Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

GreedFall

10.09.2019
76
24 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh hry GreedFall se odehrává v 17. století a to konkrétně na neprozkoumaném ostrově jménem Teer Fradee. Po celém světě umírají obyvatelé na neznámou chorobu, na kterou zatím nikdo nevynalezl lék. Ten by se mohl nacházet právě na Teer Fradee, a tak se na něj vydává hlavní hrdina, kterému na chorobu umírá matka, společně se svými společníky, aby možný lék nalezl.

Ovšem ostrov není tak neobydlený, jak se na první pohled zdá, a hlavní hrdina brzy naráží na domorodé obyvatelstvo, které tyto kolonisty nevítá s otevřenou náručí. Na straně domorodců navíc stojí tajemná síla a nadpřirozené bytosti. Je na hráči, jak se s touto situací vypořádá.

Vývojáři slibují RPG systém, který začíná tvorbou postavy a jejím vývojem, kterým se hráč může odlišovat od jiných hráčů. Danou situaci lze tak řešit více způsoby dle zaměření hlavního hrdiny. S tím také souvisí dialogové možnosti a následky vašich rozhodnutí. Ve hře jsou přítomny různé frakce a možnost se k nějaké připojit. Nechybí zde ani móda typická pro 17. století, kdy je postavu možné oblékat a vylepšovat tak její statistiky, a samozřejmě i zbraně, kterých má být ve hře k dispozici hodně.

Hru vydává Focus Home Interactive a stojí za ní studio, které vytvořilo například Of Orcs and Men, Bound by Flame či The Technomancer.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
GreedFall jsem si koupila takřka v den vydání, což je věc, kterou jsem, mám ten pocit, udělala v životě poprvé. Takže není divu, že jsem ke hraní přistupovala s nervozitou, jestli mě to bude bavit a jestli jsem raději neměla počkat. Nyní, po 35 hodinách strávených ve hře, můžu říct, že jsem neudělala chybu koupí hry tak brzy.

Autoři slibovali hru pro milovníky Bioware her. Jestli jím jsem, to nevím, ale pravdou je, že GreedFall mi v některých věcech jejich hry, zejména pak Dragon Age, připomínal. I zde jsem tvořila různé party z dostupných společníků, povídala si s nimi (oni povídali už teda méně během procházení světem), dělala jejich osobní úkoly a navazovala vztahy. A stejně jako u DA mi často romance ztroskotaly na jedné či dvou špatných odpovědí. Tedy špatně jsem věštila z křišťálové koule to, co chtěli slyšet. A tak jsem měla romanci s tím, kdo zbyl. Aspoň ten achievement za to byl.

Když už jsem u těch postav, tak musím pochválit dabing, který se, pro mě překvapivě, opravdu povedl, a i hudba byla dobrá. Sice samotnou bych si je nepustila, ale hru příjemně doplňovala.

V čem se mi hra zalíbila a co jsem na ni nejvíce oceňovala, tak byl průzkum světa. Světa zcela nového, kam dlouho lidé z kontinentu nevkročili. Vývojářům se povedlo vykreslit ostrov tak, že jsem měla pocit, že vstupuji na území zcela neznámé a tajemné. Postupně jsem se dozvídala o jednotlivých stranách, které obydlují a zkoumají ostrov svým vlastním způsobem, o domorodých obyvatelích a jejich problémech. Ti sice byli nedůvěřiví, ale nakonec na mě navěšovali úkoly jak na vánoční stromek.

Úkoly jsou další věc, kterou na hře chválím. Autoři je napsali zajímavě a díky tomu jsem se snažila udělat všechny dostupné úkoly. Navíc notně přispěly k chápání vztahů mezi jednotlivými stranami, což se mi hodilo při plnění hlavních úkolů. Ke konci hry jsem sice měla pocit, že více cestuji mezi ohništi, než prozkoumávám, ale to není nic, co bych nezažila i v jiných hrách.

Trochu mi chyběla větší pestrost nepřátel a souboje s nimi mě ke konci už moc nebavily, protože začaly být stereotypní. Raději jsem zabíjela lidské protivníky. Navíc zpočátku jsem měla problém, že zvířata velmi lehce ztrácela aggro, což mělo za následek, že se uprostřed boje najednou vyléčila do plného života. Tento problém ovšem vymizel poté, co souboje se zvířaty začaly trvat maximálně minutu, jak moje postava zesílila.

