Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

SOMA

Soma

82
95 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
22.09.2015 PCPS4
01.12.2017 XOne
Vývojáři:
Frictional Games
Oficiální stránky:
http://somagame.com/
Nová hororová hra od švédskeho štúdia Frictional Games, tvorcov trilógie Penumbra a ešte úspešnejšieho hororu Amnesia: The Dark Descent, ktorá predala celosvetovo viac ako 2 milióny kusov a získala množstvo ocenení.

Soma znamená grécky telo a príbeh je o ľudskej identite a o tom, čo vlastne znamená byť človekom. Dej sa odohráva v podmorskej stanici PATHOS-II ktorá sa záhadne odmlčala a vašou úlohou je zistiť, čo sa stalo.

SOMA bude podobne ako už spomenuté hry preplnená dusivou atmosférou. Znovu sa nebudete mať čím brániť a tak budete musieť utekať alebo sa schovávať. Okrem hrôzy z temnôt sa budete musieť vysporiadať so zamknutými terminálmi a hľadať tajné dokumenty ktoré vám odhalia pravdu o záhadných udalostiach.

Čo vlastne dáva zmysel? Za čo sa ešte oplatí bojovať?


Poslední diskuzní příspěvek

Tak dohráno, musím říct, že jakkoliv to mělo hodně pomalý a poměrně nezáživný rozjezd, postupně se z toho stala solidní jízda. Gameplayově je…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Hororová adventúra, štýlom totožná s predchádzajúcimi výtvormi štúdia ako Amnesia: The Dark Descent alebo sériou Penumbra. Hlavnú podobnosť som však cítil hlavne s podareným Alien: Isolation. SOMA obsahuje podobne ako Alien veľa skrývačiek s nepriateľom a interakcie s okolím. Otváranie dverí, veľmi častá manipulácia s počítačmi, zbieranie dôležitých predmetov pre postup ďalej, toto všetko ponúkajú vo veľkej miere obe hry. Veľká podobnosť je aj v prostredí, miestnosti vypadajú ako z tvorby H. R. Gigera.

Atmosféra funguje a občas som sa aj solídne vystrašil. Nepriatelia sú postupom hrou stále iní a iné je aj ich správanie. Bolo veľmi príjemné, že som nevedel, čo ma bude čakať ďalej. Prístup k nepriateľom som musel meniť a tak to nebolo stále len o tom istom, čo je rozhodne dobre.

Monštrá a môj pocit z nich.
Robot - pomalý, ale vydáva nepríjemný zvuk, dosť ľahko prekonateľný aj s prstom v nose

Zmrd so svetielkami na hlave a skafandrom - Toto už bolo podstatne horšie. Pohľad na neho nepríjemne ruší videnie, skrývačka s ním má rozhodne gule a parádnu atmosféru.

Monštrum reagujúce na zvuk – Veľmi zaujímavý nápad. Všade tma a plno predmetov, do ktorých keď som narazil, monštrum na zvuk spozornelo a rozbehlo sa tým smerom. Musel som si dávať pozor na moje kroky. Podarené.

Rýchly humanoidný zmrd- Rozhodne najhorší nepriateľ. Keď ma zbadal, tak sa s veľkým škrekotom za mnou rozbehol. Veľmi nepríjemný.

Obludy z dna oceánu – Ryba podobná červovi alebo morský čert. Nepríjemné a rýchle. Počuť ich plávanie okolo, všade tma. Podarené a nečakané.

Poslednú vec, čo musím pochváliť je príbeh. Zo začiatku je to ešte dosť nejasné, no postupom času to dáva stále väčší zmysel. Je to dobre napísané, má to zaujímavé myšlienky a udržuje si to svoje napätie až do veľmi podareného konca. Príbeh robí z tejto hry niečo viac a popri dobrej atmosfére sa jedná o najväčší klad hry.

