Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Killzone 2

  • PS3 75
Killzone 2 se mi doted uspesne vyhybal. Ac jsem nikdy tuhle serii nijak nevyhledaval pred časem se mi dostala do rukou Killzone: Shadow Fall a proto jsem si vzpomnel i na 2 a 3ku

Killzone: Shadow Fall jsem si neskutečně uzival a celkově jsem ze hry měl super pocit, proto jsem se rozhodl že pokorim i tuhle serii (je mozny ze 1ka se mi vyhne pokud nesezenu trilogy). Jsem ted mirne za pulkou hry Killzone 2 a mám k tomu pár věcí

1.) grafika a prostredi je uplne super i na tak starou hru, jsem mile prekvapeny ac vim ze ps4 vs ps3 nebyl graficky takovy skok ted mne to utvrdilo. Hra vypada fakt paradne na deset let starou hru

2.) ovladani hry je trochu divny. Oproti treba BioShock serii je neohrabany a nehraje se to 2x nejlip. Coz mi pripimnelo proc se mi.hra takovou dlouhou dobu vyhybala. Kdyz vylezla ps3 a demo na killzone 2 tak jsem ho sice dohral ale byl jsem presvedceny o tom ze hra mne bude muset minout. Oproti serii Resistance: Fall of Man je hra mnohem hure ovladatelna

3.) obtiznost - vetsinu her hravam na nejjednodussi obtiznost - pro mne je dulezity pribeh a celková jednodussi pruchodnost hrou (u bioshocku mam projito na vyssi obtiznosti ale jenom diky tomu ze mam dohrato jiz nekolikrat a protoze mne hry neuveritelne bavi, to neumela zatim zadna jina hra - sorry jeste doom serie :)). Tady je hra opravdu dost obtizna i na nejjednodussi obtiznost. Uz jsem dostkrat umrel a oproti jiným hram ktery se mi.podari projit na par smrti tady už jich bylo nepocitane. Hra chce aby jste neustale prebijeli, kryli se a podobne. Troslu mi to kazi celkovy dojem ze hry. Uvidime az dohraju...

e: takze dohrano. akce co chyti a nepusti, je to super hra, jenom ta obtiznost, ke konci uz nesmyslna opet, nechapu jaky sadomasochysty tohle bavi hrat na tezsi a nejtezsi obtiznost, diky tomu hra odnasi 75 procent, zacnu bejt na hry zlej kdyz jsou oni na mne

nejlepsi pistole je tam jen kousek jedny urovne, taky ach jo a to tisickrat umreni na konci kdy boss je ... no vsak ti co hrali vi a ti co budou hrat at se nechaji prekvapit...

Pro: Grafika, leveldesign

Proti: Neni pribeh, vysoka obtiznost

+11

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Co bych to byl za člověka, kdybych se nedostal i k takovéto legendě, jako je Mafia: The City of Lost Heaven. Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal jako malý, ještě když jsem byl malé dítě a opět sledoval staršího bratra, jak tuto hru hraje, hrozně jsem se u toho klepal napětím.

Tato hra se hraje i na dnešní dobu stále perfektně a stále dokola by se dala hrát. Důvodem je perfektní příběh, nezapomenutelný a velmi zajímavý. Hudba, český dabing, střelba zbraní, prostředí, auta. No prostě všechno.

Hrozně se mi líbily vedlejší mise u Lucase. Bavily mě, i když byly některé, až moc přehnaně těžké, jako třeba Bastard se štěstím - Odvést raněného z China Townu do Oakwoodu a ještě ve 4-dveřovém autě.

Někteří lidé by mohli brát jako mínus neustálé opakování dojíždění na místa určení ze Salieriho baru. Ale proč ne, mně to rozhodně nevadí a aspoň ty mise nebyly tak rychlé, jak by mohly být.

Strašně jsem vždy rád střílel z brokovnice a ještě zblízka, pač mě strašně rozesmává, jak ty lidi vždy odletí, když je trefíte z brokovnice zblízka. Jasně, jsem morbidní, chápu, ale dělám si samozřejmě srandu. V reálu bych to v životě neudělal.

Takže, co snad k této legendě říci na závěr?? No prostě bomba a nemohu dát jinak, než plné hodnocení.

Pro: Příběh, dabing, design, hudba

Proti: Nic, co by vadilo

+29 +30 −1

Assassin's Creed Origins

  • PS4 75
Série Assassin's Creed mě přestala zajímat už během hraní třetího dílu, a od té doby se můj zájem točil akorát kolem toho, kdy už konečně oznámí zasazení do feudálního Japonska. Toho jsem se sice dodnes stále nedočkal, při představení dílu Origins, který se odehrává ve starověkém Egyptě, jsem ale přeci jen zpozorněl. K tomu se následně přidala většina pochvalných recenzí a o mém návratu do světa asasínů a templářů bylo rozhodnuto.

Ztvárnění Egypta je perfektní, je za tím vidět spousta pečlivé a poctivé práce. Škoda, že stejná péče ale nebyla věnována i postavám a příběhu. Výsledek toho je, že mě bavilo prozkoumávat celou mapu, a to od velkých měst až po nekonečné pouště, zatímco úkoly jsem plnil jen mechanicky. Z hlavy si nemůžu vybavit žádný takový, který by mi utkvěl něčím v hlavě, a navíc si i nemůžu pořádně vybavit ani jednu postavu z toho seznamu cílů. Asi stačí vědět, že pro blaho Egypta museli zemřít, a další otázky jsou zbytečné.

K hratelnosti, myslím že příklon k některým RPG prvků, se celkem vyvedl. Dle libosti si člověk může rozdělovat dovednostní body k takovým schopnostem, které mu vyhovují, jen je většina orientována spíše na kontaktní boj. Ze zbrojního arzenálu je taktéž z čeho vybírat a není problém si najít tu svou oblíbenou kombinaci zbraní. Teď pár slov k Senu. Tenhle moderní high-tech dron s dokonalým rentgenovým zrakem a bezchybným rozpoznáváním osob musí být snem každé šmírující vlády. Teď ale doopravdy, nevím zda takové schopnosti byly dány Senu z důvodu usnadnění hry pro hráče nebo si tím usnadňovali práci vývojáři při vývoji (přeci jen je jednoduší povel "přivolej Senu", která najde vše, než se piplat s každým questem zvlášť aby dával jeho game design smysl), každopádně to s ní už trochu přehnali.

