperados jmenuje jinak?) jsem použil asi jen jednou, protože jsem ho prostě nepotřeboval. Ale jo, asi dvakrát na odvrácené straně mapy u takových chatek a stodol jsem se trochu zdržel, tam ten stísněný prostor udělal svoje.

No ale konec drobných výtek. Mapa je celkově krásná, celkem dobře promyšlená a zařadila by se určitě do první třetiny toho nejlepšího, co Desperados III nabízí. I těch 2 a půl hodiny mluví pro to, že to byla zábava.

No a vzhůru na poslední dobrodružství. Název poslední lokace zmíněný na konci tohoto rozšíření mi je nějaký povědomý, bude to to, co si myslím? Už se těším.

Pro: krásný ranč a jeho okolí, mnoho míst pro dovádění, jednotlivé kouty mapy se liší

Proti: pocitová nižší obtížnost

+10

Desperados III: Money for the Vultures - Part 1: Late to the Party

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Po dohrání základní hry jsem stále neměl dost a tak přišla na řadu hned i DLC. A jsme tam, kde jsme byli, vlastně doslova. Protože mapa prvního DLC už byla v základní hře, nicméně tady jde o úplně jiný úkol a zároveň se ten obrovský palác s okolím změnil takřka k nepoznání. Ponurost ještě nedávno velkolepého sídla je opravdu dotažená do velkých detailů. Některé trasy jsou ucpané, některé se objevily úplně nově. Takže se to hraje o trochu jiným stylem. I ti tužší protivníci jsou tu nějak ve větším počtu a zároveň se vzájemně sledují, jak jinak :)

Přišlo mi, že obtížnost se o pár procent zvýšila, ale to vždycky jen vítám. Novinky ve hře prakticky nejsou, ale proč měnit něco, co funguje. Tohle je přeci hlavně vydatný a vítaný nášup. Hrál jsem to 2 a půl hodiny čistého času, tj. byla to jedna z těch nejdelších misí v rámci celé hry. Kvalitou a zpracováním ji také řadím řekněme do TOP5 celé hry, takže už teď jsem zvědav, jak bude tenhle menší příběh pokračovat dál. Třeba to bude nějaká epická nová mapa, nebo jen skvěle zrežírovaná osvědčená lokace z minula. Hurá na další nášup.

Pro: kvalita jako v základní hře, ponuré prostředí z minula, chytře rozestavění nepřátelé

Proti: nic nového, ale to v konečném důsledku nevadí

+16

Desperados III

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 95
Tak jsem se k tomu konečně dostal. Jakožto velký fanoušek a veterán tohoto žánru jsem musel a byla to pouze otázka času. První díl byl před tím skoro čtvrtstoletím naprosto senzační, tak jsem byl opravdu zvědavý jak s prequelem poradí novodobí mistři žánru z Mimimi.

Mladý Johník Cooper hned na začátku, to bylo nádherné shledání a chytře udělaný tutoriál a zasvěcení do hry. No a pak se to všechno rozjelo pěkně naplno. Konečně jsem se dozvěděl jak se setkala trojice John, Doc a Kate a stálo to za to. Jednotlivé mise byly každá jiná a každá naplněná i drobnými detaily a možnostmi řešení. Nikdy jsem se nedostal pod hodinu hraní (čistého času), a často se to šplhalo až třeba ke 3 hodinám. Proto nechápu, že v každé misi je nějaký časový limit na zisk odznaku, který je pro mě úplně šibeniční. Jak se kruci dá zvládnout dvouhodinová práce za 15 minut? :) Nové 2 postavy jsou také velmi výrazné a schopnosti mají hodně zajímavé, ono takové použití medvědí pasti od Hectora a zároveň propojení 2 obětí, které umřou najednou vypadá opravdu efektně. Šamanka Isabelle je vskutku jedna z nejzajímavějších postav v rámci Commandos, Desperados a dalších příbuzných her. Nedá se vyhnout srovnání s předchozí hrou od Mimimi: Shadow Tactics: Blades of the Shogun, která byla skvělá, ale v Desperados III je všechno ještě o kousek lepší a vypiplanější. Více detailů, více možností, více emocí. Všech 5 postav se skvěle doplňuje a nikdo nevyčnívá, což se ne každému představiteli dřív podařilo.

