Poslední komentáře

Předlohu jsem neznal, ale líbil se mi grafický styl, tak jsem se rozhodl Battle Chasers: Nightwar vyzkoušet. A byl jsem příjemně překvapen. Narazil jsem však na nepříjemný zádrhel, takže jsem do hry investoval jen cca 5 hodin.

Svět se skládá z mapy světa, kde chodíte po cestičkách, z kobek a jiných průzkumných oblastí, kde ovládáte postavičku napřímo, a z tahových soubojů. Zdá se to jako mišmaš, ale poměrně se mi to líbilo. V podzemí v reálném čase se můžete snažit nalákat k sobě jen část nepřátel, a zároveň na ně můžete použít rychle nějaké schopnosti, aby pak byly tahové souboje jednodušší. Zároveň tam jsou nějaké logické hádanky, úkoly a podobně. Nepřátele zpočátku neznáte, ale čím více jich porazíte, tím více se odkrývá podrobný bestiář, kde pak vidíte, co přesně mají za schopnosti. V soubojích bych hodně vyzdvihl koncept overcharge, tzn. dočasná mana, která se nabíjí základními útoky a po souboji zmizí. Nemáte tedy důvod s ní šetřit, a přidává to pěkný prvek do vaší strategie. Zvlášť dobře to funguje s konceptem, že váš život ani magie se nikde ve hře automaticky nedoplňují, kromě odpočinku v hostinci nebo zvýšení úrovně (případně poměrně vzácných lahviček), takže se snažíte hodně magii šetřit a naopak hodně využívat overcharge (a to i na léčení). Super nápad.

Kořisti z nepřátel není moc, což je příjemné, neřešit pořád inventář. Vypadne většinou pár surovin na výrobu (crafting), bez čehož bych se teda obešel, a občas nějaký předmět. Zároveň je ve hře minihra rybaření, poměrně zajímavě vymyšlená, ale poněkud hůře se hraje na displeji mobilu (je špatně vidět, kterým směrem ryba míří), a taky bych se bez ní obešel.

Celkově jsem tedy měl příjemný zážitek a čekal bych, že hru ohodnotím někde mezi 70 - 80%. Důvod, proč jsem hru poměrně brzy opustil, byl systém ukládání v souvislosti s hraním na mobilu. Hra má pouze automatické ukládání, které se spouští jen při jistých akcích (např. dokončení souboje), ale ukládací ikonka tam jen nenápadně rychle problikne. Takže vlastně nikdy dobře nevíte, kde máte poslední uloženou pozici. Aby to bylo ještě složitější, v kobkách (což je velká část hry, a jedna kobka může trvat klidně několik hodin) se sice také ukládá, ale při vrácení do hry stojíte opět nahoře na mapě před kobkou. Můžete do ní vlézt znovu, a dříve vyčištěné místnosti jsou prázdné, ale musíte celou kobku znovu proběhnout, abyste se vrátili zpět na původní místo (za předpokladu, že vůbec víte, kam běžet). Zároveň ne vše se pamatuje, například je nutné opětovně zatáhnout za páku pro zvednutí mříže, atd. Člověk si není jistý, jestli se zapamatoval nebo ne změněný stav nějakého questu, jestli se započítalo přečtení nalezených knížek, atd. I když si člověk myslí, že zná pravidla ukládání, tak nezná, nebo je to rozbité, protože některé souboje jsem stejně musel zopakovat, zatímco jiné ne. Na počítači bych nad tímto upřímně dementním systémem skřípal zuby, ale přežil bych ho. Ale pro mobilní hraní je tohle peklo. Pokud jedete v MHD a co 10 minut potřebujete pozastavit hru, protože vystupujete, nebo vám někdo volá nebo píše, potřebujete zjistit další spoj, atd, tak to poslední, co chcete, je dát "uložit a skončit", a pak opět a opět probíhat od začátku celou kobku. Jenže pokud to neuděláte, jenom se přepnete do jiné aplikace a hru necháte na pozadí, tak nastává ještě horší situace. Pokud se zrovna mobilní systém rozhodne ji na pozadí zabít, tak přijdete o veškerý postup od posledního "uložit a skončit". Automatické ukládání se na disk nezapíše, a prostě přijdete a kus postupu. Když se mi to stalo, tak jsem vážně zuřil. Přitom v mobilním světě je úplně normální, že se hra sama uloží, jakmile ji přepnete do pozadí, není to žádná raketová věda. Jen Battle Chasers na to zvysoka prdí. Nepochopitelné mi to přijde už jen kvůli tomu, jak pěkně je jinak ten mobilní port udělaný. Pěkně se to na displeji ovládá, písmo je čitelné, je prostě dobře zvládnuté. Až na ukládání, které jsem hůř zpracované asi ještě neviděl, zvlášť na mobilu.

Battle Chasers tedy na mobilu selhávají, a na plnotučných herních platformách jsou vhodné spíše pro lidi, kteří si mohou vyhradit na hraní spíše delší časový úsek, než kratší, ale celkově jsem z nich měl (až na vyjmenované problémy) velmi příjemný pocit. Mimo mobil bych dal hodnocení vyšší.

