Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Giants: Citizen Kabuto

07.12.2000
21.12.2001
81
101 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Giants: Citizen Kabuto je frenetickou 3rd-person akcí s prvky RTS a špetkou závodění. Jejími tvůrci je studio Planet Moon složené hlavně z bývalých zaměstnanců Shiny, což je na hře vidět.

Postupně se v Giants zhostíte oddílu technicky vyspělých Meccarynů, kteří zde ztroskotali, respektive jejich vůdce Baze, princezny magického národa Sea Reapers - Delphi a nakonec bájné obří nestvůry Kabuta. Hra za každou z postav je trochu odlišná. Přestože Giants disponují příběhovou linkou, v první řadě sází autoři na humor, kterého je zde požehnaně.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Giants je hrozně netradiční počin, hlavně tedy tím, že kombinuje žánr akční hry a strategie.
Hra za Meccy je asi nejklasičtější, máte na výběr několik zbraní (které si "kupujete" v obchodech) a podpůrných zařízení, od suprového jetpacku, po štít, maskování a POP bombu :) Navíc v průběhu hry postupně sbíráte své parťáky (max. jich můžete mít 5), kteří sice mnoho rozumu nepobrali, ale i tak se v boji celkem hodí (mají neomezeně munice a střílejí na stejné místo jako vy, bohužel se po zabití znovuobjeví jen jednou, pak až v další misi).
Ačkoliv jsou mise celkem klasické (dojdi tam a tam, zabij stráže, vyhoď do vzduchu hlavní bránu...), během hry se nedostavil žádný stereotyp. Možná to bylo z části díky humoru a nadsázce, který se nesl celou hrou.
Navíc je zde těch pár misí ve stylu RTS, kde usilujete o vybudování tzv. party domečku, kde si můžete opatřit silnou bombu popř. kouzlo Tornádo, které potřebujete k dokončení mise.
Část za "reaperku" Delphi je zase docela odlišná, vaší hlavní zbraní bude nejspíš mačeta, občas si zakouzlíte (kouzlo zpomalení času je nehorázně cool) a regenerace ve vodě je taky fajn :) Navíc můžete po smazání určitého souboru zařídit, že bude Delphi nahoře bez ;)
S Občanem Kabutem je to opět naprosto něco jiného, máte možnost nahlédnout za druhou stranu barikády. Přiznávám, že i mě drcení nepřátel wrestlingovými skoky bavilo nejméně (taky díky chybějícím filmečkům). Ovšem v které jiné hře máte možnost nepřítele sežrat, pak si zařvat a ještě si k tomu pořádně zadupat? :)
Jako hlavní minusy bych viděl poslední nedotaženou část za zmíněného Kabuta, málo účinných kouzel Delphi a pak ještě 5 misí, v nichž musíte zvítězit v závodě kluzáků, u kterých jsem se málem rozpustil...
Jinak mě hra ale vážně chytla a i teď si ji občas nainstaluju a dohraju.
"Timmyyyyyyyyyy!!"
+22
  • PC 85
Přátelé ztroskotají se svou lodí na cizí planetě, kde žijí malí legrační lidičkové - Smarties. Ti jsou zotročeni rasou Sea-Reaperů a udržováni ve strachu pomocí obří superzbraně, nezničitelného obra Kabuto. Návštěvníci se zapojí do války na straně Smarties a ti jim za odměnu pomáhají - koneckonců je to v jejich zájmu.

První část hry, je tedy sci-fi z blízké budoucnosti. Hrdinové prozkoumávají planetu, hledají další ztracené členy týmu a své vybavení. Počet hrdinů a jejich schopnosti postupně rostou, takže hra má i RPG prvky, přitom používají běžné střelné zbraně, granáty, atd. Překvapivě, hra je také strategií! V některých misích budete stavět základnu, opevňovat ji věžemi, stavět budovy a chránit je před útoky.

Ve třetině hry ale dochází k obratu a najednou hrajete za jinou postavu, s fantasy mečem, luky a kouzly. Pochopitelně, první co jsem udělal, bylo smazání souboru arpfix.gzp, což není nic jiného, nežli podprsenka hlavní hrdinky - kvůli odlehčení, aby se jí lépe skákalo, samozřejmě. Hrdinka dělá neskutečně dlouhé skoky. Stačí si kurzorem myši zaměřit na nějaké místo a jestli kurzor zezelená, pak tam hrdinka doskočí. Takové skákání se mi líbilo mnohem víc, než dýchavičný jetpack návštěvníků. Hrdinka používá velmi silný meč, místo ostřelovačky má přesný dalekonosný luk a k nezaplacení je samo-zaměřovací luk, kterého šípy se samy zaměřují na nejbližší cíl. Je to účinné proti létajícím nepřátelům, které jsem jinak nedokázal zaměřit, protože chvilku nepostáli.

