Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dark Void

65
28 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
simulátor > letecký simulátor
adventura > akční adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
19.01.2010 PCPS3X360
21.03.2016 XOne
Vývojáři:
Airtight Games
Oficiální stránky:
http://www.darkvoidgame.com/
Rise up!

V srpnu 1938 je 2. světová válka na spadnutí a někdejší eso amerického vojenského letectva jménem Will Gray čeká patrně největší dobrodružství v životě. Ne že by tomu doposud něco nasvědčovalo. Armádou neautorizovaný aviatický kousek zničil nenapravitelnému hazardérovi kariéru stíhače, a tak se ve svých osmadvaceti živí jako pilot nízkonákladových letů přes Atlantik. Dnešek je nevšední, kromě nákladu a radisty s ním tentokrát poletí i Ava. Před lety byli zasnoubeni, nyní oba náhoda svedla znovu dohromady. Let se však nevyhne Bermudám, s nimiž je neodmyslitelně spjat tajemný trojúhelník, jenž za bouře letadlo pohltí. Will s Avou havarují ve skalisté dimenzi, která není zanesena do žádné z map.

Strmé štíty pohoří tu klesají do stinných džunglí nebo rovnou do prázdnotou zejících propastí zahalených v mlžném oparu... Dvojice brzy narazí na technologicky vyspělá stvoření, kobrovité reptiliány křehké konstituce. Jejich metalickými strukturami je protkán celý Void, jak tajemnému místu říkají lidé z kmene Přeživších - dílem novodobých trosečníků typu Willa, dílem směsky potomků lidí uvízlých ve Voidu v průběhu dějin. Ještěrovití mimozemšťané se nazývají Watcheři a proti lidem vedou soustředěnou válku. Situace se výrazně nachýlila ve prospěch Přeživších od chvíle, kdy mezi ně přibyl Nikola Tesla. Zrovna potřebuje nového testovacího pilota pro své jetpacky a Will není z těch, kteří by něco takového dokázali odmítnout.

Akci na Unreal Enginu 3 není úplně snadné subžánrově zařadit. Základem boje na povrchu je klasické krytí s vyčuhováním zpoza překážek. Podobně jako v Inversion (2012) je tu však "dole a nahoře" relativní pojem. Vaše aktuální rovina se přizpůsobuje povrchu, k němuž jste právě přichyceni. Integrální součástí hratelnosti je zjevně samotné létání. Kombinací letecké akrobacie a střelby z jetpackových kulometů či ručnic obvykle musíte docílit zničení všech nepřátel v oblasti. Jetpack, zbraň nablízko a na dálku před každou misí vylepšujete sesbíranými techpoint orbami. Quicktime eventy našly využití ve střetech s Watchery tělo na tělo a jejich stroji na zemi i ve vzduchu. Achievementy jsou doménou pouze konzolových verzí.

Základní hru během roku 2010 doplnilo arkádové DLC Survivor Missions a příběhový retro prequel Dark Void Zero.


Poslední diskuzní příspěvek

RNDr. Gunár Pavel: Já bych to i dohrál, ale ono to nešlo :) Samozřejmě že jsem nečekal jen jednou, ale několikrát během celého víkendu.…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Další z poměrně dlouhého zástupu her, tvářící se po celou dobu hraní více či méně striktně konzolově, což ale nemusí znamenat automaticky předpokládanou jednoduchost a plytkost. Ano, hra oplývá neduhy typickými pro konzolové tituly (stisknutí dané klávesy v daný okamžik, vše říkající žlutá šipečka, někdy až moc zmatená kamera), to je ale spíše generální problém žánru viděného z pohledu třetí osoby. Jinak se přikláním k názoru, že v tomto případě jde o slušně podanou akční střílečku se zajímavým příběhem...

