Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

GreedFall

10.09.2019
30.06.2021
74
66 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh hry GreedFall se odehrává v 17. století a to konkrétně na neprozkoumaném ostrově jménem Teer Fradee. Po celém světě umírají obyvatelé na neznámou chorobu, na kterou zatím nikdo nevynalezl lék. Ten by se mohl nacházet právě na Teer Fradee, a tak se na něj vydává hlavní hrdina, kterému na chorobu umírá matka, společně se svými společníky, aby možný lék nalezl.

Ovšem ostrov není tak neobydlený, jak se na první pohled zdá, a hlavní hrdina brzy naráží na domorodé obyvatelstvo, které tyto kolonisty nevítá s otevřenou náručí. Na straně domorodců navíc stojí tajemná síla a nadpřirozené bytosti. Je na hráči, jak se s touto situací vypořádá.

Vývojáři slibují RPG systém, který začíná tvorbou postavy a jejím vývojem, kterým se hráč může odlišovat od jiných hráčů. Danou situaci lze tak řešit více způsoby dle zaměření hlavního hrdiny. S tím také souvisí dialogové možnosti a následky vašich rozhodnutí. Ve hře jsou přítomny různé frakce a možnost se k nějaké připojit. Nechybí zde ani móda typická pro 17. století, kdy je postavu možné oblékat a vylepšovat tak její statistiky, a samozřejmě i zbraně, kterých má být ve hře k dispozici hodně.

Hru vydává Focus Home Interactive a stojí za ní studio, které vytvořilo například Of Orcs and Men, Bound by Flame či The Technomancer.


Poslední diskuzní příspěvek

@Fritol (19.02.2024 16:07): jakože, docela se těším, takové to příjemné béčkové RPG, navíc Spiders mají každou hru nějaký malý progress oproti předchozí a jednou určitě dodají plnohodnotné dobré RPG :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
GreedFall jsem si koupila takřka v den vydání, což je věc, kterou jsem, mám ten pocit, udělala v životě poprvé. Takže není divu, že jsem ke hraní přistupovala s nervozitou, jestli mě to bude bavit a jestli jsem raději neměla počkat. Nyní, po 35 hodinách strávených ve hře, můžu říct, že jsem neudělala chybu koupí hry tak brzy.

Autoři slibovali hru pro milovníky Bioware her. Jestli jím jsem, to nevím, ale pravdou je, že GreedFall mi v některých věcech jejich hry, zejména pak Dragon Age, připomínal. I zde jsem tvořila různé party z dostupných společníků, povídala si s nimi (oni povídali už teda méně během procházení světem), dělala jejich osobní úkoly a navazovala vztahy. A stejně jako u DA mi často romance ztroskotaly na jedné či dvou špatných odpovědí. Tedy špatně jsem věštila z křišťálové koule to, co chtěli slyšet. A tak jsem měla romanci s tím, kdo zbyl. Aspoň ten achievement za to byl.

Když už jsem u těch postav, tak musím pochválit dabing, který se, pro mě překvapivě, opravdu povedl, a i hudba byla dobrá. Sice samotnou bych si je nepustila, ale hru příjemně doplňovala.

V čem se mi hra zalíbila a co jsem na ni nejvíce oceňovala, tak byl průzkum světa. Světa zcela nového, kam dlouho lidé z kontinentu nevkročili. Vývojářům se povedlo vykreslit ostrov tak, že jsem měla pocit, že vstupuji na území zcela neznámé a tajemné. Postupně jsem se dozvídala o jednotlivých stranách, které obydlují a zkoumají ostrov svým vlastním způsobem, o domorodých obyvatelích a jejich problémech. Ti sice byli nedůvěřiví, ale nakonec na mě navěšovali úkoly jak na vánoční stromek.

Úkoly jsou další věc, kterou na hře chválím. Autoři je napsali zajímavě a díky tomu jsem se snažila udělat všechny dostupné úkoly. Navíc notně přispěly k chápání vztahů mezi jednotlivými stranami, což se mi hodilo při plnění hlavních úkolů. Ke konci hry jsem sice měla pocit, že více cestuji mezi ohništi, než prozkoumávám, ale to není nic, co bych nezažila i v jiných hrách.

