Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Reklama Klukovna.cz

Sid Meier's Civilization

Žánr:
strategie > tahová strategie *
strategie > budovatelská strategie
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
16.12.1991
Vývojáři:
MPS Labs
Oficiální stránky:
http://www.civilization.com/en/games/civil…
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.

Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.

Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.

Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.

Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


V nasledujúcich riadkoch sa pokúsim zosumarizovať jednotlivé diely tejto série, pri ktorej som strávil okolo 10.000 hodín čistého času t.j. približne 3% svojho života a ktorá do značnej miery zapríčinila moju vášeň pre hranie počítačových hier.

1991 -- Civ I -- Najjednoduchší a najmenej komplexný diel série, pochopiteľne keďže bol prvý, napriek tomu v roku 1991 mi vyslovene odpálil myseľ (blew my mind), a detstvo, ktoré som kvôli civke strávil za PC. Napriek tomu, že neumožňoval iniciovať diplomatické rozhovory, rozdielne národy predstavovali len kozmetické zmeny v hraní, či balance problémy so city-boomovaním, som podľahol jej čaru, z ktorého vznikol žáner 4X (Explore-Expand-Exploit-Exterminate).

1996 -- Civ II -- Z odstupom času zrejme najhorší dieľ série. Okrem toho, že zmenil pohľad z top-down na izometric, priniesol dosť škaredé, i keď funkčné, Windows NT lišty a menu, podivný council, ktorý vám kecal do rozhodovania, hit pointy jednotiek (v Civ I bola jednotka buď zničená v combate, alebo prežila celá bez ujmy), celkovo však neriešila balance city-boomu, či jednotvárnosť úpravu terénnu a nepriniesla ani zďaleka toľko noviniek ako neskoršie diely.

1999 - SMAC (Sid Meier's Alpha Centauri) -- SMAC je najnápaditejším dieľom. Okrem toho, že celá hra sa odohráva ako sci-fi, hra priniesla množstvo zmien hrateľnosti oproti dvojke: Možnosť kombinovať jednotky a vymýšľať nové, sociálne politiky a systém vládneho zriadenia (diskutabilne najlepším, kde hráč kombinoval rôzne sociálne politiky v kľúčových oblastiach), národy s vlastnými bonusmi a špecifickou AI (opäť, diskutabilne najsilnejšia AI z celej série), fantastickou diplomaciu (v náväznosti na silnú AI), podivnými novými stratégiami (zelená ekonomika), množstvo nových možnosti terra-formingu, hranice ohraničujúce národ, či možnosť stavať vodné mestá, patria k tým najpodstatnejším zmenám.

2001 -- Civ III -- Prvý dieľ, ktorý sa snaží balancovať city boom, i keď nie zrovna najštastnejšie. Čím viac miest ste budovali, tým viac sa zvyšovala korupcia vzdialenejších miest - čo pri asi 12 meste znamenalo, že korupcia zosekala produkciu na jedno kladivko, bez ohľadu na budovy znižujúce korupciu. Okrem tohto podstatného problému (pri ktorom stratil význam obsadzovať cudzie mestá a radšej ich bolo treba raze-ovať), patrí k trojke samá chvála. Národy dostali špecifické bonusy a jednotky a vlastnú solídnu AIčku. Okrem najpodstatnejšej zmeny tohto dielu - kultúry, ktorá vymedzovala hranice národa a pomocou ktorej bolo dokonca možné obsadiť priľahlé mestá (ich dobrovoľným začlenením do vašej civilizácie), pribudli napríklad aj strategické suroviny, potrebné na stavbu dôležitých jednotiek.

2006 -- Civ IV -- Z odstupom času zrejme najpodarenejší dieľ a zároveň najkomplexnejší. Okrem toho, že sa pohľad vrátil z isometric na top-down, štvorka priniesla nepreberné množstvo malých inovácii: zušlachtovanie terénu už nebolo len o irigácia/baňa+cesta, ale dalo sa stavať rôzne vodné mlyny, workshopy, či dediny (ktoré postupne rástli spoločne s mestom), náboženstvá, ktoré prehlbovali diplomaciu a obohacovali kultúrne stratégie, zmeny v technológiach (menšia naviazanosť umožňovala väčšie zameranie na jednotlivé technologické smery), takmer dokonalý systém špionáže, sociálna politika vytvárana kombináciami (tak ako v SMAC), systém corporations (ktoré sa šírili podobne ako náboženstvá), anti city-boom opatrením (namiesto nulovej produkcii, korupcia tentokrát ukrajovala financie z rozpočtu -- omnoho logickejšie a hrateľnejšie), zdravie národa, ktoré dokázalo zavariť najmä väčším mestám postavených v deltách riek, či v blízkosti džunglí, a množstvo ďalších kozmetických zmien, ktoré spolu robia z Civ IV diskutabilne najlepší dieľ série.

