Není to tak dávno, co světlo světa spatřil nový díl této kultovní série s podtitulem „New Order“. (V době psaní tohoto miničlánku to nebylo tak dávno no :D ) Jako fanoušek této série jsem si proto řekl, že si ho musím zahrát ale než tak učiním, sfouknu nejprve předchozí díl.
Řeknete si, proč si nedat rovnou od začátku. No, to se má tak, že první Wolfy jsou pro mě už opravdu moc moc staré a pro mě nejlepší díl série Return to Castle Wolfenstein si šetřím až na nějakou speciální příležitost.
Ale zpět k tématu. Tento díl jsem už před cca 5 lety dohrál, tentokrát jsem si však řekl, že hru splním komplet se vším všudy, tzn. i se sbíráním secret itemů a plněním vedlejších úkolů.
No hru jsem dohrál za nějakých 10 hodin čistého herního času, přičemž sbírání secret itemů mohlo zabrat cca 2-3 hoďky času. Z toho vycházejících 7 hodin herního času není nijak moc, v dnešní době však prostě průměr.
Teď něco k příběhu. Hra by měla volně navazovat na předchozí díl, přičemž se zde opět setkáváme se starým známým Wiliamem „B. J.“ Blazkowiczem a jeho nacistickými kamarády.
Co by to taky bylo za Wolfa, kdyby tam nebyli zvrácení náckové s (opětovnou) touhou ovládnout svět a jejich šílenými sci-fi/fantasy věcičkami. V předchozím díle jim B. J. vše překazil, oni jsou však kluci šikovní a opět vymysleli plán, s kterým už protentokrát prostě musí uspět.
Děj se odehrává ve smyšleném městečku Isenstadt, kde se skopčáci snaží tajně vybudovat über superzbraň, s kterou by, jak jinak, ovládli svět. Nepočítali však s tím, že do města přijde jejich starý známý, kterému se prostě nebude jejich plán líbit.
Tentokrát bude mít B. J. navíc mocného spojence v podobě medailonu, s kterým může vstupovat do jiné „dimenze“, ve které je rychlejší, může zpomalit čas, vytvořit si štít či nabít do zbraní munici ze samotného pekla. Je sice omezený kapacitou svého medailonu, avšak jeho dobíjení mu nečiní naštěstí vůbec žádný problém.
Medailon však není samozřejmě jediná věcička, která mu proti fritzkům bude pomáhat. Po ruce má samozřejmě mnoho zbraní, od klasických německých zbraní jako Machinenpistole 40 či Sturmgewehr 44 (ve hře označovanou jako MP43), přes Panzershreck a Flammenwerfer až po futuristické zbraně jako jsou Particle cannon, Tesla Rifle či jeden über kanón, jehož jméno si už nepamatuji.
Komu by toto vše ještě bylo málo může si zbraně i medailon porůznu za penízky vylepšit (klasika – větší dmg, zásobníky, přesnost … )
No a posledními spojenci B. J., s kterými se setkáme, budou němečtí partyzáni, kterým vlastně budete celou dobu pomáhat bojovat proti Nacistům.
Opusťme teď obsahovou stránku hry a vrhněme se na tu grafickou. Hra nevypadá na svou dobu špatně, textury zbraní jsou povedené, ostatní textury už tolik ne. Efekty jsou docela povedené, ale nic světoborného to taky není. Grafika neurazí, ale ani nenadchne. Na o 2 roky starší Crysis to nemá ani v nejmenším, ale je pravda, že srovnávat to s Crysis není moc podstatné.
Abych pravdu řekl, moc co vytknout toho hře vlastně ani nemám, bavila mě od začátku od konce, na nějaké podstatné bugy jsem nenarazil.
Jediné, co tak trochu kazilo pocit z hry byly situace, kdy na nádvoří střílím nácky a jiní mezitím hned vedle popíjí v hospodě s členy odboje jako by se nechumelilo, navíc s naskriptovanou scénou, kdy se při každém vstupu chovají všichni uvnitř naprosto stejně. Podobně jako když jste někde v oblasti ovládané nacisty a v půlce mise tam jen tak stojí člen odboje a oni si ho vůbec nevšímají.
Neustálé spawnování nepřátel ve městě v oblastech, kde je vystřílíte, beru do jisté míry jako normální, jelikož je na začátku řečeno, že do města proudí stále noví a noví vojáci, a proto je beru prostě jako doplnění stavů. Nicméně to časem začne být docela otravné a spíš, než s nimi bojovat se jim snažíte utéct.
A je to tady, dostal jsem se k závěru. Před těmi cca 5 lety jsem si hru velmi vychvaloval a hodnotil pěknými 80%. S odstupem času musím říct, že se svým původním hodnocením musím jen souhlasit a konstatovat, že hra se ani v dnešní době rozhodně neztratí a její zahrání doporučuji i těm, kteří nejsou se sérii Wolfenstein vůbec seznámeni. Takže 80%.
