Bound by Flame

Představte si hru, jejíž příběh a dialogy psali mimozemšťané, jejichž jediným okénkem do lidské kultury byly Duke Nukem Forever a Game of Thrones a z toho vzniklo temné fantasy, kde má hlavní postava hlášky drsnější než šmirglpapír, tématem dne jsou zombie sexuální otroci a hráč si jen přeje, aby to co nejdřív skončilo.

Představte si hru, která by se hrozně chtěla zavděčit fanouškům nové vlny "hardcore" RPG, jako jsou Dark Souls (vlastně víceméně jen Dark Souls), ale jejím vývojářů scházela špetka jakéhokoliv talentu, takže férovou obtížnost nahradili zvýšením hodnot nepřátelských životů a snížením životů hráčových na zhruba desetinásobek nějaké rozumné míry, takže souboje i s tou nejmenší skupinou nepřátel napínají hráčovu trpělivost až do kritických mezí.

Představte si hru, která selhává i v tom naprosto základním rysu RPG, vývoji postavy, který se tady omezuje na ty nejnudnější inkrementální vylepšení. Hru, kde se na konci a na začátku vaše postava a styl hraní liší jen tím, že místo meče, co dává 12 poškození máte meč, co dává poškození 20 a vaše ohnivá koule dává o 10 poškození víc. A kde všichni nepřátele rostou v síle stejně rychle jako vy.

Tak takové je Bound by Flame. Vítejte v pekle.

Nejsem si zcela jistý, co se se studiem Spiders mezi vydáním docela povedeného RPG Mars: War Logs a tohohle paskvilu stalo, ale úspěšně se jim povedlo zahodit všechen potenciál, co jejich minulá hra měla. Na Marsu bylo sice vidět, že to byl takový menší projekt a patrně do něj autoři nemohli dát, co chtěli, ale měl zajímavý svět, příjemně náročný soubojový systém a příběh se dokonce větvil podle vašich voleb. Zkrátka nebyl jako Bound by Flame.

Nebudu se obtěžovat snažit se popsat příběh, pokud vám to bude chybět, najděte si jeho synopsi na Wikipedii či tak něco. Stačí vědět, že je to vykrádačka všeho možného, hlavně Game of Thrones (ledová armáda ze severu), která není ani trochu zajímavá až na WTF momenty, které odporují veškeré logice. Můj pohár trpělivosti přetekl, když jsem našel šest tisíc let starého zombie mága a čarodějka z mojí party po něm jako první věc chtěla vědět, jaké má sexuální úchylky a nedlouho poté se objevil na scéně hlavní záporák Lord Penishead, který okamžitě začal flirtovat s jinou čarodějkou a vykládat ji, jak si z ní udělá zombie sexuální otrokyni do harému. Jedinou zajímavou postavou je ta hlavní a to jen proto, že se za všech situací chová jako neskutečný debil, který se v prostředí rádoby temné fantasy snaží hláškovat jako středověký Duke Nukem. Spoiler, nejde mu to. Všichni ostatní včetně vašich členů party jsou kartonové vystřížky, které náhodně proplouvají děním a do konce hry vám nikdo z nich neutkví v paměti.

Co by vás na příběhu mohlo lákat, je v propagačních materiálech tak často skloňovaná volba mezi démonickou a lidskou stránkou hlavního hrdiny/hrdinky. Ta se v realitě omezuje na tři volby, které ve hře v podstatě ovlivní jen pár dialogů a to, jak moc dlouhé vám vyraší rohy. Na gameplay to nemá vliv v podstatě žádný kromě tří perků, které se nesou ve stejně nudném duchu jako všechny ostatní upgrady ve hře a na nějakou příběhovou křižovatku ve stylu Marsu nebo Zaklínače 2 rovnou zapomeňte. Démoni a lidé mají na výběr sice jiný konec, ale vývojáři se ani neobtěžovali udělat outro, takže se konce liší jen ve třech větách!

Příběh ale čert vem, dobrý soubojový systém by to měl vynahradit. Ne?

No. Ne.

Není to ani Zaklínač ani Dark Souls, je to spíš taková hodně budgetová verze Arkham Asylum, kde musíte i základního zombíka rubat minutu a on vás sejme na tři rány a většinou je nepřátel dost na to, aby vás obklopili a při první chybě vás stunlockovali k smrti. Abyste se nenudili, tak má každý druhý nepřítel nějaký bullshit plošný útok, který vás donutí neustále uskakovat (pokud jste Ranger) nebo padat na zem (pokud jste Warrior). Není to těžké, je to akorát otravné a monotónní. Magie je v podstatě nepoužitelná, protože všechny kouzla mají neskutečně dlouhou animaci čarování, kterou vám přeruší první zombík, co se na vás z deseti metrů napřáhne a skočí na vás.

Vrcholem jsou pak souboje s bossy, které jsou buďto trapně jednoduché (tak se poznají bossové, které v druhé polovině hry budou vývojáři recyklovat jako řadové nepřátele) nebo mají tolik životů, že jim vaše útoky ani viditelně neubírají a když vám uklouzne ruka, zabíjí vás na dvě rány. Posledního bosse jsem na radu internetu zabil tak, že jsem kolem něho deset minut pobíhal s kuší a střílel, protože přiblížit se k němu byla sebevražda. Zábava!

Všechno špatné v RPG systému (a částečně i soubojovém) má kořen v rozhodnutí vývojářů rozdělit schopnosti do dvou bojových stylů, Warrior a Ranger, mezi kterými musíte v boji přepínat a navzájem se jejich talentové stromy vůbec nedoplňují. To znamená, že asi každý, kdo Bound by Flame hrál, se rozhodl pro jeden nebo druhý talentový strom, který doplňoval trochou pyromancie - kdybyste body rozdělovali rovnoměrně, tak si akorát přiděláváte trápení sami sobě. A jelikož jenom jeden ze dvou bojových stylů disponuje tlačítkem na úskok, bez kterého je hra ještě víc nehratelná, je jedinou logickou volbou hrát za Rangera. To ze hry odbourává jakoukoliv variabilitu v buildech postav, k čemuž nepomáhá ani dostupné vybavení, které se od sebe liší akorát zanedbatelnými číslíčky a procenty. Kdyby tenhle RPG prvek ve hře úplně chyběl a byla to místo toho čistokrevná mlátička jako Arkham Asylum, vyšlo by to úplně nastejno, akorát by měli vývojáři o featuru míň na zadní stranu obalu hry.

Jediné štěstí je, že to nebylo moc dlouhé (a to ještě každou lokaci projdete minimálně třikrát, aby se ušetřily peníze a natáhlo se to) a i proto jsem to se skřípáním zubů dohrál. A někdo ostatní varovat musí, ne? Je na hře tedy něco pozitivního? No, hudba je docela pěkná, grafika taky není úplně hnusná. Na rozdíl od hromady jiného odpadu na Steamu to nějak drží pohromadě a funguje to jako hra, i když to je zábavné jako tahání zubů. To je z pozitiv řekl bych asi všechno?