Hlavní hrdina v podání Willa je zde hozen do dění poměrně zvláštním způsobem - samotné antré je ještě logicky uchopitelné, postupem se ale hlavní postava staví do pozice zachráncem světa bez jakéhokoliv námitek a v takřka samozřejmém módu (prostě jdu a všechno "killnu", němala problema, amigo). Naopak vyloženě líbivým prvkem jsou deníky se zajímavým čtením (nalézané a rozeseté po úrovních) a také samotná postava Nikoly Tesly, u níž po prvním kontaktu nebylo zcela zřejmé, proč vlastně ve hře vůbec je (po několika kapitolách je vše uvedeno na správnou míru). Další kompadres na mě spíše působili jako nucený doplněk, aby jste se jako hráč necítili osamoceni, když už se máte prosekávat stády emzáckých bestií. Příběh potom beru za podařený, s béčkovým nádechem v dobrém slova smyslu.

Samotný gameplay a technická stránka nejsou špičkou v oboru, na takový lepší průměr ale hravě dosáhnou. Herní složka dělí se zde na mise "zu Fuss" a "on the air" v poměru cca 40/60 %. Samozřejmě tu jde hlavně o dosážení určitých pozic za pravidelného vykropení pevně daného počtu nabíhajících (a ne špatně uvažujících) potvor - k eliminaci slouží celkem šest zbraní s postupným vylepšovaním (za zanechané kuličky po mrtvých), dále pak dvě statické zbraně a jetpack. Jetpack jako takový je výborně vymyšlená a zpracovaná věcička, která, na arkádu, dává svému nositeli téměř až skutečný pocit z letu (ze začátku bylo pro mne malinko frustrující naučit se s tím pohybovat). Letecké souboje jsou, spolu s hudebním doprovodem a některými lokacemi, opravdu tím nejlepším ve hře.

Za další klady se dá počítat i obtížnost a délka, naopak za zápor určitě závěrečný souboj (potažmo poslední mise) a občasné vypadávání zvuku.

Pro: Jetpack, hudba, deníky a částečně i příběh

Proti: bugy se zvukem, některé postavy, závěrečný souboj

+10
  • PC 35
Sci-Fi zmotanec Indiana Jonese, Robinsona Crusoe, Star Gate, Lary Croft a Raymana

Je mi jasné, že početná enkláva hráčů a herních pamětníků, opovrhujících hodnocením nedohraných her, nebude následující text kvitovat aplausem, nicméně tak to prostě je. Hru jsem nedohrál (kdyby tu byl BBcode pro bold, bylo by to boldem) a nedohrál jsem ji z důvodů, jež přikládám na vrub hře a nikoliv mé případné hráčské neschopnosti, lenosti či nedostatku trpělivosti. Ovšem s volným časem umím bezcílně nakládat i jinak ;)

Poté, co jsem dohrál pro mě, lehkého antikonzolistu :P, poměrně překvapivě dobrou PC předělávku Gears of War, rozhodl jsem se dát šanci další "konzolovce", jež prachu a roztočům zabírala místo v poličce - Dark Void. S touhle hrou jsem se setkal už dříve, kdy jsem končil hned v úvodní létající misi, která jednoduše nešla ovládat. A navíc tehdejší stroj byl v danou chvíli poměrně dýchavičný. Nicméně nynější druhá šance volala. Prvním překvapením bylo, že ačkoliv se krabička hry honosí pruhem informujícím o integraci skvostného řešení Games for Windows a já tak očekával znovu peripetie s Games for Windows Life, tak nikde nebyla o GfWL ani zmínka a ve hře jsem se s tím nikde nesetkal - milé překvapení. Nemilé překvapení, že i po zbavení se úvodních videí s logy společností, jich stále několik zůstávalo a nešly přeskočit. Navíc se hned po spuštění efektně zobrazuje logo hry a tlačítko start, které po potvrzení zase efektně nechá logo odplout, aby se KONEČNĚ zobrazilo herní menu - tohle zabere skutečně tak deset vteřin. 10 sekund, řeknete si, ale pokud hru nedáte na jeden zátah a budete ji po několik dní opakovaně spouštět, tak začnete čas nenávidět. V samotném herním menu je milé, že si lze nastavit různou citlivost ovládání a navíc speciálně pro myš při pozemské fázi hry i ve fázi létací. Pro změnu je ale fakt nemilé, že je to úplně jedno, protože autoři se s tímhle zrovna moc dlouho nezdržovali. Citlivost myši se totiž neřídí jen tím, zda jste na zemi či volném éteru, ale také tím, jakou máte zbraň. Přehlednost a ovladatelnost na zemi je v pořádku do doby, než se dostanete např. k odstřelovačce a zazoomujete. V tu chvíli citlivost myši vylétne rapidně nahoru a míření takovou zbraní je nepoužitelné. Pokud nemáte myš, umožňující změnu DPI za běhu a při míření tak nenastavíte minimální DPI, je odstřelovačka dobrá leda tak jako injekce na blízko. Během hry ovšem můžete nést pouze dvě hlavní zbraně a měnit si je lze pouze za zbraně padlých nebo u speciálních beden, které se rozhodně neválí všude. Dost jsem tedy litoval výměny rychlopalné zbraně za něco, co vypadalo, že by mohlo něco zajímavého umět, a přitom mě to umělo jen nasr...

