Jednoznačně mnohem lepší než Spearhead. Prostředí už nejsou hnusná a prázdná, ale mají nápad a vypadají k světu. Navíc na sebe mise postupně tématicky navazují. Z pískem zasypaných dun a průsmyků se podzemními tunely přesuneme do Itálie, kde si užijeme přírodu známou již z MOHAA a bitvy mezi prosluněnými vinicemi i promoklými městy. Designem misí a jejich pestrostí Breakthrough rozhodně převyšuje Spearhead o několik pater a takové dostávání se z polopotopené lodi má atmosféru. Kdyby to takhle bylo od začátku do konce, mohl bych si libovat, potud je to totiž PAN datadisk.

Ano, přichází odstaveček "Ale". Bolestný nedostatek munice není ten pravý krok k získání silnějšího zážitku ze hry. Sice si musíte povinně zbraně přehazovat a pro každou situaci použít skutečně JEN tu, která se do dané chvíle hodí a šetřit tak municí, skutečně je také vhodné mířit a jedna rána do pixelové hlavy tak znamená ušetření mnoha dalších ran, nicméně takový ideální případ je ve hře výjimečný. Co není výjimečné je situace, kdy jste uprostřed přestřelky, ve zbrani cvakáte na prázdno a zbývá vám jen pistolka a nikde poblíž žádná možnost sebrat ani munici ani náhradní zbraň od padlých. Těm totiž zbraně mizí okamžitě s jejich duší. Hra díky tomu není zábavnější, ale prostě jen prudí.

Ai a scripty obecně jsou něco, s čím autoři kontrolu kvality a optimalizaci skutečně nespojovali. Pokud nevíte kudy kam (a občas se tak stane), stačí se podívat kolem na dveře, zda skrze ně neleze hlava, puška, samopal a zda za nimi není slyšet křik a dupot, kterak se vojclové doslova mačkají na dveřích. V průběhu celé hry neměli vojáci problém se ukazovat skrze dveře a zdi a někteří bez potíží i uvnitř budovy stříleli jak zběsilí mým směrem - zeď neprostřelili, ale to jim zjevně nevadilo.
Perličkou na třešničce na dortu byla finální mise, kdy mi na vězi u vysílačky maník sdělil, že ji musí jít někam dolů opravit a já že ho mám krýt. Že mi dá vědět, kdy mám vysílačkou přivolat pomoc. A tak jsem, prost jakýchkoliv nábojů, sebral dva balíčky munice do odstřelovačky a jal se bránit věž, aby mi ji nějaký zfanatizovaný nácek nevyšperkoval náloží. Stříleli po mě z pušek a samopalů, házeli po mě granáty, pálili do mě Panzerfausty, já se kryl, náložemi posedlé maníky u věže zprošťoval jejich břímě a modlil se, aby mi ten vůl už dal konečně znamení a já mohl zavolat posily. Když už jsem byl ke konci s dechem, municí a vírou v technické schopnosti onoho spojaře, kouknul jsem směrem ke dveřím, zda jsem v té vřavě něco třeba nepřeslechl.... Ten vůl celou dobu běžel s hlavou opřenou do zavřených dveří a jak byl asi v šoku a ve stresu, nenapadlo ho si ty dveře otevřít. Já mu je sice otevřel, ale mezi tím mi odpálili vysílací věž náloží. Toliko ke scriptům.

Hra i celkem podvádí a postupem času už to není zajímavé ani vyzývavé (ano, to je blbost, ale mě teď prostě nenapadá správný tvar slova "výzva" :)) Nepřítel má mušku, za kterou by se nemusel stydět žádný sportovní střelec prakem na 100 kilometrů. Hru vysloveně baví vám posílat na krk hordy vojáků ve vlnách a taky je tu hned několik misí ála "Braň. Hm, neubránils." Občas s vámi také cestuje zase nějaký ten vocas/podržtaška, kterému se v bitevní vřavě nesmí nic stát, naštěstí mi ale přišlo, že buďto mají vždycky značně tužší kořínek, než tomu bylo v předchozím datadisku a samotné hře, nebo hra směřuje veškerou pozornost nepřítele směrem k mým vlastním vnitřnostem.

Tenhle datadisk mě bavil. Byl zajímavější, pestřejší a hezčí.
Tenhle datadisk mě nebavil. Byl těžší vinou nedostatku nábojů, díky scriptům zabugovanější a s přemírou bránících misí proti tupým hordám, které umí uhýbat a skákat div ne jak Skaarj z Unreal Tournamentu.

Ne ne ne, tohle se nepovedlo. Dělali to vůbec ti stejní lidé jako MOHAA? No, koukám, že asi ne-e... A je to také dost vidět.

Datadisk má tři kampaně rozdělené na několik částí. Neexistuje v kampani část, kdy by nebyla taková tma, že vůbec nic nevidíte (hrajete-li za dne) nebo nebyl takový déšť, že... nic nevidíte (kdykoliv). Leveldesign tu měl na dohled nějaký... trdlo, protože mi tady přišel zmatečný. Chvílemi jsem nevěděl, kam mám jít a tápal jsem, vracel se na mapě a pak zase zpět, než jsem našel úzkou uličku mezi domem a plotem. Postava se pohybuje v množství domů s dveřmi, které se furt zavírají a pokoje jsou plně vybavené, takže se furt o něco zasekáváte. V Bastogne se nemohu vyškrábat opakovaně z některých zákopů do kterých sjedu (protože když si vylezete na malý zasněžený kopeček, kloužete dolů). Chyby ve scriptech, kdy jsem měl na raketomety umístit nálože, ale ono místo pro uložení se zaktivnilo až poté, co jsem ten krám asi čtyřikrát obešel, mě už také přestávaly bavit. Podobně na tom byla AI, kdy důležitý parťák vybíhal do nepřátelské střelby div ne se zvoláním "Catch em' all!", jinde parťáci stáli na protějším kopci a doslova se mi stranili, a nebo si parťák a Němec stoupli před sebe a v družném mlčení si snažili vyčíst osud z očí.

Jak u MOHAA byl vzhled ještě skousnutelný díky samým keříkům a stromkům a architektuře :), tak tady krom části Normandie a celé Bastogne jde vyloženě o hnusnou grafiku. A souvisí to asi také s tím levedesignem. Všechno je tu ploché, zeleň jen ohraničuje koridor, ale celkově mi prázdnota levelů přišla neskutečně béčková, laciná a nedodělaná. Vrcholem je šedohnědý zničený Berlín, který byl vysloveně odpudivý, nudný, těžký, zmatečný a já vlastně ani nevím, kde jsem se tam, co by anglicky mluvící postava, vlastně vzal. Kampaně a ani některé mise na sebe takřka nijak nenavazovaly a celkově mi tak celá hra přišla jak kompilace uživatelských kampaní - Community Bonus Pack.

Vyloženě mě sr.. nebavilo jedno místo z čištění městečka Bastogne, kde jsem vylezl z kostela, někdo na mě zařval, že jede tank, byla tma, já nic neviděl, nikdo nikde nebyl, pak začalo všechno kolem bouchat (dělostřelci) a já zdechnul, aniž bych stačil belgickou noc obohatit o svůj prd. Jenže těsně předtím se uložila hra, takže nahraná pozice začínala tím, že mě láskyplně obsypávaly dělostřelecké granáty a já zdechnul. Nestačil jsem ani nikam utéct ani přehodit zbraň na bazuku, což stejně nemělo smysl, protože ten Tiger se mi určitě za nedalekým domem schovaný chechtal jak Mašinka Tomáš.

Datadisk mi tak přišel nejen krátký, ale vyloženě odfláknutý nebo nedodělaný a připomínal nějakou nepovedenou low-budgetovku. Opouštím ho vysloveně nenadšen a zklamán. Tohle si MOHAA nezasloužilo.

Musím uznat, že ačkoliv MOHAA udalo směr, nemám k němu tak vřelý vztah jako ke Call of Duty. Těch důvodů asi bude více, od prosté skutečnosti, že ke CoD jsem se dostal dříve, než k MOHAA, že CoD je v mnoha scénách a scenériiích hodně podobné (inspirované?) nými oblíbenými Band of Brothers, že mi CoD přišlo odpočinkověji přímočařejší a prosté (nebo značně prostší) mě neoblíbenému stealth režimu hraní a že při zásahu od nepřítele sebou postava a zbraň neházela v agónii a po zásahu tak šlo i hrát a ne jen schytávat kulku za kulkou bez možnosti orientace, či že si z CoD nepamatuji, že by mi končila mise neúspěchem, protože postava, která mě doprovází a nesmí mi umřít, je vyložený kretén.

Přesto nemohu a ani nechci upřít MOHAA její kvality, délku, nejednoduchost (stále hra, ne samouzdravovací arkáda), nápady a náměty misí a HQ (Headquarters) menu. Některé mise jsou památné a když se řekne "Medal of Honor", první mě napadnou právě ony (nehledě na to, který díl herní série měl autor výroku ve skutečnosti na mysli). Nicméně, jak už nakousl kousavý úvod, ne na všechny vzpomenu s radostí - skutečně mě ubíjely tajné mise, kdy se musíte ploužit nebo se za někoho maskovat a strachovat se, kdy a kde zafunguje script AI, která mě zmerčí nebo prokoukne, případně mě štvalo i to minimum misí, kdy jsem měl za zadkem nějakého agenta SAS nebo sestřeleného pilota, který nesměl umřít, ale jejich AI a pudy sebezáchovy byly rovny instinktům nedonošeného mixéru. Na délku hry bylo takových misí na můj vkus přespříliš.

Co ponechám bez odezvy v hodnocení bude vzhled hry a bugy, které připisuji na vrub době vzniku. Přinejmenším je ku pokloně fakt, že i po 13 letech hra nemá s Windows 7 a v té době neznámými 64bitovými systémy žádné potíže a s drobnou úpravou se hra nemusí stydět ukázat ani na širokoúhlých monitorech (1920x1200).

Prostě klasika, no :)

Kdo by si to nepamatoval (oprava: Kdo z Metuzalémů by si to nepamatoval...), halo kolem Kájínka, naháněčka s URNA, slaňování na paneláku, pižlání lana se zavěšeným operativcem babou z vyššího patra, záblesky, spoutání naháče a Televizní Noviny měly půl roku o čem kdákat.

