Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Medal of Honor: Allied Assault

83

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Medal of Honor: AA jsem hrál v době vydání z vypáleného CD. Asi po čtyři roky jsem se k této hře pravidelně vracel, abych si připomněl jednu z nejpovedenějších FPS, k jaké jsem se tehdy dostal. CD skončilo někde v propadlišti dějin, ale naštěstí vyšel komplet obsahující všechny původní MoH díly.

Z dnešního pohledu je MoH: AA vydařený exkurz do dob minulých v grafickém kabátu, který neurazí. Správná válečná FPS má mít dvě věci – vydařený gameplay a dobrou atmosféru. Ani jedno hře nechybí. Přestřelky jsou vydatné (ovšem někdy mírně předimenzované, hlavně ke konci) a jednotlivé mise snaží hráče neunudit k smrti prostým „dostaň se z bodu A do bodu B“, ale většinou po cestě musíte vyhodit něco do vzduchu či šlohnout nějaké ty dokumenty. O atmosféru se starají výbuchy, povely velitelů volané hrdelním hlasem a muzika, která do hry prostě sedne.

Nutno zmínit, že MoH: AA byla první hrou svého druhu na PC a hned nasadila laťku neuvěřitelně vysoko. Například takové vylodění v Normandii patří dodnes mezi doménu hry (a to i přesto, že když se na chvíli zastavíte, tak zjistíte, že společně s vámi je na pláži vlastně jen pár spolubojovníků – ale iluze masového vylodění je dokonalá!), ale vzpomínám si, že poprvé na mě příliš nezapůsobila – a proč? Protože několik týdnů před vydáním jsem nedělal nic jiného, než sledoval den co den video, kde byla nahrána skoro celá mise – to mě odnaučilo sledovat většinu herních trailerů, protože během samotného hraní už mě nemělo co překvapit.

Hrál jsem na medium bez ukládání a některé momenty byly skutečně nervy drásající a klávesnici rozbíjející. Obtížnost je místy dost těžká – zejména v momentech, kdy se na vás nepřátelé valí ze všech stran a vy máte po svém boku parťáky, kteří nesmějí zemřít – ano, AI je tu naprosto mizerná. Spolubojovníci se nekryjí (pokud to nemají naskriptováno), před nastraženou výbušninou zřídkakdy utečou, granáty zalehávají atd. Němci mnoho rozumu taky nepobrali, ale za to mají výborný zrak a ještě lepší mušku – ale to je neduh téměř všech FPS, bohužel i dnes.

Je to sympatické, ponořit se do hry, ve které není autoheal, žádné ukazatele, šipečky, prostě nic, co by vás rušilo v plnohodnotném zážitku – když máte někoho sledovat, skutečně sledujete jeho a ne ikonku zvýrazňující jeho pozici. Není to krása? Dokonce ani vybuchující a bortící se budova na vás nečeká – takže když se loudáte, zasype vás. Nikdo se tu s vámi prostě nemazlí.

Mimo mizerné AI bych rád ještě zmínil absenci melee attacku – lze ho provést jen pistolí, kterou nepoužijete prakticky nikdy (krom stealth misí); nemožnost zalehnout a hlavně nemožnost sprintovat – voják, který nesprintuje, je příliš snadný cíl.
Ale jinak jsem se u hry pobavil stejně jako před léty – vlastně více, protože jsem si užil čistou hratelnost, jaká byla dříve standardem a dnes je (občas) pouhým kompromisem „náročnějším“ hráčům.

Pro: vynikající gameplay; pořád se na to hezky kouká; ani chvíli se nebudete nudit; vylodění v Normandii znamenalo malou herní revoluci; krásný main theme

Proti: AI (hlavně spolubojovníků); nemožnost útočit pažbou každé zbraně; nelze ležet či sprintovat; občas enormní množství nepřátel

+53+53 / 0
  • PC 95
V současnosti na poli filmově zběsilých akčních stříleček vévodí, co do počtu prodaných kopií a samotné oblíbenosti, série CALL OF DUTY. Její kvalitu si každý hráč přebírá samozřejmě po svém. Před nějakou dobou s tímto dnes už typicky ztvárněným subžánrem přišlo (myslím si) jako první studio 2015 Inc a jeho MEDAL OF HONOR. Více či méně se vezlo na vlně popularity blockbusteru ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA., a že to svezení bylo setsakramensky výborné naznačuje i mé hodnocení. Dle mého skromného názoru tuto věčnou a dlouhotrvající bitvu mezi oběma herními sériemi vyhrál snad právě jedinkrát MEDAL OF HONOR prvním dílem (s podtitulem ALLIED ASSAULT) - jeho rival zůstal v tomto případě ve stínu.

Pro svou masovou rozšířenost je zcela zbytečné zdlouhavě popisovat o co vlastně ve hře jde (nošení dříví do lese bylo by oproti tomu vyloženě logickou aplikací). Po technické stránce mistrovsky zvládnuté dílo přibližující nejkrvavější řež novodobé historie, Druhou světovou válku (jedno z mých nejoblíbenějších témat). Slovem “mistrovsky“ je myšleno, že vše co se ve hře vyskytuje, má svůj přesně daný funkční smysl, ať už jde o líbivou grafiku, údernou i podmanivou hudební (hlavní theme smyčce a trubka - naprosto dokonalé) a zvukovou kulisu v pozadí (zbraně: typické cinknutí prázdného zásobníku u M1 Garand, střelka z Thomsonu, výbuch granátu, smrtelný zvuk MG 42, žbluňknutí lahvičky, přidávající zdraví a mnoho a mnoho dalšího). Dalším výbornými prvky jsou vyvážená obtížnost (tedy až na hodně frustrující poslední level), nápadité úkoly, dobře navržené lokace (Ardeny, vylodění v Normandii, ponorkový přístav) a stoprocentně (již v té době) zakomponován jakýsi druh achievementu v podobě medailí, získaných za dosažení určitého a předem neznámého cíle – jednoznačně palec nahoru. Jasně si vybavuji chvíle, kdy jsem obdržel medaili v levelu, kdy přijíždíte vlakem spolu s jinými vojáky a kolem jsou čtyři věže se sniperama...

Někdo by mohl namítnout, že to, nad čím se tady blaženě rozplývám, obsahuje mnoho jiných her a obsahuje snad i lépe, a že jde jen o koridorovou střílečku, kde primárním úkolem je se prostřílet na konec. Může to být pravda, ale Medal všechno co jsem popsal dělá s bravurně vytříbeným vkusem, s hutnou, do morku se zavrtávající atmosférou a s do té doby nevídaným pocitem, že jste součástí něčeho většího a přímo se podílíte předkládaných bojů. Podobný pocit mě v dnešní době zprostředkovává snad jen RED ORCHESTRA: OSTFRONT 41-45, to už je ale na jiný komentář.

Pro: téměř vše..