Takže co říci závěrem? Starověký Egypt to táhne hodně nahoru, ale všechno nezachrání (i tak to vytáhl u mně na poměrně vysoké hodnocení). Nyní vím, že následující díl Odyssey můžu s klidem ignorovat a jen doufat, že si někdy v Ubisoftu uvědomí že perfektně zpracované prostředí není všechno.
+23

Enslaved: Odyssey to the West

  • PS3 95
tak sem tu nadheru dohral

pribeh super, nemam k nemu ani zble, prostredi je taky paradni, i kdyz za tech par let asi dost zestarlo, kdyz jsem tenkrat v dobe vydani hral demo tak mne oslovilo ale pak nejak hra sla mimo mne. parkrat jsem si na ni vzpomnel ale porad ne a ne se k ni dostat. no a ted konecne sem ji sehnal a dohral.

pribeh odsypa prijemne a nemam k nemu jedinou vytku, akorat mne parkrat neprijemne prekvapilo prostredi. umiral jsem jenom nedokonalym doskokem nebo ovladanim. tezko rict jestli uz je to zastaralyma ovladacema nebo opravdu optimalizaci hry. dostkrat se mi stalo ze se hra pri cutscenach mirne sekala pri vertikalnim posunu. nejdriv jsem si rikal ze to asi bude tim ze mam ps3 napojenou prez starodavny kino ale neni to tim, ted jsem vytahl Killzone 2 a ta na tom bezi uplne plynule.

nektery pasaze byli diky tomu frustrujici, nekolikrat opakovat pasaz diky spatny optimalizaci mne dost mrzelo, bohuzel pro mne ja jsem z tech co daji dost na pribeh a provedeni je az druhy v rade takze hra ma za mne 95 procent.

jinak jak jsem psal jinde tahle hra asi byla jako inspirace pro Horizon Zero Dawn protoze prostredi a namet spolecne s hlavni akterkou jako by z bluraydisku vypadl originalu :)

muzu doporucit, jedna se o velmi prijemnou hru

Pro: Pribeh, prostredi, hlavni hrdinove

Proti: Uz je trosku starsi, par bugu

+11 +12 −1

GreedFall

  • PC 80
GreedFall jsem si koupila takřka v den vydání, což je věc, kterou jsem, mám ten pocit, udělala v životě poprvé. Takže není divu, že jsem ke hraní přistupovala s nervozitou, jestli mě to bude bavit a jestli jsem raději neměla počkat. Nyní, po 35 hodinách strávených ve hře, můžu říct, že jsem neudělala chybu koupí hry tak brzy.

Autoři slibovali hru pro milovníky Bioware her. Jestli jím jsem, to nevím, ale pravdou je, že GreedFall mi v některých věcech jejich hry, zejména pak Dragon Age, připomínal. I zde jsem tvořila různé party z dostupných společníků, povídala si s nimi (oni povídali už teda méně během procházení světem), dělala jejich osobní úkoly a navazovala vztahy. A stejně jako u DA mi často romance ztroskotaly na jedné či dvou špatných odpovědí. Tedy špatně jsem věštila z křišťálové koule to, co chtěli slyšet. A tak jsem měla romanci s tím, kdo zbyl. Aspoň ten achievement za to byl.

Když už jsem u těch postav, tak musím pochválit dabing, který se, pro mě překvapivě, opravdu povedl, a i hudba byla dobrá. Sice samotnou bych si je nepustila, ale hru příjemně doplňovala.

V čem se mi hra zalíbila a co jsem na ni nejvíce oceňovala, tak byl průzkum světa. Světa zcela nového, kam dlouho lidé z kontinentu nevkročili. Vývojářům se povedlo vykreslit ostrov tak, že jsem měla pocit, že vstupuji na území zcela neznámé a tajemné. Postupně jsem se dozvídala o jednotlivých stranách, které obydlují a zkoumají ostrov svým vlastním způsobem, o domorodých obyvatelích a jejich problémech. Ti sice byli nedůvěřiví, ale nakonec na mě navěšovali úkoly jak na vánoční stromek.

Úkoly jsou další věc, kterou na hře chválím. Autoři je napsali zajímavě a díky tomu jsem se snažila udělat všechny dostupné úkoly. Navíc notně přispěly k chápání vztahů mezi jednotlivými stranami, což se mi hodilo při plnění hlavních úkolů. Ke konci hry jsem sice měla pocit, že více cestuji mezi ohništi, než prozkoumávám, ale to není nic, co bych nezažila i v jiných hrách.

Trochu mi chyběla větší pestrost nepřátel a souboje s nimi mě ke konci už moc nebavily, protože začaly být stereotypní. Raději jsem zabíjela lidské protivníky. Navíc zpočátku jsem měla problém, že zvířata velmi lehce ztrácela aggro, což mělo za následek, že se uprostřed boje najednou vyléčila do plného života. Tento problém ovšem vymizel poté, co souboje se zvířaty začaly trvat maximálně minutu, jak moje postava zesílila.

Větší bugy jsem při hře nepotkala, jen občas se postava zasekla do textury, ale to stačilo párkrát pomačkat tlačítka a byla venku. Nahrávat hru jsem kvůli tomu nemusela. Ještě se mi jednou stalo, že jsem bojovala se skupinou lidí proti bossovi, ale tak nějak všichni jen postávali okolo a já dělala všechnu práci.

Hru jsem si užila a herní svět byl pro mě natolik zajímavý, že jsem po (mém) pomalém startu hru vcelku rychle dohrála. Bylo vidět, že měla malý rozpočet při vývoji, ale všechny ty malé nedostatky předčil příběh, prostředí a dialogy.

Jo a udělat loading tak, že si při něm mohu nakupovat/prodávat věci, měnit vybavení a povídat si se společníky, je fakt super věc.

