Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Medal of Honor: Allied Assault

82
451 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
22.01.2002 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.ea.com/uk/medal-of-honor-allied-assault
První hra ze série Medal of Honor (MoH) vydaná na PC nastartovala pravidelný přísun epických válečných akcí, který trvá prakticky až dodnes. V roli poručíka Mikea Powella, který je členem amerických Rangerů, zažijete několik důležitých konfliktů druhé světové války. Hra je jednoznačně inspirována filmem Zachraňte vojína Ryana a podílel se na ní i sám režisér filmu Steven Spielberg. Zažijete tedy například autenticky děsivé vylodění v Normandii, město plné sniperů, dobývání radaru ve Francii nebo obranu mostu u Remagenu. V několika evropských a afrických zemích budete v letech 1942-1945 plnit kromě akčních i záškodnické mise. MoH sází na klasickou filmovou atmosféru podpořenou naskriptovanými sekvencemi, zběsilou akcí a chytlavou hudbou. Budete využívat typický arzenál druhé světové války - samopal Thompson, poloautomatickou pušku M1 Garand, sniperku Springfield a další, včetně jejich německých protějšků. Dočkáte se i soubojů s těžkou technikou a využívání stacionárních kulometů MG42. Medal of Honor se stal vzorem pro další a další akce z druhé světové války (např. série Call of Duty), nicméně jeho prvenství v novodobém pojetí tohoto žánru už mu nikdo neodepře.

Medal of Honor: Allied Assault je první hra ze série, která se dostala na monitory osobních počítačů, předchozí dva díly, které mělo na starosti studio samotného Stevena Spielberga, byly jen pro herní konzoli PlayStation.

Hned téhož roku se hra dočkala svého prvního datadisku Spearhead, ve kterém se hráč zapojil do operace Overlord, do bojů v Ardenách či do bitvy o Berlín. O rok později, v roce 2003, vyšel druhý datadisk Breakthrough, který se odehrává ve válečných bitev v severní Africe a Itálii.


Poslední diskuzní příspěvek

Tarhiel: Zkouškové holt člověku někdy dělá nevídané věci. Já to ještě kombinoval se Syberií dvojkou, aby ten můj mozek měl taky trochu víc…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Medal of Honor: AA jsem hrál v době vydání z vypáleného CD. Asi po čtyři roky jsem se k této hře pravidelně vracel, abych si připomněl jednu z nejpovedenějších FPS, k jaké jsem se tehdy dostal. CD skončilo někde v propadlišti dějin, ale naštěstí vyšel komplet obsahující všechny původní MoH díly.

Z dnešního pohledu je MoH: AA vydařený exkurz do dob minulých v grafickém kabátu, který neurazí. Správná válečná FPS má mít dvě věci – vydařený gameplay a dobrou atmosféru. Ani jedno hře nechybí. Přestřelky jsou vydatné (ovšem někdy mírně předimenzované, hlavně ke konci) a jednotlivé mise snaží hráče neunudit k smrti prostým „dostaň se z bodu A do bodu B“, ale většinou po cestě musíte vyhodit něco do vzduchu či šlohnout nějaké ty dokumenty. O atmosféru se starají výbuchy, povely velitelů volané hrdelním hlasem a muzika, která do hry prostě sedne.

Nutno zmínit, že MoH: AA byla první hrou svého druhu na PC a hned nasadila laťku neuvěřitelně vysoko. Například takové vylodění v Normandii patří dodnes mezi doménu hry (a to i přesto, že když se na chvíli zastavíte, tak zjistíte, že společně s vámi je na pláži vlastně jen pár spolubojovníků – ale iluze masového vylodění je dokonalá!), ale vzpomínám si, že poprvé na mě příliš nezapůsobila – a proč? Protože několik týdnů před vydáním jsem nedělal nic jiného, než sledoval den co den video, kde byla nahrána skoro celá mise – to mě odnaučilo sledovat většinu herních trailerů, protože během samotného hraní už mě nemělo co překvapit.