S hrou som teda spokojný a odporúčam ju všetkým, ktorí majú radi zaujímavé príbehy, dobrú atmosféru a v neposlednom rade aj horory. Prvá polovica hry je možno trochu slabšia a má príliš pomalé tempo, ale tá druhá všetko vynahradí.

Pro: Atmosféra, príbeh, záver, druhá polovica hry, viac druhov nepriateľov a ich rozdielne správanie, prostredie

Proti: prvá polovica hry je trochu slabšia

+31
  • PC --
"Jaké by to bylo, kdyby někdo předělal Bioshock do takovéhoto kabátku? Hm, hmmm..." Říkal jsem si při prvních kochacích krůčcích podmořským světem. HPL Engine 3 dokáže vykreslit některé momenty opravdu parádně. Ani ten přehršel chromatické aberace mi nevadil.

Čert ví, že laciné hororové lekačky na mě mají stejný vliv, jako turecké kalhoty. Tj. nejen že to není sexy, ale ještě mi to přijde odporné. Nebudu jmenovat. Outlast. SOMA taková vůbec není, naopak. Buduje atmosféru nevtíravě. Nesnaží se za každou cenu děsit. Díky neskutečně bombarďáckým zvukovým efektům je i pouhá chůze chodbou neuvěřitelně vtahující zážitek.

Trochu to kazí nepřátelé. Měl jsem husinu, když jsem před nimi zdrhal, ale vnímal jsem je spíše jako osinu v zadku. SOMA je prostě sama o sobě tak výtečná, že by to úplně v pohodě zvládla i bez nich. A to není jen můj dramatický výkřik do tmy, to je názor hromady hráčů na fórech. Modeři už přišli se zlepšováky, jak nepřátele úplně vypnout a autoři sami, nejistě a opatrně, dávají na svůj web anketu, jak vůbec potvůrky v SOMA hráči vnímají. Neříkám, že bych se jich úplně zbavil, ale omezil bych jejich výskyt na minimum tak, aby neotravovali.

Je frustrující neustále hlídat záda, když se chci ponořit do hledání ztracených ocásků příběhu. Do čtení deníků, do prohlížení si fotek nebo poslechu zvukových záznamů již dávno mrtvých Pathosáků a Pathosatek. Kdybych ty nepřátele mohl alespoň nějak obelstít... jenže skripty jsou nekompromisní. Když jsem protivníka zamknul do místnosti, po vzdálení se byl opět teleportován do mé blízkosti. Kráčející hovno bez ruk (tak opravdu jeden otrava vypadá) si dokáže otevřít dveře na dotykové ovládání, ale když jsem si v konferenční místnosti stoupnul na vyvýšené pódium, byl v hajzlu a jen tak tam stál a křičel na mě. Nedokázal ten schod vyjít. Byly prostě chvíle, kdy jsem se na to chtěl vykašlat a hru smazat...

Jenže příběh je opravdu neskutečná hlína a často jsem vzpomínal na Talos Principle. Nejsem typ člověka, co příběh ve hře považuje za důležitý. Prožitek je pro mě přednější. Ale tyhle dvě hry si můžou podat ruce, protože dokáží neuvěřitelně minimalisticky a přitom pochopitelně vykreslit silný a promyšlený příběh i bez epických video-sekvencí nebo rozhovorů s NPC. Simon to na konci trochu zabil svou demencí, ale to je detail.

SOMA také obsahuje několik působivých momentů. Ať už je to pokažený výtah při sestupu do 4km hloubky, procházka po dně oceánu za asistence silných proudů nebo ten zatracený výstup z jeskyně za lákavým světýlkem... byly chvilky, na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Hodnocení: ✰✰✰✰
+30
  • PC 80
Musím říct, že moje pocity k této hře se měnily doslova z hodiny na hodinu. Na začátku jsem byla nejvíc rozpačitá. Depresivní úvod mi přišel zbytečný, celkově mi to až moc připomínalo první Bioshock, chyběla mi slibovaná strašidelnost a až na nějaký ten výjimečný nečekaný moment (zabíjení přeživší posádky) sem a tam jsem se až nudila a tak nějak jsem nevěděla, co mám od této hry vlastně čekat a jestli to za těch 8-9 hodin vůbec stojí.

