Nejsem zrovna úplně fanda her z druhé světové a tak jsem se znovudohráním Medal of Honor docela otálel. Ale klasické 3D akce už mi pomalu dochází a tak volba padla na tuto hru.
Medal of Honor byla v roce 2002 veliká událost. Nebyl to komplexní válečný simulátor, stále se jednalo jen o tradiční 3D akci s poměrně koridorovou hratelností, ale iluze byla dokonalá. Spousta možností, spolubojovníci, navazující mise, pocit že jste tam jako jeden z mnoha. Příběh tentokrát rozebírat nebudu, protože prostě není. V šesti kampaních máte vždy nějakou dějovou linku uvedenou brífingem, je tu krátké intro, žádné outro a jeden hrdina poručík Mike Powell. Toť vše, nicméně myslím že to i docela stačí.
Grafika mi po dohrávání novějších her už tak skvělá nepřišla, řekl bych třeba NOLF 2 ze stejného roku vypadal o fous líp, i tak to vypadá stále slušně a většina prostředí je vyobrazena přesně tak jak by měla být.
Důležitá je ale hratelnost, která je parádní. V rámci každé kampaně máte spoustu misí, které plynule navazují a ve kterých si vyzkoušíte válku ze všech stran. Budete bloudit lesy, infiltrovat základny, procházet opuštěná stavení i rozbořená městečka. V jedné z misí projdete ruinami plných sniperů, abyste o něco později nasedli do tanku a triumfálně likvidovali domy plné vojáků i nepřátelskou těžkou techniku. Nechybí stealth mise, bude krást dokumenty, sabotovat zařízení, vyhazovat do vzduchu tanky i celé budovy, zachraňovat zajatce či starat se o spolubojovníky. Komu by to bylo málo, může se pokusit o získání některé z 8 medailí, většinou za to že splníte něco nad rámec povinností.
A pak je tu nezapomenutelný herní vrchol, který bohužel přichází už v 3. misi - invaze na Omaha Beach. Výsadkové čluny blížící se k pláži, ostnaté dráty, kulometná hnízda, spojenci padající po desítkách a pocit neskutečného štěstí, když se konečně z toho pekla dostanete. Prostě Zachraňte vojína Ryana jsme si v roce 2002 mohli vyzkoušet na vlastní kůži a v té době to byl neskutečný zážitek.
Vzhledem k zasazení hry jsou nepřátelé jen skopčáci, kteří se umí krýt, spolupracovat, občas hodí granát a mají zatraceně přesnou mušku. A hlavně moc krásně hulákají v němčině. Na jejich likvidaci využijete jednu z 5-6 zbraní a autoři na to šli lišácky. Základem je pistole, puška, lehký a těžký samopal a granáty, ale v každé misi jsou zbraně trochu jiné. Pistole může být s tlumičem (paradoxně nejsilnější zbraň ve hře), puška normální či odstřelovací, samopaly máte také pokaždé jiné. Občas dostanete i raketomet na likvidaci tanků či brokovnici na čistku německého stavení. Zbraně jsou přesné, příliš nekopou, skopčáci něco sice vydrží, ale ne zas příliš, zkrátka boje jsou ideální, vyvážené, ani přiliš lehké ani těžké - což ovšem neplatí pro boj se snipery, tady jsem tvůrce trošku proklínal.
Shrnutí: I přesto, že válečné hry moc nemusím, u Medal of Honor jsem se ani na chvíli nenudil, mise a úkoly v nich jsou různorodé, boje intenzivní ale férové a Omaha Beach nezapomenutelná. Vzhledem k tomu, že tady vznikl v podstatě nový žánr, troufám si říct, že jde o 3D akci roku 2002.
Medal of Honor byla v roce 2002 veliká událost. Nebyl to komplexní válečný simulátor, stále se jednalo jen o tradiční 3D akci s poměrně koridorovou hratelností, ale iluze byla dokonalá. Spousta možností, spolubojovníci, navazující mise, pocit že jste tam jako jeden z mnoha. Příběh tentokrát rozebírat nebudu, protože prostě není. V šesti kampaních máte vždy nějakou dějovou linku uvedenou brífingem, je tu krátké intro, žádné outro a jeden hrdina poručík Mike Powell. Toť vše, nicméně myslím že to i docela stačí.
Grafika mi po dohrávání novějších her už tak skvělá nepřišla, řekl bych třeba NOLF 2 ze stejného roku vypadal o fous líp, i tak to vypadá stále slušně a většina prostředí je vyobrazena přesně tak jak by měla být.
Důležitá je ale hratelnost, která je parádní. V rámci každé kampaně máte spoustu misí, které plynule navazují a ve kterých si vyzkoušíte válku ze všech stran. Budete bloudit lesy, infiltrovat základny, procházet opuštěná stavení i rozbořená městečka. V jedné z misí projdete ruinami plných sniperů, abyste o něco později nasedli do tanku a triumfálně likvidovali domy plné vojáků i nepřátelskou těžkou techniku. Nechybí stealth mise, bude krást dokumenty, sabotovat zařízení, vyhazovat do vzduchu tanky i celé budovy, zachraňovat zajatce či starat se o spolubojovníky. Komu by to bylo málo, může se pokusit o získání některé z 8 medailí, většinou za to že splníte něco nad rámec povinností.
A pak je tu nezapomenutelný herní vrchol, který bohužel přichází už v 3. misi - invaze na Omaha Beach. Výsadkové čluny blížící se k pláži, ostnaté dráty, kulometná hnízda, spojenci padající po desítkách a pocit neskutečného štěstí, když se konečně z toho pekla dostanete. Prostě Zachraňte vojína Ryana jsme si v roce 2002 mohli vyzkoušet na vlastní kůži a v té době to byl neskutečný zážitek.
Vzhledem k zasazení hry jsou nepřátelé jen skopčáci, kteří se umí krýt, spolupracovat, občas hodí granát a mají zatraceně přesnou mušku. A hlavně moc krásně hulákají v němčině. Na jejich likvidaci využijete jednu z 5-6 zbraní a autoři na to šli lišácky. Základem je pistole, puška, lehký a těžký samopal a granáty, ale v každé misi jsou zbraně trochu jiné. Pistole může být s tlumičem (paradoxně nejsilnější zbraň ve hře), puška normální či odstřelovací, samopaly máte také pokaždé jiné. Občas dostanete i raketomet na likvidaci tanků či brokovnici na čistku německého stavení. Zbraně jsou přesné, příliš nekopou, skopčáci něco sice vydrží, ale ne zas příliš, zkrátka boje jsou ideální, vyvážené, ani přiliš lehké ani těžké - což ovšem neplatí pro boj se snipery, tady jsem tvůrce trošku proklínal.
Shrnutí: I přesto, že válečné hry moc nemusím, u Medal of Honor jsem se ani na chvíli nenudil, mise a úkoly v nich jsou různorodé, boje intenzivní ale férové a Omaha Beach nezapomenutelná. Vzhledem k tomu, že tady vznikl v podstatě nový žánr, troufám si říct, že jde o 3D akci roku 2002.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Rozmanité mise a úkoly, na svou dobu převratné, parádní přestřelky, Omaha Beach.
Proti: Absence výraznějšího příběhu či hrdiny.