Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heart Of Darkness

červenec 1998
31.08.1998
83
96 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V roku 1998 vyšla hra, ktorá bola poznamenaná predlhým vývojom. Napriek tomu, že to bolo viditeľné na grafickom spracovaní a bohužiaľ hra nebola ani nijak dlhá, dokázala si hráčov získať. Audiovizuálne spracovanie sa nieslo v duchu animovaných snímkov ako Toy Story (k čomu napomáha aj ozvučenie od Brucea Broughtona, ktorý robí práve hudbu ku kresleným a animovaným filmom).

V príbehu sa stretávame s ryšavým školákom menom Andy, ktorý neznáša učenie, zbožňuje svojho psa a má v domčeku na strome intergalaktickú raketu a laserovú zbraň. Takže taký normálny chlapec z predmestia. Keď však prlietí slizký tieň a ukradne mu milovaného psa. Vydáva sa Andy na (nie až tak) dlhú výpravu do srdca temnoty, kde zažije napínavé dobrodrúžstvá v klasickom 2D arkádovom štýle.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Heart of Darkness je hodně zvláštní hrou. A je to také na ní hodně vidět, působí tak na mne od začátku do konce. Hru předznamenal dlouhý a táhnoucí se vývoj, kdy už tenkrát asi mnoho lidí věřilo tomu, že se dokončení nedočká.

Hra zaujme už úvodním intrem, které od prvních vteřin překvapí propracovanou orchestrální hudbou, což ve své době nebylo ve hrách vůbec nic běžného. Pocit z intra je obtížně popsatelný, poměrně jednoduchá a velmi barevná animace působící zprvu dojmem velmi dětské záležitosti je brzy podbarvena takovým temným zvláštním nádechem. Navíc jakkoli nás intro má uvést do příběhu, který se úplně jednoduše točí okolo uneseného psa dítěti, tak přitom vlastně působí zmatečně. Úplně bez vysvětlení vpadneme do toho, že prakticky v normálním školním dnu je pes hlavní postavy unesen temnotou. Nicméně naštěstí kluk má doma v domku na stromě vlastní raketu (?), elektropušku (?) a zná cestu do říše temnoty (?). What? A tím cesta začíná. Podobný přístup poznamenává celou hru, kdy roztomilé a komediální prvky jsou střídány s poměrně temnými motivy. Videoanimace provádějí celou hrou, každá kapitola je zakončena takovým filmovým předělem.

A jak se to vlastně hraje? Pod vší touhle tehdejší neobvyklostí (orchestrální hudba, videoanimace) se skrývá docela obyčejná 2D plošinovka. No obyčejná – velmi, VELMI náročná plošinovka, kde kadence úmrtí postavy je tak jednou za minutu (dobře, trochu zde přeháním, každopádně smrt vaší postavy je něco, co v této hře uvidíte opravdu velmi často). Jestli nějaká hra vyžaduje hbitost v ovládání, je to právě tato. Ve většině situací vás dělí tak 1-2 vteřiny od smrti a musíte být velmi přesní a rychlí. Jen velmi krátký úsek na začátku projdete se zbraní, o tu totiž velmi brzy přijdete a část hry procházíte stylem úskoku/útěku. Až později se dostanete k abilitě vrhání plazmových koulí (nebo jak to mám nazvat), o kterou zase později přijdete (nicméně později opět získáte svoji zbraň). Tento přístup hodně ovlivňuje herní styl, se zbraní musíte velmi rychle manipulovat, abyste rovnoměrně likvidovali veškeré nepřátele z obou stran, země i vzduchu (je to hodně náročné na rychlost a přesnost. Plazmové koule je třeba naučit se rychle vrhat také všemi směry (a nabitou plazmovou kouli používat k růstu liány ze semen). Jako nepřátele jsou ve většině případů stínová monstra (v opravdu obřích počtech) a samotné stíny věcí na obrazovce. Horší jsou monstra, která létají vám nad hlavou a ještě vrhají ohnivé firebally. Spousta soubojů pak vypadá tak, že zatímco likvidujete desítky stínů, které se vás snaží chytit/sežrat ve vaší výšce, tak ve vzduchu nad vámi létající monstra po vás házejí firebally a k tomu se připlazí na zemi lezoucí monstra (zničíte je pouze střelbou v zalehnutí). Ufff, připadám si unavený, jen o tom píšu. Každé zaváhání, střela vypálená špatným směrem či opožděný úskok = smrt. Tahle hra neodpouští. A přispívá k tomu i způsob ukládání pomocí checkpointů, kdy po nějakém náročném úseku nemůžete hru uložit ručně, a pokud vás něco následně sundá, jedete to od znova komplet. Některá místa by opravdu hráče dovedla k Chocholouškovi. Hra vlastně není nijak extrémně dlouhá, ale tyhle kiksová místa prodlouží hratelnost znatelně. A to kromě zmíněných nepřátel je tu i samotná místní fauna a flora, která vás potěší masožravými květinami, masožravými červi, masožravými rybami či příšerou z bažin. Prskající horká láva nesmí také chybět.