Větší bugy jsem při hře nepotkala, jen občas se postava zasekla do textury, ale to stačilo párkrát pomačkat tlačítka a byla venku. Nahrávat hru jsem kvůli tomu nemusela. Ještě se mi jednou stalo, že jsem bojovala se skupinou lidí proti bossovi, ale tak nějak všichni jen postávali okolo a já dělala všechnu práci.

Hru jsem si užila a herní svět byl pro mě natolik zajímavý, že jsem po (mém) pomalém startu hru vcelku rychle dohrála. Bylo vidět, že měla malý rozpočet při vývoji, ale všechny ty malé nedostatky předčil příběh, prostředí a dialogy.

Jo a udělat loading tak, že si při něm mohu nakupovat/prodávat věci, měnit vybavení a povídat si se společníky, je fakt super věc.

Pro: prostředí, příběh, dialogy, jednotlivé frakce, společníci, systém loadingu

Proti: stereotypní boje, malá variabilita nepřátel

+27
  • PC 50
Když si nějaké vývojářské studio dá za cíl vytvořit kopii her jiného, podstatně zámožnějšího, studia, tak vznikne něco jako GreedFall. Ze všech koutů téhle hry přímo srší, jak moc chce být jako Dragon Age. Z trabantových součástek Porsche nepostavíte, a přeneseně to platí i pro hry.

Zpočátku vše funguje. Prozkoumáváte město, mluvíte s NPC, řešíte úkoly a vylepšujete svou postavu. Jenže postupem času zjistíte, že takřka každý jeden herní prvek postrádá hloubku a veškeré systémy jsou nedotažené. Vývoj hrdiny není nijak omezen a já tak třeba skončil s chlápkem schopným nosit těžké brnění, palcát, metat kotouly, léčit se kouzly a třeba i tvořit a házet výbušniny. Je tudíž vlastně jedno, jakým směrem se budete ubírat, protože každý úkol nějak vyřešíte. A vůbec ta různá řešení v praxi znamenají, že buď ukecáte stráže nebo ho zabijete, či se proplížíte dírou v plotě za rohem.

O nějakém průzkumu ostrova vůbec nemůže být řeč. Většina lokací je nelogicky uzamčených, dokud do nich nepůjdete plnit konkrétní quest. Vizuálně je všechno zaměnitelné a třeba interiéry jsou asi tak tři a pak vládne jejich copy-paste. Stejný je i počet nepřátel, jen je na ně občas nahraná jiná textura, aby se jako neřeklo. Soubojový systém nefunguje, jelikož můžete každého v klidu ustřílet z dálky. Munice se díky nesmyslnému respawnu předmětů povaluje všude dost. Na příběhu není co chválit. Téma kolonizace moc nezvládá a zapomenutelné postavy ničemu nepřidávají.

Pár povedených věcí se ale dá najít. Jako De Sardet jste diplomat a tomu i odpovídají řešené záležitosti. Nikdo po vás nechce zabít deset krys nebo sbírat bylinky. Stejně tak dabing je na vysoké úrovni a rozhodnutí, zdá se, mají i dostačující vliv na děj. Přesto si nedovolím tuhle hru doporučit. Snad za pár korun někdy v bundlu.

Ambice tvůrců ze Spiders až příliš okatě srážela budgetovost, se kterou jednoznačně bojovali. Být hra ve všem poloviční, mohla z ní být příjemná jednohubka. Místo toho tu máme tvrdý a nedopečený chléb.
+19
  • PC 80
Hra mě od prvních trailerů velmi zaujala. Konec konců nenajdete často RPG, které by se odehrávalo ve světě, který je jakousi směsicí fantasy a 17. století. Příběh i samotné zasazení vypadaly velmi slibně, k prvnímu překvapení ale došlo v okamžiku, když jsem spatřil, kdo má tuhle hru na svědomí.
Studio Spiders pro mě není žádnou neznámou a hrál jsem několik jejich předchozích her. Všechny měly sice zajímavý nápad, ale jeho provedení bylo více než průměrné a nemohu říci, že bych se k některé z nich chtěl vrátit. O to opatrněji jsem přistupoval ke Greedfall, ale poté co jsem si přečetl několik recenzí, rozhodl jsem se dát studiu Spiders (další) šanci. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen.