Proti: drobnosti (sem tam AI)

+31+32 / -1
  • PC 95
To jsem takhle v roce 2000 měl psx one a kámoš mi přinesl hru Medal of Honor. Říkám co to je zač a on prej střílečka něco jako doom. Hm říkám, tak to zkusím. A tak se stala Medal of Honor na PSX jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec (druhý díl taktéž). No a pak si takhle koukám někdy v roce 2002 na Game Network na saťáku (byl to italský sat. kanál věnovaný videohrám) a co tam nevidím - Medal of Honor na pc a zrovna gameplay s vyloděním - nádhera, no tak to musím mít :) No takže abych to shrnul, na tu dobu nádherná a detailní :) grafika, mise, inspirované filmem Zachr. voj. Ryana, atmosféra, nádherná v tom lese, atd. A taky nádherná hudba, kterou doteď poslouchám jako soundtrack. Pro ty co to nehráli doporučuji zahrát a seznámit se se zakladatelem žánru COD protože vývoj. tým co má tuhle hru na svědomí vytvořil o něco později první díl Call of Duty.

Pro: Solidní náplň misí, soudobá grafika, zakladatel žánru, akce, hudba, zvuky zbraní, atmosféra

Proti: asi nic

+31+33 / -2
  • PC 80
Musím říct, že zkoušet se vyhnout kulkám během vylodění v Normandii je asi jako vyjít za deště ven z domu a snažit se vyhýbat kapkám. A tak to má být! Medal of Honor patří mezi těch pár her, které hrál i můj táta a já to celý napjatě sledoval.

Táta střílí nácky v malém kostelíku v oné napůl stealth misi.
Malý já: ,,A nebude se bůh zlobit, že se tu zabijí?"
Táta: ,,Sim tě, on to pochopí!" (headshot)

Před nějákou dobou jsem si řekl, že bych si tuhle vzpomínku mohl náležitě oživit osobním rozehráním. A bylo to docela žůžo, obzvlášť protože hra se s vámi v určitých případech vůbec nepáře, klidně na vás pošle tak velký počet nepřátel, že i Xerxovo perské vojsko by se krapet zaleklo. Jednou je to frustrující jak prase, jindy zase nesmírně zábavné, ale každopádně to bude řežba jak sviň. Zmíněnou část na Normandii například považuju za jednu z nejskvělejších a nejvěrohodnějších sekvencí všech WW2 her. (Dodnes si pamatuju, tu pekelnou část, kdy pod krycí palbou mám proběhnout kolem asi tří kulometů na druhou stranu. Mám ten obraz vyloženě vpálený v hlavě.) Čekají nás tu ale i vynikající tankové sekvence, přičemž jeden tank si i budete moct ozkoušet sami. (Upřímně řečeno se mi to ale moc nezamlouvalo, nerad se spoléhám na něco většího a pomalejšího, než jsem sám.)
Mise jsou příjemně různorodé, především pak ty čistě akční, které jsou samozřejmě na úplném topu. Co mě ale trochu zklamalo byly ty určité stealth momenty, ku příkladu v misi, kde se můžu převlíknout za nacistického důstojníka, jsem jen tak z legrace v oné uniformě ustřelil jednomu náckovi hlavu, což samozřejmě zrušilo moje disguise, a posléze jsem jen tak střemhlav postupoval dál a snažil se postřílet co nejvíc nepřátel, dokud mě nezabijí. K mému překvapení mě ale nikdo nezabil, s tímhle šíleným útokem jsem to dotáhl až do konce mise. Je tedy trochu škoda, že na těhle stealth momentech nebyl kladen větší důraz.
A díky bohu za to, že tu není žádný podělaný autoheal! Ten považuji za rakovinu mnohých stříleček, protože v mnoha případech nesmírně sníží obtížnost celkové hry. Zde si však musí člověk setsakramentsky dobře rozmyslet, jestli opravdu chce za ten roh naběhnout a postřílet vše, co se hýbe. Taková mise v Norsku je naprosto skvělá, trochu jsem si tam připadal jak Rambo, který se rozhodl pro menší změnu klimatu. Plánuju jednou hru dohrát i bez manuálního ukládání a spolehnout se pouze na auto-save. Což bude teda extrémní masakr, to můžu povedat už teď! Ve všech misích navíc hraje naprosto senzační hudba, které výborně doplňuje atmosféru a pravý feeling válečné vřavy.

Ze záporů opět zmiňuji ty ne úplně povedné stealth sekvence, plus ta AI těch nepřátel taky občas pokulhává. Což je u takového typu her vcelku podstatné. A vůbec nechtějte, abych začínal o výdrži vašich spojenců...!!! >:-(

Medal of Honor je zábavná, pěkná a pro mě nostalgická hra, která mi zpříjemnila jinak nepříjemné chvíle zkouškového období. Nic totiž pořádně neposílí produktivitu člověka během zkouškového, než pořádná střílečka. A to jako fakt!

Pro: Skvělá akce, prostředí, hudba, Normandie a Norsko

Proti: Ti dementní spojenci, AI nepřátel, stealth sekvence

+29+29 / 0
  • PC 80
První velkolepá válečná hra, snažící se zachytit realitu, ale ne za cenu zbytečné hráčské náročnosti. Medal of Honor je stále spíše "arkádová" zábava, můžete to párkrát schytnout do hlavy s tím, že obvaz a viagra z lékárničky to v pohodě spraví, ale svým designem levelů, tedy prostředím, značně evokuje realistickou atmosféru druhé světové a to je zajímavá kombinace. Náplň misí se snaží o variabilitu, jednou máte vyhodit něco do povětří, někoho přepadnout, něco přinést, ubránit, nebo se jen prostřílet dopředu, ovšem opět platí, že MoH je normální střílečka, takže žádnou sofistikovanost, či důraz na detaily zde nehledejme.

Délka hry nebyla špatná, navíc multiplayer i když nemá příliš širokou hráčskou základnu, byl taktéž nadprůměrně povedený, jenže přesto mi přijde, že takový RtCW přeživá čas mnohem lépe, byl výraznější hrou s hutnější atmosférou a zkrátka většíma koulema, byť bojiště a prostředí z MoH bylo propracovanější. RtCW jsem dohrál 3x, MoH jednou, bylo to pohlcující to ano, ale ani by mě nenapadlo to projíždět znova.

Graficky je MoH skvělé, těží z Quake 3 enginu maximum a dokonce ani listy stromů, které byly tvořeny navzájem se protínajícími děrovanými plochami se nezdály vůbec nepříjemné. Celkově výborná hra na svůj ročník, žádné výrazné chyby, ale ani s výrazně kulervoucími momenty, stále si totiž myslím, že první půlhodina Zachraňte vojína Ryana je silnější, než dřív tolik opěvovaná mise Omaha Beach v MoH.

HW: Minimum: 450 MHZ CPU, 128 MB RAM, 16 MB VGA (ATi Rage 128/Riva TNT) / Doporučeno: 700 MHZ CPU, 192 MB RAM, 32 MB VGA (GeForce 2MX)

Pro: Megalomanská a propracovaná válečná hra, atmosféra války, věrohodnost prostředí

Proti: Kolísavá zábavnost, náplň misí se později opakuje.