Stojí. Zlom přišel zhruba tak po 3 hodinách, kdy se příběh konečně začal obracet zajímavým směrem, atmosféra houstla a strachy jsem si musela zeslabovat zvuk (na stanici Theta budu vzpomínat ještě hodně dlouho) a nejednou mě to natolik chytlo, že jsem musela pokračovat dál a dál, jen abych se dozvěděla víc. Víc o tom zvláštním místě, na kterém jsem se ocitla. Víc o posádce. Víc o tom, co se vlastně stalo. Ale především víc o sobě samotné. Tedy pardon, o hlavním hrdinovi. A když už mluvíme o postavách, rozhodně musím pochválit špičkový dabing Simona a Catherine, ale stejně tak jejich lidské povahy, emoce a vývoj. Ostatní postavy se mi dost pletly, ale i tak bylo zajímavé sledovat jejich osudy. Dál se mi moc líbil soundtrack, který skvěle doplňoval atmosféru, ať už ve strašidelných nebo emocionálních momentech. A když už mluvíme o emocionálních momentech, konec jsem čekala, ale stejně mě rozdrtil. Opravdu lepší konec to už mít ani nemohlo a za něj zvedám hodnocení ještě o pár procent nahoru..

A teď to nejhorší na celé hře - příšery. Ano, čtete správně. Nezlobte se na mě, ale drtivá většina z nich tam byla úplně, ale úplně zbytečné a vyloženě mě otravovaly a zdržovaly. Atmosféra sama o sobě byla syrová a stejně tak byly "hnusné" lokace, takže by to podle mě všechno fungovalo i bez levných lekaček.

Pro: PŘÍBĚH, DABING, postavy, emoce, atmosféra, soundtrack

Proti: příšery, levné lekačky, zdlouhavý úvod

+30
  • PC 85
Virtuálna realita preniká do našich životov čoraz častejšie. Nejde len o medziľudské vzťahy, ktoré sú nebadane čoraz viacej budované cez virtuálne siete, ale preniká do bežného života jednotlivca. Stále viac sme na nej závislí, ale čo by sa stalo, keby to dospelo až do takého štádia, že by na nej závisela dokonca celá naša existencia?

Tvorcovia sci-fi hororovky SOMA idú na to dosť tvrdo. V tomto prípade nejde o pomalé, plíživé zväčšovanie vplyvu virtuality na nás, ale o doslova šokovú terapiu. Jedného dňa totiž spadne na Zem meteor a zničí všetok obývateľný život na povrchu. Jediní, kto prežil, boli ľudia, v tej chvíli skrytí v relatívnom bezpečí podmorských vedeckých základní. Dlhodobé prežívanie v týchto stiesnených podmorských základniach situáciu však riešiť nemôže. Dokedy tam ľudia vydržia? Ako sa môžu zase začať znovu rozmnožovať, keď sú tieto základne limitované svojou malou kapacitou? Jedinou možnosťou je teda opustiť zničenú Zem a hľadať ďalšiu budúcnosť v nekonečnom vesmíre. Ale ako to dokázať, keď je Zem zničená, s technického hľadiska je to teda nemožné a o nejakom odlete vo veľkom štýle raketou môžu len snívať?
SOMA je neskutočne depresívny až mrazivý horor ani nie tak stiesnenou a klaustrofobickou atmosférou chátrajúcich podmorských základní, ale skôr tým, že hráčovi je jasné, že happyend sa konať nemôže. Hlavný hrdina síce neustále postupuje vpred a v spolupráci zo svojou virtuálnou kamoškou spoločne mieria k cieľu, ale je to skutočne víťazstvo, čo chcú dosiahnuť?