Příběh se točí okolo nemoci zvané Malichor, která decimuje starý svět. Na tuto chorobu neexistuje žádný lék a každého kdo se nakazí, čeká pomalá a bolestivá smrt. Existuje ale jistá šance, že by se mohl lék nacházet na dalekém ostrově Teer Fradee, který byl nedávno objeven a stále je ještě ve fázi kolonizace. Ostrov je obýván domorodci využívajícími přírodní magii a děsivými tvory, kteří vás bez milosti sežerou.
Myšlenka kolonizace se mi líbila a dle mého byla celkem dobře zpracována. Jakožto objevitelé nového světa musíte prozkoumávat okolí, navazovat vztahy s domorodci a učit se přežít na tomhle novém místě. Obzvláště domorodci na mě hodně zapůsobili. Jsou tu sice ještě další frakce, ale domorodci, kteří jsou úzce spojení se samotným ostrovem, se mi líbili nejvíce. Jejich kultura, jazyk, vzhled a tak podobně.
Když už jsem se zmínil o frakcích, nachází se jich tu celkem šest. Domorodci jsou na Teer Fradee doma a nejsou s příchodem ostatních zrovna moc nadšení. Dále tu je Kongregace obchodníků, ke které patříte vy. Jsou neutrální, což vám dává dobrý prostor pro budování vztahů a spojenectví. Bridge Alliance, jsou vědci inspirovaní východní kulturou. Učenci a vědci, kteří studují nové druhy. Thélème je to, co byste si představili pod klasickými kolonizátory. Plátové zbroje, misionáři a inkvizitoři. Coin Guard jsou vaši typičtí žoldáci. Pracují pro všechny národy ze starého světa a najdete je prakticky všude na ostrově. Jako poslední jsou tu Nauti. Navigátoři a námořníci. Celkem zajímavá skupina s nevyužitým potenciálem.

Jde o klasické RPG, takže máte ze začátku na výběr ze tří povolání (bojovník, kouzelník a jakási varianta na zloděje), jejichž schopnosti můžete libovolně kombinovat a vytvořit si tak styl který vám bude sedět. Boj probíhá v reálném čase, ale máte možnost si ho kdykoliv během hry pozastavit, zhodnotit situaci a použít nějaké ze svých schopností. Oproti předchozím hrám studia Spiders tu došlo k výraznému vylepšení boje. Je celkem jednoduchý na pochopení, ale vaší nepozornost vám dokáže tvrdě oplatit. Několikrát jsem se trochu zapotil, ale vůbec si nemohu stěžovat.
Kromě bojových dovedností tu máte ještě řadu dalších, s kterými si můžete upravit hratelnost. Pokud neholdujete násilí, můžete si dát body do charisma a z většiny problémů se vykecat. Nebo investujete do vědy a kromě míchání různých alchymistických směsí budete schopní vyhazovat do vzduchu slabé stěny (ano, páčení zámků je tu taky, ale tohle je větší zábava).

Ve hře strávíte dost času souboji, ale jste v první řadě diplomat, takže odpadají typické úkoly typu: zabij smečku vlků, nasbírej deset bylin a tak. Jako ano, najde se tu pár varianty těch úkolů, ale mezi vším tím vyšetřováním a rozhovory nevyčnívají. Na druhou stranu hra trpí velkou spoustou chození. Několikrát se mi stalo, že jsem došel na místo určení, jen abych se pak vracel zase zpátky, odkud jsem vyšel. Narazil jsem dokonce na úkol, který měl úplně stejný průběh jako ten předchozí, dokonce s navštívením těch samých lidí.

