Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Hearts

  • PC 80
Srdce. Jinak také Microsoft Hearts. Jedná se o karetní hru, která je součástí systému Windows už prakticky od pradávna (poprvé se objevily ve Windows 3.1) a ve Windows 7 přichází její labutí píseň. Dá se zprovoznit i v novějších Windowsech, nicméně novější verze od Microsoftu než ta z Win 7 neexistuje. Samotná hra Srdce má navíc několik variant. přičemž tato varianta pro systém Windows se v originále nazývá Black Lady. Název je odvozen od pikové dámy, která je krom srdcí jedinou jinou kartou ohodnocenou body.

Je to jednoduchá hra pro 4 hráče (přičemž jednoho ovládá hráč), ve které se hráč musí během jednoho kola postupně zbavit všech karet, které náhodně dostane (každý hráč má 13 karet). Hodnoty karet jsou stejně jako u jiných her, eso nejvyšší, dvojka nejnižší. Hlavními kartami jsou zde srdce a piková dáma. Hráč se během kola musí snažit pomocí taktizování zbavit všech karet, přičemž se snaží, aby ostatním hráčům nesebral během hry žádné srdcové karty nebo pikovou dámu. Pokud mu na konci kola zůstanou srdcové karty, tak za každou srdcovou kartu se mu přičte bod do celkového pořadí a pokud má v držení i pikovou dámu, dostane bodů hned 13. Jedinou vyjímkou v téhle hře je situace, kterou není tak snadné zahrát, nicméně nemožné to také není. Když se hráči podaří během kola posbírat všechny srdcové karty a pikovou dámu k tomu navrch, automaticky se všem jeho soupeřům přičte 26 bodů. On sám samozřejmě zůstane na nule. Hra se hraje do 100 bodů a kdo je první dosáhne, hra končí a dotyčný prohrál. Vítězem je naopak hráč, který má bodů nejméně.

Abych pravdu řekl, je to jedna z mých nejoblíbenějších karetních her. Je rychlá, jednoduchá a zábavná. Navíc se zde nehraje o peníze jako např. u mého oblíbeného Blackjacku či Pokeru. Na PC jsem ji z nudy občas hrával, nicméně až během letošní výzvy jsem si řekl, že si dám hezkých 10 hodin potřebných pro splnění (budu hrát samozřejmě více, jen těch 10 hodin si vyměřím), během kterých si budu zapisovat i výsledky, jak jsem dopadl.

Po 10 hodinách hraní a pečlivého zapisování si výsledků zde přicházím s vyhodnocením.

Čas: 600 minut
Hry:
První místa: 27
Druhá místa: 17
Třetí místa: 13
Čtvrtá místa: 14
Celkem: 71
Průměrný čas na hru: 8 minut 30 sekund
Průměrný výsledek: 2,2 místo
Nejdelší vítězná série: 4 výhry za sebou
Nejdelší série bez výhry: 7 her

Seznam her:
4.; 2.; 1.; 4.; 1.; 1.; 2.; 3.; 1.; 2.; 4.; 1.; 2.; 1.; 1.; 4.; 2.; 2.; 2.; 2.; 4.; 2.; 1.; 3.; 2.; 3.; 3.; 3.; 1.; 4.; 1.; 1.; 3.; 3.; 1.; 2.; 4.; 1.; 3.; 2.; 1.; 4.; 1.; 1.; 4.; 1.; 3.; 2.; 4.; 1.; 1.; 3.; 1.; 2.; 1.; 1.; 2.; 3.; 4.; 4.; 2.; 1.; 4.; 3.; 1.; 1.; 1.; 1.; 2.; 3.; 4.

Pro: Zábava, odreágování, nepředvídatelnost

Proti: Občasná frustrace, nelze hrát online proti živým hráčům, v klasické podobě špatně hratelná, hráči mohou lehce podvádět

+11

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 95
A nu cheeki breeki i v damke! Jo, tak tohle je asi nejlegendárnější hláška z této parádní hry. Sám jsem ji ve hře slyšel asi 2x a hned mi vykouzlila úsměv na tváři.

Po cca 2 letech, kdy jsem dohrál Shadow of Chernobyl a byl znechucen pokračováním Clear Sky, jsem se vrhnul na třetí, podle mnohých nejlepší díl této postapo série. Tuto hru jsem si přitom chtěl zahrát už pár let (přesněji hned po SoC) zpátky, a dokonce ji mám už potřetí zařazenou v herní výzvě, takže letos do třetice všeho dobrého si ji mohu konečně odškrtnout.

V krátkosti něco k příběhu. Hra se odehrává nedlouho po událostech prvního dílu, kdy Strelok v centru zóny vyřadil z provozu vymývač mozků a otevřel tak vlastně brány do centra zóny. Hlavní postavou v tomto díle je Major Degtyarev, agent ukrajinské SBU (bezpečnostní služby), který má za úkol vypátrat zřícení armádních vrtulníků v zóně, které byly vyslány na Operaci Fairway.

Na začátku jste vysazen na kopci na kraji mapy v oblasti, která se nazývá Zaton, což je vlastně oblast bažin a vyschlého říčního koryta (nachází se zde několik vraků lodí a přístav). Jedná se o jednu ze tří oblastí, které ve hře navštívíte. Zbývající dvě jsou Yanov (nachází se zde hlavně vlakové nádraží Yanov a továrna Jupiteru) a samotné město Pripyat, které je však přístupné jen zhruba z jedné třetiny a jedná se o jinou část města, než kterou známe z prvního dílu. Do každé oblasti se lze dostat až postupem v hlavní dějové lince, takže je to podobný systém jako v dřívějších dílech série Grand Theft Auto.

Jak tak příběh postupuje a vy se vžíváte více a více do samotné hry a zažíváte ty pravé hráčské orgie, tak najednou přijde zničehonic konec, šlus, ende. Finále hry je tady úplně o něčem jiném než např. v SoC a popravdě ho nelze brát ani tak jako nějaké hlavní ukončení nebo vyvrcholení, ale spíše jako vyústění toho, co se dělo během celé hry, protože ten hlavní úkol této hry splníte už někdy po dvou třetinách hlavního příběhu. Ale to je už tak vše, co ještě řeknu a na zbytek si už budete muset přijít sami.

Abych pravdu řekl, když budete hru plnit na 100% plněním veškerých vedlejších úkolů (přesně jako já), budete pobíhat v anomáliích a sbírat artefakty (ano, správně, jako já), není problém se dostat na 40-42 hodin čistého herního času. Jste-li však jedni z těch, které vedlejší úkoly nezajímají, už pro Vás tak dobrou zprávu nemám. Samotná hlavní dějová linka plyne tak rychle, že to průměrný hráč za takových 10 hodin sfoukne. Ano, 10 hodin, což je čtvrtina celkového času, který jsem ve hře strávil. Nicméně, vedlejší úkoly jsou tady tak dobře zpracovány, že vlastně se kvalitativně a gameplayem neliší od hlavní dějové linky, tudíž není vlastně žádný důvod je nehrát. Ale i tak, těch 40 hodin uplyne strašně rychle a vy si říkáte, proč to nemůže být ještě o pár (desítek) hodin delší. Zvlášť když vezmu v potaz, že v prvních dvou oblastech je toho opravdu hodně co dělat a potom, když dorazíte do Pripyatu, zbývá Vám vlastně už jen pár krátkých úkolů a je konec. To je jeden z mála negativů, které jsem na hře zpozoroval. Opravdu, lokace Pripyat je docela dost velká na to, aby tam toho mohlo být mnohem víc než jen pár přestřelek s Monolithem a prozkoumáním jednoho podzemního bunkru. Takhle to vypadá, že autorům už došly ke konci příběhu nápady a prostě na výplň této oblasti zanevřeli.

No, myslím, že jsem toho k příběhu napsal poměrně dost a rád bych přešel ke gameplayi.
Stejně jako Shadow of Chernobyl je i tato hra kombinací žánrů FPS a RPG. Hra je kompletně open-world, přičemž mezi oblastmi se cestuje pomocí průvodců (samozřejmě za malý poplatek). Tato otevřenost dává hře ještě jednu dobrou vlastnost a to, že během hry Vás neotravují (vyjma přechodů mezi oblastmi a načítáním uložené pozice) žádné načítací obrazovky.

Během hry sbíráte artefakty, zbraně, obleky, vylepšení, obchodujete s překupníky, kupujete náboje a lepší vybavení atd. To všechno si můžete uložit buď do váhou omezeného inventáře (přičemž nosnost postavy lze zvyšovat buď pomocí artefaktů, lepších obleků anebo vylepšování obleků) nebo do bedny, kterou máte v každé hlavní základně Stalkerů. Tento systém je víceméně úplně stejný jako v předchozích dílech, takže ti, co hráli předchozí díly, budou tady jako doma.

Stejně jako v předchozích dílech, i zde se setkáte se Stalkery, bandity, mutanty, frakcemi apod. Zbraní je docela dost, jsou to vše kopie reálných zbraní, pouze jinak pojmenovány (já osobně hrál s modem, který upravoval animace zbraní, upravoval FOV a měnil názvy na reálné). S čím se zde setkáte a v SoC nebylo, jen možnost vylepšování zbraní a výbavy. Dají se vylepšovat např. přesnost, kadence, zpětný ráz, ale také přidávat jiné optiky, noktovizory či u některých zbraní změnit typ munice. U obleků potom jde zlepšovat ochrana proti anomáliím, kulkám, explozím či elementům. To je asi jediná novinka, kterou jsem v gameplayi zaznamenal.

V tomto bodě bych normálně přešel k hodnocení grafické a zvukové stránky, ale tentokrát nemám moc co napsat. Základní Call of Pripyat jsem nezkoušel, neboť jsem hrál hned s modem Complete, který vizuální i zvukovou stránku hry mění. Celkově jsem byl po této úpravě hrou nadšen, přičemž na mém stroji hra šlapala (až na výjimky) jako hodinky. Jediný, docela velký, problém byl s tím, že ve druhé oblasti Yanova po určité době začaly FPS padat ze stabilních 50-80 až ke 20-30 a jediným řešením bylo buď se vyspat a hrát za tmy, přejít do jiné oblasti (kde se tyto pády taktéž projevovaly, ale na rozdíl od Yanova se FPS samy po nějaké době vrátily zpět do normálu) nebo restartovat hru. Tento problém však nemohu přičítat hře ale modu Complete, neboť kámoš, který to hrál zároveň se mnou taktéž s tímto modem, zažíval ty stejné problémy (přičemž dříve, jak hrál hru bez Completu, tyhle problémy neměl).

Abych pravdu řekl, hru jsem doteď víceméně jen chválil a neměl (skoro) žádné výtky. No jo, ono totiž není moc co vytýkat. Asi největší (a jediný) problém základní, nemodované hry, je FOV. Ten se bohužel nedá nijak nastavit a když Vám zbraň zabírá polovinu obrazovky, není to zrovna skvělý zážitek. Naštěstí existují jednoduché mody, které FOV upravují a citelně hraní zlepšují. To, že mi hra přišla krátká a mapa oproti předchozím dílům menší a nevyužitá považuji už jen za minimální nedostatek, protože tohle je čistě jen můj subjektivní pohled.

Závěrem bych jen dodal, že po začátku hry, kdy jsem si říkal, že tato hra se těžko bude rovnat Shadow of Chernobyl, se dostavil zážitek tak skvělý, že jsem byl opravdu smutný, že už je konec. Nezbývá už nic jiného než se jen modlit za plnohodnotné pokračování (které asi stejně nebude). Hodnotím nadprůměrně 95%.

(Děkuji všem, kteří to dočetli až sem. Jste jedni z mála, kteří si neřekli tl;dr a nešli na jinou stránku :P)

Pro: + Atmosféra + Příběh + Grafika a zvuk (s modem Complete) + pár odkazů a cameo z první hry + různé vedlejší aktivity (sbírání artefaktů, průzkum anomálií, prozkoumávání mapy, skrýší) + Zbraně, itemy, je tam toho fakt hodně, každý si něco najde (plno druhů

Proti: - Závěr hry přijde docela zničehonic a navíc je poslední mise opravdu krátká a lehká - pohled z první osoby bez módu, kdy jsou zbraně strašně blízko (malý FOV) - oproti SoC menší a hlavně hrozně nevyužitá mapa

+27

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 75
* HODNOCEN POUZE SINGLEPLAYER, CO-OP ANI MULTIPLAYER JSEM NEHRÁL *
* HERNÍ VÝZVA – BOD 4 – HRU NEZASTAVÍŠ – HRÁNO OD 8:15 DO 14:15 V JEDEN DEN *

Modern Warfare 3 začíná vlastně přesně tam, kde MW 2 skončil. Žádný časový posun jako u dvojky, ale stejná scéna jako na konci dvojky. A opět, oproti předchozímu dílu se to graficky posunulo jen opravdu malinko, většího zlepšení se dočkaly alespoň zvuky, kdy zbraně už zní opravdu jako opravdová zbraň, a ne jako dětská kuličkovka. Vrací se i staré známé postavy, které doplní opět pár nových. Vše to vyvrcholí v posledních pár misích, kdy se budeme muset vice méně se všema hlavníma postavama smutně rozloučit. Srdceryvná scéna, kdy v Praze umírá John “Soap“ MacTavish, nemůže nechat opravdu nikoho chladným. A jediný, kdo tak přežije celou hru, je vlastně nesmrtelný Kapitán John Price. vám prozradí víc. Poslední věcí, která se vrací z MW2 je UI, které se víceméně vůbec nezměnilo.

Příběh, jak jsem již zmínil, navazuje na předchozí díl, kdy je ruská invaze do USA v plném proudu a z Price a MacTavishe jsou psanci. Během několika misí se však misky vah začnou přelévat spíše na stranu USA a Rusové se pomalu z USA stáhnou. Rusové dokonce chtějí vyjednat s USA mír. To se však rozhodně nelíbí Makarovovi a vymyslí jiný plán, kterým není nic jiného než dobití Evropy. Pro tento plán unese i ruského prezidenta, aby z něj vymámil kódy k atomovým zbraním. Plán na dobytí Evropy mu z části vychází a víceméně každé velké město Evropy je obsazeno ruskými silami. A tady se ke slovu znovu dostáváte vy, abyste jeho plán zmařili. Prostě klasika jako z učebnice. Ten příběh je opravdu velké, neuvěřitelné klišé, nicméně drží docela dobře pohromadě a vyvrcholí spektakulárním koncem, který završí jednu trilogii.

Nicméně, na příběhu mě až tak neštvalo to, jak byl prediktivní a ohraný, ale fakt, že autoři udělali z Rusáků prakticky nadpozemsky silnou a neporazitelnou zemi, která během pár dní (možná hodin) nejprve ovládla skoro půlku USA, poté během chvíle měli obří základny v obsazených městech Evropy. Tímto nechci nijak znevažovat Rusko, ale takovouhle invazi by v tak krátké časové době nezvládly ani USA s jednotkami NATO dohromady. To je prostě nemožné. Ale co, je to přece virtuální realita a tam je možné vše.

Ve hře je 17 misí, o jednu méně než v druhém díle. Časově však vychází obě hry prakticky nastejno, s MW3 jsem byl hotov asi o půl hodiny později, přičemž čas se zastavil na hodnotě 5 hodin, 58 minut a 59 sekund. Škoda, minutka a sekunda chyběla do čistých 6 hodin. Opět se podíváme do různých částí světa, namátkou do rozbořeného New Yorku, Paříže, Berlína a Londýna, do Sierra Leona a Somálska, na palubu ruského vládního speciálu (kde se ujmete role agenta FSB a budete chránit prezidenta – docela zajímavá mise) a hlavně do našeho hlavního města, do Prahy. Tam se budete moct podívat na virtuální Karlův most, Prašnou bránu nebo na Staroměstské náměstí. Taktéž se bude v Praze odehrávat docela zásadní část celého příběhu této trilogie.

Stejně jako v druhém a prvním díle, některé mise byly stealth, některé byly útočné, některé nudné a některé vopruz. Abych pravdu řekl, ze všech 3 dílů byl tenhle nejméně zábavný. Snad kromě mise na palubě ruského letadla byly všechny víceméně o tom samém. Jdi, najdi, zachraň/zabij, uteč. Oproti předchozím dílům, kde takové mise samozřejmě také byly, si zde autoři už rozhodně nedali tolik záležet na obsahu a nepodařilo se jim je udělat, aby byly tak zábavné, jako předtím. Nepřidal tomu ani opět naprosto stejný gameplay, který se od dvojky až na pár drobností zase nezměnil. Jedinou, docela znatelnou, novinkou je zde možnost si v průběhu mise zavolat dron a střílet po nepřátelích řízené rakety nebo na dálku ovládat kulomet bitevní helikoptéry. Návrat hlásí taktéž AC-130, s kterým si v jedné misi jak pěkně zastřílíte, tak ho budete používat pomocí kouřových granátů jako palebnou podporu.

Z předchozího dílu se vrátila většina zbraní, navíc jich ještě několik přibylo. Vím, že zmizel například Walther WA2000, CheyTac Intevention, M-16, SCAR-H a M240, na druhou stranu přišly nové kousky jako PP-19 Bison, FAD, Five Seven, PKP Pecheneg, MG36, FMG-9, SCAR-L nebo RSASS. Abych pravdu řekl, některé kousky jsem do dnešního dne vůbec neznal.

Nemám, co bych ještě dodal ke kladům a záporům, vše jsem víceméně shrnul v článku.

AI je tam stejně do***ané jako v předchozím díle, takže se o tom ani nehodlám zmiňovat. Stejně jako přehnaná zásoba munice, kterou unesete.

Ve stínu vyřčeného, hlavně ohledně většiny misí, dávám 75%.

Pro: + Zbraně (a hlavně neokoukané kousky) + Lokace misí po celém světě + Příběh se mi i přes tu klišovitost docela líbil + Některé opravdu parádní mise + Návrat starých známých postav

Proti: - Herní doba - AI spolubojovníků - Nadpozemsky mocné rusko - Některé vyloženě nudné a otravné mise

+13

Call of Duty: Modern Warfare 2

  • PC 80
* HODNOCEN POUZE SINGLEPLAYER, CO-OP ANI MULTIPLAYER JSEM NEHRÁL*

Modern Warfare 2. Co k tomu říct. Kdybych nevěděl, že hraji jinou hru, myslel bych si, že jen pokračuju v prvních Modern Warfare. Graficky ani zvukově se to zásadně nezměnilo, jen ten příběh trošku poposkočil. 5 let od událostí prvního dílu se vracíme zpátky na moderní bojiště, kde se opět potkáme se starými známými Pricem a MacTavishem, doplněné jejich novými kolegy jak z řad SAS, tak z řad US Army Rangers. Zdůrazňuji kolegy, neboť se jich na Vaší obrazovce vystřídá během hry vícero.

Příběh se odehrává, jak jsem již zmínil, 5 let po konci prvního dílu, kdy je v Rusku Imran Zarkhaev oslavován jako národní hrdina a mučedník a v jeho stopách se snaží jít další, stejně potrhlý padouch, Vladimir Makarov, aby vrátil Rusko na výsluní. A jak to udělat lépe než vyvolat vojenský konflikt, ve kterém by Rusko ukázalo svou sílu.

To se mu podaří během dnes už legendární mise “No Russians“, ve kterém jeho banda, ve které jste v přestrojení i vy, vyvraždí celé moskevské letiště (pojmenované právě po Zarkhaevovi). Vy jste nasazen k nim právě proto, abyste ho dostali, jenže tento plán dostanu jednu velikou trhlinu, kdy to Makarov narafičí tak, aby to vypadalo, že za útokem stály Spojené státy.

Během několik málo okamžiků je vedena drtivá ruská invaze do spojených států, kde již přebíráte roli vy a bráníte města, bojujete ve Washingtonu D.C. o bílý dům, a hlavně se snažíte vymínit Rusáky zpátky na Sibiř. Válka mezi USA a Ruskem se právě rozběhla a je na Vás, abyste to zastavili a vysvětlili. Jenže nic není tak růžové, jak se jen zdá. A mohu jen prozradit, že v tomto díle se Vám to ještě nepovede. Více už k příběhu prozrazovat nebudu.
Ve hře je celkem 18 misí, ve kterých se podíváte vlastně po celém světě. Podíváte se např. do Ria de Janeira a jeho slumů, do Ruska, do mrazivé Arktidy, do krásné přírody Ázerbájdžánu, a hlavně na východní pobřeží USA, kde budete bojovat v malých městečcích o každý dům. Ačkoliv by se mohlo zdát, že bude příběh dlouhý, když se podíváme na tolik míst, opak je pravdou. Hra uběhla až neuvěřitelně rychle, a i když jsem hrál na třetí ze čtyř obtížností (a některé pasáže docela často opakoval), k závěrečným titulkům jsem se dostal už po necelých 5 a půl hodinách čistého herní času, což je skoro o 3 hodiny méně než u prvního dílu Modern Warfare. Docela zklamání, abych pravdu řekl.

Z mého pohledu byly některé mise opravdu lahůdka, v hodně misích byl kladen důraz na pomalý a tichý postup vpřed, což se mi moc líbilo, v některých zase rychlý postup vpřed, na druhou stranu se mi zase hodně misí nelíbilo vůbec, zejména mise na vystřílení celého letiště (která jde naštěstí před začátkem hry přeskočit). Abych pravdu řekl, tak polovina misí byla parádní, ta druhá ne tolik, některé byly doslova nudné.
Stejně jako v předchozím díle, i zde jste měli k dispozici velký počet ručních zbraní, včetně mnoha ne tolik známých kousků jako je odstřelovací puška Walther WA 2000, automatický Glock 18, lehké kulomety MG4 či L86 LSW nebo odstřelovací puška CheyTac Intervention. Na výběr toho bylo opravdu spoustu a myslím, že si každý přijde na své.

