Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Hard West

  • PC 70
Neokoukaná tématika Hard Westu v sobě ukrývala velký potenciál, který ale nakonec zůstal naplněný jen z části - pravděpodobně kvůli nezkušenosti vývojářského týmu. Ale popořadě.

Atmosféra a setting jsou rozhodně na jedničku. Pořádně temný a drsný divoký západ, kde je skoro každý včetně vás pořádný hajzl, satanista, blázen nebo všechno dohromady. Typických kladných hrdinů je málo a všichni nakonec skončí špatně. To funguje skvěle, je akorát škoda, že příběh nakonec tak nějak vyšumí do prázdna. Jednotlivé scénáře jsou zajímavé, pestré a dobře napsané, ale dohromady netvoří uspokojivý celek a většina příběhových linek prostě skončí bez velké fanfáry. Rozhodně to není něco, kvůli čemu se Hard West vyplatí hrát.

Kladně hodnotím taky nápad rozdělit hru na scénáře, které mají každý radikálně odlišnou strategickou mapu - v jednom scénáři těžíte zlato, v jednom scénáři velíte výpravě do neprozkoumané džungle, v jednom scénáři jste vynálezce, hledáte plány na různé vychytávky a postupně přicházíte o rozum... každá z osmi misí má vlastní gimmick, které sice nejsou všechny úplně domyšlené, ale rozhodně nedojde k stereotypu.

Co se týče taktického gameplaye, po pohledu na první screenshot je hned jasné, kde se nachází inspirace autorů. Je to XCOM a Hard West má všechno, co k takovému XCOM klonu patří - pohybový systém založený na dvou akčních bodech, systém krytí full/half cover, dva aktivní předměty v inventáři a speciální schopnosti. Hráči znalí XCOMu budou hned jako doma.

Hard West oproti XCOMu přichází s několika zajímavými změnami. Tou nejzásadnější změnou je ukazatel štěstí, který odbourává RNG, co se týče šancí na trefu - pokud máte menší než 100% šanci, tak se ta šance odečte od štěstí vašeho cíle. Pokud se po odečtení ocitne nepřítel v mínusu, tak ho váš výstřel trefí a štěstí se mu trochu regeneruje. Je to takové příjemné rozšíření, díky kterému můžete strategicky využívat i výstřely s malou šancí na zásah a nemusíte se rozčilovat, protože vaše postava minula výstřel s 95% šancí - za to si vždycky můžete sami, protože jste si to špatně spočítali. Hard West taky klade daleko větší důraz na manévrování - zvýšený důraz na cover a absence alternativy overwatch dělá souboje dynamičtější a zajímavější.

Což jsou všechno změny, které ve vakuu zní dobře, ale je tam jedno velké ale. AI je docela blbá a neumí s těmihle úpravami XCOM šablony dost dobře pracovat. Nevybírá si cíle podle zbylého štěstí, je víc než ochotná střílet na cíle v plném coveru bez snahy o manévrování a nechá se velmi snadno vyprovokovat k přesunu do pro vás výhodnější pozice. K tomu přidejte speciální schopnosti v podobě pokerových karet, což je sice zajímavý systém, ale máte je až na výjimky k dispozici jen vy (což v rámci příběhu někdy dává smysl, někdy ne) a panáci řízení AI se vám nemají jak vyrovnat. Drtivá většina encounterů se dá skoro okamžitě vyhrát (nebo minimálně získat obří výhodu) pomocí kombinace schopností Equality a Shriek a až vám přejdou do krve, ani na těžkou obtížnost nejsou souboje velká výzva. To nemusí být nutně nevýhoda a i mě souboje pořád bavily, ale přijde mi, že spíš než záměr autorů za to může nezvládnutá AI.

Chtělo to ještě trochu doladit a domyslet a mohlo z toho být něco skvělého. Takhle je to jen slušná jednohubka, kterou za patnáct hodin dohrajte, řekněte si, že to je fajn a za rok si na ni nevzpomenete. Pokud vás láká tématika, směle do toho, pro milovníky tahových strategií se najdou lepší alternativy.
+19

Mafia III

  • PC 75
Úvod do deja
V koži Lincolna Claya sa vydáme na cestu pomsti talianskej mafii vedenej donom Marcanom.

Plusy hry
➤Hlavná zápletka: mne osobne sa veľmi páči aj ked´ niekomu môže prísť celkom klišé. ( Mňa jednoducho hry kde je hlavným motívom pomsta vždy lákali )
➤Lincoln Clay: celkom simpatický rambo ktorý sa nikoho ani ničoho nebojí
➤Donovan: vedlajšia postava ktorú som si veľmi obľúbil hlavne kvôli potitulkovej scéne.
➤New Bordeaux: či už mesto alebo celková mapa bola veľmi pekne spracovaná
➤Hudba: asi najvačší plus hry
➤Misie v ktorých trebalo zabiť kápov: keby tam ostali len tieto misie a ostatné bi sa vyškrtli vôbec by to neuškodilo
➤cutscený: niekedy až filmovo pojaté čo hre za mňa určite pridalo

Mínusy hry
➤Obsadzovacie misie: najvaší misus hry a vec ktorá hre najviac uškodila, hlavne preto pretože asi 60% tvoria tieto misie
➤občasné bugy
➤optimalizácia
➤vedlajšie misie pre spoločníkov: podľa mňa veľká zbytočnosť a stráta času
➤AI nepriateľov

Záverečné zhrnutie:
Určite sa nepridám k ľudom ktorý túto hru len kritizujú ale taktiež musím povedať ža to nieje jedna z mojich najlepších hier. Určite doporučujem skúsiť ale nad 10€ ju nekupujte. A nakoniec asi len to že keby sa hra nevolala Mafia III tak by určite mala lepšie hodnotenie.

➤Čas strávený v hre: 25 hodín

HODNOTENIE-75/100%

Pro: dej, Lincoln, Donovan, New Bordeaux, songy, cutscény

Proti: obsadzovacie misie, bugy, optimalizácia, AI

+19

Day of the Tentacle: Remastered

  • PC 70
Herní výzva 2017 - 6. Šedá myška

I přes obrovskou popularitu původní adventury Maniac Mansion i pokračování Maniac Mansion: Day of the Tentacle jsem se k nim já osobně nikdy nedostal. Ano, slýchával jsem o nich hodně, i příběh jsem si poskládal, ale v životě jsem je nikdy neviděl. Byl jsem proto nadšený, když se na moderní vlně grafických remasterů svezl i tento kousek. Nevím, proč se autoři rozhodli pouze pro druhý díl, ale i tak jsem byl rád alespoň za něco.

Graficky se remaster povedl na jedničku, což je možné si kdykoliv ověřit stiskem F1, kdy se hra bez jakékoliv prodlevy okamžitě přepne do originálního vzhledu včetně původní MIDI hudby. Do moderního pláště se také předělalo ovládání přes kontextové menu na pravém tlačítku myši. Odpadá tak otravné klikání na "take", "talk to", apod.

