Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 90
Znáte to. Taková ta chvíle, kdy byste si něco pustili, nevíte co, instalovat se nic nechce, nic zběsile střílet taky ne a instalovaná je nějaká příběhová cosi, o čem nic nevíte, ale máte povědomí, že to mělo dobrý ohlas a na Steamu to bylo vystaveno zadarmo, byť jen první epizoda. No tak to zkusím, no.

CHCI VÍC! Jestli něco označit za videoherní adventurní mysteriózní partly-sci-fi krimi feel-good seriál, tak tohle. Byť je první epizoda skutečně jen takovým seriálovým pilotem, ve kterém se svět naučíte používat a dozvíte se, o čem to všechno asi tak bude. Bohatě a správně cíleně vás to nabudí do pokračování tohohle dobrodružství, které není jen "blbá počítačová hra", ale, pro mě nečekaně, i zážitkem. A vůbec se nedivím, že by se to mělo, v nějaké své reinkarnaci, dostat na televizní obrazovky.

Má to správnou atmosféru, nijak spěchající, takovou školně nudnou, s postavou mladé zakřiknuté slečny, jež se schovává za fotoaparát. A kolem ní se začne odehrávat příběh s mnoha dalšími postavami, u kterých stále nevíte, jak to s nimi je, natož dále bude. Oproti Bioware to prozatím vypadá, že vaše činy skutečně MAJÍ a budou mít nějaké reálné dopady - snad se nebudu mýlit. A ke konci jsem se i dozvěděl, že se mi i při té krátkosti první epizody podařilo některá rozhodnutí naprosto minout - aktuálně po prvním dohrání netuším, jak se mi to podařilo. Než se dostanu k pokračování, budu to muset napravit. Byl jsem spokojen, velmi spokojen, a to u mě nebývá zvykem :) Dokonce i s velmi vkusně zvoleným soundtrackem, který celou tu atmošku krásně uhladil.

Jsem ochotný i přehlédnout, že by hře nijak neuškodily ostřejší a detailnější lepší textury, na to, že to běží na Unreal Enginu a je to poměrně aktuální (2015); že na šperky, náhrdelníky a náušnice postav během dialogů neplatí gravitace, ale jsou vždy statické; že přetáčení času mi moc nedává smysl, pokud postava zůstává na místě nebo jí zůstává před posunem času sebraný ekvipment; že u některých jen dvěma slovy načrtnutých odpovědí není hned jasné, co že to vlastně postava bude odpovídat a čekání na případný reverz je tak mnohdy poněkud dlouhé; že hra má bugy a někdy se některým postavám dost nepřirozeně třepe ruka nebo Davidem nalezený joint zůstane po jeho odchodu ležérně a stále kouříc viset ve vzduchu apod. Ale na to kašlu.

PS: Tohle by byla VR pecka :)

Pro: Nálada a atmosféra; následky některých vaši rozhodnutí vidíte v krátkodobém horizontu hned, ale jaký budou mít dlouhodobý dopad...; hrátky s časem a mysteriózno; skvěle navozený pocit "Ještě 300 epizod a jdu spát."

Proti: Graficky mi to příliš neodpovídá kvalitám vzhledu her, jaký bych čekal od něčeho z roku 2015 na UE; střídmé bugy; co by samotná epizoda prostě nedokončenost nakousnutého bez vědomí následků provedených rozhodnutí

+28

Rise of Nations: Rise of Legends

  • PC 60
Microsoftu hráblo a po výtečném Rise of Nations s lehce příběhem šmrncnutým datadiskem přispěchal s plně 3D variací splácanou ze všeho možného, kočičko-pejskovsky dortového. Nejprve pošahaný steampunk (což je možná jeden z hlavních důvodů nevelkého hodnocení, nepřišel mi ani hezký, ani zajímavý, prostě pošahaný), jenž je ve druhé kampani jaksi nevhodně zmixovaný s fantasy (ten mix nesourodých světů mi prostě neseděl), aby se to všechno pak ještě znovu zmixovalo se sci-fi a to celé s příběhem, jehož tupost a zbytečnost byla až smutná. Zbytečná videa vysvětlující nepodstatné nebo evidentní před každou bitvou, přeplácanost možností a hrdinů ve hře, kde v drtivé většině případů je prostě nutné expandovat, vyvíjet se a hlavně vyrobit co nejvíce jednotek dříve a rychleji než soupeř a přes toho se pak převalit jak lavina. V singlu jsem si nějak nevšiml fungující politiky s možností nějakého smyslu pomoci spojencům či navazování míru a spojenectví jinak, než odkoupením budov a jednotek či totální porážkou předem daných nepřátel. Možná je to tak ve skirmish módu, ale ten jsem už po všech třech epizodách kampaně neměl zájem znovu jakkoliv zkoušet - v kampani je tohle smutně nevyužité.

Po první části kampaně a přechodu na pouštní fantasy mapu jsem měl chuť to ukončit, ale ještě jsem se rozhoupal. Jakmile ale přejdete do třetí části kampaně, na mapu silně ovlivněnou seriálovou Hvězdnou bránou, jde nějaké pamatování si toho, o co tu vlastně v kampani jak jde, stranou a rezignovaně jsem jen proletěl co nejrychleji mapami. Finální mapa byla docela zajímavá, byť nemožnost využít všech jednotek zbytečně mapu časově protahující.

Grafika nijak oslňující - je to 3D, takže o krok efektnější než u předchozího dílu, ale v době svého vzniku asi také díky tomu o dost náročnější, takže se musíte smířit s nemožností pořádně odzoomovat, aby bylo vůbec něco vidět, navíc díky tomu zase vynikne nedetailnost grafiky. Hudba je sice od stejného autora jako v první hře, ale tady mi bohužel už přišla jako recyklát původních a nepřekonaných melodií.

Skirmish i MP jsem minul, hru mám úspěšně za sebou a dělám si čárku u položky "Pokračování, které by nemuselo ani vzniknout, nebo by alespoň mělo mít jiný a s původní hrou nesouvisející název."

Pro: Nenáročná odpočinkovost - jedna mapa, co zabere přiměřeně času, přerozdělení získaných bodů a ta trocha strategie denně bohatě stačí.

Proti: Únavnost pachtění se ve zbytečném příběhu za cíli nějakých neforemných hrdinů; přílišná splácanost několika vizuálních žánrů a přitom se dělalo furt to stejné dokola

+6 +7 −1

Anomaly: Warzone Earth

  • PC 70
Tuhle hru, nebo některou z jejích odnoží, jsem kdysi dávno, nemálo lun tomu nazpět, viděl hrát kolegu z práce (nadřízeného :) kdysi na obědě, když jsme ještě na obědy chodili do TGI Fridays. Přesně z téhle chvíle si hru pamatuji. Vypadalo to graficky docela našlapaně a jinde než na iOSu to tehdy nebylo. Když to tedy po čase přišlo i na Android a na Google Play to bylo v akci, byla to jasná volba. Jasná ale byla jen do doby, než mi došlo, že chudák tablet tohle bez připojení na příruční Temelín nezvládne. No a tak když hra přišla po čase i na Steam pro PC, což je už nějakou dobu módní (předělávky jednoduchých mobilních hříček i pro PC), byla to zase jasná volba :) No a a podruhé to jasno dlouho nevydrželo a pro mě se zatáhlo v 11 misi kampaně, kde jsem to vzdal, vyzkoušel si ještě Baghdad Mayhem (Tokio Mayhem se mi bohužel dosud nezpřístupnilo), pak si zkusil jednu jedinou dosud dostupnou bonusovou misi a tak nějak seznal, že mi hra nemá co víc nabídnout.

Hra je prostě takový ten Tower Defense naruby, plníte mise a ničíte všelijaké věžičky, které vám stojí podél vámi zvolených tras. Za plnění úkolů a ničení věžiček v průběhu dané mise získáváte chechtáky, za které nakupujete pojízdné a pochodující válečné vybavení a k tomu navíc okolo křepčí maník, který získává shazované zásoby, kterými svůj vojenský konvoj léčí, chrání, skrývá atd. Docela se to dalo, ačkoliv mi vadily zase časově omezené části a úkoly, ale jakmile přišly věžičky, které dokázaly ty již zničené zase obnovit, už to bylo nad moje síly, síly konvoje a síly křepčícího velitele. Takovéhle sisyfovské hraní neskýtá potěchu duši ani klávesnici, natož mé karmě, a ačkoliv to i na PC docela slušně vypadá, znovuhratelnost i důvody pachtění se za překlenutím 11 mise a další ztrátou času ve hře nenacházím. Krátká mobilní jednohubka, na PC krátce večer dva tři zabaví a pak nenávratně mizí v digitálním zapomenutí. Ve Steam klientu zařazeno do skupiny "Done - No More".

PS: Jsem lepší jak leebigh, můžu klidně spát :D

Pro: Vzhled, menu a grafika obecně; jednoduchost a nenáročnost - casual blbnutí na krátké chvíle; online žebříčky a u některých misí i porovnávání s přáteli na Steamu; dabing a hudba

Proti: Nepříliš dlouhá hratelnost; v podstatě nulová znovuhratelnost; nápaditost vyprchává a spolu s jakousi nesmrtelností nepřátel ztráta chuti v tom pokračovat. Mohl bych se zakousnout a překonat to, ale ztrácet čas jde i jinde. Anomaly WE už svůj díl dostala.

+10

Halo 2

  • PC 50
Halo 2 pokračuje ve stopách svého předchůdce, jen co je pravda. Bohužel směr svojí cesty změnil tím špatným směrem a autoři, kteří byli tohle schopni vypustit do světa, museli být buď na drogách, nebo po vypuštění hry na dlažbě.

Halo: Combat Evolved se mi líbilo graficky, byť bylo osekané, ale furt mělo jakous takous atmosféru bitky Master Chiefa s Covenanty, bylo to zajímavě vytvořené,. barevné, létající a popojížděcí a byla to zábava. zábava až do chvíle, kdy nastoupili "zombie", pak to šlo z velké části do kopru. Halo 2 posunulo příběh, zvláštně, ne nezajímavě, ale přesto trochu zbytečně i do řad samotných Covenantů (způsob hry se v podstatě nemění ať hrajete za Spartana nebo za Covenanta), z velké části recyklujeme již jednou prošlou zápletku a hlavně zase chodíme stejnými chodbami sem a tam. Aby tohohle nebylo málo, nesmíme zapomenout na Flood "zombíky". Halo svět nijak blíž neznám, takže jsem doufal, že ti zombíci byly jen nápadem prvního dílu a už se na tu blbost zapomene - no, zjevně je to hlouběji zapuštěno do Halo vesmíru, škoda.

Celkově by to tak jakž takž ještě ušlo, byť mě to už příliš nezajímalo a tak nějak jsem usínal díky stereotypnosti. Z letargie mě budily jen neustálé loadingy (ty si z původního Halo nepamatuji) a nějak zbytečně moc ingame video sekvencí, které vždy zbělali obrazovku a přebraly "ovládání" hry. I to by se ještě dalo, hlavně že bych se zase mohl koukat na to zajímavé prostředí a barvičky, protože tentokráte se podíváme na mnohem více míst než v prvním Halo.

Jenže tady přichází ona zdrogovanost tvůrců. TA HRA VYPADÁ NESKUTEČNĚ HNUSNĚ! Hra vyšla na PC o cca 3,5 roku později po prvním díle a vypadá podstatně hůře. Přirovnal bych to nejlépe snad ke stavu Vietcong vs Vietcong 2. Odporně hnusně bezbarvé a bez stínů. Lépe snad vypadal i první Half-Life? Jak tohle vůbec mohlo projít interním schvalovacím procesem a Microsoft to dokonce chtěl tlačit kvůli "Windows Vista only"? Neuvěřitelné, neskutečné. Nějakou dobu jsem hledal, co jsem kde nastavil špatně, nebo jestli neexistuje nějaký fandovský grafický mód, ale skutečně to bylo tak a já jen zíral. Z průměrné hry, která ve výsledku oproti prvnímu dílu nepřinášela nic extra nového, se stala podprůměrná budgetovka s ne špatným příběhem, ale tragicky odfláknutým zpracováním, které u dvojice Bungie-Microsoft naprosto nechápu.

No a tak se zase znovu přiznávám, že jsem hru v plné délce nedohrál a dokoukal to pro mě důležité zase ve walkthrough videích na YouTube. Hrát se mi to nechtělo, neviděl jsem důvod. Střílečka stále dokola stejná, navíc zase s těmi zombíky a graficky odporná k tomu. Teprve teď už chápu, proč MS Halo hry neposílá na PC. Protože i přes opakované plkání o tom, jak chce podporovat PC hraní, je zcela neschopný své svaté herní grály přenést na PC tak, aby se hráčům nedělalo špatně. Než mít tedy potenciálně zajímavou střílečku z neokoukaného univerza v takhle ohavném kabátku, tak to raději budu přát ty orgie krabicářům.

Taková škoda. A samozřejmě to má nutnost instalace a vytváření profilu v Games for Windows, které už také online nefunguje, takže se musíte při každém spuštění zbytečně proklikávat přes přihlášení na lokální profil. Hovada, fakt.

PS: Některé hudební kousky jsou stále zajímavé a moc pěkné, ale celkově hudba k akčním částem hry vůbec nesedí a to občasné skřípání elektrické kytary naprosto nesedí k dosavadní hudbě, dění na obrazovce ani tomuto Halo světu.

Pro: Pokračování příběhu v Halo univerzu; rúznorodější prostředí; některé hudební skladby

Proti: Herní stereotypnost na poměrně dlouhé hrací době; odporná odfláknutá grafika i proti prvnímu Halo; nějak moc loadingů a ingame videí; služba Games for Windows

+10

Drizzlepath

  • PC 35
Se mnou je to těžké, no. Bohužel mi tenhle typ her nedá nesrovnávat ho s, podle mě, místy a částečně podobnými Dear Esther, Vanishing of Ethan Carter, Lost Valley, Plan apod., pokaždé v něčem trochu jiném.

O hře vím, že mělo jít o scénický atmosférický a relaxační zážitek a onou "hrou" je zde míněna prostá cesta k naplánovanému cíli. hra se snaží mít nějaké to poselství a vy se tak máte kochat nejen okolím své cesty ale navíc i dumat nad smyslem sdělovaného. U mě to nefungovalo.

Nefungovalo to u mě o něco méně, než u Lost Valley, kteréžto by se dalo asi nejvíce s Drizzlepathem srovnávat. Jde o velmi podobný námět a VELMI podobné zpracování (což nemíním jako klad). Také se jen šoupete pomalu nijak vábě vypadajícím prostředím a na konci je pointa. Bohužel od chvíle, co jsem hrál Ethana Cartera jsou tyhle amatérské počiny na uvolněném Cry Engine grafikou okolní přírody prostě pro oko nedostatečné, nedodělané, mdlé, pusté, divné a místy dost nesmyslné. Některá panoramata kopců a hor v dáli mi připomínaly spíše první verze Scorched 3D. V Drizzlepath je podobně jako v Lost Valley všechno nějak divně umělé, leskne se vodou vše, včetně země, která by měla být písek, zemina, hlína... a prostě se lesknout nemůže. Je jedno, že po celou hru prší (a prší i nahoře v horách, kde navíc padá sníh). Porosty jsou také uměle... umělé, tráva skoro žádná a když už se objeví, je všechna stejně vysoká jak podle pravítka, navíc nízká jak po posekání celého ostrova. Stejně jako v Lost Valley je tu nascriptovaná zvířena, která se sice chová trochu líp, ale i tak to působí příliš... uměle. A vy ani nemůžete pořádně celý ostrov probloudit, protože se vaše postava nedokáže pořádně vyškrábat ani na pitoreskně malou hroudu podél cesty. Vaše postava má sice viditelně kmitající nohy, ale díky stínu si uvědomíte, že jste vlastně asi zombie, protože nohy kmitají, ale ruce visí bezvládně dolů :)
V půlce hry se sice trochu prostředí změní a změní se i barevnost obrazu, kdy jsem si říkal, že konečně by mohla přijít nějaká atmosféra, ale prd. Mělo to jen značit, že jsem v horách a že ten šedý poprašek všude kolem a padající spad není předzvěst nějaké apokalyptické příčiny atomového výbuchu poblíž atolu, kde jsem se vynořil, ale sníh a zima, protože jsem vystoupal o něco výše, než jsem byl nyní v horké a podivně nesourodé přírodě (poblíž jezírka ve dle sebe rostou listnáče a palmy). Skály a hory jsou krásné oblé a rovné, vyhlazené, což ale připisuji právě oné nezkušenosti tvůrce a nedostatku textur či schopností si s nimi hrát.

Co se týče té atmosféry, nějaké Esther ani Plan nesahá po paty. Prodíráte se divnou přírodou po jasně vyšlapané cestě a do uší vám nárazově hraje kytara (naštěstí pokaždé jiná skladba, ale nijak zajímavá není ani jedna, a co hůř, spolu s hudbou většinou někdo pronáší anglicky mluvená moudra, které jsem ale všechna, díky absenci titulků, nestačil pobírat. Navíc to dabuje někdo, kdo se jmenuje tuším Alejandro, což by odpovídalo tomu španělsky/mexickému přízvuku, který mě bohužel nutil se usmívat, protože spolu s brnkáním kytary mi to až příliš připomínalo původní dabing divokozápadních postaviček filmu Rango (nejblíž sou tomu asi ty vypravěčské sovy). Bohužel to myšlenkově hluboké plkání ale bylo dost rušící a pointa vyznívala jako "Eh, jako vážně?"

Pokud se nebudete nikde zbytečně courat, k čemuž ani vzhledem k nijak zajímavému ani hezkému prostředí (Ethan!) nebudete mít žádný důvod, tak do max. půlhodinky tohle máte za sebou, smazané a zapomenuté. Stejně jako u Lost Valley tedy platí, že tohle je jen o něco lépe vyšperkovanější amatérské hraní si s editorem Cry Engine, na kterém je vidět práce jednoho jediného člověka, ohromeného možnostmi tohoto enginu, ale ne zcela schopným se ani imaginárně některým z nich byť jen přiblížit. Smysl procházky je velmi sporný a, stejně jako u Lost Valley, si myslím, že tohle mělo být dostupné zdarma co by projekt pro Bodurovy kamarády a případné okolí, ne ale jako placený projekt, rozhodně ne za současná €4. Raději si pusťte kompletní záznam procházky. A koukám, že autor už udělal dokonce i pokračování, Drizzlepath: Genie, které už sice podle vydeí vypadá o něco více propracovaněji, ale stejně po tomto aktuálním zážitku nevidím důvod kupovat to ani ve slevě.

Pár screenshotů na Steamu

Pro: Já fakt nevím. Pokud ulítíváte na jakémkoliv simulátorovém chození, asi je to pro vás, jinak moc kladů nevidím, snad jen pokus o pointu a poselství. Graficky o něco lepší jak Lost Valley.

Proti: Divná grafika; divná fyzika postavy i prostředí; přerušované brnkání působí rušivě, kdyby to alespoň brnkalo stále; rušivé povídání s úsměvným přízvukem; nijaký zážitek; nulový důvod ke znovuhratelnosti

+4

Halo: Combat Evolved

  • PC 75
Poměrně vysoké hodnocení, v porovnání s mnohými ostatními zhnusenými hodnotícími a komentujícími :), připisuji nostalgii, se kterou k Halu a Master Chiefovi přistupuji. Už si nepamatuji, kdy přesně jsem se ke hře dostal a jestli a jak dlouho po vydání, ale už je tomu nějaká doba. Přesto mě tehdy vesmírná akce docela uchvátila, venkovní prostředí vypadalo v mých očích skvěle graficky i správně sci-fi, nepřátelští Covenanté jakbysmet, navíc byli mrštní (ti pidižvíci už méně, možnost využít i nepřátelských odlišných zbraní, akce a hlavně to bylo asi poprvé, co jsem mohl ve střílečce drandit v úžasně se hýbajícím Warthogu a později i lítat v alienských dopravních prostředcích na poměrně velkých mapách, které se povětšinou loadovaly natolik průběžně, že to nebylo během chůze a akce poznat - to jsem do té doby snad také nikde neviděl. Prostě jsem z toho byl unešen. A bacha - to mluvím jen o demoverzi :) Hru jsem si prostě musel pořídit, musel.

Akorát to chvíli trvalo. Nicméně časem koukám, že mi z eBay přišla zpráva "Hi Martin, Congratulations on winning this item!" a od Victorie Rushing z amerického Jacksonville mi po nějaké době přichází fešná i když už trochu jetá krabička s Master Chiefem. A tak jsem se do toho pustil a... i když už to vypadalo neostře, stejně se mi to líbilo úplně stejně, jako už bylo výše zmíněno. Prostě jsem si hru užíval. A to i přesto, že:
- interiér lidské lodi byl poněkud ošklivě jednotvárný a šedý
- hra neobsahuje žádné titulky, takže mi tehdy celkem unikalo, co kdo říká a o co přesně tam jde
- tuším, že se mi tehdy nepodařilo hru dohrát na jejím konci a v časovém limitu dosáhnout záchranné lodi v tom ďábelsky poskládaném tunelu

A speciálním bodem budiž výtečná skvělá bravurní hudba, tak po těch letech pro Halo typická.

Už tehdy se ale objevila největší slabina celé hry - neskutečně stereotypní vnitřní prostředí a nadbytečné znovunavštěvování již jednou, ale spíše i vícekrát navštívených lokací. Ty labyrinty naprosto stejných chodeb, místností a hal byly ubíjejí, hlavně když jste je měly procházet tam, pak zase zpátky a posléze od Knihovny zase znovu, uááááá. A to k tomu nutno připočítat i notně otravné přesile valících se hord Flood zombie, které stály za mnohými smrtmi. Repetitivnost vnitřních prostředí, procházení již prošlého a Flood byly největší problémy celé hry, které mi nedovolovaly si ji více užít.

No a po letech jsem si hru dal znovu a naposledy nyní. A vše výše řečené se zopakovalo. Vypadá to dnes už nevábně, ale to mi nevadilo, beru to jako postarší hru. Navíc i z té doby perfektně funkční i na Win10 64bit s poměrně moderním HW bez padání a problémů (dvě tři probliknutí textur jsou OK, dokonce to zná 1920x1200) a na to, že jde o konzolovou předělávku dokonce skvěle ovladatelnou i na PC.