Tak přesně o tomhle hra není. Ona to vlastně není ani tak moc hra, protože jde spíše o hříčku, která se dokáže hrát sama a vznikala jako spousta dalších tehdejších jednoduchých hříček na freewareovém poli na základě tehdejších událostí, stejně jako Temelín, Matiční, Zastřel si svého cikána atd. V tomhle případě se jen vždy Kájínkův obrázek mihne v okně a v tu chvíli z mříží zmizí jedna "štangle". A Kájínek je mrštný, takže klikáním stejně postupem času nestačíte všechny štangle do mříží vrátit, projevíte se jako neschopný bachař, Kájínek vám z Mírova zdrhne, vás degradují a operativci na lanech budou kvůli vám v přímém ohrožení života díky babám z vyšších pater.

Typická ukázka hry ála Solitaire, která běží na pozadí a pomáhá přežít přednášky, výklady či jakékoliv zdlouhavé blábolení ve chvílích, kdy je vám blbé si na monitoru pouštět nějakou fullscreenovou gamesu a zároveň zase musíte dávat alespoň elementární pozor :) Tady prostě jen klikáte a ono to dělá BUM a BÁC, aby jste mohli zase kliknout a BUM a BÁC a tak dále. Jistě, rozhodně tohle nikdo nebude považovat za to nejlepší, co kdy hrál, vyprávět o tom vnoučatům a na půdě v truhle obřadně schovávat krabicovou sběratelskou steelbook edici hry (i kdyby kdy taková vyšla). Něco se dlouho instaluje? Trvá? Zprávy přečtené? RSSky taky? Na nic složitějšího není nálada? BUM a BÁC.

OK, dalo mi to zabrat nějakých 12 hodin blbnutí, hodně podobně jako první díl. Voxelácký grafický engine se tu sice také stále nezapře, ale je poznat, že se jedná o o něco modernějšího bratříčka. Tráva tu už stojí za to a plížit se v ní mnohdy znamená prd vidět. A prd vidět tu mnohdy znamená zdechnout. A zdechnout tu není žádný problém. Znovu vás buď dostanou nepřátelští ostrostřelci z druhého kopce (pokud si vás tedy všimnou, mnohdy se script nespustí a enemy vás detekuje až když mu funíte za krk) nebo zahynete bídnou smrtí při nečekaném sesuvu z kolmějšího srázu nebo se nabodnete na nějaké svinstvo trčící z bažin. Vy si alespoň můžete dávat bacha, za to Alphy a Charlie, povětšinou vaše podpůrné týmy ve stejné misi ale s jinými úkoly, nemají problém pochcípat už na začátku mise a vše je pak jen na vás. Vaši parťáci vám kupodivu občas skutečně pomohou a uchrání vás před kulkami postsovětských magorů, jihoamerických drogových dealerů a pouštních krys. S takovými útočnými helikoptérami a obrněnci si ale neporadí (a že jich je tu oproti předchozímu dílu o dost více). Buďto si ony poradí s nimi (a pak už jen postupně v krátkém sledu posloucháte z interkomu "Alpha One's hit!, Charlie Two is down! Charlie Team is gone, Alpha Team is dead.") nebo se o to musíte postarat sami - a pokud jste si vybrali nevhodnou výbavičku před začátkem mise, rovnou můžete začít znovu. POtud je to stále výborná "tupá" zábava - střílečka, kde si musíte dávat bacha, ale když se to naučíte, není většinou problém vyřídit všechny problémy s uctivé vzdálenosti a jen se kochat "Moorhuhnem" :) Ne vždy je to ale možné, je tu hodně misí, kdy primárním úkolem je nenechat něco utéct, někoho eskortovat, něco někam nalákat a vyčkat, konečně jsme se také dočkali seskoků padákem, kdy si hráč může (naprosto minimálně) vybrat cíl seskoku a občas se tak dostat na na hoře nebo kopci i tam, kam by se buďto ani nevyškrábal nebo to trvalo věčnost - škoda jen, že takových misí je minimum.

A tím se dostávám k neduhům v hratelnosti. Nebudu řešit, že grafika vypadá fakt hrozně a že je mnohdy velký problém rozpoznat flek od nepřítele (to poznáte tak, že se buď hýbe, nepasuje do pozadí krajiny nebo po vás začne střílet - ty svině si tu umí i lehnout a počkat si na vás, takže... si to můžete domyslet), to byly fíčury už prvního dílů. Zde oproti němu nemáte interaktivní briefink - nemůžete si kliknout a hned vidět kde bude Alpha, kde Charlie a co a kde je přesně váš cíl. Z textu a mluveného slova briefingu si to prostě musíte vydedukovat sami, což je trochu krok zpátky. Interaktivní mapka přímo během hry sice napomáhá, ale velitelský fullscreen je zbytečně přeplácaný funkcemi a přehlednosti ani rozhodně nenapomáhá zvýraznění mřížky - sice to jde vypnout, ale i tak je to zbytečné a k ničemu se to nepoužívá. Ačkoliv hra mnohdy nemůže fungovat rambo-stylem, občas to po vás nesmyslně požaduje, protože vzápětí jste něco nestihli nebo něco uteklo a jednu misi jsem prostě musel hrát "na Goda", protože klasickým pomalým postupem a vyprazdňováním zásobníku jsem byl pomalý a budil nežádoucí pozornost a rambo-stylem jsem okamžitě chcípnul, protože se na mě upoutala pozornost pušek celého širého zastavěného okolí - a nebo prostě nemám reflexy člena jednotek Delta Force, no :) Občas můžete zastřelit protivníka skrz zeď, občas on na vás skrz zeď rovnou střílí, občas sundáte "čopra" dvěma třema zásobníkama z pušky, občas skrz něj bez efektu prolítne RPG, občas projdete zdí vy nebo se v ní zaseknete a občas...

...a to je už průser hry, se zasekne celá hra a můžete jí jen sestřelit ze správce procesů a začít misi od znovu. Bohužel tenhle neduh se mi tu podařilo objevit vícekrát než v případě DF1 a je to docela na Pikačů. Když jste u konce mise, v baráku scházíte ze schodů nebo se jen snažíte obejít roh budovy a najednou se nehnete, vše ztichne a v Task Manageru hra "neodpovídá". Holt STEAM není GOG a tak můžu jen děkovat za to, že NovaLogic vůbec hru upravil tak, aby šla na nových OS spustit (moje krabicovka na Win7 64bit nespustí ani instalátor). Tragické jsou také mise ve tmě - sice máte noktovizor, ne přes celou obrazovku, ale jakési "vajíčko naležato" - průzor tak na dvě třetiny obrazovky, ale i tak je neskutečné prd vidět, hlavně na dálku v přírodě, to navíc umocněno voxelovitostí grafiky s maximálním rozlišením 800x600... Takové mise jsou za trest. Dost velká škoda je také plytkost příběhové mise - stejně jako v DF1 jde jen o na sebe navazující různorodé mise, ale jakmile dokončíte poslední, konec - další mise se neodemkne a více méně se neřekne nic zvláštního, pominu-li začátek briefingu ve stylu "Tak a konečně nyní zachráníme svět a neutralizujeme raketové silo s atomovkou". Vedle toho sice máte ještě s "dějem" nesouvisející mise, které ale také prostě od nějaké chvíli žádné další nejsou. Doplněním je pak jen několik zajímavých a dlouhých misí naprosto mimo samotnou kampaň, oddělené i v menu hry, kdy jsem si užil prodlouženou verzi mise, kterou jsem si pamatoval už z demoverze z nějakého Level nebo Score CD - seskok padákem, vybití základny, získání šifrovacích klíčů, příprava k odpálení komunikačního centra, ústup, vyčkání na konvoj, zničení konvoje a odpálení centra, postup na "Extraction Point" s oběma Alphami pod palbou a zajištění "Landing Zone" pro "Black Widow" a eliminaci přiběhnuvších nepřátel.

Nicméně i přes ty chyby a pády jsem si hru užil, zase. Zavzpomínal, odreagoval se a odložil zase někdy na příště - tedy pokud to ještě půjde spustit :)

PS: A mimochodem, zakázal bych americkým senátorům rajzovat po Blízkém východě ve své limuzíně. Kdo ho má furt vysvobozovat z doprovodu čtyř obrněnců dřív, než ho doprovodí na nepřátelskou základnu, vypořádat se s posilami, které zburcuje hluk, a pak ho pod palbou v doprovodu Alphy One a Alphy Two eskortovat i s limuzínou k našemu Black Howku Černá vdova. Uff.

"Good job! Black Widow approach on LZ in 30 seconds."

- Dobrý den, slečno. Chcete vidět moji sbírku kulek?
- Jé, ty jste všechny sám chytil?
- ... Jop :(

---

S Dan9Kovým komentem mohu souhlasit jen s některými částmi: je to repetitivní, stereotypní a jednotvárné. Jinak jde ale o skvělou oddychovku, která je prostě... Delta Force, něco, co bylo a je své a zcela nepodobné ničemu jinému.

Voxelová (voxely, nikoliv pixely, milý Watsone) grafika umožnila vytvořit skutečně rozlehlé planiny, ale na nějaké grafické vychytávky a drobnosti stavěná nebyla. Hráč se tak prostě musí smířit s tím, že na dálku moc prostě neroznáte, jetli ten bod je nebo není panďulák, dokud se nezačne hýbat, Panďuláci josu trdla, protože mnozí jen stojí na místě a maximálně se otočí směrem střelba, ale jejich reakční doba je pomalá, případně nijak nikam neputují. To se ale většinou týká jen těch ve staveních. Ti venku vám mohou jít nepříjemně po krku a vy o tom nebudete vědět dřív, než se vám za zády ozvou výstřely a nedáte-li si bycha an stále okolo patrolující hlídky, dvakrát třikrát se vám začervená před očima a Bravo bude dole. A ani si nemusíte hlídat záda, jako kdy na sebe upozorníte a odkud je na vás vidět - panďuláci mají skvělou mušku a i na pěknou vzdálenost vás párkrát trefí a ani nemusíte vědět odkud. A vaši parťáci vám mnohdy moc nepoohou, protože mají prostě nascriptovány, kdy mají kudy vyrazit a razí - a mnohdy pandou ještě dřív, než dorazí na místo, kde by mohli být platní. Pokud se ale zadaří, dokáží pomoci a buď odlákat pozornost nebo skutečně i palbu umlčí.

Mise jsou jednotvárné: vybij, přines, znič, zachraň a doraz na místo vyzvednutí. Nejvíce jsem se ale vylblnul u těch "zneškodni všechno a znič", protože mise, všechny, mají většinou tak obrovskou volnost v tom, jak vše udělat, že to celkem mile překvapí - nemáte sice nic jiného než dvě zbraně a jednu proprietu navíc, ale odkad, jkdy, kdy a jak rychle či pomalu misi splníte je na vás a nemusí vás vůbec zajímat naplánovaná trasa, klidně si můžete oblézt okolní kopce a postupně všechno čistit hezky zpovzdálí a nahánět si patroly.

jistě, ta hra je z dnešního ohledu graficky katastrofa a ani těm zmíněným R6 se nemůže v taktice ničím rovnat, ale taky to není žádná hardcore strategie, ale oddechová střílečka s chutí nebezpečí a nutností si hlídat okolí. A hra je to celkem i dlouhá, množství misí na různých geografických podmínkách (což znamená jen změnu textury) nějakou dobu zabere.