Pro: prostředí, příběh, dialogy, jednotlivé frakce, společníci, systém loadingu

Proti: stereotypní boje, malá variabilita nepřátel

+35

Judgment

  • PS4 80
Herní výzva 2019 – S humorem jde všechno lépe

Se sérií Yakuza jsem si poprvé začal s „nultým“ dílem, který jsem rozehrál dvakrát. Marně, nikdy jsem se do děje neponořil. Takže do série úspěšně naskakuji až s aktuálním Judgment. Ano, jde o spin-off, ve kterém vidíte Kamurocho z pohledu zákona, ale to je pravda tak na půl. Takayuki Yagami má totiž velmi úzké vazby na jednu z rodin, které bojují o vládu nad čtvrtí. Navíc cesta za úspěšným vyřešením spletitého případu vede spíš přes pěstní masakr desítky nepřátel, než přes mravenčí detektivní práci. Detektivní práce tu sice zastoupena je, ale zapomeňte na L.A.Noir nebo Holmesovskou sérii; zde je celá detektivní práce zastoupena sérií miniher, takže hledáte skryté objekty, sledujete podezřelé, nebo je dokonce honíte ulicemi Kamurocha, a to vše jen tehdy, pokud to příběh zrovna předpokládá. Jinými slovy nemůžete iniciovat nějaké vlastní pátrání z vlastní vůle. Což je trochu škoda.

Hlavní příběh je zajímavý a bere se veskrze velmi vážně. Je plný různých více či méně předvídatelných zvratů, a hlavně plný postav. Mezi obyvateli Kamurocha bují přátelství či rivalita bez ohledu na to, na jaké straně zákona se kdo aktuálně nachází a kdo je jednou úhlavní nepřítel na život a na smrt může být o pár hodin kamarád, za kterého rádi riskujete život. Přestože jsem se u hlavního příběhu bavil, nemůžu se zbavit pocitu jisté utahanosti ke konci hry. Poslední hodiny totiž sice také není o zvraty nouze, ale nelze se zbavit pocitu, že jde jen o to příběh natáhnout.

Humor, kvůli kterému řadím Judgment do výše uvedené kategorie herní výzvy, je tak zastoupen výhradně mimo hlavní příběhovou linii. Je bizardní, infantilní, a kupodivu se vůbec nebije se supervážným pojetím hlavního příběhu. Je přitom prostoupen všemi aspekty hry. Bizardní jsou náplně vedlejších misí (jako je například pronásledování paruky unášené větrem, likvidace úchylných členů Twisted Tria apod.). Humorné jsou ale i bojové zakončovačky (například likvidace ostrou omáčkou nalitou do očí protivníka či opilecká zakončovačka jak z legendy o opilém mistrovi).

Boje jsou pak kapitola sama o sobě. Zrovna kvůli tomuto aspektu hry jsem se do Judgment nepouštěl, ale nakonec jsem se zrovna u bojů bavil nejvíc. Jsou efektivní a na poměry žánru hodně fyzické. Prostředí je navíc krásně zničitelné, a proti soupeřům můžete použít spoustu věcí, které jsou prostě jen tak po ruce. Pouze avizovanou možnost přepínat bojové styly jsem moc nevyužil. Zpětně však hodně oceňuji, že vás hra opravdu dokáže odměnit dobrým pocitem z toho, že se bojové mechaniky skutečně dobře naučíte. Potěšilo mě, že souboje s bossy jsou opravdu jen klasické souboje, pominu-li to, že bossové mají více likvidační útoky a více zdraví. Nehrozí tak, že vás bossfight vytrestá tím, že se musíte učit jiné mechaniky, než jaké využíváte ve standardních střetech.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že Kamurocho nabízí spoustu dalších způsobů vyžití. Vedlejších questů je mnoho, zároveň můžete randit, závodit s drony, chodit na šipky… a tak dále. Po cca 40 hodinách hraní jsem se po dokončení hlavní linie dostal na pouhých 26 % průchodu hrou.

Shrnuto a podtrženo, skvěle jsem se u Judgment bavil. A určitě se tak v budoucnu pustím i do hlavní linie série.

Pro: Hlavní příběh; zajímavé postavy; spousta aktivit; výborně zvládnutý soubojový systém.

Proti: Jistá nataženost příběhu ke konci hry; detektivní práce jen tam, kde ji hra dovolí; občas trochu otravná hudba.

+13

Gears of War 4

  • PC 80
Nemáte-li se sérií zkušenost, jako jsem ji do této chvíle neměl já, jsou Gears 4 dobrým začátkem. Příběh se odehrává 25 let po staré trilogii a ujmete se v něm role žoviálního rošťáka, který jako by z oka vypadl Nathanu Drakeovi.

Fascinuje mě, s jak jednoduchým receptem si hra vystačí, a přitom zůstává zábavná. Potácíte se z arény do arény a střílíte a střílíte a střílíte, přičemž nepřátelé se na vás valí zleva zprava a jsou stále větší a větší a větší.

Gears 4 jsou parádní oddychovka, macho řežba, kdy nesundáte prst ze spouště, dokud není po všem, a ono není nikdy po všem. Konec je otevřený jak vrata do chlíva, ale příběh tak nenáročný, že vám to může být stejně šumafuk.

Počkejte si na potitulkovou scénu!
+18

Grand Theft Auto III

  • PC 75
Když jsem si po nějaké době opět zkusil zahrát a i dohrát GTA 3, tak jsem si uvědomil a připomněl pěkné vzpomínky. Nyní se mi ji povedlo potřetí dohrát a jak bývá zvykem hlavně u mě, jednoduché to nebylo.

Pamatuji si, že jsem si jako malý vybíral mise v pořadí, jaké byly mé oblíbené písmena (Značky misí), ale to už je opravdu hodně dávno. I přesto, že jsem si tu hru opět užil a dokázal ji dohrát, našel jsem i tentokrát pár chybiček, které mi prostě nedají.

Co mi trošku vadí, tak je styl poškozování vozidel. Vy někam narazíte a už to vypadá, že jste byl přejet vlakem a vypadá to jak plechovka. Dále? Agresivita gangů. I přesto, že jedete ve vozidle gangů, tak po vás najednou gang jde i přesto, že jedete kolem nich velmi rychle. Takový postřeh bych chtěl mít. A samozřejmě je i slabina v příběhu.

A teď k té lepší stránce: Samozřejmě zábava a volnost. Je plno možných aktivit, které jde ve hře dělat nebo se někde i vyblbnout. Dále se mi líbí rádio ve vozidle, které k tomu prostě patří a je to klasika.

