Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Original War

03.12.2001
87
250 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Na Sibiři je objeven stroj neznámého původu. Po letech výzkumů se zjistí, že se jedná o stroj času, pomocí něhož se dá přepravit do velmi vzdálené minulosti, zásoby paliva k němu jsou však omezené - tvoří je minerál siberit v malém množství nalezený u stroje, katalyzátor studené fúze, jehož zásoby se stále nacházejí na Sibiři. Do minulosti je tedy vyslán tým amerických dobrovolníků bez zpáteční jízdenky, jejichž mise se zdá z počátku jednoduchá - vykopat zásoby siberitu ze Sibiře a zakopat je na Aljašce, s kterou je v té době pevninou spojena.

Original War je originální strategií - hra probíhá v real-time, můžete ji však kdykoliv pozastavit a rozdělit jednotkám příkazy. Bojujete o suroviny - bedny z budoucnosti s materiálem, ropu, siberit, ale hlavně lidi. Systém lidí je jedinečný - žádné nemůžete "vyrobit" v kasárnách, máte jen ty, kteří přistanou v minulosti. Každý člověk může vykonávat jedno ze 4 povolání (voják, dělník, mechanik, vědec), které si mění v příslušné budově a získává v něm dle vykonávané činnosti zkušenosti.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
I do Original War jsem se zamiloval už v demíčku, respektive už v legendární recenzi v ABC. (https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/2565/original-war.html). Demíčko obsahovalo pouze dvě mise, a to původní první a čtvrtou misi z ruské kampaně (v té čtvrté bylo možné na rozdíl od plné verze ochočit opičáky). Ve své době působila Original War na českém trhu s hrami jako zjevení. Konečně kvalitní česká hra, s českým dabingem a nebyla to adventura. Navíc i na poměry RTS byla značně originální a unikátní. Musím říct, že mi její koncept strašně sedl a upřímně (Mafie mi to promine) ji považuju za nejlepší českou hru.

Asi budu jeden z mála, který se hned pustil do ruské kampaně a hru za Rusko třikrát dohrál (na všechny tři obtížnosti), než jsem vůbec spustil kampaň americkou. A musím říct, že mě asi bavila víc. Američani mají asi lepší, vtipnější a zapamatovatelnější postavy, ruská kampaň však působí více dynamicky, a máte větší pocit, že něco budujete a účastníte se války. Je pravda, že Original War je na poměry strategií značně znovuhratelná, protože hráč dělá v průběhu misí spoustu rozhodnutí, která mění hratelnost i jisté nuance v dalších misích. Některé postavy tak reagují jinak, dochází k jiným nascriptovaným událostem atd.

Samotný koncept Original War je poměrně jednoduchý, ale chytlavý. V každé misi máte jen omezený počet postav, které mohou měnit své povolání (voják bojuje, mechanik staví a řídí vozidla, dělník staví a opravuje budovy a vědec zkoumá technologie a léčí zraněné postavy), ve kterých se zlepšují, mise jsou různorodé, v každé máte za úkol něco jiného a bohužel bývají často časově omezené, což mi přijde jako největší slabina hry. Obzvláště pro defenzivního hráče strategií, jakým já jsem.

Vlastně nevím, co o Original War psát, přijde mi, že ji musí znát každý a to je zbytečné psát, jak se hra hraje. Pokud ji někdo nezná, stěží to tady bude číst. Original War je pro mě, jako i pro spoustu hráčů velkou nostalgií a vzpomínkou, že člověk mohl v roce 2001 hrát něco takhle kvalitního a česky. Je velká škoda, že hra nedosáhla výraznějšího zahraničního úspěchu, protože určitě každý z nás si posteskl, že by byla potřeba oficiální arabská kampaň, skirmish nebo regulérní druhý díl. To je velká škoda, i když díky moderům a stále aktivní hráčské základně je Original War dost hraná i dnes.

Pro: Příběh, dabing, hratelnost, originalita

Proti: Časově omezení mise, chybí skirmish, chybí arabská kampaň

+34
  • PC 90
Tuhle hru jsem si kdysi koupil úplně naslepo, jen na základě kladné recenze v časopise Level. Líbily se mi obrázky a hlavně se hra nejevila jako dlaší z řady RTS ve stylu "vyrob víc jednotek než nepřítel".

