Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Child of Light

29.04.2014
30.04.2014
01.07.2014
11.10.2018
kompatibilní
75
73 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

V Rakousku roku 1895 upadne dcera místního vévody Aurora do hlubokého spánku. Po probuzení se ocitne ve světě zvaném Lemuria, kterému Černá Královna ukradla slunce, měsíc a hvězdy. Právě Aurora dostává za úkol nebeská tělesa získat zpět.

Child of Light je 2D RPG od tvůrců Far Cry 3 inspirované klasickými japonskými zástupci žánru jako Vagrant Story, ságou Final Fantasy nebo plošinovkou Limbo. Využívá Active Time Battle systém, který je kombinací tahových a real time soubojů. Přítomen je i lokální kooperativní multiplayer, v němž jeden z hráčů využívá modrou světlušku jménem Ignuculus a pomáhá Auroře při její cestě.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
"Děťátko, zachumlej se v postýlce,
A já ti povím báji.
O Lemurii, království ztraceném, a o dívce,
Jenž dočkala se slávy."


Child of Light je krásné. Je to jako poezie přenesená na akvarelový papír tím nejjemnějším štětcem a těmi nejlepšími vybranými barvami. Tohle okouzlující malé RPGčko kombinuje rozpité akvarelky s veršovanými dialogy a harmonickým soundtrackem (který sice v ničem nevyniká, ale hodí se ke hře dokonale) a celé to spojuje do jednoho klasického pohádkového příběhu. Tahle kombinace po dojmové stránce působí jednoduše čarovně a nemohla být pro hořkosladce laděný příběh vybraná lépe.

Jak už sem zmínil, dějová linie je jakousi klasickou šablonou pro pohádku, laděná spíše do lehce melancholické linie. Takový dojem tomu dodávají právě ony veršované dialogy, které mimochodem hrají neuvěřitelně hravou linii a osobně jsem se na každou dialogovou sekvenci velice těšil. Snad každá věta, která ve hře byla vyřčena, měla svůj rým a častokrát jsem se pousmál. Obzvlášť mě bavila občasná interakce mezi jednotlivými charaktery, které dodávali hře a postavám na živosti. Charaktery jako takové byli funkční a pro celkový vzhled hry byli zvoleny dokonale, ať už se jednalo o kontrastní duo šašků Rubelly a Tristise, všemocného třasořitku Finna, nebo prastarého ztraceného Golema.

Každá postava měla své vlastní originální vlastnosti, ale také schopnosti, kterými obohacovala partu. Schopnosti jako takové byli funkční, ale to samé se nedá říci o bojovém systému, který z nich vymačkal všechno dobré a pak to zahodil. Každý souboj se dal jednoduše vést obdobnou taktikou jako předchozí, jen stačilo sem tam vyměnit bojující postavu za jinou. Ne, že by boje byli tak příšerné - onen tahový styl obohatil o několik nových prvků - například časovou linii, kterou osobně považuji za skvělé vylepšení, nebo také o poletujícího Ignicula, světlušku, která během soubojů pomáhala, kde se dalo, ale i přesto toto zakčnění nakonec vedlo ke stereotypu tak typickému pro tento druh soubojů...

A se souboji se pojí i leveling, skilly a způsob jakým se přiřazovali, byl víceméně klasický a proto funkční, ale samotné levelování s takovým množstvím postav se snad už ani nedalo brát za zábavu a odměnu za náročný boj. Po každém souboji vám vyskočilo okénko, které hlásalo zvýšení úrovně někoho z družiny a přiznejme si, že v takové osmé kapitole, kdy už je každá postava na třicáté úrovni, to začne lézt na nervy.

Každopádně, i přes obě dvě zmíněné mouchy, je Child of Light řemeslně dobře odvedená práce a působí, stejně jako hry od Amanita design, jako umělecké dílo a doopravdy jím je. Skláním se před tvůrci, kteří měli nervy veršovat dialogy a dostat na obrazovky takovou rozpustilou grafiku. Snad jsem řekl vše co jsem chtěl, pokud ne, tak se omlouvám a Child of Light vřele doporučuji, jako chutnou oddychovku.

- Vlastněna Deluxe edice
- Komentář psán těsně po dohrání, tak možná proto působí tak chaoticky a plný dojmů

Pro: Soundtrack, design, příběh, dialogy, různorodé charaktery, skilly a lvl. systém

Proti: Stereotypní souboje, příliš časté levelování

+22
  • PC 75
S hlavní hrdinkou Aurorou jsem se ocitl v pohádkovém světě Lemuria, a musel jsem pro tento svět získat zpět nebeská tělesa, která Černá královna ukradla. Svět Lemuria mě velice nadchnul a vizuálně naplnil mé smysly. Opravdu pohádka, jak se patří. Přes různé nástrahy jsem se dostával ve hře dál a dál, a poznával nové přátele, kteří se pak stali i mými společníky.

