Původně jsem myslel, že DLC The Last Divinity ani nebudu hrát, psal jsem to i u svého komentáře na Monster Train.
Jenže komplet edice se objevila na Humble Choice, tak jsem se mrkl na weby kde se to hemží překupníky a Monster Train: The Last Divinity za 19,-CZK, neber to!

Chvilku mi trvalo než jsem pobral co nové DLC po mě vlastně chce. Jelikož jsem měl už vše otevřené ihned jsem hrál 25 Covenant Rank. Také jsem se musel seznámit s novou rasou Wurkin, kteří využívají echo kouzel a to znamená, že se vám na jednotlivá patra zapisují krystaly, které se dají proměnit ve větší sílu kouzel či použít silnější kouzla. Wurkini jsou velmi silní a dobře se za ně hraje.
Dále DLC přineslo, nové funkce jako spojování jednotek do sebe čím se dá získat část umění druhé postavy nebo nové vylepšení kouzel, samozřejmě nějaké události a pro každou rasu jednu novou jednotku. Poslední řadě sbíraní Pact Shards, pro zpřístupnění nového finálního bosse.
A jak se tohle všechno hraje?! Hrozně... Budu mluvit o 25 ranku. Vlastně sbíráte karty, které vám dají velkou sílu v útoku a nebo silnou obranu. Z každé rasy hrajete jen nejsilnější karty nebo jen nejsilnější jednotky. Kombinování jednotek zase jen nejlepší aby Vám daly nějaké zajímavé spojení. Člověk si řekne, to je logický pouze silné ale každá rasa má tak dvě - tři nebo taková rasa Umbra je absolutně nepoužitelná, nemá ani jednu jednotku, jelikož nebudete mít šanci jí upotřebit proti finálnímu bossovi. Co teď? Začnete točit a kombinovat jen 20% celkových karet.Hra se smrskne na čekaní na koupi k postavě Multistrike nebo mít štěstí na postavu s útokem na všechny ale stejně je potřeba mít u postavy s útokem na všechny Multistrike, jinak anděli s 290HP energii neporazíte, finálního bosse už vůbec ne.

Opravdu jsem DLCčkem The Last Divinity zklamaný. Nechápu k čemu je vysoká obtížnost hry, když na ní nejde uplatnit 80% karet. Hra se smrskne na opakování těch stejných karet, stejných jednotek. Nevím, jak to vývojáři mysleli ale tohle za mě hodně nepovedené a to samotnou hru jsem hodnotil hodně kladně. Jediný světlí záblesk je rasa Wurkin, která má hlavu a patu, bohužel tohle se nedá říct o zbytku The Last Divinity 40%

Po dlouhé době jsem sáhnu po nějaké hře a má ruka ukázala na Monster Train. Monster Train je karetní tower defend, spojení dvou světu do jedno, mého oblíbeného karetního (Slay the Spire) a mého méně oblíbeného obraného (Defend Your Life!).

Něco málo k Monster Train. Vaším úkolem je ubránit a dovést poslední oheň (Pyre) do zamrzlého pekla a tím zažehnou pekelnou slávu. Ve hře je pět frakci, každá frakce má své dva unikátní šampióny alias Champions. Na startu každé hry (runu) dostane na výběr hlavní frakci s šampionem a vedlejší. Teď už jen ubránit 8 hlavních misí, vybrat další správné karty do balíku a k tomu bojovníky do všech vašich řad, shromažďovat penízky na vylepšení bojovníků i kouzel. To by v tom byl čert abych ten oheň nedovezl.

Jako většina karetních her, tak Monster Train má levely obtížnosti (Covenant Ranks) po každém dohraní se otevře další level. Do 16 Ranku je Monster Train vyloženě sranda, pak už se to hodně zvrátí a do 25 ranku je už potřeba víc tvořit týmy z postav a vybírat prověřené karty. Když říkám prověřené, tak tím na rážím na kámen úrazu v Monster Train. Chce nejlepší obranu berte pouze Defend shield, top útok Rage, a co takhle neviditelnost Stealth.
Od 16 Ranku se hra bude točit okolo těchto tří nejsilnějších aspektů. Ano, povede se Vám balík karet, který pojede i bez těch to tří ale buď narazíte u Seraph hlavní boss, obzvlášť pokud půjde černého Seraph (Serahp má čtyři varianty, každá má svou barvu a k tomu dané schopnosti) nebo u bosse předním.  Neříkám, že se to nedá ale pokud chce mít od začátku jasno většinou půjdete tímto směrem. Jinak Monster Traina zpočátku hodně zábavná a chytlavá hra, bohužel můj problém s Tower defend hrami se přenesl i sem, celkem rychle mě omrzí.
Grafický a hudebně hra nějak nevybočuje, nahoru ale ani dolu na karetní hru v naprostém v pořádku.

Verdikt: Když jsem začal hrát Monster Train byl jsem si jistý, že si časem koupím DLC Last Divinity (které přidá frakci a nového poslední bosse). Po dohraní za všechny frakce 25 ranku, jsem nějak ztratil zájem. Nákupu Monster Train nelituji, hraje je velmi dobra splnila vše co jsem od ní chtěl i to, že Tower defend je u mě na chvilku.
70%

Předpokládám, že o hře Pirates Outlaws nikdo na DH neslyšel, natož aby jí někdo vůbec hrál. Asi ani já bych o ní nikdy neslyšel, kdyby nechtěla shoda všech možný okolností a Pirates Outlaws se stala mou nejhranější hrou.

Co Pirates Outlaws vlastně je. Je to roguelike karetní hra na hrdiny, jako otec všech karetních roguelike her na hrdiny Slay the Spire. Tedy základ je jasný sbírat karty, tvořit balíčky a porážet nepřátele.

Ve hře je 15 hratelných postav, každá má trochu jiný styl hraní, jedna využívá více karty na boj nablízko, druhá na dálku, další mix obou atd. Mě se osvědčilo brát karty melee (karty na blízký útok bez použití nábojů). Náboje ve hře fungují jako pohybové body karet. Další alternativou je hrát na takzvané debuff, pozitivní či negativní efekty, jako krvácí, slabost, 50% slepota. Bohužel oproti Slay the Spire se nedají kombinovat, každá postava může mít jen jeden efekt a další efekt přebije ten první. Což je úplně na nic, proto je hlavní mít jeden obraný efekt, ať se vyvarujete nepříjemný efektům.

Ve hře jsou tři hlavní módy Navigate, Arena, Tavern Brawl. Navigete je klasický tower, dojít na konec cesty a nasbírat dobré karty a relikvii k poražení bossů. Nejlepší režim ve hře.
Arena a Tavern Brawl jsou arény na kola či na vlny, úkol přežít co nejdéle. Arena má 100 levelů a odehrát celou trvá cca 2,5 hodiny, což moc zábavný není, obzvlášť po 50 levelu můžete vypadnou s kýmkoliv. Tavern Brawl je kratší cca 30min a má trochu jiná pravidla ale v podstatě je to stejné.

Teď proč vůbec píši komentář ke hře kterou nikdo na DH nehrál. Jelikož si myslím, že Pirates Outlaws je skvělá hra na mobil. Zabaví na desítky hodin u doktora, na zastávce, v autobuse, na záchodě, prostě kdekoliv jinde než doma. Ano můžete si jí koupit na Steamu 16euro ale proč, když na Google i App Storu stojí 25,-kč. Znovu hratelnost obrovská, otevírání nový ostrovů, nových karet, relikvii, plus 15 různých postav, tolik na hru na mobil je parádní!

Verdikt: Kdybych hrál hru normálně na PC, hru nedoporučím. Pirates Outlaws nedosahuje kvalit Slay the Spire nebo Griftlands či dalších. Pirates Outlaws je dělané na mobil a je to na ní vidět, nejen že si můžete koupit měnu za kterou ve hře kupujete vylepšení či speciální balíčky karet a relikvii ale také jednu postavu, kterou jde koupit pouze penězi (Admiral), vše ostatní se dá otevřít hraním.
Samotného by mě zajímalo, kolik hodin na záchodě jsem u Pirates Outlaws strávil 80%

Sakra, co mám dnes vařit k večeři? Moje věčné dilema, Rusty Lake Hotel mi dal alespoň malou inspiraci.