Hratelnost není špatná, ale asi bych si užil hru více se znalostí původního originálu. Takto mi to vychází pouze na lehce nadprůměrnou adventuru, kterou jsem si sice zahrál s chutí, ale nedokážu na ní vypíchnout něco úplně supr čupr dupr.

Pro: Audiovizuál s možností přepnutí do původní podoby; příjemné ovládání.

Proti: Celkem krátké; bez znalosti originálu to není žádný zázrak.

+19

Perdition's Gate

  • PC 90
Perdition´s Gate - druhý komerční megawad z dílny Wraith Corporation, také s českým zastoupením Pavla Hodka pod nickem “Czech Doom Guru”, jsem proběhl takříkajíc jedním dechem. Takřka vzápětí po ukončení prvního megawadu z řady - Hell to Pay. Hlavním koordinátorem projektu je známý level designér Tom Mustaine, pozdější zakladatel a vůdčí persona Ritual Entertainment.

Zatímco Hell to Pay se vyznačoval propracovanou příběhovou kampaní, inteligentním level designem a přepracováním podstatné části modelů protivníků do futuristické podoby, aby respektovaly duch podávané story linky, Perdition´s Gate se prezentuje poněkud jinak. Sice má také příběh (který jsem v rychlém tempu ani nevnímal), nové textury i soundtrack. Ale nepřátelé jsou zachováni v původním provedení a hratelnost a design jsou uzpůsobeny hlavně velice rychlé akci. Takže příběhový podkres a komplikované puzzly jsou notně upozaděny.

Jednotlivé mapy jsou většinou kompaktní, nejsou veliké co do rozlohy i počtu nepřátel. Jedná se mnohdy takřka o arénové levely často se symetrickým designem uzpůsobeným pro akci, tudíž si dovedu představit zajímavá multiplayerová klání v některých úrovních. Bloudit víceméně nemusíte, průběh mapami je lineární a bez zádrhelů, tedy až na drobné výjimky. Nové textury příjemně oživují prostředí, což dává nový svěží vzhled někdy stereotypnímu doomovskému světu.

Zpočátku hra ubíhala ve zdánlivě klasickém tempu v tech based levelech, které, ačkoliv velice propracované, zdánlivě neprozrazovaly nic zvláštního. Ale od druhé třetiny Perdition´s Gate vyjevila plně svůj charakter popsaný v předchozím odstavci. Počet nepřátel není velký, mnohdy jen několik desítek, často i pod chabých 50, ale kompaktní a těsné prostory nabízí hektické souboje. Navíc autoři mají cit pro strategické umístění monster, takže se někdy zapotíme. Mutanti se často teleportují na různá místa úrovně, takže i zdánlivé vyčištění prostoru není 100% záruka klidu, Pokud by bylo více monster, tak bych se nebál styl hry zařadit až do slaughterfestu,

Celkově ale není Perdition´s Gate nadměrně obtížný, hra velice rychle odsýpala a za 2 dny jsem měl hotovo, nečekal jsem takové tempo a až tak rychlé ukončení. Hráči hloubající nad secrety a milovníci rozsáhlých úrovní jistě budou zklamáni. Ale nic nemění na tom, že hru jsem si velice příjemně užil a můj zážitek byl dokonce lepší než z Hell to Pay.

Jedinou vadou na kráse jsou dva tajné levely, při jejichž tvorbě museli designéři používat velmi kvalitní materiál. Protože tyto dva levely jsou totální úlet. Směsice sněhobílých nebo naopak tmavých stěn, nepřehledné lokace s prapodivnými hádankami, navíc pod GZ Doomem s bugy, byla těžká desiluze. Možná je lepší do secret levelů vůbec nechodit a tyto dvě šílenosti nechat ladem. Za ně dávám procenta dolů, jinak by Perdition´s Gate nemělo chybu.

Pro milovníka akce a zejména Doomu je tak tento poněkud kratší megawad povinností. Neexceluje dlouhou herní dobou, ale nepřetržitou vyladěnou akcí a skvělým designem. Tedy až na secret levely.

Pro: Nové textury a grafika. Zábavná rychlá hratelnost. Vyvážená obtížnost akce.

Proti: Secret levely. Krátká herní doba.

+19

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 90
Skyrime Skyrime, co s tebou? Jak tě ohodnotit?

Tak když bych to chtěl shrnout do jedné věty, je to prakticky zářný příklad stylu Bethesdy. A to nemyslím nijak špatně, hry od nich jsou jedny z mých nejoblíbenějších, Fallouty prostě žeru, ale pořád se nám tu opakují podobné chyby. No zkusím to vzít nějak popořadě.

Grafika a zvuky jsou dle mého velice dobré. I když hra už není žádná novinka, pořád se na grafiku dobře kouká, prostředí žije, jsou tu roviny i hory. Všechno je vymodelováno velice hezky a uvěřitelně, pohyb po mapě prostě člověka baví. A navíc pokud jde o grafiku, Skyrim má výhodu v tom, že se dá úplně snadno namódovat, takže není absolutně žádný problém si na Steam Workshopu či jinde postahovat několik módů, které ji dokáží vylepšit až k nepoznání (většinou teda je to ale znát na nárocích hry). V základu je to typická Bethesda, nejsou to žádné grafické orgie, ale dobře se na to kouká, a byť nepůsobí ani v době vydání nijak extra moderně, tak nemá problém vypadat koukatelně i po pár letech.

Množství úkolů je rozsáhlé, a opět jako třeba u Falloutu platí, že základní linie hry není příliš obtížná ani těžká, dá se dokončit relativně rychle, ale opět tvoří spojnici mezi kvantem dalších epizodních questů. Bohužel ani tady se nevyhnuli hromadě generických úkolů dojdi tam/seber tohle/osvoboď tohodle/zab tohodle. Tyhle úkoly se stále opakují a není to zábava. Kvalita questů je různorodá, od typu ať už to mám z krku, po škoda, že je konec. Ale celkově je to velice dobré, Skyrim nabízí opravdu spoustu herních hodin. A jako typické RPG, můžete věnovat čas i zlepšováním vlastností a dovedností postavy (mimochodem tu si můžete udělat doslova jak chcete, od bílé rasy císařské po kočku a ještěrku, a upravit vše od výšky nosu a huňatosti obočí, no takový The Sims ve Skyrimu). Můžete se učit kouzlit, kovat si zbraně či brnění, bojovat různými druhy zbraní, krást…Tady není co vytknout, postavu si lze opravdu „vychovat“ k obrazu svému, takže ať má hráč jakoukoli náturu, tady si přijde na své.

Herní principy i ovládání jsou slušné, dá se s tím sžít, ale třeba takový inventář, tak ten je hrozný. Jak toho má člověk víc, tak v tom něco hledat je zážitek (i proto existují módy právě na provedení inventáře). Sice jsem někde četl, že za to mohou konzole, ale podle mne ten inventář prostě zvorali. Souboje jsou někdy tak zvláštně nevyvážené, že nějakého trasořitku pomalu nemůžu zdolat, a pak obřího draka vezmu dvakrát kladivem po hlavě a šmitec.