Ano, dneska už to není nic zvláštního, pro mě tenkrát bylo a ta ta již zmíněná nostalgie se dostavila i zde. Plno věcí jsem si pamatoval, plno ne a tak jsem si to znovu celkem užil i s těmi blbými částmi. U Halo mě vždycky bylo líto, že s ním Microsoft na PC kašle a když už něco vypustí, tak s křížkem po mnoha funusech nebo jen nějaký špatný nesmysl. Za Combat Evolved ale děkuji, byť na PC i ve své době v podstatě upadl v naprosté zapomnění. Pár screenů k připomenutí.

Pro: Atmosféra; venkovní lokace; barvičky :); hudba; Master Chief a Cortana; vozítka a lítátka; lehce vyšinutý Monitor, herní pradědeček GLaDOS a Wheatleyho

Proti: Neostré textury tehdy i nyní; ubíjející vnitřní identické prostory; jojo-design chození tam a zpět; až příliš otravný Flood.

+6

Fall of the Titanic

  • PC 20
Vůbec netuším jak a čím začít. Nemám zdání, jak popsat, jak moc jsem konsternován i tím málem ztráveného času u... tohohle. Nečekal jsem totiž, že hned po Lost Valley dostanu facku znovu.

Fall of the Titanic si pamatuji ještě jako jednu z neskutečného množství Greenlight produktů, kdy to ještě sice vypadalo hnusně, ale příslib do budoucna v tom nějaký byl, pokud by se to autorovi podařilo doladit a udělat tak z Titanicu virtuální procházku. Hra se posléze dostala do steam distribuce a nějakým záhadným způsobem i ke mě. Právě i po Lost Valley mi ale nějak uniká, jak se mohou některé produkty dostat přímo do Steam distribuce, protože tahle hra... ta hra je...

...je furt ta stejná alpha verze, jak byla prezentována někdy na Greenlightu. Lautr všechno vypadá odpudivě hnusně a nedotaženě. Hlavní menu, grafika hry, nápověda co a jak lze kde dělat, ovládání (pro změnu nelze vertikálně obrátit myš), design mi nějak nesedí, protože mi přijde pro postavu a hru hrozně stísněný, někdy přestávají reagovat klávesy nebo myš (v menu), v Escape módu se prolínají hnusné textury, v Sink módu se můžete kamerou dostat pod vodu, kterážto zmizí a pod ní je znovu obloha - loď, obklopená několika ledovci, pak vypadá jak kdyby se vznášela ve vesmíru poblíž nějakých asteroidů. No prostě: Tenhle projekt by měl jít do distribuce až za několik let. Autor stále vydává aktualizace a přidává a zpřístupňuje nové prostory, ale stále se v Exploring módu nemůžete dostat všude. Loď je naprosto liduprázdná, protože NPC ještě nebyly do hry dosud přidány. Totální kvazi nedodělek nehodný jakéhokoliv zájmu do doby jeho dodělání. Obávám se ale, že toho se už hráči nedočkají, protože jestli tohle dokázal autor začít prodávat, díky reakcím a hodnocením hráčů na Steamu moc dalších fanoušků nezíská a časem se na to vykašle.

Hra má sice tři módy, ale smysl mají asi jen dva: Simulátor a jakási variace na 3D FPS adventuru, ve které jde o přežití.

Escape Mode: Probudíte se v kajutě zaplňující se vodou. vaším úkolem je samozřejmě utéct do vyšších pater až na vrchní palubu a pokusit se přežít. Podpalubí se rychle naplňuje průzračnou kapalinou a vy nemáte moc času. Jenže mříže na schodech jsou zamčené - musíte najít klíč. Ten je ale někde zavřený a tak musíte najít něco, čímž se přes dveře ke klíči dostat. A pak najít správné dveře k východu a pak... Tohle je asi jediná část hry, která jde považovat za hru. Nedá se ale moc ovládat, není to nijak zábavné ani zajímavé a díky grafice je to navíc ohavné. raději jsem se dobrovolně utopil.

Exploring Mode: Útroby lodi v téže ohavné nedodělané grafice. Navštívit můžete jen něco, některé místnosti nejsou dodělané a tedy zpřístupněné.Nikde není ani živáčka, ale ve společenských místnostech hraje hudba. Vzhledem k tomu, že to nijak hezky nevypadá a na honosnou loď mi přijde zvolená velikost chodeb a místností nevhodná, není důvod se tu moc potulovat.

Sink Mode: Asi největší WTF část celé téhle hry. z ptačí perspektivy, kterou můžete ovládat, si můžete prohlížeč z různých úhlů pomalu se potápějící tichou prázdnou loď až do chvíle, kdy se... chvíle napětí... potopí a zmizí pod hladinou. Zážitek obzvláště pro ty, co nikdy v životě neviděli jakýkoliv předmět končit pod vodou. Bonusem jest alespoň už výše zmíněná možnost udělat z Titaniku vesmírnou loď. Jakmile loď zmizí pod hladinou, máte asi dvě tři vteřiny na to kochat se tmou a vzápětí, voila, Titanik je zpět na svém místě a znovu se pomalu a naprosto stejně potápí - smysl téhle smyčky jsem nepochopil.

Takže stejně jako u Lost Valley: Tragédie, ruce, nohy, uši i oči od toho!

Pro: Nápad s procházením si palub Titanicu i vyzkoušení si pokusu o záchranu holého života.

Proti: Naprosto nedodělané, nevychytané a tedy i nehezké, divně vypadající a prostorově nevhodné pro chození herní postavou; spartanské menu s minimálními možnostmi nastavení; alpha verze vydávaná za peníze!

+11

The Lost Valley

  • PC 10
NEKUPUJTE TO! Ani v akci, tohle nestojí ani za €0,99. Po graficky vypiplaném Ethan Carterovi se mi dostalo do rukou TOHLE a já brečím. Brečím krev, tak moc to bolí. To, co tady provedla dvojice maníků s CryEnginem, je totiž něco, za co by měl CryTek požadovat stažení hry ze Steamu pro negativní reklamu.

Než se hra spustí, vykvete vám v kávovaru celá nová plantáž. Nastavení hra má, byť minimální, ale i když o sobě tvrdí, že nabízí až 4k rozlišení a dokonce i ultra-width, tak o 16:10 dosud neslyšela, děkuji. Už v hlavním menu začíná něco smrdět - ačkoliv si nastavíte ultrahigh grafickou kvalitu a větráček karty se rozezvučí, vy koukáte ze shora na les plný jehličnanů, které vypadají jak vystřižené z papíru a klátí se ve větru naprosto nerealisticky. Spustíte hru a tenhle jediný obrázek vypadá nejlépe z celé hry. Zbytek je totiž na míle daleko i medium kvalitě grafiky z prvního Crysis. Všechno to tu totiž vypadá, jak když se někdo učil v editoru, vytvořil nesmyslnou cestičku, osázel kolem ní dost nemotorně přírodu, dosadil i mimózně se objevující divně nascriptovanou a chovající se zvířenu a začal za to chtít peníze. Vypadá to děsně a ve videích si raději pusťte dvanácti minutový gameplay. Všechno vypadá tak... lacině pustě, trávu reprezentují ve větru se ohýbající jednotlivé trsy všude stejné trávy, cesty vypadají jak chodníky, voda na nich nereálně stojí, stromy se hýbou nereálně, všechno je to špatně a tfujky. Do toho je na zemi velká želva, co se stále hýbe, ale je na místě, pak nějaká srna, krokodýl na místě, dvě slepice, asi na dvou místech vážky, pak se mihnou ptáci, všechno se to hrozně divně leskne, vypadá plastově a vůbec, ty vole, já žasnul. Po Carterovi s jeho UE4 je tohle jak nečekaná facka. Navíc podle popisu byste se měli dostat od nehody skrze údolí pryč, takže jsem čekal že do civilizace nebo najít někoho... ale závěr mi přišel, že si dělají autoři fakt prdel, špatnou, a navíc i tady to vypadá hnusně.

Hra má, řekněme dva módy - jednou se procházíte v létě, kdy prší a všechno je lesklé a mokré. Druhou variantou je zima, kdy prší a všechno je lesklé, mokré, ale navíc je země trochu víc bílá (a je bílá i přesto, že je na ní voda), krom deště sněží a některé listy a kameny mají trochu bílý poprašek. Mnoho keřů a stromů jsou ale stále zelených, asi zrovna začalo sněžit dřív, než mělo. Jenže mě to stačilo jednou. Za možná ani ne pět minut jsem prošel od startu k cíli a opakovat těch pět minut se mi fakt nechtělo, nebyl k tomu vůbec žádný důvod. A těmi nejsou ani dokola se furt opakující se dva hudební motivy.

No prostě tragédie, ruce, nohy, uši i oči od toho. To už fakt určitě raději toho Cartera. Nebo Dear Esther. Nebo Tetris. Canastu. Člověče, nezlob se. Slovní kopanou. Defragmentaci disku...

Pro: Ukázka toho, co všechno se může skrze Greenlight dostat do Steam distribuce.

Proti: Nevím, jak dostatečně výstižně popsat "Všechno". Tohle mělo zůstat jen na YouTube a i tam by to po chvíli upadlo v digitální zapomnění.

+15

The Vanishing of Ethan Carter

  • PC 80
O hře jsem dopředu nevěděl lautr vůbec nic. Ale když se objevila v akci a já si zde zjistil, že jde o „Nejkrásnější virtuální procházku“ a je to svým způsobem srovnáváno s Dear Esther, které jsem nekriticky napálil 100% (a po pár minutách kriticky stáhl na 90% :), tak jsem neodolal a šel do toho - HNED.

A u konce musím uznat, že nemohu plně říct, jak bych skákal nadšením. Jde mi totiž hlavně o to, že jsem čekal něco trošku jiného, právě více k té Esther, tedy že se budu ve velmi zajímavém prostředí procházet a kochat se a zde do toho bude zasazen příběh a odkrývání jeho částí. Pro pohodové nervy láskyplně hladící procházení to ale moc místa nebylo, protože celý příběh a svět už od začátku spěje spíše k jakémusi syrovému dramatu s prvky hororu, což osobně moc nervy uklidňující neshledávám. Stejně tak nemohu říci, že bych byl na větvi z puzzlů, protože tohle také zrovna 2x ve hrách nevyhledávám. A protože na začátku není také kdovíjak jasně řečeno, jaké jsou herní principy, po čase mě začínalo trochu unavovat všude šmejdit, jestli náhodou se někde něco neválí, jestli to má k něčemu nějaký smysl, protože bezcílně courat tmavým lesem, jakkoliv skvěle vytvořeným, nejde věčně. Tohle hlavně je důvodem nezískání většího hodnocení. A musím se přiznat, že jsem musel vzít za vděk několika radám z průvodce. A třeba až tady z diskuze jsem zjistil, že když vám chybí nějaký předmět a na obrazovce poletují nápisy "Sekyra? Sekyra?" a vy se podíváte směrem, kde se nápisy spojí, tak že když se naprosto spojí, objeví se tip na držení myši a vyplave bublina s nápovědou - do té doby jsem myslel, že spojující se tety se nespojí nikdy a jen mi přibližně napovídají, kde mám věc hledat.

To by byl takový problém mít zdánlivě nijak nezapadající výjevy v prázdném a divném světě ála vesmírná loď, hledání horníků, zaplavený svět s příšerou, tajná místnost s teleportujícími dveřmi a něčím více s jejich povídkami, zakončené tak, jak to zakončené bylo. Museli tam být vraždy a nějaký rádoby kult? Bez vražd a krve by se to celé totiž mohlo krásně obejít a i já bych si to rád znovu procházel.

Také mi trochu vadila ta otevřenost - ano, je to trochu zvláštní. Na mnoha místech jsem totiž dopředu nevěděl, jestli když něco vynechám a půjdu jinou z možných cest, jestli něco úplně neminu, nebudu se moci vrátit a nebude mi tak něco chybět k řešení. Nebo jsem moc netušil kde to jsem, jestli přes les jít musím nebo ho mohu ignorovat a jít jen cestami nebo to, že brána nejde otevřít je záměr, nebo musím běžet někam zpět... Když už ne třebas jen rukou načmáraná mapka v ruce herní postavy, tak alespoň třeba kompas na hodinkách, něco by se mi prostě v těch lesích hodilo pro lepší orientaci. I třebas vědět, že ať na tomhle place půjdu daleko jakýmkoliv směrem, vždycky se mohu dostat ven stejně jen jedním východem, takže je jedno, kde se budu courat a něco tak hloupě neminu. No, stejně jsem všechny ečívmenty nesplnil, takže jsem něco minul :)

V každém případě to, co dokáže Unreal Engine (Redux verze) je skoro neuvěřitelné a přišla mi tak jen trochu škoda oné záměrné vybledlosti barev, což sice dotvářelo onu bubu atmosféru, ale s jasnějšími barvičkami bych se mnohem raději coural po lese i všude jinde. I tak jsou některé výjevy úžasné a pokud to váš stroj zvládne na nejvyšší detaily, budete leckde nevěřícně zírat. Hudba také sedla skvěle a skvěle se prolínala a měnila v závislosti na místě vašeho pohybu, takže když se couráte kolem severského kostela a hrobek, zní odpovídající éterická hudba a jakmile sestoupíte níže k hrobům, přidají se ještě slabé chóry a dohromady to sedne a neruší se zvukové stopy navzájem.

Dovolím si doporučit k zkouknutí následující galerie (POZOR SPOILERY - ty na Flickeru nezakryté!)
Flickr - upravené obrázky, odkaz převzat z diskuze od uživatele Say ;)
Steam - by moje maličkost, jen pár ukázek s označenými potenciálními spoilery
Zonerama - a některé s upravenými barvami

Zpracování a nápad skvělý, raději bych ale byl jen za to procházení a odkrývání příběhu, tady mě to adventurování prostě od hry rušilo.

Pro: Grafika; hudba; nápady na odkrývání osudu skrze bublinu; zdánlivě do světa nepatřící výjevy

Proti: Než přijdete na to, jak ve hře získat automaticky nápovědu na chybějící předměty, zbytečně zakysnete a ruší vás to od příběhu

+18

Botanicula

  • PC 85
Hra dohrána. Juchů! S Amanitou jsem se setkal až při Machinariu a ačkoliv i tam jsem někdy u hádanek a postupů užil nápovědy, přišlo mi ve výsledku jednodušší a přímočařejší než Botanicula. Tu jsem tituž rozehrál doslova kdysi, před stabvou nového PC si zazálohoval postup a pak už ji znovu nenainstaloval. Cíle jsem tedy došel až nyní poté, co jsem chtěl zkusit, jak na tom je s podporou Win10 :) Na tyhle logické klikačky jsem nikdy moc nebyl, takže nemohu tvrdit, že by mě zákysy v očekávaném logickém postupu nějak překvapovaly. Přišlo mi ale, že se tady dá jít mnoha cestami z jednoho místa na jiné, ze kterého zase vedlo mnoho cest jinam a tak dále, takže netrvalo moc dlouho a já netušil kde to jsem a jak se dostanu kamsi zpět a nějakou chvíli si tohle zabralo. Navíc je tu tak velké množství všelijakých skvělých pidisarapetiček, na které je nutno klikat i mnohokrát opakovaně, než e stane něco, co je třeba pro postup, že jsem mnohé přehlížel nebo nenaklikával dostatečně dlouho, že se musím přiznat, že bez návodu bych to asi nikdy nedal - navíc s tím, že jsem skutečně po hodně dlouhé době pokračoval někde od poloviny hry.

Ale abych nehanil - ta hra je skvostná. Skvěle úchylně nadesignovaný a vytvořený svět s pidižvíky, skvělými zvuky a správně trhlým hudebním doprovodem z téhle hry zase, podobně jako z předchůdců, dělá více než hru spíše umělecké dílo a já tak shledával, že než infarktové honění svítivého cosi bludištěm před zlodějským červem by mi stačily i samotné obrazovky, na kterých bych jen pro potěchu duše klikal na všechno možné a užíval si těch zvuků a humorných nápadů. Mě by to i stačilo :)

Pro: Nápad; vizuál; zvuky; hudba; humor (někdy až dadaistický :) a skvěle zakomponované vtipné odkazy na všechno možné, vč. samotné robůtka z Machinária

Proti: Technologií omezené rozlišení obrazovek a tedy jen okno ohraničené velkým černým rámem (1920x1200); není nijak složité se ztratit v plně otevřeném světě plném mnoha různých cestiček, zdánlivě bez jasného cíle či postupu

+11

4PM

  • PC 5
Jedna z mnou nejrychleji dohraných her vůbec. Podle popisku byl na začátku dobrý nápad, jenže mu skutečně nepomohly tragické schopnosti pana vývojáře.

a) Hra je neskutečně hnusná, což je v době několika snad i běžně volně dostupných herních enginů zvláštní.
b) Hra se nedá ovládat, vaše věčně namol postava se sice kvalitně furt motá, ale nedá se pořádně pohybovat a vertikální pohled myší nejde obrátit, takže jsem správně ožralecky pořád čuměl na zem.

Skončil jsem v hned v kanceláři, ze které jsem se měl vyplížit na drink a jelikož jsem (se) nemohl pořádně ovládat a pohybovat, neustále mě šéf načapával a ztrácel jsem smysl s tím vším vůbec, co by hráč, bojovat a marnit čas.

Idea možná dobrá, ale raději to měl natočit s kamarády jako amatérský film na Youtube. Jako kus software je to ale crap i zadarmo, natož za aktuálních neakčních 3€.

Pro: Nápad

Proti: Zpracování

+11

Breach & Clear

  • PC 70
Hru už si nyní dovolím ohodnotit, ačkoliv si ji tu ještě chvíli nechám a budu hrát, protože mě baví. Bohužel ale trpí takovým tím klasickým neduhem "Čím více času s ní strávíte, tím více si budete všímat jejích chyb" :)

Breach & Clear nebo Door Kickers, už nevím přesně kterou z nich, jsem si pořídil vlastně omylem, protože jsem ji neznal a myslel si, že kupuji tu druhou, na kterou jsem měl zálusk. Nicméně buď jak buď, dostal jsem se k ní až nyní a doposud v ní mám zahozených nějakých 30 hodin a stále baví. Většinu času z toho zabírá první herní mód a to Terrorist Hunt, kdy prostě musíte co nejefektivněji a nejrychleji vyčistit mapu od zlých bídáků. Tahle část mi přišla nejlepší, protože jsem si u ní mohl dobře zavzpomínat na plánování v R6. Druhým módem je Zneškodňování bomby, který má celkem také dobrý nápad: Najít bombu, vypořádat se s nepřáteli cestou a během deaktivování některými členy vašeho týmu je ještě krýt před dalšími dotírajícími nepřáteli. Třetím módem je jakýsi Úprk, kdy se vaši členové náhodně zjeví po celé mapě naplněné nepřáteli a musí se dostat k jedinému určenému bodu, kde jsou v bezpečí. Módy si dovolím probrat ještě níže, ale pro ty, kteří neradi čtou, ještě hodím slůvkem o zbytku hry.

Vytvoříte si tým z výběru z vícero skutečných speciálních jednotek (ačkoliv jsem neměl důvod si vytvářet více jak jeden), postupem hry získávají paňáčci zkušenosti, které jim rozdělujete do patera společných vlastností a jedné unikátní pro každou postavu. Kvalitou splněných úkolů také dostáváte více zkušenostních hvězdiček, za které se vám odemykají nové zbraně, a $, za které nakupujete výstroj a výzbroj. Potud je to celkem dobré, ale jak jsem psal v úvodu: "Čím více času...". Nabídka zbraní je bohatá a přesto dost omezená. Každá zbraň má své statistiky a vůbec neplatí, že další odemčená zbraň je musí mít lepší než zbraň "starší". Takže mi přišlo, že se pachtím za odemčením něčeho, co je ve výsledku docela šmejd oproti tomu, co už ve výbavě mám. Navíc postupem času se odemykají i nesmysly typu pozlacených zbraní, které mají stále horší statistiky než to, co už máte. A posledních několik kousků se odemyká až za nehorázné množství hvězdiček (hra mi už neměla moc co nového nabídnout u nějakých 400 hvězd, ale poslední zbraň se odemyká až za 2500 hvězd). Navíc tohle odemykání platí JEN u zbraní, výstroj a další výbavu (zaměřovače, tlumiče, IR a svítilny) jsou všechny dostupné ihned, jen za různě vysoké částky, takže po chvíli už není kam směřovat. Navíc peníze se hrnou poměrně dost rychle, až příliš rychle, takže to nejlepší za prachy si můžete pořídit hodně brzy a zase už není kam dál směřovat. A to je dost škoda a nevyužitý potenciál v udržení hráče při hře a snažení se dosáhnout lepších a lepších serepetiček. Např. velkým pomocníkem ve hře je dron, který před započetím mise přelétne mapu a ukáže pozice všech nepřátel, resp. bomby. Čekal jsem, že jednou ze složek hry bude i plánování postupu tak, abych se vyvaroval překvapení nepřítelem, ale za chvíli máte plný zadek peněz a dron se stane standardním započetím mise - další prvek hry v kelu. Sice bych jej mohl nepoužívat, ale...

...byl bych sám proti sobě, protože rychlost splnění úkolu = více zkušeností pro tým a jejich další vylepšování a získávání dalších (dvou) schopností. Problém u hry mi bylo právě tohle: Počítá se rychlost, nic moc navíc. Je jedno, jak takticky si poradíte s čištěním mapy, zda se paňáčci navzájem kryjí nebo ne, jak moc jste slyšet nebo jaké maskáče a kamufláž na sobě máte. Dokonce je i jedno, jestli vám paňácu zraní nebo ne - jen nesmí umřít. Důležitá je prostě rychlost, všechno ostatní je podružné. Za chvíli, když si tým trochu vycvičíte, jak pak prostě jednodušší vletět do místnosti jak uragán a střílet nehledě na svou bezpečnost. I když se panďuláci "doplazí" s rudým ukazatelem zdraví namísto zeleného k úspěšnému konci mise, na jejich hodnocení a zkušenosti to má pramalý vliv a není problém dostat i 5000+ zkušenostních bodů. Takže nějaké podrobné plánování a házení granátů, oslepovačů a blokování dveří je na první dvě obtížnosti z pěti naprosto zbytečné. U dalších dvou už ty granáty, blokování dveří, odpalování dveří při vpádu do mapy, krytí se apod. sice začíná mít smysl, ale mnohdy je to naopak zbytečné v tom, že nepřátelů je už tolik a mají takovou výdrž, že je mnohdy lepší udělat velký kravál, rozestavit se do nějaké obranné pozice a kosit tupě nabíhající blby a pak v rychlosti ve dvou týmech po dvou prolítnout mapu a dočistit zbytek.

