Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Atlantis III: The New World

Atlantis III: Nový svět, Beyond Atlantis 2: The New World

29.10.2001
08.02.2002
04.01.2012
18.02.2013
73
24 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

2020, Hagarská poušť:
Hrdinka hry, mladá egyptoložka toužící po dobrodružství, hledá chrám postavený starověkými Egypťany. Teď ovšem ještě nemůže tušit, že byla zrovna zatažena do jednoho z nejzáhadnějších a nejnebezpečnějších dobrodružství – pátrání po Atlantidě.

Opět se dočkáme velkolepých inscenací, které poskytují prostor pro extrémně kvalitní grafiku. Jako v předchozích dílech nabízí scény, ve kterých se můžete rozhlížet v rozsahu 360 stupňů a pohybovat se pouze kliknutím myši. Na hráče čeká hromada hlavolamů a hádanek s (společně s postupem ve hře) narůstající obtížností.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Cryo Interactive Entertainment je pravděpodobně nejúspěšnější z početné skupiny výrazných francouzských vývojářských studií 90. let, kam dále patřili například Delphine Software International, Silmarils nebo Coktel Vision. Cryo se, oproti výše zmíněné domácí konkurenci, nezaměřovalo čistě na jeden herní žánr, ale proslavily je adventury, ať už to byl Lost Eden nebo úžasný žánrový mix Dune a nejznámější z jejich katalogu je pak jednoznačně trilogie Atlantis. Přelomový byl především první díl, který kromě skvělého nového enginu OMNI 3D a hudby přinesl i na svou dobu unikátní hratelnost, mix napínavého příběhu a skvělého exotického settingu s puzzly a snovými pasážemi. Druhý díl vypadal a zněl stejně skvěle, ostatně grafika a hudba byly vždy silné stránky Crya, s Atlantidou už ale neměl moc společného a navázal spíš na ony snové surrealistické pasáže s tím, že hra v podstatě neměla žádný ucelený příběh. Někdy v mezidobí mezi prvním a druhým dílem této série Cryo začalo na nesmrtelném enginu OMNI 3D vydávat množství her z různých historických epoch se silnými prvky edutainmentu, které nebyly příliš úspěšně, byť třeba první hře tohoto typu, Versailles 1685, vyšlo i pokračování a Cryo se v jejich monotónní produkci trochu utopilo a na herním trhu jim časem ujel vlak.

Nedlouho před svým krachem se nicméně Cryo pokusilo ještě jednou vrátit se svou nejúspěšnější sérii a pro třetí díl Atlantis dokonce najmuli dceru legend stříbrného plátna Marcella Mastroianniho a Catherine Deneuve Chiaru, která měla představovat hlavní hrdinku a hru nadabovat. Atlantis 3 začíná slibně a oproti druhému dílu zde autoři dokonce ani úplně nerezignovali na příběh, tedy přinejmenším na začátku hry. Po akčním intru hráče přivítá skvěle vypadající poslední generace OMNI 3D a tradičně impozantní soundrack, prezentace je pak až do konce hry její nejsilnější stránkou. Atlantis 3 má navíc ze začátku hry, podobně jako první díl, rychlý spád a hráč se už po krátké chvíli že současné Sahary octne ve starověkém Egyptě a to konkrétně v hrobce, kde 99% hráčů sáhne po návodu, aby se z ní vůbec někdy dostali. Po zbytek hry jsou ale adventurní a logické úkony až na několik výjimek nadesignovany dobře, velmi rychle pak do pozadí ustupuje příběh, jehož vymýšlení nemohlo trvat déle, než posezení u jedné flašky vína a v podstatě jen poskytuje záminku k tomu, aby hráč podobně jako v druhém díle procestoval několik na sobě nezávislých období a míst a hra je tak rozkouskovaná do několika pasáží.

