Atlantis 3 je za mnou a rozhodně neplatí do třetice všeho dobrého. Nemám sice moc s čím srovnávat, protože z minima adventur roku 2001 jsem dohrál pouze Runaway, ale i tak se Atlantis 3 určitě pro mě nestane adventurou roku. Třetí díl je totiž nastavovaná kaše a dá se říct zbytečné pokračování, které nepřináší absolutně nic nového.
Grafika je stále stejná a tentokrát tu není ani moc čím se kochat. Kromě orientální části z pohádek tisíce a jedné noci tu nejsou žádné výrazné lokace ani dechberoucí scenérie. Tam kde ve dvojce byl nádherný průlet vesmírem je ve trojice nevýrazné sureálné bludiště.
Hratelnost... no těžko napsat něco nového. Systém se od dvojky nezměnil ani trošku, za to se změnil rozsah a obtížnost. Rád bych napsal, že se tvůrci vykašlali na deliricky obtížné puzzle, ale lhal bych. I tady jich je dost, ale každá z částí obsahuje vyloženě jen pár lokací, takže většinou tušíte aspoň kde co udělat. Snížená obtížnost je tak daná spíše menší rozsáhlostí, než nějakou optimalizací. I tady si tvůrci neodpustili brutální pixelhunting a to prakticky na začátku - prakticky neviditelná dřevěná soška za sloupem, bez které se nedostanete z první kobky. Jinak dvě z lokací jsou poměrně krátké a dá se říct, že z adventurního hlediska se nejvíc povedl Orient, kde čeká pár náročných hádanek (souhvězdí, šuplíky) a skvělá variace na člověče nezlob se. Naopak neskutečně otravné je bublinkové bludiště.
Největším zklamáním je ale tentokrát příběh. Tady se vařilo hodně z vody - hrdinkou je žena ze současnosti, která na archeologických vykopávkách najde křišťálovou lebku z Atlantidy (jediná spojitost a Atlantis) po které touží i zloduch. Takhle by těch dílů mohlo vzniknout klidně deset, stačilo by vzít pokaždé nový artefakt.. Opět se dostáváme do tří různých světů - v Egyptě je nutno umožnit zemřít a znovu ožít faraonovi, v Orientu se mladý zlodějíček snaží čaroději ukrást černou růži pro svou vyvolenou a v pravěku se lovkyně snaží dostat mamuta. Cestování po jiných plánech tentokrát postrádá jakoukoliv oporu v příběhu, tajemství lebky je odbytou jednou větou o mezilidské komunikaci. Hrdinka je nezajímavá, stejně jako záporák, který nedojde trestu a konec je odbytý asi desetisekundovou animací. Navíc si tvůrci neodpustili "vtipnou" postavu hláškující mumie, která naštěstí brzy zmizí.
Paradoxně se to díky lehčí obtížnosti hrálo o něco lépe než předchozí díly, ovšem bylo to hraní bez jakékoliv motivace dovědět se co bude dál.
Grafika je stále stejná a tentokrát tu není ani moc čím se kochat. Kromě orientální části z pohádek tisíce a jedné noci tu nejsou žádné výrazné lokace ani dechberoucí scenérie. Tam kde ve dvojce byl nádherný průlet vesmírem je ve trojice nevýrazné sureálné bludiště.
Hratelnost... no těžko napsat něco nového. Systém se od dvojky nezměnil ani trošku, za to se změnil rozsah a obtížnost. Rád bych napsal, že se tvůrci vykašlali na deliricky obtížné puzzle, ale lhal bych. I tady jich je dost, ale každá z částí obsahuje vyloženě jen pár lokací, takže většinou tušíte aspoň kde co udělat. Snížená obtížnost je tak daná spíše menší rozsáhlostí, než nějakou optimalizací. I tady si tvůrci neodpustili brutální pixelhunting a to prakticky na začátku - prakticky neviditelná dřevěná soška za sloupem, bez které se nedostanete z první kobky. Jinak dvě z lokací jsou poměrně krátké a dá se říct, že z adventurního hlediska se nejvíc povedl Orient, kde čeká pár náročných hádanek (souhvězdí, šuplíky) a skvělá variace na člověče nezlob se. Naopak neskutečně otravné je bublinkové bludiště.
Největším zklamáním je ale tentokrát příběh. Tady se vařilo hodně z vody - hrdinkou je žena ze současnosti, která na archeologických vykopávkách najde křišťálovou lebku z Atlantidy (jediná spojitost a Atlantis) po které touží i zloduch. Takhle by těch dílů mohlo vzniknout klidně deset, stačilo by vzít pokaždé nový artefakt.. Opět se dostáváme do tří různých světů - v Egyptě je nutno umožnit zemřít a znovu ožít faraonovi, v Orientu se mladý zlodějíček snaží čaroději ukrást černou růži pro svou vyvolenou a v pravěku se lovkyně snaží dostat mamuta. Cestování po jiných plánech tentokrát postrádá jakoukoliv oporu v příběhu, tajemství lebky je odbytou jednou větou o mezilidské komunikaci. Hrdinka je nezajímavá, stejně jako záporák, který nedojde trestu a konec je odbytý asi desetisekundovou animací. Navíc si tvůrci neodpustili "vtipnou" postavu hláškující mumie, která naštěstí brzy zmizí.
Paradoxně se to díky lehčí obtížnosti hrálo o něco lépe než předchozí díly, ovšem bylo to hraní bez jakékoliv motivace dovědět se co bude dál.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Nižší obtížnost a svižnější spád, grafika je stále velice slušná.
Proti: Příběh vaří z vody, nepříliš zajímavé lokace, otravné snové bludiště.