Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Factorio

14.08.2020
28.10.2022
90
53 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Factorio je mix budovatelské strategie a akční hry od českých vývojářů, který v některých ohledech připomíná Minecraft. Hra však čerpá inspiraci především ze SimCity. Příběh je o kosmonautovi, který byl vyslán na cizí planetu, aby zde zajistil podmínky pro její kolonizaci. Přistání se však příliš nezdařilo a úkol tedy bude o něco obtížnější, než se původně očekávalo. Suroviny na stavbu továren si bude muset obstarat sám. Navíc čelí obyvatelům planety, kterým se nelíbí, jak jim náš hrdina ničí životní prostředí průmyslovou činností.

Hra je viděna izometricky. Na rozdíl od většiny strategických her zde hráč ovládá postavičku a budovat může jen na dohled od ní. Hráč si ze začátku obstarává suroviny, aby mohl postavit první továrny a v nich vyrobit stroje, jež mu zjednoduší práci. Kromě toho může v továrnách vyrábět různé předměty, které jeho postava využije různým způsobem. Týká se to i zbraní, které je potřeba k obraně proti nepřátelům. Hráč také musí zkoumat nové technologie, aby se jeho komplex rozvíjel.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Factorio je nebývale návyková hra. Jasné, není to pro každého, dokonce bych řekl, že téma automatizace továrny nadchne spíše užší okruh zájemců. Pokud jste ale mezi těmito šťastlivci, čeká vás parádní jízda. Vymýšlení neustálých zlepšováků, jak zjednodušit, zrychlit a především plně zautomatizovat vaši výrobní linku je pro mě i po mnoha desítkách hodin herního času pořád zábava. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen o skládání nekonečných hadů z běžících pásů, ale postupným objevováním jsem našel spoustu dalších vrstev - výzkum, těžba, produkce elektřiny, železnice, elektrické obvody a v neposlední řadě také obrana a souboje s hmyzími emzáky.

Co však v mých očích dělá Factorio naprosto jedinečným, je velmi výjimečný přístup a péče vývojářů. Někdy je to až trochu na škodu - vývoj se protahuje už o několik let, ale snad se už brzy dočkáme plné verze - jindy je to však pro hráče nevídaný luxus. Hra, ač je pořád oficiálně v Early Access, je již dlouho v pořádku hratelná, perfektně optimalizovaná do nejmenšího detailu. Každý prvek je promýšlen do důsledků, diskutován mimo jiné i s hráči a případně měněn tak, aby byla výsledná hra prostě perfektní. Vývojáři navíc dávají férově k dispozici demoverzi hry. I proto lidem z Wube Software jenom tleskám a těším se na oficiální vydání plné verze.
+28
  • PC 95
Roku 2012 si v jedné IT firmě na korporátní poradě, čmáral neznámý zaměstnanec na čtverečkovaný papír koncept hry, která „by ho mohla zabavit“. Vznikl tak úplně první návrh hry, jenž dnes nese název Factorio – jedna z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších her, která kdy vznikla. Ten neznámý zaměstnanec se jmenuje Michal Kovařík – nadšenec, srdcař, hračička a dovolím si to tak říct… vizionář s jednou geniální myšlenkou.

Po odladění prvního hratelného materiálu k sobě Michal Kovařík přibírá kamaráda Tomáše Kozeleka, kterého pro projekt nadchl. Rovněž velkého nadšence. Kvůli efektivitě vývoje a minimalizaci nákladů se k sobě pánové sestěhují a rok poustevničí u svých počítačů. Programují čtrnáct hodin denně, s omezenými finančními prostředky, žádnou distribuční podporou a nejistotou, zda vůbec jejich práce někoho osloví – okouzlující příklad garážového vývoje a krásný příběh o úspěchu obecně.

Je skoro až nemyslitelné, aby měla jedna hra tolik NEJ, ač je, zdánlivě, určená pro úzký okruh hráčů. A mně, i když jsem se sebevíce snažil na ní najít nějaké extra chybky a nedostatky, si zkrátka a jednoduše podmanila. Téměř bez výhrad. Nebudu zde šetřit dojmy, protože vám chci alespoň částečně zprostředkovat zážitek, který jsem u hraní prožíval.