Společníci jsou taky tak napůl cesty, je jich velké množství, že je člověk ani pomalu nemůže pořádně odzkoušet, na druhou stranu strašně opakují svoje výroky a neustále stojí v cestě, tak že často ani nemůžete projít dveřmi.

Rychlé cestování je fajn a navíc nutnost, protože běhat pokaždé po celé mapě je opravdu nepředstavitelné. Kůň bohužel moc nepomáhá, cestování s ním není nějak znatelně rychlejší než pěšky (opět, existuje mód). Dobrý doplněk je vozka, který Vás dokáže odvést od velkého města k ostatním velkým městům., zezačátku to pomůže při objevování mapy (a později už člověk používá jen fast travel).

Co je obří problém jsou Bethesdovské typické bugy. Kolik úkolů mi už nešlo splnit, protože se to a ono zaseklo, nebo jsem je splnil a nešly dokončit, protože ten poslední skript nějak zůstal viset, a k tomu různé grafické „zajímavosti“ (třeba pokud v Bílém průsmyku místo oživení starého stromu zasadíte nové semínko, tak ten nový strom sice hezky roste, jenže tak nějak skrz ten starý, očividně jej zapomněli nechat odstranit).

A dalo by se toho napsat hromady a hromady dalšího, ale nebudu už to natahovat. Když to shrnu, Skyrim má docela dost větších či menších chyb, ale to nemění nic na tom, že je to epické výpravné RPG, kde se hraním dá strávit velké množství hodin. A baví to dokonce i přítelkyni :-)

Pro: Velké množství úkolů, slušná grafika i ozvučení, RPG prvky, snadná modifikovatelnost

Proti: Bugy, generické úkoly, inventář

+19

Blood II: The Chosen

  • PC 70
O Bloodu 2 jsem psal u komentáře k Sinu, že si ho přes minimálně dvojité dohrání vůbec nevybavuju. A není se čemu divit, protože tohle je jedno z nejdivnějších herních pokračování, co jsem viděl. Kromě hlavního hrdiny a pár zbraní nemá prakticky vůbec nic společného s prvním dílem. Změnil se příběh, vizuál, atmosféra, prostředí, zmizela hororovost a v podstatě i humor. Ale popřadě.

Caleb už se neachází v roce 1928, ale o sto let později. Z temného kultu Cabal plného zombie, mnichů a monster se stala korporace se speciálními jednotkami a vrtulníky.. A Caleb nemá jinou motivaci, než nakopat prdel novému vůdce Gideonovi, protože mu vykolejil vlak. Honí se za ním přes 3 epizody, nakonec se k tomu přidá i nějaké prolínání realit a záchraná starých známých, ale celé je to na okraji jak příběhu, tak Calebova zájmu.

Změnila se i grafika a s tím i celá atmosféra. Litech engine byl špičkový, takže grafika vypadá i letech výborně, teda pokud se tvůrci nerozhodnou že bude černočerná tma. To Vám pak nepomůže ani zabugovaná baterka, která svítí jak se ji to hodí a na některé povrchy světlo odmítá reagovat. Bohužel atmosféra jedničky plné starých domů, kobek, jeskyní a chrámů je pryč. Dvojka je tradiční a projdeme si různé stokrát viděné laboratoře, kancly, základny. Občas se najde skvělá výjimka typu vzducholoď, ale občas naopak tvůrci recyklují až za hranu - 3x se vrátíte do vlaku, několikrát si projdete jedno patro kanclů či stanice metra.

Spolu s grafikou se vytratily veškeré odkazy, atmosféra, hororovost a humor. Ano Caleb občas něco zahláškuje a mezi epizodami jsou nějaké humorné popisky, ale není to vůbec vtipné. Zůstala tak obyčejná, tradiční a mimořádně krvavá střílečka v pělné grafice, což by nebylo málo.

Monstra celkem ujdou, sice u počátečných slaboučkých agentů jsem měl pocit že lovím nějaké mrňavé blechy, ale nakonec se dočkáme pár pěkných kousků korunovaných opravdu luxusním finálním bossem. Nejvíce času ale strávíte bojem se speciálními jednotkami, které moc nevydrží, ale umí nepříjemně překvapit.

Zbraní je moc. Přesněji 17 a poberete jich jen 10, což samozřejmě znamená, že něco musíte oželet. A ne že by to byl takový problém. Tvůrcům se podařilo ve zbraních zpackat co se dalo. Je tu dvojice naprosto slaboučkých raketometů. Rotačák který se roztáčí tak dlouho že než se roztočí jste mrtví. Naprosto neúčinná pistole na světlice a voodoo panenka. Tesla kanón, který Vám nablízko ubere víc než monstra. Zbytečné pistole, SMG (všechny zbraně na olovo používají stejné náboje). Naopak sniperka zabije jednou ranou prakticky cokoliv, totéž platí o dvojici upilovaných brokovnic a na rychlejší souboje postačuje slabší, ale funkční útočná puška.

Přes veškeré výtky by byla dvojka Blooda celkem pohodová střílečka, jenže pak jsou tu ještě bugy a to šílené. Hra (GOG verze) se v některých rozlíšeních prostě nespustí. Po chvíli se Vám začne třeba ruka se zbraní jako u Parkinsona, což vyřeší konzole a napsání "maxfps 60". Bohužel při každým loadu to musíte udělat znova, pokus o zápis téhož do autoexecu nezabral. Občas vypadnou textury, kusy těl a nábytku visí ve vzduchu, některé dveře prostě neotevřete i když předtím oteřít šly, Příšery se zasekávají, mrtvoly při loadu ožívají, občas někde prostě neprojdete, lezení po žebříku je horor.

Zkrátka a dobře, pokud odhlídnu od toho že jde o pokračování a přivřu oči na bugy, tak je Blood 2 nenáročná, svižná a krvavá střílečka, která mě sice chytla a nepustila, ale jako předtím si z ní za chvíli nebudu nic pamatovat.

Pro: Pěkná grafika, krvavost, svižná akce bez záseků

Proti: Neskutečně zabugované, abscence všeho, co se mi líbilo na jedničce

+19 +20 −1

Until Dawn

  • PS4 95
Interaktivní filmy a seriály pod krutovládou Dejva Klece a Telltale nijak zvlášť v lásce nemám. Kombinace hratelnosti stojící striktně na květéčkách a většinově mizerného writingu prostě smrdí, takže u většiny si vždycky říkám, o kolik lepší to mohlo být jako normální hra, popř. normální filmová tvorba. Ovšem Until Dawn pro mě existenci tohoto žánru naprosto opodstatnil.

Coby dosti vytříbené béčko to má naprosto famózní lekačky, jedny z nejlepších napříč všemi médii, a dost možná ty vůbec nejlepší v rámci her ever. A nedosahuje se jich skrze lacinost, nýbrž skrze pečlivě budované napětí, nesmírně hutnou atmosféru, bezchybné dávkování, a až maniakální průzkum, který tvůrci v základu podstoupili. Je jich relativně hodně, ale do louží předvídatelnosti se neponoří nikdy, takže sklízí úspěch takřka až do konce. Na anti-imerzivní interaktivní snímek vskutku působivé.

