"Timmy!" "Timmy? Timmy!" "Timmy!" "Timmy!" "Timmy!" (a všichni) "TIMMY!!"

Citizen Kabuto je pro mě hrozně zvláštní hra. Mám na ní skvělé vzpomínky a rád se k ní vracím, ale zároveň je pro mě zklamáním. Asi jako když člověk jí krupicovou kaši - nejdřív ze začátku vyžere kakao a cukr, neskutečně si to užívá a vychutnává, ale ten zbytek je už mnohem horší. Zprvu to ještě nějak jde, ale jakmile se poslední kakaové drobečky zcela vytratí, je to už humus.

Kdyby tato hra dostala své filmové zpracování, dost určitě by na čsfd byla označena jako akční sci-fi komedie, což by bylo naprosto přesný. Hra přímo srší fóry, jelikož je ale protkaná celou škálou velice sympatických charakterů, fungují opravdu přesně. Celkový příběh je prostý. Tím to však myslím pozitivně - banda pozemšťanů se dostane na planetu, kde zlé impérium špatných emzáků ničí životy hodných emzáků. Hej, máme zbraně, máme hlášky, máme motherfucking jetpacky, takže stačí říct už něco jako "for freedom" ne? Hra má tři kampaně. První, ve které hrajete za strašně americky se chovající Brity, kteří mají tři věci pro ně (a pro vás) smrtelně podstatné. Bouchačky, jetpack a hubu plnou hlášek. Vy hrajete za šéfa Buzze Rake-- ... ehm, teda Buzze, který, byť vypadá úplně stejně jako všichni jeho parťáci, partu drží pod kontrolou a udává vámi dané rozkazy. A je to super nářez jak sviňa! Celá první kampaň je absolutně skvělá, protkaná úžasnými napínavými souboji, které si hráč užije především kvůli jednoduchému ovládání a výborně sestavenému jetpacku, bez kterého by žádná bitva nebyla pořádná. Občas k tý smrti stačí fakt málo, jedna opravdu dobře mířená střela od nějakého Sea Reapra vám může z plného počtu životů udělat guláš. Což je pro adrenalin parádní! Plus všichni Mecs jsou opravdu vtipní, a když se do toho připojí i jejich starý Smartieský průvodce, zcela, jak se říká, steal the show.

Po skončení první kampaně už ale jde kvalita dolů. Hrajete za sexy modravou princeznu Delphi, která do hry přivádí element sólového fantasy dobrodružství. Jako ono to funguje, Delphina kouzla jsou mnohdy hrozně cool a vizuálně úžasná, stejně jako lítání s jetpackem. Nicméně problém tkví v poklesu příběhové atmosféry a vlastně i hry jako takové. Možná je to nedostatkem charakterů na scéně, možná jsem byl asi příliš zvyklý na Mecy, ale už to prostě přestávalo být ono. Do poloviny kampaně jsem tomu ještě moc nevěnoval pozornost, ale jakmile se hra dostala do části, kdy musím v závodech na skůtrech porazit své protivníky, začal jsem pochybovat, jestli ještě vůbec hraju stejnou hru. A třetí kampaň. To je už naprostá nuda a triviálnost. Člověk by si řekl, že když může hrát za velikánského strašlivého obra, který je velký jak dobytek, může žrát lidi a ničit všechno kolem, tak to bude švanda. Není. Naopak. Atmosféra totálně vymizela, Interakce s více postavami je nulová a souboje nezáživné a hloupé. Občas jsem si říkal, když jsem zrovna rozdupával nepřátelskou základnu, jak krásně by se tu dalo bojovat, kdybych ještě hrál za ty své americké Angličany. Třetí kampaň je fakt hnus. A je to strašná škoda. Obzvlášť to potvrzuje ten fakt, že hraní za samotného Kabuta opravdu nebylo třeba.

Hru si však čas od času stáhnu, nicméně sjedu pouze celou první kampaň a polovinu druhé, protože to jsou jediné části, kdy si to člověk opravdu užije. Grafika je příjemná a když si celou krajinu ještě člověk s jetpackem projede, je to prostě pohodička. A hudbu dělal Mark Morgan (Planescpae: Torment) A Jeremy Soul! To je kombinace jak prase! Je samozřejmě skvělá. Obzvlášť ty bitevní tracky, kdy dodávají hratelnosti tu pravou vážnou napínavou a epickou atmosféru, což lidi jako já naprosto milují. I přes prohlubující zklamání z druhé části hry však stojí Gianty vomrknout. Vtip, atmosféru a na svou dobu originalitu to fakt má.