Základní „zápletka“ je prostá – jakožto ztroskotalý, osamocený astronaut na cizí planetě, máte jeden jediný úkol: Postavit raketové silo a dostat se z planety. Kolik práce, výzev, plánování, žhavení mozkových závitů a především neutuchající zábavy a pocitu uspokojení se v tak zdánlivě snadném splnění úkolu skrývá? To pochopíte, až si hru zahrajete. Pokud jste technický typ hráče, jako jsem já, už nemusíte ani číst dál – hra vás pohltí.

První sympatická vlastnost na této hře je, že její mechaniky jsou velmi snadné na pochopení, ale po zbytek hraní vytrvale přituhuje herní náročnost. Příběhový tutoriál vám vysvětlí základní principy automatizace vaší továrny, kde je vaším úkolem pomocí pásové výroby vrstvit na sebe výroby dodatečné a přidružené. V tom nejideálnějším případě tak, aby vše fungovalo bez vašeho zásahu. Po absolvování tutoriálu nastupuje královská disciplína hry – volná hra. V mnohavrstvém nastavení si pomocí interaktivních táhel můžete zadat výchozí parametry hry. Od rozšířenosti a bohatosti zdrojů, až po agresivitu nepřátel. Vše procedurálně generované, včetně herní mapy. Začíná to zavánět věčnou znovuhratelností? ANO! Možnosti hry jsou bez přehánění neomezené.

Při volné hře začínáte prakticky s holýma rukama. Máte jen krumpáč, uhelný těžič, základní pec, pár železných plátů a vaše schopnosti. A to je tak vše. Pomaličku rozjíždíte výrobu. Stavba montoven a dalších potřebných propriet vyžadují zdroje, jako železo, nebo měď, které se povalují kolem v rudných žílách, označených na mapě. Ze začátku je musíte dobývat krumpáčem, ale to není efektivní, potřebujete těžič. Ten základní běží na uhlí. Musíte tedy vyhledat uhelnou pánev a zahájit těžbu i zde, abyste do svých strojů měly palivo. Vše se postupně začíná propojovat a vrstvit a nabalovat jedno na druhé. Ale stále to je začátek. Surové rudy musíte zpracovat. To vyžaduje pece zpočátku poháněné uhlím. Požadavky na těžbu začínají stoupat, ale vás už nebaví dodávat uhlí ručně, tudíž vyrobíte překladače a základní žluté (k uzoufání pomalé) pásy a propojíte jimi vaší rostoucí fabriku. Z automatizace máte ohromnou radost, vše funguje, ale pomalu a neefektivně a… nestačí to. Je na čase rozjet výzkum lepších a účinnějších technologií a zpracovatelských postupů. Na to je třeba postavit laboratoř, ale její stavba vyžaduje pokročilé komponenty. Je nutné postavit další montovny na jejich výrobu. V nejhorším případě si potřebné díly vycraftíte ručně rovnou v inventáři, ale to vás neuspokojí a navíc je to neefektivní. Začnete tedy plánovat rozšířenou pásovou výrobu. Vše na sebe musí navazovat v přesně dané posloupnosti. Tohle vše ale vyžaduje značné množství energie a tudíž je načase postavit parní turbíny, které pohání uhelné bojlery. Pára ale nevznikne jen tak, vyžaduje přítomnost vodního zdroje a čerpadla, ze kterého musíte do bojlerů natáhnout potrubí. Natáhnete pásy i sem a před bojlery položíte podavače, které budou uhlí dodávat místo vás. Ale už žádné podavače na uhlí, to byste se z toho zbláznili. Umístíte k nim podavače na elektřinu. K něm ale musíte (jako všude jinam) natáhnout elektrické vedení, aby jim dodávalo šťávu. Nyní se můžete pustit do výzkumu, což je alfa i omega herního postupu. Vše se zde musí přizpůsobit efektivnímu výzkumu. Úspěšný výzkum vyžaduje výzkumné balíčky v podobě barevných lahviček. Čím pokročilejší balíčky, tím speciálnější a výrobně náročnější složky vyžadují. Požadavky na výrobu a těžbu exponenciálně stoupají a v těch chvílích jsem už žhavil šedé buňky na bod varu. Hra vás vycepuje k nehorázným mozkovým výkonům. Až se budete sami sobě divit, jak krásně jste to tentokrát vymysleli a to vás bude činit šťastnými a pyšnými na sebe samé. Občas jsem se přistihl, jak se jako velký Pan továrník jen tak poflakuji po své továrně a hrdě sleduji, jak to všechno kouří, bublá, syčí a rachotí a je neustále v chodu. A tak bych mohl pokračovat stále dál…