Hra se odehrává v pravěku, cca 2 miliony let před naším letpočtem. Hra nabízí dvě strany - Američany a Rusy, přičmež se ve zde vyskytuje ještě jedna nehratelná strana a to Arabové. V pozdější části hry je možné se ještě přidat v alterantivní větvi příběhu na stranu odpadlíků z obou národů.

Jak už jsem napsal, nejde o klasickou RTS ve stylu, těž hafo surovin a vyráběj stovky vojáků. V této hře dostanete do každé mise určitý počet lidí a s těmi si musíte vystačit, maximálně občas přijdou nějaké posily, ale rozhodně není možné si vyrobit lidi nové. Když o někoho přijdete, je po něm a do konce hry už ho k dispozici mít nebudete, takže lidi jsou to co je nutné opatrovat jako oko v hlavě, protože na nich závisí všechno - výstavba, řízení vizidel, průzkum atd. Každá postava je unikátní, se svým vlastním jménem a vlastnostmi, nejsou to jen bezejmenné figurky.

K tomu se pojí další skvělá vlastnost této hry a to je systém povolání. Vě hře jsou celkem 4 - voják, delník, mechanik a vědec - a každá postava může vykonávat jakékoliv z nich (satčí zajít do zbrojnice a je z ní voják, případně do skladu, kde se převleče do dělnického atd.) ale jenom pro některé z nich má předpoklady, aby se v nich mohla rozvíjet, takže hráč musí vysledovat v čem kdo viniká a tím směrem ho zaměřit. V případě potřeby ovšem není problém nahnat 3/4 základny na stavbu nové budovy, každému jde ale práce v závislosti na jeho předpokladech od ruky jinak.

Propracovaný je také systém surovin, kdy jsou vám z budoucnosti posílány bedny s materiálem a k tomu je ještě možné těžit ropu a siberit (příapadně alaskit, když hrajete za Rusko, ale jde o jednu a tu samou věc). V podstatě taková obdoba uranu a jaderné energie podle mě i podle pozdějšího použití ve hře -> alaskitová a siberitová bomba (má nádherný efekt >:) )

Vaše vozidla mohou jezdit buď na solární energii, nebo na ropu, případně mohou mít siberitový (alaskitový) motor, nejsou předem dané druhy, ale vy sami si určiíte, zda zrovna potřebujete vozidlo s kolovým podvozkem, které je sice rychlé, ale neprojede všude, nebo s pásovým, které je pomalješí, ale na druhou stranu se dostane na víc míst než kolové (krom toho je to ještě rozděleno na lehký a těžký podvozekv obou variantách). Na ten samý podvozek je možné namontovat zbraň podle vašeho výberu - kulomety, děla, rakety, případně z toho udělat obyčejný náklaďák atd. těch varinat je spousta. Možností jak je řídit, je také víc - buď přímo člověkem, nebo v pozdějších fázích hry i rádiově, kdy jeden mechanik dokáže ovládat X vozidel v závislosti na své úrovni a úplně ke konci je možné namontovat do aut počítač, takže k řízení už lidi nejsou potřeba. Vše má samozřejmě své výhody a nevýhody.

Co se týče technické stránky, tak hra vypadá pěkně, grafika je 2D, ale docela stylová, zamrzí absence vyššího rozlišení než je 1024*768. Hra je plně přeložená do češtiny, tedy i včetně dabinug, o kterém jsem četl, že je hrozný. Mě přišel docela v pohodě, neurazí, nenadchne, svůj účel plní.

Škoda jen, že ve hře není možnost kromě příbehu a MP, si zahrát také klasický skirmish. Každopádně mě tato originální strategie opravdu bavila a o to víc zamrzí, že díky přístupu vydavatele se jako i u dalších nedoceněných her druhého dílu už asi nikdy nedočkáme :(

Pro: příběh, stylová grafika, možnost stopnout hru a udílet rozkazy, netradiční herní mechanismy

Proti: max. rozlišení 1024*768, absence skirmish modu

+32
  • PC 100
Když jsem se poprvé dostal k této hře v rámci CD přílohy ke Score, myslel jsem, že je to vtip. Všichni jsme už někdy slyšeli o cestování do minulosti a stroji času, ale teď se toto vděčné téma rozhodli zpracovat v renomovaném brněnském studiu Altar Interactive a tvrdili, že to jde. Nedělali si legraci… stvořili ne EON, ale Original War – těžko určitelnou směsici několika herních žánrů.