Je človek hlavne biologická bytosť, alebo je u neho dôležitá hlavne jeho duša? A čo je to vlastne tá slávna duša, o ktorej sa hovorí už tisíce rokov?

Soma je od tvorcov Amnesie, teda hry, ktorá patrí k najzásadnejším dielam survival hororu a tak niektoré mechaniky sú podobné. Hlavný hrdina sa občas musí skrývať pred hrozivými nepriateľmi a príbeh sa takisto odkrýva cez nachádzanie rôznych zápiskov a odkazov. Ale tie nové veci, čo SOMA prináša sú skutočne príjemným oživeným žánru a sú v celej hre najdôležitejšie. Prítomnosť ďalšej bytosti, aj keď len vo virtuálnej podobe dáva hlavnej postave akúsi iskierku nádeje. V hroznom chladnom komplexe tak stále nie je úplne sám. Ale fakt, že to nie je žiadna teplá ľudská bytosť z mäsa a krvi, ale len nejaký virtuálny software, ktorý sa v podobe prenášať ako nejaký obrázok v USB kľúči, neustále útočí na hráčove podvedomie.

Keď ste dočítali až sem, možno ste si všimli, že v celom komentári bolo nejako priveľa viet, ukončených otáznikom. Je to vraj proti pravidlám každého dobrého článku, ale v prípade tohto komentára sa inak sa nedalo. Áno, táto hra totiž predkladá obrovské množstvo otáznikov a dokonca doslova útočí na najzákladnejšie otázky bytia. A preto to ukončím znova provokatívne a zámerne ďalšími otázkami:

Čo sa stane s týmto komentárom, keď vypnú internet, alebo napríklad raz zrušia DH?
Nemám ho vytlačený na papieri a tak sa navždy v sekunde stratí v prepadlisku dejín. A tak je to aj z celou pointou Somy: Všetko je v hre reálne zničené, nie je šanca na zmenu, ale hrdinovia veria, že reálny svet už nie je dôležitý a vesmírna energia, alebo duša je to isté, ako virtuálna realita.

Hmm... Skutočne by to mohlo byť tak?

Pro: Unikátny námet, hra, ktoré prináša zaujímavé filozofické posolstvo

Proti: Nič, čo by stálo za zmienku

+23
  • PC 95
Hry od Frictional Games mám rád, protože je to vždy záruka kvality. Série Penumbra nebo Amnesia to jen dokazují. Ani v SOMA tohle malé studio nesklamalo. Vývoj hry jsem sledoval asi 2 roky před vydáním a moc se těšil. Takže jak to dopadlo?

Leveldesign/prostředí/grafika:
Do hry jsem se doslova "ponořil", jelikož se odehrává na dně oceánu. Prostředí mi neskutečně sedlo, je to zase něco úplně jiného než je dnes k vidění. Bioshock jsem hrál už opravdu hodně dávno, takže tohle osvěžení v temnotách ledových vod mi velice bodlo. Exteriéry jsem si vychutnával, protože po nich většinou přicházel klaustrofobní průchod stanicemi - ať už funkčními, nefunkčními nebo kompletně zatopenými. Lidé různě napojení na přístroje a udržovaní uměle na živu mi zůstali ještě dlouho v paměti. zejména po tom, co jsem ukončil jejich trápení.
Prostředí a design je udělán jednoduše akorátně, sešlé zařízení na dně oceánu obrostlé mušlemi a rostlinami, interiéry chladně účelové a industriální. Grafika jistě není špičková a naleštěná s hromadou efektů jako u dnešních AAA titulů, ale možná právě proto vypadá celkově hra tak uvěřitelně a "normálně". A přátelé zvuky jsou naposto vynikající, perfektně dokreslují celkovou atmosféru. Alien v Izolaci je samozřejmě o level výše co se týče kvality zvuku, ale tam byl rozpočet o jednu nulu větší. :-)