Mrzuté je, že její kouzla lze použít jen třikrát a pak se musí doplnit v obchodě a ještě mrzutější je, že nemají žádný popis, takže na jejich účinky musíte přijít až při misi, metodou pokus-omyl. Ovládání fantasy části je předělané a docela mi trvalo, než jsem se na ně přeučil, ale pak mě hra za Delphi bavila stejně, jako za návštěvníky. Hlavně jsem si těžko zvykal na to, že luky nedělají hluk, takže člověk z té zbraně nemá ten pocit.

Vítaným zpestřením hry, pro mě byly závody člunů. Stačilo aspoň jednou za kolo sebrat zrychlovač na pět nábojů, a když někdo předjížděl, použít ho. Pokud někdo předjel, zasypat ho raketami a vítězství bylo v kapse. Stalo se mi párkrát, že jsem zrychlovač minul a vracel jsem se pro něj a stejně jsem nakonec vyhrál. V posledním závodě jsem se už lekl, že mě někdo předjel, protože se jeden člun objevil přede mnou. Ale to jenom poslední člun na mě ztratil celé kolo. Vcelku netuším, proč se na tuhle část hry tak nadává. To mě spíš vadil vtípek tvůrců, kteří v poslední stavěcí misi za Delphi, schovali dva ze tří Smártíků na vrchol vysoké hory a hledej, šmudlo. Než jsem je našel, už se proti mě valily zástupy a já neměl postaveného NIC! To byla rubanice!

Střih, přichází třetí část hry a zase je všechno jinak. Jste v kůži Kabuta, ale ani zdaleka nejste nesmrtelní. Musel jsem si přenastavit pohled na third-person (klávesa R), protože z pohledu očí prostě nevidíte, co obr dělá. A vidět co dělá, je životně důležité, protože nepřátelé střílí a požíráním nepřátel se Kabuto léčí a musí to dělat co nejrychleji. Pravý klik, uchopit nepřítele, levý klik, sežrat a přitom nepředbíhat Kabutovu animaci. A znova, pravý klik, levý klik. Takhle to budete dělat (skoro) až do konce hry. Rozbíjet, ničit, kopat do budov, žrát Sea-Reapery a překvapivě taky "zlé" Smártíky. A jako v Tamagoči, si svou příšeru vylepšujete, zvětšujete a dokonce si můžete vychovat a vykrmit i svá mláďata! Škoda, že část s mláďaty není delší a trochu promakanější.

Taky mě mrzelo, že Kabuto často stávkoval a nechtěl sbírat oběti. Stojím před obětí, zaměřuji, Kabuto nic. Couvám, jdu vpřed, hýbu kurzorem, za zuřivého klikání myší se snažím Kabuta přimět, aby konečně chytil oběť. Nakonec vždycky povolil, ale narušovalo to plynulost hry. Hra za Kabuta, není nijak přehnaně lehká. Několikrát jsem prchal před přesilou s posledními zbytky života a jednu misi skoro na konci, kdy na mě v malém údolí čekalo asi 50 nepřátel, jsem dokončil vlastně jen využitím bugu. Poslední souboj už mě moc nebavil, tvůrci tady trochu uměle prodlužovali hru.

Giants je tedy 3D akce, RPG, strategie, závody, skákačka, Tamagoči, fantasy, sci-fi, střílí se tam, kouzlí se tam, seká se tam, plave se tam, skáče se tam, jezdí se tam na člunu, létá se tam, loví se tam, hází se tam kamením, staví se tam pevnosti - nezapomněl jsem na něco? Tvůrci se prostě rozhodli, nacpat do hry to nejlepší, nacpat tam maximum obsahu, ať si to hráč pořádně užije, ale trochu pozapomněli na pořádný příběh. Namísto něho, je ve hře humor. Tohle je první hra, u které jsem se skutečně zasmál. Cutscény mezi misemi, mají podobný druh absurdního humoru, jako měl Létající Cirkus Montyho Pythona a jsou velmi profesionálně udělané. Škoda jen, že během hry vtipů postupně ubývá a konečná hra za Kabuta, už je bez cutscén úplně.

Ve hře schází volba obtížnosti a pro hráče začátečníka je přehnaně těžká. Možnost uložení schází také, což dělá z každé mise adrenalinový zážitek. Naštěstí mise nejsou dlouhé, ani nehratelně těžké, takže nedochází k tak velké frustraci, jako třeba v Call of Cthulhu. Tvůrci to hráčům ulehčili i při stavbě základny. Pokud hráč prohraje a začne znovu, postavené budovy mu zůstanou.