Jednotlivé mise jsou dostatečně odlišné, v různých prostředích - ve městě, poušti, močálech, dolech... A i cíle jsou značně variabilní. Lahůdkou jsou ty, kde se nesmí vyvolat poplach, nebo dokonce hrdinové nemají zbraně a musí si poradit důvtipem a pěstmi. Trochu srandovní může být fakt, že mrtvoly se dají schovávat např. do křoví, kde prostě zmizí z mapy. Když ale do takového keříku nesete třeba 20. mrtvolu, tak je to přeci jen malinko nepřirozené.

Každá z map má nakonec i svou další výzvovou variantu, kde tajemný baron rozjíždí jakousi reality show a kde je nutné plnit různě netradiční, nebo dokonce zvrácené úkoly od sponzorů akce. Původní mapa s novými pravidly a často i postavami, které měly v základní hře v daném momentu jiné starosti, to je prostě boží.

Můžu s čistým svědomím sdělit, že tato hra je pro mě po Commandos: Behind Enemy Lines tím nejlepším, co v daném žánru vzniklo. Celých 50 hodin jsem se bavil. Znovudohrání je prakticky zaručeno, protože si musím ještě dodělat pár výzev a především odznaků. Za pár let se budu zas bavit, to je jasné.

Pro: skvělá práce s prostředím, postavy jsou všechny stejně užitečné, hraní odsýpá a zároveň trvá desítky hodin, senzační zhodnocení každé mise

Proti: keře jsou bezedné, nepřátelé se občas nepodívají tam, kde by mohl někdo být schovaný

+22

Subnautica: Below Zero

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Jednička byla senzační, takže byla jen otázka času, kdy se dostanu i na tenhle kousek. Prvních pár hodin hraní bylo zas plných zážitků z přežívání a drobného objevování světa kolem a těch pár tajemství, co skrývá. Ale pak se dostavoval pocit, že sice zimní prostředí je taky fajn, pod vodou je to celkem jedno, ale těch pár úvodních pozemských lokalit a ostrůvků stálo za to a objevování tam bylo dost, ale stejně nemá tolik co nabídnout. Nicméně s tím, co jsem se dostal na rozlehlé kilometrové zamrzlé pláně, tak se hra najednou stala úplně něčím jiným, jakýmsi walking simulátorem, kde se dá občas něco sebrat a kde se ukrutně špatně orientuje. To pak nenapraví ani těch pár příběhových míst, která zde byla dost zajímavá a ukázala toho nejvíc z celé hry. Tohle nebyla Subnautica tak jak jí znám a mám rád.

Nakonec i to potápění nebylo úplně ono, zčásti je to určitě tím, že člověk už hodně reálií zná z dřívějška a tak se kdejaký wow efekt ani nedostaví. Z části je to relativně malou herní mapou a nedostatkem míst, která by stála za zapamatování. I ta zdejší fauna jakoby zkrotla a tam, kde jsem v jedničce drkotal zuby a takřka nedýchal strachem, tak zde jsem se s nějakým tím predátorem skoro srdečně pozdravil a odešel bez větších škod a zranění. Zdejší ponorka nebyla žádný zázrak a úplně by mi stačil ten miláček z prvního dílu, nemyslím tu obří bestii, ta by tu ani neměla šanci v mnoha jeskyních prolézt dál. Takový Prawn jsem ani nevyrobil a nějak mi nechyběl, což taky nesvědčí o úplně promyšlených herních schématech. Ale takové Tučně v živé i robotické formě, to byl jeden z nejlepších aspektů hry.

Ale ne, hra je ve svém jádru pořád hodně fajn. Hráč neznalý jedničky si jí užije tak o čtvrtinu víc si myslím. Volnému potápění a nalézání různých zákoutí, jako i tvorbě vlastní základny se zas tolik her rovnat nemůže. I ta setkání s ostřílenou ženskou postavou v pozadí, ale i s mimozemskou postavou ve vlastní hlavě mě hodně bavila. Stejně tak pár lokalit v čele se skleníkem.

