Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Petr Linhart / Zlín (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

< >

Blacksad: Under the Skin

  • PC 70
Španělští Pendulo Studios se proslavili tvorbou klasických point and click adventur. Ve své nejnovější hře se odhodlali pustit na pole interaktivních filmů po vzoru Telltale. Jen se nepustili do epizodického formátu, ale vše vychází najednou v jediné hře. A výsledek nakonec vůbec špatný není.

Základní podmínky k úspěchu měli velmi dobré - díky spolupráci s Microïds dostali k dispozici slušný základní budget, hlavně ale získali licenci na komiksový svět Blacksad. Jeho tvůrci Juan Diaz Canales a Juanja Guarnida jsou ze Španělska, komiks však primárně vyšel ve Francii. Svým žánrem se jedná o drsnou noirovou detektivku zasazenou do Ameriky 50tých let minulého století, ve které jsou hlavními hrdiny né lidé, ale kreslená zvířata, která svým charakterem odpovídají lidským vzorům. Hlavní postavou je soukromý detektiv John Blacksad, černý panter, který jako by z oka vypadl slavnému detektivovi Philipu Marlowovi.

A právě v duchu noirovské detektivky se nese celý příběh, který se motá kolem sebevraždy Joe Dunna, majitele místního boxerského klubu, jen několik dní před významným soubojem jeho svěřence se šampionem. Jak asi uhádnete, záhy je jasné, že se o sebevraždu nejedná a John Blacksad se stále hlouběji zavrtává do podhoubí téměř všech možných nelegálních témat, které se mohou sportu týkat. Jde vidět, že se tvůrci originálního komiksu podíleli na příběhu i tvorbě jednotlivých postav, takže dějová linie je uvěřitelná, napínavá a rozhodně ne nudná. Přesně vystihuje charakterizaci postav z komiksů i průběh děje, navíc mající svůj obvyklý sociální a protirasistický přesah. To vše umocňuje ta správná noirovská atmosféra doplněná o stylovou jazzovou muziku a vydařený dabing postav.

A jak se hra hraje? Zde už není vše tak růžové. Od začátku bylo jasné, že se tvůrci hodlají vydat formou interaktivního filmu po vzoru Telltale, tedy se spoustou interaktivních filmečků doplněných o rozhovory a QTE sekvence. Největší kámen úrazu je však ovládání, které je optimalizováno výhradně na konzole a jejich ovladače, takže na PC zapláčete. Ovládání na klávesnici pomocí WASD je strašně nepřesné, otravné a frustrující. A taky pomalé, bez možnosti přepnout na rychlejší chůzi či běh. Hra obsahuje několik chodících pasáží, které bezesporu patří k tomu nejhoršímu a nejotravnějšímu, co hra nabízí. Ani QTE sekvence, hlavně ty soubojové, nejsou žádným zázračným oživením a většinou spíš akorát otravují a zdržují od sledování příběhu. Obzvlášť, když při neúspěšné kombinaci postava většinou zemře a je potřeba projít určitou pasáží znovu. Zde se objevuje další neduh - nehratelné sekvence není možné přeskočit, což je hodně iritující, když jeden a ten samý rozhovor musíte poslouchat třeba už popáté jen proto, že jste včas na konci nezmáčkli jedno písmenko.

Nejen QTE klikáním a chozením je hráč živ. Další z důležitých součástí hraní jsou rozhovory, kde hráč volí z několika možných otázek či odpovědí. Protože je hlavní postava zvíře, dokáže navíc využít některé své smysly jako detailní čich či zrak. Pozorování postav probíhá podobným systémem známým ze Sherlockovských adventur, ze stejné série pochází i myšlenková mapa, kde se dávají dohromady jednotlivé dedukce hlavní postavy, které pak dokáží posunout příběh dál. Inventář se tentokrát vůbec nekoná, hra je postavena hlavně na rozhovorech a získávání informací. Těch pár získaných předmětů se pak použije samovolně ve správnou chvíli.

Poslední aktivitou, která je u této hry absolutně zbytečná a vyplňuje jen prostor, aby nevypadala úplně prázdná - je možnost sbírat kartičky sportovců (zvířecích, samozřejmě), které pak seřadíte v přehledném albu. To mnohem zajímavější je interaktivní deník, do kterého si John Blacksad píše poznámky k jednotlivým postavám, přičemž s pokračujícím příběhem zapisuje i zjištěné změny. Samotnou třešinkou na dortu je pak komiks, který postupně zachycuje hráčův postup a vytváří tak speciální komiksovou knížečku, kterou je možné použít pro návrat do děje v určité kapitole či před důležitým rozhodnutím.

