O této hře jsem se dozvěděl vlastně teprve nedávno, kdy jsem viděl docela zajímavý trailer. Po jeho zhlédnutí jsem se i docela těšil, po zjištění, kdo za hrou stojí, už tolik ne. City Interactive, studio stojící za sérií Sniper Ghost Warrior, nemá zrovna pověst ve vytváření kvalitních titulů.
Hra se odehrává za Druhé světové války v okupované Evropě. Hlavní postavou je americký válečný reportér Robert Hawkins. Hra sleduje zejména Varšavské povstání na podzim 1944, kterého se účastníte jako pomocník polských partyzánů. Během hry se ve flashbacích podíváme taky do Francie nebo do Norska, jak jinak než mezi partyzány. Celou hru jste prakticky jejich pomocníkem a plníte pro ně různé mise, jako je například osvobození zajatce, odpálení mostu či klasická pomoc při bránění určitého bodu. Spíš než jako válečný reportér mi přijde Hawkins jako voják ze speciální jednotky. Ale co, každý má v sobě přece špetku toho hrdinství a i reportér přece dokáže vyhodit do vzduchu most … a nebo ne?
Nicméně chválím autory, že se vydali do vod stále ne moc prozkoumaných, jako je druhoválečné Polsko či Norsko. Za tento originální nápad u mě mají malé bezvýznamné plus.
Bohužel, na chválení toho už tolik nebude a proto nejprve vyzdvihnu světlá místa.
Docela povedená se mi zdála zvuková stránka hry, ať už samotné zvuky zbraní či hudba během misí, která jim dávala tu správnou atmosféru.
Nejvíc plusů ode mě hra získá nejspíš za samotný gameplay. Volnost pohybu po mapě, možnost jít buď stealth nebo Rambo stylem a celková zábavnost misí mě velmi potěšila a třeba takové mise v malebné krajince francouzského venkova a norských hor byla přímo radost hrát. Stejně tak působivé ruiny Varšavy, které vypadaly krásně a autenticky, ve mně vyvolávaly pocit dobré hry. Samotné polské mise mě sice už nijak zvlášť nebavily, ale občas se našla i výjimka.
Taktéž mě potěšilo, že autoři nezapomněli na různé malé drobnosti, které nejsou sice moc podstatné, ale potěší. Například možnost nastavit časovač u bomby (což např. u CoD či MoH série nikdy nešlo), možnost chytit vojáka zezadu a použít ho jako živý štít (Splinter Cell) nebo třeba pohled na rotující kulku po výstřelu z odstřelovací pušky jako ve SGW 2. Určitě by se našly ještě další, těch si však během hraní všimnete zajisté sami.
Poslední plusovou věcí, kterou prostě musím zmínit, je výskyt zajímavých zbraní, které jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Například De Lisle Carbine, britská puška s integrovaným tlumičem, polská kopie amerického BARu, RKM wz.28 či zajímavá bolt-action pistole Welrod s integrovaným tlumičem, kterou jsem poprvé viděl teprve nedávno při hraní Sniper Elite V2.
Ačkoliv nerad, musím přejít k tomu horšímu, co tato hra obsahuje.
Předně tedy začnu s grafickou stránkou hry. Stejně jako SGW2, i tuto hru pohání CryEngine nové generace. A stejně jako ve výše zmíněné hře, i tady je jeho potenciál využit velmi málo. Některé aspekty jako různé efekty počasí, výbuchů či střelby jsou docela povedené, naopak třeba celkově textury jsou hodně špatné a neostré. Ruku v ruce s průměrnou grafikou bych čekal docela přijatelné FPSka. V tomto případě tomu tak je i není. Na nastavení High mi na určitých místech klesaly snímky za vteřinu až k číslu 20 (zejména ve Varšavě), na jiných místech se naopak šplhaly až ke krásným 50-60 (zejména mise v Norsku). Je to dáno zejména prostředí, kdy ve Varšavě vše hořelo, oblohu křižovala letadla a protiletadlová palba.
Technická stránka hry. Bohužel, hra trpí docela častými bugy, namátkou třeba levitující textura kamenné dlažby, létající vojáci po tom, co je zabijete nebo třeba občasné záseky vojáků o textury. A to rozhodně nejsou všechny. No zážitek z hraní to rozhodně nevylepšuje.
Z umělé inteligence nepřátelských i přátelských vojáků jsem taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. Když míříte na nepřítele skrz díru ve zdi, najednou vás odstrčí váš kolega, vleze do té díry a zasekne se v ní, stačíte už jen nevěřícně říct WTF. Stejně tak, když jste schovaní v úkrytu a nepřátelé vám nabíhají 10 centimetrů od hlavy jeden po druhém, aby mohli dostat ránu pažbou, není o nic menší WTF. O jejich chování při boji ani nemluvím, jednou jsou blbí jak tágo, že vás nedokáží trefit ani z metru, jindy vás MP40tkou trefí i na 100 metrů jako by se nechumelilo.
