Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Project I.G.I.

Project I.G.I.: I'm Going In

15.12.2000
77
128 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Project I.G.I. je taktická, v zásadě outdoorová, stealth akce z pohledu první osoby s nemožností ukládání. Jediným herním režimem hry je singleplayerová kampaň o délce 14 misí, ve které se hráč ujímá role samostatně pracujícího agenta Davida Jonese, vydávajícího se po stopách Josefa Priboie, obchodníka se zbraněmi. Ultimátním cílem příběhové linky je nalezení a zabezpečení ukradené jaderné hlavice.

Nejčastějštím herním prostředím je vojenská základna, kterou je potřeba infiltrovat, popř. z ní uniknout. Proti jsou po zuby ozbrojení vojáci s nikoli oslnivou AI, avšak značnou palebnou silou. Ačkoli přístup "last man standing" je povolen, možnosti doplnění zdraví jsou velmi omezené, a hráč je proto motivován k opatrnému, až minimalistickému průchodu. Atmosféru dotváří stresující hudba.

Ve hře je implementován nekonečný terén a od šesté úrovně se nepřátelé při vyvolání alarmu respawnují. Hra obsahuje reálné zbraně jako AK-47, SVD Dragunov, Desert Eagle nebo Spas 12. Vedle toho jsou k dispozici technologické vychytávky jako digitální mapa, která zobrazuje nepřátele i za zdmi, nebo sofistikovaný dalekohled. Hlavní hrdina se nepohybuje jen chůzí, ale také slaňováním a velmi často lezením po žebříku. Tyto pasáže jsou podávány z pohledu třetí osoby. Ve vlastní hře se výjimečně objevují spřátelné jednotky.

Hru lze jejím pojetím, především pak taktickou složkou, přirovnat k sérii Delta Force. U hráče se předpokládá důkladné seznámení s terénem a úkoly před započetím samotného hraní. Perličkou je výskyt vlajky ČR na helikoptérách a několika českých nápisů. V r. 2003 byl vydán druhý díl - I.G.I.-2: Covert Strike.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Já to dohrál, dohrál! Ještě teď jsem celý rozklepaný. Rozklepaný z toho, aby mě těsně před koncem poslední mise zase nezastřelili. Herní adrenalin. Před normálním člověkem, co hry nehraje, bych vypadal asi jako blázen. Nevím, čím to je, ale trochu je mi smutno. S chutí bych se pustil do dalších misí.

Je to zvláštní, protože v určitých fázích mě hra strašně štvala a frustrovala. Někdy jsem byl vztekem bez sebe, ale zároveň mi to nedalo, a vždycky jsem se odhodlal k dalšímu postupu. Protože, je to hra excelentní. Liboval jsem si v průstřelností dřevěných překážek. Ze zvuků zbraní (hlavně ak 47 nemá chybu). Z tichého, opatrné postupu. Nutnost postup předem naplánovat. Ve hře máte absolutní volnost. Misi můžete vždy dokončit několika postupy. Je toho mnoho k dobru.

Skvělá, ostrá grafika. Posouvání beden a nějaké větší interakce s prostředím se tu sice nedočkáme, ale co byste chtěly od takhle staré hry. Zvuky jsou naprosto skvělé. Hudbu jsem hned vypnul, protože mě srala. Nechtěl jsem si připadat jako ve filmu. Mise jsou naprosto skvěle promyšleny, a tady se dostávám k jádru pudla.

Není jich moc, kdyby ve hře byla možnost quicksavu, byla by hodně krátká a jednoduchá. Přeci jenom po nějakém dvacátém proběhnutím jednotlivé mise zjistíte, že vlastně není tak dlouhá. Autoři se v tomhle směru vyhnuli kritice, ale zase dostali vynadáno od nerváků. Trochu mi vadila odstřelovačka. Nevěřím tomu, že když zaměříte vojáka přes celou mapu, tak po stisknutí je kulka okamžitě tam. Co nějaká dráha letu, nebo rozklepaná muška?