Celkově shrnuto - Blacksad se povedl. Tvůrci přistoupili k látce s tím správným citem a dokázali důstojně navázat na komiksové verze. Jen je škoda, že kvalitní a chytlavý příběh zmršili příšerným ovládáním, které hlavně v úvodních, klidnějších pasážích hry, doslova pije krev. Pokud se dokážete povznést nad ovládání i spoustu QTE akcí, s postupujícím dějem vám bude odměnou kvalitní noirovský detektivní interaktivní film se vším všudy.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, dabing, stylizace

Proti: Ovládání, QTE, kamera

+18

Lumino City

  • PC 85
Britský výtvarník a animátor Luke Whittaker se ve svých projektech rád věnuje různorodým papírovým skládankám. V malé hříčce Lume si vyzkoušel, jaké to je vytvořit papírový model jednoho domečku a zasadit do něj jednoduchý příběh, který poté nasnímal pomocí kamery. Hříčka slavila úspěch a přiměla Luka i jeho tým State of Play ke tvorbě rozsáhlejší hry.

Tato hra nese jméno Lumino City a vyšla v roce 2014. A podobně jako byl Neverhood postavený kompletně z plastelíny, městečko Lumino City je do nejmenších detailů vyrobeno z papíru a lepenky. Jednotlivé části papírového modelu města jsou kamerou nasnímány skutečně zajímavě, takže pochodující postavička obcházející celý model města dodává celé scéně nádhernou plastičnost a reálnost 3D prostředí. Vše navíc umocňuje plynulý pohyb kamery bez střihů, naopak ale s přeostřováním na různé detaily, takže člověk jen s úžasem sleduje tu nádheru, kterou se tvůrcům podařilo vytvořit.

Příběh je relativně primitivní, holčička Lumi pátrá po svém dědečkovi, který byl ve městě nápadně připomínajícím mlýnské kolo, údržbářem. K tomu, aby jej nalezla, musí vyřešit skutečně různorodé a nápadité puzzly, které vhodně balancují na hranici obtížnosti a rozhodně nenudí. Co naopak občas nudí jsou rozhovory s postavičkami. Ty nejsou nadabovány, vše probíhá pomocí "bublin" s textem. Přestože jsou některé situace či části rozhovorů vtipné, častokrát jsou hodně krátké, kde jen sdělí úkol, který má Lumi splnit. A nebo naopak zdlouhavé, kdy kromě zadaného úkolu stejně nic zásadního neřeknou.

Jinak však není hře moc co vytknout. Překrásné audiovizuální zpracování včetně hudebního doprovodu určitě navnadí každého příznivce logických adventur. Příběh není kdovíjak zázračný, hra je však postavena hlavně na puzzlech. Předložené zajímavé a originální hádanky bezezbytku splňují záměry autorů.

Pro: detailně propracovaný papírový svět, originální vizuální zpracování, variabilní a vybalancované logické puzzly

Proti: slabší příběh

+15

Two Point Hospital

  • PC 90
Kdysi pradávno existovala firma Bullfrog, která se věnovala hlavně strategickým hrám. A dalo by se říci, že co kousek, to skutečný originál. Jedním z takových byla i budovatelská strategie Theme Hospital, která si získala srdce nejen z řad stratégů, ale i mé. Po postupném odchodu chytrých hlav a následné devastaci znašky Bullfrog se zdálo, že se další hry z prostředí nemocnice nedočkáme...

Nakonec se tak, naštěší, nestalo. Čekali jsme sice řadu let, ale přeci jen se objevuje Two Point Hospital, duchovní nástupce původního Theme Hospitalu. Dokonce na něm pracovali i někteří tvůrci původního díla. A výsledek? Hráči dostali přesně to, co čekali - Theme Hospital v novém hávu a s novými možnostmi a vylepšeními, zároveň také s pár původními nedostatky.

Kdo hrál původní hru, bude se hned od začátku cítit jako doma. Opět je vše postaveno na humornější notě, obzvláště co se týká nemocí. A tak řešíte pacienty s utkvělou představou, že jsou Freddie Mercury nebo naopak ty, kterým místo hlavy narostla žárovka. Všechny postavičky jsou krásně rozanimované a tak stojí za to sledovat, jak probíhá léčení jednotlivých nemocí.

Hlavní náplní je ale stavění jednotlivých oddělení nemocnice. Takže nejdřív recepci, pak obvodního lékaře, pak diagnostiku a následně mistnosti na léčení jednotlivých nemocí. Do toho je potřeba najímat zaměstnance, starat se o jejich potřeby a pohodlí či o jejich vzdělání. To vše je možné důkladně studovat a upravovat v detailních grafech, pokud se ale chcete věnovat jen hraní, tabulky můžete klidně vynechat a soustředit se jen na stavění.

Hra obsahuje kampaň s nemocnicemi v různém prostředí, kde každé potřebuje trochu jiný přístup - jednou je v oblasti zima, tudíž je potřeba řešit topení a řada pacientů přichází se zlomeninami, jinde je zase potřeba řešit klimatizaci, protože je takové horko, že se řada pacientů rozpixelovatí. Pro postup do další nemocnice je potřeba splnit základní úkoly, což většinou není nic složitého.

V podstatě jsem našel jen dva zápory. Jedním z nich je nemožnost vytvoření templatu místnosti, což zamrzí hlavně u obvodních lékařů, kterých je potřeba mít v pokročilejších nemocnicích několik. Druhou je, hlavně v pokročilejších fázích hry, občasný stereotyp, i když se jej tvůrci pokusili narušit občasným zemětřesením či výzvou v podobě zabíjení krys kurzorem myši či vyhledáváním nakažených pacientů nebezpečnou infekcí a jejich následné očkování dřív, než stihnou nakazit další.