Má to motýlí efekt zakomponován jakožto stěžejní fíčurku. V teorii de facto stejný bulšit, jako nekončící telltejlovské připomínky toho, kterak si ten či onen NPC jouda bude pamatovat každý uniklý pšouk, ovšem v praxi vcelku nebe a dudy - tady se opravdu situace odvíjí jinak v závislosti na hráčových rozhodnutích, a taky neopomeňme tu roztomilou skutečnost, že tu vskutku může zemřít naprosto kdokoliv, stejně jako můžou všichni přežít. S lidovou délkou cca sedmi hodin to bůstuje znovuhratelnost jaxviňa.

Má to naprosto parádní collectibles ve formě zdejších vodítek a totemů. Tušil jsem, že to bude vrchovatě nadbytečná pičičárna do počtu, a byl jsem vedle jak ten Jaryn. Postavy s oblibou v dialozích zmiňují tyto své nalezy, a jejich následný pohled na věc je notně posilněn. Prakticky tyto totemy hráčovi dávají krátké úryvky toho, co se může v brzké budoucnosti odehrát. Hráč tak získá menší šanci se lépe připravit. Faktor překvapení tím ovšem netrpí, protože to jsou opravdu hodně krátké, většinou kontextu zbavené úryvky.

Má to fantastický hudební doprovod. Bez prdele jedno z da best hororových OST, jaké jsem kdy slyšel. Bezmála každá skladba naprosto dokonale doprovází každý napínavý moment do té míry, že to se mnou opravdu citově mávalo, ale zároveň jsem neměl prostor či iniciativu se přehnaně zaposlouchávat a tím se distraktovat. Debilně se to popisuje, takže jednoduše - funguje to kurva dobře.

Mno a taky to má Péťu Stormare, který napříč celou hrou hráče vyloženě profiluje, na základě čehož se pak mnoho věcí odlišně přizpůsobuje. Upřímně vůbec nechápu, co to v tý hře dělá, ale buřt s tym, z míry mě to vyvádělo s absolutním přehledem, a věřím, že o nic jiného ani nešlo.

Until Dawn by nefungoval jako klasičtější survival horror. Stejně tak by nefungoval jako normální film či minisérie. Funguje právě a výhradně jen díky tomu, že je to interaktivní film. Tím pádem je to automaticky ten nejlepší interaktivní film, s jakým jsem doposud měl tu čest. Áno, pompézní produkční hodnoty, hvězdné obsazení a kvalitní výkony taky udělaly své, ale rozumíme si.

Pro: Vysoce znovuhratelné; kvalitní writing a VA; příběhově je to béčko té nejlepší sorty; bravurně budované napětí a následné lekačky

Proti: Květéčka umí být pěkně frustrující; screen time jednotlivých postav je silně nevyvážený

+19

Silent Hill: Downpour

  • PS3 --
S Downpour je to těžké. Pod tlustou slupkou špatné optimalizace, těžkopádných soubojů, nejasných hádanek, nevhodně rozestavěných save-pointů a některých nezábavných pasáží, se skrývá jeden z nejlepších Silent Hillů vůbec.

Tak předně - neustále to laguje. Je to otravné a maximálně nasírací. Donebevolající amatérismus. Takhle si optimalizaci na uzavřené platformě (PS3) nepředstavuju. Souboje s chladnými zbraněmi tvoří hlavní pilíř akční složky a zrovna dvakrát se nepovedly. Postava často zalockuje na nepřítele válejícího se po zemi místo toho, co do mě zrovna buší, nelze uskakovat útokům a zbraně se po několika zásazích rozpadnou. Minimálně u protipožární sekery je to poněkud zvláštní. A samozřejmě lagování při souboji je no comment. Hádanky? Několikrát jsem se musel podívat do návodu, protože se jednalo o naprostou zhovadilost. Příkladem budiž hned první hádanka ve freeroam Silent Hillu, kde bylo potřeba odvolat policejní hlídky. Opravdu, na té tabuli s čísly hlídek byla jasně vidět "8" a né "B". Save-pointy? Není nic příjemnějšího, než půl hodiny prozkoumávat budovu, krůček po krůčku se snažit nasávat atmosféru, abych pak narazil na hádanku a nemohl si u ní uložit! Já chci jít spát a nechat si na to ráno, to ale musím zase prolézt celou budovu znova!!! Herdekfilek. Nezábavné pasáže? Hlavně Otherworld, kde je potřeba neustále před čímsi utíkat a pak taky finální část ve vězení nebyla nic nepříjemně příjemného.

Ale - příběh je fajn. Pochopitelný, na poměry Silent Hillu. Nápad s volným pohybem ve městě mi přijde výborný. A vedlejší úkoly taky! Sice odměnou je spíše jakési uspokojení duševna, ale proč ne. Atmosféra má grády, několikrát jsem se lekl, nenuceně a přirozeně. Ulice Silent Hillu vykouzlí dobrou atmosféru a když do toho začne pršet, je celkový dojem parádní.

Downpour dělala česká Vatra pro Konami. Zajímavé je, že na české poměry je to hra velice nadprůměrná a je až neuvěřitelné, jak moc se autorům povedla. Má svoje mouchy, ale převládá u mě spíše pozitivní dojem. Way to go, Vatra!

Btw, úplně mě minulo datum vydání. Marketing nějak zaspal...

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 18hod 23min
+19

Bloodborne

  • PS4 95
Velmi chvályhodný upgrade Databáze mi umožnil rozdat hned několik zasloužených vysokých hodnocení PS4 exclusive hrám. Bloodborne je stejně tak exkluzivní jako nemilosrdná hra, která mě svého času zcela pohltila tak, že jsem se po překonání první krize, kdy jsem do Googlu zadala "Bloodborne too hard unplayable" pak nemohla několik večerů odtrhnout od prolézání stok, temných lesů a ponurých hradů plných bizarních, krvelačných příšer. V paměti mi kromě zpívajících mozků, posměšku "Oh Amygdala, Amygdala have mercy," utkvěly i všechny ty geniální zkratky, na které na ten dvanáctý pokus najednou přijdete.

Hned po dohrání Bloodborne jsem si impulzivně pořídila nejnovější Dark Souls a --- nic. Nevím proč, protože středověké prostředí mě většinou automaticky baví, ale prostě mi to v tomto případě nic neříkalo. Zato Bloodborne mi říkalo hodně - hned od prvního momentu, kdy se probudíte v nepříliš hygienicky působící klinice, absolutně nevíte, kdo jste, co hledáte a co se vůbec děje, co je proboha "Paleblood" a proč vás ty nehezké bývalé osoby s vidlemi nemají rádi, mě to bavilo. Pak sice přišla ta zmiňované fáze bezmoci, kdy mě asi tak patnáckrát za sebou zabil jeden z prvních bossů Father Gascoigne, až mi to najednou začalo jít.