Trochu mi chyběla větší pestrost nepřátel a souboje s nimi mě ke konci už moc nebavily, protože začaly být stereotypní. Raději jsem zabíjela lidské protivníky. Navíc zpočátku jsem měla problém, že zvířata velmi lehce ztrácela aggro, což mělo za následek, že se uprostřed boje najednou vyléčila do plného života. Tento problém ovšem vymizel poté, co souboje se zvířaty začaly trvat maximálně minutu, jak moje postava zesílila.

Větší bugy jsem při hře nepotkala, jen občas se postava zasekla do textury, ale to stačilo párkrát pomačkat tlačítka a byla venku. Nahrávat hru jsem kvůli tomu nemusela. Ještě se mi jednou stalo, že jsem bojovala se skupinou lidí proti bossovi, ale tak nějak všichni jen postávali okolo a já dělala všechnu práci.

Hru jsem si užila a herní svět byl pro mě natolik zajímavý, že jsem po (mém) pomalém startu hru vcelku rychle dohrála. Bylo vidět, že měla malý rozpočet při vývoji, ale všechny ty malé nedostatky předčil příběh, prostředí a dialogy.

Jo a udělat loading tak, že si při něm mohu nakupovat/prodávat věci, měnit vybavení a povídat si se společníky, je fakt super věc.

Pro: prostředí, příběh, dialogy, jednotlivé frakce, společníci, systém loadingu

Proti: stereotypní boje, malá variabilita nepřátel

+35
  • PC 80
17. století? Kolonizace? Klasické RPG? Zajímavý příběh? Sem s tím…

GreedFall jsem měl koupený delší dobu, ale okolo hry jsem chodil v poměrně uctivé vzdálenosti. Bál jsem se, že rozehráním tohoto francouzského RPG si připravím pouze zklamání, nebo že hru jako nezajímavou odložím. A i když GreedFall má své chyby, a není jich málo, v jádru je to RPG ze staré školy v moderním kabátku. Nečekejte tak  žádné live service mechaniky, žádné mikrotransakce, žádný multiplayer. Pokud si vzpomínáte na zašlou slávu BioWare z let 2011 - 2013, budete zde jako doma. Až na ten nižší budget…

Příběh
Nebudu se zde rozepisovat detailně o příběhu hry, ten si každý hráč musí prožít sám, nedá mi to ale abych nezmínil jeho atraktivitu. GreedFall je pro mě po delší době hra, která mě oslovila svým příběhem. Ten je zde vyprávěn navíc poměrně zajímavě a i když jsem zhruba od poloviny hry tak nějak tušil jak to asi dopadne, přesto se hře podařilo přichystat mi několika zvraty nečekané překvapení. Zasazení příběhu do fiktivního 17. století s fantasy přesahem hře přidává na atraktivitě. Příběh je navíc rozvíjen velmi povedenými rozhovory, kterých si ve hře užijete dostatek, včetně těch, kde se budete muset nejednou těžce rozhodnout.

Prostředí
Jestli je na GreedFallu něco opravdu povedeného, je to prostředí. Francouzi vždy měli vysokou dávku estetického cítění a i když se jim hra nepovedla zcela bezchybně, prostředí a jeho umělecké ztvárnění se rozhodně povedlo. V interiérech panovníků jsem se cítil jako na exkurzi na zámku, obrazy na zdech vynikají detailem, dřevěné záklopové stropy mi dali okamžitě vzpomenout na návštěvu zámku Nový hrad, leštěné podlahy, koberce, obložené zdi, knihovny… Opravdu krása. Stejně tak hezky vypadá venkovní prostředí, ve kterém hráč navštíví lesy, louky, úzké cesty mezi skalami, jeskyně, domorodé vesnice. Vše je vytvořeno do detailu a nebýt jedné věci, kterou zmíním dále, neměl bych zde co kritizovat.

Postavy
I když hra umožňuje mít romanci s ostatními postavami, bez ohledu na pohlaví, neměl jsem ve hře potřebu tohoto stavu s kýmkoli dosáhnout. Některé postavy, které s hráčem putují, jsou sympatické více, jiné méně. Vyloženě jsem si neoblíbil ale žádnou. Snad kromě nauta Vasca, který byl opravdu fajn. 