„Kdo se na to necítí, ať to řekne hned. Nechceme tam nikoho, kdo není stoprocentně odhodlanej.“

Je to RTS, nebo strategie, či snad dokonce RPG? Od všeho trochu a funguje to po čertech zábavně! Již samotný název hry vystihuje, o čem toto trochu zapadnuté veledílo je. Originálně pojaté postřelování z automatických pušek v dávném pravěku? Nemůže to znít víc béčkově, ale to je první mylný dojem, neboť tato hra se sice záměrně nese ve zcela šestákovém duchu, ale její zpracování je vysoce profesionální a do nejmenšího detailu promyšlené. Jednoduše kvůli tomu, že ta směsice žánrů co se namíchala v kastrólu pejska a kočičky, mně nepřestává bavit ani po desátém dohrání. A opravdu není moc titulů, které by toto dokázaly.

Scholtze-Kapsky-Lifschitzovo tau-deflektorové zařízení.

…nebo po americku EON – to je oč v příběhu běží. Zařízení, které vás přenese do minulosti z níž není návratu. Vy se jakožto hráč ujímáte prvního hratelného alter-ega, poručíka Macmillana, jehož charisma se nebes dotýká a jehož charakter jsem si zamiloval od první chvíle. Z velké části za to může i dabing, o kterém ale později. První seznámení s herním světem a jeho mechanikami je rychlé a zkratkovité a vůbec nedává tušit, kolik zábavy se před vámi začíná odvíjet. Jakožto úplný zelenáč rovněž nic nechápete a jste rádi, že na vás vyskakují čtverečky nápovědy. Nezbývá vám nic jiného než pro-pá-trrrat okolní ter-rén, navázat spojení se všemi ostatními vojáky a postupovat severo-východně.

„Hlásím, že vidím novýho piráta, pane.“

Počáteční bojůvky vám napoví, že zde nepůjde uplatnit bezduchá taktika frontálních útoků, protože to většinou znamená debakl, nebo přinejmenším smrt jedné z vašich drahocenných postaviček, které spadají pod vaše velení a nevědí, že je v nich tolik krve. Zde totiž nevelíte mase bezejmenných panáčků, ale malým komandům, z nichž každý voják, či vojákyně má své vlastní jméno. A někteří i charakter a k tomu vlastní hlasový (rozuměj hláškovací) set. To je jedna z prvních věcí, která hru odlišuje – bohatost charakterů z nichž si spoustu oblíbíte a nedáte na ně dopustit. Na druhou stranu tu máte ještě záporné charaktery, co vám mají lézt na nervy, nebo je máte rovnou nenávidět. Viď, slizký Glebe? A ono to všechno funguje přesně tak, jak to bylo zamýšleno.

„Vítám vás, soudruhu opočlověče.“

Je nutno samostatně vypíchnout další specifikum hry. Tak předně: hra je doslova nařachaná hláškami, z nichž valná část u hráčů zlidověla. A protože se jedná o českou hru z roku 2001, kdy byl obvyklý i český dabing, dostáváme ho i zde. Mnohými je zatracován jako nesnesitelný, ostatní ho uctívají jako božstvo. Představuji si, jak to asi muselo vypadat, když se herci z brněnského dabingového studia sešli, aby si stanovili, jakým způsobem mají dabovaní pojmout. Zda seriózně, nebo tlačit na přepálenost. Vyhrála zjevně druhá možnost a herci se v této hře, ve které dabuje snad tři čtvrtě četnické pátračky, doslova vyřádili. Již první filosofická rozprava, která se vede hned v úvodu hry na téma jakým způsobem se měří odhodlaní chlapa, ilustruje, v jakém duchu se bude dabing a scénář odvíjet… a že se to celé nebude brát příliš vážně. A když vzápětí prvně uslyšíte: „Teď postupujte přímo na sever, posíláme vám naproti pomocný oddíl“, nezbude vám nic jiného než dabing začít milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. Ale neposlouchejte je, je to past! Postupujte severo-východně, opakuju severo-východně. A pokud se vám zdál dabing zpočátku přehnaný, počkejte, až se vrhnete na sovětskou kampaň. Zde se už herci naprosto utrhli ze řetězu a komunisticky laděné hlášky (zejména při hlášení zpráv) ze sebe sypou s nakažlivě zábavnou sebeparodií i nezbytným ruským přízvukem, který je jednoduše neodolatelný: „Da…? Když myslíte, soudruhu.“

