Datadisk jsem hrál kdysi před mnoha lety a vím, že i tehdy jsem z něj dvakrát nadšený nebyl, proto jsem ho zde původně hodnotil jako 60%. Nicméně celou ságu nyní dávám znovu a stejně jako u samotného BHD i tady srazím hodnocení a ne, není to jen kvůli tomu, že tentokrát jsem celou hru nedohrál (protože pak bych musel kvůli té nudě a nezajímavosti jít ještě níže).

Oproti hlavní hře se v datadisku dostáváme z poloviny hry i mimo hnusné šedé prachopísečné textury blízkého/středního východu. Celý datadisk se totiž dělí na dvě kampaně - Írán a Kolumbie, ve které se zase všechno zeje zelení a drogovými mafiány. Ačkoliv se zde (v obou kampaních) autoři snaží o nějaké oživení, furt jde o striktní koridorovku, ve které v několika málo jihoamerických misích dává zavzpomínat na předchozí díly a máte o trochu větší volnost v postupu. Nicméně pokud se vychýlíte z pohledu hry příliš mimo trasu (třeba jen vylezete na blízký kopec, abyste měli přehled o údolí a nemuseli jít jak kachny na odstřel trestnou uličkou), váš velitel vám začne do interkomu ječet, kam to lezete a ať se vrátíte splnit svou misi. A většinu misí tak prostě musíte plnit v koridorech mezi kopci a budovami a chýšemi (ála Mogadišo z BHD).

Oproti BHD se nikam samozřejmě neposunula ani grafika, takže autoři sice umí udělat poměrně rozsáhlou mapu, nad kterou ale budete moci slintat jen díky přeletu ve vrtulníku nebo obeplouvání ostrůvků, čímžto smysluplnost rozlehlosti oproti např. jen textuře nedává žádný smysl. A platí i chyby a plusy z hlavní hry: Parťáci nejsou jen vocasové, ale skutečně dokáží pomoct a sejmout nepřátelé a mají i celkem výdrž (ale nejsou nesmrtelní ani tak). Nepřátelé jsou idioti s výbornou uškou, takže se trefují, ale většinou na vás chodí jak tupá zombie a vy z toho tam máte Moorhuhn a bolivijské kartely tak mají zjevně vojenský výcvik u druhoválečných sovětských vojsk s předobrazem masivních lidských bezhlavých útoků k vyčerpání munice nepřitele. Navíc jsou enemáci tak moc kontrastní, že je mnohdy nevidíte, dokud už není pozdě nebo dokud si danou část mise jednou dvakrát nezopakujete. Díky tomu potěší smysl jen omezených pozic na ukládání průběhu hry, takže nevíte, jestli uložit TEĎ nebo ještě počkat, protože nevíte, co přijde a zbytečně byste tak uložení pozice vyplýtvali. Pak vás ale rozstřílí hlídková loď na vašem motoráčku, kterou nestačíte pouhým kulometem sundat, protože je jednak až čtvrtá pátá v pořadí ostatních dotírajících obrněných lodí a druhak není oproti skalnatému pobřeží vůbec letmo vidět. Nezřídka kdy jsem tak umíral a nevěděl vlastně vůbec proč a čí rukou, což je sice možná realistické, ale herně dost na hovno, velebnosti. No a pokud si zapomenete uložit hru (a vyplýtvat jednu pozici z např. tří možných) těsně před začátkem akce, dostáváte se znovu na úplný začátek mise a trpíte zbytečnými kecy v herním enginovém intru a cestou v humwee k oné akci. Když tohle zažijete dvakrát, máte chuť něco rozbít (třeba atom!)

Ony vůbec kecy tu nejsou kladem. Autoři se snažili prohloubit hráčův zážitek tím, že vašem postava a její okolí má možnost hovořit a tak kdákají naprosté hovadiny, které nejen ruší, ale jsou zcela zbytečné, neřku-li mnohdy idiotsky blbé - např. se prostřílíte k jednotkami chráněné lodi (v misi, která jako by z oka vypadla chýšovým koridorům z Mogadiša), nastoupíte na loď, vaše postava začne na neviditelného pilota/řidiče, kapitána lodi kdákat, že "Ty mě teď dovezeš k ropné plošině", načež on odvětí že "Ano, samozřejmě, rád a že je rád, že může pomoct Američanům", vaše postava kontruje tím, že "děkuje a že tím, že pomáhá Američanům, dělá správnou věc" atd. Co to má doprkýnka co dělat se samotnou hrou? Nevadí mi adorace americké armády v jejich filmech a hrách, ale zase jako 'vocaď-pocaď'.

Prošel jsem všechny mise Íránu a skončil někde ve tříčtvrtině Bolívie, protože hra v tuhle chvíli klesla svým vyzněním hrozně moc hluboko do vod bezambiciózních tupých béčkových low-budget stříleček až příliš na to, aby mě to dohrávání skoro až fyzicky nebolelo. Stejně jako BHD ani TS už prostě není Delta Force a já vím, že ačkoliv se mi BHD kdysi ještě poměrně líbila a TS dokázala nakrknout, po aktuálních dohráních už s těmihle dvěma díly nechci mít nic společného. Novalogic (ehm, tedy vlastně koukám, že Ritual Entertainment) v mém vesmíru tohle prostě nevychytal a datadisk může být za 50% ještě docela rád.