Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Graveyard Keeper

15.08.2018
15.04.2019
27.06.2019
79
20 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Graveyard Keeper je hra ve stylu Stardew Valley. Hráč zde má za úkol spravovat středověký hřbitov, který představuje velký byznys. Můžete volně prozkoumávat okolí hřbitova, sbírat předměty a z nich následně vytvářet věci nové. Kromě kopání hrobů a všemožných úprav pozemku můžete také pořádat festivaly pálení čarodějnic či strašit sousedy, abyste je donutili chodili řádně do kostela. Zároveň je důležité si dávat pozor na finance a vhodně investovat, například začít prodávat části těl nebožtíků, které nikdo nebude postrádat.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Graveyard Keeper pro mě byl, jak zábavnou, tak frustrující hrou. Hraním jsem strávila téměř 70 hodin a věřím tomu, že jsem mohla mít nahráno mnohem méně, kdybych si lépe plánovala jednotlivé úkony. Jak se ale říká, po bitvě je každý generálem.

Hrát za správce hřbitova, jenž má za úkol se starat o hřbitov, kostel a pohřbívání nebožtíků, mi přišel jako dost originální nápad. U toho to však nekončilo, dále jsem mohla zahradničit, rybařit, vařit, stavět, vyrábět, bojovat atd. Toto vše jsem si zdokonalovala v obrovském stromě dovedností na základě bodů, získaných za různé činnosti.

Aby to nebylo tak jednoduché, během vykonávání činností jsem automaticky spotřebovávala svoji energii, a když mi došla, musela jsem si ji doplnit (celkem dlouhým) spánkem, nebo jídlem, či lektvarem. K tomu se během hry střídaly jednotlivé dny, kdy jsem se mohla každý konkrétní den setkat s jinou postavou, která mi zadala úkol a opět jsem se s ní mohla setkat až za týden.
Samozřejmě se mi několikrát stalo, že jsem spěchala, abych splnila nějaký úkol, a už jsem se blížila k postavě, které jsem jej měla odevzdat a protože skončil „její“ den, tak postava mi přímo před nosem odešla, a já tak musela čekat do dalšího týdne. Tohle mě vždy dokázalo spolehlivě vytočit.

Co mě nebavilo, a vlastně nebaví skoro v žádné hře, byla alchymie. Na základě různých pokusů a omylů, jsem mohla vynalézt různé užitečné lektvary. Představa, že některé pracně získané suroviny vyplácám na x nepodařených pokusech, mě utvrdila v tom, že využiji Graveyard Keeper Wiki, bez které nevím, jak bych hru nakonec dohrála.

Naštěstí šlo některé výrobky, či suroviny ve hře koupit. Bohužel k tomu ale byly potřebné peníze, kterých byl, minimálně v první polovině hry, velký nedostatek.

Další věc, se kterou jsem stále bojovala, byl věčně plný inventář. Obzvláště pak v dungeonu, kde ze zabitých monster vypadávala hromada věcí, a já se tak musela stále vracet domů, abych je odkládala do truhel.

Mohla bych vyjmenovat x dalších věcí, které mě frustrovali, ale nerada bych odradila případné zájemce o hru, protože i přes to vše, mě hra opravdu dost bavila. Jednotlivé úkoly a příběhy postav byly výborně vymyšlené a občas jsem se u nich fakt zasmála. Ač mě stála výroba některých věcí spoustu námahy a času, radost ze splněného úkolu (abych následně dostala další ještě těžší) byla pokaždé velká.

Věřím tomu, že kdyby vývojáři trochu zmenšili strom dovedností a vyřadili některé činnosti, vůbec nic by se nestalo. Naopak bych to ocenila a jistě bych si tak hru více užila.
+28
  • PC 80
Herní výzva 2019 - 1. Lovec trofejí

Graveyard Keeper pro mě byl jako poklad z nebe. Na hru jsem natrefil úplnou náhodou při procházení "fronty" na Steamu kvůli kartičkám v nějaké akci (Vánoční výprodej?) a okamžitě mi učaroval už po prvním zhlédnutém obrázku. Tak krásnou grafiku aby člověk dnes pohledal. Přijde mi, že se v dnešní retro době všichni předhánějí, aby hra vypadala co nejvíce pixelovitě a pak vycházejí grafické hrůzy typu Sheltered, Dungeon of the Endless nebo Skyhill, které se sice hrají dobře, ale dívat se na ně skoro nedá. Naproti tomu Graveyard Keeper je opravdu nádherný.

