Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Child of Light

29.04.2014
30.04.2014
01.07.2014
11.10.2018
75
70 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

V Rakousku roku 1895 upadne dcera místního vévody Aurora do hlubokého spánku. Po probuzení se ocitne ve světě zvaném Lemuria, kterému Černá Královna ukradla slunce, měsíc a hvězdy. Právě Aurora dostává za úkol nebeská tělesa získat zpět.

Child of Light je 2D RPG od tvůrců Far Cry 3 inspirované klasickými japonskými zástupci žánru jako Vagrant Story, ságou Final Fantasy nebo plošinovkou Limbo. Využívá Active Time Battle systém, který je kombinací tahových a real time soubojů. Přítomen je i lokální kooperativní multiplayer, v němž jeden z hráčů využívá modrou světlušku jménem Ignuculus a pomáhá Auroře při její cestě.


Poslední diskuzní příspěvek

Vcera som si prvykrat zapla tuto hru. Mam v nejak asi tak pol hodinku a zatial ma to dost zaujalo. Uvidime ako budem pokracovat :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
"Děťátko, zachumlej se v postýlce,
A já ti povím báji.
O Lemurii, království ztraceném, a o dívce,
Jenž dočkala se slávy."


Child of Light je krásné. Je to jako poezie přenesená na akvarelový papír tím nejjemnějším štětcem a těmi nejlepšími vybranými barvami. Tohle okouzlující malé RPGčko kombinuje rozpité akvarelky s veršovanými dialogy a harmonickým soundtrackem (který sice v ničem nevyniká, ale hodí se ke hře dokonale) a celé to spojuje do jednoho klasického pohádkového příběhu. Tahle kombinace po dojmové stránce působí jednoduše čarovně a nemohla být pro hořkosladce laděný příběh vybraná lépe.

Jak už sem zmínil, dějová linie je jakousi klasickou šablonou pro pohádku, laděná spíše do lehce melancholické linie. Takový dojem tomu dodávají právě ony veršované dialogy, které mimochodem hrají neuvěřitelně hravou linii a osobně jsem se na každou dialogovou sekvenci velice těšil. Snad každá věta, která ve hře byla vyřčena, měla svůj rým a častokrát jsem se pousmál. Obzvlášť mě bavila občasná interakce mezi jednotlivými charaktery, které dodávali hře a postavám na živosti. Charaktery jako takové byli funkční a pro celkový vzhled hry byli zvoleny dokonale, ať už se jednalo o kontrastní duo šašků Rubelly a Tristise, všemocného třasořitku Finna, nebo prastarého ztraceného Golema.

Každá postava měla své vlastní originální vlastnosti, ale také schopnosti, kterými obohacovala partu. Schopnosti jako takové byli funkční, ale to samé se nedá říci o bojovém systému, který z nich vymačkal všechno dobré a pak to zahodil. Každý souboj se dal jednoduše vést obdobnou taktikou jako předchozí, jen stačilo sem tam vyměnit bojující postavu za jinou. Ne, že by boje byli tak příšerné - onen tahový styl obohatil o několik nových prvků - například časovou linii, kterou osobně považuji za skvělé vylepšení, nebo také o poletujícího Ignicula, světlušku, která během soubojů pomáhala, kde se dalo, ale i přesto toto zakčnění nakonec vedlo ke stereotypu tak typickému pro tento druh soubojů...

A se souboji se pojí i leveling, skilly a způsob jakým se přiřazovali, byl víceméně klasický a proto funkční, ale samotné levelování s takovým množstvím postav se snad už ani nedalo brát za zábavu a odměnu za náročný boj. Po každém souboji vám vyskočilo okénko, které hlásalo zvýšení úrovně někoho z družiny a přiznejme si, že v takové osmé kapitole, kdy už je každá postava na třicáté úrovni, to začne lézt na nervy.

Každopádně, i přes obě dvě zmíněné mouchy, je Child of Light řemeslně dobře odvedená práce a působí, stejně jako hry od Amanita design, jako umělecké dílo a doopravdy jím je. Skláním se před tvůrci, kteří měli nervy veršovat dialogy a dostat na obrazovky takovou rozpustilou grafiku. Snad jsem řekl vše co jsem chtěl, pokud ne, tak se omlouvám a Child of Light vřele doporučuji, jako chutnou oddychovku.

- Vlastněna Deluxe edice
- Komentář psán těsně po dohrání, tak možná proto působí tak chaoticky a plný dojmů

Pro: Soundtrack, design, příběh, dialogy, různorodé charaktery, skilly a lvl. systém

Proti: Stereotypní souboje, příliš časté levelování

+21
  • PC 75
S hlavní hrdinkou Aurorou jsem se ocitl v pohádkovém světě Lemuria, a musel jsem pro tento svět získat zpět nebeská tělesa, která Černá královna ukradla. Svět Lemuria mě velice nadchnul a vizuálně naplnil mé smysly. Opravdu pohádka, jak se patří. Přes různé nástrahy jsem se dostával ve hře dál a dál, a poznával nové přátele, kteří se pak stali i mými společníky.