Při posledních dvou obtížnostech se už ukazuje nedomyšlenost hry a velmi casual AI všech. Nepřátelům sejmete paňácu a dva další stojí vedle něj zády k vám - a je jim to jedno. Obecně na dohled odpravíte zlounům parťáka a je to nechává klidné do chvíli, než vás uvidí. Vaši panďuláci pro změnu nedokáží dotáhnout naplánované kroky v daném kole do konce, protože se prostě hra pozastaví a jde se plánovat další kolo. mnohde by se hodilo mít možnost vhodit oslepovací granát, chvíli počkat a pak tam vlítnout, jenže to nejde - panďulák vhodí granát a to je jeho jediný krok v tomhle kole, ostatní se vrhají okamžitě vpřed. A samozřejmě abyste mohli vhodit granát, musíte být hned za dveřmi, takže jste první také na mušce po otevření dveří. Navíc se občas stane, že si panďuláka postavíte ke dveřím, aby v příštím kole mohl vhodit granát a ten blb si "omylem" ty dveře vyglábí, takže mi tím značně naruší plánovaný přepad z více směrů ,což na těžších obtížnostech znamená, že se na něj nalepí silní nepřátelé, můj maník mi prdí do kytiček, musím ho resuscitovat, což ho okamžitě vrátí zpět do hry (wtf!) a rychle musí posílat na pomoc parťáky a řešit jak z toho průseru hned ven. Mnohdy je tak nejlepším řešením hru přerušit, vrátit se do menu a začít odznovu a s novým rozprostřením nepřátel a tedy zase jiným plánem - v menu během hry neexistuje žádné možnost "restartu", takže zbytečné klikání navíc. občas se stane, že panďuláci při házení granátu vylezou tak blbě a nepřítel se z ničeho nic rozhodně vyjít vám v ústrety, že váš týmmejt ani nereaguje, prostě si hází granát podle rozkazu a kašle na to, že je mu v praxi testována neprůstřelnost vesty. Někdy při naplánování pohybu a směru pohybu se ukliknete a panďulák by tak čuměl blbým směrem. Ale nemůžete ho nakliknout znovu pro úpravu zorného pole, musíte vybrat někoho jiného a pak se naň vrátit. Nejde ani z jedné mise do druhé pokračovat s dronem, automaticky je mise zahájena bez něj - musíte se tedy vrátit zpět do menu, vybrat mód, misi, občas i obtížnost, zvolit použítí dronu... prostě čím déle hru hrajete a na čím vyšší obtížnosti, tím více je vidět ona mobilní předělávka a nedomyšlenosti a nedotaženosti záměrů autorů hry, což je dost škoda. Přitom dopilování taktických možností postupu, chování postaviček a způsobů hry by hře mohlo hodně pomoci. Autoři zjevně věděli, proč ve hře není žádné osvobozování rukojmí, to by bylo krve na monitoru.

----

TERRORIST HUNT
Sedm lokací v různých zemích, vždy po pěti misích (tohle je stejné u všech módů). Prostě jen musíte vybít všechny nepřátele. Z počátku jsem se snažil ctít nějaké základní prvky taktiky, ale po čase jsem si ověřil, že nějaké krytí, pomalý ale efektivní a bezpečný postup tu nemá smysl a je ve výsledku ku škodě. I tak je to ale nejlepší část hry, protože nepřátelé ne vždy stojí na místě, mají své trasy obchůzek a při každém vygenerování mise stojí trochu jinde. S obtížností narůstá jejich výdrž (zdraví) a kvalita výstroje (mají lepší vesty, takže vydrží více zásahů), čímž se stávají dosti nepříjemnými soupeři (jako pomalé nebezpečné těžké tanky :) S obtížností také narůstá počet nepřátel na mapě, takže někde je to už skutečně přespříliš a hratelnostně dost mimo rámce zábavy namísto frustrace. Leckdy se, nehledě na obtížnost, i velmi zvláštně počítá úspěšnost mise, kdy ačkoliv mi přijde, že jsem byl rychlý, efektivní a nic mě nikde nezranilo (jako by to mělo nějaký velký smysl), přesto třeba dostanu hodně zkušenostních bodů, ale jen tři ze čtyř hvězdiček a nevím, co se hře nelíbilo. jindy zase dostanu hvězdy 4, ale zkušenostních bodů je minimum. Zrovna tenhle m=od mi totiž přijde jako stavěný na postupné vydávání DLC s dalšími novými mapami za pár šupů a docela mě překvapuje, že se nic takového nestalo. Místo toho vydají autoři "pokračování", tentokráte, inovativně, se zombíky, bleh!

BOMB DEFUSAL
7x5, ty stejné mapy. Na mapě je někde fakt hodně velká bomba. Musíte ji najít a v pevně daném časovém limitu najít a zneškodnit. Pokud máte drona v kapse, máte o starost méně. Jakmile dorazíte k bombě, je na vás, kolik lidí z vašeho týmu ji bude "defůzovat" - je ale třeba počítat se dvěma prvky těchhle misí:
1) Kdo deaktivuje bombu, což může dvě tři kola trvat, je bezbranný a neopětuje palbu. Čím více lidí na bombě pracuje, tím rychleji ji zneškodněna. Takže je třeba vaše pyrotechniky-amatéry krýt a chránit.
2) Na mapě je (dle obtížnosti) dost málo nepřátel - ti se žačnou hrnout až poté, co si sednete k bombě. Podle obtížnosti se jich také vyrojí více a jsou silnější - je třeba tedy počítat s tím, že jeden maník zpracuje bombu pomaleji, tak aby to vůbec stihnul, ale zase málo lidí na krytí nemusí příliv nepřátel zastavit, ti se totiž správně vymaštěně valí nehledě na vlastní pud sebezáchovy (proto možná výše zmiňované pokračování se zombíky, ti asi myslí úplně stejně, takže se nemuselo pracovat na AI). Tahle část hry je zajímavá snad právě jen v té změně náplně misí, ale jinak to jde poměrně rychle do nudy, protože je to vždy jen o co nejrychlejším naběhnutí k bombě (nehledě na vlastní zdraví) a zabrání vhodných pozic ke krytí - a většinou je vystaráno a jen zdržuje "plánování" před každým kolem, kdy musíte 4x naklikat, že všichni mají zůstat na pozicích a dělat stále to stejné. zjevně nevyzkoušené jsou pozice závěrečného pohledu při zneškodnění bomby, kdy se kamera kouká zezadu (jakoby z výšky přes rameno) na postavy, které bombu zneškodnily, ale z tak blbých úhlů, že není problém nic nevidět, protože kamera je za zdí!

ESCAPE PLAN
Nejpitomější mód. Znovu jste na stejných mapách, tentokráte se ale objeví vaši panďuláci různě po mapě, která je už zaplněná nepřáteli. Tenhle mód jsem moc nehrál, takže nevím, jestli jeto tak všude, ale u mnou hraných map již jsou všichni nepřátelé vidět hned na začátku bez nutnosti použití dronu. Naopak, když jsem jej použil, mise se nespustila, protože pohled z dronu nezmizel. Navíc nedává smysl, kde se moje postavy na těch místech vzaly, protože jsou okamžitě vystaveny palbě a pohledů nepřátel. Jindy jde prostě jen o proběhnutí mapou a je jedno, jestli během postupu všechny vystřílíte, prostě se musíte dostat na extraction point a to je jediný cíl. Není to nijak ani zajímavé, ani zábavné, ani jakéhokoliv taktizování hodné a je to zcela mimo úvodní intro, vítající vás u taktického simulátoru (hahaha). Tenhle mód byl do hr přidán jen proto, že dva by bylo málo. Zbytečnost. Navíc pokud nehrajete tenhle mód spolu s procházením s ostatními módy s aktuálními panďuláky, ale dostanete se k němu až s vypracovaným týmem, dostáváte tak titěrné zkušenostní body, že tenhle mód nemá smyslu hrát vůbec jinak, než na Elite a vyšší obtížnost, což ale přináší více a lépe vystrojených a vyzbrojených nepřátel, kterým jste hned po spuštění mise dáni na pospas - prostě debilní mód.

Pro: Plánování a taktizování s nádechem R6 vzpomínek; casual nenáročnost a jednoduchost ovládání; první dva herní módy; množství zbraní a výbavy

Proti: Pouhá iluze smysluplnosti taktizování; nevyužitý potenciál plánování; až příliš casual na "taktický simulátor"; nedotaženost nápadů a konceptu; Escape plan mód; chybky ve scriptech; postupná repetitivnost; příliš rychlé získání takřka všeho podstatného

+5

Takedown: Red Sabre

  • PC 30
Tak tohle se tedy nepodařilo, vůbec. Pokud od toho kdy kdo čekal cokoliv podobného SWAT nebo dokonce R6, není snad ani možné, aby byl ještě více mimo skutečnost. Pokud vám vyhovoval Raven Shield, zůstaňte s klidem u něj. Tahle o 10 let mladší hra totiž vypadá hodně podobně (vzhledem), ale postrádá veškeré další možnosti jakékoliv taktické hry na tohle téma. Jestli ono to nebude tím, že je to, bohužel, primárně prostě MP COOP střílečka.

Ano, tohle jsem kdysi při nákupu hry asi nevěděl, protože bych do toho jinak nešel. A nebo jsem se nechal zlákat informací, že hra bude obsahovat i Singleplayer. Nevím, dnes už těžko pátrat v paměti. Nicméně samotný singl tu funguje jen jako výcvikový prostor pro naučení se map a ovládání hry a zbraní.

Plánování? Žádné.
Operační přehled před spuštěním mise? Minimální.
Přehled postupu nebo mapka ve hře (protože v tutoriálech 3D mapa je i s vyznačenými cíli)? Žádná.
Přehled o tom, kde to sakra jsem a kam se to mám courat? Žádný.
Pomoc parťáků? Takřka nulová.
Náročnost? Čumulangmanoidní!

Vyberete si misi, vyberete si výzbroj a výstroj, vyberete si u většiny map ze dvou startovních bodů a spustíte hru. Parťáky, které máte za zadkem, nejde moc ovládat dáváte jim sice základní příkazy (stůj, útoč, kraď se apod.), ale zapomeňte na nějaké příkazy typu jdi a kryj; stoupni si ke dveřím, otevři; nebo nedej bože stoupni si ke dveřím a otevři a vhoď flashbang a vyčisti... AI parťáků je navíc takřka nulová, takže někdy dokáží eliminovat hrozbu, ale během chvíle stejně vždycky všichni zdechnou, protože se nekryjí, nehlídají si záda a pokud je maník za rohem, klidně mu všichni poslušně jeden po druhém jdou pod mušku. Parťáci jsou tedy zcela zbyteční a neužiteční.
Za to AI nepřátel je až nehumanoidně dokonalá - vidí a slyší vás přes celou mapu, trefí vás přes celou mapu, nabíhají k vám a na vás přes celou mapu, mají skvělou mušku a vydrží i pár ran bez toho, aby jim to nějak zabránilo v běhu a úniku od spršky střel. Do vás při tom stačí nábojem jen cvrnknout, střílet do vás je totiž až nadbytečné plýtvání municí.

Mapy jsou sice pěkné a důmyslné a velké a hned bych si je naimportoval do R6RS, ale hrát je sám prostě nemá smysl - tady jde o MP COOP. Na výběr je sice krom samotných misí, které mají vždy více úkolů, i mód vybití všech nepřátel na mapě a nebo zneškodňování bomb, jenže z nějakého důvodu můžete tyhle dva další módy hrát už jen vy sám, žádní AI (i když zbyteční) parťáci. Takže ještě větší zbytečnost a nuda.

A to jsem se asi zapomněl zmínit ještě o samotném UI hry. Katastrofické - hra je asi (nebo co) primárně určena pro konzole, protože všechny ovládací prvky v menu nějak moc nepočítají s použitím myši. Některá tlačítka dokonce ani na myš nereagují, nebo jen někdy. Každé má sice nastavené i tlačítko klávesnice (asi pro rychlejší používání - wtf?), ale ta také ne vždy fungují. Ve hře samotné pak navíc figurují i klávesy na klávesnici, které mají ve hře svoji funkci, ale v nastavení hry se to nikde nedozvíte - např. klávesa Z vyvolává velmi chudě vypadající menu s rozkazy (těmi pár, co k ničemu stejně nejsou). Během hry ani nemůžete cokoliv upravit - nastavení kláves, nastavení chování hry, nastavení zvuku, nic. Můžete hru jen pozastavit a nebo z ní odejít. Chvíli tedy trvá, než si hru a její ovládání vůbec upravíte dle svých potřeb, což je už samo o sobě dost otravné.

Prošel jsem až na dvě poslední všechny SP Mise. Módy "kosení nepřátel sám samotinký" a "defusování bomb" (taktéž sám) jsem vynechal a tím to pro mě končí. Než jsem to odinstaloval, chtěl jsem ještě zkusit Multiplayer, ale vůbec nikdo ho nehraje (pokud ještě vůbec nějaké servery kde jedou). Hra samotná je ukázkou zprzněného potenciálu, kdy výtvor zakrněl v nedodělané alfa verzi, jež posloužila jako finální výrobek. Smutné.

Zlatý Raven Shield. Takedown se jím jen VELMI povrchně inspirovalo a posléze umřelo na záchvat akutní zbytečnosti.

Pro: Budí dojem, že by to mohla být zajímavá taktická pomalá střílečka...

Proti: ...ale je to nedodělaný kus software s nulovou hratelností, chybami, žádnými možnostmi a celkově v podstatě "multiplayer záležitost only"; multiplayer ale nikdo nehraje

+7

Halo: Spartan Assault

  • PC 30
Tak "TOHLE" jsem měl "dohráno" celkem rychle, za nějaké necelé dvě hodiny ztráty času, nervů a mozkových buněk. Ano, hru jsem nedohrál v celé její délce a nemám v plánu to kdykoliv jindy napravovat. Předpokládám, že tahle zhůvěřilost na PC doputovala z mobilů a tabletů, jinak si nesmyslnost existence téhle hříčky nedokážu představit.

Hra se snaží navodit, že jde o cosi ze světa Halo, a to hudbou a grafikou, ale je to úplně jedno. Koukáte na to z uctivé výšky, takže nějaké grafické kochání je nesmysl, navíc se jedná o sled na sebe, sice dějově, ale jinak zcela nesouvisejících misí, které zvládnete odehrát za pár (někdy doslova) minut. Za kvalitu a rychlost plnění cílů a střílení nebohých mozek postrádajících ufounů (takhle lobotomičtí snad nebyly ani v PC verzích svých FPS předobrazů) dostáváte nějaké XP body, které pak můžete měnit před startem mise za jednorázová vylepšení zbraní a schopností... je to fuk.

Aby to totiž nebylo tak lehké, tak nepřátelé se na vás vrhají v neustálých sebevražedných vlnách, kdy sice někteří uskakují před střelbou, ale granát si sami div nestrčí do tračníku. A vy se svým panďulákem jdete a tupě kosíte pohybující se okolí. Někdy k tomu máte vozítko, někdy pár vocasů, ale to také nemá moc valný smysl. Nejhorší tu ale nejsou trpaslíci, ale pohyb. Ovládání je neuvěřitelné a předpokládám, že bez nějakého konzolového ovladače nemá smysl to spouštět. Klávesa pro pohyb dopředu totiž neznamená, že vozidlo pojede dopředu, ale že pojede nahoru podle toho, jak zrovna na mapě je - sice to tak asi nezní, ale nedá se to pořádně ovládat - abych totiž jel dopředu s tankem, musím držet zároveň klávesu pro pohyb vpřed a klávesu pro pohyb nahoru. WTF, co to má znamenat? Navíc i na to, že hra není graficky kdo ví jaký Crysis, tak se místy pěkně trhá, takže i optimalizace tu dostává v některých částech dost na prdel.

No, někde na konci předposlední mise B-kampaně jsem to vzdal, protože je to nehorázně nezajímavá, nezábavná, zbytečná, divná, blbě ovladatelná ohavnost, snažící se obtížnost simulovat jen hordami stále se valících nepřátel a cíly jako ubraň, ochraň - prostě stůj, střílej a modli, se, aby toho nepřiběhlo moc. Ne, díky. Škoda každé koruny, která za to padla.

Pro: Pro über fanoušky téma světa Halo.

Proti: Všechno ostatní. Celkově je to naprosto zbytečná a nudná hříčka s divným ovládáním a párminutovými misemi na stále stejné brdo.

+3

Speed Challenge

  • PC 50
Formule zase tak moc nehraju, takže těžko říct, jestli je to tak jednotvárné ve všech hrách - prostě se jezdí na předem daném okruhu furt dokola několik kol a nesmí se udělat chyba, jinak je dost pravděpodobné, že je závod v loji. V nastavitelném jednotlivém Quick Race, celém jednom závodu na několik kol s kvalifikací nebo celém šampionátu, čítajícím hromadu závodů o několika kolech v různých slavných lokalitách drandíte a drandíte, sbíráte body a vyhráváte. A vzhledem k tomu, že v šampionátu nelze změnit počet kol, tak pokud máte štěstí a jste dobrý, usínáte na první pozici už při druhém kole z hodě dlouhých tří.

Je nutno uznat, že to není úplně laciná hra co se možností týče - auta si lze nastavovat, lze si zvolit stupeň svých řidičských kvalit a tím i snížit či zvýšit počet všelijakých pomocných funkcí. Nastavit si lze, vzhledem k virtualitě vozů, jejich prolínání (a tedy nenarážení do soupeřů) tak i kvalitní ťukanou, kdy ťuknutí rozhodí vůz způsobem, že oceníte funkci autopilota, aby vás z toho bordelu vyvezl - samozřejmě při pěkné ztrátě času. Stejně tak vás bude stát čas i nabourání, které vám poškodí auto (a při výhledu z kokpitu i pěkně popraská sko) a auto se stává na čas neovladatelné /nebo hůře ovladatelné, podle toho, jak moc se pokaňhalo, což vidíte vpravo dole na obrázku vozu) - není to ale úplná konečná, stále tu máme automatické opravy, které za pár drahocených vteřin vše opraví do původního lesku.

Lokace, na kterých se jezdí, mají sice navodit pocit světovosti, ale není moc čas se kochat okolím, které je poplatné době, jako celá grafika. Textura fanoušků u tratě a generické jásání stejné na stejných místech. Hra má i pár dalších funkcí zaměřování si nejbližšího protivníka, ale popravdě v tom rozlišení, v jakém se to na 1920x1200 dá hrát ty informace stejně nejsou k přečtení, takže jsem to moc nevyužíval. Zajezdil jsem si šampionát, za ktárko přeskakoval zdržující kvalifikace a u některých repetitivních dlouhých závodů v šampionátu je raději vzdal a "opustil auto" (jako virtuální pilot to prostě můžete vzdát a v tabulce je pak vůz "Abandoned" na poslední příčce bez času).

Na nějakou chvíli to zabaví, ale popravdě, není to nic, co by nebylo v jakékoliv jiné formulářské dranďárně - tahle je jen volitelně náročná podle zkušenosti pilota, takže z toho můžete mít skoro neovladatelnou simulaci, stejně jako arkádovitější dranďárnu na (skoro doslova) pár večerů.

Krabičkovou verzi hry (u nás vyšla počeštěná krabička s černobílým manuálem od Playmana) jsem si pořídil jen z nostalgie, protože kdysi dávno jsem hru hrál a stále si živě pamatuji trasu Paříže, která byla, tuším, snad i v demoverzi. Věřím, že před těmi lety bych, a jsem asi i byl, z toho víc na větvi, než dnes.

Pro: Nenáročné drandění s možností si přitopit pod kotlem mnoha různými nejen realističtějšími nastaveními hry; nostalgie pro ty, kdož hru pamatují; krabičková verze dnes již skoro zapomenuté hry; funkční i na 64bit Win7

Proti: Stereotypní ježdění, mající skutečný smysl asi jen pro právě nostalgiky, sběratele nebo multiplayer přes UBI, který už stejně dneska nefunguje.

+4

Child of Light

  • PC 70
No, docela uff a musím uznat, že jsem rád, že to mám už za sebou. Hra je to pěkná, ale některými nápady trpí a asi trpěla v mém případě i tím, že jsem hrál jednak uPlay verzi a druhak, že jsem si moc nevěřil s veršovanou angličtinou a sáhl po českém překladu, kterýžto ale byl v nějaké první verzi a tedy plný překlepů (a také na nižší verzi hry, než jsem měl). Tedy postupně:

Klady:
Hra moc pěkně vizuálně vypadá a moc hezky zní. Tohle se autorům skutečně povedlo. Dokonce i malá princeznička, jež z nějakého, mě ne zcela jasného, důvodu tohle označení nesnáší, je roztomilá. Tahové souboje jsou ne zcela jednoduché, ale v tom dobrém slova smyslu - musí se taktizovat, protože během vyvolávání kouzla či útoku vás může nepřítel přerušit, poslat na časové ose zpět a získat tak výhodu. Funguje to samozřejmě oboustranně. Za boje získáváte vy i vaši postupně se připojující se spojenci body zkušeností, které lze po čase proměňovat za vylepšování vlastností ve stromu schopností, RPG element. Navíc se po okolí válejí různé truhlice s lektvary, použitelnými během bojů i mimo ně během putování, a drahokamy, ze kterých lze skládat složitější a kvalitnější šutérky a jimi osazovat jakési tři pomyslné místečka pro amulety, přičemž tyto přidávají další bonusy (pro zbraně, obranu a magii). Příběh je sice trochu pohádkový, ale s tím označením "PEGI 7" si v případě umírající princezničky a jejího papínka a zabíjení nevlastních sester a nevlastní maminky a temných zrůd fakt nejsem zrovna 2x jistý - žádná ratolest mě sice netituluje označením "Tatííííííííí", takže to moc neposoudím, ale myslím, že prckovi na prvním stupni základky bych tohle asi dobrovolně k zabavení nepořizoval. Nicméně, hra je to i docela přiměřeně dlouhá, jenže... a teď to přijde... po čase mi přišla už dost nejen repetitivní, ale přehlcená možnostmi, kdy mi připadala, že měli autoři takových nápadů, že se neuhlídali v tom, jaké všechny ještě skutečně má smysl do hry přidávat... a přepískli to. Hru jsem hrál přes vánoční svátky, ale nestačil dohrát. Pak přišel zase leden a práce a já si dal měsíc oddych. A po měsíci, musím přiznat, jsem se docela musel přemlouvat, abych ve hře vůbec pokračoval a dohrál ji. Dal jsem to, ale neumím si představit, že bych to rozehrával jinak. Jako plus ale přidávám fakt, že po dokončení příběhu můžete ve hře pokračovat a pobíjením dalších nestvůr dále, i když už dost pomalu, získávat zkušenosti a ve stromu schopností dál pilovat to, co jste během příběhu dopilovat nestačili. Po dokončení je vám hra dále plně přístupná, v hlavním menu dokonce svítí lehce upravená možnost "Nová hra +", což nevím, co přesně znamená. A už to ani nezjistím.

