Dark Void

Sci-Fi zmotanec Indiana Jonese, Robinsona Crusoe, Star Gate, Lary Croft a Raymana

Je mi jasné, že početná enkláva hráčů a herních pamětníků, opovrhujících hodnocením nedohraných her, nebude následující text kvitovat aplausem, nicméně tak to prostě je. Hru jsem nedohrál (kdyby tu byl BBcode pro bold, bylo by to boldem) a nedohrál jsem ji z důvodů, jež přikládám na vrub hře a nikoliv mé případné hráčské neschopnosti, lenosti či nedostatku trpělivosti. Ovšem s volným časem umím bezcílně nakládat i jinak ;)

Poté, co jsem dohrál pro mě, lehkého antikonzolistu :P, poměrně překvapivě dobrou PC předělávku Gears of War, rozhodl jsem se dát šanci další "konzolovce", jež prachu a roztočům zabírala místo v poličce - Dark Void. S touhle hrou jsem se setkal už dříve, kdy jsem končil hned v úvodní létající misi, která jednoduše nešla ovládat. A navíc tehdejší stroj byl v danou chvíli poměrně dýchavičný. Nicméně nynější druhá šance volala. Prvním překvapením bylo, že ačkoliv se krabička hry honosí pruhem informujícím o integraci skvostného řešení Games for Windows a já tak očekával znovu peripetie s Games for Windows Life, tak nikde nebyla o GfWL ani zmínka a ve hře jsem se s tím nikde nesetkal - milé překvapení. Nemilé překvapení, že i po zbavení se úvodních videí s logy společností, jich stále několik zůstávalo a nešly přeskočit. Navíc se hned po spuštění efektně zobrazuje logo hry a tlačítko start, které po potvrzení zase efektně nechá logo odplout, aby se KONEČNĚ zobrazilo herní menu - tohle zabere skutečně tak deset vteřin. 10 sekund, řeknete si, ale pokud hru nedáte na jeden zátah a budete ji po několik dní opakovaně spouštět, tak začnete čas nenávidět. V samotném herním menu je milé, že si lze nastavit různou citlivost ovládání a navíc speciálně pro myš při pozemské fázi hry i ve fázi létací. Pro změnu je ale fakt nemilé, že je to úplně jedno, protože autoři se s tímhle zrovna moc dlouho nezdržovali. Citlivost myši se totiž neřídí jen tím, zda jste na zemi či volném éteru, ale také tím, jakou máte zbraň. Přehlednost a ovladatelnost na zemi je v pořádku do doby, než se dostanete např. k odstřelovačce a zazoomujete. V tu chvíli citlivost myši vylétne rapidně nahoru a míření takovou zbraní je nepoužitelné. Pokud nemáte myš, umožňující změnu DPI za běhu a při míření tak nenastavíte minimální DPI, je odstřelovačka dobrá leda tak jako injekce na blízko. Během hry ovšem můžete nést pouze dvě hlavní zbraně a měnit si je lze pouze za zbraně padlých nebo u speciálních beden, které se rozhodně neválí všude. Dost jsem tedy litoval výměny rychlopalné zbraně za něco, co vypadalo, že by mohlo něco zajímavého umět, a přitom mě to umělo jen nasr...

Příležitostí, jak hnout žlučí, mi ale hra nabídla hned několik. První věcí ještě před zmíněnou úpravou citlivosti ovládání, byl fakt, že jeden z důvodů, proč nesnáším konzolové ukládání pozic pouze checkpointy, je, že v drtivé většině případů jsou fakt na... nic a jen nutí opakovaně hrát něco, co už jsem dávno hrál. Dark Void tento můj "hejt" dovedl takřka k dokonalosti, protože ačkoliv se zde ukládají pozice a checkpointy, jimiž projdete, neznamená to VŮBEC, že se také po načtení pozice při dalším spuštění rozehrané hry zobrazíte na checkpointu, kterým jste prošli naposledy - hra vás hodí klidně zase na začátek celé epizody, ignorujíc, že jste už následující dva checkpointy prošli. Smysl tohoto chování zůstává mi poněkud nevyjasněný, leč značně nabourával můj stoický klid. Zbytky klidu vzaly za své ve chvíli, kdy hra náhodně padala během příběhových videí (což je ale různě na webu popisováno - a těch pádů nebylo zas tolik), ALE HLAVNĚ když se hra odmítala načíst. A to byl důvod, proč jsem ji nedohrál - nešlo to. Skončil jsem u druhé epizody druhé kapitoly (hra má 3 kapitoly po 6, 4 a 4 epizodách). Hra se nahrála, probliknul již nahraný level, ale následně se, jako vždy, začala nahrávat další data a nabídla se mi možnost výběru a vylepšení zbraní před vstupem do hry (což vždy také trvá pěkných několik hodně dlouhých vteřin) . Po výběru ale znovu pouze vyskočila informace o nahrávání, jejíž kolečko hezky kroužilo a obrazovka mi nabízela množství stále se opakujících informací a tipů ke hře, nicméně opakovaně ani po 15 minutách (!) nahrávání se nic nestalo a i samotný disk už přestal chroupat. A tím to pro mě skončilo, dále nebylo co řešit.

A pozor - je to škoda! Ta hra má fakt hodně jednoduchý mystery-sci-fi příběh, jehož rozpletení mi navždy zůstane utajeno (během dosavadní hry mě ovšem nedokázal zas nijak moc vtáhnout, spíše to bylo takové nutné křoví na pozadí hry), ale co musím uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Graficky je hra samozřejmě poplatná své době a navíc co by předělávka z technologicky (oproti PC) omezeným konzolím, ale rozlehlost (byť iluzorní, všude samé neviditelné koridorové stěny) v některých částech ukazovala, co engine dokáže. Autoři uměli vytvořit i příjemně atmosférický svět a lokace, což si zaslouží uznání, společně s poměrně zvláštně inovativními vertikálními bitkami a hopsáním po klenbách a převisech. Sice si o něco menší uznání zaslouží ještě ne vždy zcela funkční skrývání za překážkami (ne vždy postava na možnost skrytí vůbec reaguje a ta možnost tam vůbec je) či poněkud nepřehledné ovládání a orientace při leteckých akcích, ale ta hra samotná je taková jednoduchá odpočinková a tedy svým způsobem nenáročná, že mi bylo celkem líto, že se nechce dát dohrát. Nutit ji ale nebudu, její volba.

Jako resumé tedy platí: Značný potenciál pro velmi hezkou a dobrou nenáročnou odpočinkovou sci-fi střílečku s mysteriózním nádechem, zabit konzolovými nesmysly a funkčními chybami, neumožňujícími si hru užít v celé své zamýšlené kráse.