Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dračí Historie

Dragon History

1995
65
73 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Dračí historie je klasická česká adventura z poloviny devadesátých let, kterou má na svědomí parta středoškoláků z Brna pod pseudonymem NoSense. Jejich kvalit si všiml Petr Vochozka, slovo dalo slovo a distributor byl na světě. Hra pojednává o dračí rodince a malém dráčkovi jménem Bert, který se vydá do světa hledat svého zmizelého otce a napravit škody, které způsobila kouzelná hůlka Evelýna. S Bertem projdete okolo čtyřiceti lokací a vyřešíte spousty úkolů, než dorazíte do cíle. Hra na svou dobu vynikala příjemnou kreslenou grafikou a humornými dialogy a protože byla celkem jednoduchá, byla vhodná i pro mladší hráče.

Dračí historie byla vůbec první hra, která byla kompletně namluvena a distribuována na CD. Díky tomuto technologickému "zázraku" o ni byl vcelku velký zájem a prodalo se okolo sedmi tisíc kopií, což na tehdejší dobu bylo pořádné číslo.

A jak už je u těchto her zvykem, můžete si ji dnes zcela legálně zdarma zahrát, byla totiž uvolněna ke stažení.


Poslední diskuzní příspěvek

Jinak donedávna jsem vůbec neměl tušení, že na hře pracoval jeden z animátorů z dnešních Amanita Design, ale je pravdou, že na některých animacích je trochu cítit ten rukopis.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Česká adventura určená dětem a dokonce první s kompletním namluvením je něco výjimečného, alespoň takhle podle popisu. Realita je, jak už to bývá, trochu jiná. Příhody dráčka Berta jsou od začátku roztomilé a základní příběh o hledání otce je v pohodě i pro dospělé. Většině vtípků se zasmějí spíše mladší, na které hra primárně cílí, ale některé výrazy a obraty zase nemají moc šanci pochopit. Prostředí je pohádkové a většina lokací byla celkem povedená. Pasoucí židle jsou sice trochu moc, ale třeba lenoch nebo kouzelník jsou povedení. Obtížnost je nakonec celkem rozumná. Hodně hádanek sice postrádá logiku, ale často už při sebrání předmětu Bert napoví co dělat dále. Navíc je ovládání velmi příjemné, jeden multifunkční kurzor, který reaguje na aktivní body. Správné použití předmětu je zvýrazněno červeným podbarvením a na klávesnici lze pohodlně listovat inventářem, takže i případné zkoušení všeho je celkem svižné a neotravuje. Pochválit musím také šikovně udělanou mapu s možností rychlého cestování.

Herní doba kolem šesti hodin je tak akorát. Po většinu hry máte rozděláno několik, s hlavním příběhem více či méně souvisejících úkolů, což je celkem náročné na pozornost. Naštěstí počet předmětů, které máte naráz u sebe, není velký, takže v nejhorším stačí projít pár lokací a na postup dál se přijde. Grafika je na tehdejší poměry celkem slušná a pohádkovou atmosféru přenáší dobře. Hudba je průměrná, neruší a po pár opakováních jsem ji už skoro ignoroval. S namluvením je složitější. Technicky je obvykle v pohodě, ale obsahuje i pár dost zašuměných míst. Výkony jsou různé, od dost nepovedených až po několik vyloženě příjemných. Hrál jsem verzi z oficiálních stránek pod ScummVM a až na drobné potíže v intru bez jediného problému. Celkově jde o lehce nadprůměrnou českou adventuru a rozhodně zábavnější hru než třeba Tajemství Oslího ostrova nebo Ve stínu havrana.
+35
  • PC 50
Tak jsem konečně zjistil, jak začínal Jakub Dvorský z Amanity s tvorbou her. Z jeho pozice výtvarníka jde určitě o dobře odvedenou práci, co se týče ostatních profesí už to ale bohužel tak slavné není.

Ano, v devadesátkách se s humornými českými adventurami roztrhl pytel a nelogické používání předmětů z inventáře bylo na denním pořádku, ale tady mi to přišlo trochu přestřelené, i když se jedná o pohádku. Snad každá druhá akce byla nesmyslná a na řešení se dalo přijít jen zkoušením všeho na všechno a na všechny. Po chvíli jsem to řešil tak, že jsem používal ty nejabsurdnější předměty a mnohdy jsem slavil úspěch. A ta spousta úkolů, která se řešila najednou, také nebyla úplně nejšťastnější volbou.

Pokud se nepletu, kombinace předmětů v inventáři přišla na řadu jen jednou na úplném konci. Nejprve jsem si myslel, že tuhle funkci hra prostě neumožňuje, ale jak vidno, není tomu tak. Proto nechápu, že nešlo zkombinovat i několik dalších předmětů, které se používaly současně (třeba prak s kameny).

