Věděl jsem, že je hra populární, ale nikdy jsem jí vlastně ani neviděl, kromě pár obrázků. No, ale teď, když jsem si vybíral co hrát, tak mi přišla na mysl a zkusil jsem jí. A byla to správná volba. Hned od začátku mi nejvíc připomínala něco mezi LIMBO a Creaks a to je dobré porovnání, jen co je pravda.

Malá holčička v nuzném temném industriálním a nepřátelském světě, to přeci nemůže dopadnout špatně (po stránce hratelnosti, příběhově klidně ano). Hned od začátku jsem byl velmi spokojen s vizuálem, všemožná hra stínů, rozbitých věcí kolem, vznášejícího se prachu a míchání různých kovových, technických a strašidelných zvuků, to člověka vtáhne do hry, ať chce, nebo ne. Jak už to u snů (těch dobrých, nebo strašných) bývá, je v nich možné skoro vše a ne vždy všechno dává smysl. Tak je to i tady. Hráč si musí spoustu věcí a nějaké příběhové pozadí domýšlet sám, ale to je čas od času přece taky hrozně fajn, než jen "tupě" hrát naservírované spektakulární příběhy.

Začátek hry je na seznámení s prostředím, zákonitostmi noční můry a osvojení si ovládání. Hra se rozjede až ve druhé kapitole, kde se vyskytuje první vážný protivník a nutno uznat, že ten mě při prvním kontaktu opravdu vyděsil. Obecně si sny moc nepamatuju, ale zrovna chlap s extrémně dlouhýma rukama mě kdysi v dětství ve snu pronásledoval a dodnes si to celkem živě pamatuju, takže zdejší dlouhoruč mi dal co proto. Stálo to celkem hodně smrtí a slepých uliček, ale povedlo se dostat dál. V dalších kapitolách stáli zas jiní protivníci a nutno říct, že všichni měli něco do sebe a strach, nebo spíš respekt z nich byl přítomný celé hraní. Osobně se mi nejvíc líbila třetí kapitola v kuchyni s kuchaři. Všechno všude pěkně bublalo a škvařilo se, všude se válely různé předměty a jídlo a design byl hodně povedený. A navíc, ty smrti tam, jinde proběhla často jen jedna animace, ale tady záleželo, kde přesně k smrti došlo, a podle toho byla holčička strčená na pekáč, do hrnce, do trouby a kdo ví kam ještě :) A ve čtvrté kapitole mě zaujalo obsazení a činnost zdejších protivníků, až jsem si vzpomněl na film Velká žranice, kde se to moc nelišilo, někdy si ho zas musím pustit. Pátá kapitola byla fajn a konec opravdu adekvátní k danému tématu a žánru.

Hra počítá s velkou hráčovou představivostí a fantazií a každý si ji může vykládat po svém a nalézat různá podobenství a odkazy. Nebo si jí prostě jen užít a nad ničím nepřemýšlet, každý přístup ke hře je vlastně správný. Nedivím se, že se Little Nightmares staly před pár lety celkem velkým fenoménem a hráli a hrají je hráči napříč spektrem, Malé noční můry mají každému co nabídnout a zároveň to netrvá tak dlouho, aby doba hraní mohla někoho odradit. No, brzo se pustím do DLC kousků a výhledově i do dvojky, protože pořád nemám dost.

Přeji všem krásné sny, já teď jdu také spát ;)