Příležitostí, jak hnout žlučí, mi ale hra nabídla hned několik. První věcí ještě před zmíněnou úpravou citlivosti ovládání, byl fakt, že jeden z důvodů, proč nesnáším konzolové ukládání pozic pouze checkpointy, je, že v drtivé většině případů jsou fakt na... nic a jen nutí opakovaně hrát něco, co už jsem dávno hrál. Dark Void tento můj "hejt" dovedl takřka k dokonalosti, protože ačkoliv se zde ukládají pozice a checkpointy, jimiž projdete, neznamená to VŮBEC, že se také po načtení pozice při dalším spuštění rozehrané hry zobrazíte na checkpointu, kterým jste prošli naposledy - hra vás hodí klidně zase na začátek celé epizody, ignorujíc, že jste už následující dva checkpointy prošli. Smysl tohoto chování zůstává mi poněkud nevyjasněný, leč značně nabourával můj stoický klid. Zbytky klidu vzaly za své ve chvíli, kdy hra náhodně padala během příběhových videí (což je ale různě na webu popisováno - a těch pádů nebylo zas tolik), ALE HLAVNĚ když se hra odmítala načíst. A to byl důvod, proč jsem ji nedohrál - nešlo to. Skončil jsem u druhé epizody druhé kapitoly (hra má 3 kapitoly po 6, 4 a 4 epizodách). Hra se nahrála, probliknul již nahraný level, ale následně se, jako vždy, začala nahrávat další data a nabídla se mi možnost výběru a vylepšení zbraní před vstupem do hry (což vždy také trvá pěkných několik hodně dlouhých vteřin) . Po výběru ale znovu pouze vyskočila informace o nahrávání, jejíž kolečko hezky kroužilo a obrazovka mi nabízela množství stále se opakujících informací a tipů ke hře, nicméně opakovaně ani po 15 minutách (!) nahrávání se nic nestalo a i samotný disk už přestal chroupat. A tím to pro mě skončilo, dále nebylo co řešit.

A pozor - je to škoda! Ta hra má fakt hodně jednoduchý mystery-sci-fi příběh, jehož rozpletení mi navždy zůstane utajeno (během dosavadní hry mě ovšem nedokázal zas nijak moc vtáhnout, spíše to bylo takové nutné křoví na pozadí hry), ale co musím uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Graficky je hra samozřejmě poplatná své době a navíc co by předělávka z technologicky (oproti PC) omezeným konzolím, ale rozlehlost (byť iluzorní, všude samé neviditelné koridorové stěny) v některých částech ukazovala, co engine dokáže. Autoři uměli vytvořit i příjemně atmosférický svět a lokace, což si zaslouží uznání, společně s poměrně zvláštně inovativními vertikálními bitkami a hopsáním po klenbách a převisech. Sice si o něco menší uznání zaslouží ještě ne vždy zcela funkční skrývání za překážkami (ne vždy postava na možnost skrytí vůbec reaguje a ta možnost tam vůbec je) či poněkud nepřehledné ovládání a orientace při leteckých akcích, ale ta hra samotná je taková jednoduchá odpočinková a tedy svým způsobem nenáročná, že mi bylo celkem líto, že se nechce dát dohrát. Nutit ji ale nebudu, její volba.