Málem bych však zapomněl na asi nejvtipnější nelogičnost této hry. Jako jedna z fíčur je zde možnost odnést tělo padlého nepřítele, aby si ho ostatní nevšimli a nevyvolali poplach. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby zde však nehrál zásadní roli fakt, že těla nepřátel po 10 – 30 vteřinách zmizí (někdy se mi stalo, že zmizela okamžitě, co jsem je zastřelil). Tohle páni vývojáři nějak nedomysleli, po prvním WTF jsem to však bral s humorem a docela jsem se zasmál.
Abych to shrnul, technická (potažmo i grafická) stránka hry mi přišla hrozně odfláknutá a dělaná jako by horkou jehlou a narychlo.
Ani samotné ovládání pro mě zrovna 2x příjemné nebylo kvůli své těžkopádnosti. To však může být pouze a jen můj osobní pocit. Nicméně tomu nepomáhal ani fakt, že hra neumožňuje možnost přepínat mířidla kliknutím. Při míření musíte hezky celou dobu držet pravé tlačítko myši (nebo třeba Scroll Lock, to je každého svobodná volba), což mě osobně přišlo dost nepohodlné.
Dvě stránky ve wordu jsou popsány a stále mám co psát. Ale to už by z toho byla slohovka jak ze střední školy.
Ještě bych však chtěl zmínit jednu důležitou věc a tou je herní doba. Ta je velice proměnná, co jsem zjistil. Kolují názory, že hru jde dohrát za něco málo pod 4 hodiny, já osobně jsem jí i s bonusovou misí dohrál za 6 a půl hodiny. U mě to však bylo dáno nejspíš faktem, že jsem velice často mise opakoval, neboť jsem je chtěl projít stealth způsobem a často jsem to prostě ... posral.
Na závěr musím ještě konstatovat, že asi v půlce hry jsem měl velkou krizi a měl jsem velké, ale opravdu velké nutkání jí ukončit, smazat a nikdy víc se k ní nevrátit. Jelikož se tak lehce nevzdávám, po pár minutách vlastního překecávání jsem hru znovu zapl a pokračoval v té příšerné misi. Musím říct, že v tu dobu jsem měl nutkání udělit 30% a nějak to obhájit. Jenže v tomto bodě pro mě přišel zlom a až do konce mě hra už jen bavila a i bugů a nedodělků bylo méně.
Hodnocení proto musím zvýšit o celých 35% na konečných 65%.
Hra se odehrává za Druhé světové války v okupované Evropě. Hlavní postavou je americký válečný reportér Robert Hawkins. Hra sleduje zejména Varšavské povstání na podzim 1944, kterého se účastníte jako pomocník polských partyzánů. Během hry se ve flashbacích podíváme taky do Francie nebo do Norska, jak jinak než mezi partyzány. Celou hru jste prakticky jejich pomocníkem a plníte pro ně různé mise, jako je například osvobození zajatce, odpálení mostu či klasická pomoc při bránění určitého bodu. Spíš než jako válečný reportér mi přijde Hawkins jako voják ze speciální jednotky. Ale co, každý má v sobě přece špetku toho hrdinství a i reportér přece dokáže vyhodit do vzduchu most … a nebo ne?
Nicméně chválím autory, že se vydali do vod stále ne moc prozkoumaných, jako je druhoválečné Polsko či Norsko. Za tento originální nápad u mě mají malé bezvýznamné plus.
Bohužel, na chválení toho už tolik nebude a proto nejprve vyzdvihnu světlá místa.
Docela povedená se mi zdála zvuková stránka hry, ať už samotné zvuky zbraní či hudba během misí, která jim dávala tu správnou atmosféru.
Nejvíc plusů ode mě hra získá nejspíš za samotný gameplay. Volnost pohybu po mapě, možnost jít buď stealth nebo Rambo stylem a celková zábavnost misí mě velmi potěšila a třeba takové mise v malebné krajince francouzského venkova a norských hor byla přímo radost hrát. Stejně tak působivé ruiny Varšavy, které vypadaly krásně a autenticky, ve mně vyvolávaly pocit dobré hry. Samotné polské mise mě sice už nijak zvlášť nebavily, ale občas se našla i výjimka.
Taktéž mě potěšilo, že autoři nezapomněli na různé malé drobnosti, které nejsou sice moc podstatné, ale potěší. Například možnost nastavit časovač u bomby (což např. u CoD či MoH série nikdy nešlo), možnost chytit vojáka zezadu a použít ho jako živý štít (Splinter Cell) nebo třeba pohled na rotující kulku po výstřelu z odstřelovací pušky jako ve SGW 2. Určitě by se našly ještě další, těch si však během hraní všimnete zajisté sami.
Poslední plusovou věcí, kterou prostě musím zmínit, je výskyt zajímavých zbraní, které jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Například De Lisle Carbine, britská puška s integrovaným tlumičem, polská kopie amerického BARu, RKM wz.28 či zajímavá bolt-action pistole Welrod s integrovaným tlumičem, kterou jsem poprvé viděl teprve nedávno při hraní Sniper Elite V2.