Pravda je, že předělat tuhle hru do dneška, byla by to skvělá kooperační multiplayerovka dvoučlených týmů Alpha, Bravo a Charlie proti mraveništi nepřátel.

- King 6, requesting fire mission, over.
- King 6, Whiskey 1. Request denied.

Dá se u téhle hry vůbec říct, že ji lze dohrát ve smyslu jejího dokončení? :) Asi těžko, protože tohle je oddychovka na chvíle kosení smradlavých a vizuálně nepřitažlivých tvorů, jež vám ve skutečnosti chtějí "jen" pocuchat levou i pravou mozkovou hemisféru, díky čemuž již vaše pokožka nebude mít těch správných marketingových pH 5.5. Výlučně a striktně týmový multi-zombie-playerovka, těžící právě z oné spolupráce, pomoci a z-bryndy-vytahování vašich parťáků, kterým hlídáte záda, boky a všechny další myslitelné strany a úhly jejich okolí před pouze při pachu masa a krve se socializujícími tvory. Bod A a bod B - nic mezi tím (krom shánění kanystrů a Coca-Col) a vůle přežít a pobýt těch tvorů co nejvíc a před mnohými raději i co nejrychleji prchnout. Množství zbraní a propriet napomáhajících k přežití i nechtěnému volání hord. Pocity uspokojení, když se vám podaří odrazit nájezdníky a pomoci parťákovi, pocit zmaru, kdy mrtví jen sledujete zbývající přeživší a jejich (mnohdy marný) boj. Skvělá možnost komunikace za běhu, střelby i krvácení, skvělé herní módy, kdy jsem si krom kooperační části liboval i v nahánění nebožáků v kůži nějaké té zrůdy. A také skvělá podpora stran Valve a jejich vydávání nových a nových map a módů zdarma, která, mi tak připadá, již postupem času poněkud opadla. Ovšem tuhle výtku dím jen z pohledu hráče, který hru "dohrál" a nijak více se k ní již příliš nevrací.

Proč, když ji výše poměrně chválím? Páčto hra doslova stojí a padá na parťácích a nemáte-li domluvený tým a kamarády ve zbrani, střevech a slizu, kooperace a domluva dosti vázne a jsou chvíle, kdybyste skutečně zabili parťáka raději než nějakou tu zrůdu. A co jsem již kdysi náhodně odzkoušel, sehnat hráče, který skutečně chce hrát a ne jen blbnout, trollovat a hru ostatním kazit, bylo poměrně složité. A po tak dlouhé době se již i známé mapy a módy lehce ohrály. Ano, díky Steamu si můžete natahat doslova tera a terabajty dalších map, módů, kampaní, vylepšení, mutací atd., ale zase shánějte náhodně někoho, kdo zrovna takovou věc chce hrát. Ještě poměrně hodně dlouhou dobu byla zábava hrát, čas od času se odreagovat a kooperovat s podobně trhlými hráči z celého počítači a Steamem okupovaného světa. Ale byly to hezké chvíle - navíc pro hráče jako já, kterému tématika Zombie (slušně řečeno) nic neříká, ale téhle hře ve svojí době propadl, byť jen, z pohledu existence vesmíru, na kratičký čas :)

Odpočinková, nenáročná a pohodová závodní volovinka pro chvíle nudy během vyučování - alespoň takhle si hru pamatuji já. Závodění v jednom nebo ve dvou proti (na jedné klávesnici) 'počítačem řízeným' červíkům na závodních okruzích postupně více a více zaplňovaných různými bublinami, které postupně umožňovali získávat výhody (rychlost, neviditelnost, kladení pastí) nebo ztrácet pozice díky oslepujícím a zpomalovacím překážkám. I přes svou naprostou jednoduchost to byla zábava, přinejmenším díky ztvárnění (spojte k sobě pár různě velikých a barevných koulí a máte červíka), různorodým prostředím a povrchům (na ledu to více klouže, na trávě a sněhu mimo okruh jedete pomaleji) i hudbě, kterou si, ač nechci, stále pamatuji :) Působilo to roztomile, nenáročně a zábavně, byť ne na příliš dlouhou dobu.

Po dlouhé době jsem na tuhle nostalgickou závodní hříčku narazil i díky její shareware dostupnosti s předpřipraveným DOSBoxem.

Docenění kvalit tohoto datadisku bude hodně záležet na tom, po jak dlouhé době od hraní původní Titan Questu jste se k němu dostali a samozřejmě jak moc vás právě ten okouzlil. 'IT' je totiž lautr to stejné co se hratelnosti týče a přináší "jen" nový příběh, nové lokace, nové nepřátele, nové bossy, nová kouzla, nové předměty... vlastně toho přináší hodně, byť ve stejném duchu. A je dlouhý. JE DLOUHÝ! datadisk jsem hrál hned po původním 'TQ' a přišlo mi to skoro stejně dlouhé. Lokací není málo, jsou rozlehlé i záměrně koridorově promotané, aby i malá lokace trvala déle, a mají množství odboček do jeskyní. Cesta za nakopáním zadku pána podsvětí mě celkem bavila, protože mnohé nové příšerky a lokace jsou skutečně pekné a promyšlené a je skutečně radost po dlouhé době v temných kobkách s duchy lemujícími Styx, vylézt na Elysejských pláních, na sluníčko, bílá řecká stavení a zelenkavou ve větru se vlnící trávou. Už jsem ale věděl, jak ten svět funguje a tak mi mnohé nebylo zas až takovým překvapení a takovou výzvou. Většinu svých magických schopností jsem nevyužíval, protože nebyl důvod (vystačil jsem si s dobrým lukem, hromadou lektvarů, odstupem a ochranářským elementálem) a většinu haraburdí, vypadávajícího z bestií a hrobek a truhel jsem nechával ležet ladem pro jejich zbytečnost a nicotnou hodnotu. V tomhle ohledu je škoda, že datadisk nenabízí vypnutí zobrazování/vypadávání odpadu, který vám na vašem levelu (jelikož musíte ve hře pokračovat se svoji postavou nebo stejně začít od začátku původní hry) je většina kořisti jen odpad. Postupem času tak vlastně už jen sbíráte léčivé lektvary a výjimečně sem tam prohodíte nějakou tu zbraň. Hra zjevně znovu a zase počítá s tím, že jí budete hrát na vyšší obtížnosti znovu, protože u finálního bosse mi měla vypadnout ještě jedna jakási relikvie, umožňující mi projít si ještě jeden extra tuhý bonusový level - což mi dovoleno nebylo, páčto mi relivkie z Háda nevypadla. Ke konci hry ale i tak nastupuje jistý stereotyp, protože už děláte všechno stále stejně dokola, nepřátelé už žádní nový stejně moc nesjou, víte na kterého co platí a jen se prodíráte mapam do té další a protože zkušenosti natékají poměrně pomalu, už nemáte ani moc motivací vypomáhat s vedlejšími úkoly postav.

To ovšem vůbec neznamená, že je hra špatná, ani omylem. Pokud jste 'TQ' hráli už dříve a máte stále uloženou svoji postavu před finálním vchodem po posledního portálu, přičtěte si ke hře dalších klidně 10%. Hra je to furt dobrá - děsný žrout času :)

Ačkoliv jsem Titan Quest odehrál a hodnotil už v minulosti, komentář k němu přilípnu teprve až teď, po druhém (možná třetím?) skutečném dohrání. Ale popořádku...

Diablo jsem nehrál (ano, je to možné) a tak jsem mohl těžko porovnávat a vlastně ani nevěděl, do čeho u hry jdu. A proto jsem byl hrou unešen. Překvapila mě nečekaně bohatá grafická stránka, ale také velké množství úkolů, nepřátel a enormní kvanta různorodého šrotu, jež si mohla moje postava na sebe navěšet a k tomu všemu ještě množství dovedností, umění, kouzel a čar a... a... a tak. Už po chvíli bylo jasné, že tady strávím hodně času už jen porovnáváním zbrojí a zbraní, jejich vlastností a tím, co s nimi udělá který složený amulet. Samotné zasazení příběhu do jakéhosi řecko-bájného prostředí dalo autorům možnost vytvořit hodně různorodých nepřátel, úkolů i překvapení. A byl jsem i rád za možnost teleportovat se vždy zpět do některého z měst a zbavit se nasbíraného haraburdí.

Hra mě napoprvé hodně bavila, navztekal jsem se u ní i naradoval a vždy jsem rád nacházel modré a zelené serepetičky, označující něco výjimečného. Ovšem taky zde byla ta skutečnost, že ke konci mi už hra přišla poměrně repetitivní, Sice byla dlouhá a stále bylo co dělat, ale už to začínalo být tzv. na stejné brdo a bezmyšlenkovité vybíjení stvůr začínalo vlastně jen zdržovat na cestě za koncem příběhu. Po dohrání jsem byl spokojen a věděl, že si hru znovu zahraji někdy znovu, ale neměl jsem už sílu ani náladu pokračovat na těžší obtížnosti nebo začínat s novou postavou s jiným zaměřením vlastností. A věděl jsem, že je to škoda, protože hra s tím počítá - při prvním průchodu hrou totiž nemáte šanci vypracovat svoji postavu ve všech (nebo alespoň většině) schopností na maximální úroveň. Zůstáváte tak nějak na půli cesty s kapsami plnými propriet, na které ještě nemáte potřebné schopnosti. Při představě že bych to ale hned teď začínal zase celé odznovu, mě ale přecházela huť k jídlu.

Díky postupem času zvětšující se repetitivnosti, nemožnosti hýbat mapou, abych věděl, kam přesně jdu a ne že narazím na nějakou skálu a musím se vracet (ačkoliv v přehledu mapy to vypadá, že tudy jít mohu), a po smrti nebo nahrání hry se objevující sice hezky u fontánky, která je ale furt pěkně daleko od posledního uložení hry na cestě mezi dvěma lokacemi, tak finální hodnocení padlo na pořád ještě hodně skvělých 80%. Byl jsem spokojený, ale hra mě udolala.