+26+26 / 0
  • PC 90
MoH: AA je natolik známá střílečka, že by bylo ztrátou času rozepisovat se o něm obecně a probírat grafiku, hudební stránku a další aspekty hry. Udělalo to tu X hráčů přede mnou a nemyslím, že bych přišel ještě s něčím novým. Rozhodl jsem se proto pojmout komentář trochu netradičně a zaměřit se výhradně na dojmy z jednotlivých misí. Očekávám, že málokomu tohle povídání padne do noty a bude mu připadat vhodné i dostatečné, ale myslím, že zkusit něco nového je lepší než nosit dříví do lesa. Nejprve však trojice postřehů…

Co se mi na MoH hodně líbí, je ta komplexnost misí, kdy na sebe úrovně pěkně navazují a já tak nemám pocit, že tady něco vykonám a po chvilce jsem na druhém konci světa. Není to chaos a není to ani jednotvárné prostředí. Ač v MoH není žádný příběh na pozadí, jednotlivé mise mají téměř nepřerušenou dějovou linku - jestliže úroveň končí tím, že seskočím do zákopu, druhá úroveň začíná přímo v něm, atd. To je prvek, který dokáže vtáhnout hráče do hry více než nějaké okrajové vyprávění hlavního protagonisty prostřednictvím animací.

Zbraní není mnoho, a i když to na jednu stranu může být výtka, na stranu druhou je to předpoklad k tomu, aby si hráč vyzkoušel vše a zvažoval kde a jakou zbraň využít. Dneska se vezme hromada zbraní, hodí se do hry a očekává se, že hráč bude žasnout nad tou pestrostí. Může to být super, ale pak se třeba ukáže, že zbraně jsou jedna jako druhá a jediný významný rozdíl je možná tak v kapacitě zásobníku. Přesto je zbraní v AA na můj vkus málo, to vzhledem k délce hry.

Nakonec vypíchnu AI. Ta je překvapivě (vzhledem ke stáří hry) výborná. Nepřátelé se kryjí, zalehávají, uhýbají a ustupují. Souboje nepostrádají dynamičnost, a prakticky každá větší bojová situace představuje výzvu a možnost zemřít. Ani jedenkrát jsem neměl pocit, že střílím tupé panáky a to je jen dobře. Bohužel, co vývojáři dali nepřátelům, to vzali spojencům a ti se tak mnohdy chovají jako idioti. Tím hůře, že občas natrefíte na spojence, který prostě nesmí zemřít.

A teď slibovaný rozbor misí ve spoilerovém obalu:

Výcvik
Tutorial málokdy umí něčím překvapit a mě ten u MoH nijak zvláště neoslovil. Je podaný stručně, jasně a výstižně, takže nováček se naučí hru ovládat a zkušený hráč se bude nudit. Málokteré hře se povede skloubit učení se zábavou, ale ono je to i v reálném životě pekelně náročné.

1 - Arzew (6 úrovní)
Když se děj zasadí do severní Afriky, asi každý čeká hodně velké pískoviště a jasné převládání žluté barvy. AA na to jde jinak a soustřeďuje se výhradně na městské boje pod rouškou noci. Vyvážení interiérů a exteriérů je zhruba 50/50, takže na své si přijdou milovníci samopalů i pušek. Mise na mě působila tak trochu jako ukázka toho, co všechno MoH nabízí. Je tu od každého něco – stealth postup, spojenci, střelba z jedoucího vozidla, hektické i klidné pasáže a běžné přestřelky na krátké i dlouhé vzdálenosti. Mohlo by se zdát, že první mise na vás vyplácá veškerou munici, ale ve skutečnosti bude ještě celá řada zajímavých a nápaditých úrovní. Obtížnost mise je poměrně nízká (hrál jsem na střední) a léčiv, munice i granátů je všude požehnaně. Na to, že jsem hrál bez zaměřovače a měl tak zvýšenou spotřebu nábojů, je to co říct.

Po první misi je můj dojem z hraní více než dobrý a protože jsme v Medalu, uděluji pomyslnou stříbrnou hvězdu.

2 - Trondheim (5 úrovní)
Z Afrického vedra rovnou do Skandinávského mrazu… pěkný skok. Celá druhá mise se nese v duchu vlka samotáře, co jde infiltrovat a později sabotovat ponorkovou základnu. Mise mě v první řadě uchvátila svojí atmosférou, kdy se skoro od začátku vkrádá ten pocit, že jste až po uši v Německé pasti a nikdo vám z ní nepomůže se dostat. Ansábl nepřátel se rozrostl o velice nebezpečné psy a zbraňový arzenál zase o sniperku. Stealth akce dosáhla vyšší úrovně – zmíněná infiltrace mezi členy posádky. To, že je stealth postup stále pouze dobrovolný, je podle mě velkým plusem, který ocení příznivci neutuchající akce. Naopak mínusem je v druhé polovině mise velmi okatý respawn nepřátel. Nemám nic proti tomu, když se po splnění určitého úkolu objeví nový nával nepřátel, ale aby byl ten nával neustálý a končil přetnutím pomyslné linie, to už se mi nelíbí a zavání to oblíbeným i proklínaným CoD.

Druhá mise mě skutečně naplno chytla, a i když svojí náplní i atmosférou zastínila misi první, na nejvyšší metu to nemá, čili stříbrná hvězda.

3 - Omaha Beach (4 úrovně)
Vylodění na pláži Omaha je snad ten nejnezapomenutelnější moment z celé hry. Samozřejmě jsme v roce 2002 a tak celá operace působí komorně - žádné stovky vojáků, ale jen hrstka, nicméně iluze masivního vylodění je zdařilá. Vojáci se hrnou z lodí a přebíhají pláž, za salvy nepřátelských kulometů padají k zemi jako mouchy a jen hrstce se podaří prolomit opevnění a vniknout do pevnosti. Ani po první části mise laťka neklesá, jen je vše trochu jiné. Čistění venkovských statků, rozbombardovaného města, kostela a opevnění, to je náplň druhé poloviny mise, která navíc zahrnuje přítomnost spojenců. Ti mohou zemřít, ale také nemusí a tak jsem byl navíc motivován snahou je ochránit. Závěru se dočkal sice jen jeden spojenec, ovšem ten pocit, že mohl cestou padnout, ale díky mě nepadl, je fajn. Novinkou je halda zbraní, včetně raketometu a automatické pušce BAR. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je možnost získání německé karabiny (bez optiky) – na pláži Omaha vynechejte sebrání sniperky a v pevnosti si od padlých nepřátel vezměte jejich pušku. Je to vůbec jediná příležitost jak německou pušku získat, byť nejde o žádný zázrak.

Atmosféra je snad ještě lepší než u mise předchozí. Na pohled velmi líbivé a klidné prostředí, ve kterém však na každém kroku hrozí německý přepad. Špičková mise za pomyslnou zlatou hvězdu.