„Frank jim to nandá, pane“

Není snad nikoho, kdo hru hrál a neměl své oblíbené charaktery, bez kterých by odmítl plnit zadanou misi, jelikož k nim zkrátka přilnul. Charaktery jsou zde zapamatovatelné a pamětihodné. Alespoň pro mě, protože jména svých oblíbenců bych mohl i dnes odrecitovat zpaměti po probuzení ve dvě v noci. Není to jen Macmillan a Burlak, ale třeba takový Frank Forsyth, ze všeho podělaný Bobby Brandon, upištěný zrzek Cyrus Parker, roztržitý Tim Gladstone, sympaťanda Lucy Donaldson, drsňácká vojanda se vzhledem Ivana Draga Lisa Lawson, jež je jakousi protiváhou mnou velmi neoblíbené puťky Joan Ferguson, jejíž hláška: „To napravo je plynový pedál?“ mně pokaždé nepřestává iritovat. A protože charaktery mají jakýsi svůj elementární RPG systém, naučíte si na mise brát odborníky, kteří odpovídají vaším požadavkům a které si pro tyto požadavky plánovitě školíte. Ale téměř nikdy je nemůžete pobrat všechny najednou a to je potom obrovské dilema, koho vzít a koho nechat na základně, protože bez jejich přítomnosti a hlášek je hraní poloviční. A za koho jsem hrál raději? Jen o malounko to u mě vyhrává Macmillan. Promiň mi to, soudruhu Gorkij, ale Macmillan je prostě sympatičtější parchant… Parchant s bombou.

„Hele, bedny z budoucnosti.“

Každá správná RTS musí mít určitou formu zdrojů, jež je možné zpracovávat a měnit je na užitečné a nezbytné vybavení pro vybojování převahy. Zde je to opět řešeno originálně. Paliva se těží klasicky pumpou a dolem, ale stavební materiál netěžíte, nýbrž sbíráte výbavu v podobně zásilek, které vám velení v budoucnosti hází do tau-deflektoru… no dobře, do EONu. Na efektivním sběru zásilek je založena i část hratelnosti a to je další příjemný prvek, protože se z velké části jedná o strategickou komoditu, o které budete mnohdy vést boje, nebo její pomocí (i to tu je) uplácet. Každý národ má na sběr svou specifickou metodu. Nejde jen o to odnosit bedny do skladiště, jež je páteří vaší základny a vy se staráte o to, aby byla pýchou každého sovětského vojáka. Mnohdy větším problémem je bedny vůbec najít a k tomu vám poslouží výzkum technologií.

„Sovětští vědci hlásí ukončení výzkumu!“

Každý národ má k dispozici čtyři větve výzkumu z nichž dvě jsou unikátní pro každou jednotlivou stranu a ostatní jimi nedisponují. Všem společné jsou pouze větve zbraňového výzkumu a siberitu/alaskitu. A i zde se nacházejí drobné odlišnosti pro každý národ. Výzkum je zde výsostně důležitý a vy se brzy naučíte mu přiřazovat značnou prioritu v podobě přidělování lidských zdrojů, kterých není nikdy dost. Protože bez výzkumu technologií se prostě nedá vyhrát. Občas to dojde až do takového extrému, že jste nuceni stáhnout bránící jednotky z fronty a nasadit jim laboratorní plášť, abyste alespoň trošičku uspíšili výzkum. V pozdějších fázích (dík výzkumu) se o mnoho postará automatizovaná mechanizace, ale některé činnosti zkrátka stroje obstarat nedokáží.