Hratelnostně se od minulého MW prakticky nic nezměnilo, jak jsem říkal, je to velmi podobné prvnímu dílu MW. Jedinými malými novinkami jsou tak například těžké štíty, za kterými se můžete krýt a které jsou opravdu nápomocné nebo optické zaměřovače s termovizí, které se hodí prakticky vždy.
Abych pravdu řekl, během hraní jsem nenarazil na žádné bugy ani glitche, ani jsem nenarazil na něco, co by mě vyloženě zklamalo a musel bych to uvést jako velký zápor. Možná bych vzal jako malé mínus možnost u sebe nést skoro 900 kusů střeliva, což je opravdu extrém i pro sérii Call of Duty a na realističnosti vůbec nepřidá. Ale to je jen taková drobnost.

Jediným tak větším mínusem jsou tudíž jen zmíněné nudné, a ne moc zábavné mise, kterých nebylo málo. Na druhou stranu to však vyvažují mise, které byly naopak hodně hodně dobré, celková hratelnost, obstojná grafická a zvuková stránka a také ty lokace po celém světe. Příběh je tak něco mezi, není špatný, ale je ukončen otevřeně, takže pro dokončení příběhu si musíte zahrát i třetí díl.

Závěrem už jen vyřknu hodnocení, 80%, což ho řadí po bok např. Advanced Warfare.

Ne vlastně, ještě než to ukončím, musím ještě něco uvést na pravou míru. AI je opravdu příšerná. Vaši spolubojovníci klidně stojí metr od nepřítele a nic nedělají. Stejně tak když stojí za vámi a když si myslíte, že Vám kryjí záda, tak se vlastně úplně pletete a rychle to zjistíte tím, že Vám hra načte poslední uloženou pozici. AI nepřátel mi tak hrozné nepřišlo, snaží se Vás po celou dobu prostě zabít a někdy jim to jde až moc dobře, skoro bych řekl víc než dobře. Nicméně, tohle už se na hodnocení nijak neprojeví, neboť je to neduh většiny her ze série Call of Duty.

Pro: + Zbraně (a hlavně neokoukané kousky) + Lokace misí po celém světě + Příběh je docela zajímavý … + Některé opravdu parádní mise + Návrat starých známých postav

Proti: - Herní doba - AI spolubojovníků - Příběh končí otevřeně - Některé vyloženě nudné mise

+12

Call of Duty: Modern Warfare Remastered

  • PC 85
Takže, další den a další CoD. Tentokrát však jen Remaster prvního Modern Warfare. V tomto případě by bylo nejlepší odkázat na můj komentář (http://dbher.cz/k9843), který jsem napsal k původní verzi MW, jelikož hratelnostně to zůstalo víceméně úplně stejné.

Remaster je to zejména grafický a zvukový. Grafika se oblékla do nového kabátku a vypadá opravdu úchvatně, stejně tak nové zvuky zbraní zní parádně. Navíc si myslím, že se to povedlo dobře odladit, neboť i na vysoké detaily jsem se pohyboval v hladině 60 – 120 FPS po celou dobu hry.

Pro vše ostatní tady víceméně platí klady i zápory z původní verze, nicméně něco zde ještě přidám.
Nepamatuji si už, jak to bylo u původní verze, ale přišlo mi, že občas vůbec nefungovaly flash granáty. Ale nevím, třeba jsem je jen blbě házel.

No, a ještě druhý poznatek. Hra je podle mého názoru o dost těžší, zejména v tom ohledu, že po zásahu od nepřítele zůstanete na pár vteřin ochromen a pokud se neschováte, nepřítel do Vás vystřílí salvu a budete mrtví dřív, než řeknete CoD. A ani nestihnete nijak zareagovat. Tohle v původní hře rozhodně nebylo. Hrál jsem na třetí ze čtyř obtížností a asi 3 pasáže ze hry jsem každou opakoval klidně i 30krát. Abych pravdu řekl, docela se divím a jsem rád, že jsem to já i můj stroj ve zdraví přežili. A to, že je tady strašně tupé AIčko, o tom ani psát nebudu. Nevím totiž už, jak to bylo v původní verzi.

Netuším, co jsem dělal jinak, ale oproti původní hře mi tato, při stejné obtížnosti, zabrala skoro o 3 hodiny času méně (6-7 vs 9-10). Asi jsem prostě lepší než dřív. A nebo … nevím

Jo a multiplayer jsem tentokráte už nehrál, takže nehodnotím.

Nicméně, pro mne pozitiva převažují negativa a oproti původní hře si tento remaster cením na 85%, což je jen o 5% bodů méně.

Pro: Graficka a zvuky, optimalizace

Proti: Tupé AI, herní doba, některé tupé pasáže (horší než v původní verzi)

+10

Call of Duty: Infinite Warfare

  • PC 85
Takže, abych začal tento větší komentář, musím použít známou a neotřelou fázi: Tak tentokrát jsem to vážně nečekal. Nemyslel jsem si, že budu tento díl vůbec hrát, přeci jen nejsem kdovíjaký fanda do Sci-fi, nicméně po Advanced Warfare (dále AW) jsem tomu dal šanci. Po tříleté pauze je to znovu díl od Infinity Ward, kteří to na rozdíl od Treyarchu umí … no byl jsem lehce překvapen, jak jsem to začal hrát. První mise a hned první zklamání … byla to nuda, fakt jsem počítal s tím, že to vypnu a odinstaluju … jenže jsem se mýlil, a to docela dost … první mise je vlastně takový úvod do příběhu a to pravé začíná až později (a k tomu se také až později dostanu).

Takže po pár desítkách minut jsem si už v duchu říkal, že pro AW tento díl nebude konkurencí. Říkal jsem si to ještě pár dalších desítek minut, poté jsem už však konečně pochopil, o čem to vše je a hra mě doslova připoutala k židli a jel jsem, jel jsem vlastně až do konce, který však přišel bohužel, jak je to u série CoD zvykem, na mě až příliš brzy. Přesneji už po cca 8 hodinách.

Nečekal jsem, že mě Sci-fi hra, a ještě k tomu ze série CoD dokáže takto zaujmout. V tuto chvíli, pár desítek minut po dohrání kampaně, mohu s klidným svědomím říct, že je tohle pro mě druhé nejlepší Call of Duty co se týče singleplayerové kampaně (za nepřekonatelným prvním Modern Warfare). Opravdu jsem nečekal takový zážitek, příběh tak emotivní, že i během závěrečných titulků posloucháte a přemýšlíte, co se to vlastně stalo. Nemohu si pomoci, ale ten konec opravdu nebyl jeden z těch nejšťastnějších. Tak, teď se přesuneme k tradičnímu rozboru hry.

Příběh se odehrává v neurčené (vzdálené) budoucnosti, kdy na planetě zemi docházejí suroviny a lidé jsou tak nuceni těžit suroviny po celé sluneční soustavě. K tomu se navíc přidá nebezpečí v podobě vzbouřenců, kteří se snaží podmanit si planetu zemi a zejména nerostné bohatství vesmíru.

V této budoucnosti se již však (na rozdíl od ostatních titulů série CoD) neodehrávají (ve většině případů) boje na naší planetě, nýbrž ve vesmíru. Jmenujete se Nick Reyes a nešťastnou náhodou se stanete velitelem jedné z poslední vesmírných lodí, které mají Spojené národy planety Země k dispozici. Váš úkol je jasný; pomocí různých tajných misí, sabotáží nebo přímých útoků porazit skupinu vzbouřenců a nastolit v naší galaxii mír. Jestli se Vám to povede, to už je jen na Vás.

Původně jsem chtěl hru lehce srovnávat s AW, nicméně po chvíli jsem pochopil, že je dělaná jinak. AW na to šel víceméně přímočaře, jedna mise následovala další, mezi nimiž byly cutscény. Zde je to více podobné třetímu dílu Black Ops, jelikož zde hra funguje na principu, že jste velitelem lodi a na můstku si vždy vybíráte z několika nabízených misí. Mise jsou hlavní a vedlejší. Infiltrace na nepřátelskou loď a splnění úkolu a vesmírné souboje pomocí malých stíhaček, které pilotujete, přičemž cílem je vždy zničit nepřátelské lodě, jsou mise vedlejší, které víceméně jen vyplňují ty hlavní, příběhové. Navíc, podobně jako v Black Ops 3, se vždy po dokončení mise můžete procházet po lodi, navštívit kapitánskou kajutu či briefingovou místnose a další jiné prostory. Taktéž si před misí můžete navolit, které zbraně chcete do mise vzít. Zbraní je ve hře dost, na chuť si přijdou víceméně všichni. Jsou tu jak zbraně klasické, které střílí kulky, tak i zbraně energetické, které střílí výboje, nicméně fungují víceméně na stejném principu. A samozřejmě nechybí ani specialitky jako raketomet, laserová zbraň či pulzní zbraň. Zbraně jdou taktéž upravovat a vylepšovat, takže si každý může zbraň upravit dle libosti.

Jak jsem již tedy zmínil na začátku, hra se víceméně kompletně odehrává ve vesmíru a v interiéru vesmírných lodí a základen. Graficky to tudíž nebylo tolik náročné na zpracování, jako když se příběh odehrává na zemi. Abych pravdu řekl, hra jela v pořádku stabilně na 60FPS, vypadá docela pěkně a zní pěkně. Nemám, co bych u grafické stránky vyzdvihl nebo zkritizoval, je to prostě taková CoD klasika jako vždy, i když si myslím, že starší Advanced Warfare vypadalo ještě o něco lépe.

Jako je to u mě obvyklé, ke konci ještě musím zmínit pár chybiček, na které jsem narazil, které se však mohou lišit PC od PC (konzole nemám, nemohu hodnotit).

Prvním z problémů, s kterým jsem se setkal, byl zvuk. Během misí i cutscén se zvuk velmi často lagoval, vypadával, sekal a opravdu to nebylo příjemné. Nicméně po chvíli guglování jsem zjistil, že jednoduchý a účinný fix je přepnout hru do Borderless režimu. A světe div se, fungovalo to.

Druhým, trošku obdobným problémem, nicméně na opačné straně barikády, bylo pomalé načítání textur, kdy někdo trvalo opravdu dlouho, než se načetly ostré textury, někdy se nenačetly například vůbec (to se mi stalo naštěstí jen jednou).

Nicméně po vyřešení problému se zvukem a vlastně ignorací problému s texturami jsem, hodně překvapivě, na této hře žádnou zásadní chybu nenašel. Jediné, co trochu štvalo, je klasický styl od IW, kdy nestačí zmáčknout F pro potvrzení akce, ale musí se držet asi 2 sekundy, dokud si konečně neuvědomíte, co vlastně děláte za akci. Po AW to bylo docela nepříjemné zjištění.

Ke konci bych chtěl ještě zmínit, že se mi líbilo, že byla většina hlavních postav (nebo dokonce všechny) vymodelovány detailně podle reálných postav, přičemž mezi asi nejznámější patří Kit Harington (známý z Game of Thrones).

Navíc, mě jako zapáleného automobilové fanouška potěšilo cameo Lewise Hamiltona jako lodního mechanika Carla Hamiltona. A abych pravdu řekl, nadaboval ho opravdu povedeně.

Nechtěl jsem, opravdu nechtěl, psát takto dlouhý komentář a je mi stejně jasné, že většina z Vás k této větě vlastně nikdy nedojde, ale nedalo mi to. Chtěl jsem se podělit o vše, co se mi ještě nestačilo vykouřit z hlavy.
A hlavně, jak jsem již řekl, pro mne je to druhý nejlepší díl CoD série po první Modern Warfare a to si myslím delší komentář zaslouží. Hodnotím pěknými 85%.

Pro: Parádní mise, vesmírné letecké souboje, zbraně a jejich customizace, postavy a jejich zpracování, emotivní až filmový příběh ...

Proti: ... na konci až moc srdceryvný, Grafické a zvukové bugy, herní doba

+12

Call of Duty: Advanced Warfare

  • PC 80
Tak jsem se opět po nějaké době vydal do oceánu jménem Call of Duty a vyzkoušel další díl. Na paškál mi tentokrát přišel díl, který jsem vlastně ani hrát nechtěl, neboť nejsem moc fanda Sci-fi, nicméně jsem si řekl, že vyzkouším singleplayer pokud možno všech dílů CoD, avšak za podmínky, že se najde vždy nějaký kamarád, který má hru na steamu a na těch pár hodin mi jí “půjčí“. Takhle jsem se tedy dostal k většině předchozích dílů, které až na výjimky nevlastním a ani nebudu znovu hrát.

Dnes bude ale řeč o díle Advanced Warfare. Abych pravdu řekl, po posledním zážitku s Black Ops 3 jsem od této série nečekal už vůbec nic. Ten díl byl tak špatný, že jsem se na další chtěl úplně vykašlat. Jenže pak jsem si uvědomil zásadní věc a to, že BO3 dělal Treyarch, který dle mého názoru nic jiného, než sračkohry nedělá. AW dělalo Infinity Ward, které kdysi dělalo původní díly, a i když je to dnes sice úplně jiné studio a s původním má společný asi jen název, tak to na hře bylo oproti BO3 hodně znát.

Hra je to novější, vypadá graficky lépe, přitom jede mnohem lépe a plynuleji než starší a hůř vypadající BO3. Nebyl problém se skoro maximálním nastavením grafiky se držet na mé postarší mašině na stabilních 60 snímcích za vteřinu. O hratelnosti ani nemluvím, po dlouhé době jsem se zase u CoDka bavil, stejně jako u série Modern Warfare.

Celkově je gameplay konzistentní, oproti Black Ops sérii se oprostil od zbytečných hraní na city i zdlouhavých cutscén, nestřídají se ani debilní a normální mise a hra krásně odsýpá. Odsýpá až tak rychle, že vlastně po 6 hodinách už není co hrát. Příběh je sice klišé největšího kalibru, jehož vývoj a konec jsem si sám odhadl už během prvních pár misí, ale pořád lepší než ty sračky, které jsou v Black Ops. Během hraní si osaháte asi dvacítku různých zbraní, korespondující 60. léta 21. století, tudíž se až na pár výjimek s žádnými současnými zbraněmi nesetkáte. Pokud Vám obyčejné zbraně nejsou dostačující, čeká na Vás i pár chuťovek. Zajezdíte si ve futuristickém tanku, proletíte futuristickými “vrtulníky“ nebo si obléknete exoskeleton … eeerm, teď jsem vlastně něco prozradil, exoskeleton budete mít na sobě vlastně po naprostou většinu hry a to, co jsem měl namysli, je mechanická zbroj podobná mechům z Titanfallu nebo F.E.A.R. 2. Ostatní fíčurky si už budete muset objevit sami.
O grafické a zvukové stránce jsem se už letmo zmínil. Nemám co vytknout, je to klasický CoD, běží i vypadá dobře, zvuk funguje krásně prostorově a celkově vše běží, jak má.

Nechtěl jsem psát sáhodlouhý komentář a taky jsem se chtěl vyhnout srovnávání s Black Ops 3, nicméně je to poslední CoD, které jsem hrál a na které mám ještě matné vzpomínky, tak jsem se prostě neubránil.

Celkově hru beru jako to lepší, co série CoD dala a musím uznat, že jsem se během hry nenudil. Celkové hodnocení tak jen sráží herní doba 6 hodin, jelikož by mi pár hodin navíc tentokráte vůbec nevadilo. Celkem 80%.

Pro: Zábavné mise, hodně zajímavých zbraní, postavy

Proti: Herní doba, příběh

+19

We Were Here Too

  • PC 80
K této logické hře mě přivedl kámoš, dříve taktéž aktivní na databázi a jelikož máme rádi logické a puzzle hry, rozhodli jsme se jí pokořit.

Hra se odehrává ve fiktivním středověkém hradě kdesi za polárním kruhem (jak se tam dostal hrad je záhadou), kam se spolu s Vašim kolegou ukryjete, poté co jste se ztratili expedici. Tento hrad není však jen tak obyčejný, je v něm několik místností, ze kterých se postupně pomocí řešení různých puzzlů musíte dostat. V každé místnosti jsou vždy 1-2 úkoly, které je nutné splnit pro postup dále.

Hra se dá hrát pouze kooperativně, neboť jeden z Vás řeší ty puzzly a druhý ho po většinu času naviguje a pomáhá. Některé místnosti se dají v klidu projít, jinde jste omezení časovým limitem a nám se například povedlo určité puzzly splnit až po velmi častém opakování.

Obtížnost hry je však vybalancována velmi dobře, některé hádanky jsou docela lehké, jiné zase těžké, nicméně po chvilce uvažování vždy na řešení přijdete.

Jedním z nejzajímavějších prvků na hře je potom způsob dorozumívání. V dnešní době, kdy má kdekdo nainstalovaný Skype nebo TeamSpeak je to asi zbytečné, nicméně kdo si chce hru užít pořádně tak, jak by se hrát měla, využije právě způsob komunikace ve hře. Tím způsobem jsou staré známé “push-to-talk“ vysílačky, kdy vždy jeden mluví a druhý poslouchá, přičemž není možné, aby oba mluvili současně. Abych pravdu řekl, občas jsme v hektických situacích a při úkolech, které jsme museli dělat několikrát, prostě zapli TéeSko a k vysílačkám se vrátili až v další místnosti.

Graficky hra běží na enginu Unity, což je v dnešní době jeden z nejpoužívanějších enginů u Indie vývojářů. Hrad vypadá docela obstojně a atmosféra také není špatná, občasné lekačky jí pak krásně dokreslují.

Jediné, co na hře opravdu hodně zamrzí, je herní doba. Ačkoliv jsme to nehráli vkuse, tak čistý herní čas byl asi necelé 3 hodinky. Je to také zapříčiněno tím, že je ve hře obsaženo pouhých 8 místnosti, kdy některé jsme měli hotové klidně za 10 minut, ani ty nejdelší však nezabraly více jak 30 minut. Popravdě je to velká škoda, neboť hra by si zasloužila minimálně dvojnásobek místností nebo třeba 2 různé lokace. Jediná tak zbývající možnost prodloužení herní doby je prohození rolí, neboť většina puzzlů má náhodně generována řešení, a proto nejsou nikdy stejné. Na druhou stranu, principy stejné bohužel jsou a někoho to už třeba nemusí bavit.

Bohužel, hlavně kvůli herní době nemohu hře udělit více než 80%.

Pro: Atmosféra, puzzly, coop, zábavnost

Proti: herní doba, jediná lokace

+10

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 90
Po mé GTA-CompanyOfHeroesovské vložce se zase vydávám jinam, tentokrát do vod (teda spíše kontaminovaných vod) ukrajinského “venkova“ ve hře S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl (dále jen SoC). Myslím si, že hru není třeba nějak hodně představovat, takže jen stručně. Hra se odehrává v alternativní postapokalyptické době v oblasti kolem Černobylské elektrárny, která je zamořena radiací a všemožnými mutanty. Vy však mutant nejste, jste sice ne až tak obyčejný, za to ale člověk. Postupně musíte projít celou oblastí takzvané zóny (tak se oblast, kde se hra odehrává, nazývá), kde se setkáte, jak už jsem zmínil s mutanty, kteří se Vás budou pokoušet sežrat, dále s různými bandity, kteří se Vás budou pokoušet ne sežrat, ale zastřelit, a hlavně s vojáky, kteří se budou snažit zabránit tomu, abyste se dostali až do samotného srdce Černobylské elektrárny, které skrývá nejeden poklad. Tam vlastně samotná hra končí, co se tam však bude dít, to už Vám neprozradím. Prozradím jen to, že koncem hlavní příběhové linie celá hra nekončí, můžete se vydat dál prozkoumávat samotnou zónu, sbírat různé artefakty (hra je víceméně kombinací FPS a RPG), hledat lepší zbraně (ty ale nejspíš budete mít už jak dojdete do poslední části hry) nebo se prostě jen poflakovat, zabíjet mutanty nebo vojáky a mít z toho radost.

Celkově ze hry čišela ta pravá postapo atmosféra, kterou jsem do té doby v já osobně v žádné jiné hře nezažil. Hru jsem hrál navíc modovanou, přesněji jsem používal grafické módy Stalker Complete a PhotoRealistic Zone 2, s kterými hra vypadala opravdu krásně a nebojím se říct, že během herní noci jsem měl opravdu bobky, když jsem sám procházel neznámou krajinou, neboť noc ve hře vypadala opravdu jako noc (temná, ne přesvětlená, jako ve většině her).

Jak už jsem zmínil, SoC je FPS hra s prvky RPG, kde sbíráte předměty, máte batoh, vylepšujete zbraně atd. Jedná se o Open-World hru, tudíž mise můžete většinou plnit vícero způsoby a občas i v libovolném pořadí. Během hraní narazíte na mnoho vedlejších úkolů, které herní dobu jen prodlužují. Samotná herní doba jen kampaně mi zabrala cca 20 hodin, což není málo, avšak ani kdovíjak hodně. Já jsem však během tohoto runu (který byl můj už třetí) poprvé začal plnit veškeré vedlejší úkoly, prozkoumával jsem všechny skrýše, které ve hře jsou a které obsahují zajímavé předměty (a že jich je) a snažil se nic nevynechat. Celková herní doba se mi nakonec zastavila na čísle 35 hodin, což není vůbec špatný výsledek. Navíc pro hru, která mě vlastně po celou dobu hraní pořád bavila.

Hodně mě potěšilo, že si vývojáři pohráli i s mnoha detaily, např. každá zbraň má několik druhů munice, zbraně se opotřebovávají, když vypijete vodku, jste chvíli imunní vůči radiaci (:D)

Samozřejmě se však hře nevyhnuly ani pro každou hru dobře známé bugy, kterých zde bylo opravdu hodně. Jako hodně her, ani zde se AIčko nepovedlo odladit na 100% a takové headshoty na 300 metrů moc na nadšení nepřidají (myšleno když AI dá headshot Vám). To, že ještě k tomu vidí za roh a střílí skrze zdi, to už je na pováženou.

Často se však taky stane, že k určitému kladnému bodu hry existuje i jeho stinná stránka. Zde mám namysli to, že mapa je sice hodně velká, jenomže je velká tím způsobem, že délka mapy je tak 10násobně větší než její šířka. Laicky řečeno, abyste se dostali až k cíli k elektrárně, jdete vlastně pořád nahoru. Nedá se jít nijak šikmo nebo diagonálně, žádné zkratky, nic, pořád jdete jen nahoru a když se chcete vrátit např. z elektrárny zpět do první lokace, zabere to hezkých pár minut. Naštěstí jsem to často nepotřeboval, neboť někdy v půlce mapy se dostanete do města, které od té doby slouží jako Vás záchytný bod.