Kdo měl rád původní Theme Hospital, můžu jednoznačně doporučit. A kdo původní díl nehrál a má rád budovatelské strategie, tomu to můžu doporučit taky.

Pro: humor, nemoci, detailní grafika, intuitivní ovládání, propracovaný management, chytlavé

Proti: později občas stereotyp, nemožnost tvorby templatu místností

+28

Firewatch

  • PC 70
Ve hře Firewatch se stáváte Henrym, hlídačem požárů ve wyomingském národním parku. Ten tuto práci vzal jako únik před vlastním životem poté, co ne jeho vinou ztroskotalo jeho manželství. Únik do osamění nabourává jedině vysílačková komunikace s hlavní nadřízenou, hlídačkou jménem Delilah…

Po neobvyklém a efektním úvodu se hráč přesune na hlídací věž v národním parku, ve kterém se odehrává celá hra. V podstatě se jedná o chodící hru ve specificky barevně stylizovaném lese Shoshone doplněnou o výborně napsané dialogy mezi Henrym a Delilah prostřednictvím vysílaček. Právě na kvalitě těchto dialogů odkrývajících psychologii obou postav i jejich vývoj během následujících několika týdnů je postavená základní premisa celé hry a v této části se jí daří skutečně na výbornou, což umocňuje i velmi kvalitní dabing obou postav. Mnohem horší už je to s herní náplní. Ta sestává v různorodém a povětšinou dost nudném procházení se napříč celým parkem, které by bez umně seskládaných dialogů a velmi hutně stupňované atmosféry rozhodně neobstálo.

S pokračujícím časem pak naštěstí ubývá zbytečného procházení z bodu A do bodu B a začíná se i něco dít. Houstne atmosféra a hráč v řadě chvil skutečně neví, na čem je a zda se jedná o realitu či přelud. Závěr však vše vrací do normálního světla a obě postavy se vrací ke svým ‚problematickým‘ reálným životům.

Tahle hra rozhodně není pro každého. Za stupňovanou napínavou atmosféru a již několikrát vychvalované dialogy si však svou šanci zaslouží. Jen kdyby nebylo tolik toho zbytečného chození…

Pro: interakce mezi postavami, zajímavé prostředí, atmosféra, dialogy

Proti: hlavní náplní je hlavně chození, příběh je nakonec slabší, než jaký měl potenciál

+32

Spáleniště

  • PC 65
Chtěl jsem se pustit do něčeho na odreagování a padlo mi do očí Spáleniště. Ve finále musím říct, že odreagování to bylo příjemné, leč extrémně krátké. Velice pěkný čenobílý vizuální styl, příjemná hudba. A snad i zápletka by mohla být zajímavá, kdyby byla krapet delší. Dialogy mi přišly občas moc strojené, až moc oficiální, takhle škrobeně se kluci mezi sebou moc nebaví. Taky jediný pořádný puzzle mohl mít nějaký náznak, jak řešit. V první chvíli člověk pořádně neví, čeho má dosáhnout. Jen věčná škoda, že existuje jen jeden díl a ještě tak krátký.

Pro: vizuální zpracování, atmosféra, prostředí, příběh

Proti: extrémní krátkost, přesmyčka bez náznaku řešení

+18 +19 −1

Trüberbrook

  • PC 70
Je rok 1967, zuří boje ve Vietnamu a samozřejmě také studená válka. V této pochmurné době vyhrává americký student fyziky Hans Tannhauser cestu do bezvýznamné německé vesničky Trüberbrook. A protože právě píše disertační práci z kvantové fyziky, bere cestu do Německa jako odreagování a ideální příležitost pro poklidné dopsání práce.

Po příjezdu do malebného lázeňského města Hans zjišťuje, že zde skutečně chcípl pes (nebo kočka)? Nikde nikdo, obchůdky i atrakce zavřené, jediný otevřený hotýlek evidentně dlouho nikdo nenavštívil. Až nyní se s návštěvníky roztrhl pytel, kromě Hanse se totiž ubytovala i mladá anthropoložka Gretchen Lemke. I přesto vše vypadá na pokračování poklidné vesnické nudy, kdyby se v noci v pokoji Tannhausera neobjevil tajemný chlápek, který mu ukradl rozepsanou disertační práci. Tím se spouští běh událostí ne nepodobný ujetým béčkovým sci-fi filmům.

Trüberbrook je nejnovější adventura německého studia btf. Tím, čím uchvátí na první pohled, je jednoznačně grafika. Tvůrci využili nepříliš často používané metody fotogrametrie, kdy byly nejdříve všechny lokace vymodelovány jako miniaturní modely ve skutečném světě a až poté přeneseny pomocí 3D scanneru do počítače. Posléze byly do hry přidány animované postavy a vizuální efekty a voilá – specifická a velmi pěkná grafika je na světě.