Celá tato vaše činnost má ale i vedlejší efekt – není zrovna šetrná a zanechává v ovzduší uhlíkovou stopu zvýrazněnou na mapě. Čím větší fabrika, tím více bordelu ve vzduchu. To zrovna moc nevoní zdejším domorodcům – přerostlým broukům, kteří vám budou chtít ve vaší zdejší průmyslové revoluci zabránit a budou se na vás vrhat ve zběsilých vlnách. Čím jste ve hře dál, tím více znečištění působíte, čím efektivněji brouky likvidujete, tím jsou brouci silnější a rodí se jich víc. Hra má zabudovanou velice chytrou mechaniku na to, aby s vámi brouci vždy drželi krok, takže vám nikdy nedovolí polevit v ostražitosti a vynalézavosti. Později se jejich neustálé otravování stane až frustrujícím, protože začnou být velmi nebezpeční. Vás to ale zase donutí k tomu, abyste zřizovali stále důmyslnější obranu, osazovali sloty svého modulárního inventáře stále pokročilejšími zařízeními, pilovali válečnou taktiku a nezanedbávali tak vojenský výzkum. Ta radost, kdy vyzkoumáte silnější zbraně, nebo smrtonosnější typ náboje, který opravdu ovlivní bitevní výsledek, sebou přináší obrovské zadostiučinění, protože to funguje tak, jak jste si od toho slibovali. Byl to pro mě svátek, když jsem konečně vyzkoumal uranovou munici, nabil jí do zbraní ve svém tančíku, přezdívaném Gruber, a vyjel na svou nesčetnou „spanilou jízdu“ - na návštěvu do okolních nepřátelských bází. Familiérně, skoro až sounáležitě jsem si těsně před bojem s úsměvem zamumlal: „To budou broučci koukat co mám nového…“ A byla to vpravdě mela.

Vše zde má nějakou funkci, nebo praktické využití. Vše funguje maximálně využitelně a nikoliv jen jako další funkce, která je ve hře implementovaná jen proto, „aby tam něco takového bylo“. Například stavební a logističtí roboti – při jejich používání se z vás stane skutečný král Factoria. Další věc, ve které jsem se já osobně vyžíval a přišla mi opět geniálně a funkčně navržená, jsou vlaky. Mají ohromný potenciál a využitelnost a opravdu neslouží jen pro zpestření. Ke konci hry jsem měl mapu prošpikovanou železničními trasami, jako v Transport Tycoon.

Grafika může z obrázků odradit. Ani mně se nezdála při prvním pohledu příliš košer, ale jen do té doby než jsem hru spustil. V oné chvíli mi začala být velmi sympatická a trochu povědomá a já nedokázal říct proč. Až potom jsem si uvědomil, že mi silně připomíná grafiku Red Alertu 2, což je mé nejoblíbenější RTS vůbec (nezlob se, Original War). A něco na tom zřejmě bude. Nezanedbatelnou složkou jsou i povedené zvuky a především hudba, která je velmi chytlavá a přesně do hry zapadá. Skvěle podkresluje pocit osamělosti na planetě.

Ve hře je neustále co dělat. Nikdy se mi nestalo, že by se dostavil pocit nudy, nebo nicnedělání, jak to v podobných hrách bývá. Stále něco zlepšujete, řešíte problémy, plánujete, uhlazujete, prozkoumáváte nové perspektivní zdroje těžebního materiálů. Aktivních prvků hry je mnoho – logistika, energetika, petrochemie, zpracovávání, budovatelství, válečnictví… hra má od všeho něco a je obtížně žánrově zařaditelná, čímž se stává tak trochu univerzální.