Gameplay:
Pohled z první osoby tomu dodává tu správnou šťávu a pocit reálnosti, tak se nejlépe vžiju do postavy. Jak už bývá zvykem u Frictional Games není to "střílečka", ale "chodička" s velkým důrazem na příběh a řešení různých úkolů a hádanek - většinou pod tlakem a s hrozbou blízkého nebezpečí za zády. Ovládání všeho je klasicky pohybem myši a důrazem na fyziku. Puzzly nejsou nijak výrazně náročné a vyřeší je naproto každý.

Příběh:
Alfa a Omega hry SOMA, kterou podle mě válcuje téměř vše co bylo v roce 2014/15 vydáno. Od probuzení na stanici hra dávkuje odkrývání celého příběhu, a hlavně hlubokého morálního přesahu, naprosto výborně. Moje společnice Catherine (osobnost nahraná na paměťovou kartu) mi pomáhala překonat spoustu překážek a její hlas jsem v bezbřehé samotě temného oceánu poslouchal velice rád. Debaty o podstatě lidství, bytí i nebytí, byly velmi hluboké a nejednou jsem se musel opravdu hodně zamyslet co odpovím, protože Catherin mě často vyvedla z omylu nebo navrhla úplně nový pohled na rovinu bytí. A tohle je přesně ten faktor, který ze hry SOMA dělá opravdu výjmečné dílo. Když potkáte robota, který je skálopevně přesvědčen, že je člověk a ještě vám sprostě nadává protože o tom pochybujete, může být v první chvíli docela úsměvné. Ale to platí jen do chvíle, než se podíváte do zrcadla. V ten moment mi došlo opravdu spoustu věcí.

Enemies:
Je zde několik druhů nepřátel, každý má trošku jiný vzorec chování nebo reaguje na jiné podněty - jeden na zvuky, jiný na světlo, na jiného se nesmíte podívat. Upřímně většinou se to odehrává jako u Aliena v Izolaci - hra na schovávanou nebo kočku a myš. Nemožnost nepřítele zabít samozřejmě navozuje nepříjemný pocit strachu a úzkosti, což byl účel. V některých momentech se to trochu minulo účinkem, ale to je asi dost osobní záležitost. Nejsem úplnej poseroutka, ale často jsem měl fakt hodně v kalhotách, to se přiznám. Hororu je tu o poznání méně než v Penumbra nebo Amnesii, ale hře to nijak neškodí, drsných momentů je tu i tak dost.

Celkový dojem:
Kus poctivé pětileté práce malého studia, které dokázalo vytvořit hru tak osobytou a hlubokou, že o ní přemýšlím ještě měsíc po dohrání. Nejvíce se mi asi líbí, že SOMA si na nic nehraje, nesnaží se být něčím víc než je. Což je asi kámen úrazu dnešních AAA her. Doporučím každému, kdo rád prožívá kvalitní příběh v neokoukaném prostředí se špetkou strachu a beznaděje.

Na závěr si položme několik otázek:
- je člověk bez těla ještě člověk?
- je Duše jen součástí lidského těla/mozku? Pokud ano, tak proč si stále myslím, že jsem?
- je tedy AI také člověk/osoba/osobnost? nebo jen výtvor a iluze inteligence? Jakým právem to vlastně soudím?
- je bytí v kyberprostoru ještě skutečné bytí?
- záleží vůbec na formě, ve které se nachází vědomí?
- co tedy vlastně znamená být člověk?

P.S.:
Moc by mě zajímalo, jak velký byl rozdíl ve vyplnění vašeho dotazníku na začátku a na konci hry. :-)

Pro: Příběh, dialogy, vynikající dabbing, leveldesign a zvuky.

Proti: Baterka nezhasíná, mohlo být více hororu, dlouhé načítání levelů/savů.

+21