Celkově bych hru shrnul za akční a výbornou i přes pár drobných chyb. Ale i přesto se tato hra dá i dnes stále hrát a hlavně se v ní vyblbnout! :)

Pro: Rádio, volnost, výběr zbraní

Proti: Příběh, styl poškození vozidel, agresivita gangů

+21

Grand Theft Auto IV

  • PC 85
Čtyřka je po San Andreas teprve druhé GTA, co se mi podařilo dohrát na 100 %. Ještě jsem zkoušel Vice City, ale tam mi chyběl jeden jediný unikátní skok a nepřišel jsem na to, který to je. V San Andreas se skoky k mé radosti do kompletního dohrání nepočítaly, a i když byly ve čtyřce znovu zahrnuty, zvládl jsem je i díky upozornění samotné hry na to, zda jsem daný skok již zdolal nebo ne.

Myslím si, že kdybych hrál GTA IV v době vydání, tak by mě nebavilo tolik, jako dnes. Oproti trojce, a především pak Vice City se San Andreas jde totiž o diametrálně odlišný díl, který klade větší důraz na realitu. Zbraně na ulicích už se nevznášejí, ale leží na zemi nebo jsou opřené o zeď, nelze získat žádné bonusy ve formě nekonečného běhu nebo nehořlavosti a samostatnou kapitolou je chování aut a všech vozidel obecně.

Pominu-li jízdní vlastnosti, na které jsem si musel chvíli zvykat, pak hlavní změnou je poškození dopravních prostředků. Téměř vždy se zdeformuje přesně to místo, kde k nárazu došlo, a to nejen na vozidlech, ale i na překážce ve formě zdi, sloupku či popelnice do níž narazím. To mě opravdu ohromilo. Mohu si dokonce rozbít auto tak, že přestane jet a už nejde nastartovat a při opravdu velkém poškození začne hořet a vybuchne, ale už nevybuchne při pouhém otočení na střechu. Když naberu prostitutku, tak už v její přítomnosti jen nesedíme na předních sedačkách a nečumíme dopředu v houpajícím se autě, ale opravdu se něco děje.

Zpočátku jsem měl problém s výběrem rádia, které budu poslouchat a už jsem přemýšlel, že si do hry vložím vlastní hudbu, ale nakonec jsem na doporučení Paula zkusil Radio Broker a následně Liberty Rock Radio, kde hrají převážně mé oblíbené osmdesátky a devadesátky a bylo jasno. Nic jiného už jsem neladil.

Mise jsou z velké většiny klasické přijeď, zabij a ujeď, ale na to už jsem si za ta léta zvykl. Došlo ke značné redukci vedlejších činností, ale stejně mě v San Andreas štvala nutnost jíst a posilovnu s tetovacím salónem jsem také nijak extra nevyužíval. Stále toho však zbylo dost a nudil jsem se asi jen s kamarády, kteří jsou strašně otravní a chtěli mě vidět snad každé dva nebo tři herní dny. Četl jsem však, že si na to stěžovala spousta hráčů, tak to v dalších dílech omezili.

Nechybí zde ani krádeže aut na zakázku, které mě vždy bavily. Však je to v podstatě motto celé série a jsem rád, že jsem se dočkal i zde, ale měl jsem radši celý seznam najednou, z nějž jsem si mohl vybrat a ne, že mi někdo bude postupně posílat SMS s jednotlivými a navíc zcela konkrétními kusy. Potěšily mě i odkazy na starší díly, ať už jde o vyzvánění mobilu, graffiti s některými známými postavami nebo oblečení Clauda Speeda, které jsem po získání nosil až do konce.

Příslušníků policie je v GTA IV podle mě zbytečně moc, a to ať už se jedná o pochůzkáře nebo pojízdné hlídky, na než jsem narážel snad na každé druhé křižovatce. Na druhou stranu mě zaujal nový únikový systém, kdy se stačilo dostat mimo danou výseč a po chvilce mě už nikdo nehledal. Jednou jsem se zbavil i nejvyššího stupně hledanosti, což se mi ve starších dílech snad nikdy nepodařilo.

Skvělá byla možnost volby, zda někoho zabiju nebo ne. Těchto rozhodnutí bylo ve hře asi deset a několik jich mělo vliv na to, zda se daná postava později objeví s vedlejším úkolem či nikoli a je super, že vývojáři právě tyto úkoly nezahrnuli do kompletního dokončení hry a nikoho tak nepenalizují. Poslední volba má vliv na zakončení a já si je vyzkoušel obě. Konec pomsta, kdy zemře Kate mi přišel lepší než Dohoda, kdy zemře Roman, protože jsem si k Romanovi vytvořil lepší vztah, než ke Kate, která mi celou hru byla tak nějak jedno. Navíc Roman bude otec, takže by byla neúplná rodina a přišlo mi i logické Nikovo počínání, kdy už nebude spolupracovat s podrazákem, ale zabije ho, jakmile se dozví, kde se nachází.

Hodně mi chyběl nákup nemovitostí, a nemohl jsem tak ten svůj vydělaný milion dolarů nikam investovat. S tím souvisí i málo ukládacích míst, což nově trochu kompenzuje automatické ukládání po každé misi. Trochu mi vadila také kamera, která se při řízení šíleně dlouho centrovala a vůbec se chovala prapodivně, ale naučil jsem se díky tomu řídit s myší a šlo mi pak skvěle střílet z auta, což jsem nikdy moc nezvládal. Navíc už dávno hraju na WSAD a ne na šipkách, takže se jednou rukou řídí celkem dobře. V tak monstrózní hře se samozřejmě nešlo vyvarovat bugů, sem tam vypadnutí textury či nelogického chování chodců i řidičů, ale nic strašného to nebylo.

Pro: důraz na realitu, poškození vozidel i překážek, prostitutky, Liberty Rock Radio, krádeže aut na zakázku, odkazy na starší díly, únikový systém před policií, rozhodnutí

Proti: otravní kamarádi, až moc policajtů, chybí nákup nemovitostí, bugy

+22

Dangerous Dave in the Haunted Mansion

  • PC 75
Tak konečně jsem znovu objevil tuhle legendu z dětství - chlapáka Davea s brokovnicí jsem spouštěl na stařičké 386ce pod názvem Haunted.


Zadání je jednoduché : přes 8 levelů se probít přes zombky, báby vrhající nože, slizky, pavouky, duchy, vlkodlaky, frankenstreina až k poslednímu bossovi a zachránit kámoše.