Hratelnost je velice podobná Stardew Valley, ale je v mnoha ohledech zjednodušena (nestřídají se roční období, takže vám nic neuteče, není nutné zalévání apod.). Jinak tu ale najdeme spoustu stejných či podobných věcí (těžba surovin, kácení dřeva, rybaření, dungeon, zahrádkaření apod.) a vše je velice intuitivní.

Ve hře je opravdu hodně možností, co dělat a po pár chvíli už nebudete vědět, kam dřív skočit. Čas tak velice rychle utíká a než se nadějete, uplyne několik desítek reálných hodin a je opravdu problém se od hry odtrhnout.

Bohužel i zde najdeme nějaké ty zápory. Předně je to malý inventář a obrovské množství předmětů. Neustále se budete muset někam vracet, přemýšlet, co v které truhle máte a nadávat. Ve vesnici je několik klíčových postav, které vám zadají úkol, ale jsou na svých místech pouze jeden den v týdnu. Není problém se někde zapomenout a o chlup je minout a pak čekat celý další týden. Jejich namluvení je navíc způsobeno rádoby vtipným mumláním, které mi přišlo vysloveně trapné a rozhodně ne vtipné.

Každopádně z této hry jsem byl naprosto unešený a přestože dokáže být občas neskutečně frustrující a zdlouhavá, dokázala mě k sobě přikovat jako dlouho žádná jiná.

Pro: Nádherná grafika; neskutečně chytlavá hratelnost.

Proti: Trapné "namluvení"; malý inventář; občas zdlouhavé.

+26
  • PC 75
V tejto hre sa staneme správcom stredovekého hřbitova.
V komentári len vyberiem a zhodnotím pár zaujímavých častí hry.

➤príbeh: viac zaujimavé sú príbehy ostatných postáv ako váš hlavný. Táto stránka hry ale aj tak nie je nič moc. Tradičné rozprávkové príbehy o stratenej dcére, synovi, o rozhádaných bratoch, stráte milovanej a podobne.
➤postavy: zaujímavé a vtipne podané. Či už hlavná postava z budúcnosti, hovoriaca lebka, arogantný oslík, samoľúby kňaz a mnohé daľšie. Káždá z tých hlavných sa objavila jeden deň v týždni a bolo niekedy ťažšie ich zastihnúť.
➤úlohy: väčšinu času ste plnili úlohy typu vyrob niečo a prines to danej postave, čo by mi osobne nevadilo keby ste medzi tým nemuseli urobiť 5 medzikrokov. Všetky úlohy sú prepletené a bez robenia jednej nedokončíte druhú, čo ma akože celkom štvalo.
➤výroba a obchodovanie: o vyrábani materiálov a súčastiek je prakticky celá hra. Na veľa z nich potrebujete daľšie a daľšie a tak vás zhánanie stále zdržuje. Veľa užitočných vecí išlo našťastie aj kúpiť u obchodníkov u ktorých ste na pokročilé itemy museli mať vyšší level. Najviac ma dokázalo naštvať ked som na niektoré úlohy potreboval predmet najvyššej kvality.
➤zombie: bez zombie by som si hru už predstaviť nedokázal. Predstavujú lacnú pracovnú silu ktorá sa bude hodiť. Či už na ťaženie železa, kameňa, dreva, vytváranie kníh či farmárenie, proste zombíci sú veľké plus tejto hry.
➤herná doba: naozaj dlhá, zbytočne prehnaná, proste hra po ktorej dokončení som si povedal že konečne.


!! Záverečné zhrnutie !!
Graveyard Keeper je zaujímavá hra. Na jednej strane ma celkom dosť bavila ale na druhej som si povedal že už konečne skončila, jednoducho bola až príliž dlhá. Stereotyp sa dostavý po pár hodinách a je len na vás ako sa s ním popasujete. Môj prvý pokus som vzdal práve po pár hodinách pretože ma hra nudila, druhý už som dotiahol dokonca. Príbehovo je jednoduchšia ale postavy majú svoje čaro a vtip ( páčila sa mi poznámka oslíka na konci hry ktorý spomenul že vývojári určite pridajú nejaké DLC ) a dokonca sa tu objavuje celkom dosť easter eggov ( nájsť tu môžeme aj samotného Geralta zo Zaklínača ). Väčšina úloh patrila do skupiny vyrob a prines čo po čase začne extrémne nudiť, hlavne z toho dôvodu že na splnenie nejakej úlohy potrebujete spraviť 5 daľších medzikrokov. Obrovské plus sú za mňa zombíci ktorý hru aspoň trochu skracujú a bez nich si ju predstaviť moc neviem. Vec ktorá ma mrzí je že sme sa nepozreli do Mesta ked už ho každý spomína. Nakoniec už len toľko že Graveyar Keeper nie je zlá hra a vie zabaviť len by nemusela trvať na prechod tak dlho ale to je môj osobný názor.

