Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tom Clancy's Rainbow Six

75
49 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > taktická akce *
akce > 1st person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
21.08.1998 PC
17.11.1999 N64
23.11.1999 PS1
21.05.2009 PS3PSP
29.08.2012 Vita
Vývojáři:
Red Storm Entertainment, Saffire Corporation (N64 verze), Rebellion (PS1 verze, PS3 verze, PSP verze, Vita verze)
Úvodní díl slavné série Rainbow Six a mimo jiné i jedna z vůbec prvních taktických akcí. Již z názvu je zřejmé, že hra, příběh a reálie jsou inspirované stejnojmennou knihou populárního autora především špionážních románů, Toma Clancyho.

Ve hře se v čele organizace Rainbow složené z armádních specialistů z celého světa stavíte proti teroristické hrozbě v mnoha misích. Od osvobozování rukojmích až po deaktivaci bomb.
Před samotnou misí vždy strávíte jistou dobu v plánovací části. Vyberete si nejvhodnější vojáky podle jejich specializací, vyzbrojíte je, rozdělíte do týmů a nad mapou oblasti posléze vymýšlíte plán. Právě ona plánovací fáze vytváří originální propojení akce se strategií. Každému týmu můžete určit libovolnou cestu, včetně takových detailů jako kde vhodí granát, kde vylomí dveře nebo kde bude čekat na kódový signál. V strategii se meze nekladou.

Po plánovací fázi přichází samotné provedení akce, kde se vtělíte do velitele jednoho z týmů (můžete průběžně přepínat). Ve své době předvedla hra dřív neviděné prvky a v rámci možností se chová dost realisticky. Na zlikvidování jak teroristy, tak i vás obvykle stačí jedna, dvě rány a na lékárničky se nehraje.


Poslední diskuzní příspěvek

No to dá rozum, zvlášt u takhle staré hry. I když, mě ta retro grafika spíš láká. Když chceš novější kabát, tak si zahraj trojku. Na taktice a…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Ak sa dnes niekto bude chcieť vrátiť k tejto starožitnosti, dopredu varujem. Treba sa obrniť trpezlivosťou, zhovievavosťou a pevnými nervami... aby ste pretrpeli technický stav tejto hry. Rozbehať to na 8.1-kách nie je med lízať a keď konečne bohovia vypočujú vaše modlitby a prijmú vaše obete, hra bude aj tak padať každý štvrtý loading.

Hra samotná ma zo začiatku chytila - plánovací režim je vážne prepracovaný a aj dnes som sa v ňom snažil čo najviac vyhrať a všetko si plánovať po svojom. Briefing bol postačujúci a potešili aj osobné vlastnosti každého zverenca, aj keď som nepostrehol nejaké veľké rozdiely medzi postavami pri samotnom priebehu misie. Každopádne práve plánovanie je tá najlepšia časť na tejto hre a ak niekto nechce väčšinu času stráviť nad mapou, nech sa radšej tejto hry ani nechytá. Často je totiž potrebné sa nad mapu vrátiť, pretože po 4 nevydarených pokusoch zistíte, že váš plán má zrejme isté medzery a treba ho upraviť a skúsiť znova.

Keď už sú všetky rozkazy rozdané, človek sa pustí do samotného hrania a ako prvé ho udrie do očí dnes už odporná 3D grafika (čo je pri hre z minulého tisícročia veľmi "nečakané"). Zvuky tiež nie sú bohviečo. Ale potom sa hráč rozbehne po vytýčenej trase a postupne plní svoj plán. A keď funguje všetko ako má, aj si to užije. Problém je, že to často nefunguje, ako má.

Na radu totiž príde DEBILNÁ AI. A tak ako vaši zverenci na začiatku misie, aj ja budem mať v tomto odstavci dostatok munície a aj zopár granátov. Nepriatelia sú neomylní ako Clint Eastwood za mladých čias a v tasení a vystrelení zbrane sú dokonca ešte o niečo lepší. Vaši kolegovia sa snažia nenechať sa zahanbiť, ale len tak tak stačia so svojim tvrdým výcvikom držať krok s teroristami. A ak náhodou nie ste procesor i7-4700HQ alebo lepší a teda vám na zamierenie a stlačenie spúšte nestačia 4 nanosekundy, odporúčam zapnúť autoaim. Pretože aj keď sa dá pomalým a taktickým postupom väčšine priamych konfrontácií vyhnúť a pekne strieľať do chrbta, vždy to nevyjde a napr. pri čistení miestnosti ide iba o rýchlosť. Pretože ani tie flashbangy neboli v 98-mom asi také účinné a miesto 4 nanosekúnd vám dajú iba 10 nanosekúnd.