Závěrečné dějství v elektrárně je asi poslední vadou na kráse jinak skvělé hry, neboť je to tam docela otravné a hlavně nudné, prakticky úplně odlišný gameplay než v předchozích částech hry. Ale to uvidíte sami.

Celkově mě však SoC velmi hodně bavil a musím říct, že se k němu v budoucnu ještě alespoň jednou vrátím. Jo a všem, kteří by ho chtěli hrát, doporučuji modíky Complete a PhotoRealistic Zone 2, které hru docela zásadně změní k mnohem hezčímu. Celkové hodnocení 90%.

Pro: + Atmosféra + Příběh + Grafika (s modem Complete a PhotoRealistic Zone 2 to vypada parádně) + RPG Prvky + Prostředí zóny + Vedlejší úkoly, skrýše + Zbraně, itemy, je tam toho fakt hodně, každý si něco najde (plno druhů munice atd) + Herní doba (já to se v

Proti: - AI nepřátel (oneshoty na 300 metrů, vidí za roh, střílí skrz zdi, apod) - Dlouhé otravné cestování skrz zónu - Docela časté záseky - Množství bugů - Závěr hry je docela otravný a nudný (mise v elektrárně)

+15

Company of Heroes: Tales of Valor

  • PC 65
Rok se s rokem sešel a je tady poslední, v pořadí druhé DLC pro hru Company of Heroes. Stejně jako Opposing Fronts (dále jen OF) se hra sestává z více kampaní, tentokráte přesněji ze tří. Jedna z kampaní je trochu netradiční, ostatní dvě potom navazují na sebe a jsou více klasické.

Co však odlišuje Tales of Valor (dále jen ToV) od OF je kvalita. OF by mohla sama o sobě stát jako samostatná hra, neboť jejich 17!!! misí dalo krásných 13 hodin hraní, mise byly navíc hodně zábavné a byla to akce od začátku až do konce. ToV se však vydalo úplně jiným směrem. Kampaně jsou sice 3, každá z nich však obsahuje pouhopouhé 3!!! mise, které nejsou navíc kdoví jak dlouhé a ne tak zábavné jako v původní hře a v OF. Ale hezky popořadě.

1. Kampaň – Tank Ace

Nejlepší z minikampaní, 3 mise vás provedou osudy posádky tanku Tiger. Ve dvou misích ovládáte samotného tygra, přičemž můžete i ručně zaměřovat a střílet, což je taková novinka datadisku Tales of Valor. V poslední misi vyměníte tank za jeho osádku, s kterou se budete muset dostat do bezpečí. Je to však velmi, opravdu velmi jednoduché, neboť tato posádka si v ničem nezadá třeba s takovým Chuckem Norrisem nebo Rambem a vyčistit si cestu přes prakticky celou mapu pro ně není rozhodně žádný problém. Nicméně, tato minikampaň platí velkou cenu za svou zábavnost a tou je herní doba, která je ze všech 3 částí rozhodně nejkratší. Všechny 3 mise jsem prubnul zhruba za 50 minut a to jsem ještě nikam moc nespěchal. Za dobrý nápad s ručním ovládáním Tigera a za zábavnost, 85%.

2. Kampaň - Falaise Pocket

Tato část datadisku Tales of Valor se odehrává v městečku Trun během stahování německých vojáků z kapsy Falais (což byla poslední mise v původní hře). Tato minikampaň je, na rozdíl od všech předchozích, neskutečně nudná a nezajímavá. Ve všech 3 misích pouze úporně bráníte 3 kontrolní body, přičemž první a druhá mise jsou, až na pár maličkostí na začátku první mise, prakticky totožné, jelikož v obou misích máte bránit úplně stejné 3 kontrolní body. Pro změnu třetí mise je krapet více originální, bráníte ty samé body, jako v druhé půlce druhé mise. Ne, takhle prostě ne. Ani jedna mise mě nebavila, byly vyloženě nudné. O obtížnosti ani nemluvím. Na obranu máte prakticky 5 flaků 88mm, které vám zaberou cca třetinu pop limitu a zbytek můžete doplnit vojáky. Jenže když na vás v jednu chvíli najíždí vlny 5 tanků a 5 skupin vojáků každých 30 sekund, tak se to velmi špatně brání. Nemluvím ani o extrémně přesném nepřátelském dělostřelectvu, které vždy střílí tam, kde jste si předem postavili obranu. Tohle se prostě nepovedlo. Navíc to ještě oproti první a třetí kampani trvá zbytečně dlouho. Za mě to je velké mínus v celé edici prvních CoH, 30%

3. Kampaň - Causeway

Délka podobná jako Tank Ace, opět na jedné mapě. Máš pouze dvě čety, Able a Baker, obě v počtu 4 mužů. Standartní dobývání území, vyčištění od nepřátel, obrana pozice a protiútok. Obě čety jsou prakticky nesmrtelné a silné, jako by jich bylo tak 30. Je to nicméně zábavné a rychlé, takže se ani nestihnete nudit, narozdíl od minikampaně Falais Pocket. Krom již zmíněné obtížnosti, kdy je to vážně hodně lehké bych jako zápor zmínil ještě herní dobu. Hodinka hry není na 3 mise ani trochu dostačující a jelikož celkově trvaly všechny 3 kampaně jen něco málo pod 4 hodinky, celý datadisk Tales of Valor není to, co se čekalo. Hodnocení 75%.

Finální verdikt:

Tím jsem shrnul vše, co se dalo. Technické aspekty hry jsou stále stejné, herní doba a zábavnost však už ne. Přijde mi, jako by na tomto datadisku dělal úplně jiný tým, protože jak může někdo udělat 3 minikampaně, přičemž ty 2, které jsou docela zábavné, trvají každá ani ne hodinku a ta třetí, která je neskutečně nudná, trvá stejně jako ty 2 předchozí.

Po sečtení a zprůměrování hodnocení jsem došel k hodnotě 4 hodiny herního času a hodnocení necelých 65%. Abych pravdu řekl, jestli ještě někdy budu CoH hrát znovu, tento datadisk asi vynechám.

Klady a zápory:

Tank Ace:
+ Parádní akce
+ Tiger tank s ručním střílením
- Moc krátké a jednoduché

Causeway:
+ Rychlá zábavná akce
- Docela dost krátké a jednoduché

Falais Pocket:
+ jen 3 mise
- nuda
- obtížnost (moc těžké)
- nelogické mise

Pro: V článku.

Proti: V článku.

+5

Company of Heroes: Opposing Fronts

  • PC 85
První ze dvou příběhových datadisků, s podtitulem Opposing Fronts, který nepotřebuje původní hru ke spuštění, nás zavede zpět na bojiště Druhé světové války, kterou však tentokráte poznáme z jiných stran konfliktu. Hra tentokráte obsahuje 2 kampaně, které počtem misí dokonce převyšují původní hru.

V první z nich, pojmenované Osvobození Caen, se opět vydáme do Francie, na rozdíl od původní hry už však nepůjdeme po stopách amerických výsadkářů, nýbrž se vžijeme do rolí britských, skotských nebo kanadských vojáků, plnících vlastně podobné mise jako jejich američtí spojenci. Dostaneme se přes vylodění v Normandii až k tomu hlavnímu, k osvobození města Caen, přičemž se to celé odehraje v 9 misích. Ačkoliv je to pouze datadisk, kvalita tím rozhodně netrpí, mise jsou stejně jako v původní hře pořád stejně akční a strhující a je to jízda od začátku až do konce. Některé mise byly sice vyloženě dost lehké, ale to ani tolik nevadilo.

Teď k druhé kampani, ve které se ujmete velení nad elitní německou jednotkou Panzer Lehr, se kterou budete odrážet spojenecké útoky během operace Market Garden. Podle ní se taktéž jmenuje tato druhá kampaň. Abych pravdu řekl, hrát pro jednou za němčoury, za ty zlé, bylo docela dobré povyražení, neboť jste vlastně mohli zažít veškeré mise, které jste hráli předtím, z té druhé strany. A ti hodní, za které jste vždy hráli, byli pro Vás najednou ti zlí nepřátelé.

Stejně jako v první kampani, i zde Vás čeká stejná, ne-li lepší akce než v původní hře. Elitní jednotka Panzer Lehr Division je opravdu zábavná a velmi velmi silná, dává Vám mnoho bojových možností a mnohem větší výběr jednotek než u první kampaně. Abych pravdu řekl, mise mě bavily o dost více než za Brity. Celkově je zde 8 misí, tudíž o jednu méně než u Britů, herní doba je však skoro stejná. A stejně jako u první kampaně zde musím vyřknout jeden neduh a tím je skutečnost, že jelikož jsou Němci zde opravdu hodně jak se říká OP, jsou mise docela jednoduché. Jenže to by v tom nebyl háček, aby se zde nenašla jedna mise, která je opravdu velmi těžká a já osobně jsem jí udělal použitím malého exploitu hry (využil jsem chybičky ve hře, abych si misi hodně ulehčil. Nebudu však prozrazovat jaký, na to si musíte už přijít sami.

Ostatní, vesměs technické a gameplay aspekty hry, jsou totožné jako v původní hře, nemá tudíž cenu se o nich zmiňovat. Všechny klady i zápory platící pro původní hru platí i zde. Když si to spočítám, obě kampaně mi zabraly nějakých 13 hodin, což je na datadisk slušné číslo. Celkově pak hodnotím 85%.

Klady a zápory:

Osvobození Caen:
+ Prakticky stejná akce jako původní CoH
+ Docela dlouhá herní doba (9 misí)
- Mise byly občas až moc jednoduché

Operace Market Garden:
+ stejná, ne li lepší akce jako původní CoH
+ Herní doba přibližně stejná jako Caen (8 misí)
+ Zábavnější mise než za první kampaň
+ Panzer Lehr frakce je hodně OP a mnooohem lepší než britové, mnoho možností a jednotek
- Jedna mise naprosto otravná, bez exploitu velmi těžká
- Ostatní mise až příliš jednoduché

Pro: V článku.

Proti: V článku.

+7

Company of Heroes

  • PC 90
Company of Heroes. Pro většinu hráčů asi netřeba představovat, mě například si tato hra získala prakticky ihned. Je to sice již pěkná řádka let, co jsem tuto hru hrál poprvé, nedávno jsem si však všechno zopakoval.

Ihned ze startu jsem čuměl doslova jako chleba z tašky na grafickou stránku. Do doby příchodu CoH byla většina strategií dělána graficky tak, aby vypadala z dálky pohledně, nicméně po zazoomování už to moc velká sláva nebyla (některé z nich ani zoomovat radši nedovolovaly). Za zmínku bych uvedl například sérii Command & Conquer, která z dálky vypadala docela hezky, po přiblížení už to byly jen kostičky.

Potom však přišla revoluce v podobě Company of Heroes, potažmo jeho modernějšího “bratříčka“ World in Conflict (o kterém jsem zde také psal). Obě hry vypadaly z dálky opravdu krásně a po zazoomování nepřišlo to klasické zklamání, ale naopak, velké překvapení. Kostičky byly ty tam, pěchota nebyla jen jedna textura, ale normálně to vypadalo jako FPS ze stejného roku.

CoH Vás však nenaláká pouze na krásnou grafiku, to ne, ono nabízí mnohem, mnohem více.
Příběh nás zavede až do roku 1944, kdy spojenecká vojska začala osvobozovat Francii od nacistů. Začnete přímo na slavné pláži Omaha, projdete neméně slavným Carentanem a skončíte poblíž Falais. Během hry se setkáte s několika „hrdiny“ a vystřídáte 3 spojenecké oddíly. Víc toho k příběhu není třeba dodávat, nic revolučního v něm nenajdete. Pojďme na gameplay.

Začnu tím, že ten se od jiných RTSek lehce liší, není zde totiž hlavní prioritou postavit základnu, farmit suroviny/peníze, postavit nepřemožitelnou armádu a zničit nepřítele. Základnu tady sice máte, jedná se ale spíš o polní základnu, kde máte velitelství a pár dalších budov, ve kterých trénujete vojáky a vyrábíte vozidla. Tím podobnosti však končí, dále se už vyplatí postupovat opravdu pomalu a obezřetně, neboť ze začátku mnoho surovin a vojáků nemáte, ty získáváte postupným obsazováním území na mapě (což je defacto to, co v této hře musíte udělat k vítězství), které Vám ty suroviny vydělávají. Taktéž je v každé misi všem známý pop limit, který Vám stejně nedovolí vytvářet ohromné armády.

Tady je to tak, že ovládáte menší počet malých skupinek, které se však neustálé vylepšují a dokáží se přizpůsobovat situaci na bojišti (např. pěchota může “vyzkoumat“ raketomet proti obrněným vozidlům nebo tanky můžete vylepšit kulomety proti pěchotě).

Celkově se hra hraje opravdu dobře, protože je jednoduchá na ovládání, mapy jsou dostatečně rozlehlé pro různé taktizování a celkově hra odsýpá neskutečným tempem, je to opravdu jízda od začátku do konce (dobře, pár výjimek se najde, o tom později).

Celkově je ve hře 15 docela rozsáhlých misí, které Vás zaměstnají na minimálně 15 hodin, pokud nejste nějak extra pro v RTSkách, můžete se s klidem dostat až přes 20 hodin čistého času, což je docela úctyhodné číslo.
Tak, tímto jsem vlastně shrnul celou hru, mohl bych jí dát 100% a šel bych dál. No, tak jednoduché to bohužel není, pár vad na kráse celkové hodnocení o pár procent snižuje.

Jednou z nich je věc dobře známá RTSkám, se kterou jsem se setkal docela často, nejvíce však u her ze série Blitzkrieg. Tou věcí je pathfinding vozidel, kterým občas trvá opravdu dlouho, než se rozjedou z místa. Tahle věc mě neskutečně štvala na Blitzkriegu, zde to naštěstí nebylo až tak značné, ale i tak to štvalo. Vlastně celkově AIčko je slabší stránkou hry, které mě občas opravdu vytočilo. Přesnost jednotek, to je také kapitola sama pro sebe, někdy to je opravdu do očí bijící, když se tanky přestřelují na pár desítek metrů a většina střel lítá úplně kamsi do řiti. Stejně tak vojáci, občas jsou doslova nesmrtelní, nicméně, u nich bych lehce přimhouřil oko, neboť i ve skutečnosti zasáhla vždy jen jedna kulka z mnoha. Poslední věcí, kterou jsem již zmínil, v záplavě dvou největších problémů se však lehce ztratí, je to, že asi 2 nebo 3 mise z celé hry jsou vážně nudné. Ale to už bych hodil za hlavu, žádná hra nemůže každého bavit od začátku až do konce. Hře uděluji krásně nadprůměrných 90%.

Pro: + Příběh + Grafická stránka + Taktické možnosti + Jednoduché na ovládání + Délka hry + Gameplay ... až na pár misí je to divoká jízda od začátku až do konce

Proti: - AI spojenců i nepřátel - Pathfinding vozidel - Buď příliš nepřesní nebo nesmrtelní vojáci (vozidla) - Nepřesnost u vozidel je velmi velká = nereálná

+7

Grand Theft Auto: Episodes from Liberty City

  • PC 70
Grand Theft Auto IV: The Lost and Damned

Takže, po druhém dohrání GTA IV jsem se pustil i do druhého dohrání EFLC. Tedy spíš bych měl říct, že pouze do druhého dohrání The Ballad of the Gay Tony, neboť the Lost and Damned jsem dříve nedohrál. Tentokrát jsem se však odhodlal a dokončil oba dva příběhy. Ale hezky popořádku.

Jako první jsem si vzal na paškál příběh Johnnyho Klebitze a jeho motorkářského gangu the Lost. Je to tak, v tomto DLCčku se ujmete role motorkáře Johnnyho (kterého jsem vyloženě nesnášel) a budete plnit mise pro jeho motorkářský gang. S ostatními postavami to vlastně není jiné, jsou to všechno takoví tupí bezmozci, opravdu jsem je neměl rád. Celkově mě toto DLC nijak nezaujalo, protože prostředí motorkářského gangu mě vůbec nezajímá. Ale zpět k příběhu.

Během ne moc dlouhé herní doby budete vlastně jen jezdit na motorkách a střílet a semtam se objeví něco jako náznak příběhu. Abych pravdu řekl, ten si už víceméně nepamatuji, neboť mě nijak nenadchl. Objeví se tam sice i nějaké postavy z původní hry a také z druhého DLC, to je však asi jediné pozitivum na příběhu.

Co mě však opravdu štvalo bylo využití města … tedy vlastně nevyužití, prakticky celý příběh se odehrává na jednom ostrově a ani ten není využíván celý. Navíc hudební podklad byl také oproti původní hře příšerný. Když to vezmu kolem a kolem, tak jediným novým obsahem (a taky plusem) je docela dost nových motorek (zejména chopperů, bohužel) a zbraní (zejména divných, bohužel). Nemohu si prostě pomoci, ale dle mého názoru se tohle DLCčko nepovedlo (i když se mnou mnoho lidí nebude souhlasit). Pro mě to byla prostě nuda. Kolem a kolem, 50%.

Klady a zápory:
+ dost nových motorek a zbraní a camea některých postav z původní hry i TBoGT
- oproti GTA IV a tBoGT mnohem nudnější
- skoro žádné využití města, většina misí a času stráveno v Alderney
- naprostá většina postav jsou nesympatičtí týpci, včetně hlavní postavy

Grand Theft Auto IV: The Ballad of the Gay Tony

Do třetice všeho tentokráte dobrého se dostávám i k druhému, mnohem lepšímu, DLC pojmenovaného The Ballad of the Gay Tony. Název v tomto případě může docela klamat, neboť hlavní postavou není homosexuální milionář Tony, ale jeho osobní strážce a asistent v jedné osobě, Luis Lopéz. Oproti Johnnymu je Luis sympaťák, a tak samo i ostatní postavy. Stejně jako v tLaD se zde setkáte se starými známými, ale nejlepší postavou je rozhodně arabský miliardář Yusuf Amir. Tak parádně napsanou postavu jsem snad ještě neviděl. Víc k němu však prozrazovat nebudu, to musíte zažít. Nicméně slovo výstřední je v jeho případě hodně slabé, protože co není ze zlata, jako by nebylo. Oproti němu je Luis muž na úrovni a podle toho vypadají i mise, které s ním plníte. Od nočních klubů, po létání s vrtulníkem až po krádež vagónu metra. Tohle DLC je prostě jízda.

Herní doba je o něco delší než v případě tLaD, v tomto případě jsem však dohrával i tuto hru na 100% Celkem mi zabralo 8 hodin dokončení příběhu a dalších skoro 8 hodin dodělání vedlejších misí, což je na DLC velmi dobré.

Oproti tLaD vyměníte motorky za auta a vrtulníky (zejména obrněný transportér a zlatý ozbrojený vrtulník, dobře známý hráčům GTA V a GTA Online, jsou naprosté parády), motorkářský klub za příjemný byt a dementní motorkáře za lidi na úrovni. Také jsou zde nové zbraně, tentokrát už opravdu dobré a použitelné. Jak jsem již zmínil, většinu hry strávíte v autech a ve vzduchu, takže je logické, že zde je několik nových aut i vrtulníků (i výše zmíněné). Po dlouhém čekání se konečně vrací i tolik vytoužený padák a s ním i mise pro něj přímo určené.

Změny k lepšímu doznalo i UIčko, sice zde převládá růžová barva, i tak to ale je lepší, než v tLaD i v původní hře.
Ačkoliv to vypadá, že je toto DLC bez chyby, dvě malé se tady i tak najdou. Stejně jako v tLaD je zde město prakticky nevyužito, vše se odehrává na prostředním ostrově, na rozdíl od tLaD je však využit skoro celý. Druhou vadou na kráse je náplň vedlejších misí, které jsou všechny skoro stejné, po čase omrzí a vyplatí se je hrát jenom pro splnění hry na 100%.

Abych to tedy celé shrnul, tohle DLC je naprostý opak toho druhého. Dokonce mě bavilo i více než původní hra, škoda jen, že to bylo DLC a ne plná hra. Hodnotím vysoce nadprůměrně 90%.

Klady a zápory:
+ příjemnější UI než v základní hře i TLaD
+ parádní nové zbraně a dopravní prostředky
+ konečně padák
+ Mnohem zábavnější než TLaD a GTA IV, mnohem sympatičtější hlavní hrdina než v TLaD a GTA IV
+ camea některých postav z původní hry i TLaD
+ herní doba – nějakých cca 16 hodin na 100% dokončení hry, příběh cca 8 hodin
+ Yusuf Amir, neskutečné parádní postava, takového šílence jsem ještě neviděl
+ Mnoho leteckých misí, což má macs rád
- vedlejší mise jsou všechny skoro stejné, po čase fakt omrzí a osobně jsem je dělal jen kvůli 100%
- nevyužitá celá mapa, hraje se prakticky jen na prostředním ostrově

Finální verdikt:

I přes opravdu skvělé tBoGT musím tady hodnotit jako celek, proto když sečtu a zprůměruju, vychází mi z toho pouze průměrných 70%, které bohužel korespondují s tím, jak je tento pack dvou DLC nekonzistentní.

Pro: V článku.

Proti: V článku.

+10

Grand Theft Auto IV

  • PC 80
Tak, po menší pauze jsem se opět dostal k sepsání nějakého toho delšího komentáře a rovnou se pustím do legendy akčního žánru, série Grand Theft Auto. Nejdřív tedy 4. díl, neboť předchozí díly si už nepamatuji tak dobře a poslední, pátý, díl jsem dohrál docela narychlo, přičemž se mi kampaň bugla, takže si ji brzo zahraji znova. Logicky z toho tedy vychází jako kandidát na komentář díl čtvrtý a hned poté i jeho DLCčka. Sice je to už nějaký pátek, kdy jsem to dohrál, ale naštěstí mi na to paměť ještě slouží a kdybych něco zapomněl, psal jsem si během hraní docela dost poznámek.