Další veliké uznání patří přístupu studia ke hře jako takové. Hra se neustále vylepšuje a každé její vylepšení ji činí lepší a ještě lepší. Může za to sympatická filosofie autorů, kteří se hru snaží dělat tak, jak by bavila je samotné. S každým novým updatem je znát, že autoři se svou hrou drží stále nejužší kontakt a až s pedantskou obsesí ji dolaďují k dokonalosti. Stejně tak netrpí tvůrčí arogancí a sem tam se nechávají inspirovat herní komunitou, která je velmi čilá, zapálená a dospělá. Ono vůbec aplikování módů je v této hře vyřešeno velmi chytře (co vlastně není?) a elegantně – v přehledném menu samotné hry. A to, co jsou někteří schopni v této hře vytvořit, je až k nevíře. Po technické stránce rovněž není co vyčíst. Ač je oficiálně stále v předběžném přístupu, je odladěná tak, jako snad žádná jiná. Hra mi za celou dobu ani jednou nespadla, nikde jsem neobjevil žádný bug. Načítací časy jsou minimální. K drobným latencím občas dochází, když už máte velkou továrnu a brouků jsou všude v okolí hordy, ale i toto autoři odlaďují - bravo!

Proč tedy ne rovných 100%? Jednoduše proto, že tahle hra i přes absenci mínusů není pro každého. Ač čísla a hodnocení na Steamu toto mé tvrzení přímo vyvrací a její hodnocení od uživatelů zůstává trvale jedno z nejvyšších na Steamu VŮBEC. Momentálně: 99%!!! (prosinec 2019)
A přeci sem přidám jedno negativum, které jsem na hře při veliké snaze vyšťoural – tankování rakety v závěrečné fázi hry je už trochu zbytečné a otravně natahované craftování.

Závěrem? Factorio je český herní klenot, vybrušovaný ke stále větší dokonalosti. Zároveň to je ilustrativní příklad šikovnosti a talentu lidí, reprezentující českou videoherní scénu. Důkaz toho, že z minima jde vytvořit maximum a v dnešní přesycené době vytvořit originální, nadčasové tituly světové úrovně a věhlasu. Mnoho štěstí celému Wube Software.

Varování - Silně návykové!
+26 +27 −1
  • PC 95
Hneď na úvod poviem, že stratégie nie sú moja šálka kávy, no napriek tomu má táto hra dostala od prvého momentu. Je nutné teda vyzdvihnúť to, že je to fakt hardcore ( aspoň pre mňa) stratégia a veľký požierač času. Sadnete si pred pc so slovami- iba chvíľku a odchádzate po niekoľkých hodinách a máte pocit, že ste dokopy toho veľa neurobili.

Je fajn si prejsť tutoriál, ktorý vás vedie začiatkami a ozrejmí vám ako to vlastne vo svete Factoria chodí. Sama za seba sa priznám, že už aj to bolo pre mňa niekedy náročné. Je potrebné sa pripraviť na to, že sa budete musieť zhostiť úlohy architekta, ktorý bude plánovať to, kde všetko bude stáť a pracovať tak, aby bol váš výkon efektívny. Treba myslieť vo veľkom, keďže na začiatku môže stačiť jedna dve továrničky, pece alebo bane, no neskôr zistíte, že ich potrebujete desiatky. Preto je dobré nechávať si veľa priestoru.

Tutoriál som teda prešla sama a do hlavnej hry, ktorej cieľom je postaviť raketu, som sa pustila s priateľom. Osobne si myslím, že hrať to s niekým je veľmi veľkým plusom. Nemáte celú tiahu vedenia vašich tovární iba na sebe a určite je veľmi fajn ak máte možnosť prediskutovať budúce plány ešte s niekým iným.

Ako pozitívum hry by som uviedla aj niekoľko rozdielnych ,,kampaní", ktoré na vás čakajú. Ak vás nebaví stavanie lode, tak si môžete vybrať napr. kampaň kde bojujete proti svojmu kamarátovi alebo bránite svoju továreň pred hordami nepriateľov. Vo všeobecnosti nemám veľké výtky k tejto hre, možno azda to, že človek musí mať náladu a chuť hrať niečo tak detailné a nie vždy je to úplne jednoduché. U mňa to začalo prituhovať vo fáze, kde sa na scéne objavil olej, ropa a takéto srandičky.