Hrál jsem na medium bez ukládání a některé momenty byly skutečně nervy drásající a klávesnici rozbíjející. Obtížnost je místy dost těžká – zejména v momentech, kdy se na vás nepřátelé valí ze všech stran a vy máte po svém boku parťáky, kteří nesmějí zemřít – ano, AI je tu naprosto mizerná. Spolubojovníci se nekryjí (pokud to nemají naskriptováno), před nastraženou výbušninou zřídkakdy utečou, granáty zalehávají atd. Němci mnoho rozumu taky nepobrali, ale za to mají výborný zrak a ještě lepší mušku – ale to je neduh téměř všech FPS, bohužel i dnes.

Je to sympatické, ponořit se do hry, ve které není autoheal, žádné ukazatele, šipečky, prostě nic, co by vás rušilo v plnohodnotném zážitku – když máte někoho sledovat, skutečně sledujete jeho a ne ikonku zvýrazňující jeho pozici. Není to krása? Dokonce ani vybuchující a bortící se budova na vás nečeká – takže když se loudáte, zasype vás. Nikdo se tu s vámi prostě nemazlí.

Mimo mizerné AI bych rád ještě zmínil absenci melee attacku – lze ho provést jen pistolí, kterou nepoužijete prakticky nikdy (krom stealth misí); nemožnost zalehnout a hlavně nemožnost sprintovat – voják, který nesprintuje, je příliš snadný cíl.
Ale jinak jsem se u hry pobavil stejně jako před léty – vlastně více, protože jsem si užil čistou hratelnost, jaká byla dříve standardem a dnes je (občas) pouhým kompromisem „náročnějším“ hráčům.

Pro: vynikající gameplay; pořád se na to hezky kouká; ani chvíli se nebudete nudit; vylodění v Normandii znamenalo malou herní revoluci; krásný main theme

Proti: AI (hlavně spolubojovníků); nemožnost útočit pažbou každé zbraně; nelze ležet či sprintovat; občas enormní množství nepřátel

+53+53 / 0
  • PC 95
To jsem takhle v roce 2000 měl psx one a kámoš mi přinesl hru Medal of Honor. Říkám co to je zač a on prej střílečka něco jako doom. Hm říkám, tak to zkusím. A tak se stala Medal of Honor na PSX jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec (druhý díl taktéž). No a pak si takhle koukám někdy v roce 2002 na Game Network na saťáku (byl to italský sat. kanál věnovaný videohrám) a co tam nevidím - Medal of Honor na pc a zrovna gameplay s vyloděním - nádhera, no tak to musím mít :) No takže abych to shrnul, na tu dobu nádherná a detailní :) grafika, mise, inspirované filmem Zachr. voj. Ryana, atmosféra, nádherná v tom lese, atd. A taky nádherná hudba, kterou doteď poslouchám jako soundtrack. Pro ty co to nehráli doporučuji zahrát a seznámit se se zakladatelem žánru COD protože vývoj. tým co má tuhle hru na svědomí vytvořil o něco později první díl Call of Duty.

Pro: Solidní náplň misí, soudobá grafika, zakladatel žánru, akce, hudba, zvuky zbraní, atmosféra

Proti: asi nic

+32+34 / -2
  • PC 95
V současnosti na poli filmově zběsilých akčních stříleček vévodí, co do počtu prodaných kopií a samotné oblíbenosti, série CALL OF DUTY. Její kvalitu si každý hráč přebírá samozřejmě po svém. Před nějakou dobou s tímto dnes už typicky ztvárněným subžánrem přišlo (myslím si) jako první studio 2015 Inc a jeho MEDAL OF HONOR. Více či méně se vezlo na vlně popularity blockbusteru ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA., a že to svezení bylo setsakramensky výborné naznačuje i mé hodnocení. Dle mého skromného názoru tuto věčnou a dlouhotrvající bitvu mezi oběma herními sériemi vyhrál snad právě jedinkrát MEDAL OF HONOR prvním dílem (s podtitulem ALLIED ASSAULT) - jeho rival zůstal v tomto případě ve stínu.

