Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

The Mammoth: A Cave Painting

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 30
Herní výzva 2024 - 8. Cesta do pravěku 

Pětiminutová jednohubka, ve které se mamutí matka snaží najít ztracené stádo a ochránit své mladé. Nic světoborného, hratelnost je primitivní a spočívá pouze v průchodu vpřed a stisku několika akčních kláves, což je málo i na freeware. Vizuál inspirovaný jeskynními malbami je vcelku originální. Štval mě jen hlas vypravěčky, namluvený na evidentně dost nekvalitní mikrofon.

Pro: Originální vizuál; zdarma.

Proti: Krátké; primitivní hratelnost; nekvalitní namluvení.

+6

The Innsmouth Case

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 30
Herní výzva 2024 - 3. Volání Cthulhu 

Tak tohle mě opravdu vůbec nebavilo. S Cthulhu tematikou nemám moc zkušeností, ale toto spojení hororu a komedie je pro mě naprosto nekompatibilní kombinace. Hra je prakticky pouze textovou adventurou. Každá lokace má sice svůj statický obrázek (případně jednoduchou trochu rozanimovanou postavu), ale jinak je vše na hráčově představivosti. To sice není úplně na škodu, ale občas by to chtělo něco trochu víc, než jen číst ty stohy textů. Hra se pyšní tím, že má 27 konců. Já jich objevil asi 10 a motivaci na další už jsem neměl, bylo to pořád to samé.

Přiznávám, že občas umí hra vykouzlit celkem atmosférickou chvilku, čemuž dopomahají tajemné hudební motivy, ale tato atmosféra je rázem zabita nějakým rádoby vtipem a já se do hraní musel až nutit. Zanadávat si musím i na optimalizaci, protože i když jen čtete text a na monitoru je k tomu malý obrázek prostředí, grafika mi hučela, jak kdybych hrál páté Crysis. Hřebík do rakve je za mě i přemrštěná cena.

Pro: 27 konců; občas atmosféra; občas hudba.

Proti: Nuda; optimalizace; cena.

+6

Shadow Gambit: The Cursed Crew

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2024 - 1. Nemova říše 

Jako milovník taktických strategií typu Commandos nebo Desperados jsem na vývojářské studio Mimimi pěl ódy posledních pár let. Fantastické Desperados III jsem si před zahráním Shadow Gambit připomněl dohráním všech tří DLC a nemohl se dočkat, až se do jejich (bohužel) poslední hry náležitě ponořím.

Po dohrání však musím říct, že mě to bohužel nechytlo tak, jak jsem čekal. Chápu, že se studio snažilo o něco víc než jen přeskinovat Desperados III (které už jsou částečně přeskinované Shadow Tactics: Blades of the Shogun) a vymýšlet nové a zároveň realistické schopnosti nových postav nejde do nekonečna, ale pirátská tematika v kombinaci s nadpřirozenem není zkrátka můj panák whisky.

Příběh mě nijak zvlášť nezaujal, utahané rozhovory s lodí Red Marley, sloužící jako základna, jsem nesnášel a pokaždé se už těšil, až vypadnu někam do mise. Každá postava má navíc svou vlastní misi na lodi, která se většinou skládá z neustálého běhání sem a tam a několika rozhovorů. Zde se tvůrci snažil o odlehčení a jakousi vtipnost, takže budete např. učit kostlivce poezii nebo cvičit rybu v nájemného zabijáka. Bohužel dle mého jsou tyto vsuvky spíše trapné a hlavně zbytečné a k uzoufání nudné.

Postav je osm, ale ve finále jsem používal tak tři, zbytek, co jsem musel občas vzít s sebou, čekal celou dobu někde v křoví. Je hezké, že má každá jiné schopnosti, takže si každý může najít svůj styl, ale díky nízké obtížnosti je to ve finále skoro jedno.

Mise se odehrávají na jednotlivých ostrovech Karibiku (kromě finále), kterých je tuším deset. Na každý se budete mnohokrát vracet, takže prostředí se dost často opakuje a po půlce hry už vás nemá moc co překvapit. Navíc každá postava má několik vlastních side misí, opět na těchto ostrovech, takže za chvíli budete všechny znát jako své boty. Po konci hry je navíc možné ve hře pokračovat a splnit vše, co hra nabízí. Co jsem nepochopil, tak motivací k tomuto kroku je odemknutí další postavy. Ale odemknout další postavu poté, co mám ve hře 100% a hrát s ní de facto znovu to samé, to opravdu není pro mě.

Může se zdát, že jsem hru dost pohaněl, ale ono se to vlastně nehraje tak špatně. Ostrovy jsou nadesignovány dobře, hezky se na to kouká a stejně jako v předchozích hrách tohoto typu i zde je ona radost ze zlikvidování zmetka, který čumí jako na potvoru na pixel přesně na jiného zmetka a brání vám v postupu. Vyřešení těchto situací, případně úspěšné naplánování a exekuce akcí několika postav najednou, to dokáže vyvolat úsměv na rtech.

Shadow Gambit jsem si užil, ale na rovinu musím přiznat, že DLC vůbec nemám chuť pořizovat. Desperados III jsou pro mě nepřekonaní a rád se k nim někdy vrátím. U Shadow Gambit o tom ale dost pochybuju.

Pro: Hratelnost; rozmanitost postav; design.

Proti: Prostředí se dost opakuje; nudné side mise; příběh.

+13

Last Christmas

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 35
Herní výzva 2024 - 6. Ukradené Vánoce 

Tady není moc o čem se rozepisovat. Last Christmas je kraťoučká hříčka (první dohrání s přehledem do hodiny) o několika obrazovkách s jednou postavou. Puzzly jsou primitivní a zaseknout se nejde, nejsou zde žádné další postavy, takže nula rozhovorů, hlubší příběh neexistuje. Na jednu stranu se hra (marně) snaží být vtipná narážkami na skutečná díla (konkrétně dvěma - Back to the Future a Shining) , případně situacemi typu "dám si do inventáře celý strom, ha ha" a na druhou stranu se snaží navodit hororovou atmosféru několika vizemi a koncem, což mi dohromady úplně nešlo.

Graficky to není špatné, i to ovládání ujde, bohužel dobrá hratelnost za těch pár desítek minut nalezena nebyla. Jako freeware prvotinu nějakého nadšence bych to chápal, ale na placenou hru je to zatraceně málo, přestože 5 Euro nejsou žádné velké peníze.

Pro: Příjemná grafika.

Proti: Nulová hratelnost; primitivní obtížnost; zoufale krátké.

+12

Terminator: Resistance

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2024 - 2. Láska nebeská 

Stejně jako ostatní komentující uznávám, že svým hodnocením hře trochu nadržuji. Kdyby to byla nemlich stejná hra, ale bez terminátoří licence, jednalo by se o průměrnou, maximálně lehce nadprůměrnou střílečku, jež by mě na první pohled nijak nezaujala. Ale zasazení do ruin Los Angeles ovládanými terminátory, to si nechám líbit.

Jako velký fanda prvních dvou dílů (a částečně třetího, zbytek jsou hypersrágory) jsem si hraní náležitě užíval a i když bych na hře našel spoustu neduhů, dohrál jsem ji s chutí za pár dnů (něco přes 12 hodin) a koupě rozhodně nelituji. I přes trochu vlažnější začátek jsem se do hry rychle ponořil a minimálně v první polovině, kdy jsem ještě neměl silné zbraně ani moc bodů v percích, se atmosféra dala krájet. Např. v nemocniční misi jsem napětím skoro ani nedýchal. V této části hry budí T-800 opravdovou hrůzu a skrz noční videní pozorovat, že je jeden sotva metr od vás, zatímco vy se krčíte za stolem, to je panečku atmosféra.