To vše za pomocí ládovací brokovnice na osm nábojů, hbitých prstů a postřehu. Celkem se dalo projít hladce, s vyjímkou levelu 7, kde jsem několikrát zařval a prásknul vzteky do stolu - pěkná retro vzpomínka v lehounkém nadprůměru.

Pro: ovládání, pestrost monster

Proti: krátký herní čas

+13

Might and Magic VIII: Day of the Destroyer

  • PC 75
V osmém díle mého oblíbeného světa Might and Magic nastává výrazný posun ve volbě skupiny ( což jsem kvitoval, hlavně když s námi putoval Drak ), nicméně zbytek jede na starém známém enginu.

Kdo by čekal, že se grafika někam výrazněji posune, bude zklamán stejně jako já - dungeony už nebyly tak pěkné, a obecně všechny 4 lokace rovin mě vůbec nebraly a nakonec jsem byl rád, že je konec i díky tomu, že obtížnost hry šla oproti předešlým dílům zase o něco málo níže.

Ve výsledku lehounký nadpůrměr, ale jen o fous, starší sourozenci u mě rozhodně lepšími kousky.

Pro: Skládání skupiny, spousta předmětů

Proti: Slabší dungeony, grafika, příběh

+8

Wacky Wheels

  • PC 85
Legendrání Wacky Wheels, aneb zvířecí závody v bugínkách.

Při závodění možnost akcelerace, protivníků se dá zbavit střílením ježků, ďábelských hlav, pouštěným zákeřných olejových skvrn, to vše za honbou celkového vítěze, perfektní zábavou byl splitscreen

Já jsem závodil zásadně s žraločí hlavou a dodnes vzpomínám na tuto legendu, nedávno jsme dali match se synem, zábava na dlouhou dobu.

Pro: Zábavnost na dlohou dobu, nápaditost, prostředí

Proti: krátký herní čas v single módu

+14

GRID

  • PC 70
Séria GRID sa hodnotí ťažko. Prvý diel bol nesmierne kvalitný. Ponúkol hráčom výborný kompromis medzi arkádou a simuláciou a fungovalo to výborne. Druhý diel išiel formou zjednodušovania, čo sa ukázalo ako nesprávny krok. Autosport nebol zlý, ale niečo tomu a chýbalo a postupom času sa dostavil pocit stereotypu. Nový diel mal byť návratom ku koreňom dnes už kultového prvého dielu. Rovno poviem, že sa to autorom nepodarilo.

Nový GRID je arkáda. Nájdeme v ňom stopové prvky simulácie ako sú pocit "hmoty", rozdielne správanie sa auta na iných povrchoch, základný model poškodenia a podobne, ale je to proste arkáda. A keď na tento fakt pristúpite, tak sa nehrá vôbec zle. Závody sú poriadne kontaktné a plné adrenalínu. Súperi vám na vyšších obtiažnostiach často nedarujú ani centimeter voľného priestoru. Dobre sa na to pozerá a ešte lepšie sa to hrá. Umelá inteligencia je na dobrej úrovni. Autori sa vyhli "cheatujúcej AI", ktorú dnes používajú takmer všetci vývojári závodných hier. Navyše tu máme systém Nemesis. Ak do niekoho budete neustále narážať, tak sa "zmení" na vášho nemesisa. To výrazne zmení osobnosť jazdca a jeho správanie voči vám. Niekto začne jazdiť precíznejšie a rýchlejšie, niekto začne jazdiť ešte agresívnejšie a neváha vás vytlačiť z trate aj na úkor svojej pozície. AI má niekoľko archetypov, ktoré sa naplno ukážu práve, keď sa stane protivník vašim nemesisom. Tento prvok výborne oživuje hrateľnosť a ešte viac zvyšuje adrenalínovosť pretekov.
Do závodov s vami nastupuje aj váš tímový kolega, ktorého si môžete sami vybrať a dávať mu jednoduché príkazy. Tí sa od seba líšia - jeden je lepší v priedbiehacích manévroch, ďalší v bránení svojej pozície. Niekto je lepší pretekár, ale nebude vždy spĺňať vaše požiadavky a podobne.

Čo sa týka vozového parku máte na výber 66 vozidiel, ktoré sú rozdelené do niekoľkých kategórií: Touring, Tuner, Stock, GT a Invitational. Pri výbere mi prekážalo, že máte o každom vozidle len minimum informácií o jazdných vlastnostiach. Vidíte iba ich výkon a hmotnosť. Žiadna ovládateľnosť, akcelerácia, účinnosť bŕzd a podobné vlastnosti podľa, ktorých by ste sa mohli lepšie orientovať. Taktiež sa vozidlá v rámci jednotlivej kategórie mohli odlišovať viac. Takto nemáte dostatočnú motiváciu si kupovať nové, pretože ten progres je často minimálny.

Podobne je to s ponukou disciplín, ktoré musíte v móde kariéry odjazdiť. Tých máte k dispozícii šesť plus finálová GRID Word Series. Je len na vás ako budete postupovať. Disciplíny sa od seba líšia, jednotlivé šampionáty v rámci jednej disciplíny už menej. Tu sa dostávame ku kameňu úrazu. Už po pár závodoch ste v podstate videli všetko čo vám môže hra ponúknuť a ďalej budete vidieť stále to isté v inom odtieni. Tratí a ich nastavení nie je dostatok a po chvíli sa začnú opakovať, motivácia upadá a pomaly sa derie na povrch stereotyp. Dá sa tomu mierne predísť pravidelným obmieňaním disciplín alebo hraním v malých dávkach, ale podľa môjho názoru toho mohla hra ponúknuť viac. O mnoho viac. Dokonca aj finálne závody, ktoré musíte odjazdiť na konci každej z disciplín sú v podstate taktiež to isté.

Zvuky v hre sú zvládnuté výborne. Autá majú vierohodný zvuk, na tratiach to žije, počujete davy fanúšikov, škrípanie plechov a pneumatík, komentáre moderátorov, hudobný podmaz a podobne. S grafikou to už tak ružové nie je. Tá je vyložene priemerná a za ostatnými AAA závodnými hrami zaostáva.