4 - Normandy (3 úrovně)
Po zlatém hřebu kvalita klesá a ne málo. Noční mise s trvalou příchutí stealth akce už nepůsobí tak dobře jako ta druhá. Na vině je jednak problematické rozmístění nepřátel – mnoho z nich se skrývá za keři, a zatímco vy je nemáte šanci včas spatřit, oni vás ano. Druhým zádrhelem je přítomnost spojence v první úrovni. Ten bohužel nesnese mnoho zásahů, nesmí zemřít a navíc se rád bezhlavě vrhá do akce. Hlavní myšlenka poslední úrovně mě také nijak nepotěšila – zapnutí alarmu způsobuje neustálý respawn. Několikrát se mi stalo, že byl alarm navzdory mému snažení zapnut a pak přichází chvíle, kdy neexistuje bezpečí, protože spawnutí vojáci se mohou přihnat odkudkoli. Alespoň, že alarm jde zase vypnout, ovšem po splnění úkolů a opuštění usedlosti následuje kratičká cesta k mostu. Těch pár metrů mi dalo neskutečně zabrat, protože před vámi jsou v keřích ukrytí nepřátelé a za vámi se do nekonečna ženou skupiny dalších nepřátel, navíc se psy. Jste v kleštích a šance na přežití je mizivá. Hrozné…

Celkový dojem z mise je nepříliš dobrý. Ponurá atmosféra vše nezachrání a tak uděluji za bronz.

5 – Brittany (5 úrovní)
Ač se najdou tací, kteří budou nad touto misí, kterou bych mohl překřtít na městečko odstřelovačů, jásat, já zažíval pořádnou dávku frustrace a tlačítko save/load mi posloužilo více než v kterékoli jiné misi. Hned tři úrovně se odehrávají v rozbombardovaném městě, kde je pomalu za každým rohem ukrytý odstřelovač. Jedna rána = 10 životů dolů a než si dotyčného všimnete, klidně vás může stihnout zabít. Myslím, že obtížnost je v tomto úseku hry zbytečně přehnaná a nijak tomu nepomáhá ani skupinka spojenců, ba spíše naopak, protože pokud je chcete udržet naživu (což je v druhé úrovni nezbytné), musíte být o krok před nimi a někdy jim tak dělat živý štít. Snad jediným významným kladem je jízda v tanku. Samozřejmě nejde o žádný tankový simulátor, ale je to i tak velmi dobré zpestření.

Kdybych měl vybrat nejhorší úsek hry, pak jednoznačně první polovina téhle mise. Nápad je to dobrý, ale kvůli takřka bezchybné přesnosti a úkrytu nepřátel se prakticky nedá fungovat bez quicksave. U mě za bronz.

6. Siegfried Line (10 úrovní)
Poslední a nejdelší mise využívá většinu situací z minula a navyšuje jim laťku obtížnosti. První úsek v lese má ještě hutnější atmosféru opuštěnosti, než jak tomu bylo v misi druhé. Vzhledem k velké rozloze lesa jsem nejednou ztratil orientaci a to je u lineární FPSky hodně neobvyklé. Druhý úsek je skoro kopie mise č. 2 – infiltrace, sabotáž a útěk skrze nekonečné hordy nepřátel. Třetí úsek je stealth záležitost s alarmem. Tentokrát mi to přišlo o mnoho snadnější než v misi čtvrté. Závěr pak patří průniku do pevnosti, jejímu zničení a následnému útěku. Je to pěkně hektická část hry, navíc okořeněná úrovní s plynovou maskou, která výrazně omezuje výhled. Právě tahle maličkost, ač si s ní užijete pár minut, je jedním z těch momentů, díky kterým si AA zapamatujete. Ten zašpiněný našedlý výhled a velmi hlasité dýchání... perfektní.

Za nejlepší misi to považovat nemohu, ale celkový dojem je více než dobrý. Obtížnost je sice vysoká, ale ne přehnaná, takže je mise výzvou, nikoli frustrací. Řada nezapomenutelných momentů a gradace v závěru – zlatá hvězda.


33 našlapaných úrovní s promněnlivou délkou ale vždy solidní zábavou. MoH: AA patří k těm nejlepším válečným akcím, a i když je to oproti takovému CoD snad ve všech směrech komornější, rozhodně je to nadmíru zábavné. Na mém pomyslném žebříčku válečných FPS se AA řadí na první místo společně s českým HaD2. Za krále lineárních stříleček z 2. sv. však jednoznačně považuji AA.

Pro: Atmosféra, rozmanitost prostředí, dobrá AI nepřátel, stylová orchestrální hudba

Proti: Místy přehnaná obtížnost, slabá AI spojenců, útok pažbou mají jen pistole

+26+26 / 0
  • PC 90
Herní výzva 2018: číslo 5 - Nervy z oceli

Hra mého dětství, díky kamarádovi, který mi hru jednoho dne přinesl půjčit domů. Jelikož on měl u babičky jenom PS2, nainstalovali jsme to na mé mašině. Bylo to překvapení, když se hra rozeběhla, a já tak poprvé okusil chuť druhé světové války v nějaké pořádné střílečce.

Jelikož už jsem ji tehdy s kamarádem skoro celou dohrál (vyjma poslední mise), rozhodl jsem se dát si to na nejtěžší obtížnost kvůli výzvě. Hru jsem si částečně pamatoval. Tedy přesněji řečeno mise do Omaha Beach jsem znal vcelku nazpaměť, jenomže na nejtěžší obtížnost to byla úplně nová výzva.

Čekal jsem trochu větší inteligenci u nepřátel, ale toho se mi nedostalo. Sice mě párkrát byly schopní trefit ihned jak jsem vylezl z rohu, i když už jsem o nich věděl a zabít mě. To ale bylo všechno. Jediné, co se opravdu změnilo byl počet nepřátel, kterých bylo skutečně až příliš mnoho, a připadal jsem si jako "Rambo", kterého vyslali na poslední misi.

Smrt byla na denním pořádku. Většinou stačily čtyři zásahy a padl jsem k zemi mrtev. Lékárniček bylo málo, a tak nastoupil trend sajvovat na každém rohu, nebo po každém zabitém nepříteli. To se stalo spíše až po misi v Omaha Beach, protože po ní hra o dost přitvrdila.

U hry jsem se bavil, i přesto umírání a kochal jsem se rozličnými lokacemi. Ať už to byl les nebo budova. Hra si mě i potěch letech získala zpátky. Zbraně byly také skvělé. Nejvíce jsem si oblíbil Thompson, ale musel jsem hodně často používat sniperku, což nikdy nebylo mojí dominantou, jenomže tady to jinak nešlo.