Takže k příběhu. Stejně jako v předchozích dílech, i zde začínáte jako naprostý looser, nula, prostě nikdo. Jmenujete se Nico Bellic, pocházíte odněkud z Balkánu a přijeli jste do USA začít žít americký sen, který zde žije i Váš bratr Roman, alespoň dle jeho slov. Během hry stejně jako v předchozích dílech postupně stoupáte společenskými žebříčky výše a výše až je z Vás uznávaný mafián se spoustou známostí z podsvětí Liberty City. Ano, jak čtete správně, hra se vrací do starého známého Liberty City, které již jednou sérii GTA hostilo, konkrétněji ve třetím díle. Oproti němu se však město několikanásobně zvětšilo, a hlavně vypadá jako pravé velkoměsto. Oproti San Andreas zde úplně zmizely malá městečka, poušť, venkov a zůstalo jen holé město, rozděleno stejně jako ve třetím díle na 3 ostrovy.

Během hraní se tedy podíváte do všech zákoutí tohoto velkoměsta, od místní věznice, přes obří letiště až po krásně zpracovaný Brooklynský most (ve hře Brokerský most). Celou dobu při Vás bude stát Váš (někdy vyloženě otravný) bratr Roman („Nico, let’s go bowling“, tuto legendární hlášku uslyšíte docela často :D) a plno dalších nových přátel. Na druhé straně barikády se však seznámíte i s temnou stránkou takzvaného amerického snu a zjistíte, že to není až takový sen, jak by se mohl zdát.

No, myslím si, že k příběhu by to stačilo, ať příliš nespoiluji a pustím se do technických aspektů hry. Ještě předtím bych jen chtěl zmínit, že dohrání samotného příběhu bez plnění většiny vedlejších misí Vám zabere cca 35 – 40 hodin Vašeho života. Pokud však budete chtít splnit hru na 100% (a vězte, že to opravdu není sranda, takové zabíjení všech racků je opravdu o nervy), budete na to potřebovat nějakých pár desítek hodin navíc, v mém případě to trvalo přesně 61 hodin a 53 minut. A to jsem nedělal během hraní žádné blbosti a zdržování.

Teď k samotnému hraní. Oproti předchozímu dílu je tady mnoho, opravdu mnoho znatelných změn. První a nejspíš největší je přechod na úplně nový herní engine, který hru posunul do mnohem vyšších sfér, protože z víceméně kreslené grafické stránky (GTA III, VC a SA) přešel na fotorealistickou, kterou známe z ostatních podobných her. Spolu s ní také přišla fyzika, která předchozím dílům chyběla. Tím logicky velmi vzrostly požadavky na vaše Pécé. Abych pravdu řekl, z mé osobní zkušenosti jsem s vyššími nároky víceméně žádný problém neměl. Většina lidí si stěžovala (a nejspíše oprávněně) na velmi špatnou optimalizaci a nízké FPS, já však i na průměrném PC s tím žádné problémy neměl. Asi jsem měl štěstí.

Každopádně hra vypadala graficky fakt parádně, oproti San Andreas jsem fakt čuměl doslova jako puk na branku. Jasně, mělo to docela hodně much a oproti ostatním hrám to ještě nebylo kdoví co, pravý potenciál ukázal nový engine RAGE podle mě až v GTA V, ale o tom jindy. I tak to ale vypadalo opravdu parádně.

Druhou docela zásadní změnou byla změna prostředí, jak jsem již nastínil. Venkov zmizel, taktéž malá městečka a ze tří měst se stalo jediné, obří. Nejspíš i díky tomu hra přišla i o mnoho různých vychytávek, funkcí nebo aktivit. Jako několik těch nejvýznamnějších bych zmínil například: Ve městě nenajdete jediné letadlo, které by šlo pilotovat (vzhledem k přítomnosti jediného letiště, spousty výškových budov a rozloze města docela logické), s tím související absence padáku (ten přišel až v jednom DLC), nemožnost kupovat nemovitosti a vydělávat na nich, upravovat auta, upravovat vlastní postavu (během hry máte možnost akorát se převléct do několika předpřipravených outfitů), řídit vlak a taky je pryč spousta různých vedlejších misí. Spíš je to ale důsledek toho, že je hra mnohem více orientována na hlavní příběh, který je zde vyprávěn opravdu do hloubky a není prostě čas na vedlejší blbosti. Částečně tyto věci přinesly DLCčka, ale o tom později. Zmizely vlastně i garáže na vlastní auta, nyní máte vždy před apartmánem plochu, kde můžete zaparkovat maximálně 2 vozidla. Slouží tudíž stejně jako garáž, ale nemáte je prostě schované uvnitř, protože veškeré Vaše obydlí se zde sestává z apartmánů, dům zde vlastnit nelze.

Naproti tomu však obsahuje také věci, které v SA nebyly. Zmínit bych mohl například Telefon, internet nebo systém krytí. A hlavně, poprvé v historii série přišel i oficiální Multiplayer. Ten jsem však víceméně nehrál, nemůžu ho tudíž hodnotit.

Jak je z předchozích odstavců víceméně zřejmé, tento díl oproti SAčku přišel o mnoho věcí, přičemž navíc nezískal skoro nic (až na grafickou stránku a fyziku, samozřejmě).

I přes tuto skutečnost to však neberu za až tak velký krok zpět. Snaha autorů udělat hru více orientovanou na příběh docela chválím, na druhou stranu to nejspíš většina fanoušků s velkým nadšením nepřijala. Grafická stránka hry to však všechno vynahrazuje a dělá z této hry další povedený kousek do série. Hodnotím víceméně nadprůměrně a to 80%.

Pro: + Délka hry + Silný příběh + Graficky parádní, oproti předchozím dílům obří skok + Velké živé město …

Proti: - … nicméně bez malých městeček, venkova a pouští - Chybějící věci ze SA (hlavní, velký zápor) - nijak valná optimalizace - ne moc sympatické postavy - věci, které zde chybí a měly zde být, jsou až v GTA V

+11

Blitzkrieg

  • PC 70
Blitzkrieg. V překladu blesková válka. Tímto termínem se označoval Hitlerův způsob vedení boje či taktika v prvních měsících Druhé světové války. Blesková válka se tomu říkalo proto, že německé jednotky postupovaly za pomocí tanků a letadel bleskově vpřed. Nejvíce se tato taktika uplatnila asi v bitvě o Francii, kterou Němci vyhráli a Francii obsadili po měsíci a půl.

Ale dost historie. Podle názvu hry bychom i my čekali bleskové boje na evropských bojištích, ve skutečnosti tomu tak však docela není. Ale k tomu později.

V rámci kampaně se můžete v této hře ujmout jak Němců, tak i Spojenců či Sovětů. Každá kampaň se sestává z několika historických misí, mezi něž jsou vloženy vždy 3 náhodné mise s rozdílnou obtížností (lehká, střední, těžká), za jejichž splnění se Vám odemknou nové jednotky. Tyto mise hrát můžete, ale nemusíte. Já je však osobně hrál, neboť byly lehké a krátké a vidina nových a lepších tanků či děl mě nutila je hrát.

V každé misi (jak náhodné, tak historické), obdržíte určitý počet jednotek, se kterými si ve většině případů musíte vystačit až do konce mise. Celou kampaní s Vámi taktéž jde Vaše „četa“, která se skládá z počátku z 3 tanků a z 3 děl, ke konci hry už je to 6 tanků a 6 děl. Tyto jednotky získávají v průběhu kampaně zkušenosti a zvyšuje se jim hodnost. Když Vám však jednotka z Vaší „čety“ umře, nahradí ji nová bez zkušeností a hodnosti.

Jednotek je ve hře opravdu spoustu, od základní pěchoty (která se zde nijak nerozlišuje), přes obrněná vozidla, tanky, samohybné houfnice, dalekonosná a protiletadlová děla až po opravárenská či nákladní vozidla. *SPOILER*Nechybí zde ani lahůdky jako je supertěžký německý tank Maus či supertěžký americký tank T28/T95.*SPOILER* Na pomoc si taktéž můžete přivolat letectvo v podobě průzkumného letadla, útočných bombardérů, klasických bombardérů či stíhaček. V některých misích je tato podpora omezena že když Vám tyto letadla sestřelí, daná kategorie letadel již nebude nadále v misi dostupná. Suma sumárum je ve hře opravdu hodně jednotek.

Takhle napsáno se to čte hezky. Realita je však trošku jinde. Bohužel, musím zde vyzdvihnout i pár docela zásadních nedostatků této jinak skvělé hry.

Začneme gameplayem, kde je asi ten největší kámen úrazu. O co se jedná? O pohyb jednotek, který je naprosto příšerně udělaný (čtěte odfláknutý). Z jiných strategií jsem prostě zvyklý, že vydám jednotce rozkaz (např. přesun) a jednotka to během chvilky splní. Tady dám rozkaz přesunout se, ale tady teprve začíná to pravé peklo. Jednotky jsou neskutečně pomalé, než vyjedou ze své pozice, klidně se i 3x otočí na místě. Navíc, během přesunu, když už se jim tedy podaří odjet, se několikrát zastaví, otočí o pár stupňů a zase jede dál. Nic takového jako plynulý pohyb ve většině případů neexistuje. Pathfinding je taktéž naprosto příšerný. Před tankem stojí skupina pěšáků a tank, místo aby skupinku objel či počkal, až mu skupinka uhne, se začne otáčet doleva či doprava na místě a prostě se zasekne. To samé skupina pěšáků, místo toho, aby tanku uhnuli, začnout zmateně pobíhat a najednou je všude chaos. AI je v této hře prostě hrozné. Musím říct, že už dlouho jsem neviděl tak špatné ovládání a chování jednotek, jako je právě v této hře.
Co se pak týče nepřátelských jednotek, občas je opravdu těžké s nimi bojovat, v některých případech mi dokonce přišlo, že museli, jednoduše řečeno, cheatovat. :D

Dalším, spíš jen drobným nedostatkem, je dohled jednotek, který je opravdu malý. S tím je spojen i ne moc dobře udělaný visibility systém, kdy může nastat i taková situace, že nepřátelskou jednotku uvidíte, až když je cca metr před jednou z Vašich jednotek. Toto je však nejspíš dáno faktem, že na rozdíl od jiných strategií, zde vidíte pouze to, co vidí vaše jednotky, nikoliv okolí vašich jednotek. Na jednu stranu to hře přidává pocit autentičnosti, na druhou je však ovládání trochu zmatené. Avšak jak jsem řekl, beru to spíš jen jako takový drobný nedostatek. Navíc je to pouze věc názoru, jiní to třeba vezmou jako plus této hry.

Předposlední částí, které se chci věnovat, je grafická stránka. Po té hra nevypadá na svou dobu nikterak špatně, jednotky vypadají pěkně, až na pěchotu, která je tak malá, že ani nejde vidět, že mají vojáci nějakou zbraň. Ale to vem čert. Jediné, co zamrzí, je absence rotace kol a pásů, kdy pohyb jednotek, které po mapě jen tak „kloužou“, vypadá opravdu divně.

Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, je herní doba, která u mě čítala úctyhodných cca 35 hodin. Historické mise jsou totiž docela dlouhé (každá zabere minimálně hodinu) a navíc jsem ještě hrál docela dost misí náhodných. Herní doba se však bude lišit hráč od hráče, neboť zde záleží i na stylu hry. Já preferuji spíše pomalejší dobývání, proto taky takový čas.

Abych nezapomněl, chtěl jsem ještě zmínit, že ke hře je spousta rozšíření a datadisků. Osobně jsem hrál Burning Horizon, který sleduje Maršála Erwina Rommela a jeho tažení od Ardenských lesů, přes pouště severní Afriky až po poslední odpor Němců v západní Evropě. Toto rozšíření čítá celkem 8 zajímavých misí. Druhým datadiskem, který jsem si zkusil, avšak nedohrál, je Rolling Thunder, který sleduje jiného velkého velitele, Generála George S. Pattona a jeho jednotky od pouští Severní Afriky až po Ardenské lesy při závěrečné německé ofenzívě v zimě roku 1944. Toto rozšíření obsahuje tuším taktéž 8 nových misí, které mě však na rozdíl od Burning Horizon tolik nebavily. Osobně mám ještě další 3 rozšíření, Mission Kursk, Mission Barbarrossa a Green Devils, avšak ani jedno mě nezaujalo a rozhodl jsem se je nehrát. Jelikož jsou tyto datáče prakticky shodné s původní hrou a jediné, co je odlišuje, jsou jiné mise, jsem se proto rozhodl je hodnotit stejně jako původní Blitzkrieg.

Tímto jsem se konečně dostal k závěru mého komentáře a teď už musím vytknout jen konečný verdikt. Nebýt toho opravdu špatného systému ovládání, neváhal bych hře udělit 80%. Takhle to je však s odřenýma ušima 70%.

Pro: + Délka hry + Počet jednotek + Zábavné mise, možnost taktizovat + Graficky pěkné na svou dobu + Spousta datadisků a rozšíření, jak oficiální, tak i neoficiální, zvyšující herní dobu takřka na dvojnásobek

Proti: - Otřesný systém ovládání - AI jednotek - visibility systém - chybějící rotace kol a pásů u jednotek 

+7

Wolfenstein

  • PC 80
Není to tak dávno, co světlo světa spatřil nový díl této kultovní série s podtitulem „New Order“. (V době psaní tohoto miničlánku to nebylo tak dávno no :D ) Jako fanoušek této série jsem si proto řekl, že si ho musím zahrát ale než tak učiním, sfouknu nejprve předchozí díl.

Řeknete si, proč si nedat rovnou od začátku. No, to se má tak, že první Wolfy jsou pro mě už opravdu moc moc staré a pro mě nejlepší díl série Return to Castle Wolfenstein si šetřím až na nějakou speciální příležitost.

Ale zpět k tématu. Tento díl jsem už před cca 5 lety dohrál, tentokrát jsem si však řekl, že hru splním komplet se vším všudy, tzn. i se sbíráním secret itemů a plněním vedlejších úkolů.

No hru jsem dohrál za nějakých 10 hodin čistého herního času, přičemž sbírání secret itemů mohlo zabrat cca 2-3 hoďky času. Z toho vycházejících 7 hodin herního času není nijak moc, v dnešní době však prostě průměr.

Teď něco k příběhu. Hra by měla volně navazovat na předchozí díl, přičemž se zde opět setkáváme se starým známým Wiliamem „B. J.“ Blazkowiczem a jeho nacistickými kamarády.

Co by to taky bylo za Wolfa, kdyby tam nebyli zvrácení náckové s (opětovnou) touhou ovládnout svět a jejich šílenými sci-fi/fantasy věcičkami. V předchozím díle jim B. J. vše překazil, oni jsou však kluci šikovní a opět vymysleli plán, s kterým už protentokrát prostě musí uspět.

Děj se odehrává ve smyšleném městečku Isenstadt, kde se skopčáci snaží tajně vybudovat über superzbraň, s kterou by, jak jinak, ovládli svět. Nepočítali však s tím, že do města přijde jejich starý známý, kterému se prostě nebude jejich plán líbit.

Tentokrát bude mít B. J. navíc mocného spojence v podobě medailonu, s kterým může vstupovat do jiné „dimenze“, ve které je rychlejší, může zpomalit čas, vytvořit si štít či nabít do zbraní munici ze samotného pekla. Je sice omezený kapacitou svého medailonu, avšak jeho dobíjení mu nečiní naštěstí vůbec žádný problém.

Medailon však není samozřejmě jediná věcička, která mu proti fritzkům bude pomáhat. Po ruce má samozřejmě mnoho zbraní, od klasických německých zbraní jako Machinenpistole 40 či Sturmgewehr 44 (ve hře označovanou jako MP43), přes Panzershreck a Flammenwerfer až po futuristické zbraně jako jsou Particle cannon, Tesla Rifle či jeden über kanón, jehož jméno si už nepamatuji.

Komu by toto vše ještě bylo málo může si zbraně i medailon porůznu za penízky vylepšit (klasika – větší dmg, zásobníky, přesnost … )

No a posledními spojenci B. J., s kterými se setkáme, budou němečtí partyzáni, kterým vlastně budete celou dobu pomáhat bojovat proti Nacistům.

Opusťme teď obsahovou stránku hry a vrhněme se na tu grafickou. Hra nevypadá na svou dobu špatně, textury zbraní jsou povedené, ostatní textury už tolik ne. Efekty jsou docela povedené, ale nic světoborného to taky není. Grafika neurazí, ale ani nenadchne. Na o 2 roky starší Crysis to nemá ani v nejmenším, ale je pravda, že srovnávat to s Crysis není moc podstatné.

Abych pravdu řekl, moc co vytknout toho hře vlastně ani nemám, bavila mě od začátku od konce, na nějaké podstatné bugy jsem nenarazil.

Jediné, co tak trochu kazilo pocit z hry byly situace, kdy na nádvoří střílím nácky a jiní mezitím hned vedle popíjí v hospodě s členy odboje jako by se nechumelilo, navíc s naskriptovanou scénou, kdy se při každém vstupu chovají všichni uvnitř naprosto stejně. Podobně jako když jste někde v oblasti ovládané nacisty a v půlce mise tam jen tak stojí člen odboje a oni si ho vůbec nevšímají.

Neustálé spawnování nepřátel ve městě v oblastech, kde je vystřílíte, beru do jisté míry jako normální, jelikož je na začátku řečeno, že do města proudí stále noví a noví vojáci, a proto je beru prostě jako doplnění stavů. Nicméně to časem začne být docela otravné a spíš, než s nimi bojovat se jim snažíte utéct.

A je to tady, dostal jsem se k závěru. Před těmi cca 5 lety jsem si hru velmi vychvaloval a hodnotil pěknými 80%. S odstupem času musím říct, že se svým původním hodnocením musím jen souhlasit a konstatovat, že hra se ani v dnešní době rozhodně neztratí a její zahrání doporučuji i těm, kteří nejsou se sérii Wolfenstein vůbec seznámeni. Takže 80%.

Pro: + Gameplay, atmosféra + Zábavné mise + Zajímavé a velmi dobře zpracované zbraně + hrátky s časem

Proti: - herní doba bez sbírání itemů - grafická stránka - určité nelogičnosti - časem respawnování nepřátel

+16

Call of Duty: Black Ops III

  • PC 50
Tak, ty vole, to jsem fakt nežral. WTF je slabé slovní spojení pro to, co jsem teď právě hrál. Jako hrál jsem jak první BO, tak druhé. Ale sakra, tohle? Tohle je o několik levelů výš, tohle je fakt úlet.

A ne, opravdu ne v tom dobrém slova smyslu. Abych pravdu řekl, připadal jsem si skoro celou dobu, jako bych byl na LSD. Jako fakt, to bylo neskutečný. Ale spíš bych vlastně řekl, že na LSD byli vývojáři, kteří tenhle “masterpiece“ vytvořili. A matroš to musel být vážně kvalitní.

No, kdo tohle nehrál (a doufám, že to ani neplánuje hrát), tak tenhle úsek může skipnout. No a ten kdo to hrál, tak … no horší už to nebude. Protože co teď hodlám světu prozradit, je letmé nastínění příběhu tohohle … sry, překlep, myslel jsem “příběhu“ … zlatého kousku herní scény.

Ze začátku mi přišlo, že je ještě vše v normálu, bude to zase nějaká klasická střílečka typu zachraň svět, zabij záporáka, znič tohle a támhleto … No, jste členem nějakého übersuper hi-tech komanda, bojujete jak proti vojákům, tak proti robotům a vlastně jste superhrdina. Jenže ouha, po chvíli jste v obklíčení roboty a je s Vámi skoro konec. Jenže na poslední chvíli Vás zachrání, dostanete nové bionické ruce i nohy a speciální modul do těla, který z Vás udělá napůl člověka a napůl AIčko. Během hry Vás a váš tým začne tahle umělá inteligence ovládat, postupně své parťáky všechny pozabíjíte (protože je ovládla více než Vás, divné, že?) a nakonec se zastřelíte sám. Pak už si jen vezmete něco hodně kvalitního a jedete bomby. Nicméně tyhle halucinogenní látky musíte brát i během hry, protože na tolik halucinogenních scén a momentů mi nestačila ani moje kalkulačka s pamětí 2 megabajty. No a konec to všechno dorazí. Jako takovou šílenou splácaninu jsem v životě neviděl. Absolutně nemám šajnu vo tom, o čem v tom příběhu vlastně šlo, to byste fakt museli vidět (a ti, kdo to hráli, tak radši spíš nevidět). Jediné, čeho jsem si tak všiml, byl náznak malé lav story mezi hlavním hrdinou (tedy Vámi) a jednou “kráskou“ z Vašeho týmu. Kráskou jsem zvýraznil schválně, protože až uvidíte, co se z ní na konci hry stane, pochopíte. No, to si myslím, že stačí, ti, kdo to ještě nehráli, víc vědět nemusí a ti, kdo to již hráli, to všechno už (bohužel) ví.

Jediným trošku světlejším místem na celém příběhu byla mise, kdy jste se v halucinacích (nebo myšlenkách, co já vím, co to bylo) dostali do alternativní druhé světové války do Bastogne (nejspíš to byl i mini Easter Egg, neboť mi ta lokace přišla hodně podobná misi z úplně prvního dílu CoD), kde jste bojovali na straně amerických vojáků proti Němcům, přičemž to vyvrcholí během boje s tankem King Tiger, který se nakonec změní v obřího robota. Jako celý zbytek hry, I tato mise se nakonec změnila v LSD dýchánek, takže vlastně do celé hry krásně zapadla.

Graficky to je prostě typické CoDko. Vyumělkovaný humus, který vypadá od 4. dílu pořád stejně, jen tam každý nový díl přidají nějakou další cool vychytávku a vydávají to jako nový díl. Na to, jak to vypadá, je to navíc opravdu příšerně optimalizované, takže když nemáte über gaming Pécé, tak si to zahrajete leda tak na med/high na tak tak 60FPsek.
Ohledně gameplaye, je to pořád stejné staré CoD. Zbraně, vylepšování zbraní, nějaké speciální abilitky a to je tak vše. Zbraní je tam docela dost, všechny jsou víceméně vytvořené speciálně pro hru, neboť se “příběh“ odehrává v roce 2065 tuším, takže žádné reálné zbraně tady nehledejte.