2010 -- Civ V -- lead designerom už nie je Soren Johnson, ale Jon Shafer. Zmeny, ktoré priniesla päťka sú skôr o zjednodušovaní a streamlinovaní. Po miernom rozčarovaní z nutnosti používať Steam, či nahradením datadiskov DLCčkami, ktoré po dvoch rokoch priniesli zatiaľ len nové národy (6) a pár nových máp, som dal aj tomuto dielu férovú šancu (približne 120 hodín). Silne pozitívna zmena oproti predošlým dielom je nahradenie štvorčekovej mapy šesťuholníkovou a nemožnosťou stackovať viacero jednotiek na tom istom políčku. Bohužial s tým, aj prišli väčšie nároky na AI, ktorá nezvláda combat, s pár archermi ste schopný rozdrťiť celú súperovú armádu, pretože on manévruje so svojimi jednotkami priamo do vášho palebného pola a keď už sa zdá, že môže zaúčiť a zničiť vaše jednotky, tak on ich radšej stiahne, pričom v ďalšom kole sa znovu priblíži na dostrel, a takto dokola.

Diplomacia zo štvorky išla diametrálne dole. Národy rozoznávajú už len vašu armádu a to s kým ste uzavreli friendship pact a podľa toho sa k vám chovajú. Stačí ak máte priemernú armádu a s nikým ste neuzavreli friendship pact a so všetkými budete "Friendly". Mimo, žalostnej AI a diplomacie, Civ V prišla o špionáž, náboženstvá, systém zdravia národa, korupciu či sociálne politiky, ktoré sú nahradené permanentnými (social trees - pripomínajúce skôr talent trees z Diabla či WoW), ktoré sa nedajú meniť. Ak raz vyberiete Liberalism, tak máte Liberalism do konca hry. Bohužial, avšak práve kvôli nestackovaniu jednotiek na tom istom poli, či automatického embarku, sa mi ťažko vracalo k štvorke aj napriek všetkými negatívam, ktoré priniesla päťka.

Na záver by som chcel povedať, že na hre, pri ktorej som strávil 3% svojho života, a ktorú hrajem už 20 rokov, asi niečo bude. Hodnotenie preto nie je venované jednotke ale celej sérii. Dúfam, že napriek pochybnému poslednému dielu a zrejme aj poslabšiemu predaju, sa dočkáme aj šestky, ktorá bude znamenať návrat k špionáži, zdravotníctvu, regulérnej diplomacii či náboženstvám. Namiesto totálneho odstránenia by možno do budúcna mali hľadať spôsoby ako ich vylepšiť.
+35+35 / 0

Hru jsem poprvé hrál někdy v 93-94 (dříve jsem na to bohužel ještě neměl mozek). Od té doby jsem jí hrál mnohokrát a také několikrát dohrál.

To že kolo trvá dlouho by se dalo předvést na mém experimentu, který jsem naposled zkusil. Zabrat naprosto všechny políčka, které aspoň trochu vynášejí (s tím, že jsem kolem jediného zbylého nepřátelského města udržoval armádu na všech osmi). Bohužel jsem však narazil na maximální limit měst. Loadoval jsem a udělal to chytřeji. Na max. počet měst (už nevím kolik) jsem se to číslo snažil co nejlépe využít a mít co největší skóre na populaci, všechny divy světa a samozřejmě, bonus za mír. Tím se moje hodnocení dostalo mimo tabulky do řádu zhruba 2000%. Používal jsem ovšem taktiku save-load, to bez mučení přiznávám. Heh, soupeře jsem nechal zkoumat a stavět divy světa, načež jsem je pak zabíral/kradl/tradeoval. Snad jsem dokonce měl nukleární zbraně kolem roku nula (ale nejsem si tím jist).

Zkrátka byla to sranda. Vzpomínat jak jsem jako malý proháněl Settlery z Evropy na východ přes pustou Sibiř. To jsem samozřejmě hrál jen tak pro srandu, ne na výsledek. Zajímalo by mě, kolik bych měl bez hanebné taktiky save/load. Jednou si to vyzkouším. I tak asi dost, přeci jen, hraji tuto hru celý život.

Proč vlastně ? Protože Civ má ohromnou vlasnost replayability - je radost hrát znova. Občas to sice na začátku dopadne špatně a tak než postavíte prvního Settlera, zničí vás cizí nájezdník (a tak zemřete v prvních pěti minutách). Krásný obrázek že Civilization nepřečkala Test of time. Ale Martyrius the Great will rise again, že ano. Da, da, není problém začít hrát znovu.

Nerad jsem hrál random mapu (vlastně snad ani jednou), vždy svět. Itálie skládající se ze zhruba pěti políček, Británie zase ze čtyř (nebo tak nějak). Nejhorší bylo zvládnout Asii a Afriku. Pohyb pomalý, prostory obrovské, nepřátelé utíkali sem tam, města všude možně. Zimbabwe mě pěkně štvalo. Ale což.

Jako frontman Ruska je Stalin, jako předák Číny je Mao. Docela kontroverzní, tuším, že je v pozdějších dílech nahradili. U Německa si však netroufli dát ... no současníka těmto dvoum.