Pokud vznikne nějaký další díl, tak musí být na jiné planetě (s nějakým tím naznačeným příběhem v pozadí, musí jít hlavně o přežití a musí se točit hlavně kolem toho potápění, to jsou nejsilnější prvky, které Subnautika nabízí. Tak uvidíme.

Pro: mnoho potápění, tvorba základny, tučně, setkání

Proti: pevnina je obrovská, prázdná a matoucí, mapa je menší bez větších lákadel, mnoho aspektů hry už při druhém hraní tolik nebaví

+12

Stardew Valley

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Hru jsem hrál už před lety a dostal se někam do podzimu druhého roku. Letos jsem si tak dal další průchod se snahou dočkat se konce druhého roku a pochvaly od mého zemřelého dědečka. A byly to krásně strávené desítky hodin o zimních večerech.

Tahle hra má prakticky všechno. Pohodové hraní, kdy zdánlivě hráče nic nehoní a je jen na něm, co si bude dělat a čemu se věnovat. Jestli si piplat svoje políčko a vytvoří z něj velké širé lány, nebo si bude "hrát s ptáčky" a hladit kozičky a stane se z něj velkochovatel, jestli se dá na cestu nejlepšího rybáře světa, kterému by mohl závidět i Jakub Vágner, jestli nebude mít dost kopání a těžení z Minecraftu a bude trávit dny v dolech, lomech a kobkách, nebo jestli se bude chtít společensky angažovat, pomáhat potřebným a hledat svou životní lásku, to je jen výčet toho hlavního, co se dá dělat, ale je toho mnohem, mnohem víc.

Je skvělé, že to není jen farmaření, kde se zasadí, sklidí, nakoupí, rozšíří, a pak zas znova ve větším, jak to známe z Facebooku a mobilních her. Já sám jsem každé roční období věnoval pár prvních dní osetí a osázení polí, abych měl finance na svůj náročný rozmařilý život a pak se často vydával rybařit, nebo ještě častěji kutat rudu a drahokamy. Vyhlídl jsem si pár obyvatel městečka, kteří mi byli sympatičtí, a hlavně jim jsem nosil dárky a pomáhal s každou prosbou. Takže ke konci ročního období už jsem činnosti dost kombinoval a každý den dělal něco úplně jiného, což bylo osvěžující. Jako skvělý tutoriál působilo napravování Komunitní centra, kde bylo nutné shromáždit předměty z prakticky každé herní činnosti a odměny za to byly tak lákávé, že by neplnění byl hřích. Kéž by každá hra měla takovou mechaniku, která drží hráče ve střehu a chuti hrát dál.

Je skvělé, že cca každých 10 dní, je nějaká komunitní akce na hlavním náměstí, nebo na pláži, a utužují se tak vztahy s obyvateli, rozdávají různé odměny a narušuje to rutinu. Stejně tak různé mikropříběhy každého obyvatele můžou být zajímavé a rád jsem byl jejich součástí, i když jsem jich viděl odhadem jen tak čtvrtinu, protože jsem v hrách spíše samotář.

Jako dvojsečný se mi jevil časový limit každého dne, ta cca čtvrthodina je někdy zatraceně málo a často jsem nestihl zasít vše, co jsem chtěl, nebo se v jeskyních dostat do dalších úrovní. Někdy jsem zas po poledni už neměl moc co dělat a jen se tak poflakoval na rybách, nebo kácel les a rubal kámen.

Na konci druhého roku jsem už byl šťastně ženatý s modrovlasou Emily s níž jsem měl synka Mojmíra. Vydělal jsem celkově skoro 1,5 milionu peněz, pěstoval snad každou plodinu, ale třeba u ryb se mi nepodařilo tak desetinu vůbec vidět, stejně tak sbírky muzea jsem o pár kousků také nenaplnil. Už ale malinko hlodal stereotyp a hraní mi tolik nedávalo jako na začátku, takže nástupem do třetího roku jsem hru ukončil. Ale tím neříkám, že se do Stardew Valley nikdy nevrátím, za pár let se to klidně může stát.