Bojový mechanismus hry mě mnohdy řádně potrápil. Sice jsem měl dostatek společníků, které jsem při souboji mohl využít, ale rozpoznání slabých míst nepřátel a vybrání správného z řady útoků, bylo mnohdy obtížné. Člověk tu musí řádně taktizovat a reagovat na akce nepřátel, kdy je může i díky svému společníkovi vrátit nazpátek a tím oddálit jejich útok. Ale po pár hodinách soubojů jsem již všemu přišel na kloub a využíval pár základních útoků. Byly zde však další možnosti jako ochranná kouzla apod. Ty jsem však nevyužíval, protože mi připadalo, že mě akorát zpomalují a dávají mi nevýhodu díky tahovému stylu boje. Ale je to možná mou základní taktikou, kterou jsem si vybral. Rozhodně neříkám, že by nebyla užitečná.

Když se nad tím tak zpětně zamyslím, tak hra řádně procvičila i mé strategické myšlení. Ale co mě nejvíc na hře mrzelo, bylo velké množství stereotypních soubojů, které oživilo akorát větší spektrum mých společníků.
+19
  • PS4 80
Child of Light jsem si chtěla zahrát už nějakou dobu, takže když jsem na něj narazila ve slevě, neváhala jsem, a neprohloupila jsem. Je to vizuálně nádherná malovaná hra s ještě krásnějším soundtrackem. Jak už zde zmínili jiní hráči, hratelnost je celkem repetetivní a i přesto, že máte k ruce v soubojích celkem dost kamarádů, prošla jsem celou hru prakticky se dvěma postavama. Levelování je celkem nevyvážené, prakticky po každém souboji jsem měla u někoho level a strom schopností, který si postupně odemykáte, je zbytečně velký. Bojový systém má pár zajímavých prvků, ale bohužel se během hry nějak nevyvíjí. Postavy jsou roztomilé, zábavné, rozmanité a každý rozhovor mezi nimi byl veršovaný. I nějaké ty puzzly se zde objevily, ale klidně bych si jich dala více. Pro mě příjemná jednohubka a pokud hledáte nějakou hru k oddychu, můžu jenom doporučit.

Pro: Vizuál, soundtrack, postavy

Proti: Repetetivnost

+18
  • PC 80
1)Umělecký zážitek.
2)Jeden souboj za druhým, všechny dosti podobné, přesto díky velkému počtu postav, které můžete v boji vyměňovat (bojují pouze dvě), zábavné. Na každého platí něco jiného.

Herními algoritmy je to hra pro mladší generace, příběhem však spíše pro dospělé lyricky smýšlející.

Dohromady skvělá rpg tahová plošinovka oddychovka na pár večerů.
+17
  • PC 70
Child of light som chcela vyskúšať hlavne kvôli jeho rozprávkovému vizuálu a krásnej hudbe. Hra vyzerá akoby bola namaľovaná vodovými farbami, tie akoby vytvárali nádherné 3d prostredie, ktoré je reprezentované množstvom lokácií od lesa cez mestečko až po podzemie alebo jaskyne. Ako som spomínala, páčila sa mi aj hudba, ktorá bola často melancholická ale spomínam si, že pri súboji s bossmi nabrala ten správny dych a bola pekne povzbudzujúca.

Hru som spočiatku hrala na ťažšiu obtiažnosť, ktorú som si ale nakoniec zmenila na ľahšiu. Trochu mi tie súboje prišli otravne dlhé a zistila som, že aj na tej ľahkej otiažnosti som si hru užila natoľko aby ma prestala nudiť a nefrustrovala ma.

Vypichnem zopár maličkostí, ktoré sa mi na hre páčili. Boli to jednotlivé príbehy mojích spoločnikov a malé vedľajšie nepovinné questy, ktoré bolo fajn splniť, ak ste chceli dostať vylepšenia.
Krátke cutscény, kde sa moji kamaráti navzájom povzbudzovali, spoznávali alebo len prehodili zopár slov.
Celý koncept hry založenej na rýmoch.
Alebo napríklad aj využívanie Ignita v súbojoch a riešení hádanok.

Čo by mohlo byť trošku lepšie, tak už tie spomínané hádanky. Brala by som ich zložitejšie a rôznorodejšie. No a ďalším bodom by pre mňa bolo okresanie množstva spoločníkov. Podľa mňa ich tam bolo zbytočne veľa a často som ich všetkých nevyužívala. Mohlo to byť kvôli nastavenej obtiažnosti hry? Je to možné.

Vo všeobecnosti však hodnotím túto hru ako pekný a jedinečný zážitok.
+15