Pro svou masovou rozšířenost je zcela zbytečné zdlouhavě popisovat o co vlastně ve hře jde (nošení dříví do lese bylo by oproti tomu vyloženě logickou aplikací). Po technické stránce mistrovsky zvládnuté dílo přibližující nejkrvavější řež novodobé historie, Druhou světovou válku (jedno z mých nejoblíbenějších témat). Slovem “mistrovsky“ je myšleno, že vše co se ve hře vyskytuje, má svůj přesně daný funkční smysl, ať už jde o líbivou grafiku, údernou i podmanivou hudební (hlavní theme smyčce a trubka - naprosto dokonalé) a zvukovou kulisu v pozadí (zbraně: typické cinknutí prázdného zásobníku u M1 Garand, střelka z Thomsonu, výbuch granátu, smrtelný zvuk MG 42, žbluňknutí lahvičky, přidávající zdraví a mnoho a mnoho dalšího). Dalším výbornými prvky jsou vyvážená obtížnost (tedy až na hodně frustrující poslední level), nápadité úkoly, dobře navržené lokace (Ardeny, vylodění v Normandii, ponorkový přístav) a stoprocentně (již v té době) zakomponován jakýsi druh achievementu v podobě medailí, získaných za dosažení určitého a předem neznámého cíle – jednoznačně palec nahoru. Jasně si vybavuji chvíle, kdy jsem obdržel medaili v levelu, kdy přijíždíte vlakem spolu s jinými vojáky a kolem jsou čtyři věže se sniperama...

Někdo by mohl namítnout, že to, nad čím se tady blaženě rozplývám, obsahuje mnoho jiných her a obsahuje snad i lépe, a že jde jen o koridorovou střílečku, kde primárním úkolem je se prostřílet na konec. Může to být pravda, ale Medal všechno co jsem popsal dělá s bravurně vytříbeným vkusem, s hutnou, do morku se zavrtávající atmosférou a s do té doby nevídaným pocitem, že jste součástí něčeho většího a přímo se podílíte předkládaných bojů. Podobný pocit mě v dnešní době zprostředkovává snad jen RED ORCHESTRA: OSTFRONT 41-45, to už je ale na jiný komentář.

Pro: téměř vše..

Proti: drobnosti (sem tam AI)

+31+32 / -1
  • PC 80
Musím říct, že zkoušet se vyhnout kulkám během vylodění v Normandii je asi jako vyjít za deště ven z domu a snažit se vyhýbat kapkám. A tak to má být! Medal of Honor patří mezi těch pár her, které hrál i můj táta a já to celý napjatě sledoval.

Táta střílí nácky v malém kostelíku v oné napůl stealth misi.
Malý já: ,,A nebude se bůh zlobit, že se tu zabijí?"
Táta: ,,Sim tě, on to pochopí!" (headshot)

Před nějákou dobou jsem si řekl, že bych si tuhle vzpomínku mohl náležitě oživit osobním rozehráním. A bylo to docela žůžo, obzvlášť protože hra se s vámi v určitých případech vůbec nepáře, klidně na vás pošle tak velký počet nepřátel, že i Xerxovo perské vojsko by se krapet zaleklo. Jednou je to frustrující jak prase, jindy zase nesmírně zábavné, ale každopádně to bude řežba jak sviň. Zmíněnou část na Normandii například považuju za jednu z nejskvělejších a nejvěrohodnějších sekvencí všech WW2 her. (Dodnes si pamatuju, tu pekelnou část, kdy pod krycí palbou mám proběhnout kolem asi tří kulometů na druhou stranu. Mám ten obraz vyloženě vpálený v hlavě.) Čekají nás tu ale i vynikající tankové sekvence, přičemž jeden tank si i budete moct ozkoušet sami. (Upřímně řečeno se mi to ale moc nezamlouvalo, nerad se spoléhám na něco většího a pomalejšího, než jsem sám.)
Mise jsou příjemně různorodé, především pak ty čistě akční, které jsou samozřejmě na úplném topu. Co mě ale trochu zklamalo byly ty určité stealth momenty, ku příkladu v misi, kde se můžu převlíknout za nacistického důstojníka, jsem jen tak z legrace v oné uniformě ustřelil jednomu náckovi hlavu, což samozřejmě zrušilo moje disguise, a posléze jsem jen tak střemhlav postupoval dál a snažil se postřílet co nejvíc nepřátel, dokud mě nezabijí. K mému překvapení mě ale nikdo nezabil, s tímhle šíleným útokem jsem to dotáhl až do konce mise. Je tedy trochu škoda, že na těhle stealth momentech nebyl kladen větší důraz.
A díky bohu za to, že tu není žádný podělaný autoheal! Ten považuji za rakovinu mnohých stříleček, protože v mnoha případech nesmírně sníží obtížnost celkové hry. Zde si však musí člověk setsakramentsky dobře rozmyslet, jestli opravdu chce za ten roh naběhnout a postřílet vše, co se hýbe. Taková mise v Norsku je naprosto skvělá, trochu jsem si tam připadal jak Rambo, který se rozhodl pro menší změnu klimatu. Plánuju jednou hru dohrát i bez manuálního ukládání a spolehnout se pouze na auto-save. Což bude teda extrémní masakr, to můžu povedat už teď! Ve všech misích navíc hraje naprosto senzační hudba, které výborně doplňuje atmosféru a pravý feeling válečné vřavy.