Pro: relax, množství činností, které se dají střídat, sympatické mikropříběhy, krásný svět

Proti: časový limit v rámci dne je občas nedostatečný, může se dostavit stereotyp (po cca 50 hodinách)

+20

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 3

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 70
Po několika letech, kdy už se zdálo, že tato série nadobro skončila, dokonce to i potvrdili samotní autoři, se najednou objevil 6. díl. Samozřejmě jsem si ho jako zapřísáhlý fanda nemohl nechat ujít a rozehrál ho jen pár desítek minut po vydání. A zas to na mě dýchlo jak už několikrát.

Známý lovec Brent, který se objevil minimálně v prvním dílu jako zkušený protagonista takřka ve stylu ubohého dobrodruha s šípem v koleni ze Skyrimu, je tu s plnou parádou. Hned po kratičkém začátku je na něj chrleno množství více či méně důležitých úkolů od "Dones mi pivo!" po "Zachraň nám králoství, jinak tu všichni umřeme!" Tohle dřív v sérii s takovou intenzitou nebylo. Tady jsem měl otevřeno snad 30 úkolů najednou a prakticky žádný jsem nebyl schopen udělat jen tak, protože na sebe tak nějak navazovaly a nějaký předmět, který jsem získal odměnou přímo chtěl zas někdo jiný v rámci úkolu, abych pak za odměnu dostal třeba prosté děkuju a pytel mouky. Prostě klasické schéma pohádky o kohoutkovi a slepičce. Jen prostě malinko trpěla ta zábavnost z předchozích dílů, protože neustále je všeho nedostatek a je nutné přepínat obrazovky, vyzobnout tu správnou věc a tu předat o pár obrazovek dál. Přišlo mi, že autoři zbytečně tlačili na pilu a uměle natahovali herní čas, ač to nebylo vůbec potřeba.

No nevadí. Příběh je podobný jako u jiných dílů, ale zase je to něco trochu jiného a je to prima pohádka. Změn je minimum a objevil jsem snad jenom pár předmětů a jednu příšerku, které nebyly použity už dříve. To ale taky není na škodu, protože je to pořád fajn a to i z toho důvodu, že od posledního dílu utekly 3 roky. Ovšem, kdyby někdo hrál všechny díly bez větších přestávek, tak se asi stereotyp a únava dostavit může.

Takže, není to špatná hra. Může se to klidně hrát bez znalosti předchozích dílů a bude bavit. Bude bavit i fanoušky série, je tam všechno, jak to máme rádi. Ale je to prostě trochu moc chaotické. Je otázkou, proč, ale třetí díly: Hero of the Kingdom III a tento, jsou v dané trilogii nejslabší. Ale ne zas o tolik, je to pořád fajn hraní.

Bude ještě někdy série pokračovat? Myslím, že ne. Ale byly to fajn časy a třeba někdy vznikne něco podobného v jiném kabátku. Kdo ví.

Pro: po delší době zase další nášup, všechno je tak, jak to každý zná z minula, některé fajn momenty příběhu

Proti: tvůrci víc tlačí na pilu a je to o běhání sem a tam, všechno je tak, jak to každý zná z minula

+22

HeistGeist

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Dá se říct, že na tuhle hru jsem se těšil letos nejvíc. Takže, když se mi naskytla k hraní hned v den vydání, tak jsem vůbec neváhal. A stálo to za to.