Pokud jde o negativní věci, tak se jich tu pochopitelně pár najde. Hra není úplně perfektní a najdete tu řadu drobných chybek, které ale nejsou tak hrozné, aby se nedaly přehlédnout. Pokud to srovnám s předchozími hrami, a tím co dělají jiné firmy, tak to zase tak strašné není.
Jedna z věcí, která mi postupem času stále více vadila, byla variabilita nepřátel. Máte tu ty lidské (tam mi to zase tolik nevadilo) a potom ty zvířecí. Těch je sice podle bestiáře hodně, ale spousta si jich je velmi podobných. A to jak vzhledem, tak pohyby. Ostrov Teer Fradee nabízí velké možnosti pro využití fantazie, ale vývojáři se v tomhle směru drželi trochu zkrátka.
Podobné je to s některými prostorami v různých městech, jako třeba paláce guvernérů. Kromě drobných detailů ve výzdobě se jedná o jednu a tutéž budovu, včetně rozmístění místností.
Během hraní jsem narazil asi jen na jeden bug, který se ale víckrát neopakoval.

Dalo by se toho zmínit ještě dost, jako třeba crafting nebo vaše společníky, ale nejlepší bude si hru přímo vyzkoušet. Ano, hra není dokonalá a řada větších titulů jí při srovnání nejspíš převálcuje, ale prostředí i nápad jsou netradiční a řekl bych, že se studiu Spiders konečně podařilo udělat hru, co by nebyla jen průměrným dílem, na které se po nějaké době zapomene. Za sebe mohu jenom doporučit.

Pro: Prostředí, příběh, možnosti

Proti: Nudní nepřátelé, některé "chodící" questy

+16
  • PC 80
Herní výzva 2019 č. 1 - Lovec trofejí

Následující text je recenze, kterou jsem napsal do školního časopisu, takže je asi trochu delší, než byste tady čekali. Holt se mi nechce psát nějaký výtah, tak to tu hodím celé. :D

Jeden titul od vydavatele Focus Home Interactive jsem již minule recenzoval, letos ale vydali ještě jednu hru, která rozhodně stojí za pozornost, a tou je právě Greedfall. Vývojáři ze studia Spiders nejsou žádnými nováčky, ale jejich předchozí hry Technomancer nebo Bound by Flame dostaly od kritiků i hráčů pouze průměrné hodnocení. A tak jsme všichni doufali, že právě Greedfall bude ten titul, který se konečně povede. Trailery vypadaly zajímavě a hráči se těšili, že si konečně zahrají RPG ve stylu, jaký dělalo kdysi studio Bioware, jehož poslední titul Anthem byl slušně řečeno propadák. Splnil tedy Greedfall všechna očekávání a využil chytře díru na trhu po Bioware, nebo pokračuje ve stopách svých předchůdců?

Hra se odehrává ve velice zajímavém světě, který je sice inspirovaný 17. stoletím, ale nachází se v něm i monstra, kouzla a jiné fantasy prvky. Na první pohled krásný svět však ohrožuje smrtelná nemoc zvaná Malichor, na kterou ještě nikdo nenašel lék. Vžijete se do role mladého diplomata (či diplomatky, postavu si můžete vytvořit sami) jménem De Sardet. Ten se má vypravit na ostrov Teer Fradee jako doprovod svého bratrance Constantina, který na něm má působit jako guvernér. Má se za to, že na tomto ostrově by se mohl nacházet lék na onu smrtelnou nemoc. Cestu za nalezením léku vám však ztěžují domorodci, kteří kolonisty pochopitelně nemají příliš v lásce, a také další frakce, které se na první pohled jeví jako spojenci, ale postupem času začnete vnímat jejich přešlapy či dokonce zrady. Nebudete na to ale sami, po vašem boku můžou stát až dva společníci z celkových pěti (během hry je můžete a měli byste je měnit). Tyto a všechny ostatní postavy jsou skvěle napsané, dialogy jsou nápadité a obecně příběh je asi nejsilnější stránka celé hry. Nemá žádná hluchá místa a o zvraty rozhodně není nouze. Navíc má sice svou základní strukturu, ale na vašich volbách opravdu záleží a konec se tak může vždy výrazně lišit.