Příběh je překvapivě kvalitní a skvěle doplňuje první dva filmy. O grafiku se stará Unreal engine, což znamená, že prostředí je až sprostě statické a zničit nejde prakticky skoro nic, ale jinak se na to kouká hezky a technicky je vše vychytané. Nenarazil jsem na žádný bug, loading trvá jen pár sekund. Rovněž hudba je výtečná a hratelnost parádně doplňuje.

Našly by se i nějaké ty zápory. Předně umělá inteligence terminátorů je bohužel tragická. Sice se jdou občas podívat na místo, kde vás naposledy viděli, ale to je tak celé. Stačí se schovat za libovolnou překážku nebo vlézt do šachty a jste de facto nesmrtelní. Nevyvážená je i ekonomika hry, kdy se po půlce hry topíte v předmětech a není naprosto žádná potřeba něco kupovat či craftit. Navíc poslední třetina, byť je zábavná, je co se týká obtížnosti naprosto primitivní. S regenerací zdraví, perky na maximu a nejlepší plasmovou puškou upgradnutou o nejlepší čipy jsem bez problémů kosil zástupy terminátorů bez větších problémů.

I tak jsem se ale královsky bavil a Terminator: Resistance řadím mezi těch pár kvalitnějších her podle filmové licence. Kéž by takových bylo víc.

Pro: Příběh; hudba; hratelnost.

Proti: Vlažnější začátek; statický svět; nevyvážená ekonomika, AI.

+19

Syberia: The World Before

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2024 - 9. Ztraceno v překladu 

Po nemastné neslané trojce už jsem moc na další díl náladu neměl, ale když jsem viděl ta hodnocení, docela mě to nakoplo a já čtyřku právě dohrál. A musím říct, že lepší poctu si spisovatel Benoit Sokal přát nemohl.

Předně - příběh je opravdu skvěle napsaný, je plný emocí, radosti, zklamání i smutku a prolínání příběhů jednotlivých postav je vyřešeno na jedničku i s hvězdičkou. Grafika je nádherná a umí vykreslit vskutku nádherné scenérie. Kvůli výzvě jsem hrál s francouzským dabingem, což mi sice moc nevyhovovalo, protože neumím francouzsky ani nadávat, takže jsem musel neustále číst titulky, ale musím uznat, že namluvení působilo profesionálně a jednotlivé hlasy k daným postavám krásně sedly.

Trochu zamrzela celkem nízká obtížnost, kdy hra často připomínala spíše interaktivní film s občasným kliknutím než plnohodnotnou adventuru, ale díky skvělému příběhu mi to zas tak nevadilo. Občas jsem také musel zaskřípat zuby nad některými designérskými hrůzami (většinou to byly jen detaily, ale když se těch detailů sejde hodně, je to už dost znát).

Jinak ale hře nemám co vytkout, herní doba je slušná, technický stav v porovnání s trojkou je nebe a dudy a já se bavil celou dobu. Příběh je hezky zakončený (jen škoda, že jsme se nedozvěděli, jestli Dana ještě žije a setkala se s Kate) a vzhledem k Sokalově umrtí předpokládám, že další díl už nebude. Což je ale dobře, protože v nejlepším se má přestat. A čtyřka dle mého nejlepší je.

Pro: Skvělý příběh; krásná grafika; technický stav.

Proti: Nízká obtížnost; drobné chybky v designu.

+16

Disco Elysium

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů 

Tak tohle je, dámy a pánové, nejukecanější hra, co jsem v životě hrál. Množství textů je naprosto šílené a přestože umím velmi dobře anglicky, tohle je jedna z mála her, které bych bez češtiny nehrál. A že tahle čeština se povedla naprosto na jedničku a mnohé profesionální kousky by si z ní mohly vzít příklad!

Příběh je zkrátka naprosto fantastický, plný skvělých a unikátních postav (např. Kuno) a hromadou nepovinných questů a dějových odboček. Závěr byl za mě trochu zvláštní, ale proč ne. Připočítejme k tomu parádní namluvení a hlavně skvělé skill checky, jež dokáží dialogy rozvětvit do obrovských stromů. V tomto ohledu nemůžu než jen smeknout, tohle jsem ještě nezažil.

Graficky je vše rovněž povedené, design města se z počátku zdá velký a chaotický, ale po chvíli budete všude jako doma a ve finále se vlastně hra odehráva na celkem malém prostoru. A protože budete neustále trajdat sem a tam, budete za chvíli znát každý šutr.

Záporů není mnoho. Předně, přestože jsou všechny dialogy mistrovsky napsané, je jich opravdu spousta a nad některými jde strávit opravdu dost dlouho. A pak zjistíte, že jste se vlastně v příběhu nijak neposunuli, protože to byl jeden z mnoha nepovinných rozhovorů... :-) Tohle zkrátka není hra pro příležitostné čtenáře. Občas mě také štvalo výše zmíněné pobíhání sem a tam a i nějaká ta technická chybka by se našla (např. jeden quest mi zůstal viset v logu a zkrátka nešel splnit).

I tak je ale Disco Elysium fantastické RPG, které by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru. Ne každý z něj asi bude tak na větvi jako jiní, ale i tak doporučuji se o tento unikátní zážitek neochudit, byla by to škoda.

Pro: Neuvěřitelně obrovské množství textů; unikátní příběh a zasazení; postavy; grafika a namluvení.

Proti: Textu je občas až moc; pobíhání sem a tam; pár chybiček technického rázu.

+31

Punch Club 2: Fast Forward

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2024 - 7. Ve stínu pixelů 

Miluju detailní pixel art a borci z Lazy Bear Games ho umí naprosto dokonale, jak už nám ukázali třeba v neméně krásném Graveyard Keeper . Prakticky každá obrazovka je nakreslena do nejmenších detailů, vše je výborně rozanimováno a na vše je radost pohledět. Lokací je navíc spousta a jen kvůli tomu vizuálu si to stojí zahrát (pokud tedy máte rádi pixel art). Co mě vyloženě potěšilo je ohromné množství nejrůznějších easter eggů a referencí na jiné hry či filmy snad v každé lokaci.

Hratelnostně je velká část hry jeden velký grind. Musíte pracovat, trénovat, odpočívat a hlavně jíst, což stojí peníze, takže pracovat, trénovat atd. Naštěstí hra obsahuje velké množství questů, takže je ten grind alespoň trochu zředěný. Questy naštěstí nejsou časově omezené, takže i když vám postava řekne, že musíte okamžitě tam a tam, nic se nestane, když tam dorazíte o několik dní později.

Gró hry je trénink a vyzývání stále silnějších soupeřů. Zde je poměrně velký prostor pro taktizování, protože i když samotný zápas jen sledujete, lze v pauzách mezi koly změnit různé druhy úderů, bloků apod. dle toho, na co se soupeř specializuje. K dispozici je navíc několik bojových škol, takže možností je spousta.

Herní doba se u mě pohybovala něco přes dvacet hodin, což je slušná porce. Ano, hodně času je nutné strávit děláním stále toho stejného, ale já byl tak nadšený z té grafiky, že mi to ani tak nevadilo. Není to hra pro každého, ale já jsem byl spokojen.

Pro: Krásný a detailní pixel art; spousta vtipných referencí a easter eggů; hromada činností a questů.

Proti: Obrovský grind a s tím spojený stereotyp.

+14

Quantum Break

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 65
Herní výzva 2024 - 4. Tenkrát v Hollywoodu 

Do Quantum Break jsem vkládal velké naděje jako do další pecky od Remedy, ale bohužel to nebyla taková pecka, jak jsem očekával. Příběh byl až moc vyndaný i na mě a díky neustálému skákání v čase jsem se v něm celkem ztrácel. Hlavní premisa sice byla jasná, ale proč je zrovna to a to důležité mi často unikalo. Hledání nejrůznějších poznámek, mailů a dalších doplňovaček příběhu ve hrách ignoruju už pěkných pár let a nějak nechápu, jak tohle může pořád někoho bavit hledat a hlavně číst. Chválím ale několik nezvratných rozhodnutí, díky kterým se příběh rozděluje na několik větví.