Tak jak je prostředí hry krásné, tak jsou postavy na první pohled dost odbyté a ve hře nepůsobí příliš dobře. Robotická animace obličejů a strnulost postav při rozhovorech příliš nekoresponduje se skvělým dabingem, který se opravdu povedl. Postavy ve hlasech vyjadřují emoce, cítíte to z nich, ale strnulost toho co vidíte s tím moc dohromady nejde. Kromě příběhových animací, které, když už tedy jsou, tak jsou skvělé. Podtrhují nejen příběh samotný, ale také dávají vyniknout  prostředí. Málokdy vidíte ve hře postavu vytáhnout duelantskou pistoli z 17. století, či rozhovory v přístavu s nádhernou trojstěžňovou fregatou v pozadí.

Co je u postav fantastické je jejich rozdílnost a tím plynoucí odlišnost při rozhovorech a plnění úkolů. Můžete tak mít v partě svého učitele šermu, domorodou bojovnici, fanatického vyznavače víry, ostříleného námořníka a podobně. Postavy zasahují do rozhovorů, jejich přítomnost ovlivňuje ty před vámi, můžete je občas požádat aby sami mluvily, případně postava navrhne sama řešení. Toto mě nadchlo. Jeden rozhovor se nevyvíjel dobře, byl mi zamítnut vstup kvůli přítomnosti jedné z postav, kterou NPC považovala za nepřátelskou. Zkusil jsem hru nahrát a rozhovor opět začít, ale s jinou skupinou společníků. A najednou se problém vyřešil, postava po mém boku sama převzala iniciativu a NPC přesvědčila. A bylo to zcela logické, jak původní negativní postoj, tak následný pozitivní. Podobných situací ve hře je spousta. Postavy jsou jednoduše unikátní a je třeba vybírat, koho si s sebou vezmete, až půjdete za kardinálkou, či za domorodým šamanem. Rozhovory se poté totiž mohou diametrálně lišit.

RPG
Co se mi na hře vyloženě líbilo, byl její přístup k aplikování RPG prvků v prostředí. Má vaše postava malou fyzickou zdatnost? Nedostane se přes obtížné překážky typu vysoké skály, nebo úzké lávky. Naopak, umění vědy umožní vyrábět (nejenom) těkavé látky, kterými si můžete udělat průchod tam, kde bez těchto znalostí neprojdete.  Nízké charisma snižuje výkony vašich spolubojovníků. Intuice otevírá další dialogové možnosti, ale také umožní najít více věcí v prostředí. Samozřejmě, nelze mít vše, hráč si tedy musí vybrat, co zvolí. Z toho pramení více možností řešení úkolů, dle toho co hlavní hrdina dokáže, nebo na co hráč přijde.

Kromě výše vypsaných talentů jsou ve hře ještě atributy, které ovlivňují schopnost používat zbraně, zbroje, magii apod. Pro použití špičkových mušket potřebujete špičkovou přesnost, pro použití těžkých obouručních zbraní zase velkou sílu. Mágové naopak vyžadují silnou vůli. 

Co se mi už líbilo méně, byl strom schopností, ve kterém lze zcela libovolně rozdělovat body. Lze tak mít mága s těžkým kyjem přes rameno, nebo mušketýra se schopností teleportace. Zní to skvěle, ale po určité době si osvojíte jeden styl boje, který vám nejvíce vyhovuje a jakmile tomuto stylu podřídíte všechny schopnosti a investujete do nich své body schopností, které dostáváte na každém levelu, zjistíte, že další body už nemáte kam dávat. Respektive, ta možnost tu je, ale proč bych měl u svého čistokrevného mága investovat do těžkých obouručních zbraní, když stejně nemám dostatečný atribut síly, abych je vůbec unesl. Ke konci hry jsem tak měl 13 nevyužitých bodů schopností. Schopnosti které se týkaly magie, jsem měl všechny na maximum a dále rozvíjet mága již nešlo. A tak jsem body, které jsem získal průchodem hrou, do dalších schopností neinvestoval. Byla by to věc zbytečná. Škoda, že tvůrci neumožnili nadále rozvíjet povolání, či spíše směr, který si hráč vybral. 

