@
Can (15.02.2021 16:02): Zajímavé téma. U novějších first a third pearson akcí dávám vždy hard, případně nejtěžší obtížnost s různými názvy. Ale nesmí to být samozřejmě nějak nesmyslně nastavené, což se pozná většinou během pár minut. Trochu se mi to vymstilo u
Duke Nukem Forever, kde jsem tu druhou nejtěžší obtížnost u dvou bossů chtěl snížit, ale nakonec jsem je udolal. To je ale střílečka ze staré školy, která se s tou vyšší obtížností už původně vyvíjela. U starších akcí většinou normal.
U strategií, když je tam obtížnost, tak nejlehčí, jako teď u
S.W.I.N.E.. Na to fakt nemám nervy, když se s něčím dvě hodiny piplám, a pak je to během několika minut pryč. U taktických strategií nejtěžší, až na výjimky typu
Korea: Forgotten Conflict, kde nejtěžší obtížnost omezuje počet ukládacích pozic. To je mimochodem ta úplně nejhorší technika zvyšování obtížnosti, kterou nesnáším a vůbec nechápu, proč to nacpali zrovna do taktické strategie, kde je ukládání na denním pořádku. Na lehčí zas byla Korea lehká, ale s omezením ukládacích pozic to fakt hrát nebudu.
Sportovní hry (čti NHL) hraju taky na nejtěžší, a i tak padá strašně gólů a dá se najít taktika, kdy padne s vysokou pravděpodobností gól. Občas jsou ale i zápasy, kdy se nedaří a je to vyrovnaný až do konce. V základní hrací době jsem ale s počítačem neprohrál už hodně dlouho. Když NHL přestalo vycházet na PC, tak jsem další ročníky nehrál, takže mám možná zastaralé informace. Teď na PS4 ale nějaký ročník asi pořídím a vyzkouším.
Nejradši mám ale hry bez volby obtížnosti, protože jinak hledám na netu, jestli to na nejtěžší není až moc těžké. Teď Dishonored hraju na very hard a stealth postup bych jinak asi ani nehrál. Když se ale něco nepovede a před nahráním pozice dojde na souboj, je to síla. Se zabíjením bych šel asi minimálně o stupeň níž.