Ačkoliv nerad, musím přejít k tomu horšímu, co tato hra obsahuje.
Předně tedy začnu s grafickou stránkou hry. Stejně jako SGW2, i tuto hru pohání CryEngine nové generace. A stejně jako ve výše zmíněné hře, i tady je jeho potenciál využit velmi málo. Některé aspekty jako různé efekty počasí, výbuchů či střelby jsou docela povedené, naopak třeba celkově textury jsou hodně špatné a neostré. Ruku v ruce s průměrnou grafikou bych čekal docela přijatelné FPSka. V tomto případě tomu tak je i není. Na nastavení High mi na určitých místech klesaly snímky za vteřinu až k číslu 20 (zejména ve Varšavě), na jiných místech se naopak šplhaly až ke krásným 50-60 (zejména mise v Norsku). Je to dáno zejména prostředí, kdy ve Varšavě vše hořelo, oblohu křižovala letadla a protiletadlová palba.
Technická stránka hry. Bohužel, hra trpí docela častými bugy, namátkou třeba levitující textura kamenné dlažby, létající vojáci po tom, co je zabijete nebo třeba občasné záseky vojáků o textury. A to rozhodně nejsou všechny. No zážitek z hraní to rozhodně nevylepšuje.
Z umělé inteligence nepřátelských i přátelských vojáků jsem taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. Když míříte na nepřítele skrz díru ve zdi, najednou vás odstrčí váš kolega, vleze do té díry a zasekne se v ní, stačíte už jen nevěřícně říct WTF. Stejně tak, když jste schovaní v úkrytu a nepřátelé vám nabíhají 10 centimetrů od hlavy jeden po druhém, aby mohli dostat ránu pažbou, není o nic menší WTF. O jejich chování při boji ani nemluvím, jednou jsou blbí jak tágo, že vás nedokáží trefit ani z metru, jindy vás MP40tkou trefí i na 100 metrů jako by se nechumelilo.
Málem bych však zapomněl na asi nejvtipnější nelogičnost této hry. Jako jedna z fíčur je zde možnost odnést tělo padlého nepřítele, aby si ho ostatní nevšimli a nevyvolali poplach. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby zde však nehrál zásadní roli fakt, že těla nepřátel po 10 – 30 vteřinách zmizí (někdy se mi stalo, že zmizela okamžitě, co jsem je zastřelil). Tohle páni vývojáři nějak nedomysleli, po prvním WTF jsem to však bral s humorem a docela jsem se zasmál.
Abych to shrnul, technická (potažmo i grafická) stránka hry mi přišla hrozně odfláknutá a dělaná jako by horkou jehlou a narychlo.
Ani samotné ovládání pro mě zrovna 2x příjemné nebylo kvůli své těžkopádnosti. To však může být pouze a jen můj osobní pocit. Nicméně tomu nepomáhal ani fakt, že hra neumožňuje možnost přepínat mířidla kliknutím. Při míření musíte hezky celou dobu držet pravé tlačítko myši (nebo třeba Scroll Lock, to je každého svobodná volba), což mě osobně přišlo dost nepohodlné.
Dvě stránky ve wordu jsou popsány a stále mám co psát. Ale to už by z toho byla slohovka jak ze střední školy.
Ještě bych však chtěl zmínit jednu důležitou věc a tou je herní doba. Ta je velice proměnná, co jsem zjistil. Kolují názory, že hru jde dohrát za něco málo pod 4 hodiny, já osobně jsem jí i s bonusovou misí dohrál za 6 a půl hodiny. U mě to však bylo dáno nejspíš faktem, že jsem velice často mise opakoval, neboť jsem je chtěl projít stealth způsobem a často jsem to prostě ... posral.
Na závěr musím ještě konstatovat, že asi v půlce hry jsem měl velkou krizi a měl jsem velké, ale opravdu velké nutkání jí ukončit, smazat a nikdy víc se k ní nevrátit. Jelikož se tak lehce nevzdávám, po pár minutách vlastního překecávání jsem hru znovu zapl a pokračoval v té příšerné misi. Musím říct, že v tu dobu jsem měl nutkání udělit 30% a nějak to obhájit. Jenže v tomto bodě pro mě přišel zlom a až do konce mě hra už jen bavila a i bugů a nedodělků bylo méně.
Hodnocení proto musím zvýšit o celých 35% na konečných 65%.
Pro: + originální nápad + zbraně, co jsem ještě nikde neviděl + Gameplay! + Pěkné prostředí (francouzský venkov a norské hory) + zvuk
Proti: - nevyužitý potenciál CryEnginu 3, s tím související grafická stránka a náročnost - technická stránka hry, bugy - AI - nelogičnost s mizením těl (samotné mizení těl beru taky jako velký zápor)