Od té doby jsem si hru vždy nainstaloval asi tak třikrát, ale nikdy ji nedohrál do konce. Prostě už jsem věděl jednak o co tam jde, jak to bude končit a hlavně jsem už věděl, co za nepřátelé budu potkávat a vůbec co mi hra v dalších krocích bude nabízet a jak bude fungovat. Pokaždé jsem si ale uložený postup hrou zazálohoval, hru smazal a rozhodl se, že pokračovat budu zase někdy jindy. No a po pár letech jsem se těmito žabími skoky dopracoval až do dneška. Hru mám tak aktuálně za sebou podruhé (možná i potřetí, kdo si to má pamatovat :). To už mi fakt stačilo a znovu ji rozehrávat nebudu - ačkoliv je mi jasné, že jsem její možnosti nevytěžil asi ani z poloviny. Na hodnocení to nic nemění, hra dokáže stále velmi dobře zabavit - s aktuálními zkušenostmi ale vím, že nejvíce napoprvé. Další případné opakování a znovuhraní hry záleží na tom, jak moc "Diablo-pozitivní" jste hráči :)

Sci-Fi zmotanec Indiana Jonese, Robinsona Crusoe, Star Gate, Lary Croft a Raymana

Je mi jasné, že početná enkláva hráčů a herních pamětníků, opovrhujících hodnocením nedohraných her, nebude následující text kvitovat aplausem, nicméně tak to prostě je. Hru jsem nedohrál (kdyby tu byl BBcode pro bold, bylo by to boldem) a nedohrál jsem ji z důvodů, jež přikládám na vrub hře a nikoliv mé případné hráčské neschopnosti, lenosti či nedostatku trpělivosti. Ovšem s volným časem umím bezcílně nakládat i jinak ;)

Poté, co jsem dohrál pro mě, lehkého antikonzolistu :P, poměrně překvapivě dobrou PC předělávku Gears of War, rozhodl jsem se dát šanci další "konzolovce", jež prachu a roztočům zabírala místo v poličce - Dark Void. S touhle hrou jsem se setkal už dříve, kdy jsem končil hned v úvodní létající misi, která jednoduše nešla ovládat. A navíc tehdejší stroj byl v danou chvíli poměrně dýchavičný. Nicméně nynější druhá šance volala. Prvním překvapením bylo, že ačkoliv se krabička hry honosí pruhem informujícím o integraci skvostného řešení Games for Windows a já tak očekával znovu peripetie s Games for Windows Life, tak nikde nebyla o GfWL ani zmínka a ve hře jsem se s tím nikde nesetkal - milé překvapení. Nemilé překvapení, že i po zbavení se úvodních videí s logy společností, jich stále několik zůstávalo a nešly přeskočit. Navíc se hned po spuštění efektně zobrazuje logo hry a tlačítko start, které po potvrzení zase efektně nechá logo odplout, aby se KONEČNĚ zobrazilo herní menu - tohle zabere skutečně tak deset vteřin. 10 sekund, řeknete si, ale pokud hru nedáte na jeden zátah a budete ji po několik dní opakovaně spouštět, tak začnete čas nenávidět. V samotném herním menu je milé, že si lze nastavit různou citlivost ovládání a navíc speciálně pro myš při pozemské fázi hry i ve fázi létací. Pro změnu je ale fakt nemilé, že je to úplně jedno, protože autoři se s tímhle zrovna moc dlouho nezdržovali. Citlivost myši se totiž neřídí jen tím, zda jste na zemi či volném éteru, ale také tím, jakou máte zbraň. Přehlednost a ovladatelnost na zemi je v pořádku do doby, než se dostanete např. k odstřelovačce a zazoomujete. V tu chvíli citlivost myši vylétne rapidně nahoru a míření takovou zbraní je nepoužitelné. Pokud nemáte myš, umožňující změnu DPI za běhu a při míření tak nenastavíte minimální DPI, je odstřelovačka dobrá leda tak jako injekce na blízko. Během hry ovšem můžete nést pouze dvě hlavní zbraně a měnit si je lze pouze za zbraně padlých nebo u speciálních beden, které se rozhodně neválí všude. Dost jsem tedy litoval výměny rychlopalné zbraně za něco, co vypadalo, že by mohlo něco zajímavého umět, a přitom mě to umělo jen nasr...

Příležitostí, jak hnout žlučí, mi ale hra nabídla hned několik. První věcí ještě před zmíněnou úpravou citlivosti ovládání, byl fakt, že jeden z důvodů, proč nesnáším konzolové ukládání pozic pouze checkpointy, je, že v drtivé většině případů jsou fakt na... nic a jen nutí opakovaně hrát něco, co už jsem dávno hrál. Dark Void tento můj "hejt" dovedl takřka k dokonalosti, protože ačkoliv se zde ukládají pozice a checkpointy, jimiž projdete, neznamená to VŮBEC, že se také po načtení pozice při dalším spuštění rozehrané hry zobrazíte na checkpointu, kterým jste prošli naposledy - hra vás hodí klidně zase na začátek celé epizody, ignorujíc, že jste už následující dva checkpointy prošli. Smysl tohoto chování zůstává mi poněkud nevyjasněný, leč značně nabourával můj stoický klid. Zbytky klidu vzaly za své ve chvíli, kdy hra náhodně padala během příběhových videí (což je ale různě na webu popisováno - a těch pádů nebylo zas tolik), ALE HLAVNĚ když se hra odmítala načíst. A to byl důvod, proč jsem ji nedohrál - nešlo to. Skončil jsem u druhé epizody druhé kapitoly (hra má 3 kapitoly po 6, 4 a 4 epizodách). Hra se nahrála, probliknul již nahraný level, ale následně se, jako vždy, začala nahrávat další data a nabídla se mi možnost výběru a vylepšení zbraní před vstupem do hry (což vždy také trvá pěkných několik hodně dlouhých vteřin) . Po výběru ale znovu pouze vyskočila informace o nahrávání, jejíž kolečko hezky kroužilo a obrazovka mi nabízela množství stále se opakujících informací a tipů ke hře, nicméně opakovaně ani po 15 minutách (!) nahrávání se nic nestalo a i samotný disk už přestal chroupat. A tím to pro mě skončilo, dále nebylo co řešit.

A pozor - je to škoda! Ta hra má fakt hodně jednoduchý mystery-sci-fi příběh, jehož rozpletení mi navždy zůstane utajeno (během dosavadní hry mě ovšem nedokázal zas nijak moc vtáhnout, spíše to bylo takové nutné křoví na pozadí hry), ale co musím uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Graficky je hra samozřejmě poplatná své době a navíc co by předělávka z technologicky (oproti PC) omezeným konzolím, ale rozlehlost (byť iluzorní, všude samé neviditelné koridorové stěny) v některých částech ukazovala, co engine dokáže. Autoři uměli vytvořit i příjemně atmosférický svět a lokace, což si zaslouží uznání, společně s poměrně zvláštně inovativními vertikálními bitkami a hopsáním po klenbách a převisech. Sice si o něco menší uznání zaslouží ještě ne vždy zcela funkční skrývání za překážkami (ne vždy postava na možnost skrytí vůbec reaguje a ta možnost tam vůbec je) či poněkud nepřehledné ovládání a orientace při leteckých akcích, ale ta hra samotná je taková jednoduchá odpočinková a tedy svým způsobem nenáročná, že mi bylo celkem líto, že se nechce dát dohrát. Nutit ji ale nebudu, její volba.

Jako resumé tedy platí: Značný potenciál pro velmi hezkou a dobrou nenáročnou odpočinkovou sci-fi střílečku s mysteriózním nádechem, zabit konzolovými nesmysly a funkčními chybami, neumožňujícími si hru užít v celé své zamýšlené kráse.

Konzolové překvapení

Tahle hra má u mě trochu historii: Jako fanda Unreal světa jsem se těšil na v oné době ohlášený Gears of War. O něco méně mě pak těšilo, že hra měla být pro konzole a ještě méně mě těšily kecy CliffyhoB a jeho zatracování PC sféry na úkor "krabic". Nicméně po roce od "krabic" přeci jen přišla na svět i PC verze. Jenže to, co tehdá předváděla první verze hry na PC, to byla hrůza, umocněná ještě nutností využívat skvělých nefunkčních služeb zhůvěřilosti jménem Games for Windows Live. S bugy a hrozným ovládáním jsem hru odhodil už někdy během prvního setkání s Berserkerem, tedy poměrně dost brzy.

Od těch dob již mnoho tomu lun a hra dostala druhou a finální šanci. Výhodou pro ni byl fakt, že 7 let od svého vydání na PC z rukou "Poletuchů" (People can Fly) už má hra skutečně většinu bugů opravených a lze tedy skutečně hrát - WOW. Přesto se hra neubránila vzestupnému trendu debilifikace PC her manýry konzolovek a tak zapomeňme na nějaké hraní si s nastavením hry, zapomeňme na myš v hlavním menu, zapomeňme na normální ukládání pozice a mnohé další. Co mě ovšem překvapilo, tak to, že vývojáři portující hru na PC mysleli hlavou - a pokud ne oni, tak někdo z Epicu. Postup z menu k pokračování ve hře je na pár Enterů a vlastně aani nepřekáží. Checkpointy jsou poměrně logicky a smysluplně umístěné a daleko od sebe, takže po smrti nemusíte hrát zbytečně dlouho, ale skutečně jen inkriminovaný zápas a bitku. A na konzolový port z roku 2007 hra skutečně hezky vypadá. Sice se nesmíte na textury koukat moc zblízka, ale z odstupu se vše leskne a vypadá skutečně dobře, což jsem ani nečekal. Holt je vidět, že si vývojáři engine udělali vlastní hru a věděli, co si můžou dovolit.

Hra je jasná Third Person střílečka, ale svět, okolí a i nástin situace je také celkem zajímavý a mě bavil. Bavilo mě to hrát a sledovat vývoj. Bavily mě i postavy, byť jejich pozadí bylo poněkud nedovysvětlené. Ta hra mě celkově bavila. Takže za co těch pouhých 75%?

Za blbost. Tou největší zůstává GfWL služby a jejich opruzování při každém spuštění. I když si vytvořím offline profil, abych nelezl na internet, když to ta hra prostě nepotřebuje, tak si nemohu nikde nastavit, aby se to na něj přihlašovalo automaticky. Ano, sice mohu takovou možnost zvolit v nastavení, ale to po mě pak bude služba chtít přihlášení na můj online profil stejně, tak WTF? Tohle bohužel autoři smutně nedomysleli.