Bloodborne pro mě se svými omšelými budovami pod krvavým měsícem, na kterých se v pozdější fázi noci najednou objeví gigantická monstra, prostě oslovilo. Vyhovovala mi mechanika boje, ač mi tedy hodnou chvíli trvalo, než mi došlo, že úspěch tkví ve výstřelu ve správnou chvíli. Vyhovoval mi i útržkovitý příběh, který navozoval dojem toho, že se pod těmi střípky informací skrývá něco hlubokého. Líbila se mi hrůzostrašná a na první pokus smrtelná monstra a ty momenty, kdy už všechny namachrovaně kosím Ludwig's Blade a najednou šup šup a jsem zase ve snu ... prostě ta kombinace nejasnosti, neúprosnosti a pseudoviktoriánských staveb na mě fungovala. A když se ze mě nakonec stal nový Gehrman, no, mohlo to být horší, opravdu by mě bez návodu nenapadlo, že smyslem těch pupečních šňůr je, že je mám sníst....

Pro: náročná hra s velmi svébytnou atmosférou

+19

The Evil Within 2

  • PC 90
Herní výzva 2017: "Šedá myška"

Pořád je hra v šedém hodnocení a nemá žádný komentář. Správný čas zde něco napsat. Na druhý díl Evil Within jsem neměl žádná očekávání, ale jelikož se mi dostal pod ruce, tak jsem ho s radostí dohrál. Jednička byla fajn hororovka (u které jsem se nebál!) se skvělou hratelností. Dvojka spíš než by rozvinul příběh předchozího dílu, nasazuje úplně nový příběh a na předchozí události se odkazuje jen zřídka, proto může hráč rovnou skočit do druhého dílu. Znalost předchozího dílu je ale velkou výhodou.

U jedničky jsem si stěžoval na komplikovaný a nezajímavý příběh. Druhý díl má příběh skvělý a lepší tak o 500%, co se hlavně přehlednosti, smysluplnosti a podání týče (možná to je i tím, že vedoucím vývoje nebyl Mikami, ale Johanas). Příběh se točí kolem rodiny hlavního hrdiny Sebastiana, která je uvězněná v "matrixu", a hlavní hrdina se je jako správný "Neo" pokusí dostat ven. Všechno to ale začne být komplikované a narazíte na několik příběhových zvratů. Jsem rád za velmi jednoduché podání, které jsem narozdíl od jedničky pochopil. Postavy byly velmi dobře vykreslené a měli v příběhu své místo. Kromě Sebastiána se vrací se i dvě postavy z minulého dílu a to slečna Kidmanová a sestřička, na jejíž jméno si ale nevzpomenu. Už dlouho jsem ve hře neviděl tak báječné zakončení (naposledy v Life is Strange). Poslední hodina je čistý příběhový maratón a tato část mě také bavila nejvíce, dokonce mi i ukápla slza.

Jak se mi hudba zdála v jedničce nevýrazná, tak zde je suprová (hlavně v osudových částech), opravdu se mi líbila a jako bonus tvůrci nezapomněli ani na claire de lune při objevení zrcadel. Zvukové efekty zůstali kvalitní stejně jako v jedničce. Grafická stránka je oproti jedničce líbivější i pestřejší a id Tech (zde stem engine) táhne hlavně při cutscénách. Optimalizace též problémem nebyla, hra mi běžela velmi slušně na rozumné nastavení. Černých pruhů se autoři také zbavili, takže tleskám (po dohrání hry se vám pruhy v nastavení zpřístupní :D).

Tempo hry je pomalejší a hra je hodně komorní (co se počtu postav týče). Ve hře jsou i open-world části, kdy máte otevřenou určitou část města. Kapitol je 17 a z toho jsou +-3 open-world. Nelíbila se mi nemoc všech nových her a to kraftění. Můžete po kapitolách nalézt tuny šrotu, ze kterého si vyrábíte vylepšení zbraní, náboje, lékarničky a k tomu ještě musíte sbírat zelený gel na vylepšování vlastností postavy. V jedničce to bylo vyřešeno lépe, že jste na všechno vylepšení potřebovali jen zelený gel. Hratelnost a pocit ze střelby byl také lepší v jedničce, zde se mi střílelo o dost nepřesněji a tím nepohodlněji. Poslední výhodou jedničky byl hlavní záporák Ruvik, zde jsou sice záporáci zajímaví až na Theodora, ale moc si jich neužijeme, narozdíl od Ruvika, který byl rovnoměrně rozložen po celé hře. Obtížnost poklesla, nepřátelé vás už nedají na jednu ránu, což vítám. Zbraní se mi zdálo méně, ale ve skutečnosti jich bylo více protože máte 4 zbraně (pistol, kuš, brokovnici, kulomet) načež pistol a brokovnice mají více typů (škoda že chybí odstřelovačka, na konci jedničky se to zabíjelo jedna báseň; tak dobře, je tu mnohem více zbraní (včetně odstřelovačky), díval jsem se na youtube a jen jsem všechny zbraně nenašel). Nábojů je velmi málo, ale díky zbytečnému kraftingu si můžete náboje vyrobit a tento problém rázem zmizí. Ze hry zmizely sirky, což z určitého pohledu byla škoda, protože ležící nepřátele nemáte jak dorazit a proto je musíte zastřelit nebo je obejít, při scriptu ale stejně vztanou. Ve hře je zakomponován také systém krytí, který jsem ale vůbec nepoužíval, protože v přikrčení je efekt stejný. Těšil jsem se na bílou tekutinu, která se objevila v traileru a na coveru. Ve hře si ji moc neužijete, protože se vyskytne v polovině a na konci hry, nikdy jindy. Prostředí bylo zajímavé, podíváte se do městečka, divadla, středověkých kobek, tunelů či lesní chaty. V hodně scénách se mi připomněl Resident Evil 4: bránění lesní chaty s parťačkou, výtah k bossovi a samotná podoba bosse. Herní doba je nadstandardní dnešní době a činí +-10 hodin.

Ve výsledku jsem byl velmi spokojen a hru si nesmírně užil. I přes tužší pocit ze střelby mě u hry držel skvělý příběh a jak už jsem zmiňoval, poslední hodina je asi nejlepší poslední hodinou, kterou jsem za poslední roky ve hrách měl tu čest hrát.

Pro: grafika, příběh, hudba, poslední hodina hry a zakončení

Proti: krafting, pocit ze střelby

+19

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS4 85
Když si člověk přečtě Garretův komentář, popřípadě nahledne do diskuze, až by ho napadlo, že všechny ty původní recenze byly zaplacené a nedá se jim vůbec věřit :) Nicméně já jsem z tohoto prvního Nathonova dobrodružství nadšený.
S původní PS3 verzí bohužel nemám srovnání, ale myslím, že tento remaster se povedl. Grafika sice standardům dnešní doby neodpovídá (vždyť původně hra vyšla před deseti lety), ale pořád se jedná jenom o remaster. To ale neznamená, že by se na to ve výsledku nekoukalo hezky.