Hratelnost není špatná, ale hrátek s časem, kdy např. musíte vrátit zpět zbořený most a rychle přeběhnout, je co by se za nehet vešlo, souboje jsou sice zábavné, ale po čase repetetivní, design není špatný, ale také to není žádný zázrak, ze kterého bych si poslintal bradu. Vše je zkrátka takové průměrné a i když to nebylo tak hrozné, abych hru odložil, nebylo to rozhodně tak dobré, abych se na hraní vyloženě těšil.

V čem hra exceluje jsou hlavní NPC postavy z řad profesionálních herců v čele s Aidanem Gillenem a Lancem Reddickem a dalšími. Nejen že jsou jejich postavy ve hře vcelku realisticky ztvárněny včetně namluvení, ale hra je protkána spoustou dlouhých filmových sekvencí (dohromady by určitě daly na celovečerní film), kde tito herci excelují.

Nemůžu říct, že bych si hraní Quantum Break neužil, ale rozhodně to nebylo tak skvělé, jak jsem myslel.

Pro: Zásadní volby v pokračování příběhu; profesionální herci; námět.

Proti: Zmatený příběh; repetetivní hratelnost; průměrný design.

+12

Lost Lands: Dark Overlord

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2023 - 2. Debut 

Debut studia FIVE-BN je další zástupce hidden object adventury. Příběh nijak nenadchne, délka je tak nějak ideální na jeden dva večery a obtížnost je nastavená tak, aby se nešlo zaseknout na více než pár minut. Přesto se to hraje pěkně, hezky to ubíhá a obrazovky jsou nakresleny opravdu kvalitně.

Grafika je asi největší devizou hry. Každá obrazovka vyniká spoustou detailů, světélek a efektů a je to všechno až kýčovitě načančané. Kouká se na to ale parádně. Logických puzzlů je doslova spousta, některé na pár sekund, některé potrápí mozkové závity víc. Jen těch hledacích obrazovek mohlo být více.

Celkově je znát, že je to prvotina studia, ale rozhodně se není za co stydět. Milovníci žánru si to užijí, ostatní o to ani nezavadí.

Pro: Hezká grafika; spousta různorodých puzzlů.

Proti: Krátké; jednoduché; málo hledacích obrazovek.

+12

Child of Light

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 65
Herní výzva 2023 - 3. Císařův pekař / pekařův císař 

Ideální hra do této kategorie. V role princezny Aurory je naším úkolem zachránit svět Lemurie. Hra má hezkou pohádkovou atmosféru a soundtrack, dialogy jsou veršované (ale bohužel nenamluvené) a i když je cesta veskrze lineární, je všude poschovávaná spousta nepovinných pokladů a bonusů a je radost to všechno objevovat.

Postupně se k Auroře přidávají další společníci, každý s jiným stromem schopností a různými dovednostmi. Souboje jsou tahové a lze v nich použít pouze dva členy družiny. Jde ale mezi nimi libovolně přepínat a vytvářet tak aktuálně potřebná komba.

Hra je bohužel triviálně jednoduchá (umřel jsem asi dvakrát za celou dobu) a protože i celkem dlouhá, tak občas i trochu nudná. Souboje se stanou dost repetetivní a není žádná motivace se do nich pouštět.

Celkově to není špatná hra, ale některé mechanismy by to chtělo dotáhnout a vyvážit obtížnost.

Pro: Příjemná atmosféra; soundtrack.

Proti: Směšně jednoduché; po čase stereotypní.

+14

Eliza

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 60
Herní výzva 2023 - 8. Pero mocnější meče 

Vizuální román Eliza nám dá nahlédnout do Seattlu v roli mladé ženy Evelyn. Ta se po tříleté pauze vrací do firmy, kterou pomohla založit a která se nyní specializuje na využití umělé inteligence v psychologickém poradenství. Nechává se zaměstnat jako jedna z těchto poradkyň, která pouze poslouchá klienty a předčítá odpovědi vygenerované umělou inteligencí. A samozřejmě všechno není tak černobílé, jak se zdá.

Nechci tu moc spoilovat, ale příběh je vcelku zajímavý a ke konci mi přišlo, že se i docela větví a nabízí několik možných zakončení. Hra je rozdělena na kapitoly, které symbolizují jednotlivé dny Evelynina života a to jak pracovního, tak soukromého.

Graficky se jedná o klad i zápor v jednom. Grafika je totiž opravdu hezká, ale je až sprostě statická. Pozadí je pouze namalovaný obrázek a v popředí jsou většinou dvě komunikující postavy, rovněž bez jediného pohybu. Hra je tedy převážně o čtení textů, což je občas trochu nuda. Chválím ale povedený dabing.

Eliza je tedy vcelku zajímavá hra. Má povedený příběh, ale hratelnost občas pokulhává. Jako bonus je tu ještě zvláštní variace na Solitaire a dohrát ji na poslední (čtvrtou) obtížnost už chtělo hodně pokusů. Jediný achievement ve hře za to ale stál... :-)

Pro: Příběh; dabing; minihra v telefonu.

Proti: Statická grafika; občas trochu pomalejší tempo.

+12

Black Mesa

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Je to už hodně dávno, co jsem dohrál původní Half-Life. A když vyšla na Steamu Black Mesa, tehdá ještě zadarmo, dohrál jsem ji s chutí a oživil si krásné vzpomínky. Tím to však na dlouho dobu skončilo a já vůbec neměl v plánu si plnou verzi zkusit, navíc když Xen v původní hře nebyl zrovna výkvět parádní hratelnosti. Když nám ale ten Half-Life oslavil čtvrt století a já k tomu na YT shlédnul i povedený dokument, dostal jsem takovou chuť se do laboratoří Black Mesa vrátit, že mě to až překvapilo. A vzhledem k tomu, že právě probíhaly podzimní výprodeje a Black Mesa byla bratru za pade, nic nebránilo nostalgicky naladěnému Karasovi odložit Herní výzvu a postřílet pár emzáků.

Dle mých herních záznamů jsem Black Mesu dohrál naposledy v prosinci 2012, což je dost dlouhá doba na to, abych si nějak výrazně pamatoval konkrétní pasáže. Přistupoval jsem k ní tedy jako k úplně nové hře a jal si ji náležitě užít. A ty bláho, jak já se bavil!

První třetina je naprostý master piece, ze kterého jsem byl stejně unešený jako před lety. Dokonalý design, skvěle vyvážené zbraně, vytříbená hratelnost. Ve druhé třetině jsem se bavil stejně, jen některé pasáže mě moc nebavily (např. ta čistička odpadních vod nebo co to bylo, jen samé přeskakování z pásu na pás apod.).

No a pak přišel Xen. V původní hře to byla trocha nezaživného skákání a souboj s Nihilanthem. Věděl jsem, že vývojáři dodělali Xen v Black Mesa až o hodně později, takže si na něm asi dali záležet. A opravdu. Na první pohled mi spadla čelist a já obdivoval nádhernou grafiku a design. Skákání pomocí double jumpu nebylo nic hrozného a já se opravdu bavil. Pak jsem dorazil k mimozemským stavbám a já si říkám:"Dobrá, za chvilku je Nihilanth a je dohráno." Kdybych věděl, že mě čeká několikahodinový (!) kýbl nudy, asi bych hru rovnou vypnul. Opravdu.

Ve chvíli, kdy se Gordon dostane k mimozemským stavbám, se ze hry stane k uzoufání nudné procházení šachtami, skákání do vyšších pater a neustálé řešení primitivních puzzlů, jak vypnout támhleto silové pole. Do hry jsem se nutil jen kvůli tomu, že jsem si neustále říkal, že každou chvilku musí přijít konec a já to přece neodložím těsně před dohráním. Ale jak jsem psal výše, kdybych věděl, že si tohle budu říkat několik hodin, tak to odložím rovnou.