➤Čas strávený v hre: 61 hodín
➤Achievementy: 60/62

HODNOTENIE: 75/100%
+20
  • PC 80
Rok a pár drobných to trvalo, ale na konec jsem se prokousal až na samotný konec tohohle hrobařského simulátoru, kterému se povedlo se přerůst.

Jak už to tak bývá, a já už se nebudu opakovat o tom, jak pixelarty nemusím, protože zjevně jsem už nekompromisně lapen a musím rezignovat nad faktem, že i když je mi to na oko odporné, tak se v tomhle směru skutečně objevují super kousky, v indie moři se nejen že nekladou meze představivosti, ale i vývoji daného titulu. I GK byl případem, kdy i hotová hra trpěla značnými nedostatky a generovala i po vydání mnoho aktualizací, které sice jedno opravili, ale další dvě věci rozbili.

Na konec mám s hrou i v podstatě dvojí zkušenost. Je to rok a nějaké drobné, kdy jsem ke hře přišel prvně a byť jsem musel ocenit svérázný smysl pro humor, čím více jsem postupoval hrou, tím větší frustrací jsem začínal trpět ze zdejší nedomyšlenosti některých činností. Když pak přišla chvíle, kdy jsem potřeboval udělat větší zásobu dřeva, které ze začátku potřebujete poměrně hodně, s hrou jsem regulérně seknul. Stranou šla veškerá loajalita k oblíbenému překladateli a jeho práci. Po stém strkání stále vzdálenějších klád, kdy jsem unesl jedinou a potřeboval doručit dalších dvacet, jsem to psychicky nedal.

To se však v průběhu roku postupně měnilo. První takovou vlaštovkou byl doplněk Breaking Dead, který do hry přidává možnost zotročit Franken zombies a na konci roku 19 se přidává Graveyard Keeper: Stranger Sins, které nejen že přidává další objekt v podobě konkurenční hospody, ale rozšiřuje příběhovou linii a trochu lépe přibližuje zdejší univerzum. Hostinec jako takový, mění úplně dynamiku celé hry. Když si to vezmu, v původní verzi bych při jejích nedostatcích mohl strávit klidně nějakých 140 hodin, s DLC se to stáhlo na polovinu a to jsem se ještě dost rozptyloval. Rozptýlit se nechám snadno a hra tomu jde hodně naproti.

Tedy suma sumárum, po roce tu máte hru, kde jste správcem hřbitova, kněžím, zelinářem, okultistou, alchymistou, kuchařem s nekrofilním menu, turistou v čase, obecným dobrodincem, který pro ostatní obyvatele koná dobré skutky, příležitostným dobrodruhem a hlavně, člověkem žijícím životem po smrti, toužícím dostat se za svou milovanou, dostat se zpět domů.
Zamíchat, netřepat, přihoďte olivu a máte z toho koktejl zábavy, kde se přistihnete, jak v jednu chvíli pitváte mrtvolu, řešíte kvalitu jejích orgánů, pečlivě preparujte maso, abyste nadělali chutné hamburgery na blížící se upalování čarodějnic inkvizicí, kde samozřejmě nesmí chybět pivo a k tomu hlídáte jestli FrankenZombies neflákají přípravu vína do hospody, aby zdejší duch měl co servírovat.

Sice stále některé mechaniky zůstávají tak na půl cesty a člověk se občas pozastaví nad hektičností některých úkonů a nesmyslností některých výrobních procesů (pochopíte, až budete dělat knihu, sochu nebo třeba víno určité kvality ve větším množství), ale i přes těch pár nedostatků je to rozhodně hra, která si zaslouží pozornost, podporu v podobě pořízení a v doufání, že ještě nějaký obsah dorazí, aby třeba ještě trochu přiblížil příběh, minimálně myšlenku tvůrců a přidal nějaké to další drobné dobrodružství tohohle sarkastického sadomasochisty, který ještě nenadělal dost burgerů z mrtvol. To vše se skvělým překladem a dneska za pár korun.