Tak to byly tak nějak klady, teď se rozkecám o záporech. Jako první si vezmu na paškál samu distribuční službu a navážu konzoloidností a přeplácaností hry. Oproti Steamu má uPlay v ergonomice a smysluplnosti mnohé co dohánět. V klientu nezjistíte dobu ztrávenou ve hře. Lze si dokupovat DLC, ať už za peníze nebo za nasbírané nějaké body, které postupně získáváte za splněné hlavní cíle ve hře samotné - to je oproti Steamu docela dobrý nápad - nicméně co je to platné, když je to k prdu. Jedním z DLC za doslova babku je mapa zpovědí. Ve hře po různu létají listy papíru s napsanými zpověďmi od obyvatel Lemurie (nebo tak nějak, je to vlastně fuk). Sesbíráním všech zase splníte nějaký úkol a získáte body v uPlay (pro hru samotnou to má pramalý smysl, maximálně možná získáte nějaký šutr nebo lektvar, kterých je tu stejně plno). Jenže i když jsem si tu mapu koupil a ve hře se mi DLC aktivovalo (po spuštění hry se kontroluje online obsah účtu a hry), stejně jsem nikde ani v menu ani ve hře tuhle mapu nikde nenašel. Dopisy jsem nakonec nedohledal a je mi to docela fuk.
Ono obecně je menu a nastavování hry dost mimoňsky řešené. Něco jde nastavit během hry, něco lze ale nastavit v menu hry až poté, co vyskočíte z rozehraného příběhu (např. obleček Aurory, který může mít zase nějaké bonusy). To by nebyl problém, kdyby hra měla písíčkové ukládání - nemá. Je to konzoloid, takže se to ukládá, když to samo usoudí, že by se to mohlo uložit. Navíc pokud neprojdete celou danou jednou mapou a ukončíte ji během hry, po loadingu se sice uloží veškeré do doby ukončení nastavené body ve stromě schopností a otevřené truhlice, ale oživnou všechny do té doby na mapě poražené stvůry a netvoři., takže je zase musíte pobíjet znovu /a ano, jediným důvodem je asi další získávání zkušeností, lektvarů, šutrů) nebo je obcházet tak, že jim Igniculem zasvítíce do ksichtu, takže vás přehlédnou - ale je to prostě otravné. Hra s ovládáním myší počítá skutečně minimálně a smysl má jen v případě pohybování se s doprovázející světluškou Igniculem. Jinak je všechno na na klávesy a mnohdy to nepůsobí zrovna dvakrát uživatelsky přívětivě. Když potřebuji posunou nějakou velkou dřevěnou krabici, po které vyskočím výš (do doby, než se naučím létat), případně ji chci použít jako zátěž, tak musím postupovat následovně:

- pomocí šipek se dostat k bedně
- pomocí šipek se k bedně obrátit tak, jak s ní chci pohybovat, táhnout nebo tlačit (když k bedně stojíte zády, nemůžete ji tlačit, že)
- stiskem Ctrl aktivovat funkci uchopení bedny
- pomocí šipek táhnout/tlačit
- pokud je bedna na jiné výškové úrovní, než ji potřebujete, je třeba ji shodit, takže ji dotlačíte na převiz a ona spadne
- pokud ji táhnete, tak bednu upustíte dřív, než se dostane na převis (i pokud umíte létat)
- v takovém případě se musíte dostat na její druhou stranou, otočit se, pomocí Ctrl uchopit a šipkami tlačit
- Jakmile spadne, musíte se k ní zase dostat z potřebné strany, pokud je u zdi, musíte ji uchopit, odtáhnout, pustit, přejít na druhou stranu, uchopit, tlačít...
No doprdele kurva drát - než jsem tu zasranou bednu takhle dopravil přes dvě výškové úrovně dolů, kdy pokaždé po pádu byla u zdi a ne vždy mi Ctrl funkce zafungovala na první stisknutí, začínal jsem ten puzzle nemít rád (slušně kurva řešeno fix). To by byl takový problém udělat automatické uchopení poté, co do bedny narazím chůzí?

Nijak zvlášť na větvi jsem také nebyl z toho, že nemám mapu konkrétní oblasti, na které jsem, abych si ověřil, že létat průrvou dolů nemá smysl, protože to nikam nevede, stejně tak že jsem někde něco neprošel, případně že jsem to prošel už sedmkrát, pokaždé, co jsem touhle cestou lezl sem a tam během hry a pokaždé si říkal, jestli jsem touhle cestou už šel, abych něco nepropásl - otravné. Stejně tak je možné minout nějakou odbočku s truhlicemi, protože jdete rovnou cestou ke questu, kdy pak není (přinejmenším jednoduchá) cesta zpět a za vámi se zavřou dveře - protože není vidět, že ta cesta někam vede.

Jako potud ještě budiž, ale přeplácanost hry mi přišla až úmorně zbytečná. k ruce postupem času dostanete až zbytečně moc parťáků. Každý parťák má skilly a schopnosti samozřejmě trochu jiné - ten více magické, ten více fyzické a každý, kdo má magické, je má magické zase trochu jinak. Každý z parťáků má strom, větvící se na tři různé části a každému z nich můžete přidat až tři šutry, přidávající nějaké další fyzické/magické bonusy. V bitvě můžete mít jen dvě postavy, přičemž mohou bojovat i jen parťáci Aurory a ta si někde mezitím válet šunky - zkušenosti z bitev sbírá vždycky celá parta (byť možná přímí účastníci mají více, to netuším). Jenže zkušenosti se sbírají až moc rychle, takže doslova skoro po každé bitvě odklikáváte postupně nabíhající tabulku ke každému parťákovi o tom, že postoupil na další level a má další zkušenostní bod. Ke konci hry, kdy za zabíjení nepřátel jsem už velké přívaly zkušeností tohle odklikáváte klidně i 9x, + další klik o tom, že vám z bitvy vypadl ještě šutr nebo lektvar. Poté tedy jdete do menu a tam zase pro každého vylevelovaného parťáka klikáte strom schopností. No a aby toho nebylo málo, tak šutry jde v Okulu kombinovat. Ze tři malých šutrů uděláte jeden větší a ze tří větších jeden velký. A navíc šutrů je několik druhů a různou kombinací některých z nich lze získávat další druhy šutrů, malé střední i velké - čím složitěji poskládaný šutr, tím samozřejmě i lepší bonusové vlastnosti. Dopracovat se lze tuším až ke zlatu, ale to už jsem naprosto vzdal a skončil jen u kombinace do diamantu a nějakého fialového nevím už čeho. Jenom to klikání v tomhle jednom odstavci je tak zdržující, otravné, příliš časné a nijak zvlášť zábavné, že bych nejraději všechno to kombinování šutrů ze hry odstranil a počet parťáků zkrouhl tak na čtyři najednou s tím, že když potkám někoho dalšího a chci ho do party, někdo ji musí opustit (tedy případně postupem hrou bych nabíral lepší bojovníky a mágy namísto těch, kteří už na lepší vlastnosti nedosáhnou, protože jsou příliš slabí a strom nemají tak rozvětvený, např.). A rozhodně bych neleveloval s postavami tak často, ne po každém boji, krucinál.

Ničemu ani neprospívá, že během bojů nemáte popisky k tomu, co které kouzlo nebo útok toho kterého z parťáků dělá a jaký má na co účinek. Popisky jsou ve stromu schopností, ale během bitvy už vybíráte jenom dle ikon a názvů a velmi stručného popisku. U některých útoků a kouzel tak až do jejich vykonání není moc jasné, co se vlastně bude dít a kolik to způsobí škody - kdyby alespoň po prvním útoku, kdy se zjistí účinnost, se tohle k útoku připsalo jako info pro pozdější využití...). Naštěstí alespoň u lektvarů je jasné, kolik co který přidá a co dělá.

Bosové jsou většinou ve hře silní, zákeřní a nebezpeční a pěkně i vypadají a bitvy s nimi jsou nejendoduché a zábavné. Nicméně se, hlavně asi ke konci hry, objevují někteří i na místech, kde moc nedává smysl, proč zrovna tady je takovéto těžké... vobluda, když o patro níž stejnou truhlu, ve které ve výsledku nic zvláštního není, hlídá malá parta běžně průměrných zrůd.

Jako hra to fakt byla pěkná, vizuálně. I hratelnostně a příběhem zajímavá, ale množství výše uvedených nesmyslných a neukočírovaných nápadů ji postupně sráželo do stereotypu, zbytečného zdržování a opruzováním neustálého zobrazování nějakých info-oken. Dohráno, na okamžitý rozjezd hry znovu ale po aktuálním dohrání nemám nervy.

Pro: Vizuál; hudba; určitá temná pohádkovost pro odrostlejší; asi ještě přiměřená hrací doba; otevřený svět po dokončení hlavního příběhu hry; puzzly a RPG prvky

Proti: Příliš mnoho parťáků; přeplácanost s kombinováním šutrů; konzolové ukládání; minimální smysluplnost využití myši v herním menu hry; příliš kvapné lsbírání zkušeností; zmatečné a nepřehledné aktivování DLC ve hře; neustálé oživování nepřátel

+8

Shadow Complex

  • PC 75
Sice jsem hru původně v plánu vůbec neměl, ale neberte relativní novinku zadarmo přes vánoce, že :) Hra to není špatná, jen má na triku pár fleků, které by bylo záhodno vyčistit, ale dohrání hry to nijak nepřekáží, jen to otestuje nervy a odhodlání hráče to zadarmo dohrát.

První, co na mě vyskočilo, bylo logoí přes celou obrazovku s informací, že mám stisknout tlačítko - tyhle herní obrazovky/screensavery pro konzole nějak nechápu, už na samotném začátku a spuštění hry zbytečné kliknutí navíc, ale budiž. Hra, co by úprava pro PC, nabízí celkem pěknou grafiku (nejvíc k poznání asi ve venkovních přírodních lokacích) a na 1920x1200 se počítadlo ani nějak moc nezapotilo, což potěší, takže vyladěná hra je. Jde si i přemapovat klávesy (a připojit i ovladač a i na něm si zřejmě přemapovat ťuflíky) a upravit si jde i poměrně dost grafických udělátek, což je u konzolové předělávky příjemné překvapení.

Než jsem se dostal do hry, moc jsem o ní nevěděl, takže ihned ve hře po prvních krocích mi v hlavě vyvstanulo: "Hele, Duke Manhattan Project". Prostředí je v jakémsi popisovaném 2,5D - postava se na monitoru prohybuje jen nahoru, dolů a do stran, maximálně, pokud to hra vyžaduje, zajde do pozadí nebo se přiblíží, ale pak zase pokračuje ve 2D pohybu. Zprvu mě to docela mátlo, protože prostředí je poměrně hezké a bohaté a ne vždy jsem si byl 100% jist, jestli mám vyskočit nebo kolem překážky jen projdu, nebo mám vyskočit na krabici nebo se propadnu do díry, které je vedle ní. Naštěstí Jason (vaše postava) neutrží žádné poškození při pádu z výšky - pokud tam není láva, laser nebo nějaký rotor, je tam vždycky další herní úroveň, nebo případně můžete vyskákat nebo s pomocí malého jetpacku povylétnout nahoru - svým způsobem je to tak akrádová akce a umřít se mi vždy podařilo jen právě na nějakých ultimátních místech - lasery, elektrika, robot, co vás dostane jednou ranou pěstí - při běžných potyčkách má ale postava dost výdrže a po ruce většinou dostatek krabic s potřebnými granáty. Ano, ne municí, protože všechny střelné zbraně mají neomezenou munici, jen musí přebíjet zásobníky.

Výzbroj a výstroj je také dost zjednodušena, aby se nemusl hráč moc zatěžovat - zbraň máte jen jednu a tečka. Časem nacházíte lepší kvéry a staré prostě zahodíte. Postupem času ale konečně dojde k jakémusi vylepšování - krom střílení tak zbraň dokáže zastoupit granátomet, raketomet i metač pěny. Jo, pěny :) Ve hře jen nechodíte a nehopsáte, plno věcí, jak postup hrou, tak i bonusy, které vám zvyšují zdraví, brnění, množství nesených granátů raket apod. jsou za různými překážkami, které jen střelbou a skákáním nepřekonáte. A každá taková překážka má svoji barvu, která se odkryje poté, co na ní posvítíte baterkou - hra je plná takovýchhle secretů a bez je hra dost... o ničem.
Když jsem koukal na nějaké gameplaye Remastered verze hry, překvapilo mě, kolik hráčů skáče na místě, nevědouc co dělat a kam jít, nebo již hráli pokročilou fázi hry bez zvýhodňujících propriet propriet, které prostě cestou opomenuli a neviděli - a přitom stačí svítit.
Je pravda, že pokud si asi nepřečtete tipy, které vám hra na začátku řekne a poté už nikdy více nezjeví, lze plno funkcí hry a jejích a hráčových akcí naprosto opomenout.

Jediné, co mě fakt štvalo byl pohyb a skákání. Protože je prostředí "side-scrolling", takže nevidíte, co máte nad/pod sebou a vpředu a vzadu, nedokážete mnohé akce odhadnout. Snad hodinu jsem se snažil skočit z rozjetého a následně padajícího důlního vozíku na převis, kdy mi chybělo skutečně jen několik milimetrů, abych se zachytil a ne a ne se trefit na tu správnou dobu, abych pak zjistil, že o chvíli později mám najít jetpack, se kterým tam už i s pomocí wall-jumpu doskáču. A jinde je skutečně nutné se snažit a snažit, protože dokončení na tu "první správnou" je fakt o nervy. Cestou se také dostáváte stále tam a zpět ve stejném podzemním komplexu, takže si hra takto i trochu natahuje svoji hrací dobu, byť pod zdůvodněním, že do některých částí již prolezlých lokací se dostanete právě až poté, co získáte např. pěnu, která dokáže roztrhnout některé poklopy a "oblbnout" dveře s některými fotobuňkami.

Zadarmo to bylo dobré, za nějakých €7 maximálně bych za to, kdybych tenhle žánr běžně hrál, taky ještě dal, za víc, až to bude uveřejněno, bych do toho ale nešel. Dobře to vypadá a hýbe se a ze začátku je fajne to skákání a běhání a střílení a odkrývání příběhu a nových fíčur hry, zbraní i postavy, ale řekněme tak ve dvou třetinách hry, kdy se objevíte na mostě a na každé straně je jeden ultimátní robot, který vás sejme jednou ranou do frňáku mě to už moc nebavilo a protože už máte většinu toho, co můžete najít a využít, nebylo to chození a hledání správného průlezu a cesty už moc zábavné. Nejlepší tak asi bylo proplouvání zatopenou základnou a k tomu hrající hudba :)

Pro: Grafika a její nenáročnost; arkádovost bez množství přebytečných serepetiček; zajímavé nápady a drobné logické hádanky; animace postaviček; většinou oddechovost

Proti: 2,5D - ne vždy je jasné, kam postava jde a kde po skoku skončí; ukládání jen v checkpointových místnostech; některé (ne všechny) lokace se po vyprázdnění zase zaplní nepřáteli; UI, kdy bych čekal, že mě panďuláci zmerčí dříve (poplatno arkádovosti); postp

+6

F.E.A.R. Combat

  • PC 85
K tomuhle jsem se dostal jen náhodou, když jsem za sebou měl už FEAR a bavilo mě si hrát s temními vojáčky. Jak MP nevyhledávám, tohle jsem si zkoušel rád a díky tomu, že to běhalo i na dost špatném připojení, byl jsem hvězda.

Samozřejmě jsem byl prd a jen otloukánek frajerů, kteří měli skill ubíjet hráče pohledem :), ale po čase se mi docela i dařilo a já si ty bitky užíval - skvělá grafika, stíny, přítmí a kouř z vybuchujících granátů. Nikdy jsem neměl rád jen "tupý" deathmatch, ale týmové bitky jsem hltal a probojovával se k vrcholu žebříčku. Po čase ale server nějakého severského/německého týmu, kde jsem hrál, skončil a ani nevím kdy, hra mě opustila. Po čase jsem si ji chtěl vyzkoušet znovu, ale po serverech už nebylo ani vidu, ani slechu. Škoda.

Nepamatuji si hru, kde by v FPS střílečce byly tak skvěle a funkčně řešeny skoky a kopy a podrážení, skvělé zbraně, zvuky, grafika, efekty a baterky a hlasy ohlašující, kudy jde nepřítel.

- "Help!"
- střelba, nesoucí se tichem přes mapu
- ticho
- výbuch granátu
- "Aaarrrgh..."
- zvuk přebíjení
- v chodbě se snáší rozvířený prach a usedá na čerstvě krví vymalované stěny...
- pohupující se blikající lampa vrhá chodbou stíny a označuje poslední místo setkání dvou nepřátel
- ticho

Pro: Klasustrofobická stísněná sytých barev prostá amosféra; výbava; animace a využití rukou a nohou v lítém boji; zvuky; ten pocit, když se náhodou sejde sehraná parta naprosto neznámých lidí a spolupracuje jak stroj

Proti: V té době trochu HW náročnost; hru neznalo moc lidí, což vedlo v upadnutí v zapomnění a konec herních serverů; nijak velké množství map a klasicky nutnost sejití se slušných kumpánů

+10

Driver

  • PC 80
Na tuhle hru vzpomínám rád, ačkoliv ji vlastně nesnáším :) Pamatuji, že jsem na ní narazil díky přibalení ke Score a že jsem ji zkusil hrát, ihned to vzdal a teprve po čase se k ní vrátil. Důvodem prvotního zlomení hole nad hrou byl právě tutorial, který už od začátku drásal nervy a čechral klávesy na klávesnici (ono po těch úderech pěstí do stolu se toho čechralo víc než jen klávesnice), protože jen vyrejdovat z podzemní garáže mi dalo pěkně zabrat. Jak zmiňují komentáře pode mnou, tenhle tutorial byl svou obtížností skutečně vražedný a dodnes asi nepřekonaný. Ale zase ukazoval poměrně věrně, na co se máte připravit ve zbytku hry.

Co si tak pamatuji, hra byla graficky už tehdy jen hromada otexturovaných krabic vč. auta, ale to mělo velmi dobrou fyziku a hopsající jízdy v San Franciscu, kdy jste potřebovali být někde na čas, za zadkem fízlové, každá vteřina byla dobrá a vy jste skoro nekontrolovatelně sjížděli ty "schody", byly doslova "tutoriální". Ono vůbec postupem času bylo nutné hru a vozidla ovládnout skutečně mistrovsky, protože těch misí, kdy něco bylo ohraničeno časovým limitem, bylo více a více a lmity byly vražednější. A možná i pro to bylo skutečnou výhrou dohrát úspěšně každou misi.

Pamatuji si nejvíc jen dva hlavní milníky: Jedním byla chvíli, kdy se mi podařilo právě v San Franciscu omylem nabourat do nějakého auta tak, že jsem byl vystřelen mimo herní mapu a jak jsem se tak vzdaloval mapě, domům a světu, hra spadla a ukončila se - což nebylo příjemné, protože ta mise nebyla zrovna jednoduchá a samozřejmě jakožto neuložená se musela hrát od znova. Druhým byla skutečnost, že, mám takový pocit, jsem nedohrál finální (nebo jednu z posledních) misi, protože se mi snad nikdy nepodařilo dohnat tu nadzemku.

Nic to ale nemění na tom, že to byla zábava. A už to nikdy nechci vidět!

Pro: Fyzika; náročnost; rozlehlé a postupně se otevírající město; mapka; úkoly a drandění a schovávání se před policejními hlídkami a drandění a tak :)

Proti: Náročnost - tahle hra skutečně chtěla a vyžadovala, aby se jí hráč věnoval a pronikl do jejího ovládání.

+17

SteamWorld Dig

  • PC 75
Uf, teda řeknu vám, ufff. Nejsem dělaný na tyhlety plošinovky, protože mě prostě vytáčí to hopsání, kdy když nestihnu něco během hopsnutí stisknout v pravou chvíli, stane se něco au au. A tady v mém případě hodně au :)

75% proto, že mě to bavilo, bavilo mě si přijít domů a na chvilku si sem tam kopnout, vyřešit nějakou drobnou hádanku, vykutat sem tam šutér, na povrchu ho prodat a směnit chechtáčky za nějaký ten upgrade, ačkoliv mě příběh nějak nezajímal a ty psané dialogy jsem prostě proklikával - kam jít mi ukazovala šipka a více vědět netřeba. Dokonce i smrt tu není nic vážného, páčto obživnete a můžete pokračovat - jen vás to bude stát polovinu aktuálního obsahu měšce, což, pokud chrtíte na upgrade, může bolet víc než právě prodělané skonání. Je to taková casual hříčka pro ty, co si sem tam kutnou a hru ukončí a po chvíli se k ní můžou vrátit, žádné checkpointy - stačí se dostat na povrch, vejít do obchodního styku a odejít, tím se hra uloží a lze ukončit hru - po startu jste zase na povrchu, kde jste končili.

