Herní výzva 2023: kategorie 1. Karbaník
Velkou výhodou herní výzvy je to, že si všichni účastnící vyzkouší zahrát hry, kterých by se jinak ani nedotkli. Pro mě osobně byla takovou hrou hra Slay the Spire, karetní hra s roguelike prvky. Přestože mě hra v počátku velmi příjemně překvapila, rozhodl jsem se nakonec napsat tuto "recenzi" po pouhých třinácti hodinách hraní. Uvozovky jsem použil hlavně proto, že přestože mi hra přišla kvalitně zpracovaná, skutečně nejde o žánr, který by mi byl příliš blízký, a tak nechci tuto hru kvalitativně shazovat pouze proto, že jsem se u ní příliš nebavil. Předem bych chtěl tedy upozornit, že tato "recenze" bude do velké míry subjektivní a bude spíše vysvětlením toho, proč pro mě osobně tato hra (respektive tento celý žánr) příliš nefunguje.
Ve hře dostává hráč na výběr čtyři postavy (bohužel jsem neměl tu možnost vyzkoušet tu čtvrtou). Každá postava dostává v průběhu jedné hry karty, které jsou exkluzivní vždy pro tuto postavu. To jaký balíček karet si hráč během hry sestaví je pro další postup hrou naprosto stěžejní, což je také něco naco jsem já jakožto nezkušený hráč podobných her silně trpěl. Hra je už tak z velké části založená na náhodě, a když si hráč nedokáže sestavit dobrý balíček, může se zdát, že neexistuje způsob jak se v dané hře zlepšit, což se přesně také stalo mně. To nakonec vedlo k opakované frustraci po tom, co jsem strávil více jak hodinu hraním, která nakonec vedla jen k tomu, že jsem musel poté začít opět od začátku. To je obecně můj problém s celým roguelike žánrem, u většiny roguelike her však člověk cítí, že se při každém pokusu ve hře zlepšuje a dostává se dále, nicméně u této hry jsem tento pocit moc často neměl.
No, ale abych tuto hru jen nekritizoval, díky náhodně generované mapě a lokacím s otazníky mi postup hry připadal často zábavný a napínavý. Systém reliců, které hráč může sebrat, a které zlepšují schopnosti postavy, byl velmi dobře vymyšlený a zkušenějšímu hráči pravděpodobně umožní postup hrou i tehdy, když nemá zrovna největší štěstí na karty. Přestože hra není zrovna jednoduchá, rozhodně bych neřekl, že je v jakémkoliv bodě neférová. Dává pocit, že mnohým prohrám se dá předcházet, když si hráč lépe sestaví balíček. Soundtrack byl fajn. Nic výjimečného, nicméně na to, jak dlouho hraje ve hře relativně malý počet písniček, se tyto písničky neohrají, a to je v případě podobné hry důležitý faktor. Jak jsem již zmínil u každé postavy dostává hráč naprosto jiné karty. Díky tomu hraní za každou postavu představuje unikátní zážitek. Mě osobně bavilo nejvíce hraní za Defecta, u kterého se objevuje mechanika orbů, která dává soubojům úplně nový rozměr a za mě jde o nejlepší mechaniku ve hře.
Takže víc toho asi k této hře nemám. Možná tato "recenze" vyzněla vcelku negativně, nicíméně si stále myslím, že jde o velmi obstojnou hru, kterou si užijí všichni milovníci roguelike žánru. Mě osobně tato hra příliš neoslovila, nicméně je možné, že se k ní ještě v budoucnu vrátím a s trochou štěstí ji i dokončím. 75%.
Velkou výhodou herní výzvy je to, že si všichni účastnící vyzkouší zahrát hry, kterých by se jinak ani nedotkli. Pro mě osobně byla takovou hrou hra Slay the Spire, karetní hra s roguelike prvky. Přestože mě hra v počátku velmi příjemně překvapila, rozhodl jsem se nakonec napsat tuto "recenzi" po pouhých třinácti hodinách hraní. Uvozovky jsem použil hlavně proto, že přestože mi hra přišla kvalitně zpracovaná, skutečně nejde o žánr, který by mi byl příliš blízký, a tak nechci tuto hru kvalitativně shazovat pouze proto, že jsem se u ní příliš nebavil. Předem bych chtěl tedy upozornit, že tato "recenze" bude do velké míry subjektivní a bude spíše vysvětlením toho, proč pro mě osobně tato hra (respektive tento celý žánr) příliš nefunguje.
Ve hře dostává hráč na výběr čtyři postavy (bohužel jsem neměl tu možnost vyzkoušet tu čtvrtou). Každá postava dostává v průběhu jedné hry karty, které jsou exkluzivní vždy pro tuto postavu. To jaký balíček karet si hráč během hry sestaví je pro další postup hrou naprosto stěžejní, což je také něco naco jsem já jakožto nezkušený hráč podobných her silně trpěl. Hra je už tak z velké části založená na náhodě, a když si hráč nedokáže sestavit dobrý balíček, může se zdát, že neexistuje způsob jak se v dané hře zlepšit, což se přesně také stalo mně. To nakonec vedlo k opakované frustraci po tom, co jsem strávil více jak hodinu hraním, která nakonec vedla jen k tomu, že jsem musel poté začít opět od začátku. To je obecně můj problém s celým roguelike žánrem, u většiny roguelike her však člověk cítí, že se při každém pokusu ve hře zlepšuje a dostává se dále, nicméně u této hry jsem tento pocit moc často neměl.
No, ale abych tuto hru jen nekritizoval, díky náhodně generované mapě a lokacím s otazníky mi postup hry připadal často zábavný a napínavý. Systém reliců, které hráč může sebrat, a které zlepšují schopnosti postavy, byl velmi dobře vymyšlený a zkušenějšímu hráči pravděpodobně umožní postup hrou i tehdy, když nemá zrovna největší štěstí na karty. Přestože hra není zrovna jednoduchá, rozhodně bych neřekl, že je v jakémkoliv bodě neférová. Dává pocit, že mnohým prohrám se dá předcházet, když si hráč lépe sestaví balíček. Soundtrack byl fajn. Nic výjimečného, nicméně na to, jak dlouho hraje ve hře relativně malý počet písniček, se tyto písničky neohrají, a to je v případě podobné hry důležitý faktor. Jak jsem již zmínil u každé postavy dostává hráč naprosto jiné karty. Díky tomu hraní za každou postavu představuje unikátní zážitek. Mě osobně bavilo nejvíce hraní za Defecta, u kterého se objevuje mechanika orbů, která dává soubojům úplně nový rozměr a za mě jde o nejlepší mechaniku ve hře.
Takže víc toho asi k této hře nemám. Možná tato "recenze" vyzněla vcelku negativně, nicíméně si stále myslím, že jde o velmi obstojnou hru, kterou si užijí všichni milovníci roguelike žánru. Mě osobně tato hra příliš neoslovila, nicméně je možné, že se k ní ještě v budoucnu vrátím a s trochou štěstí ji i dokončím. 75%.
Omori
Pro: Unikátní herní zážitek u každé postavy, skvěle stavěné náhodně generované mapy
Proti: Pro hráče, kterým nesedí roguelike žánr může být frustrující