Každou misi začínáte v nějakém operačním centru, kde máte možnost si prohlížet služební záznamy, sběratelské předměty nalezené v misích, změnit vzhled postavy (helma, zbroj nebo gender), upravit zbraně, upravit myšlenkové ability (to jsou takové skoro čáry máry, ale o tom se mi fakt psát nechce, nestojí to za to, stejně to během misí mockrát nevyužijete) anebo začít další misi. Později si můžete zahrát i různé survivaly a arény, ale to jsem nezkoušel, neměl jsem na to dostatek matroše.

Na druhou stranu se mi tenhle systém líbil, celkově mám tyhle sociální systémy (upravování postav, zbraní, vystavování sběratelských itemů na poličku atd.) rád a kdyby tahle hra nebyla taková sračka, tak bych se snažil posbírat všechny ty itemy, nalevlit všechny zbraně na max a celkově si s tím takhle hrát. Aspoň něco je na této hře docela povedené.

Nakonec jsem tedy ani nečekal, že to dohraji a že to bude trvat skoro 9 hodin (bez 10 minut), tak to jsem v dnešní době rychlokvašek nečekal už vůbec.
Ani to mě však nepřesvědčí, abych dal této hře více než 50%. Tak to by bylo.

Pro: Social system před Misí, Jiné stylování hry oproti ostatním CoDkům

Proti: Příběh a optimalizace, ty dvě věci tu hru úplně zabíjí bohužel

+14

Blitzkrieg 2

  • PC --
Takže ve stručnosti. Po pár minutách hry jsem si myslel, že druhý díl této série si zachová prvky z prvního dílu a to špatné vylepší. Ano, mluvím zejména o pohybu a chování vlastních jednotek a pathfindingu. A musím přiznat, že lehké zlepšení tady je. Ale opravdu jen lehké.

Oproti B1 je také několik novinek v gameplayi. Během mise si můžete povolávat posily, kterých je sice omezené množství, avšak oproti B1 už nejste závislí jen na tom, co dostanete na začátku hry. Jelikož však jednotky v jedničce vydržely trojnásobek toho, co jednotky ve dvojce, tak to ani nevadilo. Ale k tomu později. Další změnou je systém expení. V B1 expila každá jednotka samostatně a když Vám ji někdo zničil, tak musela jakoby začínat od znova. (Dostali jste novou jednotku bez zkušeností). Tady expí skupiny jednotek a ranky se neresetují. UI je jednodušší a přehlednější, zabírá však mnohem větší část obrazovky. Toto by byl výčet těch jakž takž pozitivních změn. Teď však k tomu horšímu.

Začneme tím menším zlem. Odzoomování je tragické, i na maximální zoom nemáte přehled nad bojištěm a letadla Vám lítají takříkajíc před nosem. Kameru jde sice natáčet, v ničem Vám to však nepomůže a je to tady spíše zbytečné.

No, a nakonec to největší zlo, díky kterému jsem s hrou skoncoval (když ještě pominu nudné mise a nulovou atmosféru).

Tou věcí je dohled vlastních jednotek. Jak mám sakra s mými jednotkami něco zničit, když mě nepřátelé vidí o mnoho dřív, než já je. Jedu s tanky na nějaké obranné postavení a než je uvidím, tak mám 2 tanky dole a další poškozené. Tak samo pěchota, dřív, než se doplazí na dostřel, tak je mrtvá.

Možná bych to překousl, kdybych měl jako v B1 v každé misi i nějaké to dělostřelectvo, s kterým jsem si nejdřív pokryl oblast a poté na ně zaútočil… AHA, tady si můžu o nějakém dělostřelectvu nechat jen zdát. Alespoň v prvních několika misích. Ale o to nejde, tady jde o princip a neuvěřitelně špatně zvládnutý systém.

A co když mám tank poškozen? No tak si můžu maximálně na…nakašlat. V každé misi v jedničce byly opravárenské vozidla, tady je velký kulový. Poškozený tank můžu rovnou odepsat. Krásně se to projevilo v jedné z prvních misí, kdy moje tanky najely na miny a po celý zbytek mise stály kdesi na začátku a byly mi vy víte k čemu. Dají tam miny, ale že by mi dali ženisty? Proč? …

Graficky nevypadá hra taktéž nijak skvěle, na svou dobu je graficky už docela zastaralá a hlavně hrozně přebarvičkovaná. Jediným plusem tak zůstávají pouze nové efekty výbuchů a ohně.

Blitzkrieg 2 mohl být dobrou hrou. Vývojáři měli na čem stavět, vždyť první díl nebyl, až na jednu docela velkou chybu, vůbec špatný. Kdyby vzali to nejlepší z prvního dílu, přidali k tomu něco nového a opravili ten hrozný systém pohybu jednotek, mohla to být parádní hra. Takto to však ještě víc dodrbali, staré chyby zůstaly (např. to, že se jednotkám neotáčejí ani pásy ani kola, stále nevyřešili, ale to vem čert) a přibylo docela dost nových. Některé věci sice zlepšili, ale když neopraví to zásadní, tak je něco špatně. Docela jsem se na tento díl po dohrání jedničky těšil, teď však nevím, jestli mám vůbec něco očekávat od nedávno ohlášeného třetího dílu. Nemám, dopadl prý příšerně. Nicméně hru nehodnotím, odehrál jsem jen kousek z kampaně, ale stejně, palec dolů.

Pro: V textu.

Proti: V textu.

+7 +8 −1

Enemy Front

  • PC 65
O této hře jsem se dozvěděl vlastně teprve nedávno, kdy jsem viděl docela zajímavý trailer. Po jeho zhlédnutí jsem se i docela těšil, po zjištění, kdo za hrou stojí, už tolik ne. City Interactive, studio stojící za sérií Sniper Ghost Warrior, nemá zrovna pověst ve vytváření kvalitních titulů.

Hra se odehrává za Druhé světové války v okupované Evropě. Hlavní postavou je americký válečný reportér Robert Hawkins. Hra sleduje zejména Varšavské povstání na podzim 1944, kterého se účastníte jako pomocník polských partyzánů. Během hry se ve flashbacích podíváme taky do Francie nebo do Norska, jak jinak než mezi partyzány. Celou hru jste prakticky jejich pomocníkem a plníte pro ně různé mise, jako je například osvobození zajatce, odpálení mostu či klasická pomoc při bránění určitého bodu. Spíš než jako válečný reportér mi přijde Hawkins jako voják ze speciální jednotky. Ale co, každý má v sobě přece špetku toho hrdinství a i reportér přece dokáže vyhodit do vzduchu most … a nebo ne?

Nicméně chválím autory, že se vydali do vod stále ne moc prozkoumaných, jako je druhoválečné Polsko či Norsko. Za tento originální nápad u mě mají malé bezvýznamné plus.

Bohužel, na chválení toho už tolik nebude a proto nejprve vyzdvihnu světlá místa.
Docela povedená se mi zdála zvuková stránka hry, ať už samotné zvuky zbraní či hudba během misí, která jim dávala tu správnou atmosféru.

Nejvíc plusů ode mě hra získá nejspíš za samotný gameplay. Volnost pohybu po mapě, možnost jít buď stealth nebo Rambo stylem a celková zábavnost misí mě velmi potěšila a třeba takové mise v malebné krajince francouzského venkova a norských hor byla přímo radost hrát. Stejně tak působivé ruiny Varšavy, které vypadaly krásně a autenticky, ve mně vyvolávaly pocit dobré hry. Samotné polské mise mě sice už nijak zvlášť nebavily, ale občas se našla i výjimka.

Taktéž mě potěšilo, že autoři nezapomněli na různé malé drobnosti, které nejsou sice moc podstatné, ale potěší. Například možnost nastavit časovač u bomby (což např. u CoD či MoH série nikdy nešlo), možnost chytit vojáka zezadu a použít ho jako živý štít (Splinter Cell) nebo třeba pohled na rotující kulku po výstřelu z odstřelovací pušky jako ve SGW 2. Určitě by se našly ještě další, těch si však během hraní všimnete zajisté sami.
Poslední plusovou věcí, kterou prostě musím zmínit, je výskyt zajímavých zbraní, které jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Například De Lisle Carbine, britská puška s integrovaným tlumičem, polská kopie amerického BARu, RKM wz.28 či zajímavá bolt-action pistole Welrod s integrovaným tlumičem, kterou jsem poprvé viděl teprve nedávno při hraní Sniper Elite V2.

Ačkoliv nerad, musím přejít k tomu horšímu, co tato hra obsahuje.

Předně tedy začnu s grafickou stránkou hry. Stejně jako SGW2, i tuto hru pohání CryEngine nové generace. A stejně jako ve výše zmíněné hře, i tady je jeho potenciál využit velmi málo. Některé aspekty jako různé efekty počasí, výbuchů či střelby jsou docela povedené, naopak třeba celkově textury jsou hodně špatné a neostré. Ruku v ruce s průměrnou grafikou bych čekal docela přijatelné FPSka. V tomto případě tomu tak je i není. Na nastavení High mi na určitých místech klesaly snímky za vteřinu až k číslu 20 (zejména ve Varšavě), na jiných místech se naopak šplhaly až ke krásným 50-60 (zejména mise v Norsku). Je to dáno zejména prostředí, kdy ve Varšavě vše hořelo, oblohu křižovala letadla a protiletadlová palba.

Technická stránka hry. Bohužel, hra trpí docela častými bugy, namátkou třeba levitující textura kamenné dlažby, létající vojáci po tom, co je zabijete nebo třeba občasné záseky vojáků o textury. A to rozhodně nejsou všechny. No zážitek z hraní to rozhodně nevylepšuje.

Z umělé inteligence nepřátelských i přátelských vojáků jsem taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. Když míříte na nepřítele skrz díru ve zdi, najednou vás odstrčí váš kolega, vleze do té díry a zasekne se v ní, stačíte už jen nevěřícně říct WTF. Stejně tak, když jste schovaní v úkrytu a nepřátelé vám nabíhají 10 centimetrů od hlavy jeden po druhém, aby mohli dostat ránu pažbou, není o nic menší WTF. O jejich chování při boji ani nemluvím, jednou jsou blbí jak tágo, že vás nedokáží trefit ani z metru, jindy vás MP40tkou trefí i na 100 metrů jako by se nechumelilo.

Málem bych však zapomněl na asi nejvtipnější nelogičnost této hry. Jako jedna z fíčur je zde možnost odnést tělo padlého nepřítele, aby si ho ostatní nevšimli a nevyvolali poplach. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby zde však nehrál zásadní roli fakt, že těla nepřátel po 10 – 30 vteřinách zmizí (někdy se mi stalo, že zmizela okamžitě, co jsem je zastřelil). Tohle páni vývojáři nějak nedomysleli, po prvním WTF jsem to však bral s humorem a docela jsem se zasmál.

Abych to shrnul, technická (potažmo i grafická) stránka hry mi přišla hrozně odfláknutá a dělaná jako by horkou jehlou a narychlo.

Ani samotné ovládání pro mě zrovna 2x příjemné nebylo kvůli své těžkopádnosti. To však může být pouze a jen můj osobní pocit. Nicméně tomu nepomáhal ani fakt, že hra neumožňuje možnost přepínat mířidla kliknutím. Při míření musíte hezky celou dobu držet pravé tlačítko myši (nebo třeba Scroll Lock, to je každého svobodná volba), což mě osobně přišlo dost nepohodlné.

Dvě stránky ve wordu jsou popsány a stále mám co psát. Ale to už by z toho byla slohovka jak ze střední školy.

Ještě bych však chtěl zmínit jednu důležitou věc a tou je herní doba. Ta je velice proměnná, co jsem zjistil. Kolují názory, že hru jde dohrát za něco málo pod 4 hodiny, já osobně jsem jí i s bonusovou misí dohrál za 6 a půl hodiny. U mě to však bylo dáno nejspíš faktem, že jsem velice často mise opakoval, neboť jsem je chtěl projít stealth způsobem a často jsem to prostě ... posral.

Na závěr musím ještě konstatovat, že asi v půlce hry jsem měl velkou krizi a měl jsem velké, ale opravdu velké nutkání jí ukončit, smazat a nikdy víc se k ní nevrátit. Jelikož se tak lehce nevzdávám, po pár minutách vlastního překecávání jsem hru znovu zapl a pokračoval v té příšerné misi. Musím říct, že v tu dobu jsem měl nutkání udělit 30% a nějak to obhájit. Jenže v tomto bodě pro mě přišel zlom a až do konce mě hra už jen bavila a i bugů a nedodělků bylo méně.

Hodnocení proto musím zvýšit o celých 35% na konečných 65%.

Pro: + originální nápad + zbraně, co jsem ještě nikde neviděl + Gameplay! + Pěkné prostředí (francouzský venkov a norské hory) + zvuk

Proti: - nevyužitý potenciál CryEnginu 3, s tím související grafická stránka a náročnost - technická stránka hry, bugy - AI - nelogičnost s mizením těl (samotné mizení těl beru taky jako velký zápor)

+16

Project I.G.I.

  • PC 85
K Projectu IGI se dostávám po nějakých cca 12 letech od posledního (a vlastně jediného) dohrání a musím říct, že i po těch letech neztratila hra nic ze své kvality.

Musím se ovšem přiznat, že ke hře budu lehce mírnější než k ostatním, neboť tato hra je moje srdcovka. Ale už k příběhu.

Hrajete za agenta Davida Jonese, který je takovým mixem James Bonda, Sama Fischera a jiných superagentů. Ovládat vrtulník či stíhačku pro něj není žádný problém. Stejně tak se přemisťovat z jednoho stožáru na druhý pomocí elektrických drátů.

A co třeba takové sestřelení vrtulníku a následný pád? Přežije bez škrábnutí! Příběh je o záchraně světa před jednou šílenou ženskou (!!!), která chce odpálit atomovou bombu. Jak nečekané. No, dobrá, přiznávám, že v době vzniku moc takovýchto her nebylo, navíc příběh je vyprávěn docela dobře a s mnoha zvraty. Mise se odehrávají převážně v občas zasněžených horských oblastech. V pár misích se podíváme i pod zem do spletité sítě tunelů plné nepřátelských vojáků.

Ale pojďme dále, nejprve ke grafické stránce. Grafika byla ve své době top a i na dnešní dobu je stále slušná. Bohužel musím říct, že jsem zaznamenal velmi mnoho grafických bugů, zejména pak prosvítání textur skrz jiné textury (Například postele uvnitř budovy byly viditelné z dálky přes zeď). Víc mi spíš vadila velmi omezená vykreslovací vzdálenost, která byla cca 100 metrů a často jsem viděl vojáky až po větším zazoomování.

Dostávám se k té nejdůležitější stránce hry, kterou je samotná hratelnost. Zábavné a zajímavé mise, mnoho zbraní, mnoho možností jak samotnou misi dokončit, to vše přispívá k samotné parádní hratelnosti. Ale teprve samotná obtížnost misí a to hlavní, nemožnost ukládat postup v průběhu mise, dává hře tu správnou atmosféru a vám kupu adrenalinu. Není většího adrenalinu vidina, že jste na konci mise a stačí jeden jediný nepřítel, jedná dobře mířená rána a rázem můžete vyhodit rozbitou klávesnici z okna a celou (u některých i hodinovou) misi opakovat. No nena*ralo by to jednoho? :D

Jistěže nasralo, ale ještě víc skutečnost, že k tomuto stavu by Vás dovedly chyby samotné hry. I když jsem na začátku psal, že ke hře bude mírnější, tak nad dvojicí opravdu nepovedených mechanismů zamhouřit oči prostě nemohu.

AI je prostě špatné i na svou dobu. Vojáci během mise chodí ve stanovených koridorech a chovají se prakticky jako stroje. Když je nějakých rozruch, začnou buď zmateně pobíhat přímo vám do rány, nebo zůstanou stát na místě a čekají na smrt. O nějakém krytí nemůže být přitom ani řeč. Přitom byli někdy tak přesní, že mi z toho šla brada dolů.

Každopádně, co mi vadilo ještě víc než špatné AI, byl častý respawn vojáků. V praxi to fungovalo tak, že když byl v základně vyvolán poplach, byli povoláni další vojáci, kteří vždy čekali v budově kasáren. Ti byli v každé budově 2 – 3, jenže tento respawn systém způsoboval, že po jejich zabití se po cca 10 vteřinách v oné malé budově znovu objevili další 2 – 3 vojáci, kteří na vás znovu vyběhli. Na toto jsem si naštěstí zvykl a rychlým vypnutím poplachu se respawn zrušil. Mnohem víc iritující však byla skutečnost, že se toto občas stávalo i v normálních budovách. Prošli jste všechny místnosti, vystříleli všechny vojáky a chtěli se vrátit zpět, najednou na vás v dříve prázdné místnosti čekal voják. Toho jsem většinou samozřejmě nečekal a několikrát jsem kvůli němu opakoval misi, z čehož jsem byl nesmírně šťasten.

To, že vojáci jsou prakticky hluší a neslyší, když od nich cca 50 metrů střílím M16tkou, to už beru jako maličkost oproti těm 2 předchozím.

Závěrem bych ještě chtěl zmínit, že mě velice překvapily různé nadčasové prvky hry, jako např. průstřelnost dřevěných materiálů, viditelné přebíjení zbraně a další. A to, že jsem to prakticky bez problému rozjel na Win7 64bit, mě docela mile překvapilo.

Hodnocení 85%.

Pro: + Gameplay, atmosféra, stará škola + grafická stránka + Zábavné mise, mnoho zbraní, mnoho způsobů dokončení mise + nadčasové mechanismy

Proti: - AI a respawnování nepřátel  

+21

Sniper Elite V2

  • PC 75
K této hře, stejně jako nejspíš většina dalších, jsem se dostal nedávno, kdy byla na Steamu během 24 hodin volně ke stažení. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Je to zadáčo a za zkoušku nic nedám. I přes připomínku kamaráda slovy „Já tě varoval.“ jsem hru nainstaloval a dal se do elitního snipování.

Musím předem říct, že první díl jsem bohužel nehrál, tudíž nemám s čím porovnávat. Rád bych si jí zahrál, avšak se mi nepovedla na mém stroji rozjet. Teď už však něco k příběhu.

Hrajete za elitního (nejspíš) amerického odstřelovače, hluboko za nepřátelskou linií, odkázáného celou dobu jen a pouze na sebe. Vaše úkoly jsou prosté. Dojít na místo, probojovat se k určitému bodu a poté zastřelit/ochránit někoho důležitého nebo vyhodit něco do vzduchu. Bohužel, je to pořád to samé a po nějaké době se dostaví obvyklý stereotyp. Mise nejsou naštěstí nikterak dlouhé a docela rychle odsýpají. Ve hře je jich 10 nebo 11 a zabraly mi na střední obtížnost přesně 8 hodin.

Teď ale ke gameplayi. Hrajete z pohledu třetí osoby, přičemž ovládání mi přišlo dobré a nikterak konzolové, jak je to v mnoha jiných hrách s pohledem třetí osoby. Pro každou misi máte k dispozici trojici zbraní; odstřelovací pušku, samopal a pistoli s tlumičem. Zbraní však ve hře bohužel nikterak moc není, já osobně jsem napočítal 8 kousků (3 pušky, 3 samopaly, 1 pistole a 1 stacionární kulomet) + granáty a výbušniny. Zejména mě potěšily nášlapné a drátové miny, které mi v několika případech docela usnadnili život.

Samotný systém střelby se mi osobně velmi líbil, podobně jako v Sniper Ghost Warrior působí na vystřelené kulky gravitace (a při nejtěžší obtížnosti i vítr). Během střelby kamera často přepíná pohled přímo na letící kulku a vy máte možnost si „vychutnat“, jak se nepříteli kulka zavrtá do lebky nebo do těla. Při většině takovýchto výstřelů se také aktivuje „rentgenový“ pohled, kdy lze vidět, jaké poškození způsobí kulka uvnitř hlavy nebo těla. Ze začátku to je velmi efektní, časem to však začne pouze zdržovat a nejradši bych měl možnost tuto kameru vypnout.

Než se dostanu dále, musím ještě zmínit jednu zajímavou věc, která mě velmi potěšila. Jelikož na vaší pušce nic jako tlumič nemáte, musíte se spoléhat na zvuky okolí. Jestli si někdo vybavuje film Nepřítel před Branami, kdy na začátku filmu Vasilij zlikvidoval 5 vojáků a zvuk výstřelů maskoval za zvuk dopadající děřelecké palby, tak ve SEV2 budete moct střílet stejně jako Vasilij ve filmu. Ať už zamaskujete zvuk výstřelu za dopadající děřeleckou palbu, zvuk hromu při bouřce, hlasitý zvuk tlampače či zvuk kostelního zvonu, vždy se Vám bude tato vlastnost hodit pro lehčí postup hrou. Za mě rozhodně velké plus. Pokračujeme dál.

Ke grafické stránce hry toho bohužel nemám moc co říct a hlavně ani moc co pochválit. Hra vypadá jednoduše zastarale, asi tak jako hry 6-7 let staré a až na modely postava nevypadá nikterak dobře. Jelikož však nejsem žádný fanatik na superüber vizuální stránku hry, toto jsem ještě jakž takž překousl.

Co jsem však překousával velmi těžko, je AI nepřátel. Jednou byli nepřátelé tak blbí, že mě neviděli na 20 metrů nebo neslyšeli umírajícího parťáka 2 metry od sebe. Jindy najdou mrtvého spolubojovníka, a místo aby upozornili ostatní a vyvolali poplach, stojí jen tak na místě a opakovaně mluví něco jako „On je mrtvý. Ten už to má za sebou. Našel jsem tělo.“ a další. Naopak, často se mi také stávalo, že mě nepřátelé viděli na cca 100 metrů, když jsem ležel mezi troskami a vůbec se nehýbal. Toto se zejména stávalo u všudypřítomných odstřelovačů na střechách a v oknech, kteří vás viděli, jen co jste ukázal špičku nosu, dále u vojáků za stacionárním kulometem (kteří by snad viděli i brouka na 200 metrů) a tanků. Toto mě naštvalo zejména u oněch odstřelovačů, neboť šance, abyste ho zpozorovali dřív, než on vás, byla velmi malá. Jak jsme se s kamarádem shodli, AI je na jednu stranu velmi dementní a na druhou zase velmi cheaterská.