Gameplay
Zde se již dostáváme k těm méně lichotivým stránkám hry. Samotný gameplay je v pořádku. GreedFall vám umožní vést rozhovory, bojovat, prozkoumávat přírodu i města, řešit hlavní i vedlejší úkoly a podobně. Problém je v podání. Běžíte přes půl mapy pro úkol, kde se dozvíte, že musíte přes půl mapy zpět do nyní speciálně označeného průchodu, tím se dostanete na jinou mapu, tam najdete požadovanou osobu, promluvíte s ní a musíte běžet zpět přes dvě mapy oznámit co jste se dozvěděli. Těchto běhacích úkolů je ve hře poměrně dost a časem začnou otravovat. U některých autoři rovnou nabízí přemístění na cílové místo, to je skvělé, ale proč pouze u některých a u dalších nutí hráče běhat sem a tam, tam a sem a tam a tam, je poměrně nepochopitelné. Ano, natahuje to herní dobu, ale ne tím chtěným způsobem. 

Kromě neúnavného sprintera jsem svojí postavu mohl považovat za nenapravitelného kleptomana. Po městech, ale i v přírodě, se povaluje opravdu velké množství beden. Některé jsou zamčené, jiné ne. Při prvním průchodu prvním městem se mi to líbilo, ale když jsem tím samým městem běžel po dvacáté, a ty bedny v sobě měli opět to samé (mince, střelivo, pár dalších drobností), pojal jsem podezření, že po mém odchodu z lokace vždy přijde nějaká dobrá duše a vybrané bedny opět naplní. A tak budete stále dokolečka vybírat ty samé bedny celou hru. Protože peníze a střelivo se hodí, že? A je zcela jedno, jestli vybíráte bednu pod rukama dělníka v přístavu, schránku u šéfa domorodců přímo před ním, či zapomenutou truhlu kdesi v lese. Vždy se časem opět naplní.

Boje jsou ve hře poměrně jednoduché, míření automatické a jde tak především o načasování útoků a úskoků (kotoulů, teleportačních mžiků) a protiútoků. Bojujete většinou ve třech, parťáci nepřijímají vaše rozkazy, snaží se ale seč co můžou. Mág se ke konci hry stane dost OP, to když nekráčí doprostřed útočících protivníků, jedním plošným kouzlem všechny zmrazí a dalším jim hromadně způsobí velké poškození. Toto lze po čase opakovat, a mezitím uhýbat. 

Výborně je ve hře udělaný inventář. Můžete mít opravdu velké spousty zbraní, zbrojí, náhrdelníků, prstenů, klobouků či helem, bot i rukavic. Každá část oblečení má své statistiky, které postavu ovlivňují, lze je vylepšovat, buď u kováře, nebo ručně, pokud to postava zvládne. Stejně tak můžete vybavit jednotlivé postavy vašeho teamu a přizpůsobit jim výbavu dle jejich schopností. 

Nízký rozpočet
GreedFall měl sice vyšší rozpočet než jiné hry studia Spiders v minulosti, přesto je nucená úspora vidět více než často. Všechny sídla panovníků jsou například identická. Každé sídlo má sice jinou výbavu (koberce × mramor × dřevo), ale budovy jsou jinak stejné. Vnitřní části budov ve městě, též stejné, liší se pouze výbava typu stůl, či skříň. A i ty se podezřele často opakují. Postavy mají všechny stejné proporce, jsou strnulé a NPC ve městech většinou pouze postávají a zírají do nikam. Uvěřitelnost světa tím dost trpí.

Hra také šetří na animacích. Když už tu jsou, jsou skvělé a výborně podtrhují atmosféru celé hry. Jak střihem, tak svojí dynamikou, některé jsem si doslova užíval. Ale spousta animací, kde je očekáváte, jednoduše neexistuje. Chystá se pohřeb, pro který vše zařídí hráč? Ok, dozvíte se z rozhovoru, jak to bylo smutné. Ale nic nevidíte. Bude soud s někým, komu jste před spravedlnost pomohli? Bude vám řečeno, že se to koná za zavřenými dveřmi, střih, v rozhovoru se dozvíte, jak soud proběhl hladce. Doslechnete se o obřích útocích, ale nevidíte je.  Zjistíte, že někdo někoho brutálně utlačuje. Nic nevidíte, pouze je vám to řečeno. Podobných míst, kde by animace neuvěřitelně hře pomohla, motivovala hráče, kde by mohla i ukázat více ze světa okolo vás, je ve hře opravdu hodně. Přitom jindy i méně důležitou událost povedené animace doprovází. Chybějící rozpočet je vidět i ke konci hry, kde místo uzavření hry něčím, co by bylo pověstnou třešničkou na dortu, se hráč dočká pár statických obrázků s komentářem a konec.  