Jako resumé tedy platí: Značný potenciál pro velmi hezkou a dobrou nenáročnou odpočinkovou sci-fi střílečku s mysteriózním nádechem, zabit konzolovými nesmysly a funkčními chybami, neumožňujícími si hru užít v celé své zamýšlené kráse.

Pro: Vizuální styl a grafika; vertikální hopsačkové bitky; zvláštně za vlasy přitažená atmosféra a svět; odpočinková až arkádová jednoduchost

Proti: Závažné bugy, nesmysly a nedomyšlenosti; "konzoloid" - a to je kupodivu všechno. Bohužel to ale nad klady značně převládá. Škoda.

+10 +11 −1
  • PC 60
Do téhle hry jsem vkládal dost nadějí - zajímavě proti sobě stavěla prvky dobové a hi-tech sci-fi technologie a byla tu i slušná naděje na kvalitní arkádovou leteckou akci - něco, co mi od hraní Yagera celkem chybělo. No ale už PS3 demo mě v zásadě zklamalo - tak trochu nedomrvené ovládání, naprosto debilní prezentace příběhu, úroveň grafiky taky moc neohromila.

No ale co, řekl jsem si. Zkusím plnou na PC - třeba to bude aspoň ovladatelnější a možná že to příběhově nebude taková zhovadilost, jak naznačovalo demo... chyba. Je to děs. Úroveň vyprávění a spolu s ní i animace postav by mohly uchvátit tak možná 8letého haranta v sobotních ranních pohádkách - věci se dějí jak se zrovna hodí, postavy dělají divné věci a oboje obvykle nedává smysl. Vůbec ta hra se ani nesnaží předstírat nějakou hlubší logiku: panák na sebe bez mrknutí oka vezme něco, o čem se právě dozvěděl, že na něm s největší pravděpodobností za chvíli exploduje, zdemolování jedné ovládací konzole vyhodí do vzduchu celou budovu (jejichž interiér taky postrádá jakoukoliv logiku a připomíná mi to horší z interiérů prvního Halo), atp...

Akce není o moc lepší - pěší sama o sobě je jen průměrná a nezajímavá další variace na Gears of War, ale autoři tu přišli s úžasným prvkem vertikální akce, což spočívá ve šplhání po římsách nahoru a dolů po útesu, za kterými se opět kryjete ve stylu GoW. Což je poměrně fajn, alespoň několik prvních přestřelek. Pak mi ale začaly vadit dvě věci. Za prvé kamera během šplhání mění úhly jak o život, takže jsem si často nebyl jistý, kde je nahoře a kde dole. Za druhé všechny tyhle vertikální přestřelky jsou v zásadě žalostně stejné, relativně dlouhé a je jich hodně. Prostě se z nich po úvodním nadšení z originality rázem stane totální vopruz.

Jedině letecká akce za něco stojí. Nedosahuje kvalit zmíněného Yagera - kdyby tu například existovala nějaká lock-on funkce, určitě bych si nestěžoval. I tak ale akce ve vzduchu patří k jediným úsekům, u kterých jsem se vyloženě bavil. Škoda, že za ty 4 hodiny, které jsem to vydržel hrát, než to letělo z disku, se takové úseky objevily dva. (Z toho jeden tvoří úvod a druhý jsem si prošel už v demu.)