Grafika jednoduchá a nenáročná, takže na pozadí lze mít klidně nadále otevřenou práci i prohlížeč žeroucí stovky a tisíce MB paměti a hře to nijak nevadí. Ozvučení je taky dobré, nic násilného a není tak nutné hudbu vypínat. Chytáky, pasti, nepřátelé i puzzly jsou celkem chytré a to někdy až natolik, že se mi k některým tajným místům, kde jsem viděl, že mě čeká odměna, prostě cestu nenašel.

75% také ale za to, že už to začínalo být trochu zdlouhavé a pokud jste zrovinka neměli po ruce telefoport, trvalo zbytečně dlouho dostávat se k poslední dostupné možnosti se dostat na povrch, toho hopsání už bylo moc a moc a po čase bych uvítal jedinou ve hře chybějící proprietu - lano. Ukotvit lano a pak jen dělat hodně dlouhou díru pod nim a prostě slanit, případně se nechat vytáhnout či vylézt někam výš, namísto stálého hopsání a double-hopsání. Někteří nepřátelé jsou tuzí, u některých robotických jsem plně nepochopil kdy se aktivují, protože na mě někdy nabíhali s výbuchem, jindy jsem stál u nich a jim to bylo jedno. Někdy jsem moc nechápal (dědkové házející flašky), co dělají v podzemí (ty trilobity a roboty bych možná ještě bral, ale tohle mi unikalo). A fakt tuhý byl finální boss, kdy mi fakt trvalo projít ten poslední třetí akt. U něj bych také uvítal mít možnost používat své propriety i během skákání (vyskočit a vystřelit).

Byl jsem celkem spokojený, ale taky jsem už rád, že to mám za sebou a nemyslím si, že to budu kdy znovu hrát. Po skončení hry jsem znovu spustil začátek a nemohouc využívat už naučené pohyby a získanou výbavu, neumím si představit, že bych to začínal celé odznovu, fakt ne.

Pro: Poměrně nenáročná hříčka s možností skoro kdykoliv skončit a po chvíli se vrátit; puzzly a upgrady; ještě ucházející délka

Proti: Občas zlouhavé řešení dostávání se na povrch; některé úrovně (hloubky) jsou fakt dlouhé a přichází zbytečná repetetivnost; někteří tuzí a nevypočitatelní nepřátelé; pramalá znovuhratelnost

+14

Call of Duty: Advanced Warfare

  • PC --
Tohle bude docela krátké povídání. Hra mě ani ne tak přímo zklamala, dokonce mě ani nenaštvala natolik, abych ji i přes její nedohrání měl nutkání dehonestovat jako např. Fable. Prostě jsem nad ní rezignoval, vzdal to a jal si nervy utišit nějakým filmem, protože tohle prostě nemá cenu snášet znovu a podruhé v krátké době. Mluvím o singleplayerové kampani Battlefield 3, kterou jsem doslova dohrál někdy včera. Jde totiž o naprosto lautr to samé.

Moderní doba, nedaleká budoucnost. Amíci josu zase v bitevní vřavě, ujmete se role jednoho z nich. Začátek je docela tupě patetický a smrt parťáka mi byla naprosto ukradená - nespoileruji, tohle je v podstatě skoro hned na začátku. Sice se pak situace uklidní, ale bohužel vím, že tady zase půjde po nějakém spiknutí nebo záchraně světa po sto prvé v naprosto stejném prostředí stejným způsobem a podobným vyprávěním. Teď jsem to dohrál a nevidím důvod v tom sebetrýznění pokračovat.

Navíc je tu ta moderní konzoloidní prasárna s mačkáním kláves, na kterou jsem, kupodivu zrovna nedávno, dostal jakousi alergii. Takže zase je tu mačkání klávesy, ne stisknutí, mačkání dokola a dokola, než se něco stane, pak musím stisknout jinou klávesu pro nějakou akci, po chvíli pro stejnou akci jinou klávesu a za chvíli pro v podstatě zase podobnou akci další jinou klávesu, Pro výběr jednoho ze šesti druhů granátů musím použít tři tlačítka, jedno držet a jedno mačkat, pak je tu klávesa na vypuštění nějakého dronu a vyndání štítu a kopání, ale ty se také používají i v jiných situacích... Je tu sice méně tlačítek než v BF3, ale furt je jich zbytečně moc na hromadu zbytečných akcí. Do toho se hra hraje zase sama a hráč je jen v roli pasivního diváka mačkajícího v potřebných dramatických chvílích nějaké náhodné tlačítko (jehož náhodnost je asi vylosovaná z losovacího osudí "Šťastných 102"), takže hra se hraje sama a já ji vlastně nemám hrát, ideálně se na ni ani nekoukat, ale furt sledovat klávesnici, abych stihl konkrétní klávesu s jistotou nahmatat v pravý okamžik.

Graficky to nevypadá špatně, ale BF3 s Frostbitem vypadalo lépe a větráčky neměly tolik práce jako u Advanced Warfare, které mi přijde trošililinku plastovější a z BF3 jsem ten pocit ze zbraní, vozidel i okolí měl trochu 'opravdovější'.

Hru tedy nehodlám hodnotit a ani nikdy znovu hrát či dohrávat. Skončil jsem zdaleka ani ne v polovině hry po x-tém úmrtí po n-náctém špatném stisknutí nějaké klávesy, která doslova před chvílí dělala něco jiného, aniž bych vlastně hru hrál a ne jen sledoval příběhové akční animace. Adieu.

Pro: Je to smutné, ale mě teď nic nenapadá, snad jen ten "wallhack" granát a chytrý létající granát; možná příběh, ale nemohu soudit

Proti: Klasický sám-sebe-se-hrající konzoloid; zase simulátor mačkání kláves na požádání; zase by jedna klávesa mohla obsloužit desítku funkcí, ale ne, musí na to být deset různých kláves, pokaždé ideálně jiná; plytká stereotypní prázdnota na furt stejné brdo

+6 +7 −1

Battlefield 3

  • PC 40
//Komentář pouze k singleplayer kampani, multiplayer jsem nehrál

Typický zástupce moderních stříleček. MOC pěkně to vypadá a hýbe se to, samý bloom třpytivý lesknoucí se efekt, animace všeho i lidí jsou pěkné, jen to vypadá díky tomu už dost přeplácaně, nekontrastně a nepřehledně a co hlavně, je to neskutečná nascriptovaná hektická koridorová nuda.

"Následuj, jdi, udělej, rychle, honem následuj, přestřelka, bum bum, akce, udělej, přestřelka, jdi... Cože, co se děje? Někdo střílí, mám něco dělat? Jo tamhle něco svítí, jdi tam, akce, střelba, animace, animace, mačkej myš! Ne myš, klávesu! Jinou klávesu! Animace, zpět, akce, střelba, dva tři zásahy jsem mrtvý - co? Měl jsem něco dělat? Nebo jsem něco dělat neměl? Zdlouhavá animace umírání, zdlouhavé načítání checkpointu a jsem zas o pět minut zpátky, chvíle pohybu a zase mačkej, MAČKEJ! Mačkáš pomalu! Teď mačkej něco jinýho, než pro stejnou akci předtím, teď ne, TEĎ, dělej, sleduj hru! Co děláš? Proč mačkáš? Teď nemáš mačkat, máš sledovat animaci - Ježiš, ty seš debil."

Hra je přespříliš hektická a díky skvělé a rozanimované grafice ztrácím přehled kde to pořádně jsem a kam jít, kdo na mě odkud střílí, ačkoliv se skrčím a zalezu, stejně dostávám do těla a umírám, ačkoliv vlastně nevím moc proč, přičemž hra ze mě dělá konzolového blba, mačkajícího dva tři čudlíky a rychle a zbytek všeho je animace, kdy nemusím dělat nic jiného, než sedět a koukat se, jak se hra hraje sama. Je to filmovější, ale herně na hovno. Prostě klasický moderní Call of Duty a Medal of Honor. Hra mě bavila a nebavila. Bavilo mě kupodivu ten příběh, protože mi dal svoji celkem dobře odvyprávěnou propracovaností vzpomenout na překvapivě podobně slušně odvyprávěný Black Ops. Nicméně furt mě někam hnala, někdo mi něco říkal, já nestačil číst malé titulky a v tom bordelu ho moc ani neslyšel (a u Rusáků jsem se ani nemusel snažit), u misí, kdy jsem se musel plazit a nebýt vidět jsem se nudil, protože to nebylo adrenalinové, ale prostě zdlouhavé a zbytečně protahované a tedy zase nudné. Samozřejmě klasicky moderně debilní chackpointování, kdy si prostě nemůžete pustit hru jen na chvíli a když je třeba ji uložit a odejít a třeba za 15 minut zase na chvíli skočit do hry. A to ještě hra chtěla nutně nainstalovat PunkBuster, který pro Singl fakt nepotřebuji, instalátor mě upozornil, že PB je třeba pro některé servery, OK, to je mi jedno, a v dalším kroku že pokud si ho nenainstaluji, ukončím instalaci - jděte do hajzlu, takže Ano, "chci" ten PB.

Ale aby toho pruzení před samotným vstupem do hry nebylo málo, je tu jakýsi další vopruz, neskutečně dementní nápad spouštění hry přes prohlížeč - v jakém že to vyšlo roce? 2011? Tuhle zhůvěřilost jsem chápal ještě tak u prohlížečových arkádovek od Wild Tangent nebo naposledy snad u F2P Battlefield Heroes, ale tady to působí ani ne směšně, jako prostě hovadsky.

Nejprve se mi spustí Opera, vezme si nemálo RAMky díky nemálu otevřených tabů, načte se stránka, chce po mě login. Ten nevím, hledám, zadávám, přihlašuji se. Nepřehledné menu stránky - chci spustit hru - nenacházím. Aha, nahoře je nějaké menu, tlačítko Kampaň - Spustit. Spouštím, zobrazuje se chyba, že musím použít aktuální prohlížeč - OK, mám sice starou Operu, ale furt nechápu, k čemu browser a že není jedno jaký. Spouštím IE, kopíruji adresu Battlelogu, zadávám přihlášení, klikám na menu - Kampaň - Spustit. Vypisuje se, že potřebuju nějaký plugin - cože? Proč? VY HOVADA, JÁ CHCI SPUSTIT JEN SINGL! OK, musím stáhnout nějaký plugin, který se mi někam nasíří a něco dělá, skvěle. Pak znovu kliknout na Spustit kampaň a dole se vypisuje, že se spouští.... a nic. Aha, ona je hra na pozadí a neumí se přepnout do popředí, skvěle. Klik na zaktivnění programu, spouští se klasická loga a jakési předmenuidní intro, které nejdou ani jedno přeskočit, takže zase zdržování (tohle při každém spuštění hry! + jakási synchronizace s Origin Cloudem) a hurá do hry. Po potřebném nastavení se spouští už výše zmíněná hra, kdy loadingy mezi misemi svoji délkou odkazují asi na možnost obědové pauzy, nebo co.

Na oné stránce jsem si i všiml, že je nějaká mobilní aplikace BattleLog (nebo tak nějak), čistě pro zajímavost jsem ji zkusil a pro BF3 se mi nepodařilo přihlásit, vůbec. Další zmetek. Ve hře samotné jsem si přemapoval klávesy podle toho, jak MĚ to vyhovuje. Přesto po mě hra chtěla mačkat u akcí klávesu "E", kterou jsem ale nikde pro žádnou akci pro pěší, vrtulník, letadlo apod. neměl nastavenu. Ony vůbec ty klávesy jsou děs. Když se např. perete s nějaou osobou nebo máte někde něco důležitého udělat, musí se spustit animace, během níž jen idiotsky čekáte na to, až vám hra ukáže, kterou klávesu zmáčknout. Buď to stihnete nebo ne. Dementní je, že pokaždé se z nepochopiltelných důvodů mačká jiná klávesa pro v podstatě stejnou akci jako minule - nedává to smysl, zdržuje to, znepřehledňuje a často jsem tak misi podělal - někdy je to E, někdy myš, někdy mezerník, někdy zase něco jiného...

A scripty sou tu také srandovní - jakmile nejedete podle scénáře, má s tím hra problém. To mi takhle hra řekne, abych nepřátele obešel kanálem a nějaký parťák to na mě furt dokola jak kolovrátek řve. Jenže já vzal nepřítele ztečí přímo a hra pokračovala dál, nicméně již vyčištěné kulometné hnízdo po zbytek mise svítilo jako cíl a ten vůl mi stále do ucha řval, že mám to hnízdo obejít kanálem! Vtipné je i, že se Ai postavy neobcházejí, ale prostě sebou procházejí jak duchové. Nebo při načtení mise doběhnu k domu, který má být zničený, ale tam má stále skla - jakmile si to dům uvědomí, najednou se všechna skla a okna vysypou. Objevování nepřátel před muškou z ničeho nic mě už tak ani moc nepřekvapovalo. A jako perlička, během kampaně nelze změnit vybraná obtížnost. Jelikož jsem díky nesmyslnému ovládání a házení herních klacků na těžkou obtížnost zkapával (a pěnily mi nervy s každou zhovadilostí, se kterou na mě hra přišla), musel jsem si sehnat uložené pozice na nižší obtížnost a navázat na ně.

OK, už jsem starej, na tohle moderně konzoloidně zpackané poloautomatické hraní prostě nemám. Jdu si sednout do tmavého koutku, kde budu smutnit a zamačkávat slzu.
Teď. Teď ne. Dělej, mačkej. Rychleji, RYCHLEJI, Teď zas ne!

Pro: Hra je na Originu v češtině, tedy s českou textovou lokalizací, což potěší; způsob vyprávění i scénář (?) a k němu vhodně použítá hudba, aby to bylo dostatečně cool :); grafické zpracování

Proti: Moderní konzoloid; hra se až přespříliš hraje sama; pitomé mačkání ruzných nesmyslných kláves; zase ty checkpointy; nudná dramatická intermezza; dlouhé načítání; ultradebilní spouštění přes prohlížeč s pluginem; divný otevřený konec

+17 +19 −2

Delta Force: Xtreme 2

  • PC 50
Z předchozí Delta Force: Xtreme (X1) jsem byl lehce nostalgicky nekriticky nadšen, takže tady se jednak trochu rozepíšu a druhak budu porovnávat.

Hlavní je fakt, že pokud do Xtreme 2 (X2) nejdete kvůli multiplayeru a singl v X1 jste již odehráli, nemá smysl X2 vůbec instalovat, fakt ne. Singl tu totiž jednak vůbec nevychází z jakýchkoliv dřívějších a předchozích map, takže žádná mnou trochu očekávaný remake Delta Force 2 (když X1 byl remake první DF), druhak je tu ve dvou kampaních dohromady jen pouhých deset misí a víc nic, nothing, ничего, nada. Sice to má celkově jakýsi klasický DF mustr ála magor Chalid ohrožující svou armádou svět, ale celkově mise, jejich náplně a dokonce i vzezření působí spíše jako kdyby se autoři snažili z X2 udělat spíše nástupce Joint Task Force. V MP se jim to možná i daří, protože podle videí tam jde ovládat veškerý možný vozový park (BVP, tanky, vrtulníky, náklaďáky, motorky a buginy), ale Mp mi do hodnocení nekecá, páčto MP mě nezajímá (ačkoliv věřím, že tady skutečně nemusí být vůbec špatný - nicméně pro to je spousta známějších a tedy i zalidněnějších her). celkově je tedy singl takový lehce navíc, aby se neřeklo, a spíše se jím ukázalo, co hra vlastně nabízí.

"Yeah, terrorists vaporized!"

No a hra toho nenabízí zrovna málo. Už tu máme konečně skutečně funkční a použitelný widescreen a ani 16:10 není pro hru neznámý pojem, ale kupodivu grafika mi od X1 přišla trochu osekanější, např. oheldně trávy, která tu není tak hustá - jestli aby se hra v MP lépe hýbala...? Oproti X1 je tu také na výběr podstatně větší výběr zbraní do akce - od brokovnice přes samopaly, útočné pušky, těžké kulomety po sniperky. Ne všechny zbraně dokážete využít, např. o brokovnici jsem za celou hru nezavadil, a ne všechny zbraně mají smysl - takový Dragunov mi přišel vyloženě k prdu, protože na dálku i na blízko je z něj třeba dvou střel na proděravění texturové uniformy nepřítele. K ruce máte i AT4 nebo RPG (musím uznat, že nevím, jaký je v tom rozdíl), ale vždy jen jednu střelu a jen jednou střelou sundáte pěkné prd. Pak tu máme klasické kapsičkové výbušniny (značně silnější než cokoliv jiného ničivého ve hře) a trojici granátů á 2ks (frag, oslepující a kouřový - poslední dva v singlu k ničemu). No a plus pistolku a nožík. Je hezké, že se na některých mapách můžete svézt motorkou, buginou, pickupem i náklaďákem a všechno si to řídit a drandit mapou, nicméně není to bohužel pravidlem a jsou i mapy (např. ta předposlední), kdy sice máte po ruce vozidla, ale nemůžete je použít a celou kurevsky obrovskou dlouhou nudnou a vražednou mapou musíte jít pěšourem a doufat, že vás nic nesejme, protože od posledního checkpointu je to zase kurva daleko (myslel jsem, že to díky tomu ani nedohraju).

A tím se dostáváme i k hratelnosti. Ta by nebyla asi taky špatná (ne výtečná, ale prostě ne špatná), kdyby autoři, kteří už stejně single mají jen za nutné zlo, použili ve všech mapách vaše parťáky. Ti sice nejsou kdo ví jakým přínosem, ale pálí po všem co se hne, pochodují s vámi, před vámi a vedle vás a vy tak máte alespoň jakýsi pocit, že se jedná o operaci vícero mužiků a že to má nějaký drajv, akci, smysl a život. Tak je to v první pětici misí. V té druhé si ale většinu věcí oddíráte sami samotincí a protože jsou mapy velké, cíle daleko od sebe a zdaleka ne vždy je po ruce přepravní prostředek, jsou takové mapy nudné a nezábavné, ačkoliv vizuálně mnohdy zajímavé. A to hůře, že leckdy mají nepřátelé tak skvělou mušku, že to až nasírá, protože vás prostě vidět nemohou, prostě NEMOHOU! Stejně jako v X1 ale už nejsou nečinní králící na odstřel a jakmile zmerčí vás nebo vaše střely, většina se k vám postupně rozprchne. Pokud je máte na mušce, jde zase jen o Moorhuhn, ale oni se k vám zbíhají i ti, co jsou jinde nedaleko vás roztroušeni po mapě a máte je tak za chvilku v zádech a na bocích. v tu chvíli je dobré mít parťáky po boku, protože, věřte nebo ne, jsou nesmrtelní. Moc to ale celkově nefunguje ani jako ta oddechová střílečka, ačkoliv jsou zde mise, kdy si způsob řešení můžete svým způsobem vybrat sami (postupně vybít základnu z očí do očí a pak odpálit nádrže, nebo to nejprve vyčistit z dálky odstřelovačkou a pak odpálit nádrže, případně vzít pušku s tlumičem, vyřídit hlídky, proplížit se k nádržím, nastražit, odkutálet se (ano, když ležíte, tak klávesy pro vyklánění způsobí překulení se vpravo/vlevo a i kamera se s vámi překlápí - hezké, tohle jsem zatím asi nikde jinde neviděl :) a z uctivé vzdálenosti odpálit - nepřátelé vyběhnou a zmateně začnou pátrat co se to děje (a někdo vás samozřejmě uvidí, prostě uvidí).

Nu a já se plynule, tak je mi přirozeností vlastní, dostal k neduhům. První, který mě bacil do uší, je hudba v menu. První, co jsem tak udělal, bylo její vypnutí - jakési rádoby drbání elektrické kytary, nebo co ten syntetizátor měl imitovat, mě fakt nabudilo :( Další a nejpodstatnější jsou scripty a tady je to vidět dvojnásob. Nestane se sice, že byste díky nic misi vyloženě nemohli splnit, ale úkazy, kdy váš parťák stojí na místě a permanentně pálí do obřího šutru před sebou, aniž by po celý zbytek mise udělal cokoliv jiného, zamrzí. Mírně pobaví chvíle, kdy se vznesete ve vrtulníku, vy, parťák, jeden maník u rotačáku a pilot a zbytek míst je neobsazen. Teprve během letu a v nemalé výšce se postupně před vámi začnou zbývající volná místa zaplňovat parťáky, kteří zůstali na zemi, případně seskakujete ze vzduchu a pod vámi je již nějaký maník. Říkáte si, že to je parťák, který vám bude k ruce - no, není. Je to pilot toho vrtulníku, ze kterého jste vyskočili a který stále krouží nad vašimi hlavami. A maník se ze svého místa po celou misi nehne a zjevně tak umrzl zapomenut kdesi v čínských horách zasypaných sněhem. Co ale nepotěší byla mise, kterou jste celou odkráčeli po svých přes celou mapu, kdy vás samozřejmě hra žene po checkpointech tak, abyste cik-cak prošli co nejdelší trasu, v rukou s Dragunovem, který nemá moc velkou zásobu munice a na každé zabití je třeba minimálně dvou zásahů, vy již bez munice (není tu nikde krom cílového ležení kde sebrat bednu s municí) a jen s pistolkou a nožíkem dojdete k cíli, kterým je dosti přelidněné ležení zlých panďuláků a když už i tohle přežijete, vplížíte se zezadu do ležení, díky světélkující bedně s municí si ji doplníte a začnete vše po jednom kosit, přičemž panďuláci se k vám rozeběhnou, takže stihnout každého dvakrát picnout bez schytání zásahů je docela adrenalin, a vy se dostanete do pozice, kdy je na vás zacíleno hned několik kulometů postavených na pickupech a okolo se sbíhajících zlounech a hra si usmyslí, že TOHLE je ten správný checkpoint. Po smrti přijdete sice jen o nějaké pofidérní a k ničemu ve hře využitelné zkušenostní body, ale také dostanete možnost se oživit na posledním checkpointu a pokračovat ve hře. No, a tak se objevíte a než si stačíte byť jen kleknout, abyste se kryli za šutry, dostanete jednu mezi pixely. A tak stále dokola a dokola a dokola, ať si na po-x-té stihnete dostatečně rychle zalehnout a doslova se odkutálet trochu bokem, abyste následně ještě několikrát zdechli a zase dostali další příležitost procvičit si rychlé reakce a kutálení. Tohle totiž hře zrovna dvakrát k nápaditosti nepřidávalo. A nepřidávají tomu ani zlounské jachty, ze kterých se střílí, tanky a BVP, které vás kosí děly a proti kterým nemáte na tu dálku moc co podniknout - jediné, co je sundá, je správně umístěná nálož, kterou ale musíte umístit dostatečně blízko, což u BVP nebo lodě nepozorovaně neuděláte, nebo picnete řidiče, což dovede dopravní prostředek k výbuchu, což je sice úsměvné, ale u tanku nebo BVP to také kupodivu neprovedete. Díky tomu se tyhle úseky misí stávají dost stealth misemi, které sice prodlužují hrací dobu, ale taky dost prudí.