Myslím, že většinu podstatného jsem již napsal a nezbývá nic jiného, než se přesunout k závěru.

Teď se mi však ještě docela nabízí srovnání se Sniper Ghost Warrior 2, kterého jsem hrál asi půl roku zpět a některé vlastnosti (zejména zápory), které jsem u něj uvedl, platí i zde. Jsou to hlavně špatná AI a koridorovost. Oproti němu má však SEV2 dvakrát tak delší herní dobu, zábavnější mise a také rozhodně lepší a originálnější příběh. Graficky obě hry srovnávat nebudu, jelikož GW2 běžel na krásném CryEnginu 3, ze kterého však rozhodně nebyl využit veškerý potenciál, ale i přesto vypadal lépe než SEV2.

Na závěr bych jen dodal, že kamarádova slova se u mě naštěstí nenaplnila a já se těch 8 hodin docela bavil. Proto dávám velice slušné hodnocení, 75% a jsem zvědav, co přinese třetí díl, který vychází zanedlouho.

Pro: + příběh, délka + Systém střelby + Využívání zvuků okolí

Proti: - AI - Grafická stránka - koridorovost

+10

Torchlight

  • PC 75
Tentokrát jsem se vydal do vod pro mě ne moc častých a oblíbených, ve kterých tato hra kotví. Řeč je samozřejmě o „Diablo-styl“ hraní, kouzla, příšery a podobné.

Paradoxně jsem tuto hru hrál až po jejím druhém díle, který mě nadchl. To jsem od takové hry (tím nemyslím nic špatného) opravdu nečekal. Dvojka má náboj, rychlost, je zábavná, lokace jsou zajímavé, plno druhů příšer a další. Nebudu se však rozepisovat o dvojce, neboť tu mám rozehranou a té se budu věnovat v trochu delším komentáři, takže zpět k tomuto dílu.

Řeknu to předem, hru jsem nedohrál a skončil někde ve 2/3, neboť mě už prostě nebavila. Ale k podstatě věci. Sama o sobě to není rozhodně špatná hra. Samozřejmě, jediné, s čím ji prakticky mohu porovnávat, je (a je to venku) výborný druhý díl, neboť s tímto žánrem her prostě nemám jiné zkušenosti.

Tato hra má prostě své mouchy, kterých bohužel není málo. Nechtěl jsem, ale srovnání s dvojkou se prostě nevyhnu. Oproti dvojce je prostě strohá. Hrozně strohá. Dvojka je barevná, živá, křičí do světa, že je tady. Kdežto jednička? Pochmurná, nezáživná, stále se opakující, nudná, GUI je oproti dvojce fakt špatný a nepřehledný. Klávesové zkratky? Ano, jsou tu. Dají se nastavit? Samozřejmě že ne. A to se potom hraje, když pro vstup do inventáře musíte kliknout na malou ikonku někde uprostřed hlavní lišty, anebo vyhledat na klávesnici písmeno I. Jasně, některé skvělé věci ze dvojky jsou z tohoto dílu přebrané, ale také jich polovina úplně chybí.

Z ostatních stránek toho hře vlastně moc co vytknout ani nemám. Graficky je to prakticky stejné jako dvojka, zvukově taktéž a příběh, ten jsem nějak nevnímal ani u jednoho dílu. Jinak jsou ostatní mechanizmy hry stejné nebo velmi podobné.

Asi mám na hru poněkud přehnané nároky, ale není se bohužel čemu divit po výborné dvojce, že tenhle díl jen tak překousnu. Možné je, že kdybych nejdříve hrál tento díl a potom až dvojku, tak bych to dohrál. Nicméně, na hodnocení a výhradách by to nic nezměnilo.

Pobíhat uzavřenými koridory a sestupovat patro po patru, přičemž na konci každého je velký bossík, mě po získání 20 levelu omrzelo a na dalších 10 (hra je udělána tak, že po dosažení lvl 30 hlavní dějová linka končí) jsem už prostě neměl vůbec ale vůbec chuť a čas.

Závěrem bych to teda shrnul.

Není to vyloženě špatná hra, na svou mladší sestřičku však velmi ztrácí. Přišlo mi to, jako by vývojáři udělali tuto hru tak z půlky (možná ze 2/3) a řekli si dost, to stačí, vydáme to a vrhneme se na druhý díl, kam přidáme vše, co jsme do jedničky chtěli dát, ale nedali. Ale to je věcí názoru. Každopádně, při závěrečném hodnocení se nechci nechat ovlivnit druhým dílem a uděluji hře solidních 75%.
+17

Call of Duty: Ghosts

  • PC 75
Hrán pouze singleplayer :)

Jak se říká, do třetice všeho dobrého. Třetí Call of Duty během týdne a musím říct, že tvrzení „nejlepší nakonec“ zde opravdu platilo.

Tentokrát jsem však po dvou předchozích dílech „vyměnil“ Treyarch za Infinity Wand (dále jen IW) a musím říct, že jsem to hned na první pohled poznal. Styl IW je stále založen na stejných principech už od samotného prvního dílu celé megasérie. Možná to bude znít divně, ale já prostě styl IW a Treyarchu rozpoznám hned. Nemohu si pomoct, ale styl IW se mi líbí víc, o dost víc.

Nicméně, po všech negativních ohlasech na Ghosts, jsem neočekával zhola nic. O to více jsem byl příjemně překvapen. A to i přes skutečnost, že se mi tento trend vydávání co rok vůbec nezamlouvá a původně jsem po dohrání Modern Warfare 3 nechtěl už žádný díl CoD ani vidět.

Ale zpět k samotné hře. Na rozdíl od Black Opsů je zde příběh podán mnohem lépe a přehledněji a prakticky už od začátku víte, na čem jste. A teď hratelnost. Naprostá většina misí je zábavná a docela originální (i když to jde po těch všech dílech už velmi těžko) a musím uznat, že byly dokonce lepší, než v Black Opsech. Zbraní a různých vychytávek zde sice znatelně ubylo, avšak na hratelnosti to není nijak poznat. Stejně jsem většinu zbraní v BO2 vlastně ani nepoužil, ba co víc, ani neodemkl. Zajímavou novinkou je zde čtyřnohý přítel, německý ovčák Riley, který vám bude dělat v několika misích parťáka. Tuto snahu o inovaci cením.

Ke grafické a zvukové stránce hry bych chtěl říci jen jedno. Je to stále ten stejný engine už od druhého dílu stále doplňován o další a další efekty a inovace, avšak na dnešní enginy už zdaleka nestačí. Takže slibované next-gen je prozatím ten tam a až na pár maličkostí vypadá hra pořád stejně jako předchozích pár dílů.

Myslím, že vše důležité jsem shrnul a s konstatováním, že revoluce opět nepřišla, musím hře udělit o málo lepší hodnocení než Black Opsům, 75%.

Pro: + Zábavné mise + Docela slušný děj + Pejsek + Infinity Ward Styl

Proti: - Pořád stejný engine - Pořád to stejné - evoluce, nikoliv revoluce

+15

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 70
Hrán pouze singleplayer :)

Hned, co jsem dohrál první Black Opsy, jsem se s chutí vrhnul na druhý díl. A musím říct, že k němu vlastně ani nemám co napsat. Je to legrační, ale je to tak, je to prostě jen „další Call of Duty“. Prakticky většina prvků z jedničky se přenesla i zde. Nemůžu už však tvrdit, že to je zajímavý nápad jako v jedničce, neboť v tomto díle už prakticky nejde o žádné „černé operace“, ale o pouhopouhé zachraňování světa před teroristou. Příběh je zde ještě zamotanější a nepřehlednější než v jedničce.
Vůbec jsem například nepochopil, jak mohl hlavní záporák 3x přežít svou vlastní smrt a několikrát uprchnout po zuby ozbrojené jednotce. Ale to není důležité. Každopádně, co mě znovu potěšilo, je náplň misí. Až na pár výjimek nejsou nudné, odsýpaly rychle a ani přesun větší části hry do budoucnosti se sci-fi prvky hře nějak zásadně neublížil. I přesto však musím říct, že těch pár misí, odehrávajících se v 80. letech, mě bavilo víc než mise z budoucnosti. Ještě jednu věc bych však chtěl zmínit, oproti prvnímu dílu je zde opravdu veliké množství různých zbraní a vychytávek, které jsem v žádném předchozím Call of Duty vůbec neviděl. Za mě rozhodně velké plus.

Ke grafické stránce hry nemám prakticky nic na srdci, neboť je to pořád to samé. Jediným „vylepšením“ tak prakticky zůstává mnohem lepší optimalizace, než tomu bylo v případě prvního dílu.

No a to je asi tak vše. Kdo někdy hrál nějaké Call of Duty od dob Modern Warfare, bude si připadat jako doma, neboť od té doby se toho v zásadě moc nezměnilo. Vzhledem k mnohem lepší optimalizaci hry, která však samotná v zásadě nic nového (krom sci-fi prvků) nepřinesla, musím hodnotit stejně jako první díl a to 70%.

Pro: + Zábavné mise + Mnoho zbraní a vychytávek + Délka hry tak akorát (Cca 8 hodin)

Proti: - Grafika pořád to samé hnusné - pořád to samé - pořád to samé už spoustu let - příběh vo ničem

+12 +13 −1

Race Driver: GRID

  • PC 70
Po skvělých ToCA Race Driverech se Codies rozhodli pro změnu a tuto skvělou sérii zazdili. Což byla podle docela chyba. Série ToCA byla na PC ojedinělá a dosud nemá na PC, bohužel, konkurenci.

Ale teď ke GRIDU. Slovo Race Driver jsem však záměrně vynechal, neboť většina hráčů jí říká prostě GRID. Bohužel, není to to jediné, co hře oproti předchůdcům chybí.
Ale hezky od začátku. Stejně jako v dřívějších dílech, i zde můžete hrát jakousi tu kariéru nebo jednotlivé závody bez příběhové linie. Kariéra doznala oproti ToCE menších změn. Zmizela příběhová videa a k samotnému závodění přibyla ještě starost o vlastní tým. V něm si závoděním vyděláváte peníze, získáváte sponzory nebo najímáte týmové kolegy, kteří Vám pomáhají ony peníze vydělávat. Celé to zní sice lákavě, ve skutečnosti je to však nuda. Aby taky ne, když celá sezóna skončí po 3 odjetých soutěžích. Po 12ti sezónách jsem byl stále ve dvou třetinách hry a jediné, co tu sezónu připomínalo, bylo číslo. Žádný progres nebo úpravy v garáži. Nic.

Abych řekl pravdu, ani jsem neměl chuť kariéru dokončit, neboť závody byly oproti ToCE 3 pořád stejné (a stejně nudné). Skončil jsem někde ve 2/3 hry, neboť čím víc jsem se blížil ke konci, tím více se zvyšovala obtížnost soupeřů (i na lehkou obtížnost), kteří jezdili až neuvěřitelně bezchybně. K samotné hratelnosti se však ještě dostanu. Teď něco ke grafice.

Graficky je hra docela pěkná a nenáročná, na mém stroji jsem hrával se 100+ FPS na nejvyšší nastavení. Musím říct, že toto je výsada závodních her od Codies už od dob ToCA Race Driver 2. Vypadají graficky hezky a přitom nejsou vůbec náročné. Poprvé v sérii „Race Driverů“ je zde i pohled z kokpitu, který je velmi povedený. Přístroje jsou přesné a čitelné, detaily ostré, jen ten výhled z kokpitu by mohl být o dost lepší. Ke grafice tudíž nemám osobně žádné výhrady.

Dostáváme se však k tomu „nejlepšímu“, k hratelnosti a k hernímu obsahu. Začneme samotným ovládáním, které doznalo od ToCA série několika změn. Tou zásadní je, že hra zapomněla, co je to jízdní model. Ačkoliv i ToCA byla spíš arkáda než simulátor, alespoň vzdáleně věděla, co je to fyzika a že auta nějakou mají. Tohle je čisto čistá arkáda, která viděla fyziku aut maximálně tak v televizi na závodech. Tím samozřejmě nechci říct, že se hra ovládá špatně, to rozhodně ne. Jde ovládat jak na klávesnici, tak na gamepadu nebo na volantu. A to je to zásadní. Na své si tudíž přijde každý.
V čem však hra oproti svým předchůdcům utrpěla nejvíce, je herní obsah. ToCA série se mohla pyšnit nespočtem tratí, aut i závodních disciplín. GRID má sice aut docela dost, ale většina jsou jen sériové modely upravené závodním kokpitem a motorem. Disciplíny vymizely a nahradily je 3 oblasti – USA, Evropa a Japonsko. Závody trucků, formulí nebo historických aut (nebo sekaček na trávu ) úplně zmizely a nahradily je klasické závody a drifty. Nic víc, nic míň. A to vše na pouhopouhých cca 12 okruzích, z nichž jsou polovina příšerné městské nebo přístavní “okruhy“. A to je na nástupce slavné série opravdu žalostné číslo. Sice to lehce vyvažuje okruh La Sarthe v LeMans a také LeMans prototypy, avšak to hru nezachrání. O umělé inteligenci soupeřů mluvit ani nebudu, páč to by bylo na dlouho a nenacházel bych zrovna hezká slova. Jen ve zkratce, někdy až neuvěřitelně pomalí a někdy až neuvěřitelně rychlí. A to prosím na stejné úrovni obtížnosti.

Hru nezachraňuje ani multiplayer. Oficiální servery jsou už dávno vyplé, tudíž se musíme spoléhat na hru přes „LAN“ pomocí Tunngle. Z toho pramení velký nedostatek hráčů, kterému nepomáhá ani nemožnost hrát s AI protivníky, které ToCA 3 měla. Celkově chybí v nastavení multiplayerové hry takových 90% oproti předchůdci.
Bohužel (pro nás bohudík), nedávno jsme s kámošem zprovoznili přes Tunngle ToCA Race Driver 3 a GRID musel svému předchůdci ustoupit. Touto zprávou na závěr se chci rozloučit a i přes veškerou kritiku udělit GRIDU docela hezkých 70%.

Pro: + Grafické zpracování a kokpit + Nenáročnost na PC + Ovládání na gamepadu, volantu i klávesnici je dobré + Okruh La Sarthe a LeMans prototypy

Proti: - žalostně málo tratí … - … a většina z nich jsou příšerné městské „okruhy“ - většina závodů je jedna velká nuda - herní obsah - multiplayer

+10

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction

  • PC 75
Zemětřesení je tady. Jestli jsme si všichni mysleli, že dál už tvůrci po Double Agentovi (dále jen DA) zajít nemohou, tak jsme se bohužel mýlili. Už DA byl „jiný“ Splinter Cell. Většina stealth prvků zmizela neznámo kam a poprvé v této sérii jsme hráli dokonce denní misi! Říkal jsem si, dobrá, tvůrci chtěli udělat odbočku od naprosté stealth akce a udělat něco více akčního a v dalším díle se vrátit zase hezky do stealth vod. Jenže ouha, přišel Conviction a vše je úplně jinak, než jsem si myslel. Už jen to, že byl vývoj Convictionu po nějaké době přerušen a hra byla od základu překopána a vytvořena nově, nevěstilo nic dobrého.

A že gameplay toho „prvního“ Convictionu nevypadal vůbec zle. http://www.youtube.com/watch?v=31v5N9_5rZ8 (Autoři sliboval ukrývání se v davu a využívání okolí a mnoho dalšího.)
Takže tady máme starého dobrého Sama, ale … věci se změnily. Sam už nedělá pro třetí sekci, Lambert je mrtev a jeho dcera také. Ta „umřela“ již před událostmi DA a v průběhu Convictionu se dozvíme, že její smrt byla jen fingovaná Sam se oprostil od všech možných organizací a na vlastní pěst se vydal vyšetřovat smrt svojí milované dcery. Jenže věci se nevyvíjí tak, jak by si přál a jako obvykle musí zachraňovat Spojené státy před hrozbou, tentokrát však z vlastních řad. Během putování hrou se budeme pohybovat vesměs v USA a dokonce se podíváme i do sídla samotné Třetí Sekce. A jak už to bývá, Sam opět zachrání svět a všichni budeme spokojeni :-D.

Nejdříve se budu věnovat grafické stránce hry. Stejně jako hra samotná je nově pojata i její grafika. Je to sice „stejný“ engine (teda akorát stále vylepšovaný, základ je UE2.5, na kterém běžel již Chaos Theory), avšak vypadá úplně jinak než předchozí díly. A taky se jinak hýbe, neboť náročnost na sestavu se mnohonásobně zvýšila a může za to hlavně velmi špatná optimalizace.

Co se ovládání týče, pohyb myši a míření už není tak krásně čisté jak v předchozích dílech a můj pocit je, že má pohyb docela znatelné zpoždění oproti pohybu myši. Ale to je nejspíše způsobeno sníženými FPS. Bohužel, na hře se taktéž projevila jistá konzolovitost při ovládání, která u předchozích dílů taktéž nebyla. Toto mě na hře velmi zklamalo a ačkoliv už DA nebyl plnohodnotný Splinter Cell, tak jsem u něj měl stále ještě pocit, že hraju Splinter Cell. Toto se u této hry pro mě naprosto vytratilo.

Když už jsem načal, že jsem si nepřipadal, jako když hraji Splinter Cella, budu v tom tedy pokračovat i v oblasti gameplaye. Jak jsem řekl, jako akční hra to není špatná. Dokonce i dost prvků z původních her zůstalo, některé vymizely, pár nových přibylo. Mezi ně počítám například nový systém vyslýchání. Během výslechu můžete s „objektem“ mlátit o věci v prostředí a donutit ho tak, aby vyzradil vše, co ví. Je to sice maličkost, ale potěší. Ještě jednou novinkou, která stojí za zmínku je systém likvidace. Sam označí 2-4 nepřátelé, které poté během naskriptované animacezlikviduje. Avšak nelze jí používat pořád, schopnost likvidace získáte, jen když nejdříve někoho zabijete holýma rukama. Zpočátku jsem si myslel, že je to prostě zjednodušení pro dnešní masy hráčů, avšak postupem hry jsem tuto schopnost docela uvítal. Nejen kvůli samotným nepřátelům, kterých se často zhrocovalo hafo na jednom místě, ale také díky samotnému střílení, které bylo v této hře až nesnesitelně uměle znepřesněné. Na 10 metrů netrefit pistolí hlavu je už napováženou. A taky samotné míření pro mě bylo díky zpomalenému pohybu myši velmi těžké, ale to může být jen můj pocit.

Co mě však potěšilo je možnost hrát jak Stealth způsobem, tak i akčním způsobem. To je rozhodně plus pro všechny příznivce předchozích dílů. Některé pasáže sice bez střílení přejít nejde, ale to už bylo i v DA.

Na druhou stranu mě taky některé věci docela zklamaly. Noční i termo vidění z předchozích dílů zcela vymizelo a ve tmě často vidíte úplný ho..uby. V pozdějších fázích hry sice dostanete k dispozici sonarové brýle, které dokáži detekovat nepřátele i přes zeď, avšak spíš představují takový nepoužitelný mix mezi nočním a tepelným viděním, takže sice vidíte nepřátele a např. laserové paprsky, ale samotné okolí skoro vůbec. Proto jsem ho používal jen minimálně. Co se mi však docela líbilo je indikace, kdy jste skryti před nepřáteli. Vývojáře nenapadlo nic jiného, než efekt, že se hra „přepne“ do černobíla. Jak jednoduché a přitom efektivní.

Dále bych hře ještě vytkl pár zbytečných maličkostí, jako je hrozné umístění checkpointů nebo například, co jsem vůbec nepochopil, je nemožnost si zvolit, zda chci při sprintování nebo krytí se tlačítko držet nebo zmáčknutím přepínat volbu. Z toho vyplynulo, že sprint je nastaven na přepínání a krytí na držení. Tedy naopak, jak by to podle mě mělo být. Ale to už jsou vážně jen maličkosti, které sice naštvou, ale dá se na ně zvyknout.

No a je to tady, jsem skoro na konci. Co bych ještě řekl? Jo, už vím. Příběh. Jaký? Nemastný a neslaný. Byl jsem z něj opravdu zklamán. Prostě první Splinter Cell, který mě zklamal příběhem. Je to tak. Ale co, každý den není posvícení a i mistr tesař se někdy utne.

Nakonec prostě musím říct, že hra je oproti předchozím dílům značně zjednodušená a zaměřená více na casual hráče, ale to už je bohužel trend dnešních her.
Herní doba mezi 11 – 12 hodinami je v dnešní době pěkný průměr až lehčí nadprůměr a rozhodně jsem tolik nečekal.

I přes vše co jsem napsal, říkám; není to špatná hra! Kdybych nehrál (nebo neznal) sérii Splinter Cell, tak bych tuto hru hodnotil jako akční hru a dal ji s klidem v srdci i 85 – 90%. Takhle však musím hodnocení dost snížit a to na stále hezkých 75%.