Neměl bych taky zapomínat na bugy a jiné kiksy: ovládání pěšmo je poměrně nepřesné (jak bývá zvykem u her, ve kterých se výrazně mění velikost prostoru, na kterém se odehrává akce), nepřátelé občas propadnou podlahou (nasere obzvlášť když vás hra nepustí dál dokud všechny nevystřílíte), zbraně jsou na začátku tak nepřesné, že je zázrak, že s nima vůbec něco trefíte (po upgradu základního emzáckého kanónu jsem pro jeho přesnost po ničem dalším už nesáhnul) a pokud nemůžete munici sebrat od padlých nepřátel, za chvíli vám dojde. Několikrát jsem s jetpackem vlítnul někam, kde mě autoři asi nechtěli, bo tam jednoduše nastražili zóny smrti. Checkpointy jsou často dost daleko od sebe... no.. v zásadě ani tak daleko od sebe vlastně nejsou, ale tahle hra umí být takový vopruz, že i opakování rozumně dlouhého několikaminutového úseku je v podstatě utrpením. Tohle je opravdu hra, kterou většinu času hrajete s nadějí, že vám časem předhodí něco, co veškerou tu protrpěnou v lepším případě nudu, v horším prostě buzeraci ospravedlní. Pokud tam někde něco takového je, v několika prvních hodinách se to teda určitě neskrývá.

Totálně zabitý námět - to je celkem dobré shrnutí Dark Voidu. Teoreticky bych si to v herním suchu dokázal (po malých dávkách) zahrát, ale pokud si chcete zahrát něco v tomhle stylu, zkuste radši Yagera a Giants. Sice to není "dva v jednom", ale aspoň je to kvalitní.

Pro: grafika občas ujde, hudba taky neurazí, létací úseky jsou poměrně zábavné

Proti: bugy, kiksy, technicky zaostalé, PhysX efekty bych tu nenašel ani s lupou, neustálý pocit, že autoři mají hráče za retardované děti ze základky, hlavně je hrozná škoda, že z tak aktraktivního námětu vznikla taková blbost

+7 +9 −2
  • PC 80
Hodnocení PS3 verze.

Dark Void se mi do rukou dostal v podstatě náhodou, když jsem někdy na začátku roku vyměňoval hry na PS3. Přesto, že jsem na DV četl celkem nepříznivé recenze, rozhodl jsem se tedy, že ho vyzkouším, jelikož mne docela zaujal.

Teď už tedy k samotné hře. Již na začátku mne celkem zaujal hlavní hrdina Will, ale zároveň mne odradilo (jak zmiňuje pip) podání příběhu, takže jsem nakonec filmové sekvence přeskakoval, protože mne příběh nezajímal a chtěl jsem rovnou akci.

O ní totiž ve hře rozhodně není nouze a máte pořád co dělat. Snad nejvíce musím vyzdvihnout systém krytí. Ten je sice řešen jednoduše, ale právě to se mi líbí. Kromě klasického krytí za předměty a bednami je ve hře možnost i vertikálního krytí, když se nacházíte někde vysoko nad zemí.

Dále jsou zde zbraně a jejich vylepšování. Zbraní je ve hře celkem dost, ale já osobně jsem si nejvíce oblíbil samopal, jak "lidský" tak ten od Watcherů, tedy v podstatě základní zbraně obou stran. Zbraně je možno si vylepšovat, stejně jako jetpack, ale podle mne se vylepšování v praxi bůhví jak neprojevuje, je to ale příjemné zpestření hry.

Když jsem tedy "nakousl" to zpestření, tak nesmím opomenout "letecké mise". Těch je samozřejmě dost a jsou pěkně zpracované. Kromě létání jetpackem je možnost ukrást si nepřátelské ufo, nebo nasednout do přátelského stroje.

Teď už ale k neduhům, kterých ve hře několik je. Prvním je tedy již zmíněné podávání příběhu, kterého je škoda. Dále jsou to "ruční" souboje, které jsou řešeny až moc primitivně (mačkáním jednoho tlačítka), přitom nepříteli musíte dát nejméně tři rány, aby padl. Nakonec zmíním finálního bosse, který mne zklamal snad nejvíce, protože jsem s ním ztrávil snad jen pět minut.

Pro: systém krytí, létací mise, celkem pestrá nabídka zbraní, krytí

Proti: ledabylé podání příběhu, ruční souboje, finální boss

+6