Za zbytek si už ale může hra sama. Trochu nevyhovující je, že cokoliv, co se neodehrává za denního světla, je docela dost temné, takže hra pak nejde hrát za světla, které si, blbec, vždycky najde skulinku, kudy prudit - ale budiž. Horší je to s ovládáním, kdy mi pár levelů skutečně trvalo pochopit, že dokázat nastavit pořádné chování myši je asi fakt velký vývojářský oříšek. Krčení se a přitiskávání k překážkám je sice efektní i efektivní, ale ne vždy se to daří. Takže místy skáču šipku na místě, trefujíc se hlavou do překážky před sebou, než se mi na podruhé potřetí podaří ji přeskočit, někdy se k některé překážce nedokáži přitisknout, jakmile se přitisknu a zvednu telefon, po položení hovoru zas přitisknutý nejsem a to přebíhání mezi dvěma pozicemi na krytí také občas nedává smysl, protože někdy běžím skrčený automaticky, jindy musím běžet sám a někdy běžím automaticky na nějaké nesmyslné místo namísto místa, jež je umístěné blíže místu, kam se umisťuji nyní. Občas se mi (třikrát během celé hry) podařilo se zaseknout na místě a nemohl jsem se hnout, ale skákat a hopsat na místě ano. Řešením bylo načíst poslední pozici, ach jo. Ono vůbec jsou ve hře na některých místech divné neviditelné stěny, které je nutné obejít.

Vaši parťáci jsou sice dobrou psychickou podporou, ale jejich přispění ne vždy dává smysl. V uzavřenějších prostorech buď běží před vámi a se skoleni válejí a čekají na vaši pomoc, nebo se naopak kryjí za různými rohy chodeb za vámi a na pomoc kašlou. Pak ale mají tendence se objevovat na nesmyslných místech, jako když za vámi padne stěna, která vás a parťáka jasně odděluje, ale protože to tak nebylo zamýšleno příběhově, tak se otočíte a parťák, jak z hororu, najednou stojí před vámi. Nebo běží naproti vám odněkud, odkud vyjít nemůže, protože je to vaše trasa, kterou jste právě zpřístupnili a navíc slyšíte, jak kdesi za vámi tentýž parťák střílí nepřátele - weird. Právě v těchto několika chvílích mi přišlo dost škoda, že nemohu parťákům po vzoru třeba Rainbow Six :) přikázat, kam si mají stoupnout, za jakou překážku a dostat je tak do akce dřív, než sama hra se je tam rozhodně teleportovat. Díky tomu by tak byli značně užitečnější. A sem tam se stane, že vypoví AI a parťáci stojí na místě a ani se nehnou. A když se na ně vykašlete a jdete si vlastní cestou, po nějaké době najednou stojí před vámi s tím, kde se flákáte.

Sem tam také narazíte na chyby ve scriptech, pathfindingu či animacích. Parťáci tak nesmyslně přelézají, obchází, zasekávají se o překážky, jako kdyby měli naplánovanou hodně dlouho přímou trasu a ne úplně správně řešení vyhýbání se překážkám na trase. Jindy se zase zřítí stěna balvanů a ty poslední zůstanou vidět vedle vás ve vzduchu. Ser scripty asi bude mít co společného i hudební doprovod, protože mnohdy hraje bojově naladěná muzika stále i poté, co se už vlastně vůbec nic neděje a máte v lokaci vše vybito. A mínusová zajímavost ke konci - rozdílná světelnost. Je rozdíl oproti barevnému/světelnému ladění a vyznění hry samotné, filmečků, nascriptovaných v herním enginu během hry a samotných videích. Jakmile se spustí předrenderované samotné video, je značně světlejší, než dosavadní i následující hra. Je to škoda, protože tak ve videu vynikají chybky v grafice a její rozmazanost. Ta temná atmosféra má své opodstatnění.

Jinak mi zde také chyběla možnost nést více zbraní, protože ačkoliv to nebývá zvykem, tady skutečně mají některé zbraně specifickou a využitelnou funkčnost a možnost nést jen dvě hlavní "stříkačky" mnohdy bolí. Obzvlášť, když si jen na chvilku zbraně vyměníte a po použití nové zase chcete zpět tu svoji s nahrabanými náboji - a ono to nejde, protože při výměně tu předchozí zbraň postava doslova odhodí, tentokráte zrovna oknem do dvora, do kterého není přístup. A také mi nikdo během celé hry nevysvětlil, proč bych měl vlastně sbírat ty psí známky. A tak jsem se na to vykašlal a na hru to nemělo žádný vliv.

Pokud vám tedy nevadí konzoloidněji zaměřená hra a jste na to už zvyklí (což mě se nestane), klidně si připočtěte k mému hodnocení 5-10% navíc, protože ta hra si to i zaslouží. Což je překvapení, hlavně pro mě, jelikož jsem tohle nečekal. A taky bych nečekal, že někdy budu tvrdit, jaká je škoda, že pokračování nebyla uvedena znovu také pro PC (tedy ještě kromě série Halo :)

Hned na začátek se přiznávám, že je mi až líto udělit takhle malé hodnocení, ale nehodlám s tím ztrácet nadále čas. Ta hra má poměrně velký potenciál co se příběhu a postav týče. Příběh a důvody konání postav nejsou jasné hned od začátku a příběh se tedy postupně odvíjí a hráč zjišťuje, o co se tu vlastně jedná. Působí to skutečně filmovějším vyprávěním. Také obě hlavní postavy, jakýsi profík Kane se svou minulostí a vyšinutý psychopat Lynch, Kaneův hlídací pes a přidržtažka. Kane dostává za úkol vyrovnat svoji minulost a zachránit tak mj. dceru a ženu, Lynch prostě dělá, co se mu řekne. Většinou. Jindy mu hrábne a jeho existence na místě přináší jen problémy. Potud by to bylo v pořádku a věřím, že na konzolích to mohlo mít úspěch. A ve své době to i úspěch (nějaký) mělo, jelikož se uvažovalo i o filmové adaptaci se známými herci, což už je ovšem s velkým odstupem času pasé.

Problémem hry tedy není její nápad, ale její zpracování. Konverze na PC se hodně nepovedla a značnou zásluhu na mém rozčarování má i implementace služby Games for Windows LIVE do hry samotné. Tvůrci se s nějakým předěláváním pro PC, co se menu a ovládání týče, moc nemazlili, takže v menu zapomeňte na myš a lozíte jen klávesnicí. Samotný vstup do hry nebo alespoň herního menu je ale trochu porod. Pominu-li, že po instalaci hry jsem si ještě musel na webu najít a stáhnout instalátor GfWL a přeinstalovat i tu současnou verzi, která byla nedávno instalovaná, protože jinak se hra vůbec nespustila, pominu - je to 7 let stará hra, OK. Ale že hru spustím, začne se načítat nějaké logo a pozadí hry, do toho vyskočí GfWL a začne se mi logovat, což nechci, takže ihned, jak zmizí, jej musím zase vyvolat, odhlásit se, vytvořit offline profil, GfWL zmizí, načte se logo hry, spustí se intro, přeskočím, zobrazí se info GfWL, potvrdím, načte se menu hry, musím vyvolat GfWL, přihlásit se do offline profilu, hra se jakoby restartuje, takže zase začíná najíždět úvodní logo, spouštět se intro... ty vole, co to má znamenat? Při dalším spuštění hry to celé zase nanovo!

Když už se ovšem dostanu do hry, jukne na mě konzolovka jak vyšitá. Všichni, krom mě, nesmrtelní (tedy pokud není jejich skon nutný), policisté nabíhají v houfech na odstřel, několikrát jsem se skrčil za překážkou, abych se kryl, načež se zcela zbláznila kamera, která začala škubat a poletovat a musel jsem se podívat jinam (nějaký bug kamery), scripty ne vždy dokáží ovládat postavy na mapě, takže v bance jsem měl několik lidí, co stáli na místě rozkročeni rozpaženi a ani se nehnuli. Postavy tak nějak i během akce mluví jak kdybyste u hry vypnuli zvuk a pustili si k ní nějaký film v televizi. Nepřítomné mluvení, sice k tématu, ale úplně tam vidím ty znuděné herce v dabingové místnosti. A jakmile začala honička z banky, začali dorážet policisté ve vozech - a já nemohl hýbat myší. Nejprve jsem myslel, že se autoři zbláznili a prostě mám pevnou mušku v prostředku obrazovky a mohu tak střílet ze zadní části auta jen ve chvíli, kdy je cíl uprostřed obrazovky. Mýlil jsem se, myší šlo pohybovat a tedy cílit, ale bylo nutné zapřáhnout dva voly - citlivost myši nulová. Následující asi nascriptové sekvence výbuchů aut a havárií byly spíš úsměvné. Následně jsem se s partou zasekl v tunelu a měl za úkol se odtamtud vymotat. Tak jsem se motal, do toho se mi motali kolem se vyskytující civilové, kteří mě zatarasili některé cesty a nechtěli se hnout a čuměli na mě jak na tele na nový vrata. do toho nabíhali policisté jak kachny, z nějakého důvodu mi málem exnul Lynch, který je mi k ničemu a leze za mnou jen jako vocas, sem tam vystřelí brokovnicí nazdařbůh a když už se vymotávám ke konci nějakého zátarasu, kde mě má asi vyzvednout má dodávka, tak ta nacouvá a zajede mě - konec hry, mohu načíst jen poslední uloženou pozic, jakousi "scénu" - ukládat ručně tu nejde, ukládá se to kdesi samo.

To, čeho jsem byl dosud svědkem, byla poměrně dobrá část hry ve stavu, v jakém s ní autoři objížděli vydavatele a ukazovali, jak by to mohlo vypadat a že mají zatím jen tuhle zdaleka nedodělanou ukázku. Eidos to ale nepochopil a rovnou to vydal! No, tak takhle tedy ne :)

Jediným dalším plusem je asi tak leda skutečnost, že Cenega ke hře připravila i český překlad na extra CD, takže kdo chtěl, mohl si hru nechat v původní angličtině. Nicméně to vůbec nejde na vrub IO Interactive.

Některé hry by vážně měly zůstávat JEN na domovských konzolích a neničit si špatnými konverzemi případnou dobrou reputaci. I případný dobrý příběh jde pak rychle k šípku.