Jak je to ale se hrou samotnou? Ta bohužel nedosahuje kvalit grafického zpracování, propadákem ale rozhodně není. Postupně se dozvídáte informace o historii města a přilehlého okolí a začnete hlouběji pronikat do místních intergalaktických mystérií. Celý základní příběh by mohl být zajímavý, ale pořád se vkrádá pocit, že není plně využitý. Spoustu času strávíte zbytečným a otravným diskutováním o ničem, naopak spousta zajímavých či načatých věcí vůbec není dotažena nebo využita. Vypadá to, že autoři měli s celým příběhem mnohem větší plány, ale nakonec byli nuceni v příběhu škrtat a to se jim příliš nepovedlo. I proto zůstávají některé lokace ve hře téměř nevyužity, což je na škodu.

Samotný gameplay také neoplývá ničím převratným, úkoly jsou vesměs logické a hodně jednoduché. Kromě již zmiňovaných dialogů většinou spočívají v chození křížem krážem mezi lokacemi a přenášením informací či jednotlivých předmětů. Když už jsme u předmětů, je potřeba zmínit se o inventáři. Ten sice existuje a je možné jej i zobrazit, z náznakových ikonek však nejde moc poznat, co která věc skutečně je. Pro použití předmětů na daném místě je pak využit jednoduchý model, kdy po kliknutí na konkrétní místo ve hře se přímo ukáže kontextový obrázek, který předmět je možné použít.

O grafice jsem se zmínil již na začátku, stojí za to dodat, že i animace jsou velmi pěkné a podařený je i dabing a zvuky. Zato hudba je celkově dost nevýrazná, místy až otravná. České fanoušky navíc určitě potěší české titulky. Co naopak nepotěší je délka celé hry, přestože obsahuje některé nepřeskočitelné zdlouhavé pasáže, kde se toho moc neděje, stačí k pohodovému dohrání necelých šest hodin.

Trüberbrook je adventurou ze staré školy ve velmi pěkném grafickém zpracování. Z příběhu i samotného hraní mohli tvůrci vymáčknout rozhodně víc, přesto pravověrným fanouškům adventur mohu zahrání tohoto díla doporučit.

Pro: grafika, zajímavé prostředí, klasická adventura

Proti: těžko identifikovatelné předměty v inventáři, nevyužitý potenciál

+18

Polda 6

  • PC 70
Ať se nám to líbí nebo ne, série Polda výrazným způsobem zasáhla do formování tuzemské herní scény a patří do zlatého fondu českých počítačových her. Po nepříliš vydařeném pátém díle se tvůrci ze Zima Software ve spolupráci s JRC rozhodli vydat dlouho utajovaný šestý díl s jednoznačným cílem zaujmout fanoušky prvních dílů.

K základům se vrací i technickým zpracováním: pryč je chladná 3D renderovaná grafika, naopak je k vidění stylizované a propracované kreslené zpracování ve 2D protkané řadou povedených in-game animací, jejichž zpracování je na poměry českých kreslených her skutečně na úrovni. Po grafické stránce tedy není mnoho věcí k vytknutí, stejně dopadá i tradičně nejsilnější stránka Poldy: kvalitní dabing v čele s Luďkem Sobotou.

I po příběhové stránce je to ten starý ‚zlatý‘ Polda. Opět se setkáme se spoustou jednoduchého českého humoru, spoustou známých celebrit i narážek na všechno možné. Tradičně ujetý scénář (s přimhouřením oka mající hlavu a patu) je zasazen do prostředí filmového průmyslu, takže v průběhu celého příběhu si milovníci celebrit i filmů všech žánrů přijdou na své. Průběh samotného hraní je navíc tradičně ztřeštěný, Pankrác se občas chová způsobem, že i světaznalý MacGyver by se divil, co všechno je možné dát dohromady.

Je možné kritizovat jednoduchý humor, prvoplánové narážky či nesmyslné kombinace předmětů, ale právě tohle byly prvky, které formovaly hratelnost prvních dílů a dopomohly k jejich úspěchu. A většina hráčů, pro které je Polda 6 určený, tak od něj přesně takovéto chování a hratelnost očekává.

Přeci jen se ale tvůrci rozhodli pro výraznější zjednodušení, kdy se ve hře téměř nedá zaseknout a příběh plynule postupuje. Mnohdy je to až na škodu a trochu vyšší obtížnost by hře prospěla. Nejvýraznější změnou je pak úprava způsobu kombinování předmětů z inventáře: nyní je možné spojovat předměty pouze na speciálně vyhrazených místech v jednotlivých lokacích (většinou jde o stůl), čímž se výrazně eliminuje otravná kombinace předmětů v inventáři ve stylu ‚všechno na všechno‘.

Od prvních zmínek o Poldovi 6 bylo jasné, že se tvůrci pokoušejí zaútočit hlavně na nostalgii hráčů, kteří prošli celou sérií od prvního dílu. Tito hráči určitě nebudou zklamáni, Polda 6 jim nabízí přesně to, co očekávají, navíc k tomu ještě v opravdu líbivém technickém zpracování. Otázkou je, zda má podobně zpracovaná hra se specifickým humorem šanci zaujmout i nově příchozí hráče nezatížené nostalgií.