Nuže zpátky k mému experimentu. Protože jsem měl maximální počet měst (někdy kolem roku 1800 to bylo). Pollution bylo také maximální. Kromě těch jednotek na blokování nepřítele (tanky proti cavalry, viva la civilization) jsem měl jen settlery, ale ani jejich obrovská armáda nestačila na to pokrýt ohromnou spotřebu mé civilizace. A to jsem měl všechny možné potlačovače znečištění, snažil jsem se dávat jídlo a ne produkci et cetera.
===> Kolo pak trvalo i třeba 10 minut. Šílené, ale docela sranda. Naštěstí následovné hry se zaměřili na trochu automatizaci mikromanagementu.

Takže jsem vlastně vyhrál na více frontách. Jakoby jsem zničil všechny nepřátele (i když ne na papíře, formálně) - byť jen prakticky. Loď se vesele stavěla a SS moduly trojího typu svižně svištěli na oběžnou dráhu. A ještě jeden konec - nevím teď jaký (z hlavy), ale také jsem ho měl. Doufám.
To se mi zdá jako trochu škoda. Nemůžu zničit posledního nepřítele, protože by skončila hra a to nechci. Ale chci ho zničit, aby se mi to počítalo jako úspěch.

A když už jste (jakkoliv) skončili, ten pocit vítězství z všemocné tabulky historie (kde se pomaličku mračili všichni poražení) a poté ten sled vývoje civilizace na kontinentech, zabírání území, barevné označení.

I grafika. A krásně provedené divy světa, města, ty šašci na cestě před městem, geniální systém. Civilizopedie (díky ní jsem se prakticky naučil angličtinu a tak věděl jak se řekně sýpka dřív, než názvy měsíců).

Pro: Grafika, Civilizopedie, Geniální systém hry, Základ žánru, Óda na radost

Proti: Pokročilejší mikromanagement - dlouhá kola, barbaři (prvek náhody)

+16+16 / 0

Málokterá hra si zaslouží pojmenování "klasika" víc než Civilizace. Jedna z prvních her, které jsem na PC hrál a možná právě proto na ni mám tak silné nostalgické vzpomínky. Rozhodně je to ale skvělá hra. Užíval jsem si vynalézání nových technologií, vyjednávání s nepřáteli a jejich podvedení v ten pravý čas, stavbu města, světových divů, které vždy mohl vlastit pouze jeden národ, neustálé stavění budov (jen za tahy) a jejich prodávání (za peníze :)). V Civilizaci šlo dělat prostě spoustu zábavných věcí a to dělá hru dobrou hrou.

Pro: techologický strom, stavba měst, světové divy, přehledná grafika

Proti: v pokročilých fázích hry s velkým územím už 1 kolo trvalo moc dlouho, ale jsem možná sám komu to vadí...:)

+12+12 / 0

Nemůžu dát jinak než stoprocentní nálož. Posuďte sami...jako malýmu capartovi táta přines počítač, tehdá 486ku, dělo jako blázen. Jenže jsme na tom nerozchodili žádnou hru, která se nacházela na cdčkách časopisu Score, Excalibur ani Level...Mrzelo mě, že jsem na tom počítači ještě žádnou hru nehrál, jenže v nejhorším se objevil bratr a na disketě! přinesl právě Civilizaci. První hru, kterou jsem hrál na počítači a na hodně dlouhou dobu jedinou hru, kterou jsem na počítači měl a hrál. Na svojí dobu měla geniální nápad a nejlepší na tom všem bylo, že každý svět byl pokaždé jiný. Vzpomínky na chvíle, kdy jsem vymydlyl celý svět a najednou objevil Egypťany s městy 30 a výše jsou nezapomenutelné. Té hry jsem se nahrál jako snad nikdy žádné, a co je nejvíc zajímavý, občas si jí zahraju i dneska...

Pro: 1. hra kterou jsem na PC vůbec hrál

Proti: Nikdy neexistovalo ani existovat nebude

+12+12 / 0

Babička všech tahových strategií od jednoho z nejgeniálnějších herních designérů Sida Meiera. Hra co se nedrží dějin o nic víc než bezruký orangutan větve, ale za to vám nabídne možnost volby kterou cestou se vydáte.
Ovládněte svět vojensky nebo kulturně. Buďte tyran nebo moudrý vládce. Prožijte tisíciletí v míru nebo v krvavé válce. Vše je na vás a zem je pouze vaše hřiště. Nemějte strach z neúspěchu, stačí jen nahrát pozici a rozhodnout se jinak.
Civilizace je jedna z her, kterou by jsem si vzal na pustý ostrov a ani za tisíc let se nenudil neboť hra je nekonečná a omezená pouze vaší fantazií. Dosáhnete také s vaší civilizací ke hvězdám nebo si na vás za tisíc let ani nevzpomenou?

Pro: Geniální herní systém a nekonečné možnosti.

Proti: Není pro každého.

+9+9 / 0