Celkové hodnocení: Dobrá

Kdysi jsem strávil týden nebo dva s Clash Royale, která mě seznámila s moderním mobilním světem a jeho návykovými a manipulativními prvky (mobilní hry běžně nehraju). Když teď vyšel Warcraft Rumble a obsahoval přitom i režim pro jednoho hráče (o PvP "zaplať a vyhraj" nemám zájem), řekl jsem si, že ty mobilní hry zase jednou zkusím.

Moje představa byla, že obsah pro jednoho hráče bude něco jako tutoriál a trénink pro PvP. Tak tomu možná i je, ale ani ten singleplayer vám "nedají zadarmo". Ale postupně.

Máte hrdinu a šest jednotek v partě, které vám náhodně chodí do ruky a vy je za zlaťáky (postupně přibývající) vykládáte. Strategie spočívá v tom dobře reagovat na jednotky protivníka (střelce proti letcům, hromadný útok proti skupinovým jednotkám, atd, klasika) a vykládat je v rozumném pořadí (našetřit si, pak nejprve tank dopředu, za něj mága, atd) a posílat je správnou cestou proti nepříteli (cest je více, jednotky se občas dají trochu směrovat, po cestě jsou různé překážky a bonusy). Zatím dobrý a začátek se mi vážně líbil. Sice tam není žádná kampaň ani příběh, jen sekvence úrovní, ale pro rychlou zábavu stačí. Jenže po pár hodinách (u mě kolem šesté oblasti) to začíná drhnout. Najednou mi všechny dostupné úrovně svítí červeně, jakože jsou pro mě příliš těžké, a opravdu. Můžu se se svojí strategií třeba rozkrájet, ale nedokážu to uhrát. Nepřátelské jednotky mě sfouknou na jednu, dvě rány, tomu žádná strategie nepomůže. Zde totiž končí instantní zábava a pomalu nastupuje obchodní model.

Můj dojem je (nestudoval jsem žádné detailní rozbory), že celá hra je postavena na exponenciálně rostoucích číslech. Každá vaše jednotka má úroveň, která ovlivňuje její statistiky, zejména útok a životy. To samozřejmě výrazně ovlivňuje obtížnost konkrétní mise (se slabými jednotkami stěží vyhrajete). Každá další úroveň vyžaduje více zkušeností než úroveň předchozí. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jednotky mají ještě několik stupňů vzácnosti (s opět exponenciálně rostoucími nároky na dosažení), které jim přidávají další schopnosti a možná i zvyšují základní vlastnosti. Zdá se, že asi existuje strop, ale je pravděpodobně hodně vysoko. Abyste si zlepšili jednotku, můžete vyhrát misi, a doufat, že náhodně přiřazené zkušenosti připadnou právě jí. Případně hrát jednorázové souboje (questy), a opět doufat, že vám náhoda dovolí zlepšit právě vámi zvolenou jednotku (místo úplně jiné, kterou třeba ani nemáte zrovna vybranou v partě, jen je v balíčku). Questy jsou ale časově omezené a na nový si musíte počkat. A pak ještě můžete plnit denní úkoly, za které dostáváte odměny, a opět doufat ve šťastnou náhodu. Možná už tam začínáte trochu cítit ten vzorec...

Pojďme k hernímu obchodu. To je hned první ikonka na řadě. Tam si můžete za vydělané zlaťáčky (dostanete za úspěšnou misi, ovšem jen poprvé) koupit nové jednotky. Každá jednotka má jiné schopnosti, slabiny a přednosti, takže se to hodí. Ale také je to zároveň past. Čím více máte jednotek, tím nižší šance, že vám hra přidělí zkušenosti právě těm, které si chcete posílit. A aby to nebylo tak jednoduché, tak jednotek je v obchodě jen pár, náhodně vybraných, a pokud chcete jiné, musíte si počkat (na časovač je tu ostatně úplně všechno). A aby to nebylo tak jednoduché, zakoupení jednotky vymění obsah aktuálního sloupce a řádku v obchodě. Pokud chcete, můžete si jednotky v obchodě přesouvat a strategizovat (ovšem přesun je za peníze). Pokud koupíte více věcí ze stejného řádku nebo sloupce, dostáváte bonusové zkušenosti. Pokud si koupíte jednotku, co už máte, tak místo toho k ní dostanete hvězdičku. Za jistý počet hvězdiček (exponenciálně rostoucích) se pak dá postoupit na vyšší vzácnost jednotky, jenže k tomu potřebujete ještě energii a jádra. A pravidla se vrství a vrství...