Pro: + Pár nových herních prvků + délka + možnost hrát jak stealth, tak akčně + coop a multiplayer

Proti: - náročnost na PC - velmi zjednodušené oproti předchozím dílům - není to klasický SC - nic moc příběh - konzolovitost

+12

Medal of Honor: Warfighter

  • PC 50
No, takže jen ve zkratce. Od nového MoH jsem vlastně ani moc nečekal. A bohužel ani nedostal. O příběhu tady nic psát nebudu, neboť není co. Byl divný, nepřehledný a oproti předchozímu dílu o dost slabší. Námět je v dnešní době už velmi ohraný, boj s teroristy je prakticky v každé druhé akční hře. Mise byly často nudné, občas i docela nelogické. Co mě vážně dostalo, je skutečnost, že máte prakticky neomezenou munici. Do sekundární zbraně máte nekonečně zásobníků, do primární zbraně vám vždy doplní munici vaši spolubojovníci. Nemluvě o spoustě bugů a nedodělků, které hru doprovází. Strašné AI, mizející textury, teleportující se nepřátelé nebo například skutečnost, že primárním cílem všech nepřátel jste prakticky pořád jen vy, i když jsou vaši kolegové nepřátelům mnohem blíž a jsou pro ně i „dosažitelnější“.
Ale abych jen nehanobil. Grafika byla hodně pěkná a docela dobře optimalizovaná, neboť i na mém obstarožním PC mi to jelo 40 – 60 fps při „high“ nastavení. Jako poslední bych ještě zmínil, že jedna mise byla docela i zábavná, přesněji honička v autech přes celé město.
Ke konci ve mně vlastně převládal pocit, jako bych hrál nějaké novější Call of Duty v odlišném a o něco hezčím kabátku, hratelností a zábavností však rozhodně za CoD zaostávající.
Za to všechno hře nemůžu udělit více než slabých 50% a zařadit mezi ty horší, které jsem ve své „kariéře“ hrál.

Pro: +Grafika +Některé mise

Proti: -příběh -námět -nudné a nelogické mise -bugy a nedodělky -neomezená munice

+14

Assassin's Creed II

  • PC 95
Je to tady. Konečně jsem dostal, co jsem chtěl. Přesněji řečeno, co jsem chtěl od prvního dílu Assassins’s Creed (dále jen AC1). Po prvním díle si autoři pravděpodobně uvědomili, jaký potenciál série Assassin’s Creed má. A přesně tak, druhý díl to ukázal v celé své kráse. AC1 je zapomenut, teď je tady AC2 a rozdíl mezi nimi je propastný po všech stránkách. Ale hezky popořádku.

Opouštíme dobu třetí křížové výpravy, Altaïra Ibn-La'Ahada a blízký východ a vydáváme se o 400 let dále do renesanční Itálie. Zde se setkáváme s novým hrdinou, mladým Eziem Auditore da Firenze. Ezio je naprostý protiklad Altaïra, je to mladý nezkušený kluk, který má rád ženy, bitky a peníze. Jednoho dne jsou jeho otec a 2 bratři falešně obviněni ze zrady a popraveni. Ezio „přebírá“ poslání svého otce a stává se Assassinem. V průběhu jeho putování se podíváme do jeho rodné Florencie, Toskánska nebo do Benátek. Zajímavým prvkem v této hře je i možnost starat se (to berte s nadhledem, ve skutečnosti to je jen o placení a sbírání předmětů) o město a vilu rodu Auditore, kterou nyní vlastní Eziův strýc Mario. Nakonec se podíváme i do Říma, avšak jen v poslední misi. Ale víc už z příběhu neřeknu.

Co mě na hře však vážně překvapilo, je délka. A to jak z pohledu herního času, tak z pohledu herních událostí. Vysvětlím. Od prvního herního dne, až po závěrečnou pasáž v Římě uběhne ve hře neuvěřitelných bezmála 25 let. To je čtvrtstoletí a to už je co říct. Ke druhé složce netřeba víc dodávat. Herní doba nějakých 40 hodin mluví za vše. Samozřejmě s plněním vedlejších misí a úkolů, které však nebyly o nic méně zajímavé než příběhová linie. Ale k tomu se dostanu za okamžik.

Teď tedy k samotnému hraní. Altaïr byl jako postava sympatický a zajímavý, ale také docela nudný a bez emocí. Zato Ezio, to je něco jiného, je zábavný, ukecaný a doslova z něj číší energie. Nevím jak ostatním, ale mě přirostl k srdci hned. Ale kdyby jen postava, oproti AC1 je jiné prakticky úplně vše. Teda kromě lezení a šplhání po všem možném vysokém. To Ezio zdědil po svém předchůdci a přidal pár nových věcí. Mise jsou jiné, svět je jiný, styl hry je jiný. Ty tam jsou nudné a stále se opakující mise, ty tam jsou stále stejné lokace. Tady je vše nové, mnohem, mnohem lepší. Lokací je zde 5, přičemž každá je úplně jiná jak velikostí, tak vzhledem a prostředím. Tak samo mise, jak příběhové, tak vedlejší. Už žádné „Zajdi tam a tam, zabij toho a toho, vrať se zpět“. Mise jsou každé jiné a rozhodně se nebudete u drtivé většiny z nich nudit. A tak si říkám, proč nemohla být jednička aspoň z poloviny tak dobrá.

Co říct k technické stránce hry. Grafika průměrná, na svou dobu spíš lehce nadprůměrná, nároky průměrné. Zpracování měst krásné, zpracování postav už méně. Ale i tak se na to pěkně dívalo.

Až na občasnou debilitu AI nemám k technické stránce hry prakticky žádné výhrady.
Teď si asi říkáte, proč jsem se ani slovíčkem nezmínil o Desmondovi nebo Animu. Je to prosté. Tento svět pro mě ve hře prakticky neexistuje, nelíbí se mi a podle mě do hry ani nepatří. Samozřejmě, je to jen můj názor, ale když už Ubi udělal takovouto hru, měli jí udělat jako čistě historickou bez těchto sci-fi prvků. To je k tomuto vše.
Co říct závěrem? Podle mých předchozích slov by se zdálo, že je hra prakticky dokonalá. Ale do dokonalosti ji přeci jen malinko chybí. Jen jediná hra na světě je pro mne dokonalá (hodnocení 100%) a AC2 ji bohužel nedoplní. Některé menší nepříjemnosti, jako je občas nevyzpytatelně se natáčející kamera, wtf obloha se superrychle plujícími mraky (bije to vážně do očí, jinak bych to tady nejspíš nepsal) nebo slabší konec hry, sráží celkové hodnocení na i tak výjimečných 95%.
Věta na závěr. Assassin’s Creed 2, prozatím nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Pro: + herní doba a s tím související vedlejší mise a sbírání všeho možného + Rozlehlost světa, několik měst, každé jiné + Rozmanitost misí a úkolů + Příběh + Máte „vlastní“ město s vilou – obnova města a vily

Proti: - Kamera (občas se natáčela příšerně) - Konec hry – mise už nudnější a konec prostě takový podivný

+13

Sniper: Ghost Warrior 2

  • PC 60
Na Sniper Ghost Warrior 2 jsem byl opravdu zvědav. Ačkoliv první díl se podle mnohých odborných i hráčských recenzí nepovedl (sám jsem první díl nehrál), druhému dílu jsem věřil a dal mu šanci se předvést. Už po zapnutí hry mě trklo do očí logo CryEngine 3. Řekl jsem si, když už nic, tak aspoň se na to bude hezky koukat. Přes jednoduché a přehledné menu jsem vše rychle nastavil a vyrazil na svou první misi. Jakého jsem se dočkal překvapení v podobě docela malých nároků na PC. Grafické detaily jsem schválně zkusil nastavit na High (ačkoliv Crysis 2 na stejném enginu mi jelo na nízké až střední nastavení tak tak do 30 fps) a co se nestalo, FPS ve hře mi oscilovaly mezi 40 – 60 snímky. A nemohu říct, že bych měl v určitých místech nějaké pády fpsek, maxímálně tak k 35, níž to nikdy nešlo. No a po pár minutách hraní mi už konečně bylo jasné proč tomu tak je. Na první pohled se to graficky Crysis 2 (jediná hra na CryEngine 3, kterou jsem hrál a tudíž mohu porovnat) docela podobalo, ale po bližším ohledání jsem zjistil, že textury jsou v o dost nižším rozlišení, efekty také nejsou to pravé ořechové v čem CE3 vyniká a celkově byl dojem z grafiky takový nemastný neslaný. Kdybych nevěděl už dřív, že to běží na CE3, tak bych to rozhodně nepoznal. Jak graficky, tak náročností. Ale i přes toto vše je grafika (aspoň dle mého názoru) líbivá a nebojím se říct, že hru rozjedou i majitelé sestav 5-6 let starých na vysoké detaily.

Ke grafice toho víc co říct nemám a teď něco k samotnému gameplayi.

Čekal jsem sniperskou FPSku no a té jsem se i dočkal. Ale to je vše. Nic víc a nic míň. Mise jsou pěkné, občas zábavné, občas ale taky ne, obtížnost je nastavená jak pro úplné nováčky, tak i pro zkušenější hráče stříleček. Avšak kdo by čekal nějakou těžkou obtížnost, toho zklamu. Mise se dají projít bez problému a i bez smrti celkem jednoduše. Před vstupem do každé oblasti se na vaší minimapě ukážou všichni nepřátelé. Hra vás přitom vždy směruje podle waypointů na určené místo, prakticky neustále vás vede za ručičku a ukazuje vám, koho a jak je třeba zabít nebo kudy je nutno jít. Ještě k tomu se v misích nejde ani ztratit, protože cesta je prakticky jeden velký koridor, který lze vidět i na minimapě.

Abych pravdu řekl, ani mi to nějak moc nevadilo. Hra je prostě typický béčkový titul a na nic jiného si ani nehraje. Co bych ještě rád zmínil je pár postřehů, kterých jsem si během hraní všiml. Prvním z nich jsou nepřátelé. Ti vidí prostě vše (hlavně snipeři) a když už vás odhalí a začnou po vás střílet, tak se jejich samopaly změní v odstřelovací pušky. Jenže jak už jsem popsal výše, většinou vás hra navede tak, že je vždy zlikvidujete dřív, než si vás vůbec stačí všimnout. Další takovou podivnou věcí, které jsem si nejdřív nevšiml (až po upozornění od kámoše), je statický vítr. Ve hře jsou pasáže, kdy asi 5 – 10 minut ležíte s puškou a střílíte po všem živém, však vítr má stále stejný směr i intenzitu. Na horské podmínky docela podivné. No a poslední takovou perličkou, které jsem si všiml při chůzi podél zdi, je absence stínu vaší postavy. Jdeme 3 v řadě, přede mnou stín postavy, za mnou stín postavy, ale kde je můj stín, kdo ví. Autoři nejspíš vzali název Ghost Warrior a přivedli ho k dokonalosti, neboť váš voják je nejspíš opravdu duch.

No a je to tady, dostal jsem se ke konci. Fíííí to uteklo. Úplně stejně jako hra, neboť jsem jí dohrál za necelé (teď nekecám) 4 hodiny. Mno, docela bída bych řekl. Několik let vývoje a pak jsou z toho všehovšudy 4 hodiny. A to jsem postupoval docela pomalu, kdybych občas zbytečně neopakoval některé dlouhé pasáže, nejspíš bych to zvládl za něco málo nad 3 hodiny. Musím bohužel konstatovat, že je to nejspíš nejkratší hra, co jsem kdy hrál (Aspoň co mi paměť slouží).

Tak co tedy říct k hodnocení? Hra to i přes veškeré nedostatky není až tak špatná, jak by kdekdo čekal. V některých pasážích jsem se docela bavil, v některých naopak. Avšak délka hry, koridorovost a neustálé vedení za ručičku jsou hlavními důvody, kvůli kterým nemohu hře více než 60% udělit.

Pro: + Docela pěkná a nenáročná grafika + Pěkné prostředí (džungle a rozbořené Sarajevo)

Proti: - nevyužitý potenciál CryEnginu 3 - slabý a předvídatelný příběh - koridorovost - žádná výzva, jednoduché i na nejtěžší obtížnost, vedení za ručičku - přesílená AI - herní doba

+8

Medal of Honor: Airborne

  • PC 45
Po skvělém Pacific Assault jsem čekal v této sérii na další skvělou hru. A potenciál na to MoH Airborne měl. Ale zklamal, mě osobně velmi. Zajímavý nápad bohužel pohřbilo zpracování. Ano, hrát za výsadkáře může být cool a zábavné, ale zde tomu tak není. Jediné, co hru odlišuje od ostatních tuctových druhoválečných stříleček, je začátek mise v letadle a seskok do nepřátelského města/oblasti. To je vše.

Nevím, jestli se z toho nápadu dá vytřískat víc, to je na vás. Podle mého se do tohoto vůbec neměli pouštět a už vůbec neměli jako hlavní tahák této hry uvádět výsadky z letadla.

Jediné, co před a při seskoku děláte, je to, že popojdete v letadle ke dveřím, skočíte z letadla a padáte prakticky do neznáma s velmi špatně ovladatelným padákem. Potom už jste zpátky ve světě klasických WW2 FPSek. Jenže na rozdíl od tohoto počinu jsem u jiných těchto her nenašel tolik zásadních chyb.

Například velmi špatné ovládání. Tím myslím například špatný pohyb myši, nemožnost se pohybovat při zaměření apod. Dále velikost zbraní. Přijde mi až gigantická oproti prostředí a celkem blbě se střílí. A grafika? No, na to jak je náročná, není vážně nic extra. O nepřátelích, kteří mi připadají, že mají všichni odstřelovací pušky ani nemluvím. A navrch tomu nepobrala inteligence vojáků skoro nic z předchozích dílů. Spojenečtí vojáci se vám pletou do rány, pobíhají mezi nepřáteli a neumí skoro nic zastřelit. I když se v této pasáži mohu trochu plést, neboť poslední dohrání této hry datuji někde k roku 2008, takže mi paměť už tolik neslouží.

Ale abych hru jen neshazoval. Grafika je sice náročná, nadprůměrná není, ale škaredá rozhodně také ne. Na svou dobu tak akorát. Bohužel, nějaké znatelné světlé místa bych na této hře hledal těžko a proto musím hře udělit 45% a prakticky se s ní rozloučit. Dnes jsem jí zkusil rozehrát znovu, jenže po prvním seskoku, prvních nepřátelích a prvních 25fpskách jsem prostě pokračovat nechtěl a se hrou se rozloučil.

Délka:
Přesně si to nepamatuji, ale tuším, že jsem to dohrál za nějakých 6-8 hodin.

HW nároky:
Na maximální nastavení 40 – 120 FPS, časté propady na 20 – 35 FPS. (Hrána jen první mise)

Pro: + zajímavý nápad + lehce nadprůměrná grafika na svou dobu

Proti: - ovládání hry - náročnost na PC ( na starém PC jsem hru skoro nerozjel, přičemž jiné hry z daného období bez problému) - AI - vzhled zbraní

+13

Max Payne 3

  • PC 85
8 let nám uběhlo a newyorský policista Max Payne se nám vrátil.

Avšak tentokrát už nějak změnil obor i lokaci. Z potemnělých New Yorských ulic se podíváme do slunné Jižní Ameriky, přesněji do Brazílie nebo Panamy. I po 8 letech je Max stále tím drsným chlapíkem, kterého jen tak něco nevyvede z míry. Z Maxe se stal osobní strážce a bodyguard jedné z bohatých rodin v Brazílii. Rutina, zdálo by se, jenže to by nebyl Max Payne, aby se z rutiny nestalo prvotřídní Hollywoodské drama. V průběhu příběhu, který obsahuje tolik zvratů, že jsem je málem ani nestačil pobírat, se ocitneme třeba ve známe čtvrti města Ria de Janeira, Favele nebo v Panamském průplavu. Co jsem od autorů nečekal je, že si zde zahrajeme i za Maxe v dobách, kdy od konce druhého dílu neuběhlo příliš mnoho času a navštívíme zde dokonce i hrob jeho ženy a dcerky. No a hlavně zde potká i svého nového přítele, se kterým v Brazílii prožije většinu dobrých i špatných chvil.

Příběh celkově se autorům velmi povedl (na předchozí 2 díly to sice nemá, ale i tak je povedený) a musím říct, že smíchání současnosti a pár flashbackových misí v minulosti v New Yorku nebo Panamě se povedlo dokonale skloubit a rozhodně se mi nestalo jako u jiných her, že bych se v příběhu prostě najednou ztratil. Za to autory chválím.

Další věcí, kterou mě vývojáři potěšili, je celkový návrat do světa Maxe Payna. Upřímně, nečekal jsem, že po 8 letech autoři udělají tuto hru byť s jen malými náznaky a odkazy na předchozí 2 díly. Jak jsem již řekl, byl jsem vedle. Například hned po spuštění hry mi do uší vplula ta stará, skvělá hudba z prvních dílů. Pocit nostalgie byl prostě parádní. Avšak co jsem uslyšel první slova Maxe, mé srdce naprosto zaplesalo. Ani po těch 8 letech nezměnili u Maxe dabéra a ten chladný hlas je zpět! Dokonalé, výborné a hlavně nečekané! Přiznejme si to, 8 let je 8 let a já po takto dlouhé době čekal, že z Maxe trojky udělají jen obyčejnou tuctovou střílečku, která nebude mít s původními díly pramálo společného. Však zmýlil jsem se, autorům patří má omluva.

Teď už ale k těm „normálnějším“ stránkám. Graficky je hra velmi krásná a i přes to, že běží na RAGE enginu, neměl jsem s ní takové velké problémy jako s GTA IV. Modely postav jsou výborné, stejně tak zbraní a okolí. Grafické stránce tedy nemám co vytknout. Vlastně ani zvukové stránce nemám co vytknout. A vůbec, vlastně celé hře toho nemám co vytknout. U jiných her bych zde napsal odstavec, možná dva o kladech a záporech oné hry, ale u Maxe prostě ne. Klady jsem shrnul v předchozích odstavcích, zmínil bych k nim ještě třeba povedený systém krytí (který je dnes však v každé druhé hře), zábavnost (většiny) misí a herní dobu, která pro mě čítala hezkých 14 hodin. V některých okamžicích jsem si říkal, jak to může být tak dlouhé a zda to má vůbec konec, když to zrovna vypadalo, že by měl příběh skončit. A ono né a né. Ale vždy jsem za to byl rád a musím říct, že konec přišel akorát v tu pravou chvíli, kdy už mě hra prostě přestávala bavit.

I když jsem řekl, tak přeci jen zde nějaký zápor (ač malý) zmínit musím. V některých misích jsem měl chuť roztřískat klávesnici i myš, neboť jsem asi 3 scény musel opakovat tak 50x. Jojo, někdy to prostě bylo dost těžké. A když bych měl ještě něco zmínit, tak teda ať to trošku ještě zaplním, musím říct, že prostě ta klasická atmosféra z prvních dvou dílů se vytratila (co se však dalo čekat) a celkově se to už blížilo prostě střílečkám dnešní doby. Avšak toto za velký mínus nepovažuji.

Všeho všudy hře dám 85% a hodnocení prvních dvou dílů to nedosáhne jen proto, že už to prostě není ten „pravý“ Max Payne.

Délka:
13 kapitol, herní doba asi 12 hodin na normální obtížnost

Pro: + příběh + Max Payne svět + prvky z původních Maxů + grafická stránka + herní doba

Proti: - obtížnost některých misí - ta pravá Maxovská atmosféra - víc nemám co vytknout  

+10 +11 −1

aerofly FS

  • PC --
Jakožto velký fanda do letectví jsem chtěl vyzkoušet i něco jiného než jsou simulátory od Microsoftu, do kterých jsem blázen, a proto jsem šáhl po tomto neznámém dílku Aerofly FS. Dostal jsem se k němu víceméně náhodou, když jsem zjišťoval informace o novém MS Flight. Stejně jako MS Flight je tato hra krásná co do grafiky, přívětivá pro hráče, avšak ani jedna z nich není simulace. Jako pravé simulace pro mě stále zůstávají jen MS Flight Simulatory. Teď ale ve stručnosti pár věcí k tomuto dílku. Hra se odehrává pouze ve Švýcarsku, které je pěkné zpracované, avšak pouhých 8 letadel kazí celkový dojem této hry, stejně jako jakákoliv absence základního menu, vše je možné nastavovat jen z prostředí hry, což není zrovna uživatelsky přívětivé. Náročnost na grafiku je slabá, avšak hra je graficky velmi povedená. Jak už jsem zmínil, hra rozhodně není simulací, čemuž napovídá i malé množství nastavení letadla, řečeno čísly asi 20. To je oproti asi 300 z MS FS 2004 nebo X velice slabé. Bohužel, po cca hodině hraní mě tato hra přestala bavit díky své stereotypnosti a musel jsem jí odstranit. Hodnocení neuděleno, hráno příliš krátkou dobu.

Pro: Jednoduché ovládání (plus pro začátečníky), pěkná a nenáročná grafika, není to simulace, tudíž to je více pro masy

Proti: Jednoduché ovládání (mínus pro nás pokročilejší v simulátorech), málo letadel, malé území, žádné mise, pouze čisté létání

+5

World in Conflict: Soviet Assault

  • PC 80
Po roce a půl od vydání původní hry se dočkal i tento přídavek s podtitulem Soviet Assault, ačkoliv nebylo vůbec jasné, zda světlo světa vůbec spatří. Po mnoha odkladech, zaniknutí hlavního vydavatele (Sierra) a odkoupení Ubisoftem jsme se naštěstí nakonec dočkali.
Spíš než o datadisk v pravém slova smyslu se zde jedná o DLC. Obsahuje 6 nových singleplayerových misí a 2 mapy do multiplayeru. Nic víc, nic míň. Je to sice málo, ale na druhou stranu je těch 6 misí hodně zábavných a troufám si říci, že mě bavily stejně, ne-li více, než původní kampaň. Každopádně mohlo jich být víc, stejně jako herní doba (já to projel na normální obtížnost za cca 4 – 5 hodin) by mohla být delší.

A další věcí, co se autorům povedlo, je implementace nových misí do stávající US kampaně. To znamená, že kampaň se zvětšila z původních 14 misí na rovných 20 a v průběhu hraní budete střídat role. Tyto nové mise jsou vloženy systémem zhruba 2 - 3 americké mise a po nich jedna sovětská, která na ty předchozí události navazuje. Proto tady musím zdůraznit hráčům, kteří nehráli původní WiC a chystají se na něj, ať si k němu pořídí i Soviet Assault a zahrají si to dohromady. Toto se autorům vážně povedlo.

