Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Drizzlepath

12.03.2015
34
6 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ve hře Drizzlepath se vydáte na dlouhou cestu na vrchol Hory ohně. Prakticky se jedná o simulátor chůze, hlavní náplní je volné procházení velkého světa s měnícím se prostředím a počasím. Hráč se může kochat přírodou, potkávat zvířata a prozkoumávat opuštěná obydlí.

Tato nezávislá, dobrodružná hra slouží především k odpočinku a relaxaci. Byla vytvořena pomocí CryEngine 3 a nabízí tak propracované grafické zpracování. Celou hru sám vytvořil jeden člověk - Tonguç Bodur z Turecka.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak můj ATI Radeon HD 4800 na tuhle srandu nestačí :D asi to není takové překvapení, ale stejně... :D Každopádně, bacha na požadavky. :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Drizzlepath je relativně pasivní a odpočinková hra. Ona to hra možná úplně není, protože tady postrádám prvky, které by ji skutečně hrou dělaly. Jde spíše o takové vizuálně atraktivní prostředí, kterým se můžete procházet jak chcete.

Určitě lze pozitivně vyzdvihnout grafiku, která je hodně slušná a sem tam jsem nalézal místa, kde jsem měl tendenci si pořídit screenshot jako případné pěkné pozadí na plochu. To vykreslení barev, detailů a drobností bylo místy až zarážející (v pozitivním slova smyslu). Bohužel, toto se místy lemovalo s nedokonalostmi nebo místy, kde byly vysloveně grafické vady. Člověk třeba mohl poznat, že vizuálně vzdálená místa jsou pouze jen grafickým prostředím mimo hratelnou mapu, což člověka zprvu zarazí, ale nakonec to vzhledem k velikosti mapy tvůrcům odpustíte. Jinde docházelo k podivnému vykreslování některých textur, ale šlo spíše o drobnosti, které člověk neřeší.

Vlastní herní zážitek se poměrně dost špatně popisuje, protože hra je hodně prostá a nenabízí nějaký vlastní příběh (alespoň tedy já jsem ho tam nenašel), interakci nebo něco podobného. Místy se v pozadí odehrává jakési krátké vyprávění, ale to jsem nějak nevnímal, protože očividně nebylo důležité a neobsahovalo nic, co by člověk měl tendenci si zapamatovat.

Navzdory absenci různých prvků typických pro počítačové hry, bych Drizzlepath nezavrhoval. Není to hra, která by nadchnula, zároveň ale nezklame. U těchto her se snažím mít nulová nebo malá očekávání, které pak ale mohou příjemně překvapit. Celkově vzato, relativně příjemné 2 hodiny "hraní" za cenu, která je levnější než lístek do kina.

Pro: Grafické zpracování, volnost pohybu

Proti: Absence nějakého hmatatelného děje, smyslu a nulová interakce

+11
  • PC 35
Se mnou je to těžké, no. Bohužel mi tenhle typ her nedá nesrovnávat ho s, podle mě, místy a částečně podobnými Dear Esther, Vanishing of Ethan Carter, Lost Valley, Plan apod., pokaždé v něčem trochu jiném.

O hře vím, že mělo jít o scénický atmosférický a relaxační zážitek a onou "hrou" je zde míněna prostá cesta k naplánovanému cíli. hra se snaží mít nějaké to poselství a vy se tak máte kochat nejen okolím své cesty ale navíc i dumat nad smyslem sdělovaného. U mě to nefungovalo.

Nefungovalo to u mě o něco méně, než u Lost Valley, kteréžto by se dalo asi nejvíce s Drizzlepathem srovnávat. Jde o velmi podobný námět a VELMI podobné zpracování (což nemíním jako klad). Také se jen šoupete pomalu nijak vábě vypadajícím prostředím a na konci je pointa. Bohužel od chvíle, co jsem hrál Ethana Cartera jsou tyhle amatérské počiny na uvolněném Cry Engine grafikou okolní přírody prostě pro oko nedostatečné, nedodělané, mdlé, pusté, divné a místy dost nesmyslné. Některá panoramata kopců a hor v dáli mi připomínaly spíše první verze Scorched 3D. V Drizzlepath je podobně jako v Lost Valley všechno nějak divně umělé, leskne se vodou vše, včetně země, která by měla být písek, zemina, hlína... a prostě se lesknout nemůže. Je jedno, že po celou hru prší (a prší i nahoře v horách, kde navíc padá sníh). Porosty jsou také uměle... umělé, tráva skoro žádná a když už se objeví, je všechna stejně vysoká jak podle pravítka, navíc nízká jak po posekání celého ostrova. Stejně jako v Lost Valley je tu nascriptovaná zvířena, která se sice chová trochu líp, ale i tak to působí příliš... uměle. A vy ani nemůžete pořádně celý ostrov probloudit, protože se vaše postava nedokáže pořádně vyškrábat ani na pitoreskně malou hroudu podél cesty. Vaše postava má sice viditelně kmitající nohy, ale díky stínu si uvědomíte, že jste vlastně asi zombie, protože nohy kmitají, ale ruce visí bezvládně dolů :)
V půlce hry se sice trochu prostředí změní a změní se i barevnost obrazu, kdy jsem si říkal, že konečně by mohla přijít nějaká atmosféra, ale prd. Mělo to jen značit, že jsem v horách a že ten šedý poprašek všude kolem a padající spad není předzvěst nějaké apokalyptické příčiny atomového výbuchu poblíž atolu, kde jsem se vynořil, ale sníh a zima, protože jsem vystoupal o něco výše, než jsem byl nyní v horké a podivně nesourodé přírodě (poblíž jezírka ve dle sebe rostou listnáče a palmy). Skály a hory jsou krásné oblé a rovné, vyhlazené, což ale připisuji právě oné nezkušenosti tvůrce a nedostatku textur či schopností si s nimi hrát.

Co se týče té atmosféry, nějaké Esther ani Plan nesahá po paty. Prodíráte se divnou přírodou po jasně vyšlapané cestě a do uší vám nárazově hraje kytara (naštěstí pokaždé jiná skladba, ale nijak zajímavá není ani jedna, a co hůř, spolu s hudbou většinou někdo pronáší anglicky mluvená moudra, které jsem ale všechna, díky absenci titulků, nestačil pobírat. Navíc to dabuje někdo, kdo se jmenuje tuším Alejandro, což by odpovídalo tomu španělsky/mexickému přízvuku, který mě bohužel nutil se usmívat, protože spolu s brnkáním kytary mi to až příliš připomínalo původní dabing divokozápadních postaviček filmu Rango (nejblíž sou tomu asi ty vypravěčské sovy). Bohužel to myšlenkově hluboké plkání ale bylo dost rušící a pointa vyznívala jako "Eh, jako vážně?"

Pokud se nebudete nikde zbytečně courat, k čemuž ani vzhledem k nijak zajímavému ani hezkému prostředí (Ethan!) nebudete mít žádný důvod, tak do max. půlhodinky tohle máte za sebou, smazané a zapomenuté. Stejně jako u Lost Valley tedy platí, že tohle je jen o něco lépe vyšperkovanější amatérské hraní si s editorem Cry Engine, na kterém je vidět práce jednoho jediného člověka, ohromeného možnostmi tohoto enginu, ale ne zcela schopným se ani imaginárně některým z nich byť jen přiblížit. Smysl procházky je velmi sporný a, stejně jako u Lost Valley, si myslím, že tohle mělo být dostupné zdarma co by projekt pro Bodurovy kamarády a případné okolí, ne ale jako placený projekt, rozhodně ne za současná €4. Raději si pusťte kompletní záznam procházky. A koukám, že autor už udělal dokonce i pokračování, Drizzlepath: Genie, které už sice podle vydeí vypadá o něco více propracovaněji, ale stejně po tomto aktuálním zážitku nevidím důvod kupovat to ani ve slevě.

Pár screenshotů na Steamu

Pro: Já fakt nevím. Pokud ulítíváte na jakémkoliv simulátorovém chození, asi je to pro vás, jinak moc kladů nevidím, snad jen pokus o pointu a poselství. Graficky o něco lepší jak Lost Valley.

Proti: Divná grafika; divná fyzika postavy i prostředí; přerušované brnkání působí rušivě, kdyby to alespoň brnkalo stále; rušivé povídání s úsměvným přízvukem; nijaký zážitek; nulový důvod ke znovuhratelnosti

+4
  • PC 15
Sice vše podstatné řekli kolegové přede mnou, ale stejně mám chuť tu zanechat svůj koment jako malou satisfakci za přetrpění této nádhery.

Drizzlepath je série prostých walking adventur od tureckého vývojáře Tonguca Bodura. Tento člověk má na svědomí i řádku sequelů, které se k Drizzlepathu myšlenkově vztahují a dá se říci, že plodí hry tak rychle jako Uwe Boll točil ve své době filmy. Ale zatímco Uwe vždycky zprznil svým filmem hru, Bodur svou hrou przní prostředí a téma.

První díl Drizzlepathu je krátká nenáročná procházka po ostrově. Nejde o nic zvláštního a dokonce se ani nesbírají žádné dokumenty, tak typické pro tento žánr her. Vše je soustředěno na audiovizuální zážitek a slouží jako relaxační procházka virtuální krajinou. U takovýchto her, které nejen interaktivitu ale i příběh srážejí na nulu, je nutné maximálně zapůsobit audiovizuálem. Ten dojem je naprosto zásadní a musí přikovat k židli dokonalou souhrou prostředí, grafiky, hudby a efektů. Jenomže Drizzlepath je laciná amatérština a těžce selhává.

Vnímání vizuálu u těchto adventur se dnes dá dělit na "před Ethanem" a "po Ethanovi," ale i když jsem v té druhé kategorii, přesto jsem na CryEnginu viděl díla, která mě uchvátili a dokázali svým prostředím zaujmouti, přestože šlo třeba jen o modifikace, navíc vydané zdarma. Drizzlepath je ale hnusný. Prostředí je ošklivé a bez špetky vkusu, okolí je lacině vymodelované, kvalitní nasvětlení prakticky neexistuje, v barácích je tma jak v noci, textury přeskakují, efekty lesklosti jsou příšerné, protože se odrážejí i na hlíně, zvířátka vesele probíhají skrze objekty a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Hudební doprovod využívá nástroje naprosto nesedící k prostředí a přednes vypravěče s přízvukem mladého Hispánce je žalostný. Celé to vypadá, že si Bodur pozval pár kamarádů, tomu předal mikrofon, tomu řekl drnkej na kytaru a učili se spáchat hru, kterou se pak jako správní kapitalisti rozhodli zpeněžit.

Pro: Občas se najde hezká scenérie

Proti: Prakticky všechno od "děje" přes prostředí a zvuky až po zážitek

+3