Hru také trochu zjednodušuje rozporuplná inteligence. Nepřátelé sice střílejí skrz bedny, kde Vás vycítí, volají si posily, nebo hází granáty, ale zároveň jsou schopný vedle sebe nechat padnout kamaráda po zásahu tichou zbraní, a ničeho si nevšimnout, nebo se stačí prostě jenom schovat za zeď, a počkat, až Vám přiběhnou pod hlaveň. Na druhou stranu, stačí pár dobře mířených ran, a je konec.

Pro: volnost, nutnost plánování, obtížnost, grafika, zvuky zbraní, průstřelné zdi, pocit z dobře odvedené práce

Proti: občas frustrace z nemožnosti uložit pozice, odstřelovačka, krátké, AI protivníků

+33
  • PC 90
Je jen pár her, které člověku utkví v paměti tak výrazným způsobem. A je jen pár her, u které mi nervozitou tlouklo srdce - tohle je jedna z nich.

Ačkoliv je hra stará už devět let, myslím, že i dnes po technoligické stránce představuje něco, co není běžné ani dnes (alespoň myslím) - a to, možnost prostřílet dřevěnou budovu skrz na skrz a sejmout všechny nepřátele, kteří v ní jsou. Ve hře je možnost prostřelit dřevěné objekty hojně využívána a není většiho potěšení, než přes krabici sejmout hlídače pistolí s tlumičem, slyšet jeho "aahhh" a pád na zem.

Příběh si už samozřejmě nepamatuji, ale pamatuji si to nas*ání, když mi hra spadla při závěrečné animace třetí mise (jedna z nejdelších) - hra se totiž nedá uložit. Což je prvek na jednu stranu neskutečně frustrující, ale na druhou není větší extáze než přejít přes zaminovanou oblast a ruský tank na jeden zátah.

Bohužel hra není obtížná jen díky nemožnosti úkladu, ale i kvůlu AI spolubojovníků, kteří dokážou Rusákům vběhnout do rány a vůbec je to nemrzí. Naštěstí se spolubojovníky musíte spolupracovat snad jen 2x.
Dále stačí jedna rána z blízka z brokovnice a je po vás i při plném zdraví (jako v Mafii) a to nemluvím o poslední misi, která mi nedala spát.

Dodnes je IGI pro mě příjemnou vzpomínkou na nepříjemné chvíle u pc. Moc se mi i líbilo pozorovat hrdinu při určitých činnostech z pohledu třetí osoby a vždy mě pobavil respawn nepřátel v ubikacích se skleněnými okny, skrze které se dali pozorovat...a pak vystřílet kvůli průraznosti kulek :)

Bohužel, druhý IGI mě tak nezaujal...

Pro: obtížnost, radost z každého zabitého nepřítele

Proti: obtížnost, frustrace z každé smrti...zejména stupidní, jako pád z výšky nebo šlápnutí na minu

+25
  • PC 80
K Projectu IGI jsem se dostal někdy na začátku roku 2001. Tehdy se moje zkušenosti s akcemi rovnaly takřka nule a lepší křest ohněm jsem si ani nemohl přát:). Poprvé jsem hru nedohrál, dostal jsem se asi do její poloviny a o nějaké zábavě nemohla být ani řeč, spíš o totální bezmoci, nechuti hrát dál a rukách omlácených od stolu(tehdy jsem byl ještě pubertální vztekloun:)).

IGI je velmi kontroverzní hra. V době vydání nabízela krásnou detailní grafiku a nevídané obrovské členité exteriéry, po kterých se šlo procházet a rozhlížet, kam až oko dohlédlo. Atmosféra, podpořená výbornou hudbou, by se dala ve velmi zábavných a pestrých misích doslova krájet. Na zbraně si také rozhodně nešlo stěžovat - bylo jich hodně, vypadaly dobře a zněly dobře. Zajímavým zpestřením bylo přepínání z první do třetí osoby při různých činnostech(hackování počítačů, přelézání plotu, sjíždění po laně). Potud je vše v pořádku a hra by si zasloužila nejméně 90%... jenže nemožnost ukládat pozici během mise, kvůli které jsem při prvotním hraní byl vzteky bez sebe, hře velmi škodí. Úvodní mise jsou famózní a nejsou až tak obtížné, ale zhruba od poloviny hry začne obtížnost gradovat pořádným tempem a vyvrcholí v šíleně težkou poslední misi.