Kvalita těchto pasáží je pak velmi kolísavá a zatímco Egypt, tedy přinejmenším po opuštění úvodní hrobky, a Orient jsou skvěle, tak ostatní jsou trochu rozporuplné. Atlantis 3 je poměrně jednoduchá, krátká a z hlediska celkového děje opravdu velmi plytká adventura. Postavy v hlavní dějové linii nejsou vůbec propracované a vrcholem všeho je extrémně nesympatická hlavní hrdinka, u níž Chiara Mastroianni podala jeden z nejhorších hereckých výkonu v nepříliš bohatých a plodných dějinách videoher a autoři si museli trhat vlasy, když slyšeli, s jakým (ne)zájmem se jejich superstar vžívá do své role. Pocit ze hry je ve finále sice kladný, hraje se docela příjemně, skvěle vypadá a hudba je snad ještě lepší, než v předchozích dílech, nicméně s Atlantidou to nemá prakticky vůbec nic společného, z původní myšlenky sfér a cestování mezi nimi šlo určitě vytěžit mnohem více, po prvním spuštění hry velmi rychle přichází konec a i když se závěr hry docela povedl, tak po několika hodinách po dohrání již není moc jasné o čem vlastně byla. Herní publikum to vidělo obdobně, Atlantis 3 totiž nebyla nijak zvlášť úspěšná hra a podstatě jen potvrdila domněnku, že se Cryo na konci milénia už nedokázalo orientovat na herním trhu a zaspalo dobu.

Pro: hudba, grafika, pasáže v Egyptě a Orientu

Proti: Chiara Mastroianni, příběh, krátká herní doba, Atlantida pouze v názvu

+20
  • PC 70
Rád bych jednou prozkoumal okolnosti vzniku této hry, protože zatím to vypadá jako šílený vanity project s Chiarou Mastroianni (dcera Marcella Mastroianniho a Catherine Denevue, jestli někomu ta jména něco říkají) v hlavní roli (vzhled hlavní představitelky a dabing anglické verze (i když bych se vůbec nedivil, kdyby se dabovala i ve francouzské a italské verzi. Francouzská vznikla nabeton).

Mohl bych tu házet pojmy jako impresionismus a francouzské neobaroko, ale asi by to nemělo moc smysl. Takže ve zkratce: v pořadí třetí Atlantis od Crya byla napsána opět dvorním Cryo scénáristou Johanem Robsonem a nacházíme zde ještě méně pojítek s předchozími díly: zůstává létající loď, místo tří světů z Atlantis II se nabízejí opět tři, ale jsou nepoměrně kratší a navíc první (egyptský sen) musí být dokončen jako první. Dalšími pak jsou pravěká Sibiř a příběh zloděje z Tisíce a jedné noci. Po absolvování všech částí (v každé z nich opět získáte část informace vedoucí k tajemnému místu, tentokrát vám je bude dávkovat mluvící delfín v bludišti v křišťálové lebce (!) budete opět posláni do nové lokace, jejíž jméno je vám tentokrát zatajeno (opět Shambhala?).

Vizuál hry vypadá stále znamenitě, i když v době vydání to muselo být teprve žrádlo. Hudba má něco do sebe, ale není ani zdaleka tak pamětihodná jako u prvních dvou dílů - ostatně, Pierre Estéve ani Stephane Picq už se potřetí nevracejí.

Bugy. Možná za to mohl můj počítač, možná nové vydání na DVD pod hlavičkou The Adventure Company, ale delší animace se mi sekaly, v části se zlodějem se pro jistotu nepřehrávaly vůbec a navíc mi až do konce hry zmizelo namluvení. Naštěstí (nebo naneštěstí?) je hra tak krátká, že to zase tak moc nebolelo... no, bolelo, kdybych za to dal tisícovku a ne dvě stovky v kolekci s Atlantis: Evolution...:)

Nejlepší puzzle za hodně dlouhou dobu: mýtus o Osirisovi. Nejhorší puzzle: kouzelníkova věž (jedno vedle druhého, včetně deskové hry!); dědeček s babičkou vypravují o Tajemství.