V obchodě dále naleznete samozřejmě sekci nákupů za reálné peníze. Největší je pouták na "booster" za lidových 500 Kč, abyste rychleji vydělávali zkušenosti a peníze. Pak jsou tu truhličky se zlaťáky, od 30 Kč až po 2800 Kč. A pak denní nabídky. U nich doporučuju kliknout na ikonu (i), protože tam si pěkně počtete, jak herní ekonomika funguje, včetně matematických rovnic pro různé vzácnosti jednotek, konverzní poměry mezi herní měnou (které je asi 6 druhů), a spousta dalších užitečných informací, které vůbec nejsou napsané jako užitečná nápověda ve hře, ale spíš jako právní text. A hádám že on to i právní text je, a zahrnut je jen kvůli evropským nebo jiným proti-gamblerským regulacím, jinak by nic takového nezveřejňovali.

Hraní této hry "efektivně" pak zřejmě znamená, že si co nejdříve koupíte booster, zjistíte si, které jednotky jsou nejužitečnější, ty si koupíte (až se vám konečně někdy objeví v obchodě), a pak už nikdy nekupujete jednotky nové, abyste neředili zkušenosti. Následně pravidelně chodíte pro dávku zkušeností a bonusů zdarma (každé 4 hodiny v obchodě), a plníte na maximum denní úkoly (přesně 9 her denně, ani víc, ani míň), abyste dostali všechny denní odměny. Pokud vám to přijde jako zábava, tak gratuluji (zejména Blizzardu), na mě to mělo přesně opačný efekt. A chci zdůraznit, že popisem výše pouze škrábu po povrchu - zaprvé jsem se nedostal moc daleko (další mechaniky přibydou), zadruhé jde o povrchní pochopení bez studování minmaxovacích návodů na netu.

Prvotní zaujetí u mě tak vystřídalo značné znechucení, jakým způsobem se trh ubírá, a to i u (dříve) milovaných značek typu Blizzard. Grafické pozlátko je naprosto vycizelované, všechno se blyští, animuje a cinká (na můj vkus je těch pouťových efektů až moc), grafika je hravá a hudba pozitivní, ale pod tím vším jede bohužel manipulativní a zrádný stroj na peníze. Veškeré mechaniky jsou provázané a promyšlené tak, aby se smyčka postupně utahovala a vyžadovala (pravděpodobně vyšší a vyšší) investice. Věci, které na první pohled vypadají jako minihra k ozvláštnění (pohybování jednotkami v obchodě) ve skutečnosti cílí na snížení efektivity hráče, tudíž zpomalení postupu nebo vycucnutí více financí.

Ze světa Warcraftu jsme se dostali do kasina s kulisami ze světa Warcraftu. Přijde mi to smutné. Rád zaplatím předem jasnou a konečnou částku za férovou hru, která se mě bude snažit pobavit, místo vyždímat, případně podvědomě manipulovat. Ale u Warcraft Rumble tohle bohužel zjevně nenajdu.

Celkové hodnocení: Nic moc

Výborné pokračování první hry. Pokud započítám i DLC, tak je hra celkem dlouhá (delší než předchozí hra). Třídy a schopnosti postav jsou příjemně různorodé. Slabou stránkou hry je design nepřátel a některé únavné soubojové prvky (aplikace efektu na všechny nepřátele trvá dlouho). Ale celkově jsem si hru velice užil.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Google Play).

Velice oceňuji inspiraci Thiefem, a hodně mě překvapilo, kolik referencí a mechanik dokázal autor dostat do úplně jiného žánru. Zhasínáte pochodně, stráže se za podezřelými akcemi otáčejí, snažíte se je omráčit ideálně zezadu, atd. To vše v tazích. Aby to fungovalo jako logická hra, tak tu figuruje míra skrytí, která vám ubývá s každou akcí (ale když máte štěstí nebo jste dobří, tak si ji doplníte), a vy se s ní snažíte co nejvíce šetřit, abyste se s ukradeným pokladem ještě dokázali nepozorovaně vymotat z hradu.

Navzdory sympatickému žánru jsem u hry moc dlouho nevydržel. První překážkou byl tutoriál, který tu sice je, ale přišel mi nedostatečný. Ukázal základní koncepty, ale nepopsal všechny varianty konkrétní mechaniky, ani tu není žádný herní manuál, kde si to přečíst. Takže jsem pak musel přímo ve hře stylem pokus omyl zjišťovat, jaký je rozdíl, když omráčím stráž z té či oné strany, osvětlenou či neosvětlenou, na pozoru či v klidu, s dostatkem či nedostatkem skrytí, atd. Zrovna u logické hry, kde jediná chyba často znamená konec hry, mi to nepřišlo ideální. Navíc hra samotná vám některé věci indikuje zvláštně a nekonzistentně - naplánovat prohrávající tah lze, ale ten následující už ne, i když v jistých případech jde i ten.

A druhý problém byl, že hra je prostě koncepčně založena na stálém opakování téhož. Hrajete stále dokola tu stejnou hru v prvním hradě, až si naspoříte dostatek pokladu na odemčení hradu druhého. Mezitím se snažíte splnit nějaké výzvy pro vylepšení stávajícího vybavení. A pak jdete do dalšího hradu, a opět dokola. Bohužel asi nejsem pro tento roguelike styl hraní cílovka. Více bych ocenil nějaké přepřipravené a lišící se mise, kde bych měl pocit postupu vpřed.

Celkové hodnocení: Dobrá