Zhodnocení
Hra GreedFall mě překvapila. V tom pozitivním slova smyslu. Je vidět, že francouzští Spiders mají méně zkušeností, lidí i financí oproti BioWare. Co je ale také vidět, je zápal pro hru, snahu udělat něco jiného, snahu přinést dosud neviděné. Estetika 17. století se mi velmi líbila, tak jako jednání postav s hlavním hrdinou, který je zde za šlechtice a tomu odpovídá styl hovorů. Grafická stránka občas překvapí svojí detailností, jindy zamrzí nedotaženými postavami. Hudba je většinou průměrná, gameplay zábavný, byť občas repetitivní. Jako celek ale hra funguje, příběh táhne a já hru s chutí dohrál. Upřímně, poté co GreedFall prodal více jak 1 milión kopií jsem zvědavý, co nám Spiders předvedou do budoucna. Talent a ambice rozhodně mají.

Pro: Příběh, prostředí, skvělé dialogy, unikátní společníci, frakce, snaha o řešení konfliktu dialogem

Proti: Některé "chodící" questy, chybí animace rozvíjející příběh, nedotažené animace postav

+27
  • PC 80
Hra mě od prvních trailerů velmi zaujala. Konec konců nenajdete často RPG, které by se odehrávalo ve světě, který je jakousi směsicí fantasy a 17. století. Příběh i samotné zasazení vypadaly velmi slibně, k prvnímu překvapení ale došlo v okamžiku, když jsem spatřil, kdo má tuhle hru na svědomí.
Studio Spiders pro mě není žádnou neznámou a hrál jsem několik jejich předchozích her. Všechny měly sice zajímavý nápad, ale jeho provedení bylo více než průměrné a nemohu říci, že bych se k některé z nich chtěl vrátit. O to opatrněji jsem přistupoval ke Greedfall, ale poté co jsem si přečetl několik recenzí, rozhodl jsem se dát studiu Spiders (další) šanci. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen.

Příběh se točí okolo nemoci zvané Malichor, která decimuje starý svět. Na tuto chorobu neexistuje žádný lék a každého kdo se nakazí, čeká pomalá a bolestivá smrt. Existuje ale jistá šance, že by se mohl lék nacházet na dalekém ostrově Teer Fradee, který byl nedávno objeven a stále je ještě ve fázi kolonizace. Ostrov je obýván domorodci využívajícími přírodní magii a děsivými tvory, kteří vás bez milosti sežerou.
Myšlenka kolonizace se mi líbila a dle mého byla celkem dobře zpracována. Jakožto objevitelé nového světa musíte prozkoumávat okolí, navazovat vztahy s domorodci a učit se přežít na tomhle novém místě. Obzvláště domorodci na mě hodně zapůsobili. Jsou tu sice ještě další frakce, ale domorodci, kteří jsou úzce spojení se samotným ostrovem, se mi líbili nejvíce. Jejich kultura, jazyk, vzhled a tak podobně.
Když už jsem se zmínil o frakcích, nachází se jich tu celkem šest. Domorodci jsou na Teer Fradee doma a nejsou s příchodem ostatních zrovna moc nadšení. Dále tu je Kongregace obchodníků, ke které patříte vy. Jsou neutrální, což vám dává dobrý prostor pro budování vztahů a spojenectví. Bridge Alliance, jsou vědci inspirovaní východní kulturou. Učenci a vědci, kteří studují nové druhy. Thélème je to, co byste si představili pod klasickými kolonizátory. Plátové zbroje, misionáři a inkvizitoři. Coin Guard jsou vaši typičtí žoldáci. Pracují pro všechny národy ze starého světa a najdete je prakticky všude na ostrově. Jako poslední jsou tu Nauti. Navigátoři a námořníci. Celkem zajímavá skupina s nevyužitým potenciálem.