Pro: dabing, návrat k 2D grafice, humor

Proti: příliš jednoduchá obtížnost

+21

Ankh: Battle of the Gods

  • PC 50
Potřetí se vydáváme do Egypta za ztřeštěným mladíkem Assilem a jeho přítelkyní Tharou. Předchozí dva díly – Ankh: Malý Faraon a Ankh: Srdce Osirise rozehrály příběh, který se v tomto třetím pokračování definitivně završí.

Kdo hrál předchozí dva díly, nebude příliš překvapen. Opět se jedná o humornou renderovanou point and click adventuru v prostředí Egypta. Opět zde potkáme spoustu známých postav (nově nadabovaných) a také pár nových. Jednou z těchto nových postav je Assilův sidekick – tvůrci se rozhodli oživit na krku nošený „otvírák“ Ankh, do kterého byl již dávno zaklet bůh Horus. A právě s ním se vydáme na Bitvů bohů, o které se v minulých dílech několikrát mluvilo.

Svého sidekicka nosí Assil neustále na krku, jeho přítomnost po celou dobu hry však není příliš využita. Jeho informace nejsou zrovna moc užitečné a ne vždy jeho uštěpačné komentáře vyvolají aspoň úsměv na rtech, většinou spíš hodně plácá nesmysly.

Oproti minulému dílu se omezilo i přepínání postav. Tentokráte výhradně hrajeme jen za Assila. Pouze úvodní část v hořícím domě je postavena na spolupráci Assila s Tharou včetně přepínání mezi postavami. Pak dlouho nic a samotná Thara je jen epizodně a bezvýznamně využita až na samotném konci.

Co se tentokráte podařilo, je prostředí. Zatímco druhý díl nabízel spoustu známých lokací z prvního dílu, tentokráte jsou téměř všechny lokace nové. Konečně se podíváme do tolikrát opěvovaného Luxoru, kromě toho zamíříme i na nebesa či do severských zemí.

Náplň hry je jednoduchá – různými střeštěnými kroky se dostat až na Bitvu bohů a tu vyhrát. Ostatní soupeři však hází klacky pod nohy a tak tato cesta nebude jednoduchá. Opět je bohužel lemována mnohdy nelogickými úkoly, kdy se předměty kombinují naprosto nesmyslně. Naopak je potřeba vyzdvihnout kvalifikační úkol před Bitvou bohů, který využívá otáčení perspektivy a gravitace.

Celkově se jedná o důstojné zakončení série Ankh. Stejně jako vadla humorná stránka hry, i celková kvalita a zábavnost jednotlivých dílů měla klesající tendenci. I přesto jako oddychovka na víkend stojí za zahrání.

Na rozdíl od předchozích dvou dílů, závěrečný Ankh: Battle of the Gods nikdy nevyšel v České republice a nebyl ani do českého jazyka přeložen. Vzhledem ke kvalitě překladů prvních dvou dílů je však otázka, zda je absence češtiny opravdu tak citelná.

Pro: spousta nového prostředí, konečně navštívíme Luxor, hráči předchozích dílů ví, do čeho jdou

Proti: nevyužitý sidekick, občas nelogické úkoly, humor s klesající tendencí

+14

Dance of Death: Du Lac & Fey

  • PC 60
Základní námět nové adventury od nezávislého britského studia Salix Games zní velice zajímavě, kombinuje totiž dvě rozdílné britské legendy. Na jednu stranu udatného rytíře Sira Lancelota du Laca a proradnou čarodějnici Morganu Le Fay zakletou do psa, kteří jsou prokleti nesmrtelností a k páchání dobra. Druhou legendou je pak ta o Jacku Rozparovačovi, kde se Lancelot s Morganou snaží přijít na vrub všem těm vraždám.

Volba dvou diametrálně odlišných postav dává spoustu příležitostí různorodým a zajímavým kombinacím - vznešený pán Lancelot působí v chudinské čtvrti jako šlechtic a různí lidé se k němu tak chovají. Naopak Morgana v roli feny Fey může nenápadně pozorovat rozhovory ostatních a nepozorovaně navštěvovat místa, kam by se normální člověk nepodíval. Navíc má možnost využít svého citlivého čichu a jedinečnou schopnost mluvit s jinými zvířaty. Aby toho nebylo málo, tvůrci přidali ještě třetí hratelnou postavu - Mary Kelly, která má také své místo v historii - je totiž považována z poslední oběť Jacka Rozparovače. Ta naopak zná Whitechapel velmi dobře, hovoří místním dialektem, jak ji zobák narostl a jakožto prostitutku k ní všichni také přistupují.

Dance of Death: Du Lac & Fey není až tak úplně klasickou adventurou. Ve hře totiž nejsou žádné sbíratelné předměty, žádný inventář, logických puzzlů je opravdu minimum. Zbytek hry stojí hlavně na dialozích s jednotlivými postavami a čtení různých deníků, dopisů či novinových zpráv. Aby to hráč neměl příliš složité, jednotlivé kroky hráče jsou vždy zobrazeny jako nejbližší cíl, po jehož splnění se objeví další. I když by, vzhledem k omezenému množství lokací, hráč stejně neměl moc variant, kudy se vydat, tento prvek s přímočarým zobrazováním i těch nejprimitivnějších úkolů hráče přímo navádí, co má dělat a nedává mu tak příliš možností volby.