Rusty Lake Hotel je klikací/dotyková adventura. Pět hostu bylo pozváno na speciální večeře do Hotelu Rusty Lake. Pravě na Vás je, okouzlit něčím nepřekonatelným. Vaším úkolem je tedy přes noc nasbírat suroviny na další večeři. Je potřeba vyřešit hádanky, nález klíče, splnit přání hostů tím nejefektivnějším způsobem, aby byly všichni spokojeni.

Rusty Lake Hotel není nijak extra nápaditá adventura, hádanky jsou lehké, děj nějaký, pokud se někde vyloženě nekousnete ve stylu, že vám nejde udělat správný úkon, který posouvá hru dál, tak máte do 3 hodin hotovo.

Verdikt: Nejsem hráč adventur a asi i tím u mě Rusty Lake Hotel trpí ale já bych si dovedl přestavit důmyslnější hádanky, zajímavější recepty, jednoduše vylepšení všech směrech. 50%

Nikdy jsem nebyl zastáncem hraní her na mobilu a asi ani nikdy nebudu, i když život si někdy usmyslí své, tak moje jediné hraní se odvíjí právě jen na mobilu.

Moje slabost jsou dobré Match 3 hry nebo jak dnes říkají 3 in Row ale já to mám spojené v jedno Match3 hry.
Puzzle Quest: Challenge of the Warlords je pro mě absolutní top, dále Ironcast nebo můj komentář k  Battle Chef Brigade nej Match 3. A co dál? Vždyť vše se upíná k mobilu a k blbostí PvP a nutnost připojení k internetu.
A právě tady nastupuje mnou opomenutá hra Ticket to Earth.

Ticket to Earth je epizodická hra, v době kdy jsem se k ní dostal, pouze kompletní. Hezky malované intro alá komiks vás přivítá ve hře a pak se před vámi rozhostí přibližně 42 políček, podle úrovně. Na vás je spojit co nejdelší řadu kostiček, tak aby jste naplnili úder či speciální dovednosti nebo jen se přiblížili k
nepříteli. Ticket to Earth je tahová, taktická, záležitost kde ovládáte své postavy po ploše na které se pohybují i nepřátelé.

Děj hry vypráví o vesmírné kolonii, na kterou zaútočí nájezdníci a zkorumpovaná vláda tomu dá zelenou. Po každém levelu je několika obrázky a textem ve formě komiksu odvyprávěn děj. Moc pěkně poddané a chápu proč to vycházelo na epizody, když řeknu že bude několik dějových zvratů, asi nikoho nepřekvapím. První hratelnou postavou je Rose její předností je meč a boj na blízko, za to druhá postava je Wolf, který na opak od Rose využívá pušku na vzdálenost. Ve hře jsou další dvě postavy ale nechci zacházet do spoilerů. Co tím chci říct, že postavy jsou si diametrálně rozdílné jak v boji, tak i ději. Postavy mají několik dovednostní, které se postupně odemykají, k tomu nové zbraně,  RPG prvky postav (větší zdraví, větší odměna za velkou spojenou řadu atd.). Pak každá postava má ultimátní dovednost, která vyčistí celé hrací pole od nepřátel, jen nabití není tak lehké.

Je opravdu zajímavé jak, jednotlivé dovednosti mění charter hry, ze začátku jsem považoval jako nejslabší Rose a by od třetí kapitoly byla mou hlavní postavu, bez které jsem nechtěl jít do žádného boje ale holt někdy jsem musel. Hratelnost je Match 3 nutnost a tady je na výbornou, plus hezkou grafikou!

Jediné ale, co hře musím vytknou je skvěla hudba a přitom strašná. Hra obsahuje jeden výborný song při boji ale ten vám tak omývá dokola dokolečka, že ho začnete nenávidět. Jelikož herní doba je neuvěřitelná, čitá asi okolo 25h, co kapitola to cca 5hodin.

Verdikt: Jestli jste na tom stejně jako já, máte rádi KVALITNÍ Match 3 hry, Ticket to Earth nesmíte minout! Samozřejmě Steam verzi! Pro ostatní, kteří si chtějí zkrátit čekání u doktora, něčím kvalitním ne Candy Crush Saga blbostma, tak z hraní Ticket to Earth budou mít kvalitní zážitek!! 80%

Jako u Pinball FX2 jsme si řekl až budu mít odehraných 1000 hodin, tak napíšu komentář. Tak směle do toho!

Pinball FX 3 přebral vše od své předchůdce, vylepšil grafiku a optimalizoval fyziku míčku. Navíc přidal turnaje, ligu, více herních systému. Jako je pouze jeden míček, na čas nebo hru s vylepšeními. To znamená že na začátku hry si určíte jaká vylepšení budete používat, například více bodu za multiball, delší čas na ball saver atd a pak jeden speciální, který sami ovládáte tlačítkem. Zde je výběr ze tří možných, zpomalení, dvojité body nebo vrácení času. Jinak opět zde naleznete stoly, které už byli Pinball FX2 a jejich známe značky Star Wars™, Marvel komiks, filmové Universal Classics™ (Back to the Future, E.T., Jaws), Bethesda® (Skyrim, Doom, Fallout) od vývojářů ze Zen Studia a nově i originální stoly od firmy Williams™, které lze najít v hernách. U stolu Williams je mnohem realističtější odraz míčku, který se podobá fyzickým stolům. Dále u stolů Williams je možnost přepínat originální vzhled s upravením od Zen Studia. V tomto ohledu vývojáři odvedly fantastickou práci, obzvlášť u stolu Creature from the Black Lagoon (který možnost si zahrát Arcade Herně, Červený Újezd) nebo mnou oblíbený Theatre Of Magic.

Co říct závěrem... Maďarské Zen Studio ví co dělá a dělá to dobře, prostě není lepšího digitálního Pinballu a to že jsem jich hrál hodně. Pomyslná koruna krále přešla z otce na syna. Pinball FX2 předal žezlo Pinballu FX3 100%

U série Kingdom se jasně potvrzuje pravidlo, že někdy málo znamená hodně.

Od doby kdy jsem hrál Kingdom "Classic" už uplynulo pár let, tak jsem byl na sebe zvědavý, jestli se mi tahle rozšířená verze bude líbit jako původní. Vše zůstalo při starém opět ovládáte jen třemi směrovými šipkami nebo na ovládači jen doleva, doprava a jedno tlačítko.
Co tedy přináší New Lands? Jsou to vyloženě drobnosti, možnost osedlat i jiná zvířata než koně, které mají své přednosti. Postavit loď, tím pádem dostat se na nový ostrov. Možnost povozit dědečka, který prodlouží sprint nebo povozit dědečka truhláře, který vám umožní postavit novu obranou artilerii. Jsou to maličkosti spíš bych řekl, že New Lands je rozšířená edice Classicu. Proto jsem se divil, že mě hra znovu bavila. Nevím co to dělá, jestli je to jednoduché ovládání či příjemná pixelová grafika nebo uvolněná poklidná hudba. Ať tak nebo tak, i po druhé mě Kingdom okouzlil.
Jediná výtka, pokud hra na simuluje nový level a dá kemp na najímaní lidi za portál, tak se hra mnoho násobně ztíží a pokud se hře povede udělat to rovnou za dva portály, tak je lepší si nechat na simulovat novou hru.

Pokud neznáte sérii Kingdom, tak si myslím, že nemá cenu ztrácet čas s Kingdom Classic a rovnou se pustit do New Lands. Hra vše vylepšuje a něco málo přidává navíc. A vězte že tady to ještě nekončí.... Kingdom: Two Crowns 75%

Už podle názvu je jasné, že Little Racers Street nebude zápolit s Gran Turismem o post nejlepší závodní hry.

Jarní úklid na Steamu mi Little Racers Street předhodil jako vlastněnou hru, kterou jsem ještě nehrál. Kouknul jsem na video, o co vlastně jde. Ihned jsem vzpomněl na ikonickou hru Ivan "Iron Man" Stewart's Super Off Road, kterou jsem měl na Game boy a pak jí často hrál na automatech. Obě hry jsou si herně hodně podobné, je potřeba ve smyku sekat zatáčky a co nejvíc používat nitro. Jen off roady vystřídaly městská auta. V Little Racers Street je velké město, které je rozděleno asi do 100 tratí, závodu až do aleluja. Bohužel to co fungovalo dřív, nefunguje dnes. Předtím jsem měl ponorku a off road, měnil jsem je tak dlouho dokud vydržely baterie. Dnes je tolik her a tak málo času, že Little Racers Street zabaví opravdu jen na chvíli.

