Herní výzva 2019 – S humorem jde všechno lépe

Se sérií Yakuza jsem si poprvé začal s „nultým“ dílem, který jsem rozehrál dvakrát. Marně, nikdy jsem se do děje neponořil. Takže do série úspěšně naskakuji až s aktuálním Judgment. Ano, jde o spin-off, ve kterém vidíte Kamurocho z pohledu zákona, ale to je pravda tak na půl. Takayuki Yagami má totiž velmi úzké vazby na jednu z rodin, které bojují o vládu nad čtvrtí. Navíc cesta za úspěšným vyřešením spletitého případu vede spíš přes pěstní masakr desítky nepřátel, než přes mravenčí detektivní práci. Detektivní práce tu sice zastoupena je, ale zapomeňte na L.A.Noir nebo Holmesovskou sérii; zde je celá detektivní práce zastoupena sérií miniher, takže hledáte skryté objekty, sledujete podezřelé, nebo je dokonce honíte ulicemi Kamurocha, a to vše jen tehdy, pokud to příběh zrovna předpokládá. Jinými slovy nemůžete iniciovat nějaké vlastní pátrání z vlastní vůle. Což je trochu škoda.

Hlavní příběh je zajímavý a bere se veskrze velmi vážně. Je plný různých více či méně předvídatelných zvratů, a hlavně plný postav. Mezi obyvateli Kamurocha bují přátelství či rivalita bez ohledu na to, na jaké straně zákona se kdo aktuálně nachází a kdo je jednou úhlavní nepřítel na život a na smrt může být o pár hodin kamarád, za kterého rádi riskujete život. Přestože jsem se u hlavního příběhu bavil, nemůžu se zbavit pocitu jisté utahanosti ke konci hry. Poslední hodiny totiž sice také není o zvraty nouze, ale nelze se zbavit pocitu, že jde jen o to příběh natáhnout.

Humor, kvůli kterému řadím Judgment do výše uvedené kategorie herní výzvy, je tak zastoupen výhradně mimo hlavní příběhovou linii. Je bizardní, infantilní, a kupodivu se vůbec nebije se supervážným pojetím hlavního příběhu. Je přitom prostoupen všemi aspekty hry. Bizardní jsou náplně vedlejších misí (jako je například pronásledování paruky unášené větrem, likvidace úchylných členů Twisted Tria apod.). Humorné jsou ale i bojové zakončovačky (například likvidace ostrou omáčkou nalitou do očí protivníka či opilecká zakončovačka jak z legendy o opilém mistrovi).

Boje jsou pak kapitola sama o sobě. Zrovna kvůli tomuto aspektu hry jsem se do Judgment nepouštěl, ale nakonec jsem se zrovna u bojů bavil nejvíc. Jsou efektivní a na poměry žánru hodně fyzické. Prostředí je navíc krásně zničitelné, a proti soupeřům můžete použít spoustu věcí, které jsou prostě jen tak po ruce. Pouze avizovanou možnost přepínat bojové styly jsem moc nevyužil. Zpětně však hodně oceňuji, že vás hra opravdu dokáže odměnit dobrým pocitem z toho, že se bojové mechaniky skutečně dobře naučíte. Potěšilo mě, že souboje s bossy jsou opravdu jen klasické souboje, pominu-li to, že bossové mají více likvidační útoky a více zdraví. Nehrozí tak, že vás bossfight vytrestá tím, že se musíte učit jiné mechaniky, než jaké využíváte ve standardních střetech.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že Kamurocho nabízí spoustu dalších způsobů vyžití. Vedlejších questů je mnoho, zároveň můžete randit, závodit s drony, chodit na šipky… a tak dále. Po cca 40 hodinách hraní jsem se po dokončení hlavní linie dostal na pouhých 26 % průchodu hrou.

Shrnuto a podtrženo, skvěle jsem se u Judgment bavil. A určitě se tak v budoucnu pustím i do hlavní linie série.