Hře určitě napomáhá i pěkná a stylizovaná grafika vystihující atmosféru Londýna viktoriánské doby a opravdu podařený dabing, na kterém se podílely i britské kapacity svého oboru.

Bohužel, všechno dobré přišlo vniveč brzkým vydáním hry. Dá se říct, že rozbitější hru jsem ještě neviděl. Nefungovalo skoro nic - už úvodní tutorialová mise ve Skandinávii ukázala první zásadní nedostatky hry - postavy se pohybují strašně, ale strašně pomalu. Je sice možnost dvojklikem postavu zrychlit, ale rozdíl je znatelný asi stejně jako mezi rychlostí šneka a hlemýždě. Do toho postavy nemají orientační smysl a z bodu A do bodu B jdou mnohdy nesmyslnou cestou, otáčí se na místě či jdou někam úplně jinam, než hráč chce. A když při této cestě náhodou narazí na jinou postavu, tak ji sprostě odtlačí. Nejhorší na tom všem je, že jakákoliv interakce na obrazovce, ať už jde o rozhovor, akci s předmětem či přechod do jiné obrazovky, probíhá pouze v případě, že námi ovládaná postava je poblíž. Není tedy možné prošmejdit celou obrazovku myší a hledat, kde je co aktivního, ale musíme postavičku přinutit, aby kolem těch důležitých věcí prošla či se k nim alespoň přiblížila.

K dovršení všeho má hra automatické ukládání do jediné možné pozice. Kdykoliv tedy hru ukončíte, ta si zapamatuje poslední pozici a při návratu se vrátíte na původní místo. Tak tedy alespoň zněla teorie, praxe je mnohem horší. Tento systém kolaboval téměř pokaždé a jakmile se uložený soubor rozbil, nebylo možné jej znovu nahrát a ve hře tak pokračovat. Jedinou šancí bylo začít znovu od začátku.

Nechápu, jak si tvůrci dovolili v tomto stavu hru prezentovat novinářům a bohužel pak i hráčům, protože řada z těchto neduhů nefungovala ani v den vydání ostré verze. Z důkladných rešerží obou legendárních příběhů, z propracovaného scénáře a dialogů je vidět, že si tvůrci na hře dali hodně záležet. A pak vše nechají pohřbít neprostou nefunkčností hry jako celku. Poté, co jsem třikrát prošel tutorial a úvodní pasáže v Londýně a hra opětovně spadla, jsem to vzdal a rozhodl se počkat, dokud hra nebude dohratelná.

Jde vidět, že tvůrci měli mnohem větší plány, než jak hra zatím dopadla. Autoři slibují, že ještě přidají další obsah a samozřejmě opraví spoustu z chyb či nedodělků, ale není to trochu pozdě? Každopádně, současná verze je dohratelná a kvůli zajímavému příběhu rozhodně stojí za zahrání. Když se přenesete přes krkolomné ovládání a teď už konečně trochu rychlejší chůzi a budete si naplno užívat postupujícího příběhu, hru si určitě užijete. Ale toho, kdo tuhle hru pohřbil naprosto nesmyslným vydáním v nefunkčním a totálně rozbitém stavu, toho bych, v souznění s drsnější whitechapelskou mluvou, pověsil za koule do průvanu.

Pro: zajímavý námět a scénář, kvalitní dialogy a dabing, tři hratelné postavy s rozdílným charakterem

Proti: bugy, bugy a zase bugy, absence puzzlů a předmětů, pomalý pohyb postav, spousta chybějícího obsahu

+11

WRC 6: FIA World Rally Championship

  • PC 60
Série WRC byla od začátků spíše arkádovější a oficiální licenci dělala spíše ostudu. Od WRC 5 převzali vládu nad sérií tvůrci z Kylotonn Entertainment a snažili se posunout hru více k realističnosti. Také poslední díl má oficiální licenci, využívá ji převážně na názvy aut, jména posádek i oficiálních soutěží.

U názvů soutěží to však končí, až na nepodstatné superspeciálky mnohdy vůbec nekorespondují s realitou. Alespoň jsou oproti předchozím dílům rozmanitější a užší, leč je jich hodně málo. Chování auta je i nadále spíše arkádové, destrukční model slabý.

Zatím nejlepší díl celé série, přesto však na žánrovou konkurenci ani omylem nestačí.

Pro: oficiální licence, lepší oproti předchozím dílům

Proti: arkádové, málo tratí

+7

DiRT Rally

  • PC 90
Kdysi v dávných dobách patřily hry od Codemasters nesoucí jméno bývalého mistra světa Colina McRae ke králům rallyových simulátorů. Pak však série uskočila do výrazné arkádovosti a na pomyslném trůnu se usadila hra nesoucí jméno jiného britského mistra světa, Richard Burns Rally. Od té doby však již uteklo mnoho času a přestože se objevila řada titulů z oblasti automobilových soutěží, některé dokonce honosící se oficiální licencí, žádnou z nich nelze považovat za kvalitní.