Black Mesa je parádní tribut jedné z nejlepších 3D akcí všech dob. Vyniká dokonalým designem a skvělou hratelností. S herní dobou kolem dvaceti hodin se rovněž v tomto žánru jedná o velký nadprůměr. Škoda jen naprosto kanálního konce.

Pro: Design; hratelnost; nadprůměrná herní doba.

Proti: Některé horší pasáže a hlavně neskutečně natahovaný a nudný závěr.

+21

Darkness and Flame: Enemy in Reflection

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2023 - 5. Báje a legendy 

Vcelku povedená hledačka, kde je hlavním padouchem medúza. Největší devizou je jednoznačně grafické zpracování a také povedené namluvení. Grafika je opravdu krásná, veškeré lokace jsou patřičně detailní a hlavně rozmanité.

Bohužel jako většina podobných her trpí na krátkou herní dobu (něco přes pět hodin včetně bonusové kapitoly, která se odemkne po dohrání hlavního příběhu), nízkou obtížnost a občas nelogické puzzly.

Vzhledem k tomu, že se jedná o čtvrtý (a v tuto chvíli zatím poslední) díl ságy, je příběh trochu vytržený z kontextu a abych se přiznal, vlastně mě ani tolik nezajímal. I tak jsem se ale bavil a pokud máte podobné hry rádi, za těch pár korun ve slevě to stojí.

Pro: Krásná grafika; rozmanité lokace.

Proti: Krátká herní doba; nízká obtížnost.

+8

Little Nightmares II

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2023 - 7. Silnější přežije! 

Tak tohle byla paráda! Už jednička mě bavila, ale dvojka dotáhla toto dobrodružství do parádního konce (přestože jde o prequel). Design světa je mimořádně povedený a já se pokaždé těšil, co mě čeká v další místnosti či dokonce kapitole. Některé scény jsou skutečně velmi depresivní a napínavé a záporáci jsou řádně odporní a budí respekt. Občas jsem měl pořádnou husí kůži a to se mi moc často nestává.

Unreal engine zde zkrátka exceluje a protože lokace jsou vesměs malé, dokáže vykreslit spoustu malých detailů. Jediné, co mě často štvalo, je ovládání. Hrál jsem na gamepadu a kdybych měl počítat, kolikrát jsem někde spadl nebo nedoskočil, či kolikrát jsem musel opakovat některou zdrhací pasáž, protože jsem se o něco zasekl, bude se jednat o pořádné číslo.

Little Nightmares II rozhodně doporučuju. Jedná se o parádní plošinovku s hutnou atmosférou a parádním audiovizuálem. Občas sice vylítne nějaká ta prdel kvůli horšímu ovládání, ale to se dá překousnout. Za mě výborná hra a už se těším na trojku.

Pro: Parádní audiovizuál; hutná atmosféra; zajímavý svět.

Proti: Ovládání.

+9

Diablo IV

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2023 - 6. Sága pokračuje 

Diablo IV je hodně kontroverzní hra. Na jedné straně je to pokračování legendy a jedné z nejlepších her všech dob, na druhé jeden z největších průserů herní historie a hřebíček do rakve fenomenálního herního studia.

Přiznám se, že příběh v Diablo sérii mi vždycky učaroval. Minimálně v prvních dvou dílech je hodně povedený, ať si říká kdo chce, co chce. Trojka už je slabší, ale stále to jde. Čtyřka mě ale nijak zvlášť nezaujala a spoustu dialogů jsem jen odklikával. A u sidequestů tuplem. Hratelnostně je to stále stejný grind a honba za lepší výbavou, tady se zkrátka leta nic nezměnilo a nezmění a i když jsem se chvílemi fakt bavil, občas ten hajzl stereotyp vystrkoval růžky.

Co se povedlo je za mě grafika a design. Z barevné trojky se vývojáři poučili a čtyřka je opět řádně temná a brutální. Mapa je pevně daná a už se negeneruje, takže tady se designéři vyřádili. Pochválit musím i slušnou herní dobu a spousty side questů. Nevím, kolik jsem ve hře utopil času, ale to jedno dohrání mě pár desítek hodin rozhodně zabralo.

Ve finále utracených peněz nelituju. Nedokážu posoudit, jak často se ke hře budu vracet nebo jestli vůbec někdy zkusím hru znovu za jinou postavu, ale i tak jsem se doteď bavil a spoustu zábavy mě jistě ještě čeká. Už to sice není úplně ono, ale to ze mě mluví spíše vyšší věk a více povinností. Chápu, že někdo zde stráví tisíce hodin, stejně jako chápu ty, kteří hru po chvíli na dobro odloží. Já jsem někde mezi.

Pro: Grafika; design světa; občas návyková hratelnost.

Proti: Občas stereotyp; málo inovací oproti trojce.

+12

Thunder Cross

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 40
Herní výzva 2023 - 4. Země vycházejícího slunce 

Pokud bych měl hodnotit hru okem z roku 2023, jedná se o rychlou a krátkou shoot 'em up hru, která ničím výrazným nechvátí ani neurazí. Díky prakticky nekonečným životům se dá dohrát za cca půl hodiny a i když se na ní podepsal nemilosrdný zub času, dáse na to koukat a rozhodně se nejedná o nic, co byste nemohli hrát kvůli hnusné grafice.

Kdybych hru ale hrál v době svého vzniku, navíc třeba přímo někde v arcade herně, asi by mi vypadly oči z důlků, obdivoval bych neustále měnící se prostředí, žral frenetickou akci a totálně nadával na šílenou obtížnost mající za cíl pouze to, abyste insertli další kojn. V této době bych téměř učitě neměl ani peníze ani skill hru dokončit, ale i tak bych na ní vzpomínal s láskou.

Pro: Spousta prostědí; neustálá akce.

Proti: Obtížnost; délka.

+10

FAR: Changing Tides

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2023 - 9. Období páry a petroleje 

Když už jsem vloni dohrál první díl, nedalo mi to, abych nezkusil i navazující pokračování. V tom se zhostíme opět role malého človíčka (nebo kdo to je) a jak už název napovídá, nebude ovládat pozemní vozítko, ale loď/ponorku.

Místo, kde se hra odehrává, evidentně postihla obrovská přírodní katastrofa, vše je zatopené, rozbořené a nikde žádné známky života. Princip je de facto stejný jako u prvního dílu, tedy opravování závad na lodi, doplňování paliva, případně nastavování plachet a sem tam vyřešit malou logickou hádanku, jak se dostat dál.

Hratelnost je naprosto primitivní, logické puzzly jsou ještě jednodušší než minule a přišlo mi, že jsou tam vlastně jen tak do počtu, abyste také občas něco dělali. Většinu hry totiž budete sedět a koukat na monitor, jak za sebou necháváte zdevastovanou krajinu a připlouváte do jiné. Interakce je minimum, o to víc však pracuje představivost a člověk si uvědomuje, jak umí být samota ubíjející. Potěšil příjemný konec, kdy doplaveme tam, kde skončil první díl a setkáme se s jeho protagonistkou.

Pro: Melancholická atmosféra; stále se měnící prostředí; konec.

Proti: Primitivní puzzly; minimum interakce; občas zdlouhavé.

+12

Northmark: Hour of the Wolf

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 50
 Herní výzva 2023 - 1. Karbaník 

Hrabání v mé rozsáhlé Steam knihovničce mě přivedlo až k této české karetce. Nevěděl jsem o ní zhola nic, podle screenů nebo videí mě nijak zvlášť nezaujala, ale když už se něco hodí do Herní výzvy, není radno to podceňovat... :-)

Ve finále jsem dostal jednoduchou hříčku asi na dva večery (Steam hlásí 3,4 hodiny se splněním všech achievů) s nic moc grafikou, prázdným světem, předvídatelným (a hlavně nedokončeným) příběhem a primitivní obtížností. Hratelnostně to ale tak špatné není a musím uznat, že mě to vcelku bavilo a zkoušení různých karetních kombinací s různými postavami v družině mělo něco do sebe.