Hra nevypadá graficky ani nijak zvlášť špatně, ačkoliv samozřejmě není ani nad čím jásat a pokud to porovnám třeba s Crysis, který vyšel 2007 a tahle hra až 2009 a přesto má ploché textury země jen s občasným šutrem či pouze ukázkami prořídlé trávy, je to grafická tragédie, mě to zas tak nevadilo. Vadilo mi, že mě to nebavilo hrát a že v podstatě skoro celá druhá polovina hry mě v tom nechala samotného bez i tupých AI parťáků. Takže adieu, X2 už nechci, díky, stačilo a pokud si budu chtít správně DeltaForcově zablbnout v modernějším hávu, sáhnu zase po X1.

PS: Ve hře je autoheal, stačí se na chvíli stáhnout někam do klidu. Vlastně to tady ani není zápor, ale ani klad. Vlastně je mi to jedno.

PPS: Trocha screenshotů z vlastní zahrádky.

PPPS: Ještě bych zapomněl na jednu tak trochu zbytečnost - po stažení ze Steamu a instalaci si stejně nezahrajete ani singl, dokud se nezaregistrujete a nevytvoříte si hráčský profil na NovaWorld Community a do tamního nastavení v prohlížeči nezadáte CD klíč hry, kterou tím tak aktivujete. Sice měl přijít nějaký potvrzující mail, ale ten nedorazil a položku na aktivaci v nastavení profilu na Nova World jsem si musel najít sám. Kvůli 10 misím v singlu docela zbytečný vopruz od autorů hned na začátku hry.

Pro: Jednoduchost, nenáročnost; některé pohledy kamery vypadají docela fotogenicky; nenarazil jsem na žádné vyloženě technický bugy, neumožňující hru hrát; konečně funkční widescreen

Proti: Nutná registrace na NovaWorld; krátký signleplayer, natahovaný přítomností obrněnců pouze na straně nepřátelské; nějaké ty scripty; rozlehlé mapy, které je nutno zdolávat pěšmo, ačkoliv hra umí nabídnout ovládání dopravních prostředků; nuda, nezábavnost a

+5

Delta Force: Xtreme

  • PC 75
U téhle hry hraje VELKOU roli, zda a jací jste fandové prvního dílu Delta Force. Já jsem jeho fandou a proto jsem byl povětšinu času nekriticky nadšen z návratu do známých misí v graficky značně lepším kabátku a mnoha, MNOHA dalších vylepšení.

O DF:X jsem měl poměrně malé povědomí. Věděl jsem pouze to, že jde o zmodernizovanou předělávku prvního dílu. Kdysi dávno před mnoha lety jsem hru na tehdejším stroji zkoušel, ale jednak byla neuvěřitelně neoptimalizovaná, čemuž odpovídalo fungování hry a možná i díky tomu byla neskutečně zabugovaná. Po mnoha letech jsem se ke hře tak dostal znovu až nyní, kdy je už znatelně opravená a můj stroj ji také zvládne s přehledem (takže i případná stálá neoptimalizace už nemá nárok mi do toho kecat).

Prve je nutno podotknout, že proti ještě ucházejícímu DF4:BHD a jeho až smutnému datadisku je tohle nebe a dudy a skutečný návrat zpět ke kořenům původního ducha Delta Force. Ne návrat kompletní, mnohé je zde totiž když ne trochu, tak úplně jinak, ale oproti DF1 v podstatě vždy v tom lepším ohledu. A protože by mi v roztěkané nadšenosti mohlo něco uniknout, přitáhnu si uzdu formou bodů:

* Zpět jsou (asi) všechny původní mise z DF1, tedy sedmero misí v peruánské honbě za potíráním drogové stezky, patero misí v Čadu (už moc nevím za čím) a osmero misí na Nové zemi (ne, není to fiktivní oblast :) při honbě za zmagořeným zběhlickým ruským generálem s nukleárními choutkami. Každá z těchto lokací je vzhledově jiná, takže Peru má plno zeleně a trávu, do které když si zalehnete se zbraní, vidíte kulové), Chad jsou skaliska a kopce písku a prachu (a nějaké té trávy, do které když zalehnete...) a nejlepší je asi zimní Nová země, ve které to dost fouká sněží a vítr zvedá mraky sněhu a je vidět úplné kulové, takže nepotřebujete ani trávu.

* Všechny mapy odpovídají svým předlohám z DF1, ale jsou enormně vylepšené a přepracované co do rozlohy, která je tu všude skutečně... enormní. Každá stará dobrá známá mapa tak začíná někde trochu jinde a mnohem dál a dovolím si tak tvrdit, že TOMUHLE ŘÍKÁM TEN SPRÁVNÉ REMAKE HRY!

* Ve hře zase nejde ukládat pozici, takže máte prostě jen začátek a konec. Oproti DF1 zde ale při smrti nekončíte s celou misí, ale po chvíli obživnete na posledním záchytném bodě, který jste dobyli. Záchytné body ale od sebe nejsou zrovna blízko. Pokud v misi není nějaké aktivní vozítko, chvíli si pošlapete. Nejhůř na tom byla asi právě Nová země, kde jsou to štreky fakt dlouhé. Vaši parťáci vydrží sice hodně, hodně moc, ale nevydrží všechno a když pojdou, už se nikde neobjeví a na vše zůstanete sami, Bravo. Nemusíte se ale bát, protože tady nejde nesplnit misi - prostě se jen budete po smrti znovu a znovu oživovat, dokud to všechno nevyčistíte a nesplníte.

* Ve hře vám přibyla vozítka, což je asi plus dodané zkušenostmi autorů z Joint Operation. V některých (ne všech) misích se tak můžete svézt s parťáky v bugině nebo na motorce (a na té je po určitou dobu prča jezdit a skákat po celé nekonečné mapě), zároveň se ve hře také objevily různé vrtulníky ať už nepřátelské lehké a těžké, které to na vás a vaše parťáky zkouší ze vzduchu nebo přepravní velké, které přiváží nepřátelům jednorázově posily, tak i vaše stará dobrá Black Widow (Blackhawk), která vám mnohdy svým palubním rotačním monstrem sem tam ke konci mise pomůže vyčistit si místo k vyzvednutí. Nepřátelé navíc dostali obrněné transportéry, jejichž palebná síle je mocná a dvě RPG střely je jen nakrknou, a v Nové zemi se objeví i bitevní tanky, které vám nedají při vašem zmerčení ani šanci oznámit ústředí "Houstone, máme problém" (nebo co to operativci DF v takovém případě říkají).

* AI je stále debilní, ale vylepšeně debilní :) Panďuláci, když vás zmerčí, střílí na vás a někteří jsou pidlovocí a netrefí ani stodolu, jiní mají ale zrak ostříží a trefí vás na kurva velkou vzdálenost a ještě za minimální viditelnosti. Zrovna v Nové zemi jsem v jedné nebo dvou misích chípnul asi čtyřikrát na jednom místě po každém respawnu, aniž bych se dostal o krok dál a vůbec viděl svého exekutora. Někteří panďuláci k vám ale stojí zády a nereagují, dokud je nezačnete M4kou šťouchat do frňáku. Jakmile vás ale nepřátelé zmerčí, kromě střelby se k vám také rozeběhnou. Fungují pak sice jako pohyblivé terče ála Moorhuhn, ale pokud nějakého přehlédnete, nebo si nezkontrolujete, že se k vám zbíhají i ze stran a ze zad, máte to spočítané a pouhé odstřelování po jednom jako DF1 tak už neplatí a musíte se hýbat (v leže jde dělat kotouly - nice!), přemisťovat a mít přehled o tom, co se děje kolem vás, ne jen před vaší muškou. Vaši parťáci se ale snaží a tentokráte jsou skutečně už k užitku, pomáhají, kosí, odklání pozornost na sebe.

Já se tedy fakt bavil a užíval si značně vylepšený návrat zpět k DF1. Nicméně je škoda, že to celé mi trvalo necelých 7 hodin (nutno uznat, že jen jednu celou hodinu jsem ztrávil u první mise, ve které jsem stále dokola blbnul jak malý Jarda, radujíc se z předělávky první DF1 mise , vozítek, parťáků, trávy, rozlehlosti mapy atd. A také nutno uznat, že v průběhu Čadské kampaně už mi to začalo připadat dost na stejné , byť skvěle béčkové, brdo. Nová země mě dokázala vrátit krev do žil, protože mi přišla vizuálně fakt skvělá, ale zrovna tahle poslední část je fakticky náročná, protože mnohdy není takřka vůbec nic vidět, ale za to ONI vidí VÁS. A také je škoda, že je tu podstatně méně zbraní než v předchozích dílech - ne, že by to nějak skutečně vadilo, ale sniperku s tlumičem na střední vzdálenost bych uvítal. A co více, krom vypadlých textur v odlehlých částech úplně první mapy a výjimečnou průhledností některých velkých kamenů, za které jsem se lezl skrývat, jsem nezaznamenal žádné jiné technické potíže - tupoučkou agresivní AI do toho fakt nepočítám.

Jako hratelnostně nejlepší část k vyblbnutí se volím jednoznačně Peru, náročností, adrenalinem a vizuálním ztvárněním mi přišlo nejzajímavějším několik prvních misí Nové země. Jsem spokojen a hraní jsem si skutečně užil, byť uznávám, že mj. i díky znalosti misí z DF1 a tedy určité nostalgii. Nerušit mě při práci ke mě se sbíhající nepřátelé, přidal bych do zelenkavé barvy dalších 5% :)

PS: Trocha screenshotů

Pro: Více než doslovná předělávka DF1; vylepšení a markantní rozšíření původních map a misí; nijak oslnivá, ale dostačující a s přihlédnutím k nostalgii perfektní grafika :); odpočinková arkáda bez možnosti nesplnit misi; už jsem zmínil nostalgii?

Proti: Menší počet zbraní; nepřátelská vozidla nelze použít k přepravě; trochu nedotažený systém checkopintů, kdy některé jsou jen na startu a jít pěšky přes celou mapu ubíjí hratelnost; snížená viditelnost v Nové zemi platí jen pro vás, ne pro nepřátele

+8

Delta Force: Black Hawk Down - Team Sabre

  • PC 50
Datadisk jsem hrál kdysi před mnoha lety a vím, že i tehdy jsem z něj dvakrát nadšený nebyl, proto jsem ho zde původně hodnotil jako 60%. Nicméně celou ságu nyní dávám znovu a stejně jako u samotného BHD i tady srazím hodnocení a ne, není to jen kvůli tomu, že tentokrát jsem celou hru nedohrál (protože pak bych musel kvůli té nudě a nezajímavosti jít ještě níže).

Oproti hlavní hře se v datadisku dostáváme z poloviny hry i mimo hnusné šedé prachopísečné textury blízkého/středního východu. Celý datadisk se totiž dělí na dvě kampaně - Írán a Kolumbie, ve které se zase všechno zeje zelení a drogovými mafiány. Ačkoliv se zde (v obou kampaních) autoři snaží o nějaké oživení, furt jde o striktní koridorovku, ve které v několika málo jihoamerických misích dává zavzpomínat na předchozí díly a máte o trochu větší volnost v postupu. Nicméně pokud se vychýlíte z pohledu hry příliš mimo trasu (třeba jen vylezete na blízký kopec, abyste měli přehled o údolí a nemuseli jít jak kachny na odstřel trestnou uličkou), váš velitel vám začne do interkomu ječet, kam to lezete a ať se vrátíte splnit svou misi. A většinu misí tak prostě musíte plnit v koridorech mezi kopci a budovami a chýšemi (ála Mogadišo z BHD).

Oproti BHD se nikam samozřejmě neposunula ani grafika, takže autoři sice umí udělat poměrně rozsáhlou mapu, nad kterou ale budete moci slintat jen díky přeletu ve vrtulníku nebo obeplouvání ostrůvků, čímžto smysluplnost rozlehlosti oproti např. jen textuře nedává žádný smysl. A platí i chyby a plusy z hlavní hry: Parťáci nejsou jen vocasové, ale skutečně dokáží pomoct a sejmout nepřátelé a mají i celkem výdrž (ale nejsou nesmrtelní ani tak). Nepřátelé jsou idioti s výbornou uškou, takže se trefují, ale většinou na vás chodí jak tupá zombie a vy z toho tam máte Moorhuhn a bolivijské kartely tak mají zjevně vojenský výcvik u druhoválečných sovětských vojsk s předobrazem masivních lidských bezhlavých útoků k vyčerpání munice nepřitele. Navíc jsou enemáci tak moc kontrastní, že je mnohdy nevidíte, dokud už není pozdě nebo dokud si danou část mise jednou dvakrát nezopakujete. Díky tomu potěší smysl jen omezených pozic na ukládání průběhu hry, takže nevíte, jestli uložit TEĎ nebo ještě počkat, protože nevíte, co přijde a zbytečně byste tak uložení pozice vyplýtvali. Pak vás ale rozstřílí hlídková loď na vašem motoráčku, kterou nestačíte pouhým kulometem sundat, protože je jednak až čtvrtá pátá v pořadí ostatních dotírajících obrněných lodí a druhak není oproti skalnatému pobřeží vůbec letmo vidět. Nezřídka kdy jsem tak umíral a nevěděl vlastně vůbec proč a čí rukou, což je sice možná realistické, ale herně dost na hovno, velebnosti. No a pokud si zapomenete uložit hru (a vyplýtvat jednu pozici z např. tří možných) těsně před začátkem akce, dostáváte se znovu na úplný začátek mise a trpíte zbytečnými kecy v herním enginovém intru a cestou v humwee k oné akci. Když tohle zažijete dvakrát, máte chuť něco rozbít (třeba atom!)

Ony vůbec kecy tu nejsou kladem. Autoři se snažili prohloubit hráčův zážitek tím, že vašem postava a její okolí má možnost hovořit a tak kdákají naprosté hovadiny, které nejen ruší, ale jsou zcela zbytečné, neřku-li mnohdy idiotsky blbé - např. se prostřílíte k jednotkami chráněné lodi (v misi, která jako by z oka vypadla chýšovým koridorům z Mogadiša), nastoupíte na loď, vaše postava začne na neviditelného pilota/řidiče, kapitána lodi kdákat, že "Ty mě teď dovezeš k ropné plošině", načež on odvětí že "Ano, samozřejmě, rád a že je rád, že může pomoct Američanům", vaše postava kontruje tím, že "děkuje a že tím, že pomáhá Američanům, dělá správnou věc" atd. Co to má doprkýnka co dělat se samotnou hrou? Nevadí mi adorace americké armády v jejich filmech a hrách, ale zase jako 'vocaď-pocaď'.

Prošel jsem všechny mise Íránu a skončil někde ve tříčtvrtině Bolívie, protože hra v tuhle chvíli klesla svým vyzněním hrozně moc hluboko do vod bezambiciózních tupých béčkových low-budget stříleček až příliš na to, aby mě to dohrávání skoro až fyzicky nebolelo. Stejně jako BHD ani TS už prostě není Delta Force a já vím, že ačkoliv se mi BHD kdysi ještě poměrně líbila a TS dokázala nakrknout, po aktuálních dohráních už s těmihle dvěma díly nechci mít nic společného. Novalogic (ehm, tedy vlastně koukám, že Ritual Entertainment) v mém vesmíru tohle prostě nevychytal a datadisk může být za 50% ještě docela rád.

Pro: Některé mise jsou živější díky novým překážkám (krododýli), bolivijská džungle; u několika málo misí pečlivý pomalý postup s vícero možnostmi řešení směru postupu; asi i nějaké nové zbraně

Proti: Grafika, AI nepřátel, low-budgetovost a koridorovost spolu s omezeným ukládáním z BHD; nekontrastnost nepřátel; nuda a bohužel prostě nezábava; postavy nedrží hudu, ač by to bylo záhodno

+7

Delta Force: Black Hawk Down

  • PC 60
Ne, nejsem z toho vůbec 'vodvařenej'. Faktem je, že Novalogic tu udělal dost práce v grafice, resp. upravenému engine z Comanche 4, značně se upravila AI, takže nepřátelé jdou po vás (sic bezhlavě, ale k tomu prostředí to pasovat může), parťáci skutečně pomáhají a nejsou ani úplně nesmrtelní a ani chcípací, co pojdou na šok z okolo letící kulky. Jenže když mě to přišlo, že to je tak všechno.

Hra staví na konfliktu v Mogadišu L.P. 1993 a taky dost neskrývaně na filmu Black Hawk Down, na kterém jsou postaveny tak tři čtyři poslední mise. To by nevadilo, ani v nejmenším. Problém je, že DF4:BHD už není Delta Force. Je to nějaká jiná hra, střílečka v nijak oslňujícím šedohnědém prostředí, která rozvážnost v postupu a otevřenost řešení i prostředí nahrazuje zbrklou akcí a koridory a mnoha dalšími frenetičnost a jakousi naléhavost konání podtrhující prvky. Mezi ně lze zařadit absenci titulků, takže musíte poslouchat, co na vás do interkomu řvou vaši velitelé a parťáci, přičemž se počítá s tím, že jim rozumíte. Ne, nerozuměl jsem jim takřka ani prd. Na pár sekund se vám sice vlevo dole zobrazí váš další úkol, který si také můžete zobrazit v bublině, ale to jaksi nemá moc smysl, protože se na vás většinu času valí hordy snědých Ahmedů, Mahmudů a Aididů, z kulometů, samopalů a RPG bezhlavě střílejících všude kolem a vy během toho musíte chránit sebe, kolegy, parťáky, průvodce, kolonu, vrtulníky na které se útočí zprava zleva shora i zdola. Mise se díky situaci neustále mění a aktualizuje a vy tak můžete naprosto zapomenout na nějaké obcházení kopečků na rozlehlé mapě a řešení, zda pevně daný cíl vyřešíte z dálky nebo s M60 proklatě nízko u pasu či dokonce potichu jen nožem, kradouc se tmou. No a aby toho rozptylování nebylo málo, máte tu pro každou misi jiný počet maximálních uložení, takže si musíte dávat i pozor, jestli akce, kterou jste zrovna provedli, byla natolik důležitá, abyste pro ní použili uložení pozice, které vám pak může dost dobře chybět v pozdější fázi mise. A to nemluvím o tom, že panďuláci se vám objevují za zády z poza rohů všelijakých budov i z míst, která jste před pár vteřinami vyčistili - možná je to tak všechno autentičtější, adrenalinovější a více akčnější, ale neustálé chcípání poté, co vás sundá RPG, vyletivší z protější budovy ulice, která je naprosto v mlze,m protože je fakt daleko od vás, nebo ukončení neúspěšné mise poté, co vám vozidlo zničí někdo, koho máte díky naprosté nekontrastnosti oproti okolí a budovám možnost zmerčit jen tak, že se dvakrát mise podělá a teprve napotřetí víte v jakou správnou chvíli a na jakém správném místě být, není zábavné, ale pěknej vopruz. Jo, a zmiňoval jsem se o tom, že při střelbě z primárních zbraní nemáte žádný pocit nebo detekci střelby, protože je tak ladná a mírně jemná (nevím, jak jinak to popsat), že v tom hlasitém bordelu kolem vás jsem v prvních misích ani nevěděl, jestli vůbec střílím nebo jsem si špatně přemapoval tlačítka myší? Nebo že ve hře je skvělá mise, kdy prolézáte podzemní chodby, ve kterých se krásně ztrácíte, protože je to bludiště, sice jednoduché ale bludiště? A že tenhle blbý nehezký a nijak zajímavý nápad je i finální mise?

Nedělám to často a vlastně se tomu v naprosté většině případů vyhýbám jak čert kříži, ale skutečně někdy přijde chvíle, kdy musím díky aktuálnímu prožitku měnit hodnocení. Dříve jsem tomu udělil 80%, protože jsem si tak nějak skoro živě pamatoval, jak jsem to kdysi hrál a bavilo mě to, ačkoliv jsem u toho furt chcípal - zřejmě to bylo krátce potom, co jsem viděl film a to ovlivnilo i můj prožitek (není divu, když si krátce po filmu ve hře připadáte jako hrdinný Hoot, který ví, že doma nikdo nechápe, proč tohle dělá :), ale v tuhle chvíli si z toho pamatuji jen to, že jsem se musel do dohrání nutit a vzpomínal u toho, jak jsem se v DF2 snášel na voxelově kostičkový pahorek padákem, abych sundal vrtulník, eliminoval posádku základny a sebral kufřík s informacemi, a bylo při tom jedno jakým způsobem a jak dlouho mi to potrvá. A to při těch 60% zůstávám ještě stále dost shovívavý.

All units, Irene! I say again, Irene!