Ale vraťme se k příběhu, což je prakticky jediná změna oproti původnímu WiC.
V červnu 1989 (několik měsíců před událostmi ze Seattlu) je Sovětský svaz ve velké krizi a žádá pomoc od západu. Tato pomoc je odmítnuta, a proto nezbývá nic jiného než drtivá a rychlá invaze.

Nejprve do Berlína, kde „osvobodíte“ západní část od imperialistických okupantů, potom do Spojených států a nakonec …. přijde zvrat.

Teď by nejspíš mělo přijít zhodnocení grafické stránky hry a gameplaye. Ale toto je naprosto zbytečné, neboť oba dva aspekty jsou identické s původní hrou. Takže všechny klady, které jsem zmínil u původního WiC platí i zde, avšak bych chtěl zde ještě zmínit 1 další, kterým je samotná náplň misí, které jsou originální a zábavné. Prakticky ani v jednom místě jsem se nenudil, akce střídala akci a ani jedna mise mě vyloženě neštvala, jako tomu bylo u dvou misí v původní hře.

Tak samo zde platí i zápory původní hry, jako délka, multiplayer a vlastně dva nové, žádné inovace a taky žádné nové jednotky.

Tímto jsem vlastně vše podstatné shrnul a stačí už jen vyslovit závěrečné hodnocení. Přídavek je to dle mého názoru velmi povedený, ačkoliv bez inovací a poměrně krátký. Ale i tak jsem se během těch 6 misí náramně bavil a hodnotím sovětský útok 80%.

Pro: + viz WiC + hodně povedené a zábavné mise

Proti: - žádné inovace - žádné nové jednotky - délka - multiplayer

+4

Command & Conquer: Red Alert 3

  • PC --
Sérii C&C mám odjakživa rád a i když nejsem zrovna velký fanda do sci-fi prvků, rád jsem si zahrál Tiberium Wars, který se mi velmi líbil. Proto jsem chtěl zkusit i tento díl. Původní Red Alert jsem, přiznám se, nehrál a druhý díl naposled asi před 10 lety. Avšak tato série mě nikdy nezaujala tak jako třeba C&C Generals, proto jsem se do RA3 po jeho vydání nějak nehrnul a ani jsem neměl motivaci si to někdy zahrát. Jenže co osud nechtěl, donutilo mě to RA3 zkusit. Už z prvních obrázků se mi vůbec nelíbila grafická stránka hry, která mi připadala tak trochu „dětská“. Moc barev, jednotky vyumělkované. Po prvních fázích jsem si na to zvykl, i když jsem z toho nebyl zrovna dvakrát na větvi. A takový dojem jsem měl postupem času z celé hry. Hra to není rozhodně špatná, ze začátku jsem se bavil, hlavně při tréninku, který je udělaný výborným vtipným a zábavným způsobem. Tak samo videa, která jsou specialitou C&C sérií, byla špičková. O příběhu ani nemluvím, ten je podle mě velmi ale opravdu velmi povedený. Avšak postupem času moje nadšení vyprchalo a po několika hodinách hraní jsem s touto hrou bohužel skončil. Grafická stránka, nudné mise, někdy obzvlášť těžké mise, nevybalancované jednotky a strany a hlavně neustálá stereotypnost úkolů. Toto vše byly příčiny, které uskutečnily můj konec. Ale toto je jen a pouze můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Proto si také nemyslím, že by to byla vyloženě špatná hra. Přes toto všechno nemůžu hře udělit žádné hodnocení, neboť mě prostě nebavila, to však neznamená, že je špatná, v tomto případě to tvrdit nemohu.

Pro: V článku

Proti: V článku

+10 +11 −1

World in Conflict

  • PC 90
World in Conflict spatřil světlo světa v roce 2007 a dodnes je pro mne jednou z nejlepších strategií vůbec.

Píše se rok 1989 a studená válka neskončila, nýbrž se rozpoutala ve válku opravdovou, vlastně by se dalo říci, že ve třetí světovou. Ocitáte se v roli poručíka Parkera z US Army zrovna v okamžiku, kdy rudá armáda napadla Seattle a začíná invazi do Spojených Států. Řekli byste si, příběh jako každý jiný, Sovětský svaz proti USA, ale není tomu tak. Tato hra staví na skvělém příběhu, který je plný zvratů a zezačátku neukazuje Američany jako ty nejlepší a nepřemožitelné. Naopak, Amerika je napadena a musí se bránit. Postupně se podíváte na nejrůznější místa Spojených států, ve kterých budete zpočátku ustupovat až do doby, než přijde zvrat v této válce. Poté ale zjistíte, že útok na USA prakticky nebyl začátek této války, neboť Sověti už ovládají většinu Evropy a útočí na Francii. V tuto chvíli se příběh přesouvá do Francie o měsíc zpět, kde za pomocí jednotek NATO pomůžete Francii osvobodit, zaútočíte na cíle v Norsku nebo také za nepřátelskou linií v Murmansku. Postupem se dostanete příběhem opět do bodu, kdy jste USA opustili. Poslední část hry se odehrává tudíž v USA, kde …. na to si už přijďte sami.

Další stránkou, která tuto hru pozvedá do nebeských výšin, je grafika. Ta je totiž přímo úchvatná. Strategie, jak je obecně známo, grafickou stránkou neoslňují. Z výšky se to sice může zdát velmi pěkné, avšak po zazoomování se z toho stanou „nabarvené pixely“. Samozřejmě, pár výjimek, jako například Company of Heroes, se najde, ale většina nijak neoslňuje. (Mluvím o hrách do roku 2007). World in Conflict vypadá do detailů nádherně, troufl bych si dokonce říct, že za tuto grafickou stránku hry by se nemusela v roce 2007 stydět lecjaká FPS hra. Modely postav i techniky jsou krásně vymodelovány a efekty (výbuchů, střelby, …) jsou naprosto úžasné. Ale samozřejmě, někde si to daň vybrat muselo. Hra nabízí velmi rozsáhlé grafické nastavení, od zapnutí a vypnutí všeho možného. A při maximálním grafickém nastavení se už zapotí i dnes nejběžnější PC sestavy. Avšak tato hra je tak dobře udělaná, že i při 15 – 20 fps se hra neseká, nekouše ani netáhne. Posun kamery je plynulý a jednotky se posouvají taky krásně plynule. Za toto mají u mě autoři veliké plus. Samotná vizuální stránka je vlastně kapitolou samou pro sebe. Boje vypadají nádherně, všechny výbuchy a střelba. Díky široké zničitelnosti prostředí vypadá vše hodně dobře a autenticky. Po dělostřelectvu zůstávají velké jámy, domy se bortí jako ve skutečnosti a zničené město a krajina vypadají tak depresivně, až je Vám líto použít znova a znova dělostřelectvo.

Co se však autorům vážně povedlo a ještě jsem se s tím v žádné jiné strategii nesetkal, je pohyb po mapě, který tentokrát neprobíhá pomocí myši, ale klávesami WSAD, přičemž myší si nastavuje úhel a sklon kamery, kolečkem zoomujete. Nejprve jsem si na to nezvykal snadno, po nějaké době jsem si to však velmi oblíbil a uvítal bych to u více strategií.
Dále bych chtěl zmínit jednotky a systém boje. V kampani se setkáte s americkými, sovětskými a s jednotkami NATO, přičemž za sovětské si zahrajete pouze v multiplayeru. Hra funguje na principu, že na začátku každé mise dostanete určitý počet bodů, za které si poté můžete povolávat jednotky, které budou pro danou misi k dispozici. Čas od času se taky stane, že během mise se vám hranice bodu zvýší nebo odemkne nový typ jednotky. Když vám dojdou body a přijdete o nějakou jednotku, dostanete zpět tolik bodů, kolik stála a můžete si povolávat jednotky znovu. Podobné to je i s taktickou pomocí, která je zde ve formě dělostřelecké a letecké podpory a různých výsadků. Tyto schopnosti si také přivoláváte za taktické body, avšak ne za ty stejné, za které si přivoláváte jednotky. Tyto body se vám v průběhu mise doplňují, a abych pravdu řekl, stále se mi nepovedlo zjistit, za co se přesně doplňují. Nejspíš za zabíjení nepřátelských jednotek a opravu jednotek svých. Tyto dvě přivolávací funkce lze opakovat prakticky donekonečna a v misích prakticky nejste jednotkami ani taktickou podporou omezeni. Jediné omezení, které vás donutí nezdržovat se a postupovat, je časový limit, který je skoro v každé misi. Avšak limity jsou to nastaveny rozumně a nikdy se mi ještě nestalo, že by mi čas vypršel. Avšak nemohu říci, že by byla hra nějak lehká. Obtížnost je i na možnost normal výzvou a často se mi stávalo, že mi nepřítel zničil veškeré jednotky a já je musel znovu a znovu povolávat zpět.

Teď si asi říkáte, že z toho, co jsem doteď napsal, bych hře nedal jiné hodnocení než 100%, avšak i tato hra má pár chybiček. Jelikož jsou to však jen drobné vady na kráse, nebudu upřesňovat, která je nejzásadnější, neboť taková není. Musím tedy vytknout, že hra mohla obsahovat více druhů jednotek a taky mohla být rozhodně delší. 14 misí a herní doba asi 10 hodin sice není normálně málo, ale na tuto hru to málo je. Je tak dobrá, že bych ji prostě chtěl tak trojnásobně delší. Ale i tak to nelze považovat za velký nedostatek. Dalšími menšími nedostatky jsou ještě občas nelogické úkoly, kdy máte bránit most, který, jak říká velitel, je důležitý pro výhru určité bitvy, i když je však absolutně zbytečný, neboť je řeka mělká a dá se na mnoha místech překročit. Avšak i toto se ve hře tak nějak ztratí, stejně jako jedna z misí, která mě vyloženě otrávila. asi 10. mise, kdy máte pouze helikoptéry Avšak i přesto, že jsem říkal, co jsem říkal, tu jeden větší nedostatek je. Tím je multiplayer, který je tak trochu nudný, bez nápadu, omezený reinforcement body a taky hrací dobou, která se nedá vypnout, tudíž i ten nejdelší multiplayerový zápas může trvat jen 40 minut. Myslím si, že na tom mohli zapracovat autoři mnohem více. Avšak i tento nedostatek mnohonásobně vyvažuje již zmíněná kampaň pro jednoho hráče.

Myslím, že jsem shrnul vše podstatné a s klidným vědomím se mohu dostat k závěrečnému zhodnocení. Hra je to skvělá, strhující, zábavná, krásná na pohled, se skvělým ovládáním, avšak i s malými nedostatky, které však jdou v tomto případě omluvit. Rozhodně můžu hru doporučit pro všechny, kteří mají rádi RTSky, RTTčka a jiné strategie. Suma sumárum 90%.

P.S. to konvice: Nejspíš si hrál nějakou jinou hru a nebo nějakou pre-alfa verzi. A těším se na tvůj mínus :)

Délka:
14 misí, herní doba asi 10 hodin na normální obtížnost

HW nároky:
20 - 70 fps, vše na max. grafické nastavení, i při 20 fps krásně hratelné bez známek sekání

Pro: + Nádherná grafika, efekty, fyzika, modely … + Krásné prostředí bojišť + hratelnost, zábavnost, obtížnost + ovládání kamery + příběh + a mnoho dalších

Proti: - ne mnoho jednotek - délka - multiplayer

+13

Tom Clancy's Ghost Recon: Future Soldier

  • PC 80
Po několika letech čekání jsme se dočkali nového dílu série Ghost Recon s podtitulem Future Soldier. Jak už tedy název napovídá, ocitnete se v kůži vojáků budoucnosti a k dispozici budete mít všelijaké futuristické pomůcky pro splnění misí, jako například speciální průzkumnou sondu schopnou létat i jezdit po zemi, speciální taktické brýle, speciální maskování a mnoho dalšího. Ve čtyřčlenném týmu „ghostů“ se vydáte do všech koutů světa za účelem rozprášit teroristickou síť a její pohlaváře, především tedy v Rusku a na blízkém východě. Pár misí se odehraje také v jižní Americe, ale postupně se budete více a více dostávat až do Ruska.

Po krátkém úvodu bych chtěl vlastně říci, že je toto moje první hra ze série Ghost Recon, proto nemohu moc porovnávat s předchozími díly. Jediným předchozím dílem, který jsem hrál, byl Advanced Warfighter 2, který mě však příliš nenadchl a proto jsem s ním po cca 30 minutách hraní sekl. Avšak i z těch prvních 30 minut musím podotknout, že nový Ghost Recon se vydal úplně novou, a dle mého názoru lepší, cestou. Pohled první osoby vystřídal pohled ze třetí osoby, což si myslím hře velmi prospělo, avšak taktické prvky z GRAW 2, které by pro „third person“ byly jako stvořené, jsou bohužel ty tam. Přičítám to hlavně třem věcem; např. zjednodušení hry pro masové publikum hráčů, celkový trend posledních let, kdy jsou hry zjednodušovány a také v neposlední řadě i faktu, že oproti GRAW 2 zde již nejste velitelem mužstva.

K úvodu by toto stačilo, k příběhu toho nemám co říct, jelikož ten je kontinuální a nemá cenu mluvit o jedné misi, neboť by to nic neřeklo. Lepší bude, když se do hry vnoříte a dohrajete ji nejlépe bez větších přestávek, abyste příběh pochopili.
A že mě hrací doba velmi mile překvapila. Hra se sestává z 13 misí, přičemž jako herní dobu mi xfire ukázal hodně solidních 18 hodin, jelikož však xfire počítá dobu, kdy je hra zapnuta, reálná doba by se dala určit přibližně na 16 hodin, což je i tak v dnešní době nadprůměr, kterého dosahuje snad třetina dnešních her.

Samotný systém hry je vážně povedený. Vaši spolubojovníci jsou opravdu elita, nejednou vám zachrání zadek a v boji s nepřítelem si vedou velmi dobře (což dávám za „vinu“ velmi povedené AI). Ale tak samo i nepřátelé jsou skvělými bojovníky, kteří Vám budou občas velmi zatápět, a často je budete proklínat, jak mohou být tak dobří. K tomu, abyste přežili, slouží krom vašeho umu i skvělý cover systém, který jistě poznáte z jiných her, avšak zde vylepšený o užitečné přebíhání z krytu do krytu. Samotná likvidace nepřátel může probíhat více způsoby. Například, když jste v režimu utajení, kdy o Vás nikdo neví, můžete vojáky likvidovat sami a vaši kolegové se do boje bez vašeho rozkazu nebudou míchat. Zajímavějším způsobem je však synchronizovaná střelba, kdy máte možnost označit až 4 nepřátele a po zaměření každým členem týmu je rychle zabít. Tuto možnost jsem používal velice často, například když jsem aktivoval sondu, označil skupinku nepřátel a vydal rozkaz je synchronizovaně zabít. Když jste však odhaleni, vaši spolubojovníci střílí automaticky po všem, co se hýbe a vy jim jen můžete označovat cíle, které mají zabít přednostně.
Když jsem se už dostal k zabíjení, je nutné si zmínit i ty věci, kterými se ve hře zabíjí. Ano, správně, zbraně. A že jich je. Asi kolem čtyřicítky, přičemž si je postupně odemykáte plněním misí a challengů. Každou zbraň jde také do detailů vylepšit, přičemž systém vylepšování a procházení zbraní je naprosto skvělý. Po vybrání zbraně se provede nádherná rozborka zbraně a vy si můžete každou součást prohlédnout, popř. vyměnit za jinou. Každá zbraň má těchto vylepšení požehnaně a systém otevírání doplňků funguje stejně jako s otevíráním nových zbraní. Avšak toto není vše. Jakmile si zbraň upravíte podlé svého gusta, můžete si zajít na střelnici a každou zbraň tam vyzkoušet na různou vzdálenost a sílu. Tento systém se mi neskutečně líbil a beru ho jako jeden z největších kladů této hry.
Posledním z kladů, který bych zde chtěl ještě zmínit, jsou krásné modely postav a zbraní, na které je radost se dívat. Taktéž prostředí vypadá skvěle a celkově hra působí hodně pěkným dojmem.

Co však kazí dojem u grafické stránky této hry, jsou textury s nízkým rozlišením, hlavně textury země a různých objektů. Když už je zbytek tak pěkný, mohli si dát vývojáři trochu práce i s přidáním kvalitnějších textur. Ale i přesto v tom nevidím nic hrozného a dá se to překousnout.

Co jsem však překousnout nemohl, byla veliká náročnost na PC. Hra, ač je graficky velmi pěkná, má až přehnanou náročnost. Celou hru jsem na své sestavě odehrál na střední detaily, při full HD rozlišení a s pár zapnutými efekty. Hra mi jela slušně bez trhání na hratelných 30 – 40 fps, avšak s občasnými pády až k 20 fps. Až do poslední mise však bylo toto vše jakoby nic. Poslední misi snad museli dělat horkou jehlou, jelikož mi zde klesly fps na 15 – 20 fps. Hra byla již velmi špatně hratelná a zabíjení nepřátel se stávalo těžším a těžším. Na jednom místě toto vše vygradovalo a při 7 fps jsem hru musel na chvíli vypnout. Poté jsem radši nastavil vše na nejnižší a hra již jela opět na 30 – 40 fps, místy i přes 40 fps. Naštěstí vypadá grafika i na nejnižší nastavení pěkně a prakticky jsem si ani větších změn nevšiml.

Předposlední vráskou na jinak dobré hře je pro mě samotná poslední mise, která byla zdlouhavá a konec velmi otravný a těžký, kdy jste se museli probíjet přes hordy nepřátel a přitom ještě pronásledovat 2 cíle.

No a posledním, asi nejmenším, záporem, je pro mně sprintování, které je velmi nepřehledné a špatně ovladatelné.

Tímto jsem myslím shrnul vše důležité, co jsem chtěl a mohu s klidem říci, že mě Future Soldier velmi překvapil, jelikož tak dobrou hru jsem rozhodně nečekal. Samozřejmě pár much má, ale jinak se mi velmi líbila a hraní jsem si užíval. Hodnotím 80%.

Délka:
13 misí, herní doba asi 16 hodin na střední obtížnost

HW nároky:
30 – 40 fps, občasné pády na 20 fps, extrémní náročnost poslední mise (popsáno v textu).

Pro: + systém střelby + povedená AI + mnoho zbraní, mnoho vylepšení, rozborka, střelnice + různá futuristická udělátka + herní doba + nádherná grafika zbraní a postav

Proti: - Low res textury - vysoká náročnost na PC - poslední mise! - sprintování

+5

Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough

  • PC 70
Rok se s rokem sešel a přišel na svět další datadisk, tentokráte s podtitulem Breakthrough, který nás zavedl do severní Afriky a Itálie do bojů na Sicílii nebo Monte Cassinu. Opět se ocitáme v kůži nového vojáka, seržanta Johna Bakera z americké 34. pěší divize. Stejně jako v datadisku Spearhead si zahrajeme 3 akty, na datadisk akorát dostačující.

Na začátku se ocitáte v severní Africe, kde právě zuří obrovská písečná bouře, ve které vidíte tak sotva na pár metrů, ale náckové jsou na tom stejně. Společně s vašimi přáteli vykopete Němce, a nově také Italy, ze Severní Afriky. Poté se společně přesunete na Sicílii, kde spadnete s letadlem a zase budete za nepřátelskou linií. Po osvobození Sicílie se přesunete do Itálie, kde prožijete bitvu u Monte Cassina a nakonec přispějete k porážce Němců u Monte Battaglia. Závěrečným bombardováním zámečku hra končí a vy si můžete gratulovat k úspěšnému dohraní.

No a když jsem se již zmínil o Italech, tak z toho vyplývá to, že jsem se poprvé v jakékoliv hře setkal s italskými zbraněmi, tanky a letadly. Z prvně jmenovaných třeba samopal Moschetto nebo puška Carcano. K tomu ještě přibylo pár britských zbraní, ze kterých mě nejvíce zaujala puška DeLisle s integrovaným tlumičem.

Tyto všechny věci rozhodně patří ke kladům tohoto datadisku, stejně jako všechny klady, které jsem zmínil u datadisku Spearhead. Ve zkratce zlepšené efekty výbuchů, možnost střílet ze všech stacionárních zbraní, které najdete a také možnost bashovat každou zbraní. K poslednímu kladu patří věc, která byla ve spearheadu spíše zápor. Náplň misí. Na rozdíl od Spearheadu, kde byly mise neoriginální a občas nudné, jsem se v tomto datadisku nenudil ani chvíli a dohrál jsem to prakticky na jeden zátah. Mise byly nápadité, originální a hlavně zábavné. Až teda na poslední misi u Monte Battaglia, která byla velmi těžká a také dost nudná.

No ale bohužel i zde musím zmínit zápory, které byly i u Spearheadu. AI nepřátel je zde opět přehnaná, i s obyčejným samopalem střílí jako s odstřelovací puškou, stejné pády fps se zapnutými komplexními stíny, chybějící ironsighty a hlavně, co je v tomto datadisku ještě markantnější než ve Spearheadu, nedostatek munice a lékárniček, kdy jsem velmi často přežíval s pár procenty hpček a pár náboji. Jednou se mi také stalo, že mi náboje došly úplně a jediné mé štěstí bylo, že už byl konec mise. Navíc se zde ještě více projevil bug ve hře (možná to není bug a je to vývojáři uděláno schválně), kdy po zabitých nepřátelích zbraně prostě mizely.

Tímto jsem vše shrnul, herní doba je oproti Spearheadu asi o hodinu delší, přičemž je zde o 1 misi více. Všehovšudy byl pro mě tento datadisk lepší než Spearhead a jen kvůli stejným chybám jako ve Spearheadu a trošku zmírněné zábavností misí hodnotím 70%.

Délka:
3 akty, 11 misí, herní doba asi 6 hodin na střední obtížnost

HW nároky:
91 fps stabilně, občasné pády fps, nejspíš omezeno. Problém s komplexními stíny jsem již popsal v textu.

Pro: + Nové italské zbraně, tanky a letadla + Nové britské zbraně, hlavně netradiční kousky + Zábavné a originální mise. + Stejné jako ve Spearheadu

Proti: - Extrémní nedostatek munice a lékárniček - Stejné jako ve Spearheadu krom náplně misí

+18