Škoda, že je to celé takové nedokončené (v adresáři s hrou je i grafika, kterou jsem ve hře nikde neviděl) a nedotažené. Nápad byl ale dobrý.

Pro: Vcelku dobrá hratelnost.

Proti: Nedokončený příběh; primitivní obtížnost; směšně krátké.

+15

Disney's DuckTales 2

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 60
  • NES 80
 Herní výzva 2023 - 10. Před naším letopočtem 

Tuhle hru jsem kdysi u kamaráda na NES (resp. její kopii z tržnice) pařil nejedno odpoledne. Dokonce mi tenkrát i tu konzoli na víkend půjčil a já tohle hrál pořád dokola. Už jsem si i dokonale pamatoval všechny tajné místnosti a chodby a kompletní dohrání mi zabralo opravdu jen chvilku. Tehdá to byla opravdu skvělá hra.

Dnes už se na ní zub času dokonale podepsal, ale i tak jsem rád zavzpomínal, jak se tenkrát pařívalo. A opět to bylo za chvilku dohrané, ale na rovinu říkám, že bez přetáčení času bych to nedal. Už bych na to zkrátka neměl nervy a čas.

Ve finále to není špatná hra, ale je směšně krátká, mechanismy se stále opakují a je to vcelku repetetivní. Ale s ohledem na to, kolik let jí je, se to dá pochopit.

Pro: Příjemná nostalgická vzpomínka.

Proti: Krátké; repetetivní.

+12

FAR: Lone Sails

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě 

Příjemná a krátká vizuální jednohubka na konec roku 2022. V roli malého človíčka bylo mým jediným úkolem řídit jakýsi parní stroj na cestě kupředu, odstraňovat závady, doplňovat palivo a hlavně řešit více či méně logické puzzly, jak zpřístupnit cestu dál.

Hratelnost je příjemná, prostředí se mění a logické hádanky jsou opravdu logické a žádná nezabere více než pár minut. Zaseknout se prakticky nejde a za cca tři hodiny je konec. Nutno podotknout, že kdyby hra byla nějak výrazně delší, už by to byla asi trochu nuda, ale takhle jsem se bavil celou dobu.

Audiovizuál je povedený, atmosféra příjemně melancholická a konec je takový správně samotářský až depresivní. Za celou hru není ve hře vidět žádné známky života, vše je rozpadlé a opuštěné, no zkrátka post-apo jak vyšité.

Pro: Povedený audiovizuál; samotářská atmosféra; délka tak akorát.

Proti: Velice jednoduché.

+15

Memento Mori

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 60
Herní výzva 2022 - 7. Hippokratova přísaha 

Za mě docela zklamání. Začátek mě úplně nechytnul, postavy mi nepřišly nikterak zajímavé, příběh také ne. Po nějaké době se to ale trochu rozjelo a i ten příběh mě nakonec zaujal. No a poslední třetina (Finský klášter) je pro změnu naprosto parádní s hutnou a tajemnou atmosférou. Třešničkou už je jen povedený a trochu nečekaný konec.

Technické zpracování je zastaralé, ale co si budem, je to 15 let stará hra, takže se to dá odpustit. Co mě ale vyloženě štvalo byly ty pomalé a toporné animace typu "potřebuju do kanceláře, ale musím nejprve shlédnout animaci, jak odjíždí výtah, pak borka zmáčkne čudl, výtah přijede, ona se do něj nasouká a až pak si můžu zvolit, kam pojedu." Poprvé v pohodě, po třicáté nikoliv.

Celkově to nebylo špatné, ale jsem rád, že je to za mnou. Naštěstí to nebylo nikterak dlouhé.

Pro: Poslední třetina; zakončení příběhu.

Proti: Toporné animace; první dvě třetiny vcelku nuda; horší technické zpracování.

+15

Creaks

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
 Herní výzva 2022 - 1. Novinky z domova 

Jak už jsem kdysi psal v mém komentu na Samorost 3, hry od Amanity nejsou úplně určeny pro mě. Když mi ale bylo na návštěvě u manželů Džumasových neustále opakováno, že tohle je něco jiného a že to zkrátka musím zkusit... poslal jsem je stejně do háje. Až ta zpropadená Herní výzva mě opět donutila hrát hry, co bych bez toho nikdy nepustil, takže přišla řada i na ty toliko opěvované Creaks.

Jak už je patrné z mého hodnocení, je to lepší než výše zmíněný Samorost 3, ale co si budem, zas taková perla to také nebyla. Příběh je jedno velké WTF, hledání hnusných obrazů mě štvalo celou dobu a kolem poloviny mě hra krutě nebavila - hlavně kvůli těm létajícím medúzám, které něž někam dopluly, tak to trvalo celou věčnost a když člověk missnul spínač a čekal znovu, tak to bylo o rozkousání klávesnice. Abych ale zase nebyl tak kritický, druhá polovina už mě bavila daleko víc a já si hru začal docela užívat.

Největším kladem je bezesporu nádherná ručně kreslená grafika. V každém pokoji jsem se kochal obrovským množstvím detailů a to je něco, co já prostě můžu ve velkém. I to ozvučení se mi nakonec líbilo. Takže ve výsledku celkem spokojenost, mohlo to být daleko horší. Ale i lepší... :-)

Pro: Detailní grafika; ozvučení; druhá polovina hry.

Proti: Sterotyp; medúzy; obrazy.

+17

Diablo III: Reaper of Souls

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2022 - 9. Vzkaz ze záhrobí 

Původní Diablo III jsem v době vydání propařil skrz naskrz. Datadisk ale dorazil v době, kdy jsem na hraní neměl už tolik času a projel ho jen jednou kvůli příběhu. Od té doby jsem na hru prakticky nesáhl a já si tak nedávno uvědomil, že si vlastně příběh vůbec nepamatuju a že to chce opáčko.

Protože i když hardcore RPG pařani, kteří by na akční RPG diablovinu nikdy neklikli ani náhodou, budou teď prskat, stejně to musím napsat. Příběh je u Diablo série docela povedená záležitost. Je zde spousta nepovinných dialogů, které vám o pozadí světa Sanctuary docela dost prozradí a celkově ten námět o věčném konfliktu mezi nebem a peklem s lidmi uprostřed je prostě super.

Rozjel jsem tedy úplně novou postavu a po dlouhých letech si vychutnal hru od začátku do konce. A musím uznat, že jsem se bavil náramně. Ano, na temnou atmosféru jedničky to nemá, ale návyková hratelnost z dvojky už tam je. Systém obtížností a adventure mód ze hry dělá závislost nehorázných rozměrů a věřím, že v partě se zábava ještě znásobí.

A vzhledem k tomu, že na čtyřku si ještě počkáme, nezbývá než zůstat u trojky. A to mi vůbec nevadí.

Pro: Příběh; návykovost; obrovská znovuhratelnost.

Proti: Občas až moc barevné; stereotyp po delší době v solo hraní.

+14

Beholder 2

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 60
Herní výzva 2022 - 6. Svaz spokojeného hraní 

Protože mě první díl bavil hodně, rozhodl jsem se do Herní výzvy zakomponovat dvojku. Opět se ocitneme v Orwellovském světě, kde je každý a všechno sledováno Velkým bratrem (zde Wise leader), lidský život nemá absolutně žádnou hodnotu, všichni se navzájem udávají a snaží se pro sebe urvat kus lepší kariéry za každou cenu.

Hlavní hrdina Evan Redgrave přijíždí pracovat na ministerstvo, kde před několika dny tragicky zemřel jeho otec pádem z okna. Okamžitě je kontaktován s prosbou o pomoc. Smrt jeho otce nebyla náhoda, a tak se Evan musí propracovat z obyčejného úředníka v prvním patře až na úplný vrchol a zjistit, co se vlastně stalo.