„Sovětští vědci jsou připraveni šlápnout na plyn!“

Zatímco americká kampaň je převážně pěchotně zaměřená, protože Macmillan je typický bigoš, sovětská kampaň nám dá více nahlédnout na mechanizovanou válku, protože Burlak je mechanik a je příjemná změna vyzkoušet si zdejší válčení i za tankána. Jsou tomu uzpůsobeny i mapy a tak trochu technické možnosti ruské strany. Mému stylu víc sedělo velet pěchotě a obrněnou techniku mít v záloze, ale i pancíře a bazukéři zde mají své kouzlo. Škoda jen, že díky časovému presu a nákladům nedošlo na plánovanou arabskou kampaň. Útěchou budiž to, že američtí imperialističtí váleční štváči se v zoufalství rozhodli najmout skupinu kriminálních živlů a žoldnéřů, kteří brutálně zaútočili na sovětské civilní továrny, ale podali si i Američany. Takže, ač nemají svou kampaň, jejich technologii si přeci jen osaháte.

„Opatrně, soudruhu Burlaku. To začíná smrdět avanturismem.“

Abych nezůstal jen u vychvalování… hra má i své neduhy. Jako první bych vypíchl poměrně špatný pathfinding, jež bývá obvyklým problémem mnoha RTSek. Umělá inteligence často vysekne výbornou trasu, stejně často si ale střihne takový lapsus, že dokonce i sovětští vědci jsou z toho úplně paf... Je to tak půl na půl a v lítých bojích to dokáže opravdu hodně potrápit. Další věc, co se mi vůbec nelíbí, jsou šibeniční časové limity, které se někdy sotva dají stihnout. Nezbude vám nic jiného než zahajovat riskantní akce bez dostatečné konsolidace vaší obrany, výzkumu a rezervních sil. Občas vám hra blahosklonně ukáže (to se stane tak jednou, nebo dvakrát za celou hru) časový limit, který do případného neúspěchu mise zbývá. Většinou vám ale jedna z postav oznámí něco ve stylu: „DĚLEJ, SPĚCHEJ, RYCHLE, nebo si tě podám, nebo na tebe něco ošklivě ničivého shodím…“ a vy netušíte kdy to bude. Až se to nakonec zcela nečekaně stane a můžete restartovat celou misi a pokusit se to udělat lépe a především rychleji. Zde není k frustraci daleko a to se mi v žádné hře nikdy nelíbilo. Je to zároveň spojené s tím, že sem tam je klíčové zamezit nějaké stavbě, či vývoji a vy jste kvůli tomu znovu nuceni dělat nesmyslné frontální útoky přesně ve stylu sovětské doktríny, bez předchozího průzkumu bojem a diverzních operací, které vám dají před nepřítelem výhodu.

„Nalezl jsem siberit!“

Nebo alaskit? Dodnes si pamatuji, jak jsme se před téměř dvaceti lety s ostatními pařany seriózně handrkovali, ba se přímo hádali, zda hezčí název pro tento katalyzátor studené fúze, je siberit nebo alaskit. U mě to vždy mírně vyhrával alaskit, protože mi zní libozvučněji. Zmiňuji to ale především kvůli tomu, jaký vliv na nás tehdy hra měla. Tak mocný, že ani po těch letech pro mě/nás neztratila nic ze svého půvabu. A nejen na hráče v mém okolí. V herním undergroundu hra dodnes platí za jakousi popkulturní videoherní modlu, za nefalšovaný kult. Nejlépe o tom vypovídá fakt, že komunita kolem hry, jí drží stále živou – dodělala se neoficiální arabská kampaň, modeři dále přizpůsobili hru novým systémům, takže hra nyní podporuje širokoúhlé rozlišení a nějaké další grafické vychytávky, které činí hru úžasně hratelnou a koukatelnou i dnes. Což upřímně moc práce nedá, neboť líbivá grafika hry snad nestárne. Když na mně na Steamu takto vymazlená verze vykoukla doslova za pár centů, musel jsem jí ihned pořídit. A mohu jen uznale říct:

„Plánu bylo dosaženo, soudruhu!“

Pro: Zábavné, nahláškované, nestárnoucí

Proti: Rozdivočelý pathfinding, časové limity

+31
  • PC 100
Byl rok 2005, blížily se bratrovy narozeniny a já sháněl dárek. Tehdy jsem spatřil Owar v obchodě, a protože připomínal Red Alert 2, bratovu oblíbenou hru, jsem jej koupil. Nakonec jsem jej hrál hllavně já.

