Slay the Spire

Parádní karetní rogue-like záležitost, která mi poskytla již přes 150 hodin ohromné zábavy a toto číslo se bude i nadále navyšovat, protože chci dát ten Ascension Level 20, himlhergot kruciprdel. Kravina, fakt. Aktuálně se plácám na 20. levelu. Pardon, občas mě ta hra dokáže tak vynervit, že si připadám jak pacient s Assburgerem.

Ke Slay the Spire jsem se dostal přes Twitch, kde jsem kdysi náhodně klikal na streamy ve snaze oddálit učení se na důležitou certifikaci a zaujala mě už na první pohled a na učení jsem se vyprcal (vyprcat se (na něco) = vykašlat se (nářečně). Fatalityův slovník naučný; pozn. autora). Jádro hry je velice snadné. Začínáte vždy se stejným balíčkem karet a před vámi leží randomizovaná mapa (nebo chcete-li strom), kudy se můžete ubírat. Už tady můžete plánovat svou cestu. Na ní potkáte obyčejné nepřátele, elitní nepřátele, ze kterých padají relikvie, bezpečná tábořiště, kde se můžete vyléčit nebo vylepšovat karty, obchodníky s židáckými cenami, truhly s relikviemi nebo náhodná setkání.

Je na vás, jestli si naordinujete bezpečnější cestu přes více tábořišť a kupců, nebo přes více bitev a tím pádem i vyšší riziko, ale i šanci na lepší odměny.

Premisa základních balíčků karet je jednoduchá. Půlka jich dává zranění, druhá půlka je obrana. Postupem času se naučíte ostatní karty, kterých je přesně tolik, aby jejich získání bylo celkem reálné, obzvlášť u vzácných karet. Osvojíte si fungující kombinace, např. zdvojnásobení vaší obrany a schopnosti neztrácet obranu po ukončení vašeho tahu (tzv. turtle, kde hrajete víceméně bezpečně; tato strategie je velice účinná, ale získat obě potřebné karty je dost těžké a navíc jsou obě velmi drahé - v základu 5 many celkem plus další armor, který si musíte házet). Další dobrou kombinací je rychlé lízání karet a hraní velmi levných útočných karet (ideálně za 0 many). Díky tomu, že hra je hodně o skillu (a ještě víc o náhodě, to je pravda), musíte opravdu přemýšlet, jakou strategii zvolit. Taky ale musíte managovat svůj balíček. Když ho budete jen rozšiřovat, vaše šance na správné kombinace se rozmělní a bude vám k ničemu.

Ve hře můžete získat neomezené množství relikvií, což jsou samostatné předměty, které vám dávají v naprosté většině případů nějaký pozitivní efekt, např. manu navíc, lepší lízání karet, obranu, větší sílu nebo odolnost, aplikují debuffy na nepřátele, a podobně. Relikvií je ve hře strašně moc a získáváte je opět náhodně u obchodníků, bossů, za poražení Elite nepřátel a občas v náhodných událostech. Někdy jsou i negativní nebo neutrální (nedělají nic), ale ty jsou výjimečné.

Nejvíc mě na tom baví to, že je to dost těžká hra, obzvlášť Ascension. To je mod, který se odemkne po dohrání jednoho runu a každým dalším levelem přidává na obtížnosti. Třeba že jsou obyčejní i elitní nepřátelé silnější, máte menší počet slotů na lektvary, začínáte s menším počtem životů, ve vašem balíčku karet je prokletá karta a tak dále. Vy se s tím musíte popasovat a přizpůsobit tomu svou strategii.

Na výběr jsou 3 rozdílné postavy, každá z nich má odlišný základní set svých karet, a každá se hraje hodně rozdílným stylem. Nejvíc mám nahráno za Ironclada, který je celkem vyvážený co do obrany i útoku. Pak je tu Silent, která se specializuje zejména na otrávení nepřátel a hraní co nejvíc karet během jednoho tahu. Nakonec je tu do party Defect, který ovládá umění chargování orbů a jeho precizní zvládnutí je jen pro zkušené Slayeristy.

Tenhle komentář bych mohl napsat dvakrát tak dlouhý, protože je to zatracená zábava. Když mám chvilku, zahraju si pár bojů, klidně i v metru cestou do práce. Určitě doporučuji alespoň vyzkoušet všem, je škoda, že tu tento klenot má jen 8 hodnocení.