Mass Effect 3: Citadel

Ano, je to čistý fanservis, ale přiznám, že mi to vůbec nevadí a vůbec to nemám nikomu za zlé, že vývojáři přinesli toto rozšíření. Ani mi nevadí, jak je DLC pojato v kontrastu toho, v jakém stavu se galaxie nachází. Tím spíš, že se blíží něco tak velkého, jako je finální bitva s Reapery, tím více rozumím tomu, proč je třeba vypnout a pobavit se se svými blízkými. Je to jak v reálném životě, člověk nikdy neví, kdy s někým mluví naposledy.

Co mě překvapilo (mile), tak byla délka tohoto rozšíření. Ne, že by bylo zase nějak extra dlouhé, ale pár hodin s tím člověk stráví a navíc nehrozí, že by se někdy nudil. Úvodní akční část je zajímavá v tom, že Shepard má k dispozici pouze pistol a má poněkud nalomené zdraví. Navíc je Citadela viděna zase z jiného úhlu (doslova) a dost mě bavilo proplétat se mimo hlavní síť cest. Do toho jsem poslouchala vtipné hlášky, kterých je tohle rozšíření plné a které rozesmály i mě. Prostřední část nabídla misi na způsobem Jamese Bonda a dávala vzpomenout na DLC Mass Effect 2: Kasumi - Stolen Memory. A mojí Shepard to navíc i slušelo (Liaře moc ne). Jen je škoda, že jsme se v téhle části nezdrželi déle, klidně bych tam ještě nějaký čas pobyla a užívala si nevšední roli. Poslední část této dlouhé mise pak nabídla mimo jiné i skvělý přístup do archivů a konečně jsem se tak mohla prostřednictvím holografie podívat na události, které formovaly svět ME.

Brooks jako nová postava mě bavila a její zradu jsem kupodivu vůbec nečekala. Zápletka s klonem mi přišla dobrá, že mě i zajímalo, jak to bude pokračovat a jak se můj tým s tímto problémem vypořádá. A zlatý hřeb večera, tedy finální párty, byl skvělý. Touto částí jsem strávila dlouho dobu, abych opravdu vyslechla všechny rozhovory, ke kterým mezi mojí posádkou, popřípadě bývalými členy posádky, došlo.

Celé tohle rozšíření mělo krásnou a pohodovou atmosféru (tedy hlavně ke konci) a přesně něco takového jsem před tím koncem celé trilogie potřebovala.

I smell primitives. It was no dream.