Pro: Oproti předchozím dílům grafika a AI všech panďuláků; nemusíte se moc starat o parťáky, to oni se většinou a dobře starají o vás; inspirace filmovým Black Hawk Down

Proti: Frenetičnost akce a nutnost sledovat... všechno a všechny furt a všude, 2x; omezené ukládání pozice; dost nekontrastní postavy vůči okolí; nijak nápadité koridory a podzemní minilabyrinty; ta tam je duch předchozích Delta Force

+13

The Plan

  • PC 100
Tohle vlastně ani není pořádně hra, ale takový pár minutový zážitek. Moucha, jejíž jediným údělem je dostat se výš a výš a vysoko nad všechny a nad všechno a vy, jakožto hráč, máte své mouše tohle přání splnit do posledního bodu. A nebudete to mít ani nijak složité, protože tahle hříčka nemá nic jiného než start a cíl a vědomí, že mouše se nemůže nic stát. Tedy, stát v cestě ji mohou jen poryvy větříku, padající listí nebo se sem tam objevivší se pavučina, jejíž lepkavé spáry dokáže moucha s vaší pomocí zpřetrhat, ale nic, co by dokázalo postup zastavit nebo zhatit. Letíte jen výš a kocháte se stylově rozmazanými a odbarvenými kousky přírodou a světem ohraničené muší cesty vzhůru. A do toho vám jen fouká větřík a zní bzučení, které postupem času utichá s tím, jak se moucha světu vzdaluje a zmenšuje se a větřík sílí spolu s živým tichem přírody a přidává se podmanivá lehce teskná hudba, jež znovu sílí tentokráte s již neslyšně bzučící tečkou na monitoru, vznášející se stále výš a výš... Tohle je další z oněch několika případů, kdy hrajete něco, co není hra, ale jen prostředek ke kochání se minimalismem, který se autorům podařilo udělat takový, aby se jím šlo těch pár minut skutečně kochat. Jednohubka :)

PS: Nezapomeňte po dokončení kliknout v menu na jména autorů a spustit hru znovu ;)

Pro: Stylizace a prostředí; jednoduchý nápad, minimalisticky skvělé provedení; hudba :)

Proti: Není to skutečná hra a kdo k ní tak přistoupí, bude zklamán; během "hraní" nezmizí kurzor; po spuštění se program nepřepl sám do popředí

+13

Delta Force: Task Force Dagger

  • PC 50
Tak až teprve tady se z popisku dozvídám, že jde o stand-alone datadisk, doteď jsem myslel, že jde o regulérní čtvrtý díl, který je jen postaven na nějak neviditelně vylepšeném enginu z DFLW. Díky tomu to ale dává smysl. A co že? No ta zbytečnost existence Task Force Dagger. Ačkoliv jde tedy vlastně jen o pokračování Land Warrioru, je to dost nuda a jen z toho jaksi zavání ono pokoušení se přiživit na onom blízkovýchodním "trvale svobodném" konfliktu.

Briefing mise vám tu nikdo neříká, je jen napsaný, takže se ušetřilo za dabing a nemuselo se na něj ani čekat. V popisu mise ale stejně pořádně nezjistíte, co máte dělat a jaká výbava se hodí nejlépe. Sice je tu možnost si zvolit navrženou, ale podle té maximálně zjistíte, jestli máte mít nálože nebo bazuku.

Autoři tu zas jen použili některé textury z předchozího dílu, ale protože se pohybujeme v Afghánistánu, je všechno šedé a hnědé, maximálně bílé sněhem a tedy bezbarvé a nudné a placaté a znovu bez trávy, velké, rozlehlé, vylidněné, tiché... vlastně tiché ne, autoři se majzli hlavou do futra a tak jim přišlo akční, dát jako ambietní zvuky tichou střelbu, létající letadla a sem, tam jezdící vozy či nějaký výbuch, což ale působí dost trapně, protože kolem vás se nic takového neděje, jen to má navozovat iluzi "kdesi okolo probíhajícího boje". Když jsme ale na vrcholku hory uprostřed samé pláně široko daleko a na míle vzdálení jakékoliv civilizaci i zástavbě, jsou ty zvuky neskutečně pitomé a k smíchu. podobně je trapné arabské kvákání v hlavním menu, kde poměrně dost dobrá hudba z DFLW absentuje a je právě zaměněna touhle tématickou tichou "asihudbou."

Ale aby to autoři vylepšili, přišli s inovátorskými nápady do náplní misí, za což jim "neskonale děkuji". Takže např. nesmíte vzbudit pozornost, což znamená, že lidně můžete vybít celou základnu až na dva konkrétní panďuláky ve stanu a vzadu u auta, kteří jediní zjevně mají hlasivky a jsou schopni vzburcovat již vybitou prázdnou základnu - mise neúspěšná. Nebo je třeba zastavit nával vojáků a vozidel a zabránit jim přechod imaginárních hranic s Pákistánem - valí se na vás prostě lavina, která po vás i metá kule, a vy nesmíte pustit ven ani nohu nebo jedinou pneumatiku - a to ideálně z nízko se pohybujícího vrtulníku, který se ale nečekaně obrací (a vy stále stojíte jakoby obráceni na místě), čímž to jsem se třikrát po sobě sestřelil bazukou, snažíc se sejmou nepřátelské vozidlo pode mnou (a samozřejmě se mnou šel celý vrtulník) - mise neúspěšná. Nebo musíte vybít celé město s ambásádou, ale zároveň nesmí být střelen vrtulník, který ale debil naprosto prázdný a tedy neaktivní a bez střelby létá stále nad městem a všichni na něj vesele střílejí, takže musíte být setsakra rychlí v provádění úkolu, jinak - mise neúspěšná. A perličkou na závěr je poslední mise, kde máte vyprázdnit tunely v Tora Bora a zničit osazenstvo i sklady munice - ty blbé tunely jsou tak rozlehlé a zamotané a naprosto metr po metru stejné, že v nich bloudíte a doufáte, že už někde vylezete a už to skončí. Naštěstí autoři zde mají fíčuru, že pokud máte zničit veškerý nepřátelský odpor, znamená to vlastně přibližně 90% panďuláků na mapě, pak mise úspěšně skončí a ostatní se asi vzdají nebo umřou hanbou nebo tak nějak.

Ale abych nehanil jen, už od DF1 má hra i přes své stáří několik zajímavých vychytávek, jako např. nutnost na delší vzdálenosti myslet na balistickou dráhu střely, která není od vás k cíli vůbec rovná a musíte si tedy na pušce nastavit správnou elevaci, jinak trefíte prd a nebo až na několikátý pokus. Nebo že když přebijete neúplný zásobník, tak o nevyužité náboje prostě přijdete. Nebo že střelba v dávkách či automatice kope, takže po každém takovém výstřelu se vám muška zbraně o něco zvedne - a čím větší zbraň, tím větší kopanec, tedy pokud si nelehnete na zem, pak se muška takřka nehne. Nebo že si můžete ve hře nastavit, že zastřelený panďulák pustí zbraň a vy svoji můžete odhodit a vzít si jeho (když vám dojdou náboje - ve výchozím nastavení ale taková volba tuším povolena není). A nebo že, a nebo že a taky...

Je toho možná i víc, ale co naplat, je to ponurá prázdná šedohnědá nuda a má právě i mouchy z Land Warrioru. Navíc mě moderní blízkovýchodní konflikty nezajímají natolik, abych si užíval ten oddych v likvidaci navýsost zlých zlounů, co v předchozích dílech pašovaly drogy ve velkém a nad hlavou mávali atomovkami. Pokud jste tedy dohráli Land Warriora, tak tímhle svůj zážitek nijak neprodloužíte ani nevylepšíte. Fakt zbytečnost.

Pro: Zákony fyziky a špetky realistických nápadů, ale to bylo i v předchozích dílech; žádné další plusy bohužel nevidím

Proti: Nuda a šeď; zbytečné honění hráče v některých misích spolu s časovými limity a mozek deptajícím posledním levelem; všechny mínusy z předchozího dílu jako bonusová výbava (AI, placaté povrchy apod.)

+10

Delta Force: Land Warrior

  • PC 70
K Land Warriroru mě nepojí takové nostalgické pouto jako k DF1 a DF2, byť se jednalo o jednu z prvních her, které jsem si za svoje penízky pořídil a jejichž velká papírová krabice mi zabírala místo na poličce a lapala prach. Není to ale špatná hra a jakmile se objevila akční příležitost získat tuhle herní sérii na Steamu s podporou nových systémů (Win7 64bit) nebylo o čem přemýšlet :)

Po spuštění hry se musíte smířit s hlášením o nedostatku virtuální paměti, které je třeba alespoň "140 Mb" a pak hurá do prostředí rozšlápnutého menu, nechápající poměr obrazovky 16:10 :) Novalogic pro své třetí písíčkové deltaforcování připravilo několik zajímavých novinek, které stojí za to si připomenou a které nemají vůbec žádný smysl:

1) Smrt softwarovým voxelům, sláva akcelerované 3D grafice. Ano, třetí Delta Force už opustily voxelově kostičkovou a nedetailní grafiku a prsí se hrdě s nijak zvlášť detailnější grafikou s naprosto holým povrchem. Tam, kde jste v DF2 lezli trávou a neviděli na krok, tady se plazíte po naprosto hladkém povrchu na planetě, která nezná trávu. Jsou tu stromy a keříky, ale to je všechno. Alespoň už ale poznáte zimu, které sice je jen změnou textury, ale rozpoznatelné. A to i zvukem, sníh pod nohami křoupá a křustí, až by to stálo nahrát si pro poslech "relaxační procházky sněhem".

2) Doposud jste vždy byli určeným členem a prostě jste plnili rozkazy. Nyní si můžete vybrat charakter, za který budete hrát. Na výběr je pětice specialistů jako, odstřelovač, specialista na boj v uzavřených prostorách, specialista na výbušniny atd. A každá profese má nějaké speciální schopnosti odpovídající jejímu zaměření. To vypadá dobře, co? Nabízí se možnosti jako nesení více munice specialistu na boj s těžkými zbraněmi, nebo schopnost udržet zbraň v klidu či lépe mířit na delší vzdálenosti pro odstřelovače... Význam ale nemá výběr postavy vůbec žádný. Jediné, čeho se dočkáte, je oslovení v briefincích vaším kódovým jménem. Všichni ale plní stejné rozkazy a chování zbraní je také pro všechny stejné - vůbec žádné rozdíly ani v cílech ani startovní pozici v případě "kooperačních" misí.
// Tohle beru částečně zpět: Byl jsem upozorněn, že např. Medik s sebou tahá navíc lékárničku, oproti ostatním profesím, nějaké dobré výhody tak postavy zřejmě mít budou, jen jsem si jich prostě díky jejich nevýraznosti absolutně nikde a nijak nevšiml.

3) Všichni jsou trénovaní specialisté a tak když se snaží zamířit, jsou natolik udýchaní, že trvá nějakou chvíli, než muška přestane zběsile skákat. Nějak jsem moc nepochopil tuhle fíčuru, kdy buď musíte zariskovat a pálit i se zaměřovačem takřka od boku, vyčkat chvíli na příhodném místě nebo rovnou zalehnout, protože potom je kolíbání maximálně eliminováno ihned, ale tak jako tak to prostě zdržuje.

4) 3 volné pozice na ukládání... pozice. A každou lze libovolně stále dokola přeukládat, takže hra má v podstatě neomezený save. Nicméně využít lze snad jen na nejtěžší obtížnost, protože AI :)

Nu, takže prozatím máme nijak pěknou grafiku od DF2 zrovna nijak nádhernou a několik zbytečných inovací. Přihodíme typickou DF AI, kdy ti volové stojí a čumí na vás a nic nedělají, případně naopak střílí skrze mlhu ze vzdálenosti, kdy ani vy s nejlepší sniperkou a maximálním zoomem 4x nevidíte naprosto vůbec echt nic + vaši parťáci nabíhají do jam lvových na odstřel, a typický příběh magorovi z východního Německa, který po pádu zdi a hrozícímu stíhání za mnohé nedobré věci vybuduje teroristickou organizaci a jeho nohsledové samozřejmě kolem sebe plivou nukleární hrozby. To prozatím nezní kdovíjak vodvazově, což?

Nicméně furt je to ona zábavná tupá likvidační střílečka, která vás za těch 21 misí kampaně nutí jen jednou v časovém limitu najít bombu. Stále totiž platí, že je to odpočinkový "Moorhuhn" zlých panďuláků s ruskými průpovídkami a povětšinou fuseklemi na kebulích v prostředí,m které vám dá jen za cíl jejích kompletní eliminaci, ale jak to uděláte, kdy, odkud a s jakým kvérem je naprosto a zcela na vás - naběhnout s UMP do budovy a kropit nebo vzít sniperku s tlumičem a H&K5, oblézat okolní kopce kolem do kola a postupně z uctivé vzdálenosti snižovat počty osazenstva Sfingy, mexických pyramid, stavení v bažinách, poušti, ropných mořských plošinách či vojenských bází za slunce i v temné noci nehledě na to, jestli máte všechno JEN vybít nebo JEN vzít rukojmí a pokusit se s nimi utéct bez zbytečného cavyku či JEN najít kufřík nebo vyčistit vědeckou základnu bez toho, abyste jen škrábli jediný počítač. Naprostá volnost bez časových limitů navíc s ukládáním pozice, takže když budete chtít, můžete se klidně týden po kouskách plížit mlžnou bažinou a pižlat všechny jenom nožem.

Po skončení hlavní kampaně si můžete dát ještě pěknou hromádku jednotlivých misí, přičemž nadšení je tohle jen poloviční, páčto polovina map a misí je v kampani neobsažených a tedy zajímavých a nových, druhá polovina = jednotlivé mise z kampaně.

Při hraní téhle hry jsem si vzpomněl n tři věci, které jsem si pamatoval už z doby dávno minulé a to ze chvil prvního hraní: celkem slušná hudba v menu (oproti předchozím dílům); egyptská mise se Sfingou, pyramidami a záchranou rukojmí, která byla v samotné demoverzi hry; a mise v bažinách, kdy není nic vidět, zničeho nic se před vámi vynoří dřevěný dům a radar indikuje, že je až po komín přecpán nepřítelem, ale nádherně svítí měsíček :)

S jednoduchostí, nenáročností a "tupostí" hry jsem nikdy problém neměl. věděl, jsem, co od Delta Force očekávat a tak jsem ochoten odpustit i ty chyby, i tu grafiku, i tu AI a i ty zbytečné novinky. Nebýt té kolíbavé mušky, šel bych klidně výš.

// "Možná, že když základnou proběhnu dostatečně rychle a bez ohlížení, tak si mě nevšimnou, případně se navzájem omylem postřílí, a parťákovi, který plní misi a já ho mám jen krýt, tak ušetřím čas..."
- "Longbow is down, Longbow is down!"

Pro: Odpočinková nenáročná střílečka; volnost v řešení mise; grafika zvládá i rozlišení 1024x768! :D

Proti: Zbytečné novinky; kolébání udýchané mušky; oproti předchozímu dílu chybějící tráva (aneb tomu se říká vylepšení :); moorhuhnovská AI

+12

Colin McRae Rally

  • PC 55
S hrou jsem skončil a za mě jsem ji prostě "dohrál". Přes primární zklamání a druhotné poznání, že to není zas tak špatné, jsem přes terciální znudění dospěl až ke kvartální apatii. Ti, jež si rvou vlasy v případě, kdy někdo jako dohranou označí a ohodnotí ne v plné její délce a možnostech odehranou hru, si mohou zvesela začít leštit svoji pleš.

Prima:
"To myslí autoři vážně? Převést na PC hru vytvořenou pro mobily? To už je na tom herní PC scéna tak špatně, že se nejen portují konzolové, ale už i mobilní hry? Codemasters klesli až tak hluboko? Vydřiduchové, materiální penězozaslepenci, zloději, zlosyni, zlý ošklivá věc." Tak asi tohle všechno v jedné pikosekundě mi proběhlo mozkovými závity ve chvíli, kdy jsem spustil hru, od které jsem čekal nikým nijak nikde a nikdy propagovanou další hru ze série zesnulého závodníka, hry, která byla tak akorát simulace a tak akorát arkáda pro můj automobilový um a herní oddych od všedního světa. Dostal jsem se totiž do menu, odpovídajícímu dotykovému ovládání pro slepé s možností nastavit +/- prd. Celý úvodní hejt mi probleskl kebulí ještě jednou ve chvíli, kdy jsem se dostal do závodu a v roce 2015 (dobrá, resp. 2014) na mě vykouklo něco jako CMR 2.0 - placatí lidé, placaté okolí, všude stejný výskot, placaté stromy, placaté keře, doslova mobilní jednoduchá grafika, kouř, stíny, prach... Vydat tohle na PC a navíc ne za zrovna malý peníz při úvodním vydání, to chtělo od distributora buď odvahu nebo separaci půlky mozku. Auta jaksi plavou, ale budiž, to jde ještě po chvíli cviku zvládnout a osvojit si, ale že zase v roce 2015 (jasně furt, 2014 to vyšlo, vím) se dostáváme k tomu, že náraz do papírového (?) checkpointu vás zastaví a vysklí auto, ale jindy se jen odrazí a jindy jím dokonce projedete, že náraz do mladého malého stromku, jež by auto bez potíží srovnalo s prachem australským, vás zastaví, vysklí a ještě vám urve kus přední kapoty... to stejné některé keře - jsou průjezdné nebo vás zastaví, některé velké stromy jsou průjezdné, jiné ne, atd., nemá smysl to dále rozebírat, udělat představu si můžete z videí.

Sekunda:
Nicméně po nějakou tu dobu se to překousnout dá a pokud si dokážete na jednoduchost a řekněme určitou lacinost vzhledu hry zvyknout a za krátko si vžít nutné ovládání plovoucích lodí, to řezaní prašných a asfaltových zatáček vás i baví. Auta nijak nemůžete ladit, lze je jen jednou za dvě etapy opravit, na což máte přidělen určitý počet minut a každá část opravy vám určitou část z časového rozpočtu sebere - je tedy nutné volit priority. Auta jde sice slušně zničit, tedy vysklít zcela do průhledna, urvat přední část kapoty, pomačkat karosérii a zničit (asi) tlumiče, převodovku a motor, protože auto pak ztrácí rychlost, slyšitelně sýpe a v zatáčkách plave ještě víc. A jak postupujete prvními závody, sice se opakují jednotlivé trasy v daných lokalitách a jedete je od začátku do konce a od konce do začátku a pak zase znovu, tak po chvíli přejdete na Korsiku s rašelinou (či co to je za humus) a poté zase do Řecka na asfalt a šutry a... pak to přijde...

Tercie:
Pak přijde ta nuda, protože jak je hra tak poplatná mobilní verzi, nic víc ani pořádně nenabízí. Jsou tu jen 4 auta, postupně odemykaná za vyhrané závody. Takže po většinu času jezdíte jen se třemi. Jsou tu jen 3 lokace a to je na tom to úplně nejhorší. Nejen, že mi chyběl déšť a zima, které tu vůbec nejsou, ale jezdit to stejné furt dokola je na mašli. Jakmile totiž dojedete hlavní závody v jednotlivých lokacích, kdy už tak jste jednotlivé trasy odjezdili sem a tam tolikrát, že je vám z toho špatně, dostanete se k dalším třem velkým závodům, kdy musíte odjet všechny trasy mnohokrát zase znovu- nejdřív celou Austrálii křížem krážem sem a tam a zase a zase a pak znovu, posléze se dostáváte k dalšímu velkému závodu, kde je krom Austrálie snad ještě i Korsika a ve třetím... nevím, tam už jsem se totiž nedostal a poslední vůz si také neodemknul. Přestalo mě totiž bavit po milionté jet na té stejné trase tu stejnou jízdu proti fiktivním rivalům, kteří jsou najednou rychlejší při startu i během jízdy a já, nemoci si auto nijak upravit, jen začínám mít nervy z každého blbého keře, který zrovna nejde projet, čímžto ztrácím drahocenné desetiny, Začínalo mě to nudit a odemykání nějakých ečívmentů ve Steamu mi nebylo dostatečným impulsem k pokračování, vědom si toho, že i kdybych vyhrál a dostal se dál, otevře se mi jen další závod, kde budu jezdit zase to stejné sem a tam a tam a sem a dokola a kolem...

Kvarta:
Nastala apatie a mě ta hra po nějakých 6 hodinách souhrnného hraní přestala bavit, ba mě začínala štvát svoji omezeností možností, placatostí, plujícími auty ve stále stejných placatých prostředích a hovadskými nezničitelnými keříky, checkpointy a mladými stromky. Navíc k tomu soupeři, kteří už na startu startovali rychleji než MIG. Začínal jsem si jen tak jezdit, nehledě na čas a ignorujíc svůj propad tabulkou, nemělo to smysl. Zjistil jsem, že hře je úplně jedno, pokud nejedu po trase, ale přímo před lidmi to beru zkratkami mezi stromy, na skocích to beru čtverným Tulupem z několika metrů, abych skončil náhodou zase na kolech, aniž by se mi cokoliv na autě poškodilo nebo auto ztratilo rychlost. Zjistil jsem, že auto nejde zcela odepsat a že i po mnoha nárazech, pádech, kotrmelcích a záměrných pokusech o sešrotování stále dávám na rovince, byť sýpajíc, osmdesát v hodině.

A tak jsem to během jízdy v Austrálii (ZASE V AUSTRÁLII, ZASE!) prostě ukončil a vypnul. Nevím, jak je to z rozcházením Colinů 2, 3, 4 a 5 na moderních strojích a Windows, ale pokud cokoliv z toho jde nějak rozchodit, vykašlete se na tuhle mobilní věc a jděte do starších Colinů, kteří toho i přes svá nesporná léta nabízí tisícekrát víc a lépe. Tuhle hru nedokážete dát na jeden zátah, na to to ježdění trvá moc dlouho a takovou dávku jednotvárnosti neskousne organizmus žádného tvora, ale pokud si budete hru ordinovat postupně a s přestávkami, máte možnost ji dohrát. Musíte ale počítat s tak neuvěřitelnou dávkou jednotvárnosti, že to leckteré dokáže i položit - dříve, než oni odloží hru. Nějaké tři hodiny odpočinkové hry, dvě hodiny nudy v čekání, zda se to zlepší, a hodinu poslední apatie, neschopen si přiznat "Lepší už to nebude, vzdej to." mi totiž stačily. Mělo to zůstat na mobilech, pro dobro jména herní série.