Až letos se tvůrci z Codemasters rozhodli vrátit ke kořenům se svým novým dílem Dirt Rally. Velkou výhodou bylo včasné vydání hry v early accessu, takže hráči měli možnost připomínkovat chování celé hry, čímž se tvůrcům během posledního půlroku převrátit řadu faktorů od propadáku do pozitivní roviny. Hráči tak dostávají po dlouhé době hru, za kterou se rallyový svět nemusí stydět. Jedná se o ideální mix mezi realističností a zábavností. Jen je škoda, že obsah je krapet traťově chudší (každá ze zemí má jen 2-3 zkoušky, které se ještě jezdí v rozsekaných kratších variantách). Naopak ovládání auta i nastavování podvozku se podařilo dotáhnout na slušnou úroveň, stejně tak grafika je na dobré úrovni, zvuky aut dokonce na vynikající.

Celkově vzato je Dirt Rally hodně podařená rallyová hra a kdyby se tvůrcům podařilo v rámci přídavků přidat nové rychlostní zkoušky (nebo dokonce samotný editor tratí a rozpisu), pak by si nebylo prakticky nač stěžovat.

Pro: od dob RBR první pořádná realistická rallyová hra, zvuky

Proti: málo tratí

+15

Ankh: Heart of Osiris

  • PC 50
Pouhý rok po prvním díle vyšlo druhé pokračování příběhů egyptského mladíka Assila. Svobodomyslný mladík hned na začátku (opětovně) ztratí Ankh, do toho se objevuje zlý bůh Osiris, který by se rád vrátil do světa živých, i faraón to má nahnuté…

Ve své podstatě jde o takový malý datadisk k prvnímu dílu. Častokrát se hráč prochází místy, které zná velice dobře právě z prvního dílu, i když jsou tentokráte viděny z jiného úhlu či v jinou denní dobu. Hráč navíc neovládá jen Assila, ale v různých kapitolách i další postavy.

Humorný charakter prvního dílu zůstal zachován, stejně tak grafické či zvukové zpracování. Jednotlivé úkoly jsou opět ztřeštěné, ale ve většině případů logické, stylově zapadající do celého ujetého světa. Stejně jako v prvním díle je neduhem časté zdlouhavé chození z jednoho místa na druhé, v tomto díle je takovýchto míst už přespříliš, obzvláště v závěru.

Komu se líbil první díl, bude se mu líbit i druhý. Příjemná oddechovka na pár večerů.

Pro: občas povedený humor, hráči prvního dílu ví, do čeho jdou

Proti: až příliš podobné prvnímu dílu, spousta zdlouhavého chození

+14

Contradiction: Spot the Liar!

  • PC 75
Hry plné FMV byly ve druhé polovině devadesátých let populárním tématem. Vznikla jich velká řádka, málokterá z nich však byla aspoň trochu kvalitní. Proto šel tento žánr pomalu do kytek a z popela vstal teprve v minulých letech. Jedním s podařených kousků spadajících do této kategorie je právě Contradiction: Spot the Liar!

Za celým projektem stojí Brit Tim Follin, který k počítačovým hrám přičuchl již v dětství, kdy se podílel na skládání hudby pro různé platformy počínaje ZX Spectrem a konče Dreamcastem či Playstation. Posléze si odskočil do filmového průmyslu, aby se vrátil zpět k počítačovým hrám. A ve svém návratovém titulu se pokusil oba své koníčky spojit.

Po dlouhých přípravách a více či méně úspěšných kickstarterech se podařilo dát celý projekt dohromady. V něm se stáváte detektivním inspektorem Frederickem Jenksem, který je poslán do malé britské vesničky Edenton vyšetřit tragickou smrt mladé dívky Kate Vine. Přestože vše vypadá na první pohled na sebevraždu, okolností smrti a tomu, co jí předcházelo jasně naznačují, že vše není úplně v pořádku. Hlavně místní společnost Atlas nabízející zvláštní obchodní kurzy na sebevzdělávání. Přijíždíte v pět odpoledne a do rána dalšího dne máte zjistit, jak se to celé v Edingtonu událo.

To vše je kompletně zpracováno přehráváním filmů. V podstatě každá lokace je kompletně tvořena filmovou sekvencí, takže obraz vypadá skutečně živě. Mezi jednotlivými lokacemi přecházíte pomocí šipek (ať už prostřednictvím klávesnice či později přidané podpory myši), občas můžete použít i některý předmět. Hlavní náplň ale spočívá v debatování a vyslíchání jednotlivých obyvatel vesnice. A důkladné se probírání jednotlivými odpověďmi. A právě v odpovědích je potřeba najít i důvod použitého názvu – contradiction = protimluv. Všichni obyvatelé Edingtonu jsou totiž svým způsobem lháři a při debatách s detektivem se občas podřeknou. Úkolem hráče je tyto protimluvy objevit a nachytat tak milého vyslíchaného na švestkách, což následně vede k posunu příběhu. Hodně zajímavý a inovativní prvek, který občas jen trošku kazí až příliš obecná věta, která ne úplně přesně vystihuje to, co postava skutečně řekla.