Pro jednou udělám výjimku a začnu komentář tím negativním. Není toho moc a myslím, že v budoucnu s opatchováním a korekturami se to může podařit odstranit, ale uvidíme. Hra nabízí angličtinu (dabing a texty) a češtinu (texty), takže jsem hned skočil po češtině, abych si hru, která se odehrává v budoucí "Bratislavě" patřičně užil. Už od začátku mi však do očí udeřilo to množství chyb. Občas jsou špatně i/y, s/z a další klasické chyby, které dělají malé děti. Ale vyskytují se a to opravdu ve velkém množství i chyby, kdy věta působí otrockým překladem z angličtiny, nebo je víceméně ve slovenském větném spojení, které se v češtině používá trochu jinak, i některá slovenská slovíčka se občas vloudí. Až mi to přišlo, že si slovenští vývojáři byli tak jistí svou češtinou, že si texty nenechali nikým zkontrolovat, je to škoda, a trochu mi to kazilo zážitek. Celkově to bylo řekněme minimálně 1 chyba na 10 vět, což je vcelku dost. Ale věřím, že v dalších měsících se na to někdo podívá a tento problém úplně zmizí. Další chybkou byl dabing, nebo lépe řečeno jeho zvuk, hlasy jsou fajn, ale v reproduktorech je slyšet takový jakoby technický "ocas", který je dost zastírá, někdy více, někdy méně. Nevím, jestli půjde vyřešit i tohle. Vývojáři už vydali 2 patche, kde píšou, že se zaměřili i na jazykovou stránku, takže už je to možná lepší (ale minimálně konec hry byl pořád s chybami). Jo a achievementy jsou nějaké rozbité, podle steamu ten, který je nejlehčí a má ho 87,5% lidí, jsem nezískal a objektivně ho řadím mezi ty nejtěžší, ale to je opravdu drobnost. Další negativa už asi nestojí za řeč, protože mě už nic nepadá. Což je skvělá zpráva, ne?

Hra jinak běží skvěle a technicky je úplně v pohodě. Příběh zajímavé party odpadlíků, veksláků, pašeráků, hackerů a překvapivých bytostí ze střední Evropy je silný a hra je i dost ukecaná. Mezi jednotlivými misemi, a občas i při nich, je to skoro vizuální román a o dlouhé rozhovory na všemožná témata tu není nouze. Hlavní devízou hry jsou však karetní souboje a ty jsou udělané opravdu dobře. Jasně, není to asi nejtěžší karetní hra pod sluncem, ale i tak se musí přemýšlet, jakou kartu právě vytasit, kterou na ní navázat, a jak si balíček karet pozměnit před dalším bojem. Jen jednou jsem jeden souboj dělal asi půl hodiny, protože zrovna na ty protivníky moje aktuální karty moc nestačily a musel jsem najít tu správnou kombinaci. Karetně je řešeno i hackování. To mi přišlo zpočátku takové divné, neosobní, ale s těžšími a těžšími obvody, uzly a kódy a několika novými kartami už se z toho stala činnost, která mě bavila skoro stejně jako souboje a ruku na srdce, ne každá hra, která hackování má, to umí podat zrovna zábavně a chytlavě. Budoucí Bratislava se také celkem povedla. Všechno všude svítí, život je neutěšený, ale velkolepost je na každém kroku. I když se jedná o budoucnost cca 20 let dopředu, myslím si, že technický a společenský vývoj nebude tak rychlý, reálně bych HeistGeist zasadil tak minimálně do 60. let 21. století.

Hru jsem si opravdu užil a dostal vlastně všechno, co jsem od ní čekal. Hrál jsem jí skoro týden a zastavil se takřka na 18 hodinách, to je hodně slušné. Je trochu škoda, že s koncem příběhu je konec všemu. Uvítal bych třeba jen volné souboje, ke kterým bych se mohl sem tam vrátit. No, myslím, že hra má slušný potenciál a klidně by mohla mít pokračování, ale je otázka, jak moc bude úspěšná a zda si něco i vydělá. Přál bych si to. Každopádně doporučuji úplně každému, protože podobné kousky v našem prostoru nevznikají každý den.

Pro: futuristická Bratislava, dobré postavy, zajímavý příběh, dobře zvládnuté karetní souboje a hackování

Proti: v době vydání množství chyb v textech, zastřený zvuk dabingu postav

+11
Zobrazit další komentáře

rikuhahl naposledy…

Ohodnotil Alexis Almighty: Daughter of Hercules Alexis Almighty: Daughter of Hercules na 60 % (4 dny).

Napsal komentář k Alexis Almighty: Daughter of Hercules (3 dny).

Diskutoval u hry Kingdom Come: Deliverance – A Woman's Lot (19 dní).