Jde o klasické RPG, takže máte ze začátku na výběr ze tří povolání (bojovník, kouzelník a jakási varianta na zloděje), jejichž schopnosti můžete libovolně kombinovat a vytvořit si tak styl který vám bude sedět. Boj probíhá v reálném čase, ale máte možnost si ho kdykoliv během hry pozastavit, zhodnotit situaci a použít nějaké ze svých schopností. Oproti předchozím hrám studia Spiders tu došlo k výraznému vylepšení boje. Je celkem jednoduchý na pochopení, ale vaší nepozornost vám dokáže tvrdě oplatit. Několikrát jsem se trochu zapotil, ale vůbec si nemohu stěžovat.
Kromě bojových dovedností tu máte ještě řadu dalších, s kterými si můžete upravit hratelnost. Pokud neholdujete násilí, můžete si dát body do charisma a z většiny problémů se vykecat. Nebo investujete do vědy a kromě míchání různých alchymistických směsí budete schopní vyhazovat do vzduchu slabé stěny (ano, páčení zámků je tu taky, ale tohle je větší zábava).

Ve hře strávíte dost času souboji, ale jste v první řadě diplomat, takže odpadají typické úkoly typu: zabij smečku vlků, nasbírej deset bylin a tak. Jako ano, najde se tu pár varianty těch úkolů, ale mezi vším tím vyšetřováním a rozhovory nevyčnívají. Na druhou stranu hra trpí velkou spoustou chození. Několikrát se mi stalo, že jsem došel na místo určení, jen abych se pak vracel zase zpátky, odkud jsem vyšel. Narazil jsem dokonce na úkol, který měl úplně stejný průběh jako ten předchozí, dokonce s navštívením těch samých lidí.

Pokud jde o negativní věci, tak se jich tu pochopitelně pár najde. Hra není úplně perfektní a najdete tu řadu drobných chybek, které ale nejsou tak hrozné, aby se nedaly přehlédnout. Pokud to srovnám s předchozími hrami, a tím co dělají jiné firmy, tak to zase tak strašné není.
Jedna z věcí, která mi postupem času stále více vadila, byla variabilita nepřátel. Máte tu ty lidské (tam mi to zase tolik nevadilo) a potom ty zvířecí. Těch je sice podle bestiáře hodně, ale spousta si jich je velmi podobných. A to jak vzhledem, tak pohyby. Ostrov Teer Fradee nabízí velké možnosti pro využití fantazie, ale vývojáři se v tomhle směru drželi trochu zkrátka.
Podobné je to s některými prostorami v různých městech, jako třeba paláce guvernérů. Kromě drobných detailů ve výzdobě se jedná o jednu a tutéž budovu, včetně rozmístění místností.
Během hraní jsem narazil asi jen na jeden bug, který se ale víckrát neopakoval.

Dalo by se toho zmínit ještě dost, jako třeba crafting nebo vaše společníky, ale nejlepší bude si hru přímo vyzkoušet. Ano, hra není dokonalá a řada větších titulů jí při srovnání nejspíš převálcuje, ale prostředí i nápad jsou netradiční a řekl bych, že se studiu Spiders konečně podařilo udělat hru, co by nebyla jen průměrným dílem, na které se po nějaké době zapomene. Za sebe mohu jenom doporučit.

Pro: Prostředí, příběh, možnosti

Proti: Nudní nepřátelé, některé "chodící" questy

+21
  • PC 70
Greedfall, nový zástupce žánru Running Simulator, podžánr RPG.

Je to o kousek lepší hra než předchozí Spideroviny, hlavně díky neokoukanému zasazení, na pohled hezčímu světu a zábavnějším dialogům a questům - ale pořád je tu spousta nedostatků strhávajích potenciálně skvělou hru ke (stále solidní) sedmičce. Hlavně nekonečné běhání (zdravíme Technomancera), quintilliony neviditelných zdí, celkové rozsekání světa na dvacet malých, tuneloidních map, což prostě rozbíjí zážitek z explorace.
Příběh se mi vcelku líbil, ale taky se najdou výhrady - pro mě hlavně celková černobílost, kdy všichni domorodci jsou hodňoučcí lidičkové žijící v dokonalém souladu s přírodou a světem, zatímco kolonizátoři jsou z velké části zlá zotročující/inkvizicující monstra - ale protože hrajeme superschopného domorodého kolonizátora, tak všechny problémy dokážeme vyřešit a ty zlé potrestat.

