Všeobecně o hrách

Anebo je obecně problém ve hrách, hudbě atd., že dneska je té kvality jakoby nejvíc, ale je na ní nejhůř vidět.
Člověk se musí vyznat, hledat atd.
Vlastně netuším, jak ve hrách, taky si spíš myslím, že mají už delší dobu skvělé období, a to špatné byly spíš 00s.
Ale v hudbě jsem si skoro jistej. Tehdy na tu kvalitu víc svítilo slunce, znalo to větší množství lidí.

A to podle mě vytváří tu dizonanci, že bylo v minulosti líp, i když třeba nebylo. Pro člověka, který řeší jen sebe a co on má rád, je ráj na zemi.
Pro autory je to horší no. O hodně.

Jste mě donutili o tom přemýšlet a vlastně si nejsem jistý, jestli něco takového vůbec mám.
Buď toho mám hodně, anebo nic. Těžko říct. Mám hodně blízko asi ke všem hrám, které jsem hrál v první dvou letech hraní. A asi dost podobně.

Možná jestli, ale nevím, napadl mě první Roller Coaster Tycoon, Straussovy valčíky z Merry Go Round, výkřiky lidí, kdy mám pravidelně halušky, že na mě táta z plna hrdla řve "Danéééééééé" a tak.

Ale je pravda, že je hodně důležitý ten setting. Taky si hrozně užívám, když se můžu odpojit od civilizace. A hlavně od internetu. Ale skoro všechny hry jsem hrál standardně na svým compu jako všechny ostatní. Takže těch specifických zážitků mám minimum. Vzpomínám si na jednu 24 hodinovou brigádu na recepci hotelu za veleubohých 50 korun na hodinu. Celý hotel měl asi 7 hostů, takže nebylo vůbec nic na práci. Já to věděl dopředu, tak jsem si vzal mámin notebook, a protože měla totální sračka notebook, tak jsem si na to nahrál Cardhalia . Kdo nezná, jedná se v podstatě o takové freeware Brány skeldalu. A v podstatě celou tu směnu jsem pařil v temnotě na recepci. A bylo to skvělý, přestože jsem ke hře byl kritický, tak jsem si to užil. Škoda jen, že jsem to nedohrál a doma jsem se pak k té hře už nevrátil. Za to to ale mám čistě spojený jenom s tímhle zážitkem.

Ale nejsou to jen hry. Strašně rád vzpomínám na to, jak jsem v prváku na vejšce jel do Olomouce na zkoušku orchestru, co mě měl v Praze hrát. Ráno jsem šel na zkoušku a zbytek dne jsem byl sám v Olomouci. A byl jsem tam dvě noci. Bylo to poprvé, co jsem si sám za sebe sehnal někde ubytování, zase jsem si pujčil notebook od mámy a na flashku jsem si stáhnul spoustu dílů Babylonu 5, co jsem tehdy sledoval. A to bylo úžasný, bez internetu, nemohl jsem si vybrat nic jiného, byl jsem odsouzen k tomu, co jsem si nahrál a bylo to skvělý.

Dneska je člověk totálně zahlcen a neví, co dřív. To omezení, kdy je vlastně donucen dělat tu jedinou věc, co se nabízí, je někdy neskutečně uvolňující.