Příběh je jednoduchý a nikterak originální. Máme tu hlavního hrdinu v honbě za pokladem, holku, která mu občas vypomůže, když je to třeba, a hlavně záporáka, kterej jako na potvoru touží po stejném pokladu jako Nathan. Zkrátka nic složitého ani originálního, ale stejně jsem se těšil na každou další cutscénu, která ho popostrčí o další kousek dopředu a bavilo mě ho sledovat. Přece jen jsem vyrostl na filmech Indiana Jonese a Nathonovo dobrodružství má právě s tímto chlápkem v klobouku mnoho společného. Byť Nathan nemá bič, ani ten klobouk.

Hru ale nedělají cutscény, ale to co je mezi nimi. Což se skládá povětšinou s četných přestřelek s jednotkami nepřátel, kteří se na Vás valí ve vlnách. Zkrátka dokud nezabijete jednu vlnu nepřátel, jejich kámoši budou čekat schovaní za stromem, abych jich náhodou na scéně nebylo moc najednou. Přičemž když už se na bojišti objeví, o jejich inteligenci by se také mohly vést diskuze. Není výjimkou, že například při pokusu hodit po Vás granát, skončí pod nohama jim nebo jejich kolegů.

Právě ta lineárnost a naskriptovanost s ne zrovna dokonalým AI jsou největší neduhy hry. Ale víte co? Mně to ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsem si tu hru užil a neustále jsem se těšil na to, co bude dál, a to je pro mě pořád to nejdůležitější. Nevěřím tomu, že kdyby hra nebyla takto naskriptovaná, že by se tvůrcům podařilo vybudovat tak skvělou atmosféru. Mnohdy jsem si připadal opravdu jako v nějakém dobrodružném filmu.

Druhou složkou hry jsou puzzle, kterých bych ve hře uvítal mnohem víc, protože zde zkrátka hrají druhé housle, a to poměrně výrazně. Odhadem bych řekl, že tak 85% času strávíte v soubojích a 15% při řešení hádanek. Ty jsou navíc totiž poměrně zajímavé, byť nikterak těžké. A když už si člověk náhodou neví rady, po chvíli se objeví nápověda, která ho nakopne ke správnému řešení. Tohle je totiž jedna velká jízda, kde na prostoje zkrátka není čas, a jak se jednou nastartuje, není čas zpomalit, natož zastavit.

Už jsem toho napsal dost, tak to nějak uzavřu - hra má svoje chyby a chápu, že pro spoustu lidí mohou být zejména souboje poměrně iritující, ale pro mě je zkrátka pořád důležitější ten pocit radosti a euforie, které jsem během hry zažil. Radši budu hrát hru s chybama u které se budu královsky bavit než technicky dokonalou hru bez duše.

Pro: příběh, puzzle, atmosféra, skvěle se to hraje

Proti: souboje, AI nepřátel, pro někoho grafické zpracování, byť za mě je poplatné době

+19

The Legend of Zelda: Ocarina of Time

  • N64 100
Ocarina of Time je pro mě hra, ke které jsem nepřistupoval s takovým nadšením, jelikož jsem Zeldu nějak moc neřešil. Nikdy jsem předtím na starším systému Zeldu nehrál, neznal jsem principy hry, nevěděl jsem skoro nic. Měl jsem jen informaci, že je to velmi dobrá hra, která bourá většinu žebříčků her všech dob.

Předem bych chtěl napsat, že jsem se ke hře naplno dostal až tak kolem roku 2005. Bylo tam sice pár pokusů již kolem roku 2000-2002, ale to jsem vždy zahrál 1-2 dny a hru odložil. Okolo roku 2005 jsem se domluvil se synovcem a hru jsme rozehráli naplno.

Ze začátku nebylo moje nadšení nijak ohromující a spíše jsem hledal cestu k tomu, abych se u hry vůbec udržel, ale po 2 dnech hraní se to celé začalo stupňovat. Začal mě bavit systém ovládání, nekonečné přecházení tam a zpět po velkém prostranství a začal jsem se plně nořit do krásného příběhu, který hra nabízí. Hru jsme samozřejmě hráli bez návodu, a proto se to také trochu vleklo. Začínal jsem vnímat hudbu a dokonce jsem měl oblíbené pasáže, do kterých, když jsme museli přejít, tak mě hudba opravdu bavila. Jeden můj nejoblíbenější hudební doprovod ve hře zazní jen párkrát a já se vždy těšil, až se k němu opět dostaneme.

Musím přiznat, že mě po několika dnech hra úplně pohltila a hrál jsem ji v úžasu, co všechno umí dobrý vývojářský tým vymyslet. Například 2 časové období, kdy v jednom ovládáte malého Linka a ve druhém se z něj stane statný mládenec. To ještě doplňuje fakt, že některé věci, které nemusíte, ale uděláte za jeho mládí, se poté projeví v jeho druhé starší podobě. Narazili jsme tak i na velké problémy mimo hlavní dějovou linii. Ale stálo to za to.

Hru čas od času opráším a pokaždé se skvěle bavím. Je dobré nechat zapomenout na většinu věcí a poté si je znovu projít. Není to pak zas tak velký stereotyp, když už nevíte, co přesně máte dělat a to jde u této legendární hry velmi dobře pro její obsáhlost.

Dalo by se toho napsat daleko víc, ale to už by byla spíše taková recenze a ne komentář, proto bych svůj komentář zakončil slovy: Kdo má přístup k této hře, určitě si ji vyzkoušejte a dejte jí více času, pokud Vás neohromí hned od začátku.

Pro: Příběh, děj, postavy, charaktery, hudba, systém hraní na Ocarinu a mnoho dalšího

Proti: prostě mě nic nenapadá

+19

Uncharted: The Lost Legacy

  • PS4 --
Můj prvotní přístup k Lost Legacy byl dost chladný. Čekal jsem krátký datadiskový nášup se dvěma kopretinami v hlavní roli, co budou sypat hromady feministických hlášek a budou si hrát na děsné badassky. Chloe se ale ukáže nejen jako schopná náhrada za Drakea, ona ho dokonce i strčí do kapsy. Vtipem, chováním, motivací... a hezčím zadkem.

Pocitově bych tipoval LL na kratší záležitost, ale in-game ukazatel času byl nekompromisní - herní doba je v mém případě srovnatelná se třetím dílem a dokonce překonává díl první. Na rozdíl od nich ale neobsahuje žádné hluché místa a je to jedna velká jízda od začátku až do konce.

Už pomalý začátek v Indii jsem hrál s držkou otevřenou dokořán, s detaily interiérů si někdo opravdu máknul a odfláknutý kout aby člověk pohledal. Autoři si vyhráli s každou pídí a každým záhybem, všechno krásně lícuje a zvučí, jen těžko se hledají nedostatky. Navazuje open-space část v divočině, kde se můžu volně pohybovat s jeepem a plnit úkoly v libovolném pořadí. Navíc, hráč může splnit ještě jeden dlouhý vedlejšák, na jehož konci dostane Chloe docela užitečnou věcičku. Musím říct, že tuhle otevřenou část jsem si užil nejvíce. Scéna s jógou byla úchvatná, některé výhledy naprosto fantastické. Poté se hra přesouvá do lineárnějšího gameplaye, výhledy jsou ještě fantastičtější a level-design představuje naprostou špičku dobrodružných her. Hektické finále mě pro svou bombastičnost spíše otravovalo, ale to je možná způsobeno kombinací všech herních mechanik, se kterými se člověk v Uncharted mohl setkat.

