GRID Autosport

Do hry jsem vstupoval s nadšením, že to bude parádní jízda a místo toho přišlo ještě větší zklamání, než druhej Grid, který jsem aspoň dohrál, neboť nebyl proti Autosportu zas tak špatný. Čím to je?

Grid Autosport je odpověď vývojářů na kritizovaný druhý díl a tentokráte se v Codemasters rozhodli udělat ze série Grid větší simulaci. A kluci ze studia to na můj vkus docela přepískli. Po necelých 10 hodinách to vzdávám, navzdory vlastnictví kompletní verze se všemi DLC; tuhle hru už nechci hrát. Čímpak to je, že já, jinak zapřisáhlý kompletionista, nechávám rozehranou hru ladem?

Pojďme si tedy hru více rozebrat do jednotlivých detailů. Začněme tím, pro koho je hra určená. Autosport, jak již název napovídá, opouští své arkádové kořeny a vrhá se vstříc simulaci. Její úroveň se dá přirovnat k NFS Shift, které jsem si naplno užil; je tedy na příjemném pomezí zvaném simcade, kde si každý hráč najde svoje. Jenže, zde tomu tak není.

První velkou ranou je vizuální zobrazení závodní čáry. Na rovinu přiznávám, že jsem bez ní v simcadech docela ztracený, neboť postrádám odhad do zatáček. V arkádách to vývojáři kompenzují zvýšením účinků brzd a výraznější přilnavostí pneumatik (a já jsem tak schopný vůz uřídit), ale tady jde v tomto smyslu o výraznější simulaci. To by bylo naprosto v pořádku, kdyby byla závodní čára lépe vidět. Jako arkádový hráč jezdím výhradně s kamerou za zadním nárazníkem, to však v Autosportu výrazně nedoporučuji. Je lepší si dát kameru do interiéru, nejlépe hned za přední okno jako dashcam, abyste na závodní čáru lépe viděli. Je totiž při pohledu zpoza vozu snadno přehlédnutelná a nedá se nijak v nastavení hry barevně zvýraznit. Často tak během závodu ztratíte ideální stopu a na trati ji pak vysloveně hledáte.

Fajn, to by se vyřešit dalo. Jenže závodní čára má další, významný nedostatek. Ona do zatáček radí s velkým zpožděním. Lépe řečeno, hra předpokládá, že nejste blbec a jakmile jen na setinu sekundy zahlédnete barevnou proměnu čáry ze zelené na červenou, okamžitě to zašlápnete a sotva to ubrzdíte. Jenže, hry nehrajou jen úplný profíci, ale i nadšenci do arkád, co potřebují na tyto změny barev větší prostor. Kolikrát se mi závodní čára přelila ze zelené do červené tak rychle, že naprosto vynechala žlutou i oranžovou barvu; tedy mezistupně, které vám radí, jak moc musíte brzdit nebo jestli nestačí jen sundat nohu z plynu. To je za mě špatně. Již výše zmíněný Need for Speed Shift, Shift 2 Unleashed nebo celá série Forza (včetně Horizonu) dává jasně najevo, jak se má závodní čára chovat a fungovat. Nevím, proč tento důležitý prvek v Codemasters tak zmršili.

Další ranou pro mě bylo zjištění, jak ve hře funguje progres. Navzdory pořízení kompletního DLC bundlu je hra v kariéře opravdu holá a její průchod se nedá označit jinak než hardcore grind. Ve všech kategoriích budete závodit na stále se opakujících tratích a pořád ve stejných vozech od stejných závodních týmů. Na budování vlastního týmu tady zapomeňte, ve hře chybí i možnost pořízení vlastních vozů. Vybírat si, s jakým autem se do závodu vrhnete, tedy není možné. Závodění tedy brzo přestane být zábava, není tu žádný prostor pro různorodost. To by se ještě dalo skousnout, kdyby v Codies mysleli aspoň trochu na zábavnost. Je to přeci koneckonců videohra. Jenže kdepak. Hra vás před začátkem závodu informuje, že se nepojede na dané trati jeden závod, ale rovnou dva; každý se stejným počtem kol. Takže se klidně může stát, že ten velký okruh čítající čtyři kola pojedete dvakrát, tedy osm kol, deset minut čistého času. A to není vše. Pokud přeskočíte kvalifikaci (díky které byste na jednom okruhu strávili ještě víc času), pokaždé startujete z posledního místa. To by zase nebylo tak hrozné, kdybyste nebyli za váš úspěch trestáni; protože když náhodou jste dobří a podaří se vám v posledním kole dobýt se na první místo, automaticky v druhém kole závodu začínáte znova od poslední příčky. To je fakt nefér. A když dojedu například v prvním kole závodu třetí, kopne mě to v druhé části na 13. startovní místo ze šestnácti. To je panečku odměna! A takhle je to v každé části kariéry pořád dokola, ať už jezdíte v kategorii cestovních vozů nebo formule.

Kdyby aspoň jednotlivé eventy rychle odsýpaly, tak bych hru se zatnutými zuby aspoň dohrál. Takhle si hru zapnete, rozehrajete jeden šampionát, hrajete ho hodinu a půl a navzdory zapnutí všech asistentů a jednoduché obtížnosti bojujete o každou příčku, stejně vás hra navzdory vítězství a zisku prvního místa prostě semele. Ona zkrátka není zábavná. Dokonce i její atmosféra je velmi sterilní, velmi profesionální. Jsem zvyklý, že se mi u některých závodních her stává, že u nich po čase usínám, jak mě příliš nebaví. V takovém případě se na ně pořádně vyspím a nebo si zobnu kofeinovou tabletku Madmonq, aby se nabudily smysly a já získal větší reflexy. Jenže zde ani kombinace obojího prostě nepomáhá a já během výše zmíněného šampionátu, během jednoho závodu na celkem 12 kol, usínal. A to byl jeden z celkem šesti eventů v celém šampionátu. Je to vážně nuda.

Když se však zamyslím, je tu skupina hráčů, které bych hru mohl s klidným svědomím vřele doporučit. Její pozitivum totiž tkví v její příjemné ovladatelnosti, auta se chovají předvídatelně a řízení mě bavilo. Hrál jsem hru klasicky jen na ovladači, který je na závodní hry jinak jako dělaný. V tomto případě ale po něm nesahejte; a na klávesnici už tuplem ne. Takhle hra je jako dělaná pro nadšence simulací, tedy majitele volantů, pedálů i řadících pák. Tedy pokud se vám doma válí celý závodní rig, nebo aspoň sestava volantu a pedálů, zapojte si je a hru si pořiďte, ideálně na počítač (konzolový release byl už v době vydání zastaralý, běžel v menším rozlišení i v menších FPS). Sice volant i pedály vlastním, ale simulátory nejsou můj šálek kávy, takže to ani zkoušet nebudu.

Když to tedy shrnu; pokud máte rádi arkádové závodění, dejte od této hry ruce pryč. Pokud však máte rádi simulace a vlastníte na to potřebnou výbavu, tak tohle je hra pro vás.