Ale to ešte nie je všetko. Okrem toho sa aj elitná protiteroristická jednotka najlepších potýka s pár problémami. Vašich kolegov trápi občasné zaseknutia sa - o dvere, o textúru, o samých seba. Ich pokusy o hod flashbangu do miestnosti často končia tak, že sa pri tom oslepia aj oni. Tieto situácie zamrzia, lebo hra nemá žiadny save v priebehu misie. Taktiež je v hre niekoľko misií, ktoré sú vyložene debilne spravené a práve v nich strávite strašne veľa času opakovaním (napr. stealth misie).

Ešte by som dokázal hejtovať asi tak dva odstavce, ale do akcie som nikdy nebral náhradné zásobníky v presvedčení, že to musí stačiť. Takže to skúsim zhrnúť. Viem si predstaviť, že pri odstránení technických problémov a vylepšení AI, by z tejto hry bola hneď zábava. Plánovací režim totiž ešte aj dnes poteší a príbeh je v pohode. Ale práve technické problémy a hlavne AI spôsobujú, že sa z tohto titulu rokmi stala frustrujúca záležitosť a jednotlivé misie bude treba často opakovať a modliť sa, že tentokrát to ten debil z červeného tímu nepokazí a hodí flashbang správne. Pretože v momentoch, keď AI nehnevá a hra nepadá, je to zábava.

Pro: plánovanie ako celok, nelineárne

Proti: AI, grafika, technické problémy

+7
  • PC 70
Nejsem moc na taktické akce. Armě se vyhýbám jako čert kříži, SWAT jsem byl schopen hrát jedině s kámošem, HaD2 je sice srdcovka, ale pouze v 'lone wolf' hře… no a R6 mi hnil v šuplíku posledních patnáct let. Narazil jsem na něj prakticky náhodou. Ale hráč s trochu širším rozsahem určitě ví, jak to chodí. Občas je chuť a nálada na střílečku, občas na adventurku, občas na RPG… a občas na nějaký ten odpad ze dna herní minulosti. A tak došlo na R6.

Kdo je Tom Clancy absolutně netuším. Slyšel jsem o něm akorát v souvislosti s herní sérií Splinter Cell a jinak vůbec. Ale pokud má na svědomí scénář, pak musím říct, že jsou i horší. Pokud si vzpomenu na 007 Legends a práci jakéhosi známého spisovatele, který vymyslel jak propojit všechny eskapády Bonda tak, že Craig na pokraji smrti vzpomíná na své minulé akce, potom je dobrý scenárista každý. Ale je fakt, že příběh R6 je typická Hollywoodská záležitost – pár teroristů, horda rukojmích, nějaká ta zbraň hromadného ničení,... Nic zvláště chytlavého, alespoň v mém případě.

Grafika mi přišla katastrofální. Hnusná, odpudivá a nejinak vypadala hra samotná. Ale dalo se na to zvyknout. Ba co víc, po pár misích jsem grafiku ani nevnímal, protože stupeň napětí dosáhl úrovně jak někde ve Far Cry 1. Nemít možnost ukládání je na vybudování napětí jedinečná věc. Bohužel hrozí rychlé přelití do frustrace a R6 se tomu nevyhnul. Tak tři, čtyři mise pro mě byly opravdu peklo a to jsem jako nezkušený hráč taktických akcí sáhl po nejnižší obtížnosti.

Ale zpátky na začátek. Během rozsáhlého tréninku jsem si trochu utřídil ovládání, seznámil se s hrou a pak přišla první bojová mise. Kvalita briefingů se R6 nedá upřít nehledě na stáří. Popisy akce, mapky, výběr zbraní… všechno tohle bylo super. Ovšem nasoukat do paměti tři patra vily plus zahradu šlo ztuha. Napadlo mě mapu vyfotit… ale to by nebylo fér. Fér nejspíše nebylo ani zapnout si autoaim. Zpočátku to šlo bez něj, ale někdy v půlce hry už jsem neměl nervy. Nepřátelé jsou totiž neuvěřitelně přesní a ničemu nepomůže ani vpadnout jim do zad. Během mžiku se otočí a během dalšího mžiku vás jednou ranou skolí.

Při výběru střelných zbraní jsem si říkal, zda mezi nimi je vůbec nějaký rozdíl. Jestliže nepřítel lehne po 1-2 ranách, záleží na tom, jaký typ samopalu vyberu? Asi moc ne, přesto mě lákalo vyzkoušet všechny zbraně. Zjistil jsem akorát to, že brokovnice je vcelku k ničemu a že hře strašně chybí sniperka. Pár misí je založených na rozsáhlých otevřených oblastech, kde by optika přišla vhod. Divné, že si ji tvůrci odpustili. Výběr postav byla taky akce. Neměl jsem páru na jakou vlastnost dbát nejvíce, bál jsem se složit moc velký tým, protože by pak moc chcípali a toho jsem se chtěl zcela vyvarovat. A tak jsem nakonec vyrobil ženské komando o dvou postavičkách, postupně ho zvětšoval o další holky (a jednoho demoličního experta), to jak jsem se víc a víc sžíval s herními prvky a věřil, že se zvládnu postarat o větší skvadru. Nejvíc jsem si oblíbil jakousi stealth borkyni z Mosadu a pokud nevyžadovala situace něco jiného, hrál jsem výhradně za ni. Nakonec skvadra čítala šest lidí a rozhodně jsem neměl pocit, že bych jich potřeboval víc. Zvlášť když spoustu misí bylo možné založit na tom, že jeden člověk pronikne do objektu a splní úkol, zatímco ostatní budou krýt venkovní prostory.