Pro: Lokace, mise, obtížnost, délka

Proti: Slabé AI nepřátel, spawnování nepřátel do již vystřílených lokací (do zad)

+26+27 / -1
  • PC 100
Nebudu zde porovnávat a vyjmenovávat všechny možné hry v oblasti 1st person stříleček ze 2.sv.v. a půjdu rovnou k věci.
Před cca deseti lety se stalo to, že světlo světa spatřila tato hra, kterou mnozí opěvovali jako jednu z nejlepších akčních her všech dob. A dle mého úsudku zcela právem.
Hra s perfektním spádem, na tehdejší dobu úchvatnou grafikou tikající na Q III enginu, filmová atmosféra s dobrou váhou realismu a zábavnosti, suprová audio stránka, která pořádně vtáhla do hry.
Ve hře jsme se podívali jak do horké Afriky, tak do Francie, Německa až po mrazivý sever, který se mě osobně nejvíc líbil. Mám rád zimu a sníh :)
Celkově se hra skládá z šesti kampaní, na začátku každé kampaně se mi líbila místnost, kde jsem dostával úkol ke splnění mise. Celkově je náplň misí víceméně o tom samém, čili někde dojít, něco splnit,vyhodit do vzduchu apod. a pak rychle utéct a zachránit si kejhák. I přesto se nedá říct, že by hra nějak začala nudit nebo upadala do stereotypu. Ba naopak, vše je skvělé, má to filmový spád. Když jsem u té filmovosti, nejfilmovější část na celé hře bylo zaručeně vylodění v Normandii, kdy si prožijete na vlastní kůži film Zachraňte vojína Ryana.
No a než se nadějete, tak je konec hry a to je tak asi jediná výtka, která mě napadá, čili délka hry. Kdyby hra obsahovala více kampaní, určitě bych se nezlobil. Ale to je takové všeobecné přání, které celkově za tu dobu, co vznikají hry, je málo kdy naplněno.
V dnešní době bych si hru asi z těží zahrál, netřeba, MOHAA ve mne zanechal hodně velmi příjemných vzpomínek, které jen tak nevymažu.

Pro: Atmosféra, zvuky, hudba, grafika, celková hratelnost

Proti: možná tak ta délka hry

+23+23 / 0
  • PC 90
Tak jsem se rozhodl splnit si další restík a zahrát si tuto legendu mezi válečnými FPS. První co mi překvapilo je grafika a především zvukové efekty. Ani dnes mi nekazili dojem ze hry, nedokážu posoudit jak moc byli kvalitní v době vydání, ale mě příjemně překvapily. Při prvních několika misích jsem si rychle vzpomněl, že hry se také dají ukládat. V dnešní době to u FPS už není příliš potřeba. Někdy za to může autosave, ale většinou kvůli lehké obtížnosti. Dojem nesmrtelného Ramba mi v MoH AA rychle přešel. Umírám a umírám často a to na střední obtížnost, ale i tak mi hra baví a jsem schopen strávit u ní mnohem delší dobu, než u současných her. Příjemná výzva!

Musím souhlasit že hlavním a asi jediným negativem je AI. I když kvůli roku vydání se to odpouští mnohem snadněji, než u nových her. Umělá inteligence je tupá při pohybech, ve střelbě už jsou, proti vám stojící nepřátelé, bez slitování a trestají každou vaší chybku.

Celkově se jedná o skvělou hru, která navíc definovala žánr. Za hvězdu jsem považoval sérii Call of Duty, ovšem po tom co jsem dohrál MoH AA je mi jasné, že spousta nápadů byla prostě převzata. Zasloužených 90 %!!

Pro: Grafika, zvuky, originalita, skvělá hratelnost, obtížnost

Proti: Mobilita umělé inteligence.

+23+23 / 0
  • PC 100
Medal of Honor je vlastně moje úplně první FPS hra, tehdá jsem ještě ani nevěděl jak se správně vyslovuje název. Avšak hra je to vyjímečná.

Hra napodobuje filmovou atmosféru a kopíruje i části z filmu Zachraňte vojína Ryana, kdo film viděl tak mu budou jistě povědomé lokace jako vylodění v Normandii které je mimochodem jednou z nejlepších částí z celé hry, francouzské město v bouřce plné věžiček s ostřelovači, obrana mostu ukradeným Tigerem dva nebo přepadení německého obrněného transportu. Každá mise je výjimečná a má unikátní atmosféru, od první akce v Alžíru se přesunete jako tajný špeh do Norska až po zasněžené německé lesy s typickými vesničkami plnými SS.

Hra klade největší důraz na atmosféru války, je opravdu kvalitně zpracována. Grafika a zvuky jsou na špičkové úrovni a potvrzuje to i fakt že to hraji v tomto roce tak Grafika vypadá parádně a i zvukové efekty jsou epické, troufám si i říct že grafika hry je na rok vydání (2002) naprosto nadčasová a kvalitní, není z toho roku FPS takové vzhledové kvality a nepodepisuje se to ani na nárocích na grafiku, hra je tedy plynulá i na hodně slabém stroji, je špičkově optimalizovaná.

herní náplň není nějak složitá, snad jako v každé dnešní FPS i zde prostě jdete k cíly a přitom masakrujete vše co na vás namíří zbraň (nebo čenich). Ve hře mi nejvíce dali zabrat němečtí vlčáci, těch bestií jsem se vždy bál jak čert kříže. Jelikož si ve hře hrajete i na němého špióna v uniformě tak se dočkáte i několika misí kde není třeba tasit zbraně ale občanky, k cíli se tedy projdete kolem Němců kteří vám zahajlují a ještě se jim podíváte do karet a když občanka selže, pořád máte jako dárek extrémně penetrující tichou OP pistolku. Sice to nezní jako dokonalá herní náplň ale věřte že atmosféra a překrásný hudební doprovod udělají své a hru si náležitě užijete, dokonce se dočkáte i nějakého toho příběhu ve formě vývoje některých postav.
Hře bych možná vytkl pár nedokonalostí jako třeba to že umělá inteligence není žádná bomba, přesto v ní jsou světlé chvilky třeba jako když nácek zalehne odjištěný granát, Odolnost nepřátel je v některých případech divná, ovšem chování zbraní je úžasné. Dále bych rýpl do koridovosti kdy narážíte do neviditelných stěn nebo zamknutých dveří, ovšem zase taková koridorovka hra není a občas si můžete splést cestu.

Co dodat? Snad jen že hra je velmi nadčasová a svým způsobem nepřekonaná, je to již kultovní záležitost která i po všech těch letech se nemá za co stydět.