Pro: Po určitou dobu hra zabaví; klasické hudební téma v menu hry; alespoň ty achievemty, když už nic jiného

Proti: Obsahově i graficky a ovládáním chudý a okleštěný mobilní port; po určité době stále to stejné dokola a dokola; nulový progress a motivace pokračovat; vlastnosti z her více jak 15 let starých jako nezničitelné překážky a lacině placaté prostředí

+16 +17 −1

Air Conflicts: Secret Wars

  • PC 50
První Air Conflicts si pamatuji jako arkádovou létající střílečku, která byla natolik ovládáním jednoduchá a přístupná, že mě bavilo ji hrát, což se mi u leteckých simulátorů fakt nestává. Tady jste prostě létali, bombardovali a sestřelovali a díky jednoduchému ovládání to byla odpočinková nenáročná zábava. Problémem byly mise ohraničené časem nebo dostihnutím někoho či uděláním něčeho než se něco stalo atd. V tom hra ztrácela, protože si hrála příliš na něco, čím nebyla. A navíc to bylo poněkud... postrádající finance potřebné pro doladění. Nu, uplynulo pět let a zjevilo se pokračování něčeho, co vypadá celkem moc pěkně, ale celkově to vyznívá stále jako budgetovka - poněkud nesmyslně se ale prodává za celou pálku jako normální celá velká hra, což tohle pokračování znovu není a největší slabinou jest fakt, že si to zase hraje na velkou hru namísto toho, aby se to drželo své budgetové jednoduché arkádovosti.

Líbilo se mi zpracování a grafika, přišla mi moc pěkná a nijak náročná mraky vypadaly pěkně, letadélka k nakousnutí (každé má jiné chování a vlastnosti a tedy i využití) a i ten podstatně méně hezky vypiplaný povrch s blbými postavičkami vojáčků rozprskávajících se po zásahu jak petardy jsem dokázal překousnout. Letadélka s postupujícím poškozením ztrácejí na své kráse a na křídlech se objevují trhliny a díky, směrovky jsou okousané, při zásazích se červená postupně obrazovka a těsně před smrtí vám někdo vyplivne krev na... monitor, plamínky i kouč jsou hezké... prostě s touhle vzhledovou stránkou si autoři celkem vyhráli a byť se to moderním enginům i z té doby asi rovnat úplně nemůže, graficky jsem si neměl nač stěžovat při pomyšlení, jakou cenově přepálenou arkádovou budgetovku to třímám na disku. dokonce i hudba je překvapivě dobrá. Dokonce i jaksi asi povinná kampaň se tu najde a je radost v rámci ní znovu nalétávat, bombardovat, sestřelovat, chránit získávat jakési hvězdičky za kvalitu svých činů a jimi si postupně jak zvyšovat odolnost letadla, štěstí při zasažení přímo nepřátelského pilota či jeho nádrže, kvalitu svých parťáků v oblacích a umění v ovládání stroje, ale také odemykání nových strojů, stíhaček a bombardérů. Potud vše v pořádku a já se bavil. Bohužel těch 50% nedávám proto, že v reálu neumím pilotovat.

Jednak nějaké trdlo napadlo udělat kampaň příběhovou, tedy hrajete vlastně jakoby v kůži nějaké námezdní kozy, která ještě s někým lítá po světě a postupně se zapojuje do bitev v rámci WWII a postupně se objevující a mizející parťáci jí vyprávějí o jejím papínkovi pilotovi za první světové, díky čemuž máte příležitost si zalétat i během první světové, což je také plusem a zajímavým, bohužel jediným v tomto odstavci. Příběh a naprosto nesmyslné kecy "lady Kozy" a všech dalších postav byly nejenom útokem na mozek, ale hlavně neskutečně zbytečné, pitomé, otravné a zdržující. Vše je ještě mezi misemi provázeno jakýmisi dokola se opakujícími příběhovými slideshow, jejichž jediným plusem (hergot, druhým v tomto odstavci) je to, že je lze přeskočit. Této skvělé funkce jsem dosyta nadužíval a celý příběh o hledání pravdy o minulosti papáááá jsem ignoroval - hraju arkádovou letadýlkovou střílečku, krucinál Her Gott fagot! Navíc se vám tyhle kdáky prokdákávají i na začátku a během každé mise, aby vás mj. udrželi v obraze zbytečného příběhu a také vysvětlili, co máte dělat. Bohužel jakmile se vám jme někdo něco vysvětlovat, jeho kreslený ksicht překryje radarovou mapku, takže během kydů, které již během mise přeskakovat nejdou, nevidíte kam letíte, zda je něco před vámi či jakým směrem je váš cíl. A zatímco se postavy vykecávají a vy tak máte zakrytý radar, vesele si to letíte doprkýnka dubovýho a když zjistíte, co máte dělat, jste pekelně daleko a třeba nestihnete dohnat nějaké letadlo, co byste měli sestřelit - a mise je v pérdeli, pane hrábě. v tuhle chvíli máte chuť zabít Dee Dee (hlavní "hrdinka"), ostatní zbytečné postavy zbytečného příběhu a vývojáře a vedoucího projektu, kdo vymyslel ten ukrutně cool nápad naprdět do předražené budgetovky s pěknou grafikou tenhle telecí příběh. Postupem času tak nebyla mise, kterou bych nezačínal v letadle pozorujíc ksicht v místě radaru a nepronášejíc úvodní motlidbu "Drž hubu a chcípni ty hovado" pronášenou směrem k herní postavě s aktuálním proslovem. Kdyby tohle bylo to jediné, tak vám už asi dochází, že na 50% by to skončit nemohlo.

Problémem jsou mise. Jsou hezké, to ano. Jejich náplň je ale na přespapulu. Pokud něco nemám rád, je to zdržování nebo naopak přílišné hnání vpřed. Chci si odpočinout, zalítat si bez biflování kompletní klaviatury čtyřpatrové multimediální klávesnice v tempu, které mi vyovhuje, případně je mi nuceno maximálně kvalitami soupeře. Ne, prostě tu musí být stealth mise, kdy se musíte nějak vyhýbat červeným bodům na radaru značících nepřátelské letouny, kterých samozřejmě musí být vždy kvantum a dokola neprostupně oblétávajících váš cíl, do kterého musíte nepozorovaně přistát, něco shodit nebo vyzvednout a někdy i zase vzlétnout a nepozorovaně zmizet - jakmile vás něco zmerčí, mise kaput. Stejně tak jsou zde mise, kdy máte na něco v časovém limitu dohonit, zničit, najít, detekovat, ochránit nebo zasáhnout v danou chvíli na daném místě apod. Sice by to šlo ještě pochopit, ale je toho už příliš a nutí mě to akorát sledovat čas, nervovat se a neužívat si ani létání, ani mapu ani souboje, nic. taková mise je zbytečná, protože jako hráč z ní nemám vůbec nic. vě většině misí se vám na radaru alespoň objeví cíl mise nebo i na zemi cíle, které je nutné zneškodnit, ale pak jsou časově omezené mise, kdy na radaru vidíte prdlajs a ve změti města a přírody máte např. najít pět tanků. Nestihnete, smůla. Jindy zase máte pomalý slabý bombardér a máte se s ním dostat po shození nákladu k bodu na div ne druhé straně mapy, přičemž do vás buší stíhačky a vy máte jen zadní kulomet, schopný tak maximálně masivní letákové kampaně než že by byl schopný stíhačku sundat - samozřejmě doletíte akorát čumákem v plamenech k zemi, zatímco cílový bod v posledních vteřinách vidíte jako žlutou tečku kdesi v mlžných dálavách mapy. V jedné misi je aké nutné zase s pomalým a nijak silným letounem ustát ti minuty proti velké přesile, než přiletí parťáci na pomoc. naštěstí jsou ale nacističtí stíhači tupí, takže stačilo kroučit stále v jednom kruhu dokola a dokola a stíhači nebyli schopni mě dostat ani pořádně vůbec vystřelit. Skvělou zábavou bylo, že jsem v jednom kruhu kroužil tři minuty časového limitu "Vyděržať", což byla epická ztráta času. Tyhle mise mě fakt... sály krev a velice jsem tak uvítal možnost misi přeskočit bez nějaké penalizace či ztráty postupu, jen s nezískáním potřebných hvězdiček. Na každou kampaň (tuším, že jich je pět, ruku do rotoru za to ale nedám) můžete přeskočit tři mise. Díky autorům alespoň za tohle. Přesto mi to značně ubíralo na odpočinkovosti téhle akrádovky a nechápu, co za problém by bylo prostě napasovat na sebe několik více méně historických misí s pár úkoly, jež by bylo nutné splnit, ale které by mě svým přístupem neštvaly; a vystřelením celého dceruškovsky pátracího příběhu do kaďous. Tímhle totiž autoři zabili sice odladěnou a v pohodě se hýbající hru, kterou bych si mohl v klidu odpočinkově bez nervů užít, namísto nervování a vztekání se u zbytečného příběhu a zbytečných překážek v létajících misích. Díky tomu ode mě hra dostává ještě méně než první Air Conflicts, které ale možná těží z toho, že si je už moc nepamatuji. Tohle ale mám v živé paměti a vím, že to mám za sebou a už nikdy více před sebou - což je velká škoda, protože tenhle arkádový "simulátor" :) si o to puštění sem tam po práci na jednu dvě mise a pryč doslova říkal. No nic, když nechce, tak nechce.

Multiplayer jsem zkoušel, ale nevím zda je to stářím hry nebo tím, že tolik fandů nikdy neměla, ale pokud narazíte na server s pěti lidmi v deathmatchi, můžete to nazývat malým vítězstvím. Vzhledem ktomu, že mě ale pouze vybíjená všech proti všem ani v nejmenším netáhne, žádné týmové hry nikdo nikdy nezaložil a v tak málo lidech by to byl i nesmysl, tak jediné, co na adresu MP mohu uvést je, že tentokráte se už autorům síťový kód odladit podařilo, nic se nesekalo a v MP hra běžela ladně a hratelně. Jen ji nikdo nehrál.

Skirmich mód v různých herních variacích je tu sice taky, ale... zkusíte si to dvakrát, třikrát, abyste si vyzkoušeli mapy a jejich denní doby a povětrnostní podmínky a nemáte dále důvod se k tomuhle PVC (Player vs Computer :)) vracet.

PS: V Odkazech linkovanou češtinu s dabingem skutečně nedoporučuji používat, pokud máte alespoň základy nějakého hrou podporovaného cizího jazyka. Jednak v textu titulků, popisků misí a deníčkových zápisků je enormní množství překlepů (podnět a přísudek) a chyb (skloňování, časování, pády) že z toho bolí hlava, a navíc dabing je dělán automatickými robotickými hlasy hlasových syntetizérů ála "Eliška", které nezvládají intonaci věty, znějí fakt děsně roboticky, nezvládajíc jiná než čeká jména a názvy a navíc byly nahrány čtouc výše zmíněný textový překlad plný neskutečných chyb, takže je fakt hrozné to poslouchat, úděsné, nepopsatelné, brrrr.

Pro: Grafika; letadýlka a jejich poškození a různorodé chování a vlastnosti; hudba; velmi jednoduché ovládání; zábavnost a odpočinkovost brouzdání mezi mraky, pročesávanými výsřely z kulometů a osvětlované raketami

Proti: Naprosto přestřelená nesmyslná cena, pokud neseženete hru v nějakém bundlu za babku; časově limitované a stealth mise; ukrutně moc hrozitánsky zbytečný srdceryvný příběh; v MP chcípnul pes; zbytečně moc klikání pro pokračování v rozehrané kampani

+8

Medal of Honor: Airborne

  • PC 70
Za příchod MOHA jsem byl rád. Přišlo, mi že mnou oblíbené téma odumřelo a všude se na hráče valily jen samé nezajímavé odnože Vietnamů, moderních západo-arabských konfliktů a Zombie. Příchod MOHA tak byl takřka vysvobozením od opakovaného hraní MOHAA, COD a COD2 :) (podivné low-budgetové "Levnoknihovky" neberu v potaz). Hra vypadala moc pěkně, střelba a chování zbraní se také povedlo a zvuky jakbysmet, většina a lokací byla výborná, panďuláci se měli k světu, jen to bylo poměrně krátké a nikdy k tomu nevyšlo žádné pokračování, byť jen díky datadiskům, což byla škoda.

To byly takové ty první postřehy a nekritické nadšení z možnosti se znovu nadýchnout střelného prachu z M1 Garand nebo Kar98 v Gálii a jinak Huny válcovaných prostorech. Faktem ale bylo a je, že hra měla a má mouchy a je bita svojí moderností, lehkou konzoloidností zpracováním, uzdravováním a filmovostí a ve výsledku působí trochu zvláštně, jako byste hráli jen jakousi zástupnou SP kampaň, která je tu tak trochu do počtu, na mapách, primárně určených pro MP bitvy. Ale od počátku...

Česká krabicová verze tehdy ještě českého zastoupení EA potěšila kompletní titulkovou a textovou lokalizací hry, menu i video bonusů (ano, jsou tu bonusová videa, které si musíte postupně odemknout, jež dávají, byť krátce, nahlédnout za oponu tvorby hry - palec nahoru! To jsem snad nikde jinde dosud neviděl), nicméně v průběhu používání programu (co jiného také hra je) narazíte na chvíle, kdy je otázka, jak moc se překlad testoval či jak moc bylo důležité případné chybky napravovat. Z briefingu musíte odcházet klávesou "Konec" (End), případně bonusy jsou jinak pojmenovány v menu hry, jinak při spuštění videa, jedno není přeloženo vůbec, občas se objeví nějaká chybička nebo záměrné zjemňování anglických nadávek, kdy raději překladatel namísto pokusu o přeložení použil směs znaků ála "Eeehhhhhh" :)

Už při samotném vstupu do menu hry začínala grafika a větráčky brečet, protože už je v enginu hry (Unreal 3 Engine) a ukazuje, co umí a to hned od samotného loga. Poprvé se tak setkáváte s neduhem nemoci přeskočit ani úvodní animaci vstupu do hlavního menu (nalétávající letadla), která se zobrazuje i při návratu ze hry do menu, případně později příběhová videjka a hlavně briefingy, které už při druhém pozorování nemáte potřebu znovu slyšet ani vidět. grafika samotná vypadá dost dobře, byť se UE3 lehce přiblížilo k idTech svojí jakoby plastovostí. MOHA byla MOH hra, která se chlubila dynamickými stíny, HDR a jinými svítícími technologiemi a ukazovala to ve velkém. Díky tomu všechno, co mohlo,příliš svítilo a odráželo světlo, až to bylo oslňující, rušivé a nesmyslné. V grafice se také zobrazují a projevují chyby, kdy textury problikávají a v poslední misi mi blikal a doslova mizel a zprůhledňoval se plošinový výtah - to ale může být vlivem stáří hry na novém systému a verze grafických ovladačů. Co ale není tímto ovlivněno, to je velmi fantaskní jakási ragdoll fyzika postav, které se eliminaci kroutí do zcela nesmyslných kreací a pozic, po explozi se jejich údy skutečně chovají nezvykle hadrově a jsou schopný létat hadrově vzduchem i po pouhém použití střelné zbraně, vždy mi u takovéhoto výjevu jen chyběl zvuk "boink". Zároveň, čímž si nejsem úplně jist, mi to přišlo, jako konzoloid, tedy převod z primárních konzolí (PS3, X360) na sekundární PC. Je to jen můj pocit, ale ze hry to na mě dýchalo. A dýchalo to na mě nejen z té grafiky, ale i designu, kdy se asi moc na PC verzi potřebné změny netestovaly - hráč se zasekával o stoly, vozíky, kamenné zídky a pokaždé postava jaksi divně nadskočila a zadrhla se a ozval se zvuk skoku. Designu a domnělé větší otevřenosti map nepomáhaly ani všudypřítomné neviditelné stěny v místech, kde by nebylo problém s postavou projít. AI, velebené v jednom z bonusových videí, sice možná umí hráče obejít a napadnout ho z boku, ale když ti panďuláci se pohybují, stojí a vůbec chovají jak blbá kuřata na dvorku, není to ani zajímavé, ani výzvou.

Tahle neviditelná bariéra ukazovala i neduh dalšího z mnoha zajímavých nápadů hry - volnost ve výběru startu a postupu hrou. Hodně zajímavým nápadem, který se mi skutečně líbil, byl vždy začátek mise seskokem z Dakoty a možností volného výběru, kam na mapu se snesete - zda na tiché bezpečné zeleným kouřem označené místo, rovnou do vosího hnízda nebo někam mezi na běžně nepřístupné místo, kdy budeme moci skákat na střechách domů a překvapovat německé a italské obránce z vrchu. Bohužel, jak tohle byl zajímavý nápad, zůstal naprosto nevyužitý, protože vliv na hru to má pramalý. Ať už totiž seskočíte kamkoliv, stejně musíte projít postupně celou mapu a splnit všechny úkoly, přičemž nepřátelé se dokola objevují stále a stále a jsou jich nekonečné počty, dokud je z jejich pozice nevytlačíte a nespustíte nějaký script, který řekne "Tady jsme skončili". A tak jdete dál na další místo, kde se začnou postupně houfovat panďuláci, nabíhat dokola a stále, dokud nespustíte script. A potom se jen procházíte naprosto prázdným městem, abyste došli na již jednou vyčištěné místo, kde se zase začnou houfovat nepřátelé, protože na stejném místě dostáváte další stejný úkol místo vyčistit. Hra nebere vůbec ohledy na nějaký postup vašich jednotek a tak vám za zády začne zase tvořit po čase další jednotky... Navíc ty hra tvoří až na základě toho, na jakou část mapy se snášíte padákem a teprve od jisté výšky vašeho klesání, kdy je jisté, že jinam, než do dané sekce mapy neseskočíte, se začnou nepřátelé vytvářet. Do té doby je mapa naprosto, ale naprosto mrtvá, bez lidí, bez akce, bez pohybu. Je to škoda, protože tím dost trpí celkem dobře nastolená atmosféra. Kdyby raději autoři zvolili nějaký jiný systém, kdy by hráč získával reputaci za iniciativu, tedy buďto byste delší dobu mohli kempovat a postupně eliminovat vojcla za vojclem, nebo převzít iniciativu, zaútočit, krýt se, tlačit na nepřítele a domoci se tak kýženého postavení dříve i za cenu ztrát ve vlastních řadách - bohužel tomu tak není. Na druhou stranu mají autoři systém pro postupné vylepšování chování zbraní, kdy zbraň méně kope, je přesnější nebo má větší zásobník, byť poslední třetí úroveň vylepšení je už v některých případech poněkud nemístně skoro sci-fi a čekal jsem tak div ne i zaměřovač na Coltu M1911A1.

Ještě sepsnu hudbu :) Zvuky obecně jsou na dobré úrovni, znovu se jimi autoři chlubí v bonusovém videu, ale samotné výkřiky a pokřiky vojáků v akci jsou... úsměvné. POkřkují na sebe stále to stejné a poněkud moc, navíc mnohdy i z míst, kde postava sice byla, ale není. Stojí voják pod palbou, přiletí granát, voják před ním uteče jinam, granát bouchne a po chvíli se z místa ozve hlas upozorňující na přibíhajícího nepřítele. Nikdo ale nikde není a hlas tak prostě vznikl v prostoru, jen tak. HUdba sice není špatná, ale usel jsem ji ztlumit a v menu bych ji snad raději i vypnul. Jednak se snaží tipickými melodiemi navodit onu atmosféru MOHAA, COD a všech těch velkofilmových Ryanů a Bratrstev, až to zabíhá do jakéhosi patetična a disharmonie. Hudba v menu mi navíc hodně, FAKT HODNĚ, připomínala hudbu z Age of Empires 3, které mi přijde zvukem a tóninami dost specifická.

To nejlepší, co mi na hře ovšem přišlo, bylo prostředí prvních misí, jež bylo posléze hanebně opuštěno ve prospěch ošklivějšího a značně profláklého prostředí. Italská bojiště nejsou ve hrách z WWII zas tak častá a většinu času si pro sebe zabírá Francie, Německo či Rusko a místy i Afrika. Všechny ty okolní šarvátky bývají dost přehlíženy a to i ta Itálie, kde probíhaly svého času jedny z nejzuřivějších šarvátek. Tady si tu Itálii užijeme jen v prvních misích, které jsou navíc poměrně pěkně za tmy, kdy hra víc využije svoje finty hry stínů a světla. Kdyby na jihu zůstala hra celá, vůbec by mi to nevadilo, ale vůbec. Bohužel z Itálie uděláme rovnou skok přes celou Evropu ke kanálu a zde již postupně pohybujeme ve více a více zastavěném prostředí a končíme v betonové rouře, kde je sice akce nejtěžší, ale taky nejméně hezká a díky výše uvedenému také mnohem méně zajímavá a více frustrující (nezajímavé prostředí, valící se nekonečné a znovu se na vyčištěných místech objevující nepřátelé, AI, přehlednost, zasekávání se, textury...). Navíc už od továrny, ve které je za úkol zničit nějaký prototyp děla, přičemž to, že jde o nějaký prototyp děla jsem zjistil zase až z bonusových videí s concept arty, se hra z 'dobové' ankční WWII střílečky zvrhává do jakési prapodivné variace na Wolfensteiny díky obrněným übervojákům s neprůstřelnými kabáty, maskou a rotačákem, kteří dokáží ustát hned několik headshotů běžným samopalem.

První dvě mise jsem si ve hře skutečně užil i přes divné chování AI vojáků - vypadalo to moc hezky, efektně, díky několika nápadům ve hře i dobrodružně a pamatuji si, jak jsem kdysi jen tyhle dvě mise hrál stále dokola s tím, že jsem si tak tunil postupně zbraně a hlavně zkoušel seskakovat stále na nová a nová místa a vyhrával si s tím, co z daných míst mohu není jednodušeji dělat nebo jak moc obstojím rovnou v jámě lvové. Další mise mě vysloveně nezklamaly, ale také nijak nenadchly a poslední mě nebavila a ani se mi nelíbila. Výsledkem je tak 70%, které se sice mohou zdát díky výše napsanému nesmysl, ale na WWII jsem jednak zatížen a druhak byla hra pro mě ve své době zase krví do žil díky svému právě historicky umístěnému ději. Nenáročná střílečka z WWII, sice s chybami ale hezká, sice krátká, ale s několika jinde od té doby nepoužitými dobrými nápady, u které se bohužel nezbavíte pachuti generické střílečky z pera Electronic Arts.

Pro: WWII :); Itaská bojiště; grafika a zvuky; seskoky a vylepšování zbraní; v několika prvních misích prostředí, prostě akce.

Proti: Konzoloidnost; krátkost; AI a scripty; chybky a přeplácanost v grafice a efektech; oproti prvnímu Medal of Honor a prvním dvěma Call of Duty přeci jen slabota.

+11