Kvalita FMV her častokrát trpěla nekvalitním hereckým projevem jednotlivých postav. Toho si byl Follin vědom a snažil se v rámci hodně omezeného budgetu sehnat ne příliš známé, ale kvalitní herce. A kupodivu se mu to podařilo. Hlavní prim hraje určitě Paul Darrow v roli majitele Atlasu Paula Randa, který prošel řadou divadel i seriálů ve Velké Británii a v menších rolích si zahrál i v bondovce Dnes neumírej. Také postava jeho místy zvrhlého syna Ryana v podání Johna Guilora stojí určitě za zmínku. Hodně zvláštně se role detektiva Jenkse zhostil Ruper Booth. V některých chvílích mi připomínal Tomáše Hanáka z filmu Mazaný Filip, na rozdíl od něj hlavně při rozhovorech s ostatními Jenks lehce přehrává, ale evidentně je to záměrná stylizace, která kupodivu do hry i komunikace s ostatními překvapivě zapadá. Nutno tedy přiznat, že herecké výkony jsou až na pár vyjímek skutečně podařené.

Celkově shrnuto je Contradiction: Spot the Liar! hodně podařená FMV detektivka se zajímavým zpracováním a podařenými hereckými výkony, během které se těch šest až sedm hodin určitě budete bavit.

Pro: překvapivě podařené herecké výkony, zajímavý příběh, originální zpracování, odhalování protimluvů

Proti: občas příliš obecný souhrn toho, co postava řekla ; zakončení je sice uspokojivé a překvapivé, řada témat však zůstala nezodpovězena

+10

Ankh

  • PC 60
Adventura Ankh spatřila světlo světa již v roce 2006. Tvůrci z Deck 13 započali sérii o egyptském mladíkovi, který se nevědomky stal nejen strážcem Ankhu, ale svou lehkovážností na něj také bylo svrženo prokletí. Assilovi, jak se mladík jmenuje, tak nezbylo nic jiného, než sám sebe zachránit a s tím bezděčně zachránit i všechno ostatní.

V pěti různých kapitolách se tak vydává do různých končin Káhiry či jiných ikonických mist Egypta, aby sám sebe dokázal zachránit. Celá hra je spíše humornějšího rázu, na vtípky či narážky různé kvality narazíte skoro na každém kroku. Ruku v ruce s tím jde i stylizované a na svou dobu i celkem podařené polygonové 3D prostředí, ve kterém se tato hra odehrává. Naštěstí se tvůrci nepouštěli do žádných experimentů a naservírovali hráčům klasické point-and-click ovládání. Hra, kterou doplňuje hravě originální soundtrack, neměla nějaké ambice předložit zážitek na bázi zajímavého příběhu, herních mechanik či atmosféry. Hlavním cílem bylo pobavit.

Už v době vzniku bylo jasné, že hra nezanechá v adventurní historii nějakou výraznější stopu, v české kotlině navíc podpořenou opravdu nevydařeným překladem. Jako oddechovka s humorným příběhem však rozhodně za zahrání stojí.

Pro: pohodová atmosféra, místy podařený humor, hravý soundtrack

Proti: nevydařený český překlad, občas zdlouhavé cestování, místy nepodařený humor, nenápadná možnost scrollování některých obrazovek

+16

Gabriel Knight: Sins of the Fathers - 20th Anniversary Edition

  • PC 90
Návrat klasiky z první poloviny devadesátých let se skutečně vydařil. Starý Gabriel Knight se oblékl do nového, remasterovaného kabátu. Přestože na něj řada lidí nadává kvůli chladné grafice a slabší animaci, i tak je oproti původnímu dílu vidět obrovský pokrok a nové grafické ztvárnění nedělá tomuto remaku ostudu.

Samotná hra se nese ve šlépějích starého mustru, kdy hra nemá takový drajv, jako díla ze současnosti, ale naopak se pitvá i v těch nejmenších detailech velice kvalitního a zajímavého příběhu, na kterém jde vidět spousta nastudovaných materiálů a reálií od autorů. Většina logických úkolů zůstala při starém, přibyly jen některé nové, které plně zapadají do konceptu příběhu. I hudba Roberta Holmese zůstala vesměs původní, jen originální MIDI skladby byly převedeny do trochu modernějšího hávu, ale svým základem i zpracováním zůstávají věrné své předloze. Obdobně je na tom i dabing, kde se bohužel nezachovaly původní audio soubory, a tak bylo provést nové nadabování, které však také není špatné.

Kdo měl rád starého Gabriela Knighta, musí tuhle hru milovat (tvůrci navíc přidali zajímavou kroniku s informacemi ohledně starého vydání a přetváření do remaku). Kdo starého Gabriela nehrál, je nový remasterovaný kus tím pravým pro vyzkoušení. Máte jedinečnou příležitost vrátit se do zlaté éry adventur devadesátých let. Vyzkoušet si hru s neuvěřitelně propracovaným příběhem, která se ani v dnešní době neztratí a ve svém žánru patří ke špičce.

Pro: Starý dobrý Gabriel Knight v novém hávu

Proti: Občas slabší animace

+21