Pro: Humor, obsah, hudba,

Proti: Sem tam drobné nedomyšlenosti

+20
  • PC 100
Pixelartové nezávislé hry mají jednu obdivuhodnou, čti: zákeřnou vlastnost – Přes naprosto odpudivě vyhlížející grafiku dokážou hráče absolutně pohltit, sevřít pevně do svých spárů, zakousnout se ostrými zuby, které na první pohled schovávají, do hráčova podkoží a s bohorovným klidem čekat, dokud hráč hru nedohraje… kompletně jí nepokoří, neobětuje ji (velkou) část své duše a ještě větší (o DOST větší) porci svého drahocenného času, který se mu do příchodu Zubaté pomalu a neúprosně odečítá… a to z toho onen hráč má navíc ještě nesmírné potěšení a výše jmenované naservíruje hře na stříbrném podnosu… nejlépe v kvalitě zlaté hvězdy, protože obsedantní Správce hřbitova si potrpí na dokonalost. Od mramorových mohyl počínaje, po šťavnaté dýně konče.

Jako první musím uvést, že pixelart mi všeobecně nevadí. Jednou z mých nejmilejších her dodnes zůstává první Kyrandia. Vzhled Graveyard Keepera mi ale vadil neskutečně a bolelo mě dívat se i na pouhé screenshoty. Totéž platí i pro „hrobníkova“ velkého amerického soka Stardew Valley, na něhož mě nenalákal ani emotivní, řeklo by se až: hollywoodský undergroundový příběh zvěčněný v knize Krev, pot a pixely. Takže opravdu nemohu srovnat souboj těchto dvou titánů, jak je v těchto konkrétních případech běžná a do značné míry nevyhnutelná praxe. A jsem vlastně radši, jelikož mi od začátku chybělo srovnání naprosto s čímkoliv. A jak se stalo, že jsem hru nakonec dohrál a ještě jí dávám absolutní hodnocení, když jsem předtím nemohl vystát její vizuál? Může za to jeden šupák, který tuto hru kdysi hrál na svém You Tube kanále. Tam jsem totiž viděl ukázku gameplaye, který mne jakožto milovníka Factoria zaujal. Hra putovala do seznamu přání a při začátku čínského Nového roku do knihovny… nějaká neviditelná inštance mě ke hře nutkavě přitahovala i přes můj odpor k ní. K prvnímu rozehrání jsem si přivstal, protože jsem vnitřně tušil, co se stane – napoprvé jsem u hry proseděl téměř nepřežitě dvanáct hodin a to se mi nestalo už léta. Poznal jsem, že mám na monitoru spuštěno něco mimořádného…

Úvod do podivného fantaskního světa je rychlý, neurčitý, ale přesto poutavý – přesně jak to u současných nezávislých her bývá zvykem. Po kratičkém rozkoukání se ihned chopíte nástrojů a pouštíte se do práce, do zvelebování vašeho pozemku. Prvních pár rad do začátku poskytne alkoholická lebka Garry, který mi připomínal Morteho a tudíž mi byl od začátku sympatický. Dál je to však na vás. Hra se s vámi už vůbec nemaže, naprosto nic nevysvětlí. Nevíte jak udělat to, anebo ono? Prostě si na to přijďte sami. Nevíte k čemu je tohle dobré a na co to lze využít? Prostě to zkoušejte a uvidíte. Absence jakéhokoliv hintu po celou dobu hraní ze hry činí hardcore záležitost, kde se po hráči vyžaduje aktivní přístup. Já osobně si z toho udělal výzvu. Například chytání ryb jsem ze začátku vůbec nemohl pochopit, protože nikde žádná vysvětlivka. Nakonec jsem na to postupným zkoušením přišel a o to větší jsem z toho měl radost. A tak je to tu se vším, s každou novou činností. Mnohokrát jsem byl v nutkavém pokušení podívat se na nějakou tématickou wiki, aby mi zde někdo poradil, ale vždy jsem odolal a plně jsem přistoupil na hru, kterou s vámi hra hraje, aneb poraď si sám. Když se toho budete poctivě držet, hra vás odmění extatickou satisfakcí. Krom toho - nikde žádný stres, nebo nervy, ale vše do pohody. Úžasný relax. Nad prvotní odpudivostí grafikou jsem si už ani nevzdychl...