Jako vzpomínka na dávné časy bylo Little Racers Street fajn. 60%

Někdy člověk čeká 15 minut a přijde mu to jako věčnost, no a pak stane, že 26 let uteče jako voda. Řeč je o oficiální sérii Streets of Rage.

Jsme automatový hráč, mám rád mlátičky alias beat´em up hry a série Streets of Rage je moje srdcovka a počítám sem i neoficiální verzi Streets of Rage Remake. Moje očekávání jaké bude SoR 4 byly obrovské.

Streets of Rage 4 dějové navazuje tam kde skončila 3. Po smrti Mr X se ujímají syndikátu jeho děti dvojčata Mr Y a Mrs Y. Proto je potřeba opět povolat staré známe jako je Axel Stone, Blaze Fielding, Adama Hunter a i nějaké nové Cherry Hunter dceru Adama, plus Floyda Iraia a jeho kybernetické paže.

Nejdůležitější pro Beat´em up hry je hratelnost a jak už ostatní díly ukázaly Streets of Rage s tím nikdy neměla problém. Otázka je, zda v dnešní době odstojí jen tři tlačítka? Odpověď je, že hra využívá čtyři tlačítka (lze přepnout do starého režimu jen na tři) jedno na sebrání předmětu, jinak jsou to zase jen tři tlačítka, kterými mi dáváte punkáčum na frank. Když říkám na frank, tak tím myslím, přes držku, nakope jim prdel, udělá jim pytle pod očima jelikož je nově ve hře kombo systém a údery na sebe navazují až to není hezky. Je to hezký ale ne pro punkáče a tlusté motorkářky. K tomu je upravený systém používání speciálu, pokud ho použijete ztratíte část energie, kterou je možnost si doplnit mlácením nepřátel ale nesmíte dostat úder jinak ztratíte i tu část energie za speciál. Vývojářů se povedlo skloubit jednoduchost do složitosti. Přimět hráče využívat těch pár pohybu co ve hře jsou, tak aby je kombinovaly a využívaly je všechny. Přitom udělali totálně rozdílné postavy, s každou se hraje jinak a přitom mi přijde že jsou navzájem vybalancované. To že jeden má sílu a druhý umí běhat, třetí má úder, kterým se dají mlátit na zemi, čtvrtý úhyb, tak si jsou prostě rovni. Minulých dílech to většinou nejvíc válcoval Axel, ve čtyřce Axelovi trošičku ubraly síly, rychlosti, takže oproti ostatním dílům je to znát ale v konečném součtu, je to dobře. Schrnu to do jedné věty: Na opakované hraní je zaděláno! Plus je možnost si odemknout dalších 12 retro postav z minulých dílu.

S prvních videi jsem měl z nové grafického kabátu SoR 4 rozpačité pocity, přece jen jsem retro hráč. Postupem času, čím víc jsem se začal zajímat o vydaní hry se mi začal komiksový styl zamlouvat. Po prvním spuštěním byly rozpačité pocity tamtam. Postavy jsou prokreslené, pohyby plynulé vše jede krásně. Level dyzajn je luxusní, hezké levely střídají krásné levely a díky tomu jak vše vypadá dobře, mi přijde, že sem tam se objeví místnost, která oproti ostatním vypadá úplně odfláknutě. To ale nemění nic na faktu že graficky SoR 4 je parádní, obzvlášť pokud si vypnete všechny ukazatele energii. Další skvělá věc co se vývojářům povedla, je grafická vylepší či vypnutí HUBu , retro styl atd. Prostě zase něco navíc a to se cenní.

Pro hudbu musí napsat samostatný odstavec. Asi málo ze starších pařanů by neznalo nějakou 16bitovou skladbu či melodii série Streets of Rage. Jsou tak profláknuté, že i ti co neposlouchají elektronickou hudbu, řeknou že hudba u Streets of Rage je dobrá a hlavně k tomu sedí. Pokud jde o SoR 4, tak vývojáři vsadily na jistotu a to na Yuzo Koshiroho, který dělal hudbu i předešlým dílům. Opět vše vyšlo na jedničku, progresivní elektro, střídají techno aby pak mohla najet melodie, které se zaryje do podvědomí. Pokud by jste chtěli za vzpomínat na minulé skladby a porovnat s aktuálními, není nic jednoduššího než v menu přepnout na retro music, další body pro vývojáře.

Co říct závěrem, hru jsem dohrál nesčetněkrát a stále mě baví. Stále zkouším nová komba, učím se v čem je jaká postava dobrá a bych konečně mohl zkusit obtížnost Mania na jeden kredit. Jediný větší zápor je špatně fungující multiplayer, který dost laguje. Přes Remote Play od Stemu jede online plynule. Jinak se Streets of Rage 4 opravdu povedlo, jen je škoda že SEGA se postavila zády k Streets of Rage Remake, který považuji za nejlepší. Jelikož si myslím, že tento španělský fanoušek vývojář mohl být nápomocen udělat Streets of Rage 4 nepřekonatelnou hrou. 95%

Rád vařím a vím, že to umím a holkám se to líbí "MIDI LIDI"

Nemohl jsem si odpustit a nezačít komentář skladbou od MIDI LIDI. Jelikož to sedí ke hře i ke mně nebo spíš to dámy o mně říkají. Až na tu poslední kotrmelínu, která dokázala říct, že kyselo je moc kyselý a bramboráky moc bramborový... ale pojďme ke hře.

V hlavní části příběhu se ujímáte dívky jménem Nina Han, která by se ráda stala jedním z bojových kuchařů. Čtete správně, bojový kuchařů. Proto se Nina přihlásí do turnaje, kde vítěz se stane další Battle Chef Brigade!

Už dlooouho dobu hledám nějakou dobrou Spoj 3 hru. Poslední kvalitní hra byla Ironcast a od té doby pusto prázdno. Vím, že se Spoj 3 přesunulo na telefony nebo jsou dobré mutlipalyerové spoj 3 hry. Jenže já mám rád singleplayer na monitoru pro relax. Hledal jsem hledal, až jsem narazil na Battle Chef Brigade a dokonce ho i vlastním z nějakého bundlu. Jupí!

Nejlépe by šlo hru Battle Chef Bridage přirovnat k televizní show MasterChef. Sice jsem nikdy žádný díl neviděl ale princip je stejný. Z určitých ingrediencí v časovém limitu uvařit jídlo a pak jídlo porota ohodnotí. Rozdíl, že ve hře si ingredience musíte obstarat sami, zabíjením monster nebo sbíráním přírodních plodů. Ulovit příšery není zas takový problém, jen nevíte jakou ingredienci dostanete a zda se vám hodí do jídla. Jelikož porota bývá nekompromisní a každý vyžaduje něco jiného. Jeden ohnivou příchuť, druhy příchuť ohně a země a to obě jídla musí obsahovat ingredienci z draka. Celkově jsem měl co dělat aby daný level vůbec prošel. Postupem času se to trochu zlepšovalo, když jsem si koupil pánev kde se daly spojit dvě ohnivé ingredience místo tří. Pomohl i měšec na sbírání více ingrediencí nebo medailon na magii, aby zabíjení monster bylo jednoduší ale stejně vaření (spojování tří) nebylo zábavné spíš na náhodu.
Prvním dohrání hry bylo velmi rozpačité, byl jsem hrou zklamaný. Proto jsem nahlédl sem na DH a vidím, že Tulareanus a Ronik dali oba po 80%. Říkám si to není možné, jelikož oba pánové mají dobrý vkus na hry, obzvláště Ronik má hodně podobné chuťové pohárky jako já. Tak jak to že Ronikovo Dragon Heart Chorizo je chutnější než moje?

Nedalo mi to a spustil jsem druhý průchod hrou. Ještě předtím jsem ale prostudoval na internetu ingredience. Pochopil jsem, že než zabití ptáčka ze kterého jsou nic moc ingredience je lepší mu hodit kus masožravé kytky. Ptáček hezky spapá a dá vajíčko s dvěma modrý ingrediencemi na levelu dva. Pak stačí spojit dvě vejce a máte level 3, největší možný a k tomu vodní chuť. Jako mávnutí kouzelné vařečky, mě začalo bavit vařit. Jen ještě více doladit vaší postavu, tím že koupíte správnou kuchařku, která vám přidá další body u porodců pokud splníte její účel (odevzdat jídlo minutu před koncem, použít jen plodiny atd).