Prvních pár misí bylo v pohodě. Nelineární postup je jasný ale potěšilo mě i přítomnost alternativních cestiček – například možnost vyšplhat po břečťanu. Jedničku, trojku a čtyřku jsem dokonce zvládnul bez restartu. Super úspěch. Ale komplikace přišly vzápětí… Pátá mise - dva šašci drží pětici rukojmích a shora je kryje pár dalších zmetků. Tady jsem dokonce zvažoval konec a uninstal, protože ať už jsem zkusil cokoli, vždycky to někdo odnesl – buď civilista, nebo hrdina. Takže jsem byl nakonec přinucen naučit se ovládat i další týmy, plánovat jim trasy a pilovat akce tak, aby koordinace týmů dokonale klapala, prostě jako v reálu. A ač to zpočátku bylo hrozné, nakonec jsem si tyhle složitější plánovací mise užil.

Někdy od desáté mise ovšem přibyly ryzí stealth vloupačky a to byl kámen úrazu číslo dva. Nemám rád, když je vynucen stealth postup, kdy nepřítele nesmíte zabít. Ale nejvíc mě iritovalo to, že mi každou chvíli naskočilo mission failed a já vůbec nevěděl proč. Kdyby padlo nějaké vysvětlení typu – ‚kolegu zmerčil chlápek‘ anebo ‚stojíš před kamerou, tupče,‘ hned by to bylo lepší.

Poslední mise číslo 16 bylo taky peklo. Senzor srdeční aktivity ukazuje nepřátele pouze na vaší výškové úrovni, což je u téhle mise dost průšvih. Ale po mnoha nezdarech i tohle vyšlo bez úmrtí člena týmu. Ještě ošklivá animačka a byl konec. Hrou jsem proběhl tak nějak rychle. Statistiky říkají, že co mise, to 5-15 minut. Ovšem celková herní doba je minimálně trojnásobná, protože restartů bylo prostě požehnaně. Ale přesto byl R6 docela fajn zážitek. Je tu spousta věcí, které by si zasloužily vylepšení, nicméně jako začátek to není marné a jsem zvědav, kam se série pohne dál.

Pro: Volnost výběru postav, zbraní, postupu... , napětí, rozmanité prostředí (tedy v rámci graf. možností)

Proti: Moc přesní nepřátelé, žádná sniperka, místy nejasný důvod neúspěchu mise, občas grafické bugy

+6
  • PC --
pamatuju jak mě tahle akce naprosto uchvátila, jen co se mi dostala do ruky. v tehdejší době se trochu prala na výslunní se SWATem. s kamarádem jsme se neustále překřikovali která z těch her je podle nás lepší... ale nic naplat, rainbow six měla fantastický spád, poutavý příběh co držel jednotlivé mise pevně u sebe a nedovolil vám přestat hrát, dokud jste se svým týmem finálně nepronikli až do obrovského komplexu hnízda společnosti vyvíjející virus určený k vyhlazení lidí a nezajmuli samotného šéfa. u jednotky u které se uvažovalo, že bude před první misí zrušena kvůli nepotřebnosti a malému rozpočtu to byl vskutku heroický výkon. nemůžu nezmínit famózní atmosferický hudební soundtrack, kterou hru doprovázel. naplánovat misi a sesynchronizovat všecky týmy aby vykonávaly svoji úlohu bylo nelehké, nicméně oproti pokračování, jež vyšlo o rok později - "rogue spear" šlo vesměs většinu map prolézt pouze s jedním týmem a bez dlouhosáhlé přípravy plánování, což byla trochu škoda. také se zde občas stávalo, že se týmy zadrhly o dveře nebo zaujaly nepřirozené pozice a např. otočeny zády ke dveřím byly nechtěně povražděny. teroristé též dokázali být nebývale přesní ve střelbě a střílet z otočky napřímo do hlavy, což znamenalo okamžitou smrt člena týmu. opatrnosti tedy v této hře nebylo nikdy dosti. ať tak či tak, tuhle klasiku doporučuji si zahrát, neboť si myslím, že zkrátka neomrzí.

Pro: skvěle větvící a gradující příběh prostupující jednotlivé mise, hudba, možnosti plánování, výzbroj, rozmanité mise od nehlučně průzkumných po tvrdě vyhlazující

Proti: občasné chyby/bugy v hratelnosti, neuvěřitelně přesná muška teroristů

+5