Ze záporů opět zmiňuji ty ne úplně povedné stealth sekvence, plus ta AI těch nepřátel taky občas pokulhává. Což je u takového typu her vcelku podstatné. A vůbec nechtějte, abych začínal o výdrži vašich spojenců...!!! >:-(

Medal of Honor je zábavná, pěkná a pro mě nostalgická hra, která mi zpříjemnila jinak nepříjemné chvíle zkouškového období. Nic totiž pořádně neposílí produktivitu člověka během zkouškového, než pořádná střílečka. A to jako fakt!

Pro: Skvělá akce, prostředí, hudba, Normandie a Norsko

Proti: Ti dementní spojenci, AI nepřátel, stealth sekvence

+29+29 / 0
  • PC 80
První velkolepá válečná hra, snažící se zachytit realitu, ale ne za cenu zbytečné hráčské náročnosti. Medal of Honor je stále spíše "arkádová" zábava, můžete to párkrát schytnout do hlavy s tím, že obvaz a viagra z lékárničky to v pohodě spraví, ale svým designem levelů, tedy prostředím, značně evokuje realistickou atmosféru druhé světové a to je zajímavá kombinace. Náplň misí se snaží o variabilitu, jednou máte vyhodit něco do povětří, někoho přepadnout, něco přinést, ubránit, nebo se jen prostřílet dopředu, ovšem opět platí, že MoH je normální střílečka, takže žádnou sofistikovanost, či důraz na detaily zde nehledejme.

Délka hry nebyla špatná, navíc multiplayer i když nemá příliš širokou hráčskou základnu, byl taktéž nadprůměrně povedený, jenže přesto mi přijde, že takový RtCW přeživá čas mnohem lépe, byl výraznější hrou s hutnější atmosférou a zkrátka většíma koulema, byť bojiště a prostředí z MoH bylo propracovanější. RtCW jsem dohrál 3x, MoH jednou, bylo to pohlcující to ano, ale ani by mě nenapadlo to projíždět znova.

Graficky je MoH skvělé, těží z Quake 3 enginu maximum a dokonce ani listy stromů, které byly tvořeny navzájem se protínajícími děrovanými plochami se nezdály vůbec nepříjemné. Celkově výborná hra na svůj ročník, žádné výrazné chyby, ale ani s výrazně kulervoucími momenty, stále si totiž myslím, že první půlhodina Zachraňte vojína Ryana je silnější, než dřív tolik opěvovaná mise Omaha Beach v MoH.

HW: Minimum: 450 MHZ CPU, 128 MB RAM, 16 MB VGA (ATi Rage 128/Riva TNT) / Doporučeno: 700 MHZ CPU, 192 MB RAM, 32 MB VGA (GeForce 2MX)

Pro: Megalomanská a propracovaná válečná hra, atmosféra války, věrohodnost prostředí

Proti: Kolísavá zábavnost, náplň misí se později opakuje.

+27+27 / 0