Vyslanie rakety do vesmíru predstavuje určitý míľnik, pri ktorom sa rozhodnete či chcete ďalej pokračovať alebo nie. Mne to stačilo a s peknými 45timi hodinami som sa nateraz s Factoriom rozlúčila.

PS1: Celú hru som si myslela, že keď postavím raketu tak sa do nej nasáčkujem a vyletím do vesmíru aby som unikla z planéty. Nakoniec som zistila, že moja postava na tej votrelčej planéte ostáva. Takže úplne neviem, na čo stavba tej rakety bola. Možno som si takto chcela privolať na pomoc kamošov? ( otvorený koniec pre sequel? Možno ma príde zachrániť Ripleyová :) )

 PS2: Som rada, že tento kvalitný počin vznikol v Čechách.
+23
  • PC 100
Napsat komentář na Factorio není úplně snadné. Vzadu v hlavě neustále hlodá myšlenka, že namísto sepisování něčeho, co si přečte maximálně pár nadšenců, jste mohli raději věnovat čas hře. Já ji ale překonal a tak se zde s vámi podělím o to, jak jsem poznal Factorio:
Někdy před 5 –6 lety jsem si zahrál demo, a ihned jsem si hru koupil. A čekal. Nechtěl jsem hrát něco nehotové, nedodělané. Mnohokrát jsem už už hru zapnul, ale nakonec jsem odolal. A letos jsem se dočkal. Ostatně bylo na čase. Snad každý rok jsem Factorio zařazoval mezi hry, které použiju do daného ročníku herní výzvy. A ten rok opravdu nastal. Přestože tomu okolnosti nepřáli, Factorio jsem rozehrál... a neskutečně si ho užil. Pomalé rozkoukávání, objevování co všechno za ty roky přibylo. A s každým krokem se nabízely nové a nové možnosti a prvky. Mnohokrát mi přišlo, že příští krok už bude příliš, že tohle už je až moc komplexní. Ale když přece jen zkusíte tu novou výrobní linky vybudovat, najednou zjistíte, že jste se obávali zbytečně a nové se organicky skloubí s už dávno ovládnutými triky a dovednostmi. Krok za krokem pak završíte své snažením stavbou raketového sila a vaše snažení je završeno vypuštěním rakety... a nebo taky ne. Klidně můžete pokračovat a ovládnout celou planetu. Můžete být efektivní, můžete být estetičtí, můžete být ničitelé všeho živého. Je tolik možností a je jen na vás jak hru budete hrát. Jak si zajistíte energii, jak se postavíte k obraně, budete dopravovat všechno vlakem nebo obkroužíte celý svět dopravníkovými pásy? ...to vše je jen na vás.
Dám vám jedinou radu: Myslete ve velkém. Velká těžební pole, velké výrobní linky a hlavně si nechejte VELKE PROSTORY pro další rozšiřování.

Proti: strašný žrout času

+21
  • PC 95
Tahle hra je jako droga. Začíná po malých dávkách a než se rozhlédnete jste v tom až po uši. To co začíná nevinně připojením prvního světla ke skromnému parnímu generátoru, končí vypouštěním vlastních raket na orbitu a nukleární dominancí nad lokální nepřátelskou faunou tvořenou hmyzem.

Princip hry je jednoduchý, získejte dostatek materiálu a technologické vyspělosti proto abyste mohli v raketě opustit planetu na které jste na začátku nouzově přistáli. Není možné aby si postava vše vyráběla v ruce a navíc by to zabralo neskutečné množství času. V tu chvíli přichází prvek automatizace. Navíc podobně jako v Minecraftu je zde možnost využívat programovatelné prvky a vytvářet si další vlastní hru ve hře.

Postupným výzkumem a rozvojem základny dochází k řešení různých úzkých hrdel v plynulosti automatizace. Zjistíte že potřebujete vyrábět více obvodů, navýšíte tedy celkem logicky počet továren. No jo, ale teď zas pro ně není dost materiálu, je tedy potřeba zvětšit pole těžících zařízení. Takové množství materiálu ale potřebuje rychlejší a efektivnější přepravu. A takhle stále dál a dál se snažíte zrychlit všechny postupy abyste nakrmili vlastní poptávku. Silně návykové pro všechny hráče co mají rádi volnou ruku a umí si dlouhodobě pohrát.

Pro: návykové, hravé

+20