Nejlepší momenty:
1. Vylodění v Normandii
2. Zničení ponorky
3. Útěk z plynem zamořené tajné fabriky

Nejlepší lokace:
1. Alžír
2. Norsko
3. Německá vesnice u lesa

Oblíbené zbraně:
1. OP APCR Silent pistolka
2. Kar 98
3. StG - 44 (MP44)

Pro: Grafika, Hudební doprovod, Zvuky, Atmosféra, Dobrý pocit ze zbraní, Filmovost, Obtížnost, Znázornění množství munice v zásobníku pomocí nábojů, HW a optimilizace

Proti: AI, Slabé granáty, Fóbie z vlčáků, Spoluvojáci jsou Retardi

+22+22 / 0
  • PC 90
Nedostižný první díl z už poměrně vyluhované válečné série byl originální svými novátorskými postupy, svou prácí s emocemi, svým neustálým tlakem na hráče, zkrátka svou atmosférou. Každá mise má nějakou geniální pasáž (konvoj, psi, vylodění, infiltrace...), která se později stala nezbytným klišé každé druhé FPS hry s nejen válečnou tématikou. Nemohu opomenout ani skvěle navržené menu, návykový a dokonale vyvážený multiplayer a hlavně hudební složku, o kterou se postaral tehdy ještě neznámý Michael Giacchino (Ztraceni, Ratatouille). V mých očích určitě nejdůležitější válečná FPS, jež proslavila studio 2015 Inc. po celém světě. Studio se následně rozpadlo a vzniklo Infinity Ward. A dál už tu písničku o pár skriptech znáte...

Pro: Atmosféra, různorodost misí, intuitivní ovládání, multiplayer, soundtrack

Proti: Krátká herní doba, nulová znovuhratelnost kampaně

+20+20 / 0
  • PC 80
Medal of Honor: Allied Assault je první a zároveň jedinou hrou z celé série, kterou jsem hrál, a i když hry ani filmy s válečnou tématikou nemám příliš v lásce, MoHAA je světlou výjimkou, na kterou budu vzpomínat ještě dlouho.

V roli poručíka Mikea Powella, jehož jméno jsem už dávno zapomněl a znovu mi ho připomněl až zdejší popis hry, jsem plnil různorodé mise, ze kterých se mi nejvíce líbilo již několikrát zmiňované vylodění v Normandii. Po vylodění jsem vůbec nemohl přijít na to, co po mě můj velitel vůbec chce a až po notné chvíli jsem si všiml pulsujících trubek, kterými se vyhodila do vzduchu barikáda z ostnatého drátu. Předtím mě samozřejmě několikrát zabili a možná i proto si tuto misi pamatuji ze všech nejvíc.

Singleplayerová kampaň má určitě něco do sebe, ale až po vyzkoušení multiplayeru mohu plně docenit kvality prvního Medal of Honor na PC. Na jedné mapě, na jejíž název si nemohu vzpomenout, jsem objevil okno s pootevřenou okenicí, ze kterého bylo vidět skoro celé nádvoří a naopak já viděn nebyl. Díky tomuto místu pro mě do určité chvíle nebyl problém mít nejvyšší počet zabití. Jednou ale kouzlo mojí schovky pominulo, když ji moji kamarádi objevili a jelikož mi poté vždy vpadli do zad, na což nešlo moc reagovat, musel jsem se při dalších hrách neustále přemisťovat.

Film Zachraňte vojína Ryana, kterým je Medal of Honor: Allied Assault inspirován, jsem viděl až dlouho po dohrání a sám jsem byl překvapen, jak hodně se obě díla podobají, ale herní verzi budu mít vždy na prvním místě, přesto že mě opakování sigleplayeru už moc neláká.

Pro: atmosféra, různorodé mise, vylodění v Normandii, multiplayer, hudba

Proti: malá znovuhratelnost

+20+20 / 0
  • PC 85
Medal of Honor: Allied Assault som hrál prvýraz v Marci 2003 na PC u kamoša. Hra mňa okamžite strhla a s nostalgiou ju hrávam dodnes. Práve táto hra spustila to šialenstvo okolo hier z druhej svetovej vojny. Bez Medalu by sme nemali také skvosty ako Call Of Duty, Battlefield či Brothers In Arms. Bojové kampane začínate na rozpálenom piesku Alžírska, cez chladné Nórsko sa prestrieľate k slavnej operácii Overlord a vylodeniu v Normandii a na záver sa prebíjate Siegriedovou líniou. Nechýba pravá bojová hudba a mnoho skvelých momentov, hlavne keď dobýjate mestečko, ktoré je plné sniperov a musíte sa furt kryť či skvelá misia kde si zajazdíte s tankom King Tiger. Herná doba je aj celkom dlhá a ani na chvíľku sa tu nenudíte. Výhrady by som mal snad len ku slabšej AI vašich spolubojovníkov a faktu, že vás tu skopčáci častokrát strelia, ale pritom vidíte že mieria zbraňou na zem alebo keď vyhodíte do luftu tank a vzápätí z toho ohoreného tanku vyskakujú živí a zdraví vojaci. Zo zbraní mi tu chýbala M1 Carbine.

Pro: Hudba, atmosféra, vylodenie v Normandii, odkazy na film Saving Private Ryan, celkovo je to skvelá a kvalitná zábava

Proti: slabšia umelá inteligencia vašich spolubojovníkov, naproti Nemci sú na tom inteligenčne dost vysoko

+17+17 / 0
  • PC 85
Musím uznat, že ačkoliv MOHAA udalo směr, nemám k němu tak vřelý vztah jako ke Call of Duty. Těch důvodů asi bude více, od prosté skutečnosti, že ke CoD jsem se dostal dříve, než k MOHAA, že CoD je v mnoha scénách a scenériiích hodně podobné (inspirované?) nými oblíbenými Band of Brothers, že mi CoD přišlo odpočinkověji přímočařejší a prosté (nebo značně prostší) mě neoblíbenému stealth režimu hraní a že při zásahu od nepřítele sebou postava a zbraň neházela v agónii a po zásahu tak šlo i hrát a ne jen schytávat kulku za kulkou bez možnosti orientace, či že si z CoD nepamatuji, že by mi končila mise neúspěchem, protože postava, která mě doprovází a nesmí mi umřít, je vyložený kretén.

Přesto nemohu a ani nechci upřít MOHAA její kvality, délku, nejednoduchost (stále hra, ne samouzdravovací arkáda), nápady a náměty misí a HQ (Headquarters) menu. Některé mise jsou památné a když se řekne "Medal of Honor", první mě napadnou právě ony (nehledě na to, který díl herní série měl autor výroku ve skutečnosti na mysli). Nicméně, jak už nakousl kousavý úvod, ne na všechny vzpomenu s radostí - skutečně mě ubíjely tajné mise, kdy se musíte ploužit nebo se za někoho maskovat a strachovat se, kdy a kde zafunguje script AI, která mě zmerčí nebo prokoukne, případně mě štvalo i to minimum misí, kdy jsem měl za zadkem nějakého agenta SAS nebo sestřeleného pilota, který nesměl umřít, ale jejich AI a pudy sebezáchovy byly rovny instinktům nedonošeného mixéru. Na délku hry bylo takových misí na můj vkus přespříliš.

Co ponechám bez odezvy v hodnocení bude vzhled hry a bugy, které připisuji na vrub době vzniku. Přinejmenším je ku pokloně fakt, že i po 13 letech hra nemá s Windows 7 a v té době neznámými 64bitovými systémy žádné potíže a s drobnou úpravou se hra nemusí stydět ukázat ani na širokoúhlých monitorech (1920x1200).