Bojový mechanismus hry mě mnohdy řádně potrápil. Sice jsem měl dostatek společníků, které jsem při souboji mohl využít, ale rozpoznání slabých míst nepřátel a vybrání správného z řady útoků, bylo mnohdy obtížné. Člověk tu musí řádně taktizovat a reagovat na akce nepřátel, kdy je může i díky svému společníkovi vrátit nazpátek a tím oddálit jejich útok. Ale po pár hodinách soubojů jsem již všemu přišel na kloub a využíval pár základních útoků. Byly zde však další možnosti jako ochranná kouzla apod. Ty jsem však nevyužíval, protože mi připadalo, že mě akorát zpomalují a dávají mi nevýhodu díky tahovému stylu boje. Ale je to možná mou základní taktikou, kterou jsem si vybral. Rozhodně neříkám, že by nebyla užitečná.

Když se nad tím tak zpětně zamyslím, tak hra řádně procvičila i mé strategické myšlení. Ale co mě nejvíc na hře mrzelo, bylo velké množství stereotypních soubojů, které oživilo akorát větší spektrum mých společníků.
+19
  • PC 80
1)Umělecký zážitek.
2)Jeden souboj za druhým, všechny dosti podobné, přesto díky velkému počtu postav, které můžete v boji vyměňovat (bojují pouze dvě), zábavné. Na každého platí něco jiného.

Herními algoritmy je to hra pro mladší generace, příběhem však spíše pro dospělé lyricky smýšlející.

Dohromady skvělá rpg tahová plošinovka oddychovka na pár večerů.
+17
  • PS4 80
Child of Light jsem si chtěla zahrát už nějakou dobu, takže když jsem na něj narazila ve slevě, neváhala jsem, a neprohloupila jsem. Je to vizuálně nádherná malovaná hra s ještě krásnějším soundtrackem. Jak už zde zmínili jiní hráči, hratelnost je celkem repetetivní a i přesto, že máte k ruce v soubojích celkem dost kamarádů, prošla jsem celou hru prakticky se dvěma postavama. Levelování je celkem nevyvážené, prakticky po každém souboji jsem měla u někoho level a strom schopností, který si postupně odemykáte, je zbytečně velký. Bojový systém má pár zajímavých prvků, ale bohužel se během hry nějak nevyvíjí. Postavy jsou roztomilé, zábavné, rozmanité a každý rozhovor mezi nimi byl veršovaný. I nějaké ty puzzly se zde objevily, ale klidně bych si jich dala více. Pro mě příjemná jednohubka a pokud hledáte nějakou hru k oddychu, můžu jenom doporučit.

Pro: Vizuál, soundtrack, postavy

Proti: Repetetivnost

+17
  • PC 85
Jsem si naprosto vědom stereotypních soubojů a kýčovitosti. Nebudu si nic nalhávat. Tak trochu mě přemohla nostalgie. Vzpomněl jsem si u hry na atmosféru Final Fantasy, které jsem kdysi hrával a vyrůstal na nich. Child of Light má totiž stejné kouzlo, kterým vás dostane. To dítě ve vás se probudí a chce víc. Tu pohádku prostě musí slyšet a hrát. Převážně díky soundtracku se navodila atmosféra takové novodobé pohádky, která je ne jen pro dospělé. Přesto je to klasický souboj dobra se zlem, ale naprosto skvěle zpracován. Veršované pasáže díky češtině již nejsou problém a tak si mohou hru plně užít i hráči, kteří nedisponují angličtinou na tak vysoké úrovni.
Teď k tomu horšímu. Systém boje je z počátku perfektní. Po velmi krátké chvilce se však dostaví velmi ošklivý stereotyp a zjistíte, že vlastně moc takticky bojovat nemůžete. Zbývá vám tedy sledovat lajnu "nabíjení" schopností a zaútočit ve správný čas. Pak lisknete elementální útoky skrz okuly a máte tak nějak vyhráno. Převážně v kombinování okulů se brzy stane chaos. Ten systém mi asi nesedl. Přestože je primitivní, tak sbíráte tolik elementálních kamenů, že brzy přestanete propočítávat co komu a jak.
Parta také není složená s nějakých skvělých osobností. Chybí jim větší propracovanost stejně jako celému systému levelování. Neustále dostáváte totiž další úrovně a tak necítíte nějakou motivace dále bojovat. I při dosažení další úrovně není moc co volit. Pouze naklikáte skilly tak, jak vám sedí a moc nad tím nemyslíte. Je to škoda, protože si myslím, že se z taktického boje dalo vytěžit o dost více.
Je to jednoduše ten typ hry, která má duši. Budete na ní dlouho vzpomínat i když víte, že mechanismy moc nefungovali a děj byl vlastně jedno velký klišé. Vzpomenete si však na soundtrack, zpracování, grafiku a celkovou kouzelnost, která ze hry svítí všemi směry.
Nutno ještě dodat, že Child of Light je pro specifické publikum. Nejlépe pro oblíbence JRPG, kteří chtějí zkusit, jak by tento systém fungoval vytvořený v jiné zemi. Také neuškodí, když budete mít rádi pohádky a nenásilné příběhy.
Složité doporučit, ale ze subjektivního hlediska mi Child of Light naprosto sedlo a velmi jsem se bavil.
Hrací doba je krátká (okolo 10h), takže neinvestujete moře času, jako do propracovaných JRPG. Pořádně promyslete, jestli chcete zrovna tohle. Pokud ano, tak je to nejlepší, co můžete najít.

Pro: soundtrack, grafika, podání příběhu, prostředí, ten soundtrack je fakt parádní :)

Proti: stereotypnost, kýčovitost, nepropracovanost, chaotické a nedotažené mechanismy hry

+13