From Dust

Od prvního okamžiku, co jsem From Dust viděl, jsem byl zatraceně zvědavý, jaké to doopravdy bude. Byl jsem vlastně i dost přesvědčený o tom, že to zkrátka musí být dobrá hra. Dokonce jsem nehledal ani žádné další informace, prostě jsem věřil...stejně jako ta parta domorodců se škeblemi na hlavě.

Abych to ze sebe dostal hned na začátku, ta hra má krásnou atmosféru. Vždycky, když jsem si From Dust zapnul, bral jsem to jako relaxaci a tou také bez pochyby byl. Až na pár výjimek...

Grafika je prostě nádherná. Nemluvím o nějakých super texturách, nebo tak něco. Mluvím spíš o tom, jak to celé vypadá v pohybu. Fyzikální zákony tu opravdu platí a já byl opravdu nadšený, že když jsem zacpal odtok z jezera, ta voda se prostě vylila ven a zbořila mi tři vesnice. Dobrá, z těch vesnic jsem nadšený nebyl. Jde o to, že mě bavilo koukat na tu hýbající se přírodu - tekoucí potoky, vodopády, láva vytvářející nové ostrůvky, rozrůstající se lesy, které začaly hořet, protože se moc přiblížily k právě probíhající erupci. Prostě jsem absolutně unešený.

Zvuky jsem si také moc užil. Burácející vlny, šumící stromy, plácající domorodci, nebo domorodci snažící se uchránit vesnici před vlnou, to bylo opravdu hezké. Teď ale přemýšlím, jestli vlastně vůbec něco hrálo na pozadí...no já měl každopádně vždycky puštěnou svojí hudbu (Porcupine Tree, kteří se k tomu zážitku také parádně hodili).

Teď pár věcí k samotnému hraní. Občas mě hrozně vytočilo, že člověk, kterého jsem poslal něco přinést, se zasekl, protože se mu nechtělo zvedat nohu do schodů. Kolikrát se mi stalo, že když mi takhle začal někdo vyhudovat kvůli nemožnosti pokračovat v cestě, v rychlosti jsem mu chtěl cestu usnadnit tím, co jsem měl zrovna v ruce. Párkrát to byla voda, častěji však láva, která nejenže zapálila nešťastníka, ale i hektary lesů kolem a já si tak sám doslova vypálil rybník :).

Pochválil bych vedlejší úkol každé mise - tedy rozšířit stromy po celé hrací ploše (nebo aspoň její velké části). Asi se se mnou něco děje, ale já prostě chtěl vidět jak se v těch lesích ta zpropadená zvířata prohánějí a vyloženě mě bavilo dávat pozor na to, aby se zeleň rozšířila opravdu všude.

Abych ale moc nevychvaloval, rýpnu si do příběhu. Do jakého, ptáte se? No právě. Do jakého? Žádný totiž není. Pokud tedy příběhem tvůrci nemysleli cestu z bodu A do bodu B. Dalo se tam toho tolik vymyslet! Určitě by hraní bylo příjemnější, kdyby člověk věděl, že to, co dělá, nedělá jen tak, aby si maďaři s maskou na palici mohli prolézt další dírou.

Po dohrání samotné kampaně (která ale byla pekelně krátká!!), jsem se dokonce odhodlal splnit všechny mapy v challenge módu. No, už to taková zábava nebyla...ale pořád se to dalo. Na zaplácnutí absence příběhu to ovšem fakt nestačí.

Další věc, která se mi líbila, to byly boží schopnosti a to, jakým způsobem se daly kombinovat. Pár misí na tomhle faktu dokonce bylo postavených a musím říct, že nenudily.

A když nad tím tak přemýšlím, tak to bude asi všechno. From Dust je asi v zásadě logickou hrou, ale já ji vidím spíš jako cosi relaxačního, podobného strategii. Je to příjemná změna, když cílem hry není na cucky rozstřílet nepřítele a pomočit jeho prašivé kosti. Byl to nevšední, ale zato zábavný zážitek.