Samotná hratelnost je plnokrevná a stoprocentní, komplexně rozvrstvená a obsáhne na desítky různých činností z nichž každá jednotlivě je samostatná a svébytná herní složka, která se ale zároveň váže na ostatní. A tato provázanost funguje překvapivě bezchybně. Až jsem žasnul, kolik si autoři dali práce s těmi nejmenšími detaily – ze všeho je cítit promyšlenost. Mohlo by se na první pohled zdát, že zde jde primárně o spravování chodu hřbitova, ale to je opravdu jen zdání. Stalo se mi, že jsem se na hřbitov úplně vykašlal, protože jsem na něj zkrátka neměl čas, nebo se mi jednoduše hodilo věnovat se něčemu jinému. Čemu dalšímu? Nejste jen funebrák. Jste i řemeslník, pěstitel, horník, kuchař, rybář, vinař, kobkař, tesař, kazatel, organizátor, alchymista, explorer, kšeftař a v neposlední řadě děvečka pro všechno ve stylu „slepička a kohoutek“ anebo (i třeba) dohazovač. To vše v sobě obsahuje jedna jediná hra, prosím pěkně! Když už jsem si myslel, že snad znám už všechny herní mechaniky, hra mi skromně naservírovala novou, ještě komplexnější (výroba knih kupříkladu). Že je to málo a chtělo by to trochu té akce? Žádný problém, běžte do sklepa pod kostelem, kde máte vstup do dungeonu, který má neskutečných patnáct úrovní, které se sice dají dohrát za dva tři večery, ale i tak je to nálož. Každý si zde najde to své. V mém případě to byla alchymie, v té jsem se chorobně vyžíval. Celé hodiny jsem trávil ve svém sklepení a patlal dohromady přísady. Udělal jsem si z toho soukromou minihru, takže jsem svým zápalem vyzkoumal přes patnáct receptur, aniž bych předtím vlastnil svitek s receptem. Krásné je, že i odpad z vašich nepovedených experimentů se dá zužitkovat. Další mojí specialitkou byl vzhled hřbitova. Byl jsem schopen strávit hodinu tím, že jsem jen vymýšlel rozvržení jedné řady hrobů a umístění těch nejvhodnějších náhrobků. Pohlížel jsem na hřbitov optikou renesančního umělce. VŠE muselo být přesně na svém místě. Bez ústupků, bez kompromisů… jednoduše dokonalé! Kdo jste zvědaví na výsledek, mrkněte sem.

Všechny uvedené činnosti mají jedno společné pojítko a o to v této hře jde především. Tím je crafting. CRAFTING kam se podíváš. Kdo nerad craftuje, rychle ruce pryč, zde se craftuje tak, až to kolikrát není hezké. A samostatnou kapitolu představuje správa vašeho inventáře. Vše vyžaduje nějaké suroviny. Dokonce i samotné suroviny vyžadují suroviny a… vaší energii. Při každé činnosti vám ubývá energie v podobě modrého proužku. Energii doplníte hezky po staru – půjdete se vyspat, nebo můžete něco pojíst, či vypít. Když jsem byl ze začátku chudý, cpal jsem se jen pečenými houbami a svého správce jsem za to upřímně litoval. Spánek ale není důležitý jen na doplňování energie. Je to zároveň i jediná možnost, jak uložit hru. Ze začátku jsem se tohoto systému trochu obával, ale nakonec ho oceňuji jako dobrý nápad. Když jsem ale někdy probděl dva dny, trochu jsem se bál, aby mi hra nespadla a já nemusel vše opakovat, ale hra mi nespadla, nebo nezamrzla ani jednou jedinkrát. Tvůrci odladili hodně z toho, co jim bylo z počátku vyčítáno. Spánek je tedy i jakási další herní mechanika, neboť i jeho pomocí lze synchronizovat váš další postup.

A tím se dostáváme k tomu, co mi na téhle hře učarovalo asi ze všeho nejvíce – pocit z vašeho progresu. Začínáte jako naprostý nuzák se zanedbaným hřbitovem, zabedněným kostelem a sešlou zahradou v prostoru vaší venkovní dílny. Nemáte ani vindru a nikdo vám nic nedá, jen po vás pořád něco chce a vše je příšerně drahé. Sami ani nevíte co pořádně máte dělat, nebo na co se zaměřit. Nevíte ani do jaké dovednosti v rozsáhlém stromu schopností investovat. A tak se protloukáte a desetkrát otočíte každý měďák, než ho do něčeho investujete. A postupně tomu všemu přicházíte na kloub. Vše jde jen velmi pozvolna, ale není dne, kdybyste nezaznamenali alespoň maličký úspěch. A to je to nejlepší na Graveyard Keeper – hra vám neustále navozuje pocit odměny a dobrého pocitu ze sebe samého. Činí vám potěšení zušlechťovat vaší zahradu, pucovat hřbitov, dělat si zásoby stavebního materiálu, studovat co k čemu slouží a následně to využít. Jste pyšní na vaši první úrodu mrkví (osel jistě také), jste nadšení z nového ponku, který jste si postavili, usmíváte se při vytěžení dalších pár kusů železné rudy, která je zpočátku hůře dostupná. Vše najednou začíná vypadat obydleně a udržovaně. Postupně zjišťujete, že peněz a možností je stále víc. Lidé, kteří se s vámi zpočátku ani nechtěli bavit, vás začnou upřímně uznávat a v té chvíli jste odměněni nepopsatelně silným pocitem toho, že tohle vše jste sami vytvořili z ničeho a že jste se svým vlastním úsilím vypracovali v kapacitu v mnoha oborech a… že vám to sype spoustu peněz. Kdo rád hraje hry založené na podobném schématu, jistě už chápe o čem přesně tu cukruji.