Co ještě tak říct? Animace a hratelnost jsou vynikající, hudba zcela dokresluje celek hry. I děj přináší zvraty a ukazuje jak i mocní kuchaři to mají těžké. V jedné kapitole se ujmete postavy orka jménem Thrash, který je nekompromisní řezník monster. Pokud jste dočetli až sem, tak je Vám jasné, že pánové Tulareanus a Ronik se nemýlili... 80%

A co takhle písničku na konec
Rád vařím a vím, že to umím a holkám se to líbí

Nebýt toho, že Feudal Alloy je z naši luhů a hájů asi bych si hru nekoupil.

Přitom na první pohled Feudal Alloy vypadá velmi mile. Robůtek co má na hlavě akvárko a v něm rybičku, která mu udává pokyny. Hlavní postava Attu, je dobroděj stará se o pole se slunečnicemi, které jsou potřeba k výrobě oleje, na celkové pro maštění robota. Dále se Attu stará se o staré a vše probíhá jak má až do doby než lupiči ukradnou veškerý olej pro celou vesnici. Kdo jiný než Attu se chopí této příležitosti a slíbí, že všechen olej přiveze zpět.

Celá hra má 327MB, to je v dnešní době docela úsměvné, to mají hry na telefon. Přesto je hra graficky hezká alespoň mě se líbila. Bohužel s hudbou je to pravý opak, tohle není můj šálek kávy, obzvlášť když jede dokola a dokola jen se změní s lokací. Řekl bych, že hra překypuje nápady, vzhled robotu, zasazovaní zlepšovacích modulů do základní desky, přehřívaní, nepřátele atd. Hrál jsem docela dost metroidvania her a to nejdůležitější je hratelnost. U mě je hratelnost na prvním místě u všech her. Hra může být ošklivá, úchylná, opakovací se ale má dobrou hratelnost a najednou je vše smazané, no a metroidvania je to dvojnásobné. Jak není hratelnost není nic. Feudal Alloy tím trpí, souboje jsou nezáživné, pohyby postavy jsou kostrbaté neplynulé. Pak když přijde na trubkové souboje, tak trpí i hráč.

Nechci aby vyznělo, že hra Feudal Alloy je katastrofa, to ne, není. Jen je poznat, že je to prvotina. Třeba se vývojáři poučí z chyb a až se příště setkám s Attou v dalším díle, tak si třeba odnesu stejný zážitek jako z Hollow Knight. 60%

Gris je taková krásná pohádka jako o Makové panence, jen chybí motýl Emanuel, ještě že tak.

Gris je další hra, která staví na audio-vizuálním zážitku. Animovaná grafika v doprovodu s jemnou hudbou vytváří obdivuhodné kouzlo, které se nemůže líbí jen výjimkám. Tím i odpovídá herní náplň, která není nijak složitá, pár přeskoku zvládané každý.
Je jasné, že tento styl her není nikterak dlouhý, ani není na několikáté hraní ale já jsem za ty 4 hodiny nasál tolik inspirace a pohody jako u málokteré hry.
Když řeknu, že Gris stavím ve svém žebříčku hned za prvního Limba, tak si myslím že už to něco znamená. Uvidíme co na to řekne další hra v pořadí Journey. 80%

První řadě musím říct, že nejsem zastánce hraní her na mobilu. I když už existují telefony výkonnější než moje Pc ale u Monument Vallay jsem už podruhé udělal výjimku.

K prvnímu dílu mě přivedla DH výzva a po dohrání jsem byl unesen, že lze udělat roztomilou, logickou hru s pěkný hudebním doprovodem na mobil. Proto jsem dal šanci i druhému dílu, obzvlášť když je teď zadarmo.

Druhý díl se vůbec neliší od prvního dílu opět je to audio vizuální paráda "na mobil". Logické hádanky jsou velmi primitivní ale řekl bych, že o ně tak nějak ani nejde, jelikož věřím že by autoři zvládli určitě těžší hádanky, spíš chtěli udělat co nejlepší audio-vizuální zážitek a to se povedlo, i na podruhé.

Dál asi nemá cenu nic víc psát, pokud hledáte audio vizuální zážitek na mobil, Monument Valley 1 i 2 mohu doporučit ale pokud hledáte logickou hru s rébusy, tak se Monument Valley vyhněte. 80%

Bohužel se k Soul Caliburu už nevrátím....

Hezky popořadě a od začátku. Začátek se nejmenuje Soul Calibur ale Soul Blade a to se píše rok 1997, jedná se o první díl ze série pro Playstation. Soul Blade tenkrát vyzýval na souboj další úspěšnou bojovku Tekken.
Obě série prošly velkým vývojem, já skončil u Tekkena 4 a Soul Calibur II a jelikož už nemám Playstation, tak jsem několik let neměl ponětí jak na tom Soul Calibur nebo Tekken jsou. Až Soul Calibur VI nebo Tekken 7 je možno hrát na PC.

Od Soul Calibur VI jsem měl velké očekávání, těšil jsem se na rychlý a kompaktní soubojový systém. V tomto případě hra nezklamala. Na rozdíl od Tekkena v Soul Calibur je postaven na zbraních. Každá postava má svůj bojový styl přizpůsobený zbrani. Velký těžký meč je jasně pomalejší než nunčaky či tonfy ale o to je dosah zbraně menší.
Souboje jsou velmi rychlé stačí malé zaváhání a tři čtvrtě energie je fuč nebo jste pryč z ringu. První neduh je tlačítko krytu, zvyklost z Tekkena šipka od nepřítele je jednoduší a rychlejší (pro mě i logičtější). Další neduh je Move list, který není napsaný v rozložení ovladače ale klasicky v automatové mluvě, což znamená dolu dopředu a malá pěst + nízký kop, teď hledej co je co?!?
Soul Calibur VI má dva dějové módy. Jeden je že hrajete za předem dané postavy, druhý za postavu, kterou si sami vytvoříte. Bohužel v kreativním modu platí, že špatné zvolení první zbraně má za následek zdlouhavé opakování prvních soubojů, například moje tonfy, sice jsou rychlé ale mají nulový dosah, takže je těžké se dostat nepříteli na kobylku. Naštěstí zbraň lze průběhu modu změnit, dokonce lze zbraně vylepšovat. V modu jsem utavil asi 20 hodin než jsem došel až na konec, musím říct, že už po pár hodinách je to pořád dokola, jen se mění pravidla souboje (časový limit, tři nepřátele na jednu energii atd). Vždy jsem odehrál několik soubojů a pak mě Soul Calibur přestal bavit, tak to jsem se k němu vracel tři měsíce. Po měsíci co jsem ho nezapnul, vím, že už se k němu nevrátím, nějak se vše vytratilo do ztracena.

Docela mě mrzí, že Soul Calibur VI nesplnil moje očekávání ani nevím jestli by splnil moje očekávání Tekken 7 na kterého se chystám. Možná jsem už z bojovek vypadl nebo se změnily od podoby, která mi nevyhovuje. Speciální útoky za utržené údery, naplňování magii, kombo animace a mnoho dalších nesmyslu. To co teď obsahují všechny bojovky. 65%

Jo, jo, jo a zase jo!

Sfouknuto do dvou hodin ale odkaz je víc než jasný. Oslava arkádový her a heren takových. Pro člověka, který vyrůstal v teto době je to jako pohlazení po duši. Člověk se neubrání nezavzpomínat, jak měnil své kapesné za dvojky a ládoval je do automatů.
198X si vzalo na paškál 5 klasických žánru z automatu či raných časů počítačů. Proto nemůže chybět Beat'em up hra jakou byl Final Fight nebo klasická vesmírná Shoot'em up střílečka ve stylu R-Type, závodní hra odkazující na OutRun či Lotus III: The Ultimate Challenge, další hra odkazuje na začátky ninja her jako byly Shinobi a v poslední řadě dugeon mini hra. Hra i vypráví příběh dospívajícího chlapce, kterého čekají nástrahy puberty.
Pixelová grafika ve 198X je velice vymazlená, jedním slovem krása. Samozřejmě hru doprovází i klasická 8-16bitová hudba a jako u grafiky, je to trefa do černého!