V případě čtvrtého Kváka (Q4) bude asi hodně záležet na tom, jak moc komu pod kůži a do mozkových závitů implantovali Stroggové nostalgické vzpomínky na Kváka druhého a jeho datadisky. Já jsem evidentně neskončil tak špatně jako Kane, protože si ze dvojky pamatuji jen pohupování při pohybu a část jedné mapy s nějakou dírou a kanálem. Toliko pohled na mé stroggovské nadšení :)

Q4 mě tedy přenesl zpět do doby oldschoolovek, kdy misí bylo jít dopředu a kosit zástupy nepřátel, nehledě na případný děj. Skutečnost, že samotná hra je skoro 10 let stará a i v době, kdy vyšla, byla oldschoolovější, než by možná bylo záhodno, z ní dělá takřka pouze přelakovanou fosílii. Jde o 100% koridorovku, kdy se nemáte v podstatě kde a o co zaseknout a pouze se před vámi zjevují nepřátelé, kteréžto je třeba eliminovat zbraňovým arzenálem, který s sebou po kapsách tahá Meťjů. Přišlo mi celkem příjemné, že mám čas od času po boku nějaké ty parťáky a hra tudíž není tak klaustrofobická a snaží se tak vzbudit jakýs dojem, že tu jde skutečně o akci více než jednoho člověka. Na druhou stranu je fakt, že přínos dočasných parťáků je rozporuplný, páčto jako palebná síla vypomohou málokdy a povětšinou zdechnou dříve, než vymění zásobník. To, že mají svoje jména, hodnosti a jednotky je poměrně jedno, stejně si nikoho nezapamatujete a jestli padne ten nebo jiný je jedno. Ale aby nepřišlo vniveč takové práce na tvářích postav, recyklují se textury jedna báseň a v jednu chvíli mi přišlo až úchylné, když mi vedle sebe stáli tři černoši se stejnými tvářemi, jen v jiných mundůrech. Také mi přišlo zvláštní, kolik břichomluvců je v takové intergalaktické armádě. Jen mimimu postav se při mluvení hýbe i pusa.

Hra je podle mě přiměřeně dlouhá. Ke konci mě už přestávalo fakt bavit lozit stále stejnými a podobnými koridory a kosit stejné nepřátele stejnými zbraněmi na stejných očekávaných místech a jen pořád poslouchat „Tohle je práce pro tebe Kane... Jdi a najdi, zapni, vypni, znič, pusť, dojeď, přiveď, ochraň, oprav... Kene...“, až mě občas napadlo poslat panďuláka do kelu se slovy „Udělej si to sám a buď taky užitečnej!“. Na hře je prostě vidět, že jde o oldschool singleplayer, kde se prostě počítá s tím, že si všechno oddře sám hráč, což právě kontrastovalo s existencí ostatních jednotek, které mě akorát úkolovaly.

Na 10 let starou hru ale Q4 vypadá celkem dobře. Sice bylo nutné si pohrát s configem (viz. zajímavosti), protože po spuštění hra vypadala jako špatný vtip, rozplyzlá, bezbarvá, kulatá, textury neostré, ačkoliv jsem v nastavení nastavil vše na možné maximum, ale vychytalo se to a pak začaly mít textury barvy i smysl. Můj osobní problém je ale obecně zpracování. id Tech Engine 4 mi i u DOOM3 přišel neuvěřitelně plastový a ani tady se téhle patiny hra nezbavila. Všechno vypadá ostře, bliká, svítí, kouří a hoří, ale prostě z ničeho toho nemám pocit, že by to byl kov, ocel, budovy, tanky a mám chuť do toho cvrnknout a koukat se, jak ta plastová gumová hračka odhopká do kouta. Plusem tak snad byly jen hra stínů a světla a lehce hororovější atmosféra, která ale po čase také padla, páčto byla stále stejná ve stejných prostředích. Samotná hra asi nečekala nějaké monitory s rozlišeními 16:10, ačkoliv v anstavení se tím chlubí, protože loadovací i hlavní obrazovka jsou roztáhlé do šířky a texty na těch loadovacích lezou v pravé části obrazovky lehce mimo obraz. Ve hře je ale vše v pořádku.

Sám jsem hrál originální plně počeštěnou verzi hry, tedy s českými texty a dabingem. Kvituji s povděkem nápad kdy mnohé popisky, panely a informace v samotné hře jsou také přeloženy a jde je číst v případě stroggovského fontu. Nevím, zda toto jde plně na vrub vývojářům, kteří to tak připravili, nebo si s tím pohrál český distributor, ale bylo to milé. Ne úplně milý byl dabing, který vykazoval dvojí zvláštnosti:
- jednak nebyl skoro slyšet, pokud mluvily samy postavy (interkom byl hlasitý a silný), takže nemálo průpovídek a hintů v průběhu hry od parťáků šlo vniveč
- druhak všichni a všechno mluvili spisovně jak podle slovníku a pomalu jak, s prominutím, na debila

V prvním případě může mít na stav hlasitosti vliv integrovaná zvukovka, o jejíž konkrétní existenci neměli vývojáři před deseti lety logicky ánunk. V menu hry jsem neměl možnost si ze zvukem hrát, protože mě hra informovala, že nemám zvukovku, podporující OpenAL - OK. V tom druhém případě to ale celé vyznívalo komicky, protože to poslední, co bych od vojáků drtící zrůdy a kteřížto sami jsou zrůdami drceni očekával, by byla spisovná pomalá čeština i ve chvílích, kdy umírají a hrnou se na ně hromady Stroggů. Přišlo mi to, jak kdyby byl dabing dělán pro hru přístupnou od dvanácti let. Jiná verze oficiální češtiny (pouze titulková) ale neexistuje (jen slovenština, což by také nevadilo), takže na výběr moc nebylo. Teoreticky by si šlo hrát se soubory hry a pokusit se odstranit české hlášky a nahradit je těmi anglickými, případně tyto ponechat, ale nezkoušel jsem to a ani nevím, zda hra vůbec anglické původní soubory obsahuje.

Dohrál jsem to už podruhé bez potíží, bez bugů, a tím to pro mě končí. Quake svět se Stroggy mě nijak zvláště nenadchnul dříve ani dnes. Koridorovkou jsem prošel bez jakéhokoliv překvapení nebo pokusu o inovaci (alespoň mi to tak nepřišlo). Na víkend dobrá SP střílečka, nic víc. MP jsem nezkoušel, na 32 nalezených veřejných serverech v lobby hrálo enormních.... 4 hráči a z minulosti si pamatuji mapy z Q3, který mě také nenadchl, tak proč to zkoušet znovu v lepší grafice mě nenapadlo. Adieu, mě už to stačilo.

Tak po více jak měsíci po skutečném dohrání hry s datadiskem se dostávám ke komentáři, který by tak mě být o již z paměti vyprchané drobnosti lehčí :)

První, co mi už během hraní přišlo na mysl, byla skutečnost, že bez datadisku UŽ NEMÁ SMYSL hrát samotnou původní hru. Pokud totiž okusíte Enemy Within, tak samotné Enemy Unknown by vám přišlo už jen jako chudý příbuzný. Hlavní devizou je tu samozřejmě MELD a několik příběhových a tedy nikoliv pouze generovaných map a bitev, které (by měli) posouvat děj někam dál a prohlubovat ho, udělat boj o záchranu světa i vašich jednotek o něco familiérnější a skutečnější.

A ono se to daří. MELD přináší novéí technologie, nové stromy vývoje a nové cílené "prznění" vojáčků, u kterých se skutečně musíte rozhodovat, jestli jim v zájmu civilizace zničíte život nahrazením jejich vytrénovaného těla tím mechanickým, kdy se pak ale stanou nosným pilířem skupiny, nebo jim "jen" vylepšíte smysly, svalstvo a vnitřnosti, přičemž stále dokážou takřka nemožné a stále ve svém těle, ale oproti svým polomechanickým parťákům zůstanou stále pěšáky. Fajné je, že každé MELDovské změny trvají a vy si tedy musíte piplat i zálohu, protože nahradit na jednu dvě mise veterána "na údržbě" naprostým zelenáčem stále ještě s khaki mlékem na bradě je taková degradace kvalit, údernosti a pohyblivosti skupiny, že se můžete s opravdovými úspěchy v misi předem rozloučit.

Lehce rozporuplným přínosem je přidání hledání (pamatujte, že takhle podobná dvě slova by v textu vedle sebe být neměla :) MELDU takřka na všech mapách. Na mapě se objeví dva mimozemské (asi) kanystry se vzácnou látkou a vy máte pouze několik kol na to k nim dorazit a zajistit je. Odpočet k jejich zničení před neuskutečněným zajištěním je spuštěn ve chvíli, kdy se kanystry objeví v zorném poli vašich vojáků, nicméně není výjimkou jejich zničení i tehdy, než zjistíte, kde vlastně jsou - to zřejmě v případě, kdy se skutečně mapou couráte. A abyste mohli MELD k vylepšování vašich vojáků skutečně účinně používat, potřebujete ho poměrně hodně, takže nezajištění kanystru může v hráčově plánované strategii vývoje vojáčků i základny značně bolet. Přínos to má samozřejmě ve zrychlení herních map a v nutnosti riskovat, čímžto je hráč nucen nejen neusínat během bitvy, ale také mnohdy řešit, zda je získání MELDU přednější před poškozením a zraněním členů jednotky, kteří si tak jistojistě pobudou nějakou dobu na opravě/léčení, přinejlepším jen spotřebují drahocenné medikovy lékárničky. Nevýhodou je ovšem naprosto to stejné - tedy pokud chce hráč něčeho ve hře dosáhnout, musí riskovat, ačkoliv by třebas volil pomalejší, ale za to jistější postup a potupnou eliminaci hrozeb. Jakmile se ale ozve zvuk a zobrazí informace, že jeden ze dvou nebo rovnou i druhý kanystr byl vaší liknavostí ztracen, tak jako tak to naštve, protože tak "jen" získáte nějaké zkušenosti jednotkám, ale celý v misi utopený čas je tak zúročen maximálně z poloviny, kdo ví jestli.

Abych se ještě, s dovolením, vrátil k tomuto prohlubování příběhu - tady mi přijde, že hra snad možná i počítá s nějakým dalším datadiskem. Je skutečně hezké se koukat na zneškodňování bomb v nových prostředích, je skvělé bránit základnu před vniknutím nepřátelských jednotek v mnoha a mnoha kolech a za přispění zbraněmi i životy řadových bezpečáků/vojáků základny (kteří se s výbavou a zkušenostmi vašich vojáků nedají srovnávat) a je v pravdě i příběhovější zachraňovat zajatkyni a členku zvláštní skupiny "nadaných", ale celkově je to jen takový pokus o vtáhnutí do hlubin zamýšleného děje, dovršeno ale nikdy nic není. Třeba právě ona zajatkyně - namísto nějakých skutečně zajímavých zjištění a přivedení do svých řad (nejen vojáků, ale i techniků a vědců) některé z jejich soukmenovců, to ne. V podstatě je tak jen nadhozena možnost dějové odbočky, ale slečna se pak jen stane součástí týmu a tím to končí - je jen dalším vojákem a to si ji dokonce ani nemusíte vybrat, takže celé tohle může vyšumět do ztracena úplně.