Dalším faktorem je humor. Párkrát jsem se pousmál, to je pravda, ale většinou jde o pubertální vtípky, které jdou, na rozdíl třeba od Horkého léta, úplně mimo mě. Co však musím pochválit, je dabing, který je povedený a i přes šum v některých pasážích vcelku kvalitně zpracovaný.

Určitě jsem rád, že v roce 2012 vyšla v trafikách upravená verze Dračí Historie, která je spustitelná na novějších systémech, a mohl jsem se do Bertova dobrodružství pustit i já. Dokonce jde pomocí klávesy Q zrychlit pohyb Berta, což si troufnu říci, že původní verze neumožňovala. Sice jsem čekal trochu více, ale bylo fajn díky jedné z prvních českých placených 2D adventur okusit počátky naší herní scény.

Pro: výtvarné zpracování, dabing, upravená verze hry, zrychlení chůze Berta

Proti: nelogické používání předmětů, spousta úkolů najednou, nevtipný humor

+27
  • PC 60
Dračí historii je těžké hodnotit. Ona to byla kdysi dávno snad první hra co jsem si koupil - v době kdy hry stály tisíce a CDRom byl pro moji 486ku nedosažitelný sen tu byla hra na diskety za pár stovek a taky to byla první adventura, co jsem doma dohrál.

Roky plynuly, k Dračí historii jsem se párkrát vrátil s pocitem české hry, která nenadchne, ani neurazí. Jak to dopadlo dnes? Dračí historie není špatná, dá se říct že na rozdíl od hrůzostrašného Tajemství oslího ostrova a podprůměrných 7 dní a 7 nocí jsme se za tuto českou adventuru nemuseli nijak stydět. Grafika je sice jednodušší, ale dostačující a pohádkově malebná, hudba a dabing jsou na slušné úrovni.

A ovládání je příjemnější a modernější než ve většině zahraničních adventur roku 1995. Jeden kurzor na všechno, pravým tlačítkem používáte, levým prohlížíte. Aktivní místa jsou jasně vidět, nekoná se žádný pixelhunting a použitelné předměty se zdůrazní. Je tu přehledná mapa, inventář, nikdy nejste zahlceni předměty, navíc mapa a inventář mají klávesovou zkratku (logicky M a I). Z lokací se dá přecházet do jiné přes mapu a odpadá tak nešvar většiny adventur a to zdlouhavé putování po obrazovkách.

Hratelnost je tradiční - spousta lokací, které přibývá a používání předmětů více či méně nelogickým způsobem. Přiznávám že návod jsem ke konci použít musel, protože některé kombinace jsou šílené (použít prsten na strom, pak na něj použít list a promluvit si s listem).

Můj problém je subjektivní. Je to prostě infantilní pohádka se vším všudy. Hlavní hrdina je dráček Bert, který musí poslouchat mámu a zastavit zlou hůlku Evelýnu, která chce ovládnout svět (ale v podstatě tu o to nejde). Bert komentuje svět pohledem desetiletého kluka, což mě možná bavilo když mi bylo náct, ale bohužel dnes to není vtipné ani zajímavé. Ano občas jsem se pobavili, to proto že vedlejší postavy mají tendenci zcela nepohádkově zařvat, ale jinak je to prostě hra pro nejmenší. A tomu odpovídá i herní doba která je i s psaním komentáře cca 2-3 hodiny, čili nic extra.

Jinak Dračí historie v zásadě na českou adventuru 90. let není špatná, ovládání má dokonce lepší než většina zahraniční konkurence, jen je to zkrátka hra pro děti.
+26
  • PC 75
Dračí historie vešla, jak už se ostatně píše v popisku, do historie českých her jako první kompletně namluvená a distribuovaná na CD. Při pohledu zpět se dá říct, že je to první hra, za kterou se nemusí naše republika stydět. Jde o dle mého názoru organické spojení pohádkové a humorné linie (resp. zakladatelem "pohádkové" linie, následované pak několika málo slabšími kousky jako Swigridova kletba a částečně Gooka). Grafika vypadá k světu, namluvení, přestože se v něm kromě Jana Budaře ještě nevyskytují známější jména - a ostatně ani Budař tehdy nebyl známý) je na velmi slušné úrovni.

Ona pohádkovost trochu klame tělem, neboť dialogy určené spíše odrostlejšímu publiku místy překypují ironickými poznámkami o stávkování či drogách (něco ve smyslu "přestaň chlastat a dej se radši na drogy"), případně "sportovní" rozhovor s trpaslíkem, kterého se chystá sežrat obr. Tato politická nekorektnost však ještě nezachází za hranice toho zprofanovaného "dobrého vkusu" (čehož je příkladem pozdější Léto s Oskarem).