Cestou na vrchol Evan zakusí tři různé pracovní pozice na třech různých patrech a s jinými kolegy a šéfem. V prvním patře vyřizuje nejrůznější žádosti od obyčejných lidí a posílá je do patřičných dveří. Na druhé pozici tyto žádosti musí správně orazítkovat a konečně na třetí programuje klonům atributy dle jejich pracovní náplně. Tyto práce představují tři minihry, které jsou na první pohled zábavné, ale po chvíli jsou značně stereotypní a začnou dost nudit a zdržovat.

Do vyššího patra se Evan dostane tak, že se zbaví konkurentů v podobě svých tří kolegů. Nejčastěji tak, že jim nenápadně do stolu podstrčí zakázané předměty a udá je. Kromě toho musí lézt do zadku svému aktuálnímu šéfovi, což není nic lehkého, protože každý z nich je úplný magor.

Adventurní část není špatná, ale je to hodně o neustálém pobíhání sem a tam, takže se časem objeví stereotyp. Velkým plusem je to, že spousta úkolů lze řešit několika způsoby a tím získat i různé achievementy.

Ve výsledku to nebylo špatné, ale jsem rád, že je to za mnou, jednička mě ale bavila daleko více. Herní doba je slušná, ale je to hlavně kvůli uměle natahované době při plnění miniher a běhání sem a tam. Rovněž premisa toho, že abyste se dostali výš, musí ostatní trpět, nemusí sednout každému.

Pro: Skvěle zpracovaný Orwellovský svět; příběh také není špatný; originální audiovizuál.

Proti: Stereotyp v minihrách; uměle natahovaná herní doba.

+13

The Secret of Monkey Island: Special Edition

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2022 - 4. Zvířecí instinkt 

Kdysi v pradávných časech, když měl puberťák Karas ještě na stole obstarožitní 486, se mu na plotny disku dostal i první díl Opičího ostrova. Zkusil ho, ale protože neuměl anglicky ani nadávat, po pár obrazovkách ho uložil k ledu a šel se věnovat smysluplnějším činnostem (rozuměj Doomovi). Dnes je z puberťáka takřka čtyřicátník a na DOSovskou éru vzpomíná jen a jen s láskou. A protože tu máme Herní výzvu, nastal čas se k některým restům vrátit.

Přestože jsem ze hry na vlastní oči nikdy neviděl víc než jen několik prvních obrazovek, skrze nejrůznější recenze, screenshoty a vyprávění jsem měl o celé hře vcelku přesnou představu. Co se týká příběhu, nejedná se o žádnou megaperlu, ale to jemné protkání všudypřítomným humorem je tak mistrně zvládnuté, že jsem se nenudil ani chvilku. Kdybych tenkrát v devadesátých letech uměl anglicky nebo byla hra v češtině, pravděpodobně bych ji hrál pořád dokola. Naštěstí tu ale máme tuhle edici a já si mohl užít jak nové, tak staré vydání.

Hra se dá kdykoliv stiskem klávesy F10 přepnout do původní podoby a přiznám se, že jsem to používal každou obrazovku a porovnával, kde si s jakým detailem grafici vyhráli tenkrát i nyní. Musím říct, že se to v té moderní grafice nehraje špatně, ale pixel art je prostě pixel art a ta stará verze má tu atmosféru zkrátka lepší. Občas jsem sice trochu prskal na ovládání, ale nebylo to ještě tak hrozné. Plusové body získává tento remake dabingem, který je povedený a nahrazuje to trapné ticho staré verze.

Ve finále jsem rád, že je tento rest za mnou a můžu ze sebe shodit další tížítko. Díky možnosti přepnutí do staré verze můžu tohle dílo doporučit jak pamětníkům, tak těm, co se k originálu nedostali jako já.

Pro: Humor; dabing; přepínání mezi novou a starou verzí.

Proti: Trochu horší ovládání; některá grafika je horší než originál.

+22

ELEX II

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2022 - 10. Vzhůru do oblak 

Už od dob prvního Gothicu jsem velkým fanouškem studia Piranha Bytes a jejich nový počin jsem tak vyhlížel ostřížím zrakem. První ELEX trochu vyměnil kulisy a poprvé mohl hráč bojovat kromě klasických chladných zbraní i různými puškami a laserovými udělátky a herní svět planety Magalan tyto dvě protichůdné oblasti celkem nenásilně spojil. Dvojka jde v úplně stejných šlépějích a odehrává se na stejných místech pouhých šest let po událostech z prvního dílu.

Komandér Jax žije samotářský život v malé chatce, ale "příchod" nové rasy Skynadů z nebe ho z idylky vytrhne, je navíc jednou novou potvorou zraněn a do těla se mu dostane nová substance, tzv. Dark Elex. Tím jsou zapomenuty všechny schopnosti a máme tu opět hrdinu na levelu 1 se silou hraboše polního. Klasické piraně.

Hraní ELEX II mě sice bavilo a hru jsem si víceméně užil. Mohlo to být ale daleko lepší. Příběh stojí minimálně ve své druhé polovině za starou bačkoru. Spousta questů spočívá v pouhém pokosení několika desítek zmetků, následně si dojdete pro nějaké to držhubné za odměnu a vyfasujete další podobný úkol. Ze hry se ke konci stane nudná a bezduchá mlátička a je vidět, že autorům zkrátka došly nápady a snažili se herní dobu zoufale ještě aspoň trochu natáhnout. Naštěstí Jaxovi zůstal jetpack, který byl představen už v prvním díle. Jeho používání je jednou z nejzábavnějších věcí ve hře a až ho trochu poštelujete pár upgrady, přesuny po mapě se podstatně zrychlí.

Dost časté jsou bohužel i chyby technického rázu. Když pominu padání hry, tak je to hlavně problikávání a mizení textur i celých modelů ve městech, ale to snad vyřeší nějaký patch.

Audiovizuál je povedený a i když se nejedná o úplnou špičku, v tomto ohledu jsem byl spokojený. I ta hratelnost tam pořád je (kromě té poslední cca pětiny). Ten drive za získáváním lepší výbavy a silnější postavou je pořád něco, díky čemuž budete plnit úkol o 106 a děkovat za každý bodík do statů. Bohužel většina questů je po straně designu tisíckrát viděné dojdi, najdi, zabij, přines, odnes, ... Vždyť to znáte.

Hru jsem sice dost strhal, ale i tak musím říct, že jsem si její hraní užil. Je plná technických chyb, za některé questy bych designéry nakopal, ke konci jí rovněž dojde dech, ale pořád je to hra od Piranha Bytes, kteří mají rukopis stále stejný a pokud vás bavily jejich předchozí hry, pravděpodobně vás bude bavit i tahle.

Pro: Návyková hratelnost; příjemný audiovizuál; jetpack.

Proti: Příběh; poslední cca pětina hry; design některých questů; chyby technického rázu.

+34

It Takes Two

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 95
 Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše 

Nebudu chodit kolem teplého piva, tohle je bezkonkurenčně nejlepší kooperačka, jakou jsem kdy hrál. To množství nápadů, které je na každém kroku, je až neuvěřitelné. Prakticky pořád jsem se těšil, co na mě čeká za dalším rohem. Hratelnost se neustále mění a chvíli jsem hrál arkádu, chvíli plošinovku, pak diablovku, bojovku, no prostě je tu snad všechno... :-)

Každý level je naprosto odlišný od předchozího a stejně tak i hlavní protagonisté získají vždy nové originální schopnosti. Celá hra jsou jedny velké designérské hody a já často nevěděl, kam dřív koukat, zvlášť když u toho je nutné přeskakovat z kolejnice na kolejnici, zaměřovat vosí roje nebo zdrhat před krtky... :-)

Audiovizuál je zkrátka nádherný a nad míru povedený. Totéž hratelnost, které ty množství nápadů vypomáhají v tom, že se ve hře stále děje něco jiného, takže se ten který nápad nestihne obehrát natolik, aby začal nudit. Je pravda, že herní doba je vcelku dlouhá a občas je to trochu natahované, ale já se bavil celou dobu. Perličkou je ještě 25 různých nepovinných miniher, které je ale ve většině případů nutné najít.