Jediným, co opravdu kvituji s povděkem a má i ve hře smysl je lidská odpadlická frakce, která s ufouny nespolupracuje, ale jejich technologii a znalosti využívá pro svoje vlastní plány. Smůla je, že ty se v podstatě nikdy úplně nedozvíte a ani se nedozvíte, kde se to tu plémě vzalo a kdo za ním stojí. Po celou hru tak bojujete s příslušníky téhle frakce, kteří mají stejný kvalitní výcvik a stejné zbraně, čímž vám mnohdy dokáží zkomplikovat život ještě více, než samotní ufouni. Krom těchto bitevních misích nasazujete v průběhu hry i vlastní špiony, kteří hledají indicie k nalezení základy odpadlíků a jakmile ji naleznete, dostane te další skvělou negenerickou mapku s cílem zničit osazenstvo základny. Mapka se mi mo líbila a bylo vidno, že by si hra zasloužila i více takovýchto příběhových ručně vypiplaných mapek, ale, a to bohužel, eliminací se prostě jen uzavřela jedna kapitola cílů XCOM a zase se jelo dál - žádné pořádné zjištění, žádné velké výhody, žádný zvrat. Ačkoliv tahle dějová linka s dalším nepřítelem byla skvělou živou vodou pro hru, zasloužila by si trochu větší vytěžení.

Jestli nevíte, co si z výše uvedeného nakonec odnést, zda se datadisk vyplatí kupovat a začínat hrát hru zase od píky (což musíte, datadisk se spouští samostatně a má od původní hry odloučené uložené pozice, takže v původní hře se neprojeví a vy musíte začít hrát zase znovu), tak vězte, že VYPLATÍ, s ním je to mnohem lepší a zábavnější hra, bez pochyby. Dokonce si myslím, že bylo odladěno i nemálo chybek původní hry (kterou jsem ale tuším hrál buď bez prvního patche nebo jen s tím prvním), ale už jsem nezažíval takové návaly zlosti nad nedomyšlenostmi a chybami jako právě u původní hry. Ano, stále tu zůstává občasné nelogické minutí při naprosto jasné tutovce, stále se v uzavřených prostorách s vícero patry průhlednost stropů a kamera chová pěkně pitomě a vy tak musíte nějakou chvíli pohled doslova ladit, aby bylo vidět to, co chcete vidět. a jednu z misí na rozlehlé zásobovací lodi jsem musel hrát po mnoha desítkách minut úplně odznovu, protože si hra myslela, že stále někde zůstává jeden přeživší ufoun, ačkoliv jsem je všechny pobil, a odmítala mi ukončit úspěšně misi. Nicméně už mě to nenervovalo natolik, jaku u Enemy Unknown - což ale může být tím, že jsem si zvykl a tak nějak podvědomě věděl, na jaké 'glithe' se mám připravit.

Jsem rád, že datadisk vyšel, protože hru značně vylepšil. Ano, mohlo by to být i lepší, rezerva tam stále zůstává hlavně v ději a jakémsi dokončení nakousnutých odboček, třeba se ještě dočkám. Ale přemýšlení během bitvy, jestli mám klíčového odstřelovače raději nechat zlikvidovat jednotku, čímž od nemalého zranění uchráním své další vojáky, kteří ale mají za zadkem vytrénovaného medika, nebo dojít a zajistit kanystr MELDu, přičemž se ale musím předem smířit s tím, že mi enemák pak tutéž jednotku zraní, já se k ní nestačím dostat s medikem, mise bude úspěšně ukončena, ale sniper bude muset jít na pár dní na marodku, přičemž ten MELD měl být hlavně pro něj, abych ho mohl poslat na pár dní na vylepšení zraku, čímž se mi čas, po který klíčového ostřelovače nebudu mít v týmu, takřka zdvojnásobí a já jej tak nebudu mít k dispozici pro vyprošťovací misi tajného agenta ze spárů odpadlíků, ale zase už bude vylepšený pro další mise, kde by mi taky mohl chybět, je prostě neopakovatelné a jestli tohle nedokážete promýšlet v souvislostech dopředu a počítat s tím v plánováních, budete se svými vojáčky z úspěšných bitev odcházet nejen se šrámy na duši :)

PS: Tak ne, kratší ten komentář holt nebude...

Nutno podotknouti několik drobnosti, zvících hor himalájských: Původní hru spolu s datadiskem a tímto DLC hraji znovu po delší době a poněkud jiným podrobnějším způsobem, takže se mi poněkud prolíná, co patří do původní hry a co do datadisku. Nicméně díky jednomu krátkému článečku jsem si obsah DLC poměrně jasně... ujasnil: Eskorta, Vlak, Loď nad městem - tři mise, jedna v nové lokaci, jedna v upravené lokaci a jedna s pozměněným pozadím + jeden nový člen týmu. To vše za cca. 7€ je myslím cenově ještě trochu přestřelené, takže kdo nepospíchá s hraním, může si počkat na nějakou slevovou akcičku a neprohloupí.

To takhle dostanete echo, že jakýsi civil má něco, co vám pomůže, ale musíte si jeho i s kufříkem vyzvednout. OK, tak tedy eskortujete panďuláka z jedné strany hřbitova na druhou. Lokace hřbitova sice není ve hře nic nového a tady je mapa jen jinak upravena a má možná trochu jiné okolí, do kterého stejně nevstoupíte, nicméně jsem tuto misi obdržel poměrně brzo po začátku hry. Záchranou získáte nejen informace, ale i nového člena už s určitými schopnostmi, který se určitě hodí.
Později nastoupí váš tým do akce ve zcela nové mapě, která je skutečně moc hezká. Jste na nástupišti u vlaku a musíte aktivovat několik vysílačů. Mapa je jedna dlouhá nudle a stále vám jsou na hlavu shazováni nový a další nepřátelé, takže krytí, vyčkávání na protiakci a šourání se je nutností. nicméně s sebou stejně musíte hodit, máte na to jen několik tahů ;)
Jakmile nastražíte vysílače nepotrvá dlouho a dostanete se na mimozemskou loď. Tady jsem byl poněkud zklamán, protože tahle lokace pro mě NENÍ ničím novým. Takováhle loď už v původní hře byla, zde je akorát jiné pohybující se pozadí čínského města jakoby daleko pod vámi. Te pohybující se textury dóle jsem si ale všiml jen proto, že jsem si o ní přečetl ve výše uvedeném článečku. Pro samotnou hru to nemá žádný vliv a během hry samotné jsem si nějakého pozadí vskutku nevšímal. Jedinou obměnou tu je, že je na lodi rozmístěných několik generátorů, které je třeba vypnout nebo zničit, ale mnohovrstevná nudle je to stále.

A to je zřejmě vše, protože hru sice hraji dál, ale prozatím jsem se s ničím dalším, co by nějak bylo spojeno se Slingshotem, nesetkal, všechny ty tři nové mapy jsem dohrál a krom mapy s vlakem nebyl nijak zvlášť překvapen. Stále se to "moderně XCOMácky" hraje dobře, ale tři mapy a jeden panďulák, které vám stejně hra průběžně nabízí v misích, mi za 7€ nepřijde nic extra.

Zjevíte se v těle skutečně hnusné postavy malého klučiny, který připomíná Raymana, přičemž pohyb herní kamery se chová, jak kdyby byl založen na soukolí ozubených koleček, kdy pokud kamerou nedotočíte do potřebné pozice, zoubek nezapadne a vrátíte se o zoubek zpět (při každém otočení se vždy kamera vrátí jakoby o kousek zpátky). Projdete se vesnicí, uděláte pár dobrých skutků jako nalezení panenky, pohlídání sudů, nakopání prdele nějakého fakana a pak koupíte sestřičce něco na zkažení zubní skloviny.

Jenže ani nedostanete šanci se jí potom smát, až jí vytrhají zkažené zuby, protože sem vpadnou jak velká voda hrdlořezové a v duchu ekologických extremistů se pokusí vše vůkol vrátit zpět přírodě a to vyvražděním a vypálením všeho možného. Vás zachrání postava s nějakou divnou texturou místo ksichtu a přenese vás magicky do... někam dál, kde to ale ještě hoří. Je to jakýsi mág, kterému hned poblijete boty, protože takovéhle cestování je pro žaludek nováčka asi stejně nečekané, jako některý z prvních transportních paprsků ve Star Treku.

Mág vás hned odvede do sídla svého řádu, které, zdá se, je od hořící vesničky co by vyraženým zkaženým sestřiným zoubkem dohodil. Posadí vás v jedné místnosti na postel, doporučí se vyspat a odejde s tím, že se tak stáváte spolubydlícím jakési slečny. Hráči hned bleskne hlavou, co by takové situace, vlastní pokoj s nějakou slečnou, mohla přinést za možnosti, ale vaše postava ne a hned začne bulet nad svým osudem. Za prvé je blbá, páčto si nepřečetla scénář, který autoři hry sestavili, takže nevím, co se diví, za druhé je blbá, protože má bulet nad tím, do jakých sraček jste se to dostali: rodiče i sestra mrtví, domov na prach, vaší situace zneužije chlap s rozplyzlou texturou místo ksichtu a odnese vás do svého zámku, kde budete sdílet pokoj s nějakou holkou, co po nocích chodí na procházky po lesích? Žádný spaní, oka bych nezamhouřil.

Ale budiž. Ráno vás vzbudí vaše spoluobyvatelka, vy se projdete po škole, všude možně nakradete knížky, které obsahují tak maximálně několik vět, pomůžete jakési hospodyni sehnat jablka na koláč, ačkoliv se jich všude válí tuny, v podstatě nic jiného kolem nikde neleží, takže je hospodyně buď neschopná nebo líná si je hned za dveřmi vzít, a máte se jít setkat s vaším učitelem. Jenže už je dost pozdě a tak si necháte další pokračování v příběhu na jindy. Vrátíte se do menu hry a hledáte nějaké tlačítko na uložení pozice. Je tu jedno, v nastavení, nabízející uložení postavy. Sice se u něj píše, že to uloží jen atributy postavy, ale ne samotný postup hrou, ale to přikládáte chybnému českému překladu, protože nikde jinde žádné tlačítko pro uložení nenacházíte (ono vůbec to menu je pěkně nepřehledné a těžkopádné). Ukládáte a jdete od toho.