GRID 2019 by sa dal najlepšie zhrnúť dvoma slovami: premárnený potenciál. Autori mali v rukách výbornú značku s už prakticky kultovým prvým dielom. Avizovaný návrat ku koreňom bol, ale len reklamný trik. Nový GRID má s tým z toku 2008 len pramálo spoločné. Ja sa pýtam prečo nemá táto hra väčšiu hĺbku? Prečo autori nepridali lepší manažment tímu? Prečo sa po závode váš nemesis resetuje a do ďalšieho vstúpite opäť s čistým štítom? Veď s tým sa dalo tak dobre pracovať. Budovanie rivality s jednotlivými závodníkmi počas celej kariéry. Budovanie vzťahu s vašim tímovým kolegom (prečo sa museli pokyny scvrknúť len na trápne: "Zaútoč!", "Bráň svoju pozíciu!" a "Na kej pozícii sa nachádzaš?!"). Prečo nie je kariéra dynamickejšia? Prečo pôsobí fyzika niektorých vozidiel, tak odfláknuto? Prečo je obsahu tak málo? Takýchto otázok mám pri hraní tejto hry neúrekom. A pritom to mohlo byť všetko o toľko lepšie. Len by sa museli vývojári viac snažiť.

Hra ponúka aj napriek negatívam a premárneného potenciálu kvalitnú hrateľnosť a na pár závodov raz za čas vie zabaviť viac než dosť. Za mňa je to mierne nadpriemerných 70%.

Pro: výborná adrenalínová hrateľnosť, zvuky, AI a nemesis mód

Proti: nevyužitý potenciál, stereotypná kampaň, fyzika niektorých vozidiel, len priemerná grafika

+17

Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands

  • PC --
Wildlands jsme začali hrát před rokem a něco s tátou. Přišel s tím, že našel taktickou střílečku, možnou hrát v kooperaci, která zabaví na hodně dlouho a skvěle vypadá. Jelikož jsme tou dobou už hráli The Divison, s kterým jsme problém neměli a bavil nás, očekával jsem, že tento kousek od Ubisoftu bude neméně zábavný. Přátelé, jak já jsem se mýlil.

Pravda, neměl jsem ani tušení, do čeho se pouštím. O sérii Ghost Recon jsem měl povědomí, ale přesně jsem netušil, o co šlo. Velmi dobře si pamatuji, že ihned po spuštění a bez problémového připojení (a po úvodu) jsme byli doslova uchváceni rozlohou a pestrostí mapy, na které se hra odehrává. Bolívie vypadala úžasně a z širokého výběru zbraní, upgradů a oblečení mi rychle na ústech vyletěl veselý úsměv. Jednoduché herní mechaniky jsme si rychle osvojili a ihned se vydali na průzkum okolí a do akce. Přirozeně jsme koukali jak dva sysli, když nás po chvilce potkala smrt rukou nepřátel. Byl tedy čas na styl hraní z The Division rychle zapomenout a přizpůsobit se něčemu jinému. Nedlouho potom jsme začali s misemi různých druhů, hezky pěkně jednu po druhé, vždy k vůdci současné provincie, až na konec k hlavnímu zlounovi El Sueňovi. S velkými a malými přestávkami nám to trvalo asi tak rok, v reálných číslech pak něco kolem 180 hodin i s vydanými DLC. A to je za mě teda pecka.

No a tedy ke hře samotné: jistě, dalo by se říct, že je to klasická šablonka od Ubisoftu: velká, pěkná mapa se spoustou otazníků k odhalení a různými předměty k sebrání, sem tam do toho příběh. Inu, ano, v rámci mezí by se s tím dalo souhlasit, ale když to funguje, tak v čem je problém? No asi takhle, stojí-li hra na hratelnosti, což Wildlands bezesporu stojí, plní i béčkový scénář roli nezbytného příběhového pokrytí. Máte-li někoho, s kým můžete hru projít, nedovedu si představit, v které části byste se mohli nudit. Samozřejmě, je možné, že sólo hraní může být o poznání chudší, neb je ochuzeno o složité plánování vašich operací a sdílení úspěchů s vaším wingmanem, já si to osobně bez toho nedovedu představit.

Musím říct, že i po dlouhé době, mě (nás) ta hra neskutečně bavila. V plnění misí máte absolutní svobodu a nikdo vám neříká, jak a co máte dělat. Máte zavraždit cíl, ukrývající se uprostřed opevněné základny a kolem se nachází nepřátelské jednotky? Nuže dobrá, zvolíte pomalý postup, kdy budete odstraňovat pistolí s tlumičem jednoho nepřítele po druhém, až se dostanete k vašemu cíli? Nebo budete trpěliví a raději to vyřešíte z dálky jedním výstřelem z odstřelovací pušky? Nebo snad máte rádi ohňostroje a zasypete celou základnu minometnou palbou? Či snad zvolíte styl Stallone-Schwarzenegger a prostřílíte se, kam to půjde a budete doufat v pozitivní výsledek? Vše je možné! A příležitostí k vyzkoušení různých postupů je hra plná. Na místo mise se dopravujete, čím chcete. Opět je na vás, jestli budete jezdit autem či na motorce (uznávám, že jízdní model by stále potřeboval péči), poplujete lodí, nebo zvolíte helikoptéru, letadlo....nebo prostě půjdete pěšky a budete se kochat nádherným prostředím a sledovat, jak si žije svět okolo. Hra vám nenařizuje, jak máte pokračovat a nechává vše ve vaší režii.

Technická stránka je hry je v tuto chvíli na slušné úrovni. Vím, byly zde pravdivé zvěsti, že Ubisoft vydal hru nedodělanou a že bylo potřeba ji ještě trochu poladit, což je samozřejmě velmi nešťastná skutečnost, netýkající se však pouze Ubisoftu, ale i jiných dnešních vydavatelů. Nicméně, nyní s příchodem Breakpointu mohu říct, že Wildlands běží dobře a byť jsme se při hraní také setkali s podivnými bugy, nešlo o nic, co by nám nějak brzdilo postup hrou nebo se opakovaně objevovalo a kazilo hraní. Pro příklad: potřebujete si zavolat vrtulník, abyste mohli odněkud odletět a vrtulník se vám spawnuje přímo u stromu či skály, což má za následek totální destrukci vrtule a zneschopnění letu vašeho stroje. Avšak, podobné patálie občas dodají vašemu hraní nechtěný komický prvek a tak někdy místo frustrace a naštvání, pociťujete humornou zmatenost a nestačíte kroutit rameny. Co se poté týká například problémů s připojením, či jiných podobných blbostech, potkaly nás za celou dobu hraní všehovšudy jednou, tedy opět nic převratného.