It Takes Two je naprosto skvělá hra, dokonalá kooperačka a rozhodně po právu hra roku 2021. Rozhodně dám někdy znovu.

Pro: Vynikající a rozmanitá hratelnost; množství nápadů; minihry.

Proti: Občas trochu natahované.

+31

The Chronicles of Myrtana: Archolos

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2022 - 2. Cesta do středu země 

Co o tomhle monstrprojektu napsat? Rozlehlost tohoto modu je tak obří, že místo komentu bych teď měl psát recenzi na několik stran... :-) Dle Steamu mi Archolos zabral krásných 80 hodin a to jsem rozhodně neprošmejdil všechno a nedodělal několik úkolů. Nějakých sto hodin se v tom dá utopit bez větších problémů.

Archolos působí jako prequel k druhému Gothicu. Orkové vystrkují růžky víc a víc, většina Myrtany je ve válce a spousta lidí před ní prchá. Jedním z těchto lidí je hlavní hrdina Marvin se svým bratrem Jorgem, které pirátská loď převáží na ostrov Archolos. Po počátečním rozkoukání na lodi hra a následném "vylodění" na pláži se přesunete do vesničky Silbach, kde se po několika prvních úkolech roztočí takový kolotoč událostí, že budete jen hltat každý další dialog a úkol.

Příběh je skvěle napsaný a výborně graduje. Navíc je zasazen do parádně nadesignovaného a rozlehlého světa, který si rozhodně s prvními dvěma díly nezadá. Hratelnost je stejná jako u Gothica 2, ze kterého Archolos čerpá jak engine, tak většinu assetů. S tím se pojí samozřejmě i stejné neduhy, v čele se zastaralými mechanismy a tragickým inventářem, který budete proklínat od začátku až do konce, ale není to něco, co by byl úplný dealbreaker.

Co naopak může hodně hráčů odradit, je pouze polský dabing, i když je profesionální. Mně osobně ty cholery a neustále šukání všeho a všech přišlo celkem vtipné, ale chápu, že jsme všichni na tu angličtinu zvyklí.

Každopádně Archolos je obří mod, za kterým je vidět až absurdně velké množství práce. Nabízí stovky questů, poutavý příběh a hlavně tu skvělou hratelnost, nad kterou jsme slintali u Gothicu 1 a 2. Pro fanoušky je tohle nutnost. A navíc je zadarmo!

Pro: Obří svět; dlouhá herní doba; hratelnost; zdarma.

Proti: Tragický inventář; pouze polský dabing; zastaralé mechanismy.

+26

Call of Duty: Modern Warfare Remastered

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2022 - 5. Na vážkách (78%)

Přestože původní Call of Duty 4: Modern Warfare vyšlo už před dávnými časy, pořád jsem si tuhle pařbu pamatoval jako super akci, od které jsem se ve své době nemohl odtrhnout. Když jsem nad tím ale přemýšlel, pravdou bylo, že jsem si ze hry pamatoval pouze tři momenty - fantastickou první misi na lodi, cestu na popravu a misi v Černobylu. Naštěstí je tu tento remaster, jenž mi v době vydání nějak unikl, a také Herní výzva jako impuls se do něj konečně pustit. A zážitek to byl opět parádní!

Protože si původní hru moc nepamatuju, hodnotí se remasterované změny těžko, ale pravdou je, že minimálně po audiovizuální stránce se mi vše hodně líbilo. Grafika vypadá skvěle i dnes a díky rozmanitosti prostředí a spoustě spektakulárních skriptů je pořád na co se dívat.

Hratelnostně se jedná pořád o stejnou akční arkádu, kterou je série Call of Duty prakticky dodnes a to se všemi zápory a neduhy, v čele s hloupou umělou inteligencí, respawnem nepřátel, dokud nepřejdete určitou hranici nebo nesplníte specifický úkol, případně krátkou herní dobou.

Celkově ale hodnotím nadprůměrně, protože drtivou většinu jsem se zkrátka dobře bavil. Vznik tohoto remasteru tak kvituji s povděkem a do budoucna možná dám i remaster MW2.

Pro: Parádní grafika; rozmanité mise; hratelnost.

Proti: AI; respawn nepřátel; krátké.

+14

Under Leaves

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 55
Herní výzva 2021 - 1. Pacifista

Na dvě kratší posezení jsem na Štědrý den s dětmi křupnul tuhle hledačku. Musím říct, že nás to bavilo, občas i trochu potrápilo, ale než jsme se nadáli, bylo to ouvr. Steam mi hlásí herní dobu pouhých 57 minut, což je za cenu 5 Euro opravdu žalostně málo. Herní náplň je zábavná, i když stále stejná. Mohlo to být ale daleko delší.

Pro: Zábavná hratelnost; vhodné pro děti.

Proti: Žalostně krátké.

+15

King’s Bounty II

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2021 - 7. Čas je relativní

Původní díly mě hodně bavily. Přinesly mi desítky hodin návykové hratelnosti v kombinaci s krásnou pohádkovou grafikou a hudbou. Dvojka jde na první pohled v trochu jiných šlépějích a po shlédnutí screenshotů a videí může klamat dojmem, že tu máme další RPG na způsob Gothicu nebo Witchera. Zdání ale klame, protože pod jiným úhlem kamery se skrývá téměř totožná hra jako dříve.

Pořád budete jak trotlové pobíhat z místa na místo a plnit hromady nejrůznějších questů, získávat zkušenosti, posilovat svého reka / rekyni a zlepšovat armádu, abyste konečně uklohnili ty bandity, kteří hlídají támhle za bukem cestu dál. U toho si budete odemykat další a další části mapy, plnit další a další hromady trapných questů a pobíjet další a další hordy zmetků. A než se nadějete, udělá to BLIK, čtyřicet hodin v tahu a hra bude ouvr.

Přestože nový úhel pohledu nemusí vyhovovat každému, musím na rovinu říct, že ta hratelnost tam pořád je (kromě cca první hodiny, takhle nudný začátek fakt vymyslel nějakej čukot). Budete si říkat, že tenhle či onen quest je úplně stupidní, že tenhle dialog psal retard, že tenhle interfejs vymejšlel voblouk, budete nasraní, že se hlavní hrdina táhne jako smrad a touhle cestou jdete poslední hodinu už podesáté, ale i tak hru nevypnete a budete se chtít dostat dál. Tomu říkám hratelnost!

King's Bounty II mě osobně hodně bavilo. Má spoustu nedostatků, ale návykovou hratelnost, díky které nad některými věcmi rádi přimhouříte oko. Za mě spokojenost.

P.S. Podrobněji jsem se rozepsal v recenzi zde.

Pro: Návyková hratelnost; hezká hrafika; kvalitní české titulky.

Proti: Začátek hry; pobíhání sem a tam; spousta drobností.

+32

Full Throttle Remastered

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2021 - 3. Remaster

Originál jsem nikdy nehrál a znal ho pouze z mnohokrát prolistovaných Score jako "tu adventuru s motorkářem na obalu". Remaster však kdysi rozdávali na GOGu zdarma a navíc se mi hodil do výzvy, takže na něj konečně také přišla řada.

Co jsem tak četl, tak stejně jako např. u Day of the Tentacle: Remastered i tentokrát je hra prakticky stejná 1:1 a vylepšil se pouze audiovizuál. Jak moc si lze kdykoliv ověřit stiskem F1, který hru okamžitě přepne do původní podoby a naopak. Často jsem se tak kochal hezky nakreslenými scenériemi, abych po přepnutí viděl, jak to vypadalo tenkrát a jak moc si grafici mákli. Moc hezká fíčura, mákli si opravdu znamenitě.