Jak už jsem zmínil, jedná se o RPG, a tak vás nejspíš nepřekvapí možnost zvolit si na začátku jednu ze tří tříd (mág, bojovník, střelec). Poté klasicky odemykáte nové schopnosti a vlastnosti, které se vám během hry budou hodit. Nechybí ani možnost výběru zbraní a výstroje, která vám, mimo funkce kosmetické, především zlepšuje různé statistiky, jako je poškození, obrana atd. Budete plnit různorodé úkoly, které jsou další silnou stránkou hry. Jsou rozdělené na hlavní a vedlejší. Ty hlavní jsou samozřejmě nejpropracovanější, ale ani vedlejší mise vývojáři nezanedbali. Často se jedná o několik na sebe navazujících misí, které tak utvářejí vedlejší dějovou linii, a vždy se v nich dozvíte něco málo o světě, frakcích nebo i vašich společnících. Navíc si tím zlepšíte vztahy s tím, kdo vám úkol zadal, což se rozhodně může hodit. Naopak je ale možné, že si nějakým činem, který potěší jednu stranu, naštvete tu druhou, a vztahy s ní se tak logicky zhorší. Ale ještě bych se zastavil u světa. Je třeba zmínit, že se nejedná o open world hru. Nebo tedy, jak se to vezme. Rozhodně nejde o koridorovou záležitost, jako bylo minule recenzované Plague Tale, ovšem nemáte ani volný přístup k celému světu. Ostrov je rozdělen na několik lokací, mezi kterými můžete cestovat přes načítací obrazovku. Během ní si však můžete kupovat či vylepšovat svou zbroj a nebo měnit své společníky. Načítací doba navíc není nijak dlouhá. Stejně tak hra nepatří mezi ty nejdelší RPG, jako je například Zaklínač, a to je jedině dobře. Sám jsem hru dohrál za 30 hodin, což je podle mě na takovou hru ideální. Pokud byste se však rozhodli splnit všechny vedlejší questy, herní doba se může vyšplhat až někam k 50 hodinám.

Přestože jste diplomat, ani v tomto RPG nechybí souboj, který je samozřejmě nedílnou součástí hry. Souboj sám o sobě není zpracován vyloženě špatně, ovšem působí poměrně neohrabaně a postupem času se stane repetitivním. Obtížnost taky není úplně ideální. Některé souboje projdete s prstem v nose, zatímco jiné jsou téměř nemožné. Utkání s bossy tomu příliš nepomáhají, protože jsou spíš o používání taktiky neustálého mačkání tlačítka pro úhyb a jednou za čas zaútočit.
Bohužel ani po audiovizuální stránce titul nijak nevyčnívá. Hudba je sice pěkná, ale tak upozaděná, že si na ni po dohrání hry ani nevzpomenete. Za zmínku stojí povedený anglický dabing, který bohužel trochu sráží na dnešní dobu špatný lipsync a animace obecně. Grafika je pak opravdu průměrná, byť na první pohled vypadá poměrně hezky. Tři velká města, která se na ostrově nachází, navenek působí unikátně. Bohužel opravdu jen navenek, protože interiéry jsou zpracovány všude stejně. A když vejdete do budovy guvernéra z jiného města a uvidíte, že je téměř na chlup stejná jako ta v městě předchozím, asi nebudete zrovna nadšení. Navíc grafika trpí na kvalitu detailů, což se sice dá pochopit, ale i přesto to zamrzí.

Hodnotit tento titul bylo pro mě opravdu těžké. Je totiž nutné si uvědomit, že ve studiu Spiders pracuje jen něco okolo 50 lidí, a tak už samotná skutečnost, že vytvořili hru, kterou bychom mohli srovnávat s velkými AAA tituly, je skvělá. Greedfall tedy rozhodně není hrou bez chyb, avšak jeho nedostatky nejsou tak silné, jak se na první pohled může zdát. Na horší grafiku a animace jsem si po nějaké době zvykl a souboje jsem nevnímal jako hlavní náplň hry. Pokud vám záleží na moderní grafice a chtěli byste si hlavně pořádně zabojovat, Greedfall opravdu není pro vás. Pokud ale máte rádi poctivé RPG plné propracovaných questů, skvělého příběhu a oceníte promyšlený svět a dialogy, jděte do toho. A protože patřím do té druhé skupiny, hodnotím hru jako velmi nadprůměrnou a jako jedno z dalších příjemných překvapení letošního roku.

Pro: Krásný svět, Propracované questy, Skvěle napsané postavy a dialogy, Příběh plný zvratů, Povedený dabing

Proti: Horší grafika, Špatný lipsync a animace, Repetitivní soubojový systém

+14