Nechci Spiders plísnit za opakované interiéry a assety, i když to občas až bolestivě bije do očí. Ale ok, měli menší budget a větší ambice, nepodařilo se to sladit ideálně, ale nic hrozného.

Měl jsem tedy ten v rámci možností nejsluníčkovější konec (malichor vyléčen, všichni přežili a byli povýšeni, mír na zemi, sex se Siorou...jen holt ten bratránek zařval), koukám na youtube na alternativní konce a umí to být slušně nihilistické - ale přijde mi, že člověk musí vyloženě hrát se záměrem mít blbej konec aby ho fakt dostal. Prakticky si nevzpomínám, že bych měl někdy dilema jak se rozhodnout, na nějakou šeď se tu nehraje.

Nechci zas, aby komentář vyzněl tak, že je Greedfall špatná hra..naopak, je dobrá, ale je prostě "jen dobrá" a potenciál tu byl na něco ještě lepšího. Pro příště nerozsekaný svět, žádné neviditelné zdi, questy strukturované tak, aby nebylo potřeba neustále běhat sem a tam, trochu méně černobílosti v příběhu a to by v tom byl en ol mil frichtimen, aby z toho nebyla aspoň osmička.

48 hodin - splněny všechny sidequesty, kromě jednoho uberfetchquestu (který dostanete na samotném začátku..)
+21
  • PC 50
Když si nějaké vývojářské studio dá za cíl vytvořit kopii her jiného, podstatně zámožnějšího, studia, tak vznikne něco jako GreedFall. Ze všech koutů téhle hry přímo srší, jak moc chce být jako Dragon Age. Z trabantových součástek Porsche nepostavíte, a přeneseně to platí i pro hry.

Zpočátku vše funguje. Prozkoumáváte město, mluvíte s NPC, řešíte úkoly a vylepšujete svou postavu. Jenže postupem času zjistíte, že takřka každý jeden herní prvek postrádá hloubku a veškeré systémy jsou nedotažené. Vývoj hrdiny není nijak omezen a já tak třeba skončil s chlápkem schopným nosit těžké brnění, palcát, metat kotouly, léčit se kouzly a třeba i tvořit a házet výbušniny. Je tudíž vlastně jedno, jakým směrem se budete ubírat, protože každý úkol nějak vyřešíte. A vůbec ta různá řešení v praxi znamenají, že buď ukecáte stráže nebo ho zabijete, či se proplížíte dírou v plotě za rohem.

O nějakém průzkumu ostrova vůbec nemůže být řeč. Většina lokací je nelogicky uzamčených, dokud do nich nepůjdete plnit konkrétní quest. Vizuálně je všechno zaměnitelné a třeba interiéry jsou asi tak tři a pak vládne jejich copy-paste. Stejný je i počet nepřátel, jen je na ně občas nahraná jiná textura, aby se jako neřeklo. Soubojový systém nefunguje, jelikož můžete každého v klidu ustřílet z dálky. Munice se díky nesmyslnému respawnu předmětů povaluje všude dost. Na příběhu není co chválit. Téma kolonizace moc nezvládá a zapomenutelné postavy ničemu nepřidávají.

Pár povedených věcí se ale dá najít. Jako De Sardet jste diplomat a tomu i odpovídají řešené záležitosti. Nikdo po vás nechce zabít deset krys nebo sbírat bylinky. Stejně tak dabing je na vysoké úrovni a rozhodnutí, zdá se, mají i dostačující vliv na děj. Přesto si nedovolím tuhle hru doporučit. Snad za pár korun někdy v bundlu.

Ambice tvůrců ze Spiders až příliš okatě srážela budgetovost, se kterou jednoznačně bojovali. Být hra ve všem poloviční, mohla z ní být příjemná jednohubka. Místo toho tu máme tvrdý a nedopečený chléb.
+20