Možná to zní, že si jen stěžuju na hroznou hru, ale tak to není. I přes obří náročnost a prapodivný příběh je HOD totiž opravdu výborná hra. Dlouhá doba vývoje je na ní znát, 2D plošinovkové obrazovky jsou detailně vykreslené a i dnes vypadají úžasně a atmosféricky. Orchestrální hudba je skvěle zkomponovaná a do hry absolutně sedí. Animace jsou zvláštní, ale dobře se na ně dívá. Příběh je takový napůl nepochopitelný, komplikovaný, ale v jádru přitom triviální. Atmosféra balancuje mezi naivní dětskou hříčkou po temné, až strašidelné prvky.

Tahle hra není pro nerváky, ti by totiž po deseti minutách prohodili ovladač/klávesnici oknem. Pokud ale máte na to nervy vydržet, opakovat místnost xx-krát, dokud ji nenacákáte a konečně projdete, tak dostanete opravdu velmi hezkou 2D plošinovku (troufám si říct, že z tohoto žánru jednu z nejhezčích) s opravdovou výzvou a velmi zajímavou celkovou atmosférou. A jen u málo her máte takový pocit uspokojení z jejich poražení.

Pro: Atmosféra, propracovaná grafika, výborná hudba a ostatní zvuky, podivný ale zábavný příběh

Proti: Náročnost soubojů, občas hra o nervy

+28
  • PC 80
Výpravná plošinovka, do ktorej zložil hudbu Bruce Broughton, autor hudby do mojich obľúbených filmových westernov Silverado a Tombstone. Svojou dobrodružnou atmosférou a perfektnou animáciou je stále zaujímavá ešte aj dnes.

Obrazovky sú bohaté na detaily, prostredia sa menia a mení sa aj štýl hrania, raz je potrebné takmer celým jedným levelom plávať vo vode, inokedy je zasa potrebné šplhať alebo likvidovať dotieravých a veľmi početných nepriateľov. Hra rozhodne nie je ľahká a často je potrebné prechádzať obrazovkami s metódou pokus/omyl.

Rozhodne jedna z tých lepších plošinoviek, v ktorej sa mieša detská infantilnosť s veľkolepým dobrodružstvom a temným fantasy. Je škoda, že vo svojej dobe síce zbierala pekné hodnotenia, ale až taký veľký úspech nezaznamenala.

Pro: Animácie vypadajú stále veľmi dobre, graficky príjemné, dobrodružná fantasy atmosféra, hudba

Proti: krátke, bral by som aj väčšiu rôznorodosť nepriateľov

+22
  • PC 70
Téměř pět let se čekalo, než tvůrci poslali do lisoven hotové CD s nápisem Heart of Darkness. Za tu dobu stihli vytvořit velmi kvalitní animace mezi jednotlivými levely, krásné renderované prostředí (na kterém je vidět že si s každou obrazovkou dali dost práce) a vcelku průměrný příběh, v němž se nekoná nějaký výraznější zvrat - inu, pohádka pro mladší hráče. To je ale asi tak vše (i když to je pořád dost :).

Proklamovaná osmička rozsáhlých úrovní tu sice je, ale z toho první dvě jsou velice krátké a slouží spíše jen k naučení ovládání - takže ve výsledku lze Heart of Darkness dokončit za pár hodin. Vlastně by šlo – na první zahrání, a na střední či těžkou obtížnost, to bude mnohem déle. Připravte se, že některé obrazovky budete zkoušet minimálně několikrát, než se Vám je podaří splnit. Například já jsem si před hraním chtěl radši nastavil nejjednodušší obtížnost ale jelikož jsem hrál španělskou verzi (sláva abadonwaru), nastavil jsem omylem nejtěžší (obrázek Andyho jak stojí na kupě nepřátel s pistolí v ruce a sebevědomým výrazem vypadal, že to bude brnkačka!).

Na druhou stranu, hraní baví. Vše reaguje jak má, prostředí je krásné, a obtížnost je sice vysoká, ale spravedlivá. Heart of Darkness je velice povedená plošinovka, a možná i jedna z nejlepších, jaké jsem doposud hrál. Potěší i kompatibilita s moderními operačními systémy. A pokud se vám Andyho dobrodružství líbilo, jistě vyzkoušejte i Another World, které má stejně silnou atmosféru a v pravdě ještě tužší obtížnost!