Prostě klasika, no :)

Pro: Ústřední motiv Michaela Giacchina; rozmanitost misí; v neochraňovacích a non-stealth misích příjemná obtížnost a nutnost dávat si Her Majzla; po tak dlouhé době stále bezproblémová funkčnost

Proti: Pro mě bohužel množství stealth misí i časových limitů - u her odpočívám, stresuju se v práci; nutnost hlídat v některých misích zdraví a životy nesvéprávných vocasů; cukání při zásahu nepřítelem je totální dezorientování hráče => následná smrt

+16+16 / 0
  • PC 90
Nejsem zrovna úplně fanda her z druhé světové a tak jsem se znovudohráním Medal of Honor docela otálel. Ale klasické 3D akce už mi pomalu dochází a tak volba padla na tuto hru.

Medal of Honor byla v roce 2002 veliká událost. Nebyl to komplexní válečný simulátor, stále se jednalo jen o tradiční 3D akci s poměrně koridorovou hratelností, ale iluze byla dokonalá. Spousta možností, spolubojovníci, navazující mise, pocit že jste tam jako jeden z mnoha. Příběh tentokrát rozebírat nebudu, protože prostě není. V šesti kampaních máte vždy nějakou dějovou linku uvedenou brífingem, je tu krátké intro, žádné outro a jeden hrdina poručík Mike Powell. Toť vše, nicméně myslím že to i docela stačí.

Grafika mi po dohrávání novějších her už tak skvělá nepřišla, řekl bych třeba NOLF 2 ze stejného roku vypadal o fous líp, i tak to vypadá stále slušně a většina prostředí je vyobrazena přesně tak jak by měla být.

Důležitá je ale hratelnost, která je parádní. V rámci každé kampaně máte spoustu misí, které plynule navazují a ve kterých si vyzkoušíte válku ze všech stran. Budete bloudit lesy, infiltrovat základny, procházet opuštěná stavení i rozbořená městečka. V jedné z misí projdete ruinami plných sniperů, abyste o něco později nasedli do tanku a triumfálně likvidovali domy plné vojáků i nepřátelskou těžkou techniku. Nechybí stealth mise, bude krást dokumenty, sabotovat zařízení, vyhazovat do vzduchu tanky i celé budovy, zachraňovat zajatce či starat se o spolubojovníky. Komu by to bylo málo, může se pokusit o získání některé z 8 medailí, většinou za to že splníte něco nad rámec povinností.

A pak je tu nezapomenutelný herní vrchol, který bohužel přichází už v 3. misi - invaze na Omaha Beach. Výsadkové čluny blížící se k pláži, ostnaté dráty, kulometná hnízda, spojenci padající po desítkách a pocit neskutečného štěstí, když se konečně z toho pekla dostanete. Prostě Zachraňte vojína Ryana jsme si v roce 2002 mohli vyzkoušet na vlastní kůži a v té době to byl neskutečný zážitek.

Vzhledem k zasazení hry jsou nepřátelé jen skopčáci, kteří se umí krýt, spolupracovat, občas hodí granát a mají zatraceně přesnou mušku. A hlavně moc krásně hulákají v němčině. Na jejich likvidaci využijete jednu z 5-6 zbraní a autoři na to šli lišácky. Základem je pistole, puška, lehký a těžký samopal a granáty, ale v každé misi jsou zbraně trochu jiné. Pistole může být s tlumičem (paradoxně nejsilnější zbraň ve hře), puška normální či odstřelovací, samopaly máte také pokaždé jiné. Občas dostanete i raketomet na likvidaci tanků či brokovnici na čistku německého stavení. Zbraně jsou přesné, příliš nekopou, skopčáci něco sice vydrží, ale ne zas příliš, zkrátka boje jsou ideální, vyvážené, ani přiliš lehké ani těžké - což ovšem neplatí pro boj se snipery, tady jsem tvůrce trošku proklínal.

Shrnutí: I přesto, že válečné hry moc nemusím, u Medal of Honor jsem se ani na chvíli nenudil, mise a úkoly v nich jsou různorodé, boje intenzivní ale férové a Omaha Beach nezapomenutelná. Vzhledem k tomu, že tady vznikl v podstatě nový žánr, troufám si říct, že jde o 3D akci roku 2002.

Pro: Rozmanité mise a úkoly, na svou dobu převratné, parádní přestřelky, Omaha Beach.

Proti: Absence výraznějšího příběhu či hrdiny.

+16+17 / -1
  • PC 95
Naprosto jedinečná záležitost, která přinesla svěží vánek do světa videoher. Skvěle dokáže umocnit atmosféru druhé světové války a přenést jí na monitor v podobě této legendy. Podobnost se Spielbergovým Saving Private Rayn je zřejmá a přidává hře na její atmosférické síle. Skvost, který si zaslouží místo ve sbírce každého hráče.

Pro: Vynikající grafika, Atmosféra, Síla jména Medal of Honor, Vylodění na pláži Omaha

Proti: Snad jen občasná tupost AI

+15+17 / -2
  • PC 90
O této hře můžu jako do té doby o jediné spolu s Half-Life s klidem prohlásit, že jsem u ní poprvé cítil opravdovou akci a atmosféru z reálné akce, mimo jiné to byla také první hra, která se mi ve své době opravdu trhala i na chabé nastavení, takže jsem musel nějakou dobu vydržet. Oceňuji AI protivníků, kteří se uhýbají, krčí, utíkají atd. na druhou stranu bych zkritizoval ty přílišné skripty a arkádovost v podobě nemožnosti se více pohybovat. Scéna na pláži Omaha patří jistě k tomu nejlepšímu co bylo uděláno snad jen s tou chybou, že palba kulometů byla taky jasně naprogramována a měla systém. Ještě na mě zapůsobilo sniperské město, nebo mise v zimě, kdy jste cítili ten chlad a šum lesa.

Pro: akce, AI, filmový zážitek, zvuky a hudba plus grafika

Proti: scripty, arkádovost

+14+14 / 0
  • PC 80
Psal se rok 2002 a na svět přišla jedna z nejznámějších akčních her z druhé světové války, Medal of Honor Allied Assault. Jak už je z názvu zřejmé, budeme se v roli spojeneckého vojáka snažit osvobodit okupovanou Evropu a ukončit válku. Tento díl je také zároveň prvním dílem ze série Medal of Honor vydaný pro PC a to dokonce exkluzivně pro PC. Nebojím se říci, že je to hra, která položila základy pro všechny další druhoválečné hry a mnoho her se jí inspirovalo, jako například možná ještě známější hra Call of Duty. Za to samotná hra si pro inspiraci vybrala neméně slavné dílo, film Stevena Spielberga, Zachraňte Vojína Ryana, z kterého je ve hře několik scén i misí.