Asi nemá cenu nějak extra 198X rozebírat, jen napíšu, že pro ty co zažili dobu heren a automatu je 198X jasná volba. Obzvlášť pokud nevíte co si vybrat v Humble Choise pro měsíc březen 2020. Mladší publiku hra moc nic neřekne. 80%

Tak to mě podrž FFX a žádný komentář, no teda! Final Fantasy X je můj skoro 20letý rest, který jsem na PS2 nedohrál. Teď zpětně se tomu ani moc nedivím, prach bídná znalost angličtiny a k tomu absolutně nepochopený systém skillu, kdy je možnost úplně předělat styl postavy.

Jsou to 4 roky co vyšla HD verze na PC, od té doby čekám kdy pánové z RK-Translations.cz předělají PS2 češtinu na HD verzi Steamu. Jelikož pánové nelení, překládají další díly a okrajově dělají FFX, což muže mít za následek další roky. Proto jsem také nelenil, řekl jsem si, dále čekat nebudu a dal jsem se do původní verze PS2 s češtinou přes emulátor.

Po úvodním filmečku jsem se rozpomenul jak tenkrát bylo Final Fantasy X parádní. U série Final Fantasy (VII až X) je opravdu úžasné, jak dokáží krátkými filmečky a hudbou navodit správnou atmosféru. Starty Final Fantasy prostě umí, o tom žádná. Pak už je na jednotlivých dílech aby svým dějem a dalšími pěknými filmečky udržely pozornost hráče a to FFX umí báječně.

Je z podivením, že mi ani jedna postava z party nevadila, každá má své místo. Samozřejmě si najdete své bojovníky, kteří odřou většinu za ostatní ale to k FF patří. Nebo je také možnost si postavu odříznou sám, díky desce orbu (skillum). Stejnou chybu jako před dvaceti lety jsem udělal s Kimahrim, byl jsem tak nerozhodný až jsem ho úplně zpackal a pak už se mi to nechtělo napravovat. Další nešvarem jsou klíče, které umožňují se po desce orbu pohybovat přes zámky. Přesněji Klíč Level 3, který dokáže zablokovat na hodně dlouho a k mání jsou až u konce hry nebo je získat se štěstím z bosse.
Souboje jsou tahové jako v předešlých dílech. Každý může umět vše, díky desce orbu, jen jediná Yuna může vyvolat Sumona, ve FFX Aoena. Opět jsou tady starý známi Bahamut, Ifrit, Shiva a další. Líbí se mi jakou si vývojáři dávají práci s formou a intrem Sumona / Aoena, obzvlášť je fajn že pokud se toho nabažíte lze intra v menu zkrátit. Nepřátel není mnoho, spíš jedná vždy o stejného jen z jinou barvou a jinou elementární schopností. Toto vynahrazují Bossové, kteří jsou velmi originální jako i jiných FF. Ve FFX se dá opět dělat plno další věcí jako odchyt běsů, hrát Blitzball, cvičit Chocoba a další.

Děj je plný zvratů, lásky a odůvodnění proč se Tidus posul 10.000 let do budoucnosti aby doprovázel Yunu na své pouti ke zničení Sina. Mám moc rád příběhy Final Fantasy, to propojení kouzel, techniky, legend a hlavně lásky mě bere. Asi nic nebude mít na FFVIII na Rionu s Squall ale i tak jsem byl z konce FFX dost naměkko.

V posledním odstavci bych chtěl poděkovat RK-Translations.cz, že mi dali možnost prožít další skvělou pouť po světě Final Fantasy. Moc děkuji pánové!!! 90%

Karibik - pláže, sluníčko, azurové moře, dámy v bikinách, rumíček, doutníček, salsa a velká pohoda. Takhle nějak si to představuji. Jistě, vše má i své stinné stránky - diktatura, korupce, komunismus. Proto je třeba zasáhnout El Presidento!

Musím říct, že zasazení hry na Karibské ostrovy je dokonalé. Pokaždé když jsem spustil hru a začala hrát hudba jsem cítil pohodu, řekl bych, že se mi i zlepšila nálada. Ano, mám zkreslené představy o karibských státech ale to nevadí aby si je o to víc neužil ve hře.

Je potřeba říct, že nejsem extra stratég obzvlášť u budovatelský strategii. Rád si stavím na krásu než na nějaký ekonomický zisk či úroveň kvality. Dokonce nerad řeším ekonomii. Škoda pro mě Tropico 3 si zakládá na ekonomické strategii. Vše běží velmi pomalu, stavba budovy trvá roky, peněz je málo, lidé hladový a loď opět nepřivezla žádné nové emigranty. Normálně jsem do hrál tři levely a pak mě tempo hry přestalo bavit. Proto jsem se uchýlil k cheatům. Teď vynechám prostor pro vaše hanlivá slova jaký jsem podvodník a tak dále .............................................................................................................................................................. snad Vám to stačilo.
Karibik má rád a vše co tomu patří, ty jejich káry. Proto jsem pokračoval ve hraní i s cheaty a dobře se bavil. Postavil jsem si je turistický ráj nebo kulturní ostrov s Madison Square Garden uprostřed.

Nevím jak je to s ostatními díly Tropica ale kouknu na Youtube ale pokud mají nějaký freemod pouze na stavení, tak si je přidávám do seznamu přání. Tedy ještě mám jednu podmínku: stavbu silnic!! Na stavbu silnic v Tropicu 3 bych asi potřeboval vysokou školu abych pochopil její logaritmický vzorec.

Tropico 3 už hodně ze stárlo a je to znát jak grafice, tak na mechanizmech. Jo použil jsem cheaty a jsem za to rád jinak bych hru už po třetím levelu nehrál. Styl hry mi nesedí, mám rád jednoduší. Za to mi sedí zasazení, které alfa omega všeho, už zase slyším v hlavě její hudbičku a je zase všechno fajn 60%

Další Lego hra je za mnou. Tentokrát jsem se ponořil do světa fantasy Pánu prstenu, kterému moc neholduji.

Jako ve všech Lego hrách i LEGO The Lords of the Rings vychází z nějaké předlohy, tentokrát z filmované knižní předlohy Pán Prstenu. Filmy jsem sice viděl a pamatoval jsem si jen pár momentu ale hra mi připomněla mnoho zapomenutého. Co mě nejvíc zaujalo byla hudba, předpokládám že Lego má licenci na hudbu z filmu, kterou jsem absolutně zapomněl. Hudba dává hře tu správnou temnou atmosféru.
Herně se Lego hry vlastně nemění, spíš je otázka co adaptují a jak se jim to povede převést do lego světa. U Pánu prstenů se to povedlo velmi dobře, storymode je skvělý. Jak u Lego her bývá zvykem i zde sbíráte plno věcí (stříbrné kostičky, sbírání předmětů, v misích hledání pokladů atd), je toho opět dost. Bohužel poprvé u Lego hry jsem se potkal s obrovským množstvím bugu. (Například ve freeplay modu nejde dohrát poslední mise). Další vetší problém byl se skákáním, postavička skákala úplně jinam nebo neuměla přistát na malé plošince, prostě jí ignorovala. Lego hry provází bugy ale ne takové množství na jaké jsem narazil v The Lords of Rings.

Verdikt: Kdybych to měl vše hodnotit zvlášť tak storymode určitě 80% k tomu parádní hudba +5%. Bohužel velké množství bugu, které bych ohodnotil i - 40%, to bych Lego The Lord of the Ring poslal do průměru. Ale pokud se podívám zpět, tak hra mě opravdu bavila a kdybych hrál jen storymode asi bych ani nenarazil na tolik bugu. Protože jsem posedlí perfektivizmem 100% musel jsem si projít i slabší část hry. Myslím že 70% je dobrý kompromis.

Cat Quest je pěkná pohádka, něco jako kocour v botách. "Kočičák ve zbroji s kouzly".