O Wildlands bych toho mohl psát opravdu hodně, takže bych to rád zkrátil a sdělil, že pakliže máte někoho, s kým budete hrát hru v kooperaci a zajímají vás taktické-akční střílečky, čekají vás desítky hodin zábavy v parádním audiovizuálu, na kterou po dohrání budete s úsměvem vzpomínat a třeba ji časem budete chtít i zopakovat. Myslím, že teď v době, kdy vychází další díl, by to mohl být skvělý způsob, jak zabít nějaký ten čas, než Ubisoft novou hru doladí, neboť zjevně vychází v témže podivném technickém stavu, jako Wildlands.

Hru mohu tedy s radostí doporučit a popřát všem hodně zábavy.

Pro: systém kooperace, obrovský otevřený svět, výborný audiovizuál, volba stylu hry, tvorba postavy s možností úprav, české titulky

Proti: stereotypní mise, slabší scénář, jízdní model, sem tam menší bugy, výkonný pc nutný

+20

Chronomaster

  • PC 70
Po dlouhé době jsem se zas pustil do nějaké staré adventury. Moje volba padla na Chronomaster, který mě kdysi zaujal ve Score námětem a který vypadal víceméně na tradiční adventuru.

Příběh v téhle hře vychází z pera fantasy a sci-fi mistra Rogera Zelaznyho, takže je poměrně originální. Někde v budoucnosti si každý s pořádným množstvím chechtáků může vybudovat svůj kapesní vesmír na míru. Fantazii se meze nekladou, majitel vesmíru je zde neomezeným pánem. A jeden z lidí, který se navrhováním vesmírů živí je René Korda. A právě on dostává od vlády úkol - dva z vesmírů totiž zamrzly v čase a další jsou ohroženy. Korda se tak vydává ve své vesmírné lodi na pouť šesti světy. Urbs je futuristický svět po válce, Aurans inspirovaly pohádky Tisíce a jedné noci, Fortuna svět kasin, Cabal svět magie, ve Vedry vládne šílenství a Dyce je obří vesmírná sféra. Zhruba v půlce přijde zvrat, který z poměrně originálního námětu udělá tradiční story o pomstě a spravedlností, která bez většího vzrušení dopluje ke konci. Dlužno říct, že si s ním tvůrci vyhráli a tak zde máme na výběr tři různé konce závislé na finálním rozhodnutí.

Grafika je problematická. Hra obsahuje spoustu lokací, filmečků v okně i ve full-screenu a je bohužel kompletně renderovaná. Nedá se říct, že ošklivá, jen studená jako psí čumák, bez čehokoliv vizuálně zajímavého. Ani ty pohádky tisíce a jedné noci, nebo svět kouzel mě neokouzlily, naopak při procházení nezáživných lokací v kasinové planetě jsem hru na čas odložil.

Ruku v ruce s tím jde hratelnost. Opět se nedá říct, že je špatná. Korda má k rukou vesmírnou loď s kompletní databází, na cestě ho doprovází flirtující AI Jester (žena). Na obrazovce si vybírá vesmír, planetu a místo přistání. K dispozici je lahvový čas, PDA, multitool se třemi funkcemi (kladivo, šroubovák a třetí je dle daného světa). V každém světě je nutno použít zařízení, které najde klíč k ovládání.

Mimo to je tu spousta předmětů, aktivních míst a ovládání je bohužel klasické z půlky 90. let - to znamená místo jednoho kurzoru jsou tu příkazy jako open, push, get, walk, look atd... Tvůrci hrají celkem fér, žádné podrazy se nekonají, ale rozhodně to hráčům neulehčují. Některé věci se dají vyřešit více způsoby, občas je tu pixelhunting, některé kombinace jsou brutálně nelogické a díky alternativním řešením budete mít inventář nacpaný k prasknutí krámy, které za celou kapitolu nevyužijete. Ve spojení s množstvím příkazů a výše zmíněných gadgetů, které hrdina vlastní se tak průchod stává občas tak trošku peklem. Možnost umřít prakticky na každém kroku taky nepotěší. Abych zase jen nehanil, jsou tu sympatické puzzle, včetně známého pexesa nebo třeba šibenice, myslím že tu jsem v žádné adventuře ještě neviděl. A ovládání i přes množství ikon není úplně špatné, ikony se koneckonců dají měnit pravým tlačítkem.

Zkrátka a dobře Chronomaster není špatná hra. Pokud překousnete nezáživnou grafiku, dočkáte se slušného příběhu a tradiční retro hratelnosti.

Pro: Originální námět a příběh, spousta gadgetů, alternativní způsoby řešení hádanek, puzzle.

Proti: Občas moc předmětů, nelogické, nezáživná grafika.

+19

Rise of the Tomb Raider: Blood Ties and Lara's Nightmare

  • PC 70
Trocha napětí, trocha nostalgie, nějaké ty Easter Eggy odkazující na předchozí kousky z legendární Tomb Raider série, no a hlavně důležité dokreslení tragické minulosti této reinkarnace Lary Croft. Po akčnější příběhové kampani je tohle taková oddechová třešnička na dortu. Možnost dozvědět se víc o Lařiných rodičích a jejím dětství je důležitý kousek skládačky, jelikož se tato série mnohem víc zaměřuje na osobnostní vývoj hlavní hrdinky. Toto DLC rozhodně doporučuji.
+16

Day of the Zombie

  • PC 30
Zombíckých her není nikdy dost. Hra Land of the Dead: Road to Fiddler's Green mě bavila, tak sem se vrhl na její volné pokračování, o kterém hodně hráču jedničky neví. A co si budeme povídat, je o dost horší jak originál.