Respekt před autory, kteří nejenom uvolnili hru k volnému užití, ale ještě ji doladili tak, aby byla možné ji spusit pod SCUMMVM (a nemluvě o přípravě anglické a německé textové verze). Zcela stabilní to není, občas mi hra spadla a jindy se zase místo přesunu do další lokace objevila mapa, ale to se dá překonat.

Malou výhradu bych měl k ovládání - předměty se používají pravým tlačítkem, což je poněkud nezvyk.
+15
  • PC 20
Dračí historie představuje relikt doby, kdy tvůrci z našich končin tvořily bez patřičného zázemí hry z čistého nadšení a dle toho to většinou taky vypadalo. Ať už si člověk vybere jakýkoli herní aspekt, technickým zpracováním počínaje a hratelností konče, vždy bude DH pozadu i za staršími představiteli adventurního žánru. I přes pokus vykřesat v sobě trochu toho nacionálního cítění musím tak chtě nechtě tento pokus označit za zapomenutíhodný a krátkým vylíčením herních peripetií, kterými jsem během jednoho dne hraní prošel, varovat případné potencionální hráče.

Jak je v popisu zmíněno, hráč se ujme role malého dráčka a v jeho kůži se pokusí jednak nalézt ztraceného otce, který zmizel neznámo kam, jednak musí potrestat zlotřilou kouzelnou hůlku, která se z nudy rozhodla ovládnout svět a Berta si původně vybrala za spolupracovníka. Ve výsledku ovšem hráč plní jednotlivé, na hlavní dějové linie nenavazující úkoly jaké představuje oprava stroje na házení buchet lenochovi do pusy či léčení šipkovníku a samotný příběh se tak s výjimkou úvodní animace a minima lokací vůbec nedostane na přetřes. Což by samo o sobě na škodu nebylo, jelikož hry tohoto typu nestojí na propracované zápletce, nýbrž zejména na humoru plynoucího z vtipného používání předmětů, jejich popisu a zejména v dialozích s ostatními postavami. Ovšem zde nastává hlavní kámen úrazu.

Hra prostě přes veškerou snahu autorů není vtipná. Ano, je zřejmé, že autoři znají jako každý správný Čech pohádky a orientují se v jejich stereotypech, ale k čemu jim to je, když to neumí zajímavě využít? Křečovitá snaha o rozesmání hráče každou pronesenou větou, každým popisem předmětu či vlastně libovolnou interakcí s prostředím se mění postupem času v křeč a nakonec dospěje do bodu, nutícího mě při představě dalšího rádobyvtipného řádku textu k trpitelským povzdechům a touze po záverečné animaci. K té naštěstí není až tak těžké se dopracovat, neboť samotná hra je krátká až běda a těch několik zákysů, které díky nelogické aplikaci předmětů zde vyvstanou, se dá naštěstí vyřešit obligátním zkoušením všeho na vše. To zde není tak frustrující jako jinde díky malému počtu předmětů, které má hráč ve všech chvílích u sebe (maximum u mě bylo snad 9 a to pouze po velice krátkou dobu). Závěrečné titulky se pak člověku líbí ani ne kvůli kvalitě, která je kdesi blízko nulové hranice, nýbrž díky pocitu úlevy, že už je konec a je možné bez výčitek svědomí hru smazat z disku a zapomenout.

Krátkou zmínku zaslouží technické zpracování. Ani ne grafika, vypadající celkem zachovale a v rámci hry plně funkční, ale zejména hudba. Ta je totiž hrozná. Několik otravných melodií, každá spjatá s určitou lokací pak vede až k tomu, že jsem měl tendence určitým oblastem se vyhýbat a lézt do nich pouze v případě nutnosti. Spolubydlícího pak dohnala až k mnoha výtkám a poznámkám na adresu mého herního vkusu a nespokojenému bručení si pod vousy až do doby, kdy byla hra vypnuta. Jinak pod ScummVM hra šlape jako hodinky, za celou dobu mi spadla pouze jednou.

Před napsáním komentáře jsem DH ocenil 40%. Byl jsem v tu chvíli nasycen dobrého jídla a pití, s čerstvě udělaným hrnkem kávy a vizí posezení v hospodě s přáteli, které me naštěstí stále ještě za moment čeká. Ovšem káva je vypita, pocit nasycení se pomalu vytrácí a po kratší rekapitulaci herních chyb a pořádného znovuvybavení si utrpení, které pro mě DH představovalo, musím hodnocení razantně snížit. Ne, 40% je prostě moc, polovina bude adekvátní. A to jsem ještě dnes velmi milosrdný...
+14 +20 −6