Nebylo by to ale o ničem bez nějakého nosného příběhu (který tu nebudu spoilerovat) a vedlejších postav. Spíše postaviček. Nehratelné charaktery jsou v této hře svérázné, až bizardní, stejně jako celý prapodivný mikrokosmos, do kterého je příběh zasazený. Každá postavička je tu svým způsobem pošahaná a pitoreskní. Však také vaším samozvaně nejlepším kámošem je mluvící lebka a čerstvé nebožtíky vám dodává mluvící bolševický osel s neodolatelně roztomilýma plandavýma ušima. Po hřbitově se vám potuluje emo duch co se bojí lidí, je ze všeho vystrašený a celou noc se dívá jak spíte. Váš „nadřízený“ v záležitostech duchovních je narcistický biskup a vaším obchodním partnerem je věčně škytající obchodník trpící obžerstvím. Takto bych mohl pokračovat dál. Co je ale na všech těch charakterech nejkouzelnější? Všichni do jednoho jsou vtipní a legrační a jejich geniální žvatlavý „dabing“ přesně odpovídá charakteru, který představují. Celá hra je prošpikovaná laskavým a milým humorem, který ale dokáže i zahřát u srdíčka. Když mi třeba lebkoun Garry mezi řečí řekl, že mě má opravdu rád, že jsem jeho „fakt nejlepší kámoš“, byl jsem z toho až dojatý. Ve hře je navíc obsaženo mnoho easter eggů a popkulturních odkazů. (viz. třeba quest: „Vedlejší úkol“) V druhé polovině hry navíc VELMI oceníte dodatečně implementovanou pracovní sílu v podobě zombie dělníků. Povedené, vtipně pojmenované DLCéčko „Stranger Sins“ představuje vysokou školou herního managementu – jakmile postavíte hospodu, už se nezastavíte. Hospoda nejvíce otestuje vaše organizační schopnosti. Jako bonus se dozvíte i něco o minulosti vesničky. To vše podkresleno krásnou a příjemnou hudbou. Co víc ještě chtít?

Tahle hra má vše co mít vůbec lze. Obdivuhodným způsobem mě pár nadšenců z Petrohradu dokázalo přikovat na dlouhé dny k monitoru, aniž by disponovali vysokým rozpočtem a řvavou kampaní. Jakoby láska k hernímu řemeslu, bazírování na detailech a čisté hratelnosti, byla obtisknuta do hry samotné a z ní přešla přímo do vás. Lazy Bear Games mi přichystali potěšení jako málo kdo – laskavou a milou zábavu plnou humoru a originálních nápadů, která mě nepřestala bavit od začátku do konce. I zde se najde pár nedomyšleností, nebo pitomostí. Několik větších a menších chybek, které lze vytknout, ale kde ne? Pokud však hledáte po všech stránkách hutný herní zážitek, chcete něco hardcore, něco vtipného, chcete si zahrát na kněze i zelináře zároveň, chcete si projít dungeon, chcete si zachytat ryby, vzít jako vedlejšák práci hospodského, tesat umělecká díla, psát knihy, a ucrafotvat se u toho k smrti??? Není problém, mám pro vás soukromý tip – Graveyard Keeper! Hra to rozhodně není dokonalá, ale dokonale pobaví.

Dlužno ještě vychválit do nebes bezchybný a osobitý překlad ze serveru Překlady her, který hru obohatil ještě o jednu originální dimenzi navíc.

Pro: Hratelnost, možnosti, potěšení, postavičky, "dabing", hudba.

Proti: Z určitých lokací kouká nedodělanost, několik drobností... stýská se mi

+15