Ve svém odhadu, že jde o RTS ala Red Alert jsem se dost zmýlil. Jde o mix RTS a RPG, i když RPG je hlavní. Také tu nejde o to postavit více jednotek, než nepřítel. Tady si hráč musí vystačit s vojáky, které má k dispozici od začátku mise. Každý člověk má zkušenosti jméno a často i osobnost. Můžete si je oblíbit a když je zabijí, tak to zamrzí.

Hra nám nabízí povedený nelineární příběh. V každé misi se kromě hlavních úkolů vyskytují i vedlejší úkoly, které nemusíte plnit. Tím je pak ovlivněn děj dalších misí.

Hráč si může vybrat mezi americkou a ruskou kampaní. Osobně mám raději ruskou kampaň, hlavně díky postavám z nichž mám nejraději hlavního hrdinu Burlaka. Čeho docela lituju je absence arabské kampaně. To je trošku kompenzováno možností hru modifikovat. Díky tomu lze na internetu stáhnout hned několik kampaní za arbaskou stranu. Dokonce lze najít i modifikaci, která má být oficiální arabskou kampaní (Arabian Nights).

Celkově si myslím, že Owar je nejlepší strategií jakou jsem hrál. Svého času jsem u něj strávil desítky, ne li stovky, hodin. Mohu ji vřele doporučit.

Pro: příběh, nelinearita, herní mechanismy, multiplayer, modifikovatelnost

Proti: Jen 2 kampaně

+30
  • PC 95
Když mluvíme o českých hrách, především o zlaté éře (2001-2004), tak se hlavně skloňují jména jako Mafia, Operace Flashpoint, Vietcong, popřípadě H&D. Bohužel se docela často opomíjí skvost, který nese jméno Original War.

Příběhově se jedná o zajímavý počin, kdy cestujeme do pravěku, což dává hře velmi zajímavé možnosti. Skvělou věci je, že můžeme hrát za tři frakce. Hlavní jsou Američané a Rusové, později pak ještě Arabové. Kampaň šlape hlavně kvůli tomu, jaký vám hra vytvoří vztah k postavám. Vy si je totiž sakra oblíbíte, naučíte se jejich průpovídky a budete si je hýčkat a litovat každého (většinu), o kterého přijdete.

Pro mě hra obsahuje několik nezapomenutelných hlášek, jak už to u českých her mám. Výborně vtipné dialogy, pichlavé poznámky, ideální dávka vulgarismu. Když dnes nad tím tak přemýšlím, tak obdivuji, jaký jsme měli v té době dabing u her, což se dnes zdá jako fantasy.

Graficky je hra zajímavá především díky tomu, v jaké prostředí se odehrává. Pravěký prales má své kouzlo, mapy jsou vlastně celkem podobné, ale nemohu říct, že bych se jich v průběhu kampaně přejedl.

Hratelnost je skvělá kombinace RTS s jistými RPG prvky. Není zde přehnané množství surovin, což vás nenutí k nějakému příliš těžkému managování. O to víc se musíte soustředit na souboje a ideální počet jednotlivých povolání pro danou misi. Jednotlivé postavy si postupně vylepšuje, podle toho, jak moc je používáte (samozřejmě přibývají nové a díky vám budou i ubývat).

Pro mě se dodnes jedná o nejlepší RTS a takového mého černého koně českých her. Hra se ze začátku jeví jako celkem jednoduchá, obtížnost ovšem s každou misí stoupá a závěrečné mise vám to dají sežrat. Vlastně jsem hru nikdy nedohrál, ani za jednu frakci, vždy jsem končil někde 2-3 mise před koncem, což budu muset v nejbližší době napravit.

„Macmillane, máte hru hrát, né ji zpo-chy-bňo-vat!“
+30