Řeknete si, proč si nedat rovnou od začátku. No, to se má tak, že první Wolfy jsou pro mě už opravdu moc moc staré a pro mě nejlepší díl série Return to Castle Wolfenstein si šetřím až na nějakou speciální příležitost.
Ale zpět k tématu. Tento díl jsem už před cca 5 lety dohrál, tentokrát jsem si však řekl, že hru splním komplet se vším všudy, tzn. i se sbíráním secret itemů a plněním vedlejších úkolů.
No hru jsem dohrál za nějakých 10 hodin čistého herního času, přičemž sbírání secret itemů mohlo zabrat cca 2-3 hoďky času. Z toho vycházejících 7 hodin herního času není nijak moc, v dnešní době však prostě průměr.
Teď něco k příběhu. Hra by měla volně navazovat na předchozí díl, přičemž se zde opět setkáváme se starým známým Wiliamem „B. J.“ Blazkowiczem a jeho nacistickými kamarády.
Co by to taky bylo za Wolfa, kdyby tam nebyli zvrácení náckové s (opětovnou) touhou ovládnout svět a jejich šílenými sci-fi/fantasy věcičkami. V předchozím díle jim B. J. vše překazil, oni jsou však kluci šikovní a opět vymysleli plán, s kterým už protentokrát prostě musí uspět.
Děj se odehrává ve smyšleném městečku Isenstadt, kde se skopčáci snaží tajně vybudovat über superzbraň, s kterou by, jak jinak, ovládli svět. Nepočítali však s tím, že do města přijde jejich starý známý, kterému se prostě nebude jejich plán líbit.
Tentokrát bude mít B. J. navíc mocného spojence v podobě medailonu, s kterým může vstupovat do jiné „dimenze“, ve které je rychlejší, může zpomalit čas, vytvořit si štít či nabít do zbraní munici ze samotného pekla. Je sice omezený kapacitou svého medailonu, avšak jeho dobíjení mu nečiní naštěstí vůbec žádný problém.
Medailon však není samozřejmě jediná věcička, která mu proti fritzkům bude pomáhat. Po ruce má samozřejmě mnoho zbraní, od klasických německých zbraní jako Machinenpistole 40 či Sturmgewehr 44 (ve hře označovanou jako MP43), přes Panzershreck a Flammenwerfer až po futuristické zbraně jako jsou Particle cannon, Tesla Rifle či jeden über kanón, jehož jméno si už nepamatuji.
Komu by toto vše ještě bylo málo může si zbraně i medailon porůznu za penízky vylepšit (klasika – větší dmg, zásobníky, přesnost … )
No a posledními spojenci B. J., s kterými se setkáme, budou němečtí partyzáni, kterým vlastně budete celou dobu pomáhat bojovat proti Nacistům.
Opusťme teď obsahovou stránku hry a vrhněme se na tu grafickou. Hra nevypadá na svou dobu špatně, textury zbraní jsou povedené, ostatní textury už tolik ne. Efekty jsou docela povedené, ale nic světoborného to taky není. Grafika neurazí, ale ani nenadchne. Na o 2 roky starší Crysis to nemá ani v nejmenším, ale je pravda, že srovnávat to s Crysis není moc podstatné.
Abych pravdu řekl, moc co vytknout toho hře vlastně ani nemám, bavila mě od začátku od konce, na nějaké podstatné bugy jsem nenarazil.
Jediné, co tak trochu kazilo pocit z hry byly situace, kdy na nádvoří střílím nácky a jiní mezitím hned vedle popíjí v hospodě s členy odboje jako by se nechumelilo, navíc s naskriptovanou scénou, kdy se při každém vstupu chovají všichni uvnitř naprosto stejně. Podobně jako když jste někde v oblasti ovládané nacisty a v půlce mise tam jen tak stojí člen odboje a oni si ho vůbec nevšímají.
Neustálé spawnování nepřátel ve městě v oblastech, kde je vystřílíte, beru do jisté míry jako normální, jelikož je na začátku řečeno, že do města proudí stále noví a noví vojáci, a proto je beru prostě jako doplnění stavů. Nicméně to časem začne být docela otravné a spíš, než s nimi bojovat se jim snažíte utéct.
A je to tady, dostal jsem se k závěru. Před těmi cca 5 lety jsem si hru velmi vychvaloval a hodnotil pěknými 80%. S odstupem času musím říct, že se svým původním hodnocením musím jen souhlasit a konstatovat, že hra se ani v dnešní době rozhodně neztratí a její zahrání doporučuji i těm, kteří nejsou se sérii Wolfenstein vůbec seznámeni. Takže 80%.
Pro: + Gameplay, atmosféra + Zábavné mise + Zajímavé a velmi dobře zpracované zbraně + hrátky s časem
Proti: - herní doba bez sbírání itemů - grafická stránka - určité nelogičnosti - časem respawnování nepřátel