Cat Quest je povedená říčka vše se odehrává na jedné vetší mapě. Jediné co děláte je že plníte jeden úkol za druhým. Zabij příšery, vyčisti jeskyni, pokoř nepřátele. K tomu vám pomáhají kouzla, zbraně, zbroj a to je vše.
Hlavních úkolu ve hřeje asi tak osm ale aby jste je mohli dokončit je potřeba plnit vedlejší úkoly a tím si zvedat levely či získat důležité schopnosti.

Verdikt: Cat Quest trpí velkou opakovanosti. Jeskyně jsou skoro identické, asi jen deset druhů nepřátel. Hned první kouzlo je asi nejlepší a řeší skoro vše ale i tak mi hra padla do noty. Dobře se hrála a docela bavila. Upravit pár věcí a Cat Quest by mohl být o mnoho lepší než je. Možná se to tvůrcům povedlo už Cat Quest II, které jednou určitě vyzkouším. 65%

Concrete Jungle jsem si dobře naběhl. Hra vypadá jako SimCity s kartami na mobil, tak jsem si řekl, že si tuhle jednohubku zahraji.

Bohužel pro mě Concrete Jungle není jen taková mála jednohubka ale komplexní karetní hra. Ve hře je 8 postav, každá má svůj hrací styl a svoje schopnosti, k tomu obrovsky počet karet, které postupně odemykáte. Snažil jsem se hrát jen za jednu postavu a co nejvíce se naučit karty a schopnosti. Bohužel pro mě přišlo další ALE. Soubojové levely, kde každý protihráč využívá své schopnosti dokonale, je potřeba se protivníka naučit. Obtížnost je velmi vysoká počítač děla dobrá komba a ještě poslední tahem vám udělá pěkný naschvál. Na mojí nervou soustavu tohle není vůbec dobré..

Verdikt: Concrete Jungle asi není špatná hra ale je potřeba se jí do puntíku naučit. Já čekal něco úplně jiného mobilní hříčku s kartami ve stylu SinCity s lehkou obtížností. No a Concrete Jungle je pravý opak, těžká a propracovaná. Končím v 5 level, proto hru nebudu hodnotit. Pořád mám co dohánět v Slay the Spire --%

Kdyby mi někdo řekl, že Black The Fall je od stejných tvůrců jako Limbo a Inside, neřekl bych ani Ň.

Black The Fall sice od jiných tvůrců ale jede na stejné notě jako už zmiňovaný Limbo a Inside. Estetický vymazlená plošinovka s malými puzzly. Zde ujímáte pracanta Blake, který chce pláchnou z komunistického držení.
Black The Fall se hraje jednoduše a hra velmi rychle odsýpá cca 3 hodinky, i zde je na co koukat, grafika a pohyby světel a stínu jsou propracované. Puzzly jsou lehké, žádné velké zdržování.

Verdikt: Black The Fall mě dobře bavila ale pokud jste nehráli Limbo, tak raději sáhněte po něm. Bohužel u Black the Fall jsem necítil tíživou atmosféru a pocit strachu, že zemřu jako Limba či Inside, kde je atmosféra prim. I tak jsem Black The Fall spokojený 70%

Twin-stick střílečky já prostě můžu a třeba i ve velkém množství. No když jsem zahlédl na Chrono Tesla vs Lovecraft bylo mi jasné, že mne nemine.

Bájný vynálezce Tesla se pouští do boje z příšerami z podsvětí, které na zemi povolal Lovecraft. Jak jinak by se Tesla vypořádal s nepřáteli než svými vynálezy a zbraněmi. Boj je primárně v arénách, malých či větších, kde se valí hordy příšer. Zabíjením dostáváte zkušenosti a tím si odemykáte perky a vždy je na výběr ze dvou (rychlost střelby, rychlost nabíjení teleportace, vetší zdraví, atd.), bohužel při tom zběsilém tempu co hra má, člověk zapomene si perky aktivovat a pak kouká, že jich má šest. Čím větší hordu naráz zabijete tím víc zkušenosti, jasná rovnice, čím víc tím líp. Tesla si do boje vyrobil robotického mecha, se kterým každý level začínáte ale nevydrží věčnost. Po explozi se díly mecha rozletí po aréně a po sebrání pěti částí máte možnost ho opět povolat.

Herně je Tesla vs Lovecraft prostě klasika, kropit co se dá a za včas se teleportovat a sesbírat vše co se kde válí, hlavně neminout atomovku! Graficky hra vypadá v celku dobře, pěkné výbuchy, slušně zpracovaný nepřátele i když jich je jen 8 plus bossové ale co hru sráží, že se vlastně třikrát opakuje. Jen se po konci otevře těžší obtížnost. K tomu poslední obtížnost je docela maskr, obzvlášť malé mapy.

Verdikt: Tesla vs Lovecraft je lehce nad průměrná střílečka. Dobrý nápad s perky je bohužel dost zabit tempem hry, kdy člověk prostě nestíhá sledovat zda už má perk či ne. Pak následný výběr, kdy se hra zastaví a po výběru zase spustí je občas smrtelná. Ale pokud máte zájem se dobře odreagovat a zabíjet hordy vetřelců mohu Tesla vs Lovecraft doporučit. 60%

Vyrůstal jsem v automatových hernách a mé oblíbené automaty byli mlátičky. Jako Double Dragon, Final Fight nebo také Asterix, málem jsem zapomněl na skvělé X-man ve Sluníčku. Pak už přišla Sega se sérii Street of Rage a o lásku bylo postaráno. Bohužel tento typ her vymírá, až donedávna, kdy baly ohlášena Street of Rage 4, bohužel po zhlédnutí gameplay videa, kde byla dívka s kytarou a mé natěšení rázem opadlo...snad se to povede.

Měsíc dozadu mi Steam nabídl Fight'N Rage jako Beat em up hru, jelikož jsem hrál sérii Batmana. Koukl jsem na jiné obchody a jen jedno euro, i kdyby to byla blbost, tak to zkusím. Když teď prozradím, že má investice byla milionkrát vrácena, tak dál už to nikdo nebude číst. Proto poslední věta je lež..rozumíme si.

Fight'N Rage je mlátička tedy dnes se říká Beat em up hra, jak ze starých časů. Hra vykrádá všechny známe mlátičky Street Fighter, Street of Rage, Double Dragon, Final Fight, Mortal Kombat a mnoho dalších a vše skvěle mixuje, že to není vůbec naškodu ale naopak je to bravurně zvládnuté. K tomu zaoblené rohy obrazovky aby člověk myslel, že kouká na CRT monitor, doprovázeno stylovou hudbou několika bytu.
Ve hře jsou tři postavy každá má jiný styl boje, Ricardo pomalý ale silný jasná inspirace Haggarem z FF. F. Norris rychlý méně silný jasný Guy táke FF a poslední je Gal velmi mrštná a dobře vybavená, viděl bych to na nějakou postavu z Dead or Alive alespoň podle výbavy...rozumíme si.
Výjimečnost na hře jsou komba, několika málo pohyby se dá vykouzlit neskutečné kombo. Ve více hráčích je možné nepřátele držet ve vzduchu tak dlouho, že z nich vymlátíte kosti. Fight'N Rage sice nejde po síti ale můžete si jako partnera zapnout počítač a musím říct, že chvíle mi hraje líp než já.

Hra obsahuje několik módu Standart game, Time Attack, Training Mode (na černý pásek nemám), VS Mode a mnoho dalšího. Ve hře je několik konců podle toho jakou cestu si zvolíte a také podle toho za koho hrajete, popřípadě jestli máte jednoho či dva parťáky.

Verdikt: Opravdu jsem nevěřil, že ještě existují klasické arcade mlátičky. Fight'N Rage je pro mne něco jako objevení dávno zapomenutého. Pokud jste hráli nahoře zmíněné automatovky a bavili vás i třeba jen chvíli, musíte určitě zkusit Fight'N Rage nebudete litovat!! 90% Rozumíme si!!

Redeemer jsem přistupoval opatrně, jelikož jsem ho koupil v akci na Steamu za euro a půl. Už cena napovídá, že se nebude jednat o nějakou supr dupr áčkovou hru. Podle obrázku jsem usoudil, že Redeemer bude kosička z ptačí perspektivy a také tomu tak je.