Hraje se tu za 3 postavy - studenta z koleje, školníka zdejší fakulty a jednoho seržanta co zbyl z výsadku armády. Každá má jinačí zbraně a jinačí cíl. Student musí najít svou dívku, školník zachraňuje cenné knihy a defakto celou školu, a voják chce prostě přežít a zmizet z města, dřív než propukne konečná vyhlazovací operace. Čeká vás 14 levelů zombíckého pekla. Zatímco v jedničce byl pěkně plynulý průchod, zde se každý level mění postava, což by nebylo na škodu, ale s každým charakterem procházíte tu samou lokaci. Takže tu máme 3 x kolej, 3 x ulici, 3 x knihovnu, 2 x spravcuv domek, 2 x prednaskove saly a nakonec jednou doky. Samotná hra tak působí spíš jako nějaký mód původní hry. V editoru to musela byt práce jednoho týdne.

Přesto všechno fandům originálu hru doporučuji. Místy je docela působivá atmosféra, občas sem se i lekl, když na mne vybafla zombie ukrytá za dveřmi.

Pro: zombie

Proti: recyklace

+8

Papers, Please

  • PC 80
No kdo by to byl řekl, že práce bude taková zábava? I když je někdy kontrola dokladů na hranicích velmi složitá a komplikovaná, hodně mě to pobavilo. Víte co, není jednoduché, když máte zkontrolovat dobu platnosti, shodující se fotografie, pohlaví, vydání nebo dokonce razítka. No a dokladů je víc a víc a máte ještě větší honičku.

Když jsem poprvé hru viděl, tak jsem měl obavu už z grafiky, ale samozřejmě jsem byl překvapen a nucen změnit názor, protože si prostě po večeru k této hře sednout, udělat si kafíčko nebo čajík a kontrolovat pasy, tak by mě to rozhodně nevadilo.

Hodně tuto hru vylepšili některé rozhodnutí, které jste museli učinit. Např: Když vás žena požádala o vpuštění do hranice, pač chtěla jít za synem a při tom měla prošlé vstupní povolení. Já jakožto dobrák jsem se snažil býti na dobré straně. Občas jsem měl honičku i o starání se o rodinu, občas hlad, občas zima. No a vy nemáte peníze. Co s tím?? Doufat, že příště bude lépe a povedete si úplně jinak, jinak jdete doslova bručet, protože pokud se to bude několikrát opakovat, tak rodina zemře.

Plusy jsou jasné! 20 konců je prostě bomba. 17 špatných a 3 dobré. Dále se mi určitě líbí hudba a soundtrack + detaily. Není, co dodat. Poté mě ještě velmi potěšila hratelnost. Bomba.

Mínusy? Snad jedině stereotyp, ale nic jiné mě nenapadá.

Takže hra celkově povedená a myslím, že 80% je na místě.

Pro: Hudba, soundtrack. detaily, mnoho konců, hratelnost

Proti: Stereotyp

+31

Concrete Jungle

  • PC --
Concrete Jungle jsem si dobře naběhl. Hra vypadá jako SimCity s kartami na mobil, tak jsem si řekl, že si tuhle jednohubku zahraji.

Bohužel pro mě Concrete Jungle není jen taková mála jednohubka ale komplexní karetní hra. Ve hře je 8 postav, každá má svůj hrací styl a svoje schopnosti, k tomu obrovsky počet karet, které postupně odemykáte. Snažil jsem se hrát jen za jednu postavu a co nejvíce se naučit karty a schopnosti. Bohužel pro mě přišlo další ALE. Soubojové levely, kde každý protihráč využívá své schopnosti dokonale, je potřeba se protivníka naučit. Obtížnost je velmi vysoká počítač děla dobrá komba a ještě poslední tahem vám udělá pěkný naschvál. Na mojí nervou soustavu tohle není vůbec dobré..

Verdikt: Concrete Jungle asi není špatná hra ale je potřeba se jí do puntíku naučit. Já čekal něco úplně jiného mobilní hříčku s kartami ve stylu SinCity s lehkou obtížností. No a Concrete Jungle je pravý opak, těžká a propracovaná. Končím v 5 level, proto hru nebudu hodnotit. Pořád mám co dohánět v Slay the Spire --%

Pro: Pěkný dizajn, Zajímavý námět.

Proti: Prekérně těžká.

+11

Graveyard Keeper

  • PC 80
Herní výzva 2019 - 1. Lovec trofejí

Graveyard Keeper pro mě byl jako poklad z nebe. Na hru jsem natrefil úplnou náhodou při procházení "fronty" na Steamu kvůli kartičkám v nějaké akci (Vánoční výprodej?) a okamžitě mi učaroval už po prvním zhlédnutém obrázku. Tak krásnou grafiku aby člověk dnes pohledal. Přijde mi, že se v dnešní retro době všichni předhánějí, aby hra vypadala co nejvíce pixelovitě a pak vycházejí grafické hrůzy typu Sheltered, Dungeon of the Endless nebo Skyhill, které se sice hrají dobře, ale dívat se na ně skoro nedá. Naproti tomu Graveyard Keeper je opravdu nádherný.

Hratelnost je velice podobná Stardew Valley, ale je v mnoha ohledech zjednodušena (nestřídají se roční období, takže vám nic neuteče, není nutné zalévání apod.). Jinak tu ale najdeme spoustu stejných či podobných věcí (těžba surovin, kácení dřeva, rybaření, dungeon, zahrádkaření apod.) a vše je velice intuitivní.

Ve hře je opravdu hodně možností, co dělat a po pár chvíli už nebudete vědět, kam dřív skočit. Čas tak velice rychle utíká a než se nadějete, uplyne několik desítek reálných hodin a je opravdu problém se od hry odtrhnout.

Bohužel i zde najdeme nějaké ty zápory. Předně je to malý inventář a obrovské množství předmětů. Neustále se budete muset někam vracet, přemýšlet, co v které truhle máte a nadávat. Ve vesnici je několik klíčových postav, které vám zadají úkol, ale jsou na svých místech pouze jeden den v týdnu. Není problém se někde zapomenout a o chlup je minout a pak čekat celý další týden. Jejich namluvení je navíc způsobeno rádoby vtipným mumláním, které mi přišlo vysloveně trapné a rozhodně ne vtipné.

Každopádně z této hry jsem byl naprosto unešený a přestože dokáže být občas neskutečně frustrující a zdlouhavá, dokázala mě k sobě přikovat jako dlouho žádná jiná.

Pro: Nádherná grafika; neskutečně chytlavá hratelnost.

Proti: Trapné "namluvení"; malý inventář; občas zdlouhavé.

+27