Pro: grafiky, animace, obtížnost, hudba

Proti: délka, nevyužitý potenciál

+21
  • PC 80
Hra Heart of Darkness byla tesne pred dokoncenim uz nekdy v roce 1995, tehdy zpusobila doslova poprask svou dokonalou grafikou a animacemi. Pak se po ni (a tvurcich) bohuzel slehla zem, aby se jako fenix z popela vynorila o 3 roky pozdeji v dobe, kdy 2d arkady zcela ustoupily realtime strategiim a 3d akcim. Hra vysla pomerne v tichosti a i kdyz sklidila priznive recenze, doba uz bohuzel pokrocila natolik, ze Heart of Darkness prosla v podstate bez vetsiho zajmu. A jaka je hra samotna?

Heart of Darkness ma v souladu s nazvem srdce. Nadseni a laska autoru z ni primo cisi. Hra ma velmi chytlavy pribeh ve stylu filmu Stevena Spielberga a Roberta Zemeckise, ktery by se mozna zpocatku mohl nekomu zdat trochu infantilni, ale casem notne pritemni a i ten nejvetsi skarohlid hlavnimu hrdinovi fandi a preje si zachranit jeho psa, cizi svet na ktery se teleportuje a rasu jakychsi letajicich opic, ktere se tam s hrdinou sprateli. Co se tyce hratelnosti, Heart of Darkness nezapre, ze jej vytvorili autori Flashbacku a Another Worldu. Hra je prospikovana napady, hratelnost a tempo se neustale meni a ke konci uz i znacne prituhuje obtiznost. K tomu je treba pripocist opravdu kouzelnou grafiku. Zaporem muze byt kratsi rozsah, a i kdyz hru neni jednoduche dohrat, primo se nabizi vlozeni 1 levelu s letanim, takovou tou klasickou zmenou hratelnosti, jako byl treba v Aladdinovi level na letajicim koberci, nebo v Lion Kingu uskakovani pred stadem buvolu. U Heart of Darkness vsak asi muzeme byt radi, ze hra vubec vznikla.

Pro: pribeh, grafika, atmosfera, nerepetivnost, obtiznost, dabing

Proti: prilis kratke

+16
  • PC 80
Na oddech jsem si dal zas nějakou tu skákačku z minulosti a Heart of Darkness se docela povedl.

V roce 1998 už moc 2D arkád nevzniklo, ale Heart of Darkness se drží tradičního zobrazení i postupu. Nabízí klasických 8 levelů, každý v trochu jiném prostředí, systém hratelnosti podobný spíše Another World nebo Flashback a také něco málo logických úkolů - tu zmáčknout čudlík, tu odvalit kámen, využít přírodní prostředí či pošoupnout semínko, kouzlem z něj udělat strom a vylézt dál.

V jádru je to ale tradiční hopsačka ve které se bijí dva směry. Celý příběh a omáčka kolem podávaný v nadupaných animacích, ale působí děsně infantilně. Hrdinou je malý kluk Andy, který má problémy s učiteli i s mámou a kterému mimozemšťani unesou pejska. A tak nastartuje domácí raketu, sebere blaster a vydá se jim nakopat zadky. Jako z dětského filmu působí on, rasa lítajících pidižvíků která mu pomáhá i komický růžový poskok hlavního záporáka.

Tím ovšem infantilita končí - protože zlem je temný pán jak z hororu, kterého následuje celá obrovská armáda stínových monster a tomu odpovídá i hratelnost. Andy může zařvat spousty způsoby, na spoustě obrazovek jsou hejna stínových potvor všech možných tvarů a velikostí (odpudiví pavouci), z děr vylézají červi, jsou tu golemové rozpadající se na dva, různé masožravé kytky a než se dostanete na konec, bude Andy tisíckrát sežehnut, sežrán, rozcupován, rozdrcen atd... To vše v pohodové grafice, která navíc kouzelně navazuje na probíhající animace.

A jak se to hraje? Dost dobře. Hrdina není omezený životy, každých pár obrazovek je checkpoint, příšer je hodně ale dají se zvládnout, skoky nejsou zas tak těžké, stejně jako logické úkoly na ty většinou přijdete za chvíli. Hrdina má blaster, který posléze vymění za magické koule, umí střílet, skok i dvojskok, šplhat po stěnách, plavat, plazit se. Jediný problém tak zůstává dvojskok, který občas nezafunguje, většinou když zkoušíte přeskočit plamen a tak jsem poslední pasáž opakoval asi 30*.

Heart of Darkness je ideální záležitost u které vzteky nerozkoušete klávesnici a pokud překousnete tu infantilní omáčku, můžete se bavit pohodovou hratelností.

Pro: Pěkná grafika, pohodová hratelnost, tradiční arkáda s pár vylepšeními.

Proti: Infantilita v animacích

+15