Redeemer je Béčko jak vyšitý a jede si to na všech frontách. Voják Mnich drtí nepřátele pěstmi, kopy, brokovnicí, plazmou puškou. Za děj by se nestyděl ani Rambo. Bývalý voják uteče z vojenské základny aby se vyhnul nekalým praktikám, které se tam dějí. Náhodou s letadlem ztroskotá u kláštera mnichu. No a jak to často je u béčkových filmů s hrdiny, minulost hrdiny vždy dožene, u Redeemer tomu není jinak.

Herně je Redeemer na tom stejně, stále Bé. Hra vysvětli vše v první misi a pak už jen jedete. Pěst, kop, kladivo, pistole, speciální dodělaní nepřítele a furt dokola. Hra se hraje lehce, taková brutální oddychovka. Za celou hru jsem zemřel třikrát a to svojí vinou (pád za skály, uhoření a jednou v boji). Strom schopností je jen aby se neřeklo, že průběhuhry nejsou žádné inovace.
Grafika hry a zvuk zapadají do hry, jednoduše vše sedí do písmena B.

Verdikt: Redeemer není špatný ale je potřeba k němu přistoupit bez očekávání něčeho velkého. Nevím, jestli tvůrci záměrně vytvořili Béčko ale Redeemer se tak tváří neustále. Někdy dobrý Béčko je lepší než špatný tři Áčko. 60%

Nebýt místních chlapců hochů, kteří rozehráli společně Sanctum 2 asi bych nikdy tuto hru nenainstaloval. Jelikož jsem kdysi dávno hrál jedničku a byla to celkem nuda. Ale ta jedinečná možnost si zahrát z místními DH Mástry se už nemusí opakovat.

Co je Sanctum? FPS Tower Defend toť vše. Oproti prvnímu dílu je ve dvojce možnost výběru postavy a hlavně Multiplayer. Ostatní se odvíjí úplně stejně, postavit co nejlepší a nejdelší labyrint, tak aby se nepřátelští emzáci nestačili dostat k jádru. K tomu pomůžou bojové věže a vámi vybraná postava, která má své zaměření. Například Sweet Autumn a její bazuka řeší vše, v četně svých spoluhráčů, viď Steve!! (Něco vám povím, Steve jí nemá rád. Bohužel pro něho Já a Sweet Autumn byla láska na první výběr. I když párkrát si vyslechla, že je Krá-sná..)

Zdejší parta už měla 4 hráče. Já byl něco jako tichý náhradník, když se někdo nedostavil na hru, byl jsem povolán Já / Sweet Autumn Bazoka. Musím říct, že kluci si nemohli vybrat lepšího náhradníka.
Hlavní rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je Multiplayer. Protože DH Mástři zvolili na mě velmi pozvolné tempo hraní, plus občas na mě nezbylo místo. (což jsem nesel těžce ale ustál jsem to) Byl jsem donucen hrát sám nebo se ke mě občas připojili náhodní hráči.
Dvě nebo tři úrovně jsem hrál sám a jen jsem si vzpomněl jaká byla jednička nuda. Základní obtížnost je poměrně snadná až na poslední level ale je možnost si přidat perky obtížnosti (nepřátele mají více energie, jeden život na vlnu atd.) a hned se to více komplikuje.
Náhodní spoluhráči mi ukázali jak DLC věže, možná i perky jsou o dost silnější než v základní hře. Díky věži Slow Field Dispenser je i poslední úroveň docela hračka.

Nejlepší věc na Sanctum 2 je ve hře Chat. Který krkolomným způsobem přečte vaší zprávu. Stevovo jódlování nebo moje častá odpověď na vše Nelíbí si budu pamatovat dlouho. Zbytek hry asi moc ne. Palda i věta: Tady dady da a to je konec

Verdikt: Pokud nemáte známé se kterými by jste si Sanctum 2 zahráli, tak nemá cenu se do hry ani pouštět. Ve více lidech je hra docela fajn, o to víc pokud se znáte. S náhodnými hráči hra není špatná ale stále to není úplně ono. 60% za Chat "

Jsem rád, že jsem se nakonec do Renowned Explorers: International Society dokopal. Můj problém je angličtina a u textové hry s náhodným tvoření map a s velmi obtížným soubojový systémem, který řeší úplně nejmenší detaily, byla jasná stopka. Jelikož už předešlá hra od Abbey Games Reus ukázala skvělé mechaniky i obtížnost. Bylo jasné, že jednou prostě Renowned Explorers: International Society musím dát ať se děje co děje.

Na hru jsem se připravil přes Youtube. Videa z Games.cz abych pochopil mechanizmy, ještě jsem si našel další český gameplay. Řekl jsem si, že jsem asi vše pochopil a pustil jsem se do své první výpravy. Musím říct, že jsem pochopil velký houbeles, to že používáte zásoby potravy jako body posunutí je sice dobré ale je to tak 1% procento hry.

V první řadě je dobré si ujasnit, jaký tým budete mít. Pak hned vyskočí otázka jaký bude mít tým zaměření - Archeologie, Technologie, Naturalist atd. A dále jakým herním style se váš tým bude presentoval Lidumil, Posměváček, Bojový A-Team. Tohle jsou všechno otázky jen u výběru postav, kterých je přes 20 plus Dlcečka hodí další. Videa v tomto ohledu vůbec nepomohla, na vše jsem si postupem hry musel přijít a jsme 20% hry.

Putování po mapě ukazuje jednotlivé úkoly a podle toho jak jsou vaši objevitele zručný daných úkolech získáváte jednotlivé žetony (peníze, výzkum nebo camping). Někdy to jde jen přes textové odpovědi i podle umění vašich postav ale většinou se objeví kolo štěstí a opět podle schopnosti vašich objevitelů se vám ukáže procentuální úspěch. Někdy i kolo štěstí při 92% úspěšnosti ukáže, že i to prostě nestačí. 40% procent hry

Teď to nejkomplikovanější soubojový systém. Než jsem pochopil, to co teď umím a určitě to není všechno, mi trvalo několik výprav, tedy mnoho hodin. Nestačí jen si říct budu hrát posměváčeka a je to. Za prvé na každého platí něco jiného. Za druhé záleží v jaké náladě jste vy ale i nepřítel. Za třetí týmový bonus, několikrát jsem prohrál, jen kvůli tomu že jsem útočil na agresivní nepřátel lidumilsky. Sice jsem ubíral mnoho energie nepřátelům ale na konci mého kola byl týmový status -30 obrana. Lidumil vs Bojový = -30 obrana. Lidumil vs Posměváček = + 30 obrana k mluvení. Jeden špatný útok může být katastrofální pro celý tým.
Je potřeba vše dobře kombinovat, smajlíky, postavení, týmový status, speciální útoky atd. 75% procent hry

Hlavně nepodcenit přípravu. To znamená nakoupit vybavení, udělat nějaký výzkum, přednášet, najmout podporovatel (novináře, obchodníky atd) aby se zvyšovaly příjmy z expedicí. Zkrátka vytvořit pro svůj tým ideální přípravu pro expedici. 90% procent hry.

Verdikt: Omlouvám se, že je to dlouhé ale sesumírovat Renowned Explorers: International Society je velmi obtížné. Když si kdekoliv přečtete o Renowned Explorers: International Society slyšíte jen a jen chválu a to po právu. Hra je to výjimečná, proto mě zaráží, že se tak málo hraje. I zde na DH deset hodnocení.
Jsem zvědavý kdy mě přestane bavit dělat expedice... snad až vyjde Godhood, které už teď sbírá chválu EA. Renowned Explorers: International Societ jsem dohrál několikrát na obtížnost classic =Hard a doufám, že ještě si doplním těch zbylých 10%, které jsem určitě ještě ve hře neobjevil. Proto zatím chabých 90%.

Yoku’s Island Express spojuje všechny věci co mám rád do jednoho balíčku!!
- Pinball
(Flipper)
- Plošinovka, Arkáda
- 2D Krásná grafika
- Metroidvania
- Pošťák Ondra
(Hlavní postava, dalo by se říct, že je i Ester jako Kickback)
- Pohodové tempo
- Karibskou hudbu
- Optimální herní délka
- Postavy
- Vtipné vylepšení
Takhle bych mohl pokračovat do aleluja...