Finále: nepříliš důstojný třetí díl série, "příběh" jako když do vody plivne, spíše než hra pořádná snobárna. Ale přece jen to něco do sebe má - a nebo jsem tak trochu snob;)
+15
  • PC 70
Atlantis 3 je za mnou a rozhodně neplatí do třetice všeho dobrého. Nemám sice moc s čím srovnávat, protože z minima adventur roku 2001 jsem dohrál pouze Runaway, ale i tak se Atlantis 3 určitě pro mě nestane adventurou roku. Třetí díl je totiž nastavovaná kaše a dá se říct zbytečné pokračování, které nepřináší absolutně nic nového.

Grafika je stále stejná a tentokrát tu není ani moc čím se kochat. Kromě orientální části z pohádek tisíce a jedné noci tu nejsou žádné výrazné lokace ani dechberoucí scenérie. Tam kde ve dvojce byl nádherný průlet vesmírem je ve trojice nevýrazné sureálné bludiště.

Hratelnost... no těžko napsat něco nového. Systém se od dvojky nezměnil ani trošku, za to se změnil rozsah a obtížnost. Rád bych napsal, že se tvůrci vykašlali na deliricky obtížné puzzle, ale lhal bych. I tady jich je dost, ale každá z částí obsahuje vyloženě jen pár lokací, takže většinou tušíte aspoň kde co udělat. Snížená obtížnost je tak daná spíše menší rozsáhlostí, než nějakou optimalizací. I tady si tvůrci neodpustili brutální pixelhunting a to prakticky na začátku - prakticky neviditelná dřevěná soška za sloupem, bez které se nedostanete z první kobky. Jinak dvě z lokací jsou poměrně krátké a dá se říct, že z adventurního hlediska se nejvíc povedl Orient, kde čeká pár náročných hádanek (souhvězdí, šuplíky) a skvělá variace na člověče nezlob se. Naopak neskutečně otravné je bublinkové bludiště.

Největším zklamáním je ale tentokrát příběh. Tady se vařilo hodně z vody - hrdinkou je žena ze současnosti, která na archeologických vykopávkách najde křišťálovou lebku z Atlantidy (jediná spojitost a Atlantis) po které touží i zloduch. Takhle by těch dílů mohlo vzniknout klidně deset, stačilo by vzít pokaždé nový artefakt.. Opět se dostáváme do tří různých světů - v Egyptě je nutno umožnit zemřít a znovu ožít faraonovi, v Orientu se mladý zlodějíček snaží čaroději ukrást černou růži pro svou vyvolenou a v pravěku se lovkyně snaží dostat mamuta. Cestování po jiných plánech tentokrát postrádá jakoukoliv oporu v příběhu, tajemství lebky je odbytou jednou větou o mezilidské komunikaci. Hrdinka je nezajímavá, stejně jako záporák, který nedojde trestu a konec je odbytý asi desetisekundovou animací. Navíc si tvůrci neodpustili "vtipnou" postavu hláškující mumie, která naštěstí brzy zmizí.

Paradoxně se to díky lehčí obtížnosti hrálo o něco lépe než předchozí díly, ovšem bylo to hraní bez jakékoliv motivace dovědět se co bude dál.

Pro: Nižší obtížnost a svižnější spád, grafika je stále velice slušná.

Proti: Příběh vaří z vody, nepříliš zajímavé lokace, otravné snové bludiště.

+13
  • PC 60
Ani nevím, proč jsem se k tomu dostal se 17 letým zpožděním, když pro první dva díly mám fakt velkou slabost. Asi jsem se bál angličtiny, neb jsem to v českém překladu nestihl koupit. Ale bát jsem se vůbec nemusel, ale k tomu se dostanu.

Proč miluji Atlantis jedničku? Kvůli geniální hudbě, napínavém a záhadném příběhu, dechberoucí grafice, úžasnému prostředí a skvělým hádankám. Ve trojce nic z toho není zastoupeno ani v poloviční míře.

Nejlépe je na tom grafika, jenomže - je zas úplně stejná jako v jedničce i dvojce, pokrok nula. No možná se obraz mimo animace nezhnusí tolik, ale jen trochu. Navíc tu krom začátku úplně chybí plynulé animační přechody, což jsem si v jedničce vždy nejvíc užíval a zároveň to vždycky pomáhalo v orientaci.