Atmosféra hry je ze začátku výborná, připomněla mi trochu Outcast, ale postupně vyšuměla. Zábavná byla až do konce, ale měl jsem velká očekávání, která se nesplnila, protože hra se vydala jinudy, než jsem předpokládal. Chtěl jsem víc Smártíků, víc jejich příběhů, víc legrace - a hra začala se Smártíky šetřit. Kdykoliv jsem hru začal zvládat a říkal si, že teď to rozjedu ve velkém, teď začne ta pravá řežba - najednou střih - "A teď, něco úplně jiného!".

Graficky nevypadá špatně ani po těch létech - s výjimkou hranatých skal, které dnes působí příliš uměle. Zato dnes hladce šlape i na starém počítači, klidně i v rozlišení 1920x1080. Sem tam mi hra spadla, sem tam se vyskytl bug, ale nic katastrofálního. Takže jaká hra je? Vtipná, nacpaná zábavným obsahem, ale téměř bez příběhu a zbytečně těžká.

Pro: Vtipy, závody lodí, stavění základen, zběsilá akce, výborný pocit ze zbraní, Smártíci,

Proti: Pro začátečníka přehnaně obtížná, občas bugy, atmosféra postupně vyšumí, schází příběh,

+20
  • PC 75
"Timmy!" "Timmy? Timmy!" "Timmy!" "Timmy!" "Timmy!" (a všichni) "TIMMY!!"

Citizen Kabuto je pro mě hrozně zvláštní hra. Mám na ní skvělé vzpomínky a rád se k ní vracím, ale zároveň je pro mě zklamáním. Asi jako když člověk jí krupicovou kaši - nejdřív ze začátku vyžere kakao a cukr, neskutečně si to užívá a vychutnává, ale ten zbytek je už mnohem horší. Zprvu to ještě nějak jde, ale jakmile se poslední kakaové drobečky zcela vytratí, je to už humus.

Kdyby tato hra dostala své filmové zpracování, dost určitě by na čsfd byla označena jako akční sci-fi komedie, což by bylo naprosto přesný. Hra přímo srší fóry, jelikož je ale protkaná celou škálou velice sympatických charakterů, fungují opravdu přesně. Celkový příběh je prostý. Tím to však myslím pozitivně - banda pozemšťanů se dostane na planetu, kde zlé impérium špatných emzáků ničí životy hodných emzáků. Hej, máme zbraně, máme hlášky, máme motherfucking jetpacky, takže stačí říct už něco jako "for freedom" ne? Hra má tři kampaně. První, ve které hrajete za strašně americky se chovající Brity, kteří mají tři věci pro ně (a pro vás) smrtelně podstatné. Bouchačky, jetpack a hubu plnou hlášek. Vy hrajete za šéfa Buzze Rake-- ... ehm, teda Buzze, který, byť vypadá úplně stejně jako všichni jeho parťáci, partu drží pod kontrolou a udává vámi dané rozkazy. A je to super nářez jak sviňa! Celá první kampaň je absolutně skvělá, protkaná úžasnými napínavými souboji, které si hráč užije především kvůli jednoduchému ovládání a výborně sestavenému jetpacku, bez kterého by žádná bitva nebyla pořádná. Občas k tý smrti stačí fakt málo, jedna opravdu dobře mířená střela od nějakého Sea Reapra vám může z plného počtu životů udělat guláš. Což je pro adrenalin parádní! Plus všichni Mecs jsou opravdu vtipní, a když se do toho připojí i jejich starý Smartieský průvodce, zcela, jak se říká, steal the show.

Po skončení první kampaně už ale jde kvalita dolů. Hrajete za sexy modravou princeznu Delphi, která do hry přivádí element sólového fantasy dobrodružství. Jako ono to funguje, Delphina kouzla jsou mnohdy hrozně cool a vizuálně úžasná, stejně jako lítání s jetpackem. Nicméně problém tkví v poklesu příběhové atmosféry a vlastně i hry jako takové. Možná je to nedostatkem charakterů na scéně, možná jsem byl asi příliš zvyklý na Mecy, ale už to prostě přestávalo být ono. Do poloviny kampaně jsem tomu ještě moc nevěnoval pozornost, ale jakmile se hra dostala do části, kdy musím v závodech na skůtrech porazit své protivníky, začal jsem pochybovat, jestli ještě vůbec hraju stejnou hru. A třetí kampaň. To je už naprostá nuda a triviálnost. Člověk by si řekl, že když může hrát za velikánského strašlivého obra, který je velký jak dobytek, může žrát lidi a ničit všechno kolem, tak to bude švanda. Není. Naopak. Atmosféra totálně vymizela, Interakce s více postavami je nulová a souboje nezáživné a hloupé. Občas jsem si říkal, když jsem zrovna rozdupával nepřátelskou základnu, jak krásně by se tu dalo bojovat, kdybych ještě hrál za ty své americké Angličany. Třetí kampaň je fakt hnus. A je to strašná škoda. Obzvlášť to potvrzuje ten fakt, že hraní za samotného Kabuta opravdu nebylo třeba.

