Ne, nejsem z toho vůbec 'vodvařenej'. Faktem je, že Novalogic tu udělal dost práce v grafice, resp. upravenému engine z Comanche 4, značně se upravila AI, takže nepřátelé jdou po vás (sic bezhlavě, ale k tomu prostředí to pasovat může), parťáci skutečně pomáhají a nejsou ani úplně nesmrtelní a ani chcípací, co pojdou na šok z okolo letící kulky. Jenže když mě to přišlo, že to je tak všechno.

Hra staví na konfliktu v Mogadišu L.P. 1993 a taky dost neskrývaně na filmu Black Hawk Down, na kterém jsou postaveny tak tři čtyři poslední mise. To by nevadilo, ani v nejmenším. Problém je, že DF4:BHD už není Delta Force. Je to nějaká jiná hra, střílečka v nijak oslňujícím šedohnědém prostředí, která rozvážnost v postupu a otevřenost řešení i prostředí nahrazuje zbrklou akcí a koridory a mnoha dalšími frenetičnost a jakousi naléhavost konání podtrhující prvky. Mezi ně lze zařadit absenci titulků, takže musíte poslouchat, co na vás do interkomu řvou vaši velitelé a parťáci, přičemž se počítá s tím, že jim rozumíte. Ne, nerozuměl jsem jim takřka ani prd. Na pár sekund se vám sice vlevo dole zobrazí váš další úkol, který si také můžete zobrazit v bublině, ale to jaksi nemá moc smysl, protože se na vás většinu času valí hordy snědých Ahmedů, Mahmudů a Aididů, z kulometů, samopalů a RPG bezhlavě střílejících všude kolem a vy během toho musíte chránit sebe, kolegy, parťáky, průvodce, kolonu, vrtulníky na které se útočí zprava zleva shora i zdola. Mise se díky situaci neustále mění a aktualizuje a vy tak můžete naprosto zapomenout na nějaké obcházení kopečků na rozlehlé mapě a řešení, zda pevně daný cíl vyřešíte z dálky nebo s M60 proklatě nízko u pasu či dokonce potichu jen nožem, kradouc se tmou. No a aby toho rozptylování nebylo málo, máte tu pro každou misi jiný počet maximálních uložení, takže si musíte dávat i pozor, jestli akce, kterou jste zrovna provedli, byla natolik důležitá, abyste pro ní použili uložení pozice, které vám pak může dost dobře chybět v pozdější fázi mise. A to nemluvím o tom, že panďuláci se vám objevují za zády z poza rohů všelijakých budov i z míst, která jste před pár vteřinami vyčistili - možná je to tak všechno autentičtější, adrenalinovější a více akčnější, ale neustálé chcípání poté, co vás sundá RPG, vyletivší z protější budovy ulice, která je naprosto v mlze,m protože je fakt daleko od vás, nebo ukončení neúspěšné mise poté, co vám vozidlo zničí někdo, koho máte díky naprosté nekontrastnosti oproti okolí a budovám možnost zmerčit jen tak, že se dvakrát mise podělá a teprve napotřetí víte v jakou správnou chvíli a na jakém správném místě být, není zábavné, ale pěknej vopruz. Jo, a zmiňoval jsem se o tom, že při střelbě z primárních zbraní nemáte žádný pocit nebo detekci střelby, protože je tak ladná a mírně jemná (nevím, jak jinak to popsat), že v tom hlasitém bordelu kolem vás jsem v prvních misích ani nevěděl, jestli vůbec střílím nebo jsem si špatně přemapoval tlačítka myší? Nebo že ve hře je skvělá mise, kdy prolézáte podzemní chodby, ve kterých se krásně ztrácíte, protože je to bludiště, sice jednoduché ale bludiště? A že tenhle blbý nehezký a nijak zajímavý nápad je i finální mise?

Nedělám to často a vlastně se tomu v naprosté většině případů vyhýbám jak čert kříži, ale skutečně někdy přijde chvíle, kdy musím díky aktuálnímu prožitku měnit hodnocení. Dříve jsem tomu udělil 80%, protože jsem si tak nějak skoro živě pamatoval, jak jsem to kdysi hrál a bavilo mě to, ačkoliv jsem u toho furt chcípal - zřejmě to bylo krátce potom, co jsem viděl film a to ovlivnilo i můj prožitek (není divu, když si krátce po filmu ve hře připadáte jako hrdinný Hoot, který ví, že doma nikdo nechápe, proč tohle dělá :), ale v tuhle chvíli si z toho pamatuji jen to, že jsem se musel do dohrání nutit a vzpomínal u toho, jak jsem se v DF2 snášel na voxelově kostičkový pahorek padákem, abych sundal vrtulník, eliminoval posádku základny a sebral kufřík s informacemi, a bylo při tom jedno jakým způsobem a jak dlouho mi to potrvá. A to při těch 60% zůstávám ještě stále dost shovívavý.

All units, Irene! I say again, Irene!