Na začátku hry se ocitáte v kůži Poručíka Mike Powella, jedete v náklaďáků někde v Africe a vaším cílem je osvobodit britského špióna. Po této misi se ocitnete o mnoho tisíců kilometrů na server, v norském Trondheimu, kde se musíte dostat do nepřátelské ponorky, vyřadit jí motory a uprchnout ze základny. Vašimi pomocníky nebudou jen zbraně jako odstřelovací puška, ale také německá uniforma a doklady. Poslední věcí, kterou bych chtěl jen v rámci utajení příběhu zmínit je třetí mise, kdy se ocitáte ve výsadkovém člunu směřujícím na Omaha Beach a věřte mi, že se budete cítit jako ve filmu Zachraňte Vojína Ryana. K příběhu bych už prozradit více nechtěl a přesunu se k další části a to je výbava.
Zastřílíte si z mnoha dobových zbraní, od Thompsona, přes Panzerschreck až po Sturmgewehr 44, kterou mnoho hráčů jistě zná ze série Call of Duty. Nejprve jsem se bál, že do této (a ostatně i všech ostatních zbraní, hlavně tedy amerických) nebude dostatek munice, ale jelikož je zde nepřátel až až, o munici nouze nebude. S podivem jsem zjistil, že ani o americkou munici nebude nouze, neboť do Thompsonu naládujete náboje z MP40 a do M1 Garand z německé pušky Kar98K. I když to sice nekoresponduje s realitou, ve hře to vezmete velmi za vděk.

K jednoznačnému plusu této hry patří příběh. Jak již jsem na začátku naznačil, vylodění na pláži Omaha je zde uděláno na svou dobu dokonale a i další mise jsou velmi zajímavé a i v dnešní době nijak neokoukané. Taktéž mise, kdy jste převlečeni za Němce nemají chybu.
Po grafické stránce toho nemám hře moc co vytknout, avšak ani nic k pochválení to není. Hra je založena na stařičkém ID Tech 3 enginu, takže ani na svou dobu nevypadá nijak extra dobře, v porovnání s Call of Duty, které je o rok mladší a běží na upraveném ID Tech 3 enginu vypadá o hodně hůř, ale musím taky říct, že taková katastrofa to není.

K těm „katastrofám“ se dostanu teprve teď. Jako (skoro) každá hra, i tato má své nedostatky. Jako první, a ten mě štval docela hodně, je, nebojím se to říct, špatná AI nepřátel i spojenců, kdy například v bitvě kolem sebe proběhnou ve vzdálenosti asi 1 metru a nezačnou po sobě střílet, vždy jsem nepřítele musel zastřelit sám. Také, co bych na AI zkritizoval, je velmi vysoká přesnost vojáků na dálku nebo při běhu, kdy se nejednou stalo, že mě voják zabil střelbou od boku při běhu. Naštěstí je zde možnost rychlého uložení a nahrání, takže nemusíte opakovat celé mise, ale pokračujete tam, kde jste skončili. A po několika pokusech už víte, jak se tomu a tomu vojákovi postavit a zabijete ho už bez problému. Jediná mise, kdy jsem měl větší problém, kdy jsem musel nahrávat velmi často, bylo městečko, kdy po vás střílela hejna odstřelovačů, kteří ve většině případů ani nešli vidět, neboť byli skryti za Fog of War, neboli v dáli, kde jste neměli dohled.

Další, již méně podstatnou vadou na kráse, je absence Iron Sightů, neboli zaměřovačů na zbrani. V praxi to znamená, že stále musíte střílet od boku, což je občas velmi nepraktické, ale dá se na to naštěstí zvyknout, avšak častokrát se mi stávalo, že jsem zbytečně mačkal pravé tlačítko na myši v touze vyvolat zaměřovač. Avšak ve většině případů se nic nestalo, jediná zbraň, co zaměřovač měla, byla pochopitelně odstřelovací puška.

Tímto bych výčet nedostatků ukončil, a i když se z posledních dvou odstavců může zdát, že hra je velmi špatná a má mnoho nedostatků, opak je pravdou. Hra se mi až na již zmíněné nedostatky velmi líbila a její hraní jsem si až na pár „nanervyjdoucích“ míst užíval. Kampaň se skládá z 6ti aktů, přičemž každý je rozdělen v průměru do 5 částí. Celková doba byla u mě průměrných 10 hodin, přičemž obtížnost jsem měl nastavenou na střední a dařilo se mi hrát kontinuálně, tedy bez větších záseků na jednotlivých místech.

Závěrem bych chtěl ještě dodat, že hru hodnotím z pohledu hráče ne dnešního, ale hráče z roku 2002, tedy z roku, kdy hra vyšla. Na svou dobu průměrná grafika a špatná AI, avšak vyrovnané skvělým příběhem a zajímavými misemi. Za to si ode mne hra odnáší solidních 80%.

Délka:
6 aktů, herní doba 10 hodin na střední obtížnost

HW nároky:
91 fps stabilně, nejspíš omezeno.


Klady a zápory:
+ Výborný příběh
+ Zajímavé mise
+ Inspirace filmem Zachraňte Vojína Ryana
- Na svou dobu průměrná až podprůměrná grafika
- AI
- Chybící zaměřovače

Pro: + Výborný příběh + Zajímavé mise + Inspirace filmem Zachraňte Vojína Ryana

Proti: - Na svou dobu průměrná až podprůměrná grafika - AI - Chybící zaměřovače

+14+14 / 0
  • PC 100
Jen málo her mám v PC téměř pořád nainstalované a vracím se k ním. Tahle mi vydržela 10 let, resp. stále drží. Občas si znovu projedu single-player, ale hlavně si občas zahraji naprosto skvělý multiplayer, který je i dnes stále aktivní. Call of duty 1, 2, 4 a 5 jsou také parádní koridorovky, ale ti, kteří poznají hlouběji Allied Assault, je pro ně absolutní vítěz on. Jen pár her se stane vašimi dlouholetými společníky, ať už Medal nebo třeba Mafia.

Jo a jestli stále hrajete mulťák, koukněte do komentářů.

Pro: atmosféra, použitý engine a grafika, soundtrack, stále aktivní multiplayer, který nabízí spoustu kreativity

+13+14 / -1
  • PC 100
Myslím, že tato hra si zaslouží přízvisko legendární. A stále je na vrcholu mého žebříčku. Na svoji dobu, kdy vznikla, je to hra výtečná. Ani bych jí nevyčítal krátkost hlavní kampaně, hru jsem dohrál třikrát a mám pocit, že ji jednou dohraju znova. Člověk, který se alespoň zajímá o druhou světovou válku, mě jistě pochopí. Ve svém čase u počítače jsem nezažil lepší a nápaditější mise než v MoH AA. Jak v Norsku, tak v Normandii, o pláži Omaha ani nemluvím. A ta odstřelovačská mise spolu s geniálním soundtrackem Micheala Giacchina... Myslím, nejlepší FPS všech dob. Klasika nad klasiky! 100%

Pro: takřka celý singleplayer je jedno velké pro, slušná grafika (na svoji dobu), multiplayer, soundtrack, skvělá atmosféra

Proti: snad pouze krátkost kampaně

+12+14 / -2