Podruhé jsem IGI rozehrál asi dva roky po první zkušenosti se hrou. Tentokrát jsem se už opravdu bavil a hraní si užíval, samozřejmě jsem dost misí musel několikrát opakovat, ale to nebylo nic oproti poslední misi, kterou jsem hrál 2x tak dlouho jako všechny předcházející mise dohromady. Po týdnu útrap se mi povedlo misi dokončit, díky přesně nastudovaným pozicím a přesunům nepřátel. Ke konci byla hra na můj vkus už moc hardcore a musel jsem si klást otázku, jestli tohle mám zapotřebí a málem jsem ji ani podruhé nedokončil. Teď, s odstupem času, na hru vzpomínám rád, ale potřetí bych do ní už rozhodně nešel. IGI není hrou pro každého, je třeba vybavit se pevnými nervy a mít velkou trpělivost... a ke konci je třeba i trocha štěstí.


Pro: Zábavné mise, nutnost obezřetného postupu, zbraně.

Proti: Systém (ne)ukládání, závěr hry.

+22
  • PC 85
K Projectu IGI se dostávám po nějakých cca 12 letech od posledního (a vlastně jediného) dohrání a musím říct, že i po těch letech neztratila hra nic ze své kvality.

Musím se ovšem přiznat, že ke hře budu lehce mírnější než k ostatním, neboť tato hra je moje srdcovka. Ale už k příběhu.

Hrajete za agenta Davida Jonese, který je takovým mixem James Bonda, Sama Fischera a jiných superagentů. Ovládat vrtulník či stíhačku pro něj není žádný problém. Stejně tak se přemisťovat z jednoho stožáru na druhý pomocí elektrických drátů.

A co třeba takové sestřelení vrtulníku a následný pád? Přežije bez škrábnutí! Příběh je o záchraně světa před jednou šílenou ženskou (!!!), která chce odpálit atomovou bombu. Jak nečekané. No, dobrá, přiznávám, že v době vzniku moc takovýchto her nebylo, navíc příběh je vyprávěn docela dobře a s mnoha zvraty. Mise se odehrávají převážně v občas zasněžených horských oblastech. V pár misích se podíváme i pod zem do spletité sítě tunelů plné nepřátelských vojáků.

Ale pojďme dále, nejprve ke grafické stránce. Grafika byla ve své době top a i na dnešní dobu je stále slušná. Bohužel musím říct, že jsem zaznamenal velmi mnoho grafických bugů, zejména pak prosvítání textur skrz jiné textury (Například postele uvnitř budovy byly viditelné z dálky přes zeď). Víc mi spíš vadila velmi omezená vykreslovací vzdálenost, která byla cca 100 metrů a často jsem viděl vojáky až po větším zazoomování.

Dostávám se k té nejdůležitější stránce hry, kterou je samotná hratelnost. Zábavné a zajímavé mise, mnoho zbraní, mnoho možností jak samotnou misi dokončit, to vše přispívá k samotné parádní hratelnosti. Ale teprve samotná obtížnost misí a to hlavní, nemožnost ukládat postup v průběhu mise, dává hře tu správnou atmosféru a vám kupu adrenalinu. Není většího adrenalinu vidina, že jste na konci mise a stačí jeden jediný nepřítel, jedná dobře mířená rána a rázem můžete vyhodit rozbitou klávesnici z okna a celou (u některých i hodinovou) misi opakovat. No nena*ralo by to jednoho? :D

Jistěže nasralo, ale ještě víc skutečnost, že k tomuto stavu by Vás dovedly chyby samotné hry. I když jsem na začátku psal, že ke hře bude mírnější, tak nad dvojicí opravdu nepovedených mechanismů zamhouřit oči prostě nemohu.

AI je prostě špatné i na svou dobu. Vojáci během mise chodí ve stanovených koridorech a chovají se prakticky jako stroje. Když je nějakých rozruch, začnou buď zmateně pobíhat přímo vám do rány, nebo zůstanou stát na místě a čekají na smrt. O nějakém krytí nemůže být přitom ani řeč. Přitom byli někdy tak přesní, že mi z toho šla brada dolů.