LL je pro mě jednoznačně obrovské překvapení, nečekal jsem to ani zdaleka tak dobré a s klidným svědomím ho označím za nejlepší Uncharted so far...

Herní doba: 9hod 25min (střední obtížnost)
Hodnocení: ✰✰✰✰
+19

Outlaws

  • PC 75
Outlaws byl v roce 1997 tak trochu ve stínu slavnějších 3D akcí. V něčem po zásluze, v něčem neprávem. Už jej kdysi dohrál, ale bez nějakých vzpomínek.

Není divu, westernů znám jen pár a navíc největší slabina hry praští do očí hned na začátku. Je to grafika, která je ručně kreslená, velmi velmi jednoduchá a nepříliš povedená. Ani GOG remaster s ní nic moc neudělal, dá se říct že Outlaws po grafické stránce strkají do kapsy s přehledem i všechny Buildovky.

Příběh je taková westernová klasika - bohatý magnát chce stavět železnici a v cestě mu stojí farma. A protože majitel, bývalý maršál odmítá prodat, zloduch vyšle poskoky aby postrašili jeho manželku a dceru. Dopadne to tak, že farma shoří na popel, manželka umírá hrdinovi v náručí a navíc padouch unese dceru. A maršál, který už dávno odložil kolty se vydává po stopě zloduchů, nakopat jim prdel a zachránit dcerku. Je to sice klišé, ale moc hezky zpracované, po každé misi přijde nějaká krásně nakreslená animace a dá se říct, že spolu s naprosto úžasnou "Morricone" hudbou táhne hru neskutečně dopředu. Animace se navíc fakt povedly, jsou nabité akcí, osudovými okamžiky i dialogy a nechybí ani klasický odjezd do západu slunce :)

Ale ke hře. Tvůrci tušili, že s podobným námětem nemůžou natáhnout hru na 30 kol a udělal jen 9 misí. A udělali moc dobře, protože mise jsou každá z úplně jiného prostředí (pevnost, městečko, skály, doly, vlak..), většina z nich je docela dlouhá, docela složitá, plná klíčů, secretů a hlavně nepřátel. Některé mise jsou přímočaré, v jiných si pobloudíte, budete muset nějaké puzle a občas zakysnete, protože pro cestu dál je občas potřeba najít i nějakou tajnou pasáž (třeba v posledním kole). Dá se říct, že díky měnícímu se prostředí, těšení se na další filmeček a především díky heroické akci se ale určitě nudit nebudete. A samozřejmě aby to nebylo málo, po dohrání si můžete vybrat historické mise, kterých je celkem 13 v 5 tématických celcích a které Vám dají pořádně zabrat.

Co se nepovedlo jsou easter eggy. Narazit na králíka ze Sam a Max je divný, stejně jako to že pod westernovým městečkem je odporně nakreslená mimozemská loď.

A samotná akce? Paráda! Lucasové se drželi westernových reálíí, takže na Vás útočí pouze ozbrojení banditi a občas ve stoce pavouci. A zbraně jsou typicky westernové - kolťák, opakovačka, kulovnice, brokovnice dlouhá i krátká, dynamit, nože a v posledním kole i gatling. Tvůrci zařadili ruční nabíjení, takže kolťák musíte nabít po 6 výstřelech, opakovačku po desíti a ostatní pušky se nabíjí po jednom výstřelu. Ve víru akce, kde bojujete vždy aspoň s 3-5 protivníky se stávají tak některé zbraně nepoužitelné. Ale vůbec mě to nevadilo, s kolťákem a opakovačkou jsem si připadal opravdu jak na Divokém západě, navíc pro opakovačku můžete najít dalekohled a stane se z ní skvělá sniperka. Což je trochu úlet, ale budiž.

Každopádně nepřátel jsou opravdu hordy, tipl bych tak 80-100 na kolo a je tu neskutečná řežba. V každé rohu na Vás někdo vykoukne a většinou ji rychle koupí, ale pokud jich je hodně, budete mít brzo problémy. Pak se nezbývá než krýt, přebíhat a přebíjet (a nebo hrát na easy). Trošku jsem si připadal jak v akčním filmu a ne ve westernu, ale pak jsem si vzpoměl na Sedm statečných (původní) a finální akci s desítkami mrtvých a vzal jsem to. I western může být akční nářez.

Takže finální verdikt? Outlaws se skvěl hraje, perfektně se drží reálií Divokého západu a táhne ho výborný a výborně zpracovaný příběh. Jen ta grafika je fakt ošklivá a toho bloudění a hledání tajných cest je občas trochu moc.

Pro: Příběh, perfektní westernová střílečka, spousta misí navíc.

Proti: Grafika, občas bloudění a hledání jak dál.

+19

Crash Bandicoot

  • PS1 80
První dobrodružství mého oblíbeného vačnatce. V prvním díle umí pouze skákat a točit se.
Ve hře navštívíme celkem 3 ostrovy. Úrovně jsou různorodé. Někdy navštívíme ztracené město, někdy prcháme před koulí a nebo jedeme na praseti. Hru lze dohrát na 100%.
Ve hře lze získat 26 drahokamů z nich 6 je barevných. Drahokamy lze získat rozbitým všech beden v úrovni. Ve hře projdeme celkem 32 úrovní, z nich v 6 úrovních musíme porazit bosse. Ve hře narazíme na různé nepřátelé, třeba kraby nebo domorodce.