Verdikt: Yoku’s Island Express jsem měl v seznamu přání dlouho, vlastně od vydání. Jen jsem nevěřil, že to opravdu bude až takové jak se sama hra presentuje. Když pak Yoku’s Island Express přihodili k Hunble Monthly, bylo to pro mě jako vyhrát BINGO! Popravdě, ještě lepší!! 90%

Kruh se uzavřel. Batman: Arham Knight mě donutil zavzpomínat, vidím to jak včera. Píše se rok 1992 a já sedím v kině Blaník, po šesté si vychutnávám "Batman se vrací" a úvodní bitku ve městě. Po skončení si domů odnáším velký plakát Batmana a to díky mámě, která v kině pracovala.

Na Batman: Arkham Knight jsem byl hodně natěšený jelikož předešlé hry považuji za to nejlepší co je. K tomu se přidá filmová série od Nolena a oblíbený temný hrdina je tady jak skutečný.

Dlouhou dobu jsem čekal, než tuto hru můj počítač rozchodí a bohužel i s lepší grafickou kartou to stálo za nic. Hra dost často lagovala a dropovala, byl jsem s toho velice zklamaný. I tak mě děj hry zaujal, že jsem na konec hru dohrál. Jelikož jsem prošel jen hlavní část, psát budu pouze o ní. Jak jsem psal děj je opět skvělí, sice mi stačili dvě věty abych poznal kdo je Arham Knight "Batmana znám velice dobře, nestřílejte do netopýra na hrudníku tam má největší pancíř ale střílejte do ramen" tempo a mise jsou výborné. Jak je všude zmíněno, batmobile hraje velký prim. Otázka je, jak moc je to dobře či špatné. Chápu vývojáře, že chtěli aby hra byla jiná od obou dílu ale nevím jestli je to pravé ořechové. Vylepšení dostali jak souboje, tak stealth. V soubojích i ve stealth akcí je větší množství nepřátel a druhů, plus mnoho nových vychytávek, zase oba hlavní rysy hry jsou excelentní. Graficky vypadaly oba předešlé díly dobře u Arkham Knight to mu není jinak a řekl bych, že je velký posun dál. Co ovšem zůstává stejný je dabing, luxusní záležitost, která doprovází batmana od prvního dílu. Jokerův hlas je něco výjimečného, nedokážu si představit, že by ve hře nebyl. A copak upištěná Harlay Quinn! Joker a Batman patří k sobě.

Tímto posledním odstavcem bych chtěl poděkovat portálu lokalizace.net za kvalitní překlad. Nebýt Vás, tak z hry mám velký kulový. Děkuji!!!

Verdikt: Jelikož jsem hru dohrál se sebezapřením díky neustálím lagům a propadům, nemohu byt objektivní, proto hru nebudu hodnotit. I tak si myslím, že svým předchůdcům určitě hanbu nedělá. Snad se mi jednou poštěstí a hru si zahraji ještě jednou a plynule.. --%

Edit: Stačilo dokoupit Ram a konečně jsem si mohl vychutnat celý děj hry, všechny vedlejší úkoly i Dlcéčka.
V hlavě jsem si sumíroval celou sérii a říkal jsem si, že tato trilogie je unikátní. Pak jsem se podíval na mé nejlépe hodnocené hry a ejhle ještě je tam Batman: Arkham Origins. Úplně jsem na tento díl zapomněl a oprávněně.. Teď zpětně bych Originu určitě nedal vysoké hodnocení, jediné co stojí záminku je DLC Batman: Arkham Origins - Cold, Cold Heart. Rocksteady a Batman je jediné správné spojení.

Jak jsem psal už výše hra vypadá parádně. Snímky ze hry jsou jedna báseň. Obzvlášť tomu pomáhá foto režim, který už je zabudovaný ve hře. Zvuk, dabing a atmosféra vše přesně dokreslují, jako v předešlých dílech od Rocksteady.
Jak píší nahoře souboje a stealth jdou v ruku v ruce minulým dílu, jen více vychytávek. Batmobile je tak trochu na sílu ale úplně špatný není. Chtělo ho využívat jen střídměji, což jsem si tak nějak naordinoval sám. Když hra vyloženě po mě nechtěla abych použil auto, tak jsem si vše odlétal sám. Gotham z výšky je krásné město.

I na podruhé mě hlavní děj bavil. Některé vedlejší úkoly byly slabší ale celkově to šlo. No z Riddlerových otazníčků jsem byl občas zoufalý, na poslední pět jsem použil YouTube. Co mi je záhadou jsou DLC už pro hlavní hru, tak mini příběhy. Tím mini myslím opravdu miniaturní, tři místnosti pro Harley Quinn, némlich pro Red Hooda a přitom bych si rád za tyto postavy zahrál mnohem víc. Za tyto DLC nemohli ani chtít peníze, ne? Kompletní edice to jistí. Nejpovedenější DLC je pro Batgirl.

Jelikož jsem splnil všechny výzvy mohl jsem si pustit nahrávky konverzace mezi jednotlivými padouchy, přečíst poznámky ke všem osobám a vše česky. Proto rád bych opět, zase, znovu chtěl poděkovat za češtinu portálu lokalizace.net muselo to dát neskutečnou práci. Děkuji!!

Verdikt 2.0: Na Batmanovi jsem vyrůstal, začal to Tim Burton a dokončil to Nolen. Filmy s Batmanem miluji, v poslední době jsem si oblíbil i animáky. To samé by se dalo říct o hrách s Batmanem.
Steam mi ukazuje 91h a to mluví za vše. 95%

Kde jsou prachy tam je Lego hra. Lego adaptuje všechny velké známe značky a filmy, takže Star Wars: The Force Awakens nemohla být výjimkou. Film neurazí ani nenadchne prostě takový lepší střed, jediné co bylo děsné je dodělávané 3D.
Ale pojďme ke hře. Celkově Lego hry mám docela rád, vždy dostanu porci lehké, nenáročné, relaxační skákačky bez jakýkoliv komplikací či záseků. Jsem až překvapen jak jsem se u Lego Star Wars The Force Awakens bavil. I když kopíruje celý film, tak hra to podává mnohem lépe než film a s humorem. Obzvlášť bych chtěl vyzdvihnout letecké souboje, které vypadají skvěle. Dále do hry přibily části levelu kde si zahrajete jako Third-person shooter. Originální dabing jen dokresluje velmi povedou adaptaci.

Verdikt: Jediné čím mě vyloženě Lego hry trápí je sbíráním zlatých kostiček, červených kostiček, postav a úkolů. Pro člověka co má rád 100% je to trest ( 255 zlatých kostiček, 260 postav z toho 200 neznám, atd) plus mě to stojí hodně peněz za DLCčka. Jinak LEGO Star Wars: The Force Awakens je to lepší co Lego hry nabízí 75%

Můj dědeček (PC) dostal před víkendem dárek v podobě grafické karty. Přemýšlel jsem co si na nové grafické kartě zahraji, když mi GRIP: Combat Racing teď běhá na MAX. Už jsem si byl rozhodnutý, že dám podruhé Sleeping Dogs tentokrát Definitive Edition. V tom jsem si vzpomněl, že v nedávném Humble Monthly byl Hellblade: Senua's Sacrifice, o kterém jsem slyšel, že je to spíš Tech demo pro grafiky.

Navnaděn dát grafice zabrat, jsem nastavil vše na max. Grafika se s tím docela popasovala ale ostatním komponentům docházel dech, proto jsem trochu snížil nastavení.

Grafika Hellblade: Senua's Sacrifice je naprosto nádherná, kochal jsem se od začátku do konce. Od samotného hraní jsem zas tak moc nečekal a dostal jsem nálož syrového, procítěného, psychologického vypětí. Senue je tak dobře zahraná, že hned od úvodu jsem s ní začal prožívat veškeré tělesné, psychické i citové pocity. Prostředí a čistá syrovost se skrz monitor dostávala i do mého pokoje. Při prohlížení prostředí jsem se zastavil u břehu a čekal na příliv, když se příliv přelil přes nohy Senua, cítil jsem chlad na nohou jako bych v tom studeném moři stál já. Při soubojích jsem byl nervozní jako by šlo o můj život. Z hlášky "Behind you" mi šla husí kůže..

Není nic co bych Hellblade: Senua's Sacrifice vytknul, zvuky, hlasy, prostředí, souboje, grafika jsou parádní ale hlavně herní vcítění a syrost je tak opravdová, že jsem se s tím u jiné hry nesetkal! "Tech demo", který by si měl každý zahrát 90%