Hratelnostně je to opět klasická point and click adventura s nijak originálním příběhem ve vcelku originálním prostředí motorkářských gangů. Občas je postup jasný jako facka, občas bych rozkousal klávesnici, ale celkově se jedná o celkem jednoduchý titul. Pohodovou hratelnost občas naruší akční pasáž (shazování jiných motorkářů z motorek nebo destrukční derby), které mi ale vůbec nesedly, měly hloupé ovládání a nebavily mě. Naštěstí to bylo vždy jen na chvíli.

Celkově se to hrálo pěkně, bohužel je to ale celé neuvěřitelně krátké a neumím si představit, že bych za to tenkrát vysolil plnou palbu. Zadarmo si ale nestěžuju a doporučuju dál. Na zpříjemnění jednoho dvou nudných večerů ideální...

Pro: Povedený audiovizuál; možnost přepnout do originálního zobrazení; neokoukaný námět.

Proti: Akční pasáže; neuvěřitelně krátké; občas pixelhuntig.

+25

Mafia: Definitive Edition

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2021 - 6. Jménem zákona

Původní Mafia byla ve své době naprostá bomba a status kultu jí (minimálně v našich končinách) vydržel až dodnes. I já ji tenkrát zbožňoval a dohrál několikrát. Je to ale už pořádná řádka let, a proto přišli borci z Hangar 13, aby nám nabídli remake/remaster/reskin/rewhatever. Zkrátka nazývejte si to jak chcete, důležité je, že se do města Lost Heaven můžeme podívat znovu, navíc v parádní grafice, na jakou jsme už dnes u nových her zvyklí.

Ta je jedním slovem parádní a při projíždění města jsem si užíval každý kousek. Složení misí doznalo několik drobných změn, ale upřímně už je to tolik let, že úplně přesně nedokážu poznat, co v původní verzi bylo a co ne. Důležité je, že jsem se bavil celou dobu. V tomhle ohledu bych snad jen vytknul příliš rychlé tempo, přišlo mi, že ta hra skončila až moc rychle oproti originálu. Audio rovněž povedené. Potěšil opět český dabing od pánů Vašuta, Rychlého a dalších, nepotěšila naopak absence původního soundtracku, který do původní verze sedl jako prdel na hrnec, tento nový sice není špatný, ale už to prostě není ono.

Celkově bylo příjemné připomenou si původní příběh, nad kterým jsme tenkrát všichni tak slintali. Hratelnost byla skvělá, i když občas něco trochu zaskřípalo. Přestřelek je až příliš a AI zrovna moc nezáří, jízdní model je jak z arkády a celé město je vlastně až sprostě nevyužité (žádné vedlejší mise nebo aktivity). I tak jsem se ale bavil a nostalgicky zavzpomínal. Hangar 13 rozhodně stvořili kvalitní hru, za kterou se vůbec nemusí stydět.

Pro: Grafika; český dabing; hratelnost.

Proti: Příliš rychlé tempo; absence původního soundtracku; AI.

+29

A Plague Tale: Innocence

KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2021 -10. Dětský svět

Tak tohle byla naprostá paráda a pro mě jedno obrovské překvapení. Není to dokonalá hra, vlastně je tu docela dost záporů, ale na rovinu přiznávám, že mě to po stránce hratelnosti bavilo na tolik, že jsem ochoten párkrát přimhouřit oko.

V první řadě mě potěšil parádní audiovizuál. Grafika je jedním slovem nádherná, prostředí se hodně mění a já se na konci každé kapitoly nemohl dočkat, kam mě příběh zase zavede. Pochválit musím rovněž skvělý hudební doprovod.

Po počátečních událostech se hra jevila jako klasická stealth hra s prvky akce, ale pak to přišlo. Krysy. Hromady krys. Moře krys. Jsou skvěle zpracované, nechutné a hlavně nebezpečné. A díky tomu, že se bojí světla/ohně, jsou tím dány hráči prostředky, jak se např. zbavit stráží a trochu (resp. malinko) při tom potrápit mozkové závity.

Ano, hra mě vážně hodně bavila a nenudil jsem se ani chvilku. Dávám sice nadprůměrné hodnocení, ale i tak musím zpětně použít i své oko herního kritika a připustit, že není všechno zlato, co se třpytí...

Předně umělá inteligence je naprosto tragická. Stráže vás nedokáží najít ani když jim přeběhnete před nosem a schováte se za pár metrů vzdálený barel. Trouba v brnění bude chvíli pochodovat sem a tam, aby nakonec prohlásil, že se mu to asi jen zdálo a vrátí se na své místo. Totéž ale předvede i pokud šutrákem z praku rozcáknete hlavu jeho kolegovi, jenž se teď válí v kaluži krve vedle něj.

Ruku v ruce jde design prostředí. Ten je na první pohled krásný, na ten druhý už to ale tak slavné není. Objekty se opakují neskutečně často, což je sice pochopitelné, ale aby všechno cpali hned tak okatě vedle sebe, to šlo trochu vychytat. Do očí bijící je to např. ve chvíli, kdy procházíte po bojišti plném mrtvol. Na první pohled impresivní, na ten druhý je vidět, že jsou to jen rozházené dva tři modely postav, často hned vedle sebe.

Kladů i záporů mám v zásobě ještě několik, ale tohle není recenze. Pointa je, že i přestože má Plague Tale: Innocence nějaké ty mouchy, klady u mě drtivě převládly a já se náramně bavil. A o to jde především...

Pro: Krásná grafika a hudba; rozmanitost prostředí; hratelnost; krysy.

Proti: Strašná umělá inteligence; chyby v designu; několik dalších drobností.

+25

Valheim

KarasmanKarasman
Nehotová verze Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2021 - 5. Pořádný pařan

Přestože mi open world hry nikdy úplně nešmakovaly, nečekaný a rychlý úspěch Valheimu si našel cestu i ke mně a já dnes s kámošem po nějakých devadesáti hodinách křupnul (zatím) posledního (pátého) bosse. Cesta k němu však byla dlouhá, mrazivá, trnitá a prokládaná nejednou smrtí mého udatného reka.

Jak jsem psal výše, těmto open world hrám neholduji. Když jsem kdysi se Stevem zkoušel The Forest, hráli jsme to asi tři večery, nijak zvlášť nás to nechytlo a šlo to k ledu. O to více mě překvapuje, že Valheim není o tolik odlišný, ale občas jsem se o něj nemohl odtrhnout. Přestože se jedná o early access, některé věcí mají borci z Iron Gate Studios vymyšlené do nejmenších detailů a vše krásně funguje. Grind není nijak otravný, možností je spousta a radost z každého postupu, případně nalezení nové suroviny/předmětu/receptu je mocným hnacím motorem.

V současné době je ve hře pět funkčních druhů prostředí (zde biomů) + oceán. Několik dalších je ve hře přítomných, ale jsou zatím prázdné a pracuje se na nich. Tyto biomy mají různé obtížnosti, takže zatímco na začátku hry se procházíte bez většího nebezpečí po loukách a lesích, ke konci na pláních je obtížnost už dost krutá a občas jsme s kámošem museli hodně zdrhat. A to jsme měli nejlepší možné vybavení.

Gró této hry je ale kromě průzkumu i stavění a i zde Valheim exceluje. Možností je spousta a pokud máte dost času, fantazii se meze nekladou. Už teď je internet narvaný screenshoty nejrůznějších výtvorů od Eiffelovy věže až po Millenium Falcon.

Co se týká nějakého příběhu, tak jak jsem psal, zatím je možné zabít pět bossů. Já osobně musím mít ve hře nějaký cíl, takže po získání nejlepší výbavy už nemám motivaci pokračovat (a na nějaké nekonečné stavění také nejsem) a hru beru jako dohranou. Pevně ale věřím, že z nemalých utržených peněz budou do hry vývojáři hru podporovat ještě pěkných pár let, takže nepochybuji o tom, že se tam zase zanedlouho vrátím.

Pro: Prakticky neomezené možnosti stavění; systém craftění a objevování nových věcí; návyková hratelnost.

Proti: Audiovizuál není nic moc; pár drobností, ale tak je to EA...

+15
Zobrazit další komentáře