Každopádně, co mi vadilo ještě víc než špatné AI, byl častý respawn vojáků. V praxi to fungovalo tak, že když byl v základně vyvolán poplach, byli povoláni další vojáci, kteří vždy čekali v budově kasáren. Ti byli v každé budově 2 – 3, jenže tento respawn systém způsoboval, že po jejich zabití se po cca 10 vteřinách v oné malé budově znovu objevili další 2 – 3 vojáci, kteří na vás znovu vyběhli. Na toto jsem si naštěstí zvykl a rychlým vypnutím poplachu se respawn zrušil. Mnohem víc iritující však byla skutečnost, že se toto občas stávalo i v normálních budovách. Prošli jste všechny místnosti, vystříleli všechny vojáky a chtěli se vrátit zpět, najednou na vás v dříve prázdné místnosti čekal voják. Toho jsem většinou samozřejmě nečekal a několikrát jsem kvůli němu opakoval misi, z čehož jsem byl nesmírně šťasten.

To, že vojáci jsou prakticky hluší a neslyší, když od nich cca 50 metrů střílím M16tkou, to už beru jako maličkost oproti těm 2 předchozím.

Závěrem bych ještě chtěl zmínit, že mě velice překvapily různé nadčasové prvky hry, jako např. průstřelnost dřevěných materiálů, viditelné přebíjení zbraně a další. A to, že jsem to prakticky bez problému rozjel na Win7 64bit, mě docela mile překvapilo.

Hodnocení 85%.

Pro: + Gameplay, atmosféra, stará škola + grafická stránka + Zábavné mise, mnoho zbraní, mnoho způsobů dokončení mise + nadčasové mechanismy

Proti: - AI a respawnování nepřátel  

+21
  • PC 90
Tuto hru mám hrozně rád. Po všech směrech výborná věc, jediné mínusy bych viděl v misích, kde se pořád dokola objevovali vojáci, takže jste nemohli všechny sejmout, pořád vybíhali noví a v obtížnosti, která v druhé polovině hry stoupá strmě, velice strmě vzhůru. U některých misí by bylo označení hardkór hodně zavádějící. Spíše by se hodilo megaultrahardcore nejtěžší obtížnost, pro opravdové experty.

Málem bych opomenul zmínit ukládání hry, které zde neexistuje, podobně jako v Aliens versus Predator, kde to taky není možné. Buď tedy přejedete misi, nebo začínáte znova. Pak z toho vznikaly situace, kdy jste se po půlnoci s rudýma očima snažili vysvětlit rodičům, že to fakt nejde uložit a musíte to dohrát. Nebo jsem dal pauzu, nechal zapnutý počítač a šel do školy, kde jsem nevnímal a přemýšlel o tom jak dokončím misi až přijdu domů.

Project IGI není čistokrevná stealth akce, neboť některé situace musíte občas vyřešit "rambo stajlem", čili nevím jak dál, tak na ně prostě vyběhnu a rozstřílím jim zadky, pěkně po chlapsku. Nicméně, tímhle stylem by jste moc neuspěli.

Celá hra je o neustálém opakování levelů, o nalezení si nejjednodušší cesty a přiznám se, že jak udělat první misi za pět minut si budu pamatovat do konce života, tolikrát jsem ji hrál. Druhá mise už je jiná, ale pořád lehká. Třetí je už hodně těžká, čtvrtá nejlehčí, no a pak už jde obtížnost hodně nahoru až do téměř nehratelnosti.

Za velké plusy hry považuji reálné zbraně, z nichž se parádně střílí a každá má jiné vlastnosti. U těch zbraní bych se ještě pozastavil, IGI je jedna z mála her, kde celkem často využijetd základní ruční zbraň, nůž. Když je k vám nepřítel zády, není nic lepšího než ho potichoučku odrovnat.

Ve hře narazíte na celou řadu vozidel, jako náklaďáky, jeepy, limuzínu, stíhačky, tanky, vrtulníky apod. Proč o tom píšu, já měl tehdy děsnou chuť se v něčem z toho projet, ale není to možné. Vozidla budete ovládat jen ve filmečcích.

Pro: Všechno na téhle hře mám rád, ale pro někoho je možná špatné,

Proti: když nemůže ukládat a nepřekousne obtížnost.

+19