Hru si však čas od času stáhnu, nicméně sjedu pouze celou první kampaň a polovinu druhé, protože to jsou jediné části, kdy si to člověk opravdu užije. Grafika je příjemná a když si celou krajinu ještě člověk s jetpackem projede, je to prostě pohodička. A hudbu dělal Mark Morgan (Planescpae: Torment) A Jeremy Soul! To je kombinace jak prase! Je samozřejmě skvělá. Obzvlášť ty bitevní tracky, kdy dodávají hratelnosti tu pravou vážnou napínavou a epickou atmosféru, což lidi jako já naprosto milují. I přes prohlubující zklamání z druhé části hry však stojí Gianty vomrknout. Vtip, atmosféru a na svou dobu originalitu to fakt má.

Pro: První kampaň, humor, grafika, parádní bitvy, zajímavé charaktery

Proti: Od druhé půlky druhé kampaně hra ztrácí na všem...

+16
  • PC 100
Kdo nehrál nepochopí. Jedna z líbivnějších her začátku nového milénia, která vyžadovala na tu dobu hodně silnou sestavu. Graficky byla hra řadu let na špici poté co vyšla. I teď když si ji koupíte na http://www.gog.com/game/giants_citizen_kabuto nebudete litovat.

Nejklíčovější devízou celé hry je variabilita (ano je to mix herních žánrů v jedom balení) a neskutečná zábava. začínáte z pohledu třetí osoby hrát za bláznivého Mekka, který hledá bájný ostrov Majorka (sci-fi soap opera jako řemen) a omylem ztroskotá na špatné planetě, kde žijí i jiné bytosti a zlý Godzilla like tvor jménem Kabuto. Postupně projdete příběhovou linií tří velmi vtipných kampaní, kdy si vyzkoušíte přestřelku v duchu Starsihptroopers proti absolutní přesile, souboje s magií v roli sexy vodnářky a roli chodího buldozera Kabuta.

Giants jsem dohrát asi třikrát a jednou za čas si rád zahraju. Byla a bude to prostě pecka, která sice má chybičky, ale ty všichni rádi prominou ... láska na první pohled a nutnost pro všechny milovníky opravdu jedinečných her

Pro: Dechberoucí vizuál, humor, jet-pack, boží přestřelky, kombinace žánrů, zlý Kabuto

Proti: na hraní je potřeba čas =), poslední kampań za Kabuta je trošku stereotip

+15
  • PC 80
Frenetické přestřelky party kosmonautů s desítkami nepřátel, z nichž se mi ještě dlouhé minuty po dokončení mise třesou ruce. Valí se po souši, padají ze vzduchu, prohrabávají se pod zemí... Uhýbám za překážky, s pomocí vznášedla využívám terénních nerovností, s posledními několika životy a cenným pasažérem na zádech se snažím zmizet z dosahu řízené střely... Mořská víla může létat vzduchem, jezdit na bojovém skútru nebo se teleportovat, existence ve světě Giants pro ni ale není o nic bezpečnější; nepřátelé jsou opět všude a jdou jí po krku. Když se pak stanu obrem jménem Citizen Kabuto, těším se, jak to těm otravným mravencům, kteří mě v předchozích misích tak štvali, teď vrátím. A také že ano; rozšlapávám jejich budovy, žeru jejich děti a utěšeně rostu. Žel, jak známo, mravenců bývá hodně a čeho je hodně, před tím je třeba mít se na pozoru. Ani při hře za zdánlivě všemocný kolos tak není o napětí nouze.

Hře za tři charaktery je společné značné množství akce a adrenalinu, přesto se svou povahou dosti liší. V některých misích pomalu nesundám prst ze spoušti, jiné mají podstatný taktický rozměr a třeba i budují základnu, jiné jsou čistě závodní. Mapy jsou členité, nezřídka obsahují zkratky a obchůzky, takže náročný úkol vyřeším za několik málo minut, a v neposlední řadě jsou vizuálně skvostné; pro samé kochání se tou nádherou okolo by jeden zapomněl, proč tu vlastně je. Giants po tolika letech potvrzují, že stylová grafika nestárne.

Jak jsou mise i hraní za jednotlivé postavy různorodé, tím víc překvapí, že laťka zábavnosti nasazená na začátku po celou dobu neklesne. Před Giants jednoduše smekám.

Pro: hratelnost; originalita; grafika

Proti: nic

+12