2. atribut, který se nejvíce dorovnává předchozím dílům, je prostředí, ale opět s jedním velkým ale. Atlantida tu není krom lebky a lodě zastoupena vůbec, čili je to de facto random Omni 3D hra od Crya. Čistý marketing. To je fuj. Navíc mi nesedělo až příliš fantasy prvků. Zatímco v jedničce všechno nereálno obstarávaly de facto jen krystaly, tady je nereálné úplně všechno a naprostá většina hry je v jakémsi surreálném oparu. Nicméně abych jen nehanil, designově je vše uděláno hezky a nejsou tu žádné příšernosti typu džungle z dvojky.

Někde uprostřed mého žebříčku stojí hádanky. Hra je znatelně jednodušší, ale trochu potrápit umí. Hlavolamy jsou různorodé, většinou se dají vyřešit, a pokud ne, něčeho jste si nevšimli. Trochu mě štvaly srdce živlů na konci jednoho z příběhů, neboť jsem přesně věděl, jak to udělat, jenomže jsem nebyl schopen poznat jediný z obrázků. Hlavolam o Osirisovi byl skvělý, jenomže opět byl pro mě problém identifikovat, co značí těch pár pixelů na deskách. Spojování hvězd bylo super, šuplíky u čaroděje na palici, cesta nahoru do věže s opičí digihrou boží. Zkrátka jak kdy, ale vesměs jsou hádanky fajn.

Teď ale dvě věci, které jsou bídné. Příběh. Nutno ovšem dodat, že alespoň nějaký, narozdíl od dvojky, je. Dialogy s výjimkou mumie, nejsou vůbec zábavné a de facto nejsou ani dialogy. Je to jen otázka a většinou nesmyslná odpověď. Kde jsou ty časy prvního dílu, kdy jsem každou postavu (většinou oprávněně) podezříval z nekalých úmyslů. Tady máme jednoho záporáka, je jím celou dobu, pak tu máme jednoho klaďáka, je jím celou dobu, jednoho delfína, cool mumii a to je všechno. Všechny ostatní postavy se objeví jen na jednom místě či v jedné scéně. Smutek. V prvním díle byly dialogy jednou z páteřních věcí. Navíc je to fakt krátká hra a samotný konec je hodně ouvej, outro má asi pět vteřin. Oproti desetiminutové opulentní umělecké frajeřině z jedničky je to teda degradace. Btw. zkoušel jsem po dohrání naloudovat pozici ze začátku, zda se dá ve dveřním bludišti vše přeskočit se znalostí toho kudy jít a dostat se až na konec hry, ale bohužel. Tuhle frajeřinu si dovolil první Myst, ale tady se šťastlivcům nepřeje.

No a nejhorší ze všeho je hudba. Nezlobte se na mě, ale to je paskvil. Do naprosté většiny scén se použitá hudba vůbec nehodí, úplně zmizela Pierrem Esteve a Stephane Picquem nastolená tradice etnicko/popově/ambientně/alternativní hudby a je tu jakýsi elektronický podmaz, který plní pouze jediný účel: aby tam nějaká hudba byla. Ale do hry nevtáhne a jakoukoliv atmosféru pro mě zabíjí. Možná jsem až moc přísný a teď zpětně mi i některé songy přijdou i zajímavé, obecně mně ale vadí ta slyšitelná levnost, elektronické náhražky a nevyužitý potenciál. A hit tu není ani jeden. Možná si říkáte na co hity ve hře, jenže v Duně, Lost Edenu i obou Atlantisech jich byla fůra, takže jsem zmlsaný.

Celkově mám hry od Crya a podobných na Omni 3D hrozně rád, a dělá to hodně z mého hodnocení, ale Atlantis měl být jejich výkladní skříní. Je to slušné, je to asi o něco víc profi než jejich výukové hry, ale nevím, takové Pompeii mi vlastně přišly daleko zajímavější a kvalit Fausta to nedosahuje vůbec.
+9