Po nějaké delší době, kdy si zase vyšetříte čas, se ke hře vracíte. Nahráváte uloženou hru a.... zvracíte mágovi na boty po útěku z hořící vesnice. WTF!!!??? Takže se to skutečně neuložilo. Byl jsem poněkud šokován, ale zdejší komentáře naznačovaly, že to přece nemůže být tak hrozné, jinak by to nedostávalo ani tolik kladných hodnocení. Tak jsem se zas prolezl celou školu, nasbíral jablka, vyhrál závod k Démonické bráně, tentokrát navíc i prošel i cvičitele malým výcvikem, klackem umlátil brouky v lese, naposledy si v noci prošel školu a pak jsem se vzdal svého "dětského života" a oddal se studiu i cvičení. Po animaci jsem byl o několik let starší a stále se učil na škole. Uplynulo několik let a hra by se snad už po těch pár úkolech mohla snad i uložit. Uložil jsem tedy postavu, ukončil hru a záhy ji zase spustil a jal se pokračovat. Loading... a zase bliju mágovi na boty.

TOHLE už ale bylo příliš.

Takže se zase budu poprvé dostávat do hradu, poslouchat ty blbé kecy, bulet nad nepřečteným scénářem a prolézat celou školu s tunami jejich několikavětných knih a dělat už prodělané základní questy? A víte vy, že ne? Tak vám to právě říkám: Ne, nebudu.

Nejzhovadilejší písíčková konverze z konzole, jakou jsem snad doposud měl to neštěstí potkat. RPG hra, neumožňující ukládání pozice a stavu hry, nebo nemající alespoň základní logické automatické ukládání. Kdyby se mi alespoň automaticky hra uložila po splnění questu se sháněním jablek na koláč, ale ono se nic neuložilo ani po mém vyspání se a probuzení do nového sluníčkového "bez maminky, bez tatínka, bez sestřičky, bez domova" dne! Tak to ne, to nepřekousnu. Hnusnou grafiku z Xboxu, hodně špatné a nepřehledné menu i pohyb kamery překousnu, ale neukládání hry ne. Tady u mě Lví hlava s tělem Microsoftu přestřelila.

"Drahá Ester, to, co prožívám... co prožíváš, kým a kde jsme, není adventura, je to záblesk. Je to nic. Je to nádherné atmosférické melancholické poklidné drásavé ponuré tajemné sychravé osamělé nic, které je tak napěchované atmosférou, jak jen může tohle zapomenuté místo, ohraničené nevlídným povrchem, nádherným skvostným podpovrchem, vrakem loďky, blikajícím majákem a červeným světlem vysílače, které diktuje směr a cíl toho všeho, být.

I když výše uvedená slova, věty a přirovnání Ti nedávají velký smysl, pojmi je za své s poznáním a přesvědčením, že pocity nepopíšeš slovy, to místo musíš sama navštívit, poznat tu zvláštnost a zamyslet se nad ní.

Nebo se jen jednoduše odevzdat tomu místu..."

---

Tohle vám bylo tak zvláštní, že to skutečně nelze považovat za hru, jakých jsou tu v databázi stovky. Být to filmem, popíšu 'Drahou Ester' jako jakési mysteriózní umělecké drama s mnoha nádhernými scénami (ty krápníkové jeskyně jsou nejlepší, následované snovým pobřežím, posetým svíčkami) a skvostnou hudbou, navozující tu správnou mrazivou a právě mysteriózní atmosféru.

Jste (a nebo nejste?) postava na pustém sychravém ostrově kdesi mezi dalšími ostrůvky obklopenými temnou vodou, a snažíte se velmi pomalým krokem dostat k jedinému skutečnému záchytnému bodu, který vás k sobě láká svým blikajícím červeným světlem. Zprvu si řeknete, že jste ztroskotali na pustém ostrově, který se záhy přestane jevit tak neobydleným a nikým neobjeveným. Nicméně cestou jsou vám na mnohých místech předčítány jakoby listy s textem pro onu 'Drahou Ester', které mnohdy nemusí a nedávají v danou chvíli vůbec žádný smysl a to ani jednotlivé věty, které se zdají být textem pomatence nebo geniálního poety, snažícího se popsat nepopsatelné. Záhy díky těmto textům a výjevům vyobrazeným v okolí, včetně několika... možná přeludům... začnete skládat dohromady o něco ucelenější obrázek toho, co se děje, stalo a kde se zrovna nacházíte...

A nestydím se za to, že jsem to celé určitě nepobral a vyzobal si z toho všeho jen část, kterou jsem byl schopen pochopit. Svoji tezi mám, možná neúplnou, nicméně rozhodně nejsem první ani jediný, protože toho, o čem přesně 'Drahá Ester' pojednává a co je jejím příběhem, je na internetu nemálo diskuzí. Nepřistupujte tak ke 'Drahé Ester' jako ke hře, která má začátek a konec s jasnou odpovědí. Takový přístup by vedl ke zklamání, které si tenhle vskutku zvláštní počin nezaslouží.

Těch 10% do sta u mě znamená právě ono nedořečení zjevně nakousnutého, protože postupná pomalá snová gradace mě úplně vybízela a poňoukala k tomu, že ke konci dostanu přesně mířený úder, ve kterém jsem čekal o něco jasnější odpověď. Ano, moje ne zcela naplněná očekávání, přičemž nikdo mi nic nesliboval, ale také mých 10% :) Umím si také představit, že by autor mohl na grafické stránce (co se týče ostrosti textur a hranatosti) ještě trochu zapracovat, nebo že by hlavní menu hry mohlo obsahovat tlačítko "Pokračovat", když už jsem si hru mohl uložit. Na několika místech se mi podařilo se zaseknout a nemohl jsem se hnout a vyprošťování mi chvíli trvalo, či jsem nemohl vylézt na první schod schodiště.

Nicméně ta hra vypadá i takhle skvěle, včetně efektů větru, porostu, vody, hudby, nápadů, překvapení... A rozhodně doporučuji neudělat tu chybu, co já, tedy hrát 'Drahou Ester' na dvě etapy, ale rozhodně si ji dát v kuse a najednou. Ta hra je velmi krátká, ale dokáže vtáhnout.

---

Screenshoty (pozor na možné skoro-spoilery :)
//snímáno z asi až tak druhé poloviny hry
//být hra graficky o něco vypiplanější, byly by mnohé výjevy nádhernými wallpapery

Xpand Rally jsem onehdá koupil ještě v tehdy existujícím Carrefour ve výprodeji za pár korun (no, spíš stovek, vlastně za přesně tři stovky :) Krom toho, že jsem o hře věděl jen to, co bylo na krabičce, tedy že bude "drn drn" a na fotečkách to nevypadalo zle, se mi líbilo, že výprodejový stánek US Action měl k téhle hře tolik úcty, že mi ji nabídl v krabičce, velké, papírové a ne jen laciném papírovém pidi obalu, jak už tehdy začalo být zvykem.

V každém případě jsem si Drn Drn přinesl domů, hru nainstaloval, vzápětí zjistil, že mi přestala fungovat vypalovačka, která mi mrví jedno CD za druhým, zbavil se StarForce ochrany, kterou tahle hra obsahovala, opravil tím vypalování a konečně se tak mohl vrhnout do víru drandění.

A věru, drandilo se mi více než hezky. Do té doby jsem drandil jen ve hrách, které byly technologicky už poněkud staršího kalibru (může být kalibr starší?), takže jsem byl velmi mile překvapen tím, jak hra vypadala. O Techlandu jsem v té době věděl jen to, že předtím vydal svůj Chrome, který byl zvláštní a díru do světa firmě kdovíjak neudělal. Nicméně Poláci se nedali zastrašit a ukázali, že jejich Chrome Engine dokáže rozpohybovat stejně dobře FPS střílečku jako automobilový závodní simulátor - a hle, povedlo se. Hra totiž nejen moc pěkně vypadala, ale celkem dobře se i chovaly vozy na různých površích, velmi dobře se chovaly vozy i vůči překážkám, které neztratily nervy a vědouc, že se na ně řítí vůz, neuhnuly - létalo sklo, tříštily plasty, ohýbaly plechy a devastovaly motory, brzdy a všelijakécosi ty automobilové tentononce, o jejichž existenci, jakožto sám nemotorista, nemám ani zdání. Ať jste nabourali do šutru u cesty, do stromu, do značky či tenounkého stromku, ztráta času, pozice, nervů i naleštěné krásy vozu byla jistá. Byl jsem spokojený.

Moji spokojenost zvyšoval i fakt, že bylo možné si nejen díky chechtákům, vyhraných v závodech a rychlostních zkouškách (nebo co se to tam vlastně jezdilo) nakupovat modernější auta i vozidla speciální, ale že bylo možné také tunit jejich vlastnosti a koupí a nastavením lepší sportovní převodovky natrhnout spoiler soupeřům a být rychlejší o mili-mikro-plankto sekundu, což mi zajistí vítězství, první příčku, víc chechtáků a další kýbl nervů. A bylo mi přitom jedno, že jsem o těch součástkách a jejich funkcích neměl ánunk, prostě jsem nastavoval a šoupal šoupátky dle pocitu a hned testoval na ostro změny.

Faktem bylo, že některé ty závody byly už hodně těžké a mnohdy tak nebylo na nervy zapotřebí kýblů, ale rovnou celých vagónů, protože když už si vymazlíte součástky, vybere správné obutí na neustále se měnící povrch téže trati a na podesáté se vám podaří projet všechny nastražené pasti, průrvy, ostré zatáčky a louže bez jediného výdechu a ke konci vás soupeř stejně předjede o necelou vteřinu, zbývá vám v tu chvíli skutečně velmi málo k tomu, stát se malou atomovou bombou.

Nicméně po letech jsem se rozhodl hry zbavit a před tím jsem si ji chtěl ještě vyzkoušet. Nu, nedohrál jsem ji. Už nemám takové nutkání oslabovat svůj kardiovaskulární systém a také mapky, na kterých se jezdí, jsou velmi podobné. Ono vlastně tady od začátku do konce není zase tak moc různorodého, aby vás to hnalo kupředu. Prostě jezdíte, nervujete se, vylepšujete své novější a lepší vozy a ke konci si to rozdáte s überprotivníkem. Nějaké rozdíly v herních mechanismech tu fakt oproti jiným hrám stejného druhu hledat nelze, má-li to vůbec smysl zkoušet, že. Pokud se tak nechcete nervovat, stačí si vybrat vůz, vybrat si mapu kdesi v kaňonu při západu slunce, zapnout světla a projet se fakt pěknou krajinou a kochat se zvířátky, která vám tu, spolu s trdly s foťáky, čas od času přeběhnou přes cestu. Na tu dobu byla tohle skvělá hra a skvěle vypadala, za to patří do Polska uznání.