Pro: Vše

Proti: Nic

+19 +20 −1

Gran Turismo

  • PS1 100
Hru jsem poprvé objevil v roce 2013. I dnes pro mne není lehké uvěřit, že byla vydána na přelomu 1997/98 s ohledem na tehdejší ponuku závodních her na PC (NFS, Screamer). Po úvodním seznámení s členěním hry jsem se rozhodl nejdřív odehrát její arkádovou část s tím, že simulační část bude přeci jen podstatně těžší. Arkáda posloužila jako seznamka s některými auty a zároveň jako přípravka nebo jezdecká škola pro simulaci.
Jenže ouha, nejdřív jsem byl nucen si odemknout všechny licence. Znamenalo to měsíce tréninku, který se ale nakonec ukázal ve smyslu "tězce na cvičišti, ještě těžčeji na bojišti". Simulace fungovala na principu vyhrávaní kreditů závoděním, nákupu dílů vylepšujících výkony aut a samotném tuningu. Některé závodní série nebo těžší závody mne za první místo odměnili hezkými a většinou perfektně vyladěnými závodními speciály. Hra disponuje americkými, britskými a japonskými vozy, s důrazem na množství japončíků. Dále se vozy dělí na předokolky, zadokolky, čtyřkolky a vozy s motorem umístěným ve středu. Každý vůz je hezky popsán s jeho klady i zápory.
Samotné závodění bych přirovnal k návyku na těžkou drogu. Jakmile jsem byl nucen měnit parametry aut, zkoušet jestli a jak to funguje na okruhu, stávala se ze hry záležitost pohlcující mne i na několik hodin denně. Pomalu jsem si garáž plnil vozy které jsem považoval za nejlépe ovladatelné, což se ne vždycky shodovalo s pojmem nejvýkonnější. Byla tam i možnost auto prodat, bohužel s výraznou ztrátou, protože hra jaksi nebrala v potaz upgrade ani počet závodů jako v NFS Porsche.
Ve hře bylo mnoho technických okruhů se záludnými zatáčkami a mnohdy i nerovným povrchem na kterém auto dokonce poskakovalo. Nejdelší závody, jako např. "300km Endurance Race" trvaly téměř dvě hodiny - samozřejmě v závislosti od auta - a já musel navštívit boxy kvůli výměně ojetých pneumatik a dotankování paliva. Takže kromě ježdění jsem také musel přemýšlet nad strategií boxů. Co se týče poškození vozů, fungovalo bohužel jenom v licencích.
Jediné mínus hry bylo divné chování auta při delším kontaktu s některými mantinely. Jinak vím, že hra má několik různých bugů ale já se nesetkal ani s jedným.

Ještě musím spomenout možnost srovnat své časy s časy závodníků z téměř celého světa na stránkách gtplanet.net a cyberscore.me.uk. I když je GT dvacet let stará hra, pořád přibývají nové časy, dokonce i nové rekordy, což jenom potvrzuje její nadčasovost.

Pro: Obrovské množství aut, hezké tratě, pocit ze závodění, kvalitní systém tuningu

Proti: Divné chování auta při delším doteku s mantinelem

+19

Firewatch

  • PC 75
Vážně začínám mít hodně rád adventury. A právě Firewatch mně sednul parádně. Hutná atmosféra, napínavé a zajímavé vyprávění, povedený soundtrack a líbivé vizuální zpracování dávají dohromady příjemné a pohodové hraní.

Když se ve hře spojí příběh, hudba, filmovost a atmosféra, tak ani nepotřebuju žádnou zběsilou akci - obyčejné chození po lese a přemýšlení nad životem, záhadami a podivnostmi je zcela dostačující.

Jedinou větší výtku mám snad jen k závěru toho celého herního “vyšetřování”. Ke konci jsem poněkud ztrácel ponětí o tom, co se děje a nakonec to nějak rychle vyšumělo do ztracena a skončilo. Ale aspoň úplný závěr byl docela poetický.

Pro: Atmosféra, příběh, soundtrack, vizuál, odpočinek

Proti: Trochu neologičností a chaotičnosti v závěru příběhu

+19

Dear Esteban

  • PC 5
Herní výzva 2017 - 7. No fujtajbl!

Vzhledem k tomu, že datadisk na Arcanii je opravdový shit a po cca hodině hraní jsem se do něj za celý měsíc nedokázal dokopat, hodil jsem ho k ledu a jal se sedmý bod Herní výzvy 2017 trochu vochcat a na Kwokyho radu zkusil Dear Esteban. Co jsem se tak dočetl, je to prý taková parodie na Dear Esther a hlavně je to za pár minut dohrané.

Opravdu jsem ovšem nečekal, že pár minut je to doslova a že celý proces (stažení, do hrání, smazání) bude trvat minut maximálně pět. Parodie to ovšem není, protože humor... well... nenalezen, ergo kokotinec a ztráta času. Aspoň ta Herní výzva je z krku... :D

Pro: Nemusím se crcat s datáčem na Arcanii...

Proti: Kravina.

+19

Broken Sword 2 - the Smoking Mirror: Remastered

  • PC 80
Hodnotit remasterovanou edici Broken Sword II: The Smoking Mirror je dosti nevděčná záležitost, zvláště pokud jste hráli původní druhý díl slavné adventurní série, proto bude tento můj komentář poněkud krátký.

Na rozdíl od Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut nenajdeme v remasterovaném druhém dílu žádný nový obsah, takže děj probíhá přesně tak, jak jej známe - George s Nicole jdou navštívit starého profesora Oubiera, načež je krátce nato Nicole unesena a George přivázán k židli, ke které se přibližuje nechutně obrovský pavouk. A v právě v tuto chvíli vstupuje do hry hráč, George se osvobozuje a začíná pátrat po Nicole. Po jejím nalezení se dozvídá důvod únosu a děj se přesunuje ke svému finále do Jižní Ameriky.

Ke hře samotné bohužel není, co dodat. Jak již bylo zmíněno - žádný nový obsah nepřináší, grafika byla vylepšena (to je ale věc názoru) stejně jako v Broken Sword: Shadow of the Templars - Director's Cut. Stejný je i pro sérii nový systém nápovědy a deníček. Pouze hezká a příjemná hudba zůstala nezměněna a přidanou hodnotu tvoří jen kompatibilita s novými systémy.

Pro: Pořád je to ten starý dobrý Broken Sword II kompatibilní s novými systémy.

Proti: Pořád je to ten starý Broken Sword II, za který z Vás chtějí vytáhnout prachy (znovu).

+19

Full Throttle

  • PC 70
Krabičku s Full Throttlem jsem sušil doma přes deset let, kdy jsem si ji nechal poslat z GB a nikdy se nepřiměl ji rozehrát. Až teď, ještě že mám v notebooku pořád mechaniku. Intro je dlouhé a filmově pojaté, dabing výborný. Adventurní principy jsou čisté a jasné, žádné tápání se nekoná. Chvíli po začátku hraní mi je jasné, že tohle není adventura, v které bude motorkář Ben tahat v inventáři bambilión předmětů, stejně tak rozhovorů není mnoho a nejsou kdovíjak košaté. Rebelující motorkář není užvaněná bába a atmosféře, která se dál snaží působit filmově, to tady jednině prospívá.

Příběh hezky odsýpá a do první akční pasáže, kdy se klasická adventura na chvíli změní v akční arkádu, se to dobře hraje. Minihra v soutěskách je ale těžkým mínusem. Kličkovat jako ve Wacky Wheels, mlátit se s náhodně generovanými oponenty, čekat několik minut, než natrefím zrovna na toho, z kterého potřebuju vytřískat konkrétní předmět a ještě si to několikrát zopakovat, než se mi souboj povede vyhrát? Ne děkuji, na tohle v adventuře nejsem zvědavý. Chápu, že Tim Schafer chtěl přinést do žánru něco nového, ale tohle se moc nepovedlo.

I přes zmíněný opruz, který zbytečně natahuje herní dobu, je Full Throttle na svou dobu docela krátkou adventurou, která má ale styl i vtip. Pro adventuristy jasná volba, pro ostatní bude zajímavější volbou remasterovaná verze.

+19