Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Vanishing of Ethan Carter

The Vanishing of Ethan Carter Redux

25.09.2014
15.07.2015
19.01.2018
15.08.2019
kompatibilní
75
185 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Detektiv Paul Prospero, který se specializuje na okultní jevy, obdrží od jistého Ethana Cartera znepokojivý dopis. Uvědomí si, že je chlapec ve velkém nebezpečí, a vyrazí do Red Creek Valley, Ethanova domova. Tam zjistí, že je situace mnohem vážnější, než si myslel. Ethan zmizel těsně po brutální vraždě, která, jak Paul rychle pozná, nemusí být jedinou.

Abyste rozluštili záhadu Ethanova zmizení, budete ve hře využívat jak Paulovy nadpřirozené schopnosti komunikovat s mrtvými, tak vlastní pozorovací schopnosti, kdy bude třeba uspořádat nalezené stopy zločinu ve správném pořadí, v němž k němu došlo.

Hra využívá fotogrammetrickou technologii a běží na Unreal Engine 3. 12. září 2015 vydali autoři Redux verzi, která běží na Unreal Engine 4. Kromě vylepšené grafické stránky hry je k dispozici i nový ukládací systém, který dovolí pokračovat v hraní tam, kde hráč hru ukončil. Vylepšeno bylo i postupné načítání herního světa, které by nyní mělo být plynulejší. Všechny změny v Redux verzi si vyžádaly větší hardwarové nároky. Vylepšenou verzi si mohou užít všichni současní i budoucí majitelé hry zdarma. Při instalaci si hráč může vybrat, které verzi dá přednost.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
The Vanishing of Ethan Carter se veze na moderní vlně videoherních příběhů, jež upřednostňují atmosféru a plynulost vyprávění před množstvím a hloubkou interakce. Hra nejde až do takových extrémů jako Dear Esther, nicméně i tak se hádanky dají spočítat na prstech a pravděpodobnost záseků je minimální.

Prim tak hraje putování nádherným prostředím, vstřebávání unikátní atmosféry a poměrně pasivní rozplétání událostí, jež vás na místo zavedly. Technická i estetická stránka naštěstí plní svou roli dokonale, takže minimální stupeň interakce ničemu nepřekáží.

Příběh hry, jakkoli se nevyhýbá velkým klišé, ve skutečnosti není až tak hloupý, jak se může po většinu doby znát. Jistá béčkovost a derivativita zde dává smysl a oproti zmíněné Dear Esther se alespoň hráč dočká srozumitelné pointy, jež neposkytuje příliš prostoru k vytváření desítek alternativních teorií.

Těch zhruba pěti hodin, co jsem s Ethanem Carterem strávil, nelituju. Je to zručně udělaná krátká adventura, která ví, co chce říct a jak. Žádnou zásadní díru do světa asi neudělá, ale to zřejmě ani tvůrci neplánovali.
+40
  • PC 80
Nejkrásnější virtuální procházka, na které jsem byl. Famózní podzimní atmosféra je jako balzám na duši.

The Astronauts předvádí, jak se modeluje úžasně vypadají svět, ve kterém se jen tak mimochodem nachází také nějaká ta hra. Hra, která se snaží přicházet s netradičním postupy, ale trestuhodně zůstává na půli cesty. Všechny lokace a jejich místa činu mají obrovský adventurní potenciál, který pravidelně zůstává nevyužit. Stejně jako příběhová pointa. Ta by se dala v intelektuálních kruzích považovat za klišé, ale hra k ní po celou dobu tak mile směřuje, že jí ji nemohu vyčítat.

Ethan Carter tvoří nadějnou povídku, ze které by se jednou mohl vyklubat velmi slušný román. Držím polákům palce.
+35
  • PC --
Něco tak úchvatného jsem ještě neviděl. Prvních několik desítek minut jsem jen tupě zíral na monitor a nevěřil svým očím. Nehledě na to, že i s maximálním nastavením jsem si na svém, tři roky starém, stroji užíval plynulost.

Ačkoli by se v designu herní mapy dalo najít pár pitomostí (nádraží, železniční přejezd...), je použitá fotogrammetrie opravdu působivá. Když se k tomu přidá parádní soundtrack, vychází mi jedna z technicky nejvyspělejších her dnešní doby.

Navíc to není jen procházka, ale adventurní část vyžaduje trochu sofistikovanější přístup, než jen držení klávesy. Přehlídnutí jednoho předmětu a finální brození mě dokonce donutilo nahlídnout do návodu.

Příběh OK. Neurazil, nezaujal. Nadpřirozené macho-abraka-brekeka-vole prostě není můj kapovtý. Ale konec to naštěstí zachránil...

Největší problém hry vidím v systému autosave. Ukládat jen po ukončení dané akce (vyřešení případu, objevení něčeho...) nepovažuju za příliš rozumné a dost mi to nabourávalo atmosféru. Protože hra nikoho nevede za ručičku a mapa je kompletně otevřená již od začátku, může se člověk dostat po hodině chůze do situace, že vlastně nic neudělal a nemá uloženo. Stejně tak přehlédnutí jednoho předmětu může být v konečném důsledku frustrující. Zamrzí i pár bugů.

Každopádně to je zatím asi nejlepší immersive walk, kterého jsem se účastnil.

✰✰✰✰ / 5
+34
  • PC 90
Čas od času se hra potká se správnou náladou hráče a všechno do sebe zapadne, jak kdyby jeden pro druhého byli stvořeni. Mé poslední splynutí se hrou obstaralo Zmizení Ethana Cartera. Jako asi většina ostatních, jsem se samozřejmě chytil na nádhernou grafiku a hudbu, bez čehož by asi atmosféra hry značně pokulhávala. Takhle je ovšem samotné procházení světem úžasnou podívanou a i když vás neosloví zbytek hry, stojí za to si tenhle kousek alespoň vyzkoušet.

Jakmile jsem si ovšem zvykl na tu nádheru kolem sebe, začalo mě samozřejmě zajímat, o co vlastně tady jde a jestli se to taky nějak hraje. The Vanishing of Ethan Carter dokázal namíchat přesně ve správném poměru ten koktejl zajímavého příběhu, atmosférického světa a po většinu času nefrustrující hratelnosti.

Hra je v první řadě o hledání, a zde může nastat i kámen úrazu. Nenajdete-li totiž jediný kousek skládačky, může se přeci jen objevit pocit frustrace, a atmosféra hry může jít rychle do kopru. A jak autoři upozorňují hned v úvodu, hra vás za ručičku skutečně nevede. O to lepší pocit to je, když dílky do sebe postupně zapadají a odhalují zlomky jejího příběhu. Samotné hádanky a rébusy, které na nás ve hře čekají, by neměly činit zásadní problém.

Nepustím se do polemiky o tom, zda je příběh takový nebo makový, sto lidí sto chutí. Mohu jen říct, že po většinu času jsem se psychicky připravoval na stupidní konec, který nejenom že nenastal, ale zastihl mě naprosto nepřipraveného na to, co se v závěrečné scéně odehrálo, a co dalo smysl i těm věcem, které mi v průběhu hry přišly tak nějak nepatřičné. Je to přesně ten způsob vyprávění, kdy je toho hodně řečeno, ale pořád zde zůstává prostor pro vlastní fantazii a popřemýšlení o tom, co si sami z této hry vlastně odnášíme. A v takových případech je zde většinou i to riziko, že vás to neosloví. Já jsem měl tentokrát štěstí a všechno perfektně klaplo.
+34
  • PC 85
Jak vybrat hru, kterou je možné přejít na jeden zátah, a zároveň docílit alespoň trochu uspokojivého prožitku? Časové hledisko by v takovém případě mělo velkou váhu, ale občas zafungují náhody tak dokonale, že aspekty, které normálně brousí tango v rytmu oxymóronu, vzácně souzní: sobotní dopoledne, venku počasí, že by člověk psa nevyhnal a nálada u ženy v tónině "pojďme si zahrát nějakou pěknou hru". Srdce protřelého pařana zaplesalo a rozhodnutí padlo na The Vanishing of Ethan Carter, s tím, že tomu necháme celý víkend. To jsem ovšem neměl tucha, že příběhová explorativní adventura z vlastního pohledu bude natolik vtahující, že ji prosvištíme na jeden zátah.

Citově zabarvený úvod máme za sebou, tudíž popojedeme: Technicky a na oko (a ucho) lahodící hra patří mezi to nejkrásnější, co jsem měl tu čest zatím hrát. Příběh hry začíná neobjevně, přesto zajímavě - hlavní postava se snaží přijít na to kdo je a kam se poděl Ethan Carter. Osamoceni vycházíme z vlakového tunelu, kde je zřejmé, že tudy vlak neprojel velmi, ale velmi dlouho. Duši hladící pohled na lesy vás ukolébá, v tom vystřelí past jak ve Vietnamské džungli. S úlekem se ptáte, co tu něco takového vůbec dělá? Opodál na mostě stojící drezína a červená barva zde až nápadně připomíná krev - začíná jít do tuhého a atmosféra o to více zhoustne, když nacházíme amputované končetiny v kolejišti. Nehoda? Úmysl? Zvěrstvo? Hra tím nabírá na obrátkách a v hráči silně probouzí zvědavost, pěkně silně, až k nepředvídatelnému konci a odhalení záhady o rodině Carterových.

Tento působivý kousek se dá jistě proletět velmi rychle, obzvláště, když si osvojíte mechanizmy. Já ve hře strávil něco mezi 6 až 7 hodinami, často jsem se několik minut kochal výhledy, stál u vody, jen tak se bloumal lesem nebo se pietně procházel hřbitovem. Kvalitně zpracované prostředí k podobné prokrastinaci přímo vybízí. Každopádně hru vřele doporučuji, stálo to za to!

Pro